Kala je symbolem čistoty a krásy. Je typickou představitelkou svatební kytice. Kaly jsou vyhledávané pro své nádherné květy se zajímavě tvarovanými, velkými toulci. Některé druhy kvetou v zimě, jiné v létě. Obě skupiny mohou ozdobit byt, pestrobarevné letní kaly pak v sezóně i zahradu.
Zahradní kala
Zahradní kaly vysazujeme do země až koncem května, nakupujeme velké hlízy, protože kaly kvetou až ze vzrostlých hlíz. Lze je také předpěstovat nebo alespoň nechat narašit v domácích podmínkách, pak pokvetou mnohem dříve. Hlízy na předpěstování necháme v pokojové teplotě volně nebo mírně zasypané pískem. Každý den vlhčíme rozprašovačem. Během května narašené hlízy (dvoucentimetrové klíčky) zasadíme na zahradu do hloubky cca 5 cm pod zem do hnízd po 5–10 hlízách. Nepodceňujte substrát, měl by být propustný a dobře vyhnojený. Kaly musíte především v parném létě pravidelně zalévat, aby nedošlo k úplnému vyschnutí substrátu. Pokud je chcete okopat, musíte velmi opatrně, protože jsou hlízy i vlásečnicové kořínky velmi mělké. Okopávejte raději jen mezi řádky, jinak stačí vytahovat případné plevele. Během léta začnou kaly nakvétat, pak pravidelně přihnojujte tekutými hnojivy pro podporu květu i listu. Zahradní kaly jsou u nás, ale i v zahraničí pěstované v posledních 5–10 letech.
Ve svém příspěvku PĚSTOVÁNÍ KALY V KVĚTINÁČI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslava Tománková.
dOBRÝ DEN MÁM PROSBU ,POTŘEBUJU PORADIT ,PĚSTUJU KALY V KVĚTINÁČÍCH CHTĚLA JSEM SE ZEPTAT , NA PODZIM JSEM LISTY OSTŘÍHALA A NECHALA V KVĚTINÁČI ,MÁM POČKAT AŽ LISTY USCHNOUT A PAK JE VYNDAT A ULOŽIT A NEBO JE MÁM UŽ TEĎ VYNDAT S KVĚTINÁČŮ A POČKAT A Ž SE LISTY SAMI ODDĚLÍ OD CIBULKY .dĚKUJU VÁM ZA RADU A PŘEJU HEZKÝ DEN TOMÁNKOVÁ
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Její pěstování v bytě není zas tak náročné, i když její růstový rytmus vypadá na první pohled složitě. A přitom tato rostlina přežije i nedostatečnou péči. Jedno si však při pěstování musíte uvědomit. Rostlina chce mít svůj klid, takže ji nedoporučujeme při vegetačním růstu přenášet z místa na místo nebo květináčem otáčet. Jako pokojové rostliny se pěstují dva druhy, a to Kala aethiopica var. gigantea Hort., která je mohutného vzrůstu, a Kala aethiopica hybr. Perla ze Stutgartu, jejíž vzrůst je nízký a je celkově drobnější. Na jaře, po odkvětu, necháme rostlinu zatáhnout. Nejpozdější termín by měl být konec května. Většina listů v té době zežloutne a uschne a zůstane jen zelené srdíčko rostliny, tedy jeden dva malé zelené listy. Rostlinu v této době můžeme umístit i do venkovního prostředí. V době odpočinku kalu zaléváme velmi mírně a jen občas. Delší doba sucha jí nevadí, naopak. Koncem srpna pak rostlinu přeneseme na stabilní stanoviště. V této době můžeme také kalu přesazovat a můžeme rozdělit i mohutné trsy na více rostlin. Přesazujeme do směsi jílu a listovky s příměsí rašeliny a písku. Do zeminy pro kaly se přidává i mletá rohovina. V době vegetačního růstu vyžaduje kala hojnost vody, a pokud možno i často rosíme. Odpovídá to tak nejvíce jejím podmínkám v přírodě. Až do období květů jednou týdně kalu přihnojujeme slabými tekutými hnojivy. Zimní stanoviště by kala měla mít kolem 10 °C a chráníme ji proti intenzivnímu slunečnímu svitu. Zantedeschia aethiopica se velmi dobře hodí i pro hydroponické pěstování, ale i zde musíme zachovávat její růstový rytmus. Ze škůdců ji v nevětraných suchých místnostech s oblibou napadají mšice. Mnozí majitelé kaly se ptají, proč jim kala nekvete. Ve většině případů je to proto, že nezachovávají její růstový rytmus. Zalévají ji po celý rok naprosto stejně a neumožní rostlině prodělat dobu vegetačního klidu. A právě v tom ve většině případů spočívá příčina neúspěchu. Musíte si uvědomit, že každá rostlina, nejenom kala, je uzpůsobená i přes mnohaleté pěstování podmínkám ve své původní vlasti a tyto podmínky je nutno co nejvíce zachovávat i při pokojovém pěstování. Proto je dobře si o každé doma pěstované rostlině toho prostudovat co nejvíce, abychom pěstování doma přizpůsobili podmínkám v její domovině. Dodržíte li tedy její růstový rytmus, odmění se vám rostlina svými květy.
Ve svém příspěvku KALA - NEMOCI KALY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ružena Hůlová.
Manžel pěstuje kaly léta, ale v malé míře už minulý rok a letos už hodně jsou nějaké nemocné - prostě uhnívají u země. Přitom dělá vše jako předtím již téměř 30 let. Věděl by někdo poradit? Moc děkuji m
Velký efekt poskytnou kaly v květináčích na terase či na balkonu. Hlízy vysazujeme v březnu, nejpozději v dubnu. Kala špatně snáší těsnou nádobu. Z nenápadné hlízy vyrůstá celý trs půlmetrových listů. Pokud je květináč malý, je možné, že kala nevykvete. Jakmile se objeví zelené listy, začněte je rosit, jinak začnou jejich konečky osychat a rostlina bude nevzhledná. Může to zdržet i kvetení. Jakmile se objeví první listy, začněte přihnojovat minerálními hnojivy. Na začátku sezóny potřebuje kala hlavně dusíkatá a při kvetení fosfátová a draselná hnojiva. Doba kvetení kaly není dlouhá, asi jeden měsíc. Květ se zpravidla objeví pouze na jednom výhonku, při dobrém zacházení na dvou.
Ve svém příspěvku KALA VENKOVNÍ JEJÍ PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena.
Nikde nenachazim, zda chce venkovni kala na slunicko, nebo do stinu, kam nejlepe zasadit. Domaci kaly pestuji již léta, siroke okoli jsem podelila rozmnozenymi, ktere celou zimu krasne kvetou a na léto je necham pod stromem odpočinout. Jak ale s venkovni nevim?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Olga Čermáková.
Prosím vás můžete mi poradit jak a kdy množit venkovní kalu?Jestli na podzim když se ukláda nebo na jaře než se sázi do půdy.DĚKUJI MOC ZA RADU.s POZDRAVEM čERMÁKOVÁ
Parthenolecanium, běžně známý jako puklice, může postihovat citrusové stromy a způsobovat škody sáním mízy a produkcí medovice. To může vést ke snížené vitalitě stromu, žloutnutí listů, předčasnému opadávání listů a růstu sazí.
Identifikace
Dospělé samičí šupiny jsou obvykle polokulovité, kaštanově hnědé a mají průměr asi 3–5 mm. Často se nacházejí na větvičkách a větvích.
Životní cyklus
Přezimují jako nymfy na kůře, dospívají na jaře a kladou vajíčka pod své pokličky. Plazivky (nově vylíhlé nymfy) se vynořují a přesouvají se na listy, poté se vracejí na větvičky, aby přezimovaly.
Poškození
Puklice se živí rostlinnou mízou, čímž strom oslabují. Vylučování medovice přitahuje mravence a podporuje růst sazí, které mohou listy dále poškozovat.
Léčba
Neemový olej
Aplikace zahradnického oleje brzy na jaře, než vyrostou noví škůdci, může pomoci kontrolovat přezimující nymfy.
Insekticidní mýdlo nebo zahradnický olej
Tyto přípravky lze použít i během vegetačního období, zejména když jsou aktivní plazivky.
Přirození nepřátelé
Podporujte růst užitečného hmyzu, jako jsou slunéčka berušky, zlatooké a parazitické vosičky, které se živí plazivkami.
Chemický postřik
Zvolte systémový insekticid, který si rostlina nasaje do sebe a zůstane po nějakou dobu jedovatá pro všechny savé a žravé škůdce, včetně puklic. Nejoblíbenější je postřik přípravkem Mospilan. Jde o nejúčinnější postřik a puklice.
Prořezávání
Odstraňujte silně napadené větve, abyste snížili populaci plazivek.
Monitorování
Pravidelně kontrolujte citrusové stromy, zda nevykazují známky plazivek.
Důležité informace
Načasování: Pro účinnost je klíčové aplikovat ošetření ve správný čas.
Neemový olej je nejlepší aplikovat před rašením pupenů, zatímco postřiky zaměřené na plazivky by měly být načasovány s jejich vyrojením.
Bezpečnost: Při použití jakéhokoli insekticidu nebo pesticidu vždy dodržujte pokyny na etiketě.
Integrovaný přístup: Kombinace metod, včetně kulturních postupů, biologické kontroly a cílené aplikace insekticidů, je často nejúčinnějším způsobem, jak zvládat puklice na citrusech.
V naší poradně s názvem BOBKOVÝ LIST V KVĚTINÁČI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena.
Dobrý den.
Vlastním asi pět let keř bobkový list.Přes zimu je doma. Letos jsou na listech samý puklice a ještě jsou lepkavé a vně keře jsou listy a stvoly černé. Jako posypané sazí.Co to může být. Asi ho budu muset zlikvidovat. Škoda.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Můžete ho zachránit včasným postřikem přípravkem Mospilan 20 SP. Tím spolehlivě zničíte všechny puklice a zastavíte to lepkání. Pokud to černé na listech jsou mšice, tak ty to taky zničí. Díky tomuto postřiku rostlina zůstane imunní vůči všem škůdcům po dobu 2 měsíců ode dne aplikace. Samozřejmě ošetřené listy nemůžete spotřebovávat v kuchyni, ale zachráníte svoji rostlinu. První nové lístky můžete sklízet až v létě.
Zákazníci si občas stěžují na ochlazení spalin. Tento fakt může souviset se špatně vyčištěným kotlem. Je třeba používat turbulátory. U kotle je rovněž vhodné snížit výkon. Zpomalí se průtok kotlem a tím by se měla i zvýšit výstupní teplota.
Vysoká teplota spalin namáhá ventilátor a snižuje účinnost kotle. Udržování komínu v relativní čistotě je samozřejmost. Při kolísajícím požadavku na výkon kotle se mění i kvalita spalin a usazování sazí a dehtu v komíně. Při vysokých teplotách spalin se pak zvyšuje nebezpečí jejich vznícení.
Výrobce uvádí optimální teplotu spalin mezi 130 a 160 °C. Teplota 230 °C je již vysoká a je nutné provést určitá opatření, například použít škrticí klapku v kouřovodu.
Příčiny vysoké teploty spalin:
nevhodné palivo, na které není kotel stavěný;
zanesený kotel – špatné předání tepla přes silnou vrstvu sazí;
velký komínový tah.
Při nízkém tahu je teplota spalin nízká, saze v kotli (ve výměníku) jsou „mastné“, komín se zanáší šupinovými sazemi až dehtem.
V naší poradně s názvem JAK DALEKO SE SÁZÍ BOBKOVIŠEŇ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tereza kadlecová.
Na plánovaný živý plot o výšce 2m z NOVIT na vzdálenost 6 m mám zakoupit 7 rostlin, které budou sázeny mezi sebou ve vzdálenost 100cm? tk
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na živý plot by všechny druhy bobkovišně měly být vysazeny ve vzdálenosti 60 až 90 cm od sebe. Pokud chcete rychle hustou clonu, zasaďte své bobkovišně ve vzdálenosti 60 cm od sebe, ale pokud jste ochotna počkat o něco déle, dosáhnete stejně hustého živého plotu s výsadbou ve vzdálenosti 90 cm od sebe, na což přesně stačí 7 rostlinek na 6 metrů živého plotu. Vzdálenost mezi rostlinami v živém plotu větší než 90 cm nebudí dobrý dojem, rostlinky vypadají dloooouhou dobu osamoceně.
Chcete-li zachovat topení na spalování dřeva nebo pelet účinné a spolehlivé, musíte jeho systém pravidelně udržovat.
Každý rok, nejlépe před každou topnou sezónou si pozvěte kominíka, který vám komín vyčistí a vystaví platnou revizi. Kromě čištění komína by měl certifikovaný kominík umět poradit, zda vaše kamna, ohniště, spojovací potrubí, přívody vzduchu, komínové a všechny ostatní součásti, fungují efektivně a bezpečně.
Katalytické spalovací komory musí být kontrolovány nejméně třikrát během topné sezóny, což je v souladu s doporučeními výrobce. Všechna katalytická kamna nebo vložky mají teploměr. Katalytické články jsou vyjímatelné a vyměnitelné.
Pravidelným čištěním vnitřku kamen drátěným kartáčem také pomůžete zefektivnit vyhřívání vašeho domova. Dokonce i 3 milimetry sazí mohou způsobit pokles účinnost přenosu tepla z kovu a kotel má pak účinnost pouze 50%.
Pro kotle na spalování pelet je velmi důležité, řídit se pokyny výrobce pro provoz a údržbu. Pravidelně kontrolujte ventilátory, motory a udržujte jejich správný chod. Výrobce vám poradí, jak odstranit nepoužité pelety z násypky kamen, na konci topné sezóny. Tím se sníží možnost tvorby rzi, která může způsobit drahé poškození kotle. Také to minimalizuje potíže při kontrole kotle na počátku dalšího topného období. Pravidelně čistěte odtahové otvory, abyste zabránili nahromadění sazí.
Kde můžeme najít prvopočátky pěstování vinné révy?
Pravděpodobně v Asii, a to konkrétně v oblasti okolo Kaspického moře, někde na území dnešní Gruzie, Arménie či Ázerbájdžánu. Nejstarší nálezy svědčící o zpracování hroznů na víno pocházejí z Turecka, Libanonu a Sýrie. Stáří jejich vzniku je odhadováno na dobu asi před 7 000 až 10 000 lety. Révu také běžně pěstovali Sumerové, Asyřané, Babyloňané, Egypťané. Často bylo její pěstování pod patronací některého z bohů, například v Egyptě bylo zasvěceno bohu Osirisovi.
Jistě už většina z nás slyšela o bakchanáliích, tedy antických slavnostech Řeků, kterými oslavovali boha Dionýsa čili Bakcha, syna nejvyššího boha Dia. Byly to bouřlivé slavnosti, plné všeobecného hýření, sexuální nevázanosti a bohatýrského popíjení vína; to vše pochopitelně k uctívání onoho boha. Řekové víno popíjeli, ale byli také zkušenými pěstiteli révy a výrobci vín. Kromě běžných vín uměli vyrábět i speciality, jako vína kořeněná, ochucovaná bylinami či medem. Zkušenostmi se dopracovali k vědomostem, které bychom mohli označit jako „vinařskou chemii“. Pro sedimentaci kalů, tedy vyčistění vín od kvasnic a pro zrání vína používali amfory, kde se v úzké dolní části kaly dobře usazovaly a zůstávaly zde zhutnělé gravitací i při vylévání vína. Úzké hrdlo na vrcholu amfory zase zabraňovalo přístupu vzduchu, o kterém se už tehdy vědělo, že vínům škodí. Proto se také amfory uzavíraly korkem či dřevěnými kolíky, které se ještě zalévaly smolou nebo sádrou, aby vína byla chráněna před oxidací a také aby nevysychala. Pro převážení vín po jednotlivých řeckých ostrovech bylo potřebné vína konzervovat – k tomu se používala mořská voda. Bylo tedy tehdy běžné, že tato vína byla slaná.
Pěstování révy a pití vína převzali od Řeků Římané, kteří víno zasvětili svému bohu Jupiterovi. Římané se také brzy stali zkušenými pěstiteli i dobrými výrobci vín. A co víc, nevycházeli jen ze zkušenosti, některé pěstitelské zásady byly přímo nařizovány. Byl například vydán zákaz sázet ve vinohradech zastiňující rostliny, jako lísky, olivy aj. (Uvědomili si totiž, že réva je světlomilná, jak jsme si řekli na začátku našeho besedování o révě a vínech.) Narůstající výhony se vyvazovaly k oporám (první opěrné konstrukce, často ve tvaru pergol). Vinice se oplocovaly a byly ustanoveny přísné tresty za krádeže.
Římané, stejně jako Řekové, vína ředili – pití neředěného vína bylo považováno za barbarství. Pití vín byla společenská záležitost; vína se pila na hostinách, požádaných bohatými, společensky vysoce postavenými osobnostmi v jejich palácích.
V naší poradně s názvem JAK DALEKO SE SÁZÍ BOBKOVIŠEŇ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tereza kadlecová.
Moc děkuji za odpověď. Prosím, do jak velké jámy doporučujete sázet rostlinku v kontejneru 3l a jaký zvolit substrát?děkuji, TK
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Vykopejte jamku, která je o něco větší než kořenový bal a umístěte rostlinu do jamky, ujistěte se, že horní část kořenového balu je v jedné rovině s okolní půdou. Zasypte díru vykopanou zeminou a jemně ji zpevněte kolem kořenů rostliny, abyste odstranili všechny vzduchové kapsy. Po výsadbě rostlinu důkladně zalijte, aby se uchytila, a poté navrch přidejte mulč, který udrží vlhkost.
S květy monstery a následnými plody se setkáme v našich podmínkách především v botanických zahradách, v běžné domácnosti velmi vzácně. Květy se objevují na koncích výhonů, jsou chráněné bílým až krémovitým toulcem, uprostřed pak vzniká plod. Podobají se květu kaly. Asi po 12 ti měsících po odkvětu dozrávají plody, které jsou cca 30 cm dlouhé a 4 cm silné. Jsou jedlé a velice chutné, musejí být ale dokonale zralé. Zralost poznáte podle opadajících spodních šupin (případně odpadne sám celý plod) a charakteristické vůně, která je jakousi kombinací mezi ananasem a banánem. Takto plody také chutnají. V Karibiku a Polynésii jsou běžnou součástí jídelníčku místních obyvatel. Jí se buď za syrova, nebo se z něho připravují marmelády, sirupy či zmrzlina.
Kala po odkvětu potřebuje specifickou péči, která je připraví na období klidu a zajistí jim zdravý opětovný růst v následující sezóně. Odkvétající květy odstraňte odříznutím květního stonku u kraje. Pokračujte v zalévání a hnojení, dokud listy nezačnou žloutnout. Jakmile listy odumřou, u rostlin v květináčích buď snižte zálivku, nebo u rostlin v zemi vykopejte oddenky a uložte je na chladném a suchém místě až do jara.
Odkvétání kaly
Odkvétající květy postupně odstraňte odříznutím stonku u kraje, abyste podpořili další květy a zabránili tvorbě semen. Dělejte to po celou dobu kvetení, abyste si udrželi úhledný vzhled a podpořili pokračující kvetení.
Zalévání a hnojení
Pokračujte v zalévání a hnojení kal ještě několik týdnů po odkvětu, i když listy začnou žloutnout. To umožní rostlině ukládat energii do své hlízy pro růst v příštím roce. Jakmile listy začnou odumírat, snižte zálivku.
Dormance
U rostlin v květináčích výrazně omezte zálivku a květináče přeneste dovnitř na chladné a suché místo, aby si rostlina odpočinula.
U rostlin v zemi, jakmile listy zežloutnou, vykopejte hlízy a uložte je na chladné a suché místo (např. do truhlíku s rašelinou).
Hlízy potřebují období klidu, obvykle 2–3 měsíce, v chladném a tmavém prostředí (kolem 4–10 °C).
Občas kontrolujte vlhkost hlíz a pokud se zdají být příliš suché, lehce je zalijte.
Jaro
Na jaře hlízy znovu přesaďte, když se půda zahřeje. U rostlin v květináčích je přesaďte do čerstvého substrátu. Obnovte pravidelnou zálivku a hnojení, abyste podpořili nový růst a kvetení.
V naší poradně s názvem JAK DALEKO SE SÁZÍ BOBKOVIŠEŇ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Urbanová.
Dobrý den.Mame délku plotu asi16 metrů .Koupili jsme 16kusu bobkovisne asi1metr vysoké .Myslím název na caucovis.Rychle roste.A zasadil je 80,cm od sebe.Je to dobrá vzdálenost? Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Zasadit bobkovišeň 80 cm od sebe znamená, že každý keř bude mít dostatek místa, ale bude trvat nějakou dobu (roky), než se keře spojí v linii živého plotu. Řezem rostliny udržujte nízké, aby rostly do šířky a brzy se mohly propojit do kompaktního živého plotu. Z odřezků bobkovišně si můžete snadno namnožit nové rostlinky, které můžete zasadit mezi stávající rostliny a rychleji tak dosáhnout kompaktního vzhledu hned od země. Na to, jak si namnožit bobkovišeň z vlastních odřezků, se můžete podívat tady: https://www.vinna-reva-pest…
Moření česneku hypermanganem: kdy ano a kdy je to jen falešná jistota
Moření česneku hypermanganem patří mezi nejčastější dotazy, protože česnek je drahá sadba a nikdo nechce přijít o záhon hned na jaře. Základní smysl moření je povrchová hygiena stroužků. Může pomoci omezit část povrchových zárodků, ale neudělá zdravou sadbu z česneku, který je měkký, plesnivý, napadený, mechanicky poškozený nebo špatně skladovaný.
V českých podmínkách se česnek většinou sází na podzim, často až ve chvíli, kdy půda trvaleji klesne k nižším teplotám a nehrozí rychlé vyrašení natě. Právě tady se láme úspěch víc než v samotném hypermanganu. Pokud dáte česnek do těžké mokré půdy, na stejné místo po cibulovinách a ještě vyberete slabé stroužky, růžový roztok vás nezachrání. Moření je poslední pojistka, ne hlavní technologie pěstování.
Moje nejbezpečnější praxe je jednoduchá: vyberu jen pevné zdravé stroužky, nenamáčím česnek zbytečně dlouho, po moření ho nechám oschnout a sázím co nejdřív. Když česnek po namočení dlouho leží v teple, vlhku a bez proudění vzduchu, udělali jste mu medvědí službu. Vlhkost na povrchu může nastartovat problém, který jste chtěli potlačit.
Fotografie znázorňuje správný výběr zdravých stroužků česneku před krátkým mořením, kdy se vyřazují měkké a poškozené kusy.
Jak dlouho mořit česnek v hypermanganu
Na otázku jak dlouho mořit česnek v hypermanganu bych v domácí praxi odpověděl opatrně: krátce, v řádu desítek minut, ne přes noc. U slabě růžového roztoku dává smysl krátké namočení před výsadbou, ale dlouhé máčení zvyšuje riziko, že stroužky nasáknou, poškodí se povrch nebo začnou po výsadbě hůř startovat. U česneku nepotřebujete stroužek „vybělit“, ale jen povrchově ošetřit.
Za rozumnější považuji pracovat s časem přibližně 20 až 30 minut u zdravé sadby a slabého roztoku. Pokud si nejste jistí sílou roztoku, jděte raději níž a udělejte zkoušku na malé části. Po moření stroužky rozložte v jedné vrstvě, nechte je oschnout ve stínu a sázejte. Nesypte je mokré do igelitového sáčku a nenechávejte je do druhého dne zavřené.
Videonávody jsou u řízkování velmi užitečné, protože na rozdíl od textu ukazují délku řízku, místo řezu, odstranění spodních listů, práci se substrátem i chyby, které vedou k hnití. Níže jsou vybraná videa pro nejhledanější rostliny: růže, levandule, muškáty, túje, vinnou révu, orchideje, kaktusy a obecný princip řízkování rostlin.
Praktické pravidlo: u většiny řízků rozhoduje méně voda než vzduch. Substrát má být vlhký, ale ne mokrý. Pokud řízek stojí v těžké, studené a přemokřené zemině, často shnije dřív, než začne kořenit.
Jak množit růže řízkováním
Video je vhodné pro řízkování růží, protože ukazuje výběr výhonu, délku řízku a práci s očky. U růží je důležité nebrat příliš měkký zelený vrchol ani staré slabé dřevo. Prakticky nejdůležitější částí bývá ukázka spodního řezu pod očkem a ponechání správného počtu pupenů.
Důležitá pasáž: výběr zdravého výhonu a příprava řízku.
Sledujte hlavně: kde je spodní očko, jak hluboko se řízek sází a proč se nesmí nechat zaschnout.
Pro článek: dobře doplňuje dotazy řízkování růží, množení růží řízkováním a kdy řízkovat růže.
Řízkování levandule z polodřevitých řízků
Levandule se nejlépe množí z polodřevitých řízků, tedy z výhonků, které nejsou úplně měkké, ale ještě nejsou tvrdě zdřevnatělé. Video je užitečné hlavně pro rozpoznání správného místa odběru. U levandule bývá častou chybou příliš mokrý substrát a umístění řízků na ostré slunce.
Důležitá pasáž: odběr polodřevité části levandule.
Sledujte hlavně: odstranění spodních lístků a zasazení do lehkého substrátu.
Pro článek: pokrývá dotazy množení levandule řízkováním, jak rozmnožit levanduli a řízkování levandule video.
Řízkování muškátů a pelargonií
Muškáty se řízkují velmi dobře, pokud se použijí zdravé vrcholové řízky a nenechají se stát ve studeném, přemokřeném substrátu. Video je praktické pro každého, kdo řeší množení muškátů před zazimováním, omlazení starších rostlin nebo množení převislých pelargonií.
Důležitá pasáž: výběr vrcholového řízku a odstranění spodních listů.
Sledujte hlavně: rozdíl mezi řízkem, který má sílu zakořenit, a slabým měkkým výhonem.
Pro článek: podporuje dotazy množení muškátů kdy řízkovat, pelargonie řízkování množení a množení převislých muškátů.
Jak množit túje a další jehličnany
U tújí je důležitý řízek s patkou, tedy malým kouskem staršího dřeva. Právě to je rozdíl proti mnoha měkkým bylinným řízkům. Video se hodí pro čtenáře, kteří chtějí množit túje na živý plot a neví, proč jim obyčejně ustřižené větvičky nezakořeňují.
Azalka je jarní kvetoucí keř. Je velmi podobná rododendronu, ale je menšího vzrůstu a má menší květinové trsy než rododendron. Květenství azalky je nápadné zářivými barvami, které se vyskytují v mnoha variantách a velikostech. Květy kontrastují s tmavě zelenou barvou listů keře.
Botanický název: Rhododendron
Doba kvetení: brzy na jaře
Velikost: 40 cm, v závislosti na kultivaru
Květy: bílé, žluté, oranžové a červené
Světlo: polostín
Pěstování: při zasazování je nutné přidat mulčovací substrát ke spodní části keře
Zde je několik fotografií, na kterých je možné vidět azalku.
Jírovec
Jírovec vytváří kouzlo v každé zahradě. Můžete si ho pořídit jako malý strom nebo keř. Není náročný na údržbu, má výrazné listy a nápadné květy.
Botanický název: Jírovec
Doba kvetení: jaro
Velikost: 3 m až 15 m a široký 9 m, v závislosti na kultivaru
Květy: červená, bílá, krémová, růžová nebo zelenožlutá
Světlo: plné slunce i polostín
Pěstování: tento keř je vhodný do větších zahrad, k rozmnožování slouží plody jírovce – kaštany, které se sází 1 až 2 cm hluboko do substrátu po dvou nebo po třech semenech.
Zde je několik fotografií, na nichž můžete vidět jírovec.
Kamélie
Kamélie miluje zimu, v tomto období většina zahradních rostlin odpočívá, ale kamélie se teprve zahřívá. Kamélie je evergreenem podzimního, zimního a brzkého jarního období. Je vhodná pro terénní úpravy okrasných zahrad, kdy vytváří krásné květy ve tvaru růží. Kamélie byly pěstovány několik let na Dálném východě, který je jejich rodným krajem. V současné době existuje více než 3 000 druhů těchto keřů.
Botanický název: Camellia
Doba kvetení: podzim, zima a brzy na jaře, v závislosti na odrůdě
Velikost: 0,8 m až 6 m
Květy: červená, růžová a bílá
Světlo: polostín
Pěstování: keř je nutné chránit před sluncem, studeným a silným větrem. Keř není vhodné vysazovat do úplného stínu, který sníží květenství rostliny.
Lýkovec je keř s intenzivní vůní květů, což je hlavní důvod, proč se vysazuje do okrasných zahrad. Květy vavřínu jsou jemné bílé, růžové a fialové květy a existuje mnoho odrůd keřů. Vavřín je univerzálním keřem, který se v okrasné zahradě používá jako půdopokryvný prvek.
V naší poradně s názvem KALA VENKOVNÍ JEJÍ PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena.
Nikde nenachazim, zda chce venkovni kala na slunicko, nebo do stinu, kam nejlepe zasadit. Domaci kaly pestuji již léta, siroke okoli jsem podelila rozmnozenymi, ktere celou zimu krasne kvetou a na léto je necham pod stromem odpočinout. Jak ale s venkovni nevim?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča .
Kala je stínomilná rostlina, takže i venkovní kaly vysazujte na stinná nebo polostinná ovšem dobře prohřátá místa s dostatkem vláhy a rozptýleným svetlem. Ideální je stín tvořený jinou vzrostlou košatou rostlinou, například vysoký listnatý strom.
Červci (Pseudococcidae) mohou způsobit zkázu na řadě okrasných rostlin. Ale s pomocí vhodných způsobů ochrany je možné proti jejich koloniím úspěšně zasahovat. Tento hmyz je nazýván červci pro stavbu svého těla. Saje rostlinné šťávy a jde o obtížného škůdce plodin, které se pěstují v uzavřených prostorách, a rovněž okrasných rostlin. Činnost červců může vážně oslabovat a znetvořovat rostliny a jejich plody. Jejich výskyt je špatnou zprávou pro pěstitele, protože likvidace kolonií tohoto hmyzu může být velmi obtížná. Ale naštěstí existuje řada metod ochrany.
Tito škůdci se vyskytují na listech, plodech a kořenech a mohou přelézat z rostliny na rostlinu. Existují tři hlavní skupiny červců postihující komerční pěstitele. Skleníkoví červci (rody Pseudococcus, Planococcus a Nipaecoccus) většinou pocházejí z tropů a například ve Velké Británii přežívají pouze ve chráněném prostředí. Obzvlášť zranitelné jsou kaktusy a jiné sukulenty, africké fialky, kapradiny, orchideje, palmy, citrusy a réva. Dospělí červci se nacházejí ve shlucích mezi listovými žilkami, na spodní straně listů a skrývají se v místech spojení listů a stonků.
Kořenoví červci tvoří husté kolonie v půdě. Lezou mezi nádobami drenážními otvory a mohou také cestovat v zavlažovací vodě. Prospívají, když je prostředí pro zálivku suché, proto druhy, které jsou jimi zranitelné, jsou mnohé a rozmanité. Napadení je často přehlédnuto, neboť časový interval mezi napadením půdy a vnějším projevem na rostlinách, skvrnitostí, může být dlouhý až šest měsíců. Druhy červců rodů Phormium a Cordyline jsou na rozdíl od jiných druhů červců schopny přežívat za nízkých zimních teplot.
Červci získávají bílkoviny a cukry ze šťáv floému. Příležitostně se objevují napadení vegetativních vrcholových výhonků, kde je obtížné je zjistit. Nejproblematičtější jsou spojení stonků a listů, ale tito škůdci se mohou živit také na listech, čímž způsobují chlorózu. Jejich výkaly – medovice – padají na nižší listy, půdu a podlahu a lákají mravence. Na medovici vzniká antraknóza, která špiní listy a může postihovat také kořeny. Rostliny se znetvořují nebo vadnou, žloutnou a případně odumírají.
Kořenoví červci rodu Rhizoecus se živí na kořenech, čímž způsobují oslabení vitality rostlin. Zabraňují příjmu vody a živin do rostlin, které mohou vadnout nebo krnět, zvláště jsou-li pěstovány v kontejnerech.
Červci patřící do rodů Pseudococcidae a Eriococcidae mají tělo pokryto sekretovaným práškem, podobným vosku. Samičky puklic mají těla dlouhá až 5 mm. Jsou pokryta pevným vyklenutým a většinou okrouhlým štítkem, který je v dospělosti pevně srostlý s měkkým tělem. Barvu mají růžovošedou.
Při množení kořenovými řízky, dochází k tomu, že kousky kořenů (dlouhé asi 10 cm a tlusté pár centimetrů) jsou odřezány od rostliny. K odřezu by mělo dojít na podzim (přes zimu je pak potřeba je uložit do písku). Na jaře se na koncích odřezů vytvoří pupeny. Řízky se pak vloží do mělké brázdy a zakryjí se zeminou (vrstva asi 5 cm).
Tento způsob je vhodný u těch odrůd, které mají málo výmladků. Kořenové řízky se odebírají z plodících keřů na podzim, tedy v době vegetačního klidu této rostliny (pokud by se řízky odebíraly v době, kdy rostlina plodí, mělo by to nepříznivý vliv na matenici. Kořeny se vyrývají nejblíže na vzdálenost 60 cm od matenice. Vyjmuté kořeny se rozřežou na kousky, a přes zimu se uloží do písku na chladném místě (třeba sklep). Jestli se řízky ujmou a správně porostu závisí i na délce řízku a vlhkosti půdy. Už na podzim si musíme připravit půdu, do níž budeme řízky sázet. Půdu je potřeba zpracovat zhruba do hloubky 30 cm. řízky se sází velmi brzy na jaře. Řízky se vysazují ručně do asi 10 cm. Řízky se kladou těsně vedle sebe a pak se zasypou zeminou. Po vysázení se ještě zemina překryje humusem, nebo chlévskou mrvou. O řízky je potřeba se starat i přes léto, musí se kypřit půda a zbavovat se plevele, který by keři ubíral živiny. Při správném ošetření vyžene rostlina už během léta alespoň jeden letorost. Na podzim je potřeba rostliny dobývat.
Ve svém příspěvku KALA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martina.
děkuji za odpověd,mohl byste mě poradit jak poznám při nákupu zda je kala v pořádku nebo nějak narušená?kala se mi hrozně líbí a chtěla bych je doma pěstovat.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Iveta.
Dobrý den, dostala jsem od manžela k svátku Valentýna fialovou kalu a chtěla bych se optat až mi odkvete jak se mám o ní starat, aby mi vydržela co nejdéle a zase kvetla pěstuji ji doma na okně.
Děkuji za odpověď
Iveta
Suché listy oleandru: škůdci, sucho nebo poškozené kořeny
Oleandr suché listy je další dotaz, u kterého se vyplatí zpomalit. Suchý list může znamenat obyčejný přísušek, ale také svilušky, puklice, mšice, poškození kořenů, spálení sluncem po přesunu ze zimoviště nebo postupující odumírání větví. Rozdíl poznáte podle toho, jestli schnou jednotlivé špičky, celé listy, jedna větev nebo celá rostlina.
Když suché listy začínají od špiček a okrajů, často jde o problém s vodním režimem. Buď rostlina vodu nemá, nebo ji kvůli kořenům neumí přijmout. Když listy zároveň získávají stříbřitý nádech a mezi listy se objeví jemné pavučinky, podezřívám svilušky. Když jsou listy lepkavé a na výhonech sedí drobný savý hmyz, řeším mšice, puklice nebo červce.
Mšice na oleandru se často drží na mladých výhonech a poupatech. Vypadají nenápadně, ale rostlinu rychle oslabí. Listy se mohou kroutit, žloutnout a později schnout. Puklice jsou zákeřnější, protože vypadají jako malé štítky přilepené ke stonku nebo listu. Kdo je nezná, může si myslet, že jde o přirozenou skvrnu na rostlině.
Jaká je to choroba při suchých listech
Suché listy způsobené škůdci nejsou choroba v botanickém smyslu, ale pro pěstitele je výsledek stejný: oleandr slábne a ztrácí listy. Savý hmyz rostlině bere šťávu a poškozuje mladá pletiva. Medovice navíc podporuje čerň, takže listy vypadají, jako by byly špinavé od sazí.
Jiná situace je, když suché listy sedí na konkrétní větvi a větev od konce odumírá. Tam už kontroluji stonek. Pokud je uvnitř hnědý, zaschlý nebo dutý, nejde jen o suchý list. Rostlina může mít poškozenou část výhonu, hnilobu nebo následky zimního stresu. U oleandru je lepší takovou větev zkrátit až na zdravé pletivo, než čekat, že se suchý konec zázračně vzpamatuje.
V létě se suché okraje objevují i u rostlin, které stojí v malém tmavém květináči na rozpálené dlažbě. Kořeny se přehřívají, voda mizí rychleji, než ji rostlina stíhá využít, a listy schnou navzdory tomu, že zaléváte. To je typická česká terasa: plné slunce, beton, vítr a nádoba, která je pro velký oleandr dávno malá.
Co s tím dělat při suchých listech
Suché listy nejdřív nechte diagnostikovat, potom stříhejte. Pokud je příčinou sviluška nebo mšice, odstranění všech listů by rostlinu zbytečně oslabilo. Lepší je omytí, izolace, cílené ošetření a až potom odstranění nejvíc poškozených částí. Pokud je suchá celá větev, stříhání je naopak správné.
Suché špičky bez škůdců: upravte zálivku, zastínění nádoby a velikost květináče.
Suché listy s pavučinkami: řešte svilušky a opakujte kontrolu spodních stran listů.
Suché listy s lepkavostí: hledejte mšice, puklice, červce nebo molice.
Pěstování špenátu není vůbec náročné, protože se jedná o jednoletku s krátkou vegetační dobou. Vzhledem k tomu, že se špenát sklízí již měsíc (maximálně 6 týdnů) po výsevu, tak jej můžete sázet a sklízet několikrát ročně. Proto je špenát často využíván i jako takzvaná předplodina nebo meziplodina. Může se sázet na záhon i s jinou zeleninou, například s mrkví anebo cibulí.
Při prvním výsevu na jaře můžete sklízet špenát již koncem dubna. Když špenát zasejete v dubnu, sklízíte jej počátkem června. Pokud sázíte špenát až na podzim, musíte čekat celou zimu, zato se však můžete těšit na sklizeň již velmi brzy na jaře. Pokud dáte špenát na záhonek v srpnu, určitě se z něj budete radovat ještě v září anebo v říjnu téhož roku.
Špenát potřebuje hlinitopísčitou půdu, která dostatečně zadržuje vodu, s pH 6–7,5. Před výsevem zem přihnojte listovým hnojivem.
Semena špenátu jsou schopná klíčit již při teplotě 2–4 °C, proto je můžete sít velmi brzy na jaře. Špenát se sází do země cca 20 cm od sebe do 4 cm hlubokých rýh. Pokud zasadíte špenát do písčité půdy, budete jej muset chodit často zalévat.
Listy se sklízí dříve, než začne špenát kvést. To je v době, kdy má vyvinuto minimálně 6 listů. Sklízí se tak, že se seřezávají listy asi 2,5 cm nad zemí.
Špenát nemá rád vysoké teploty a dlouhé dny, protože ty jej ženou do květu (teploty nad 16 °C). Bohužel s kvetením špenát ztrácí chuť a tuhne.
Pokud špenát neroste, má půda nejspíše méně živin, a proto je dobré zem ještě přihnojit a pravidelně ji odplevelovat. Při odplevelování si však dávejte pozor, abyste okopáváním špenát nepoškodili, má totiž kořínky těsně pod povrchem půdy. Plevel ale odstraňovat musíte, protože bere špenátu živiny i vodu.
Sklizený špenát skladujte při nulové teplotě v 95–100% vzdušné vlhkosti maximálně po dobu 1 týdne. K delšímu skladování je zapotřebí špenát nejprve zamrazit (opraný a nasekaný).
