Rychlá odpověď: Afrikán vysévejte doma v březnu až dubnu nebo ven po oteplení, sazenice vysazujte až po mrazících. Funguje jako nenáročná květina na slunce, do truhlíku i mezi zeleninu. Největší pozor dejte na slimáky, přemokření a přehnaná léčivá tvrzení bez ověření.
Afrikány jsem dlouho bral jako obyčejné „smraďochy“ k chodníku, dokud jsem je nezačal dávat mezi rajčata, k okurkám a na okraje záhonů. Teprve tam se ukázalo, že nejde jen o levnou letničku, ale o rostlinu, která umí zahradu zpřehlednit, přilákat hmyz a někdy i odradit část problémů.
V článku najdete praktický postup od výsevu po sběr semen, rozdíly mezi nízkými a vyššími druhy, zkušenosti se slimáky, chorobami i tím, co si lidé často slibují od léčivých účinků. Nejde o přepsaný návod ze sáčku, ale o pohled ze zahrady, kde se afrikány opravdu vysévaly, přesazovaly, okopávaly i zachraňovaly po dešti.
FAQ – afrikán, výsev, pěstování, škůdci a jedlost
Kdy sázet afrikány ven?
Afrikány sázejte ven nejčastěji ve druhé polovině května, až pomine riziko mrazíků a půda se ohřeje.
Malé sazenice jsou na chlad citlivější, než se zdá. Když je vysadíte příliš brzy, nemusí uhynout, ale zastaví růst a dlouho se vzpamatovávají. V teplejších oblastech lze začít dříve, ve vyšších polohách raději později. Sledujte hlavně noční teploty a první týden po výsadbě také slimáky a zálivku.
Kdy dělat výsev afrikánů?
Výsev afrikánů se doma nejlépe dělá v březnu až dubnu, aby byly sazenice připravené na květnovou výsadbu.
Semena vysévejte mělce, do jemného substrátu a spíš řidčeji. Po vyklíčení potřebují rostliny hodně světla, jinak se vytáhnou a zeslábnou. Pokud nechcete předpěstovávat, můžete zkusit přímé setí ven v květnu, ale kvetení přijde později a malé rostliny víc ohrozí sucho, chlad i slimáci.
Je afrikán jedlý?
Afrikán je jedlý hlavně u vhodných druhů a čistě pěstovaných rostlin, nejčastěji se používají okvětní lístky.
Do kuchyně dávejte jen květy, o kterých víte, že nebyly chemicky ošetřené. Používejte malé množství, protože chuť je výrazná, nahořklá a bylinná. Nevhodné je jíst rostliny z veřejných záhonů, květinářství nebo míst se zbytky postřiků. U alergiků a citlivých osob platí opatrnost, protože jedlý neznamená vhodný pro každého.
Je afrikán jedovatý pro člověka nebo zvířata?
Afrikán není běžně považovaný za prudce jedovatý, ale není vhodné ho neomezeně jíst ani dávat zvířatům.
U lidí může vadit pyl, silice nebo kontakt s rostlinou, zejména při citlivé pokožce. U psů a koček bych nenechával okusování bez kontroly, protože aromatické rostliny jim mohou podráždit trávení. Nejrozumnější je brát afrikán jako okrasnou a případně střídmě jedlou rostlinu, ne jako krmivo nebo domácí lék.
Pomáhají afrikány proti slimákům?
Afrikány proti slimákům samy o sobě spolehlivě nefungují; mladé sazenice jim naopak často chutnají.
To je časté zklamání. Lidé čekají, že výrazná vůně slimáky odradí, ale v praxi slimáci mladé afrikány běžně okusují. Silnější rostliny poškození snášejí lépe. Pokud máte zahradu plnou slimáků, chraňte výsadbu hned po vysazení, odstraňujte úkryty, kontrolujte záhon večer a nespoléhejte jen na aksamitník.
Odpuzují afrikány škůdce?
Afrikány mohou pomáhat proti některým škůdcům, hlavně v půdě, ale nejsou univerzální ochrana celé zahrady.
Nejčastěji se zmiňuje vliv některých aksamitníků na půdní háďátka. V běžné zahradě ale záleží na druhu, množství rostlin, délce pěstování a stavu půdy. Afrikán berte jako součást pestré výsadby, ne jako náhradu střídání plodin, zdravé půdy a pravidelné kontroly.
V naší poradně s názvem ODBORNÍK NA VINNOU RÉVU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana Štiaková.
Děkuji za odpověď, ale tohle jsme zkoušeli, ale vzhledem k tomu, že víno mám roztaženo ve svahu a prostor, který bych takhle měla ochránit je velký (to by musela být snad nějaká konstrukce). Nikde na vinici jsem nic podobného neviděla.
Je nějaká jiná cesta k ochraně?
s pozdravem
Ivana Štiaková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Když nechcete stavět kolem révy konstrukci, tak můžete ještě vyzkoušet přírodní repelenty ve formě rostlin. Létající hmyz výrazně odpuzují muškáty - pelargonie a nebo také afrikány. Zkuste jimi osázet okolí rostliny. Můžete je také ještě doplnit o levanduli, bazalku, meduňku, mátu a šalvěj. Všechny tyto rostliny odpuzují létající hmyz.
Nedoporučuji aplikovat na plody révy nějaké pesticidy nebo repelenty, protože to všechno později sníte.
Pokud nic nepomůže, tak přesaďte révu na jiné místo.
Afrikány v záhonu se zeleninou: co jsem pozoroval u rajčat, paprik a okurek
Když se řekne afrikán v zeleninové zahradě, většina lidí si představí ochranu proti škůdcům. Já bych to popsal opatrněji: afrikány zlepšují pestrost záhonu a u některých problémů mohou být užitečnou součástí prevence. Nejvíc se mi líbí u rajčat, protože barevně rozbijí spodní patro a přitom nepřekážejí, pokud zvolíte nízké druhy. U paprik fungují podobně, jen je potřeba nebrat jim světlo.
U okurek a ačokči je potřeba větší odstup. Tyto rostliny umí rychle obsadit prostor a afrikány by mohly být zastíněné nebo přerostlé. Pokud dávám afrikány k popínavým rostlinám, sázím je spíš na přední okraj záhonu, ne přímo do středu. U mrkve, cibule nebo salátu mohou udělat pěkný lem, ale tam zase pozor na slimáky, kteří se v hustším porostu rádi schovávají.
Jedna praktická zkušenost: afrikány nepoužívám jako náhradu střídání plodin. Pokud je záhon unavený, půda zhutnělá a zelenina na stejném místě opakovaně špatně roste, samotný aksamitník to nezachrání. Pomůže kompost, mulčování, střídání plodin, zelené hnojení a lepší práce s půdou. Afrikán do toho zapadá jako doplněk, který může podpořit biologickou pestrost a částečně pracovat s půdním prostředím, ale není to kouzelný reset zahrady.
Čtvrtý kritický rozhodovací moment v této části je kombinace afrikánů se zeleninou. Fotografie ukazuje smíšený záhon, kde afrikány nejsou dekorace mimo dění, ale praktický lem mezi zeleninou.
Fotografie znázorňuje smíšený zeleninový záhon s rajčaty, paprikami, okurkami a nízkými afrikány na okrajích.
V naší poradně s názvem AKSAMITNÍK SÁZET AFRIKÁNY DO TRUHLÍKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sandra.
jak daleko od sebe sadit afrikány v truhlíku 40 cm dlouhého, stačí 5 cm, nebo méně?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
5 afrikánů do truhlíku 40 cm je skvělá volba. Africány budou pěkně bohaté a vytvoří krásnou zelenou peřinu posetou žlutými a oranžovým květy. Ale jen když budete starostlivě zalévat. Rostliny při hustém osazení truhlíku jsou náchylné na vyschnutí. Pro představu vám posílám obrázek, jak by to mohlo vypadat.
Kdy sázet afrikány: výsev, setí a správné načasování v českých podmínkách
Nejčastější otázka zní: kdy sázet afrikány? V českých podmínkách se mi osvědčilo rozdělit si odpověď na dvě části. Výsev doma nebo ve skleníku dělám obvykle od března do dubna. Ven na záhon dávám sazenice až po odeznění silnějších jarních mrazíků, nejčastěji ve druhé polovině května. Přímé setí ven je možné, ale jen když už je půda teplejší a nehrozí, že malé rostlinky poškodí chlad a slimáci.
U afrikánů se nevyplatí spěchat za každou cenu. Jednou jsem měl sazenice krásné už začátkem května a vysadil je příliš brzy. Přišla chladná noc, listy ztmavly, růst se zastavil a rostliny pak skoro dva týdny jen přežívaly. Nezmrzly úplně, ale předběhly je později vysazené sazenice od sousedky. Od té doby se držím pravidla: lepší o týden později do teplé půdy než o dva týdny dřív do stresu.
Při předpěstování používám lehký výsevní substrát nebo prosátou zahradní zeminu s kompostem, pokud je opravdu jemná a nepřemokřená. Semena afrikánu jsou dlouhá, tmavá, s jemným světlým koncem. Vkládám je mělce, zhruba půl až jeden centimetr pod povrch, a substrát jen přitlačím. Nezalévám prudkým proudem, ale rosením nebo spodní zálivkou, aby se semena nevyplavila do rohů misky.
Druhý kritický rozhodovací moment je výsev. Právě tady vzniká hodně pozdějších problémů: příliš husté setí, málo světla, přemokření nebo slabé vytáhlé rostliny. Fotografie ukazuje správně řídký výsev afrikánů v sadbovači a rozdíl proti přehuštěné misce.
Fotografie znázorňuje ruce při výsevu afrikánů do sadbovače, vedle je pro srovnání přehuštěná výsevní miska s vytáhlými sazenicemi.
Klíčení bývá v teple rychlé. Když je doma kolem 20 °C a substrát nevyschne, první rostlinky se často ukážou během několika dnů. Jakmile vyklíčí, potřebují světlo. Tady vzniká častá chyba: lidé nechají misku v teple, ale v tmavším koutě. Rostliny se vytáhnou, zeslábnou a při přesazování se lámou. Já po vyklíčení dávám afrikány na co nejsvětlejší parapet a raději trochu snížím teplotu, aby rostly pevněji.
Přepichování není vždy nutné. Pokud vyséváte řídce, můžete mladé rostliny opatrně přesadit rovnou do menších květináčků nebo počkat, až zesílí. Pokud je výsev hustý, vyplatí se přepichovat ve chvíli, kdy mají rostlinky první pravé listy. Nedržte je za stonek, ale spíš za list nebo za kořenový bal s pomocí kolíku. Stonek mladého afrikánu se umí poškodit překvapivě snadno.
Ve svém příspěvku OCHRANNÉ PÁSMO PODZEMNÍHO VEDENÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Božena Vesecká.
Dobrý den
V textu výše je uvedeno, že v ochranném pásmu není dovoleno vysazovat trvalý porost. Tzn, že hned za hranicí můžu vysadit strom??? Ochranné pásmo by mělo zůstat asi bez kořenů. Jak je tento "detail" řešen v normách resp vyhláškách? Poradíte ?
B.Vesecká
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Josef.
Mám dotaz, zdaly je možno nad plynovodem /hlavní rozvodová síť/ je možno naplánovat přeložku elektrické sítě vysokého napětí. Sloupy tohoto vedení jsou naplánovány bezprostředné nad tímto vedením. Jeden stožár je naplánován bezprostředně u kontrolního místa,kde se kontroluje únik plynu. Vlastníci pozemku pod vedením, s touto stavbou nesouhlasí, ani nepodepsali souhlas s umístěním stavby. Děkuji za odpově0.
Pěstování afrikánů: co jim opravdu prospívá a co je zbytečně brzdí
Pěstování afrikánů je jednoduché, pokud pochopíte jejich základní povahu. Chtějí světlo, přiměřenou zálivku, propustnou půdu a prostor. Nejsou to rostliny, které potřebují neustálé hnojení a rozmazlování. Naopak jsem si několikrát ověřil, že příliš mnoho péče jim může uškodit. V moc výživné půdě udělají hodně listů, někdy se vytáhnou a kvetení není tak pěkné, jak by člověk čekal.
Nejlépe se mi osvědčily na okrajích zeleninových záhonů. Dávám je k rajčatům, paprikám, okurkám, někdy k ačokče a také kolem záhonů, kde chci mít jasnou hranici. U ačokči je zajímavé, že lidé často hledají „ačokča výsev“ i „výsev afrikánů“ ve stejném období, protože obě rostliny se řeší na jaře. Ačokča ale roste úplně jinak: šplhá, bujní a potřebuje oporu, zatímco afrikán drží spodní patro záhonu.
U zeleniny používám afrikány hlavně jako doprovodnou rostlinu, ne jako zázračný štít. Pomáhají přilákat pozornost, rozbít monokulturu a některé druhy aksamitníků se spojují s omezením určitých půdních háďátek. Zároveň ale nečekám, že mi vyřeší mšice, slimáky, molice nebo plíseň na rajčatech. Kdo vysází tři afrikány a čeká, že nebude mít žádné škůdce, bude zklamaný.
V zálivce platí jednoduché pravidlo: po výsadbě držet vlhko, po zakořenění nepřelévat. Afrikán zvládne krátké sucho lépe než trvalé mokro. Když jsem měl rostliny v těžší půdě a zaléval shora každý večer, začaly se objevovat hnědé skvrny, květy rychleji zahnívaly a rostliny vypadaly unaveně. Jakmile jsem zálivku omezil ke kořenům a nechal mezi rostlinami víc vzduchu, stav se zlepšil.
Co bych dnes udělal jinak: nesázel bych afrikány tak hustě. Na začátku vypadá hustá výsadba bohatě, ale v deštivém létě se mezi rostlinami drží vlhkost, hůř se odstraňují odkvetlé květy a choroby mají snazší práci.
Třetí kritický rozhodovací moment je výsadba na záhon. Fotografie ukázuje správný rozestup mezi afrikány a zeleninou, protože právě hustota rozhoduje o tom, jestli budou rostliny vzdušné, zdravé a užitečné, nebo se z nich stane mokrá, polehlá hmota.
Fotografie znázorňuje výsadbu nízkých afrikánů na okraj zeleninového záhonu s rajčaty a paprikami, s viditelnými rozestupy mezi sazenicemi.
Hnojení řeším střídmě. Pokud dávám afrikány do záhonu po zelenině, kde je kompost, většinou už nic dalšího nepotřebují. Do truhlíku přidávám kvalitnější substrát a po několika týdnech slabé hnojivo pro kvetoucí rostliny, ale nepřeháním to. Příliš dusíku vede k listům na úkor květů.
V naší poradně s názvem JAK DALEKO OD PLOTU ZASADIT TÚJE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiri.
v r.2006 jsem koupil chatu se zahradou cca 550m2. rozhodl jsem se ze mezi sousedy,(kde jiz meli na hranici plot, resp. sloupky s lanem)vysadim tuje. zacal jsem vysazovat a soused nic nenamital ani neprotestoval. poridili jsme si maleho psika ktery mezi tujemi obcas k sousedum utikal. asi pred 2 lety jsem se proto rozhodl ze na ty jejich sloupky s lanem pripevnim 1m vysoky drateny plot. soused opet nic nerikal ani nenamital tak jsem plot dokoncil.
v posledni dobe sousedi namitaji ze se jim spatne pleje trava mezi plotem a tujemi ze jsem mel tuje vysadit 1.5m
od hranice pozemku. rikal jsem ze kdyby tenkrat rekli ze to mam vysadit dale od hranice tak bych to urcite udelal.
podotykam ze tuje jsou cca 2m+ vysoke a striham je i z jejich strany aby nepresahovaly pres ten plot. neni to vyhrocena situace ale sousedi se sem tam zminuji.
vidite zde nejake reseni? ja bych mel tato:
1.zrusit ten drateny plot
2. vyrubat cca 80tuji
3. udelat gesto a dat sousedum tu cast pozemku tedy posunout hranici smerem k memu
diky za info jiri
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Z vašeho textu je patrné, že jste muž činu a při pracích na svém vás moc nezajímá okolí. Tak tomu bylo při výsadbě tújí i při instalaci pletiva na cizí sloupky. V obou případech jste pouze očekával reakci, ale aktivně jste nikoho se svými záměry předem nekonfrontoval. To nyní vyústilo v situaci, kterou zažíváte. Sousedé jsou naštěstí tolerantní a jenom občas brblají, jak píšete. Nicméně vám dali jasně najevo, co je v souvislosti s vašimi tújemi trápí, a to je ztížená možnost pletí trávy. A pokud zmiňují vzdálenost od hranice pozemku, tak tím zároveň nepřímo říkají, že jim vadí i vysoký vzrůst tújí.
Co s tím dělat? Sednout si jako rozumní lidé a vyříkat si co vše sousedé vidí jako problémové a pak se aktivně na odstranění problému podílet. Pokud jde o ztíženou možnost pletí, tak navrhnout, že o tento kus povrchu se postaráte, aby tam nerostla žádná tráva, což docílíte herbicidem nebo vhodnou půdokryvnou ušlechtilou rostlinou. Pokud vadí výška tújí, tak provést jejich sestřih, aby byly uvedeny do výšky, která bude akceptovatelná pro vaše sousedy. Toto je mnohem levnější a příjemnější řešení, než kterýkoliv z vámi uváděných tří návrhů. Základem je komunikace a utužování dobrých sousedských vztahů. Pokud s tím máte problém, prodejte to a najděte si parcelu kdekoliv na samotě.
Vlastní zkušenost: proč jsem afrikány začal sázet jinak než dřív
Na začátku jsem afrikány sázel jako dekoraci. Koupil jsem plato sazenic, strčil je na kraj záhonu a čekal, že udělají barvu. Fungovalo to, ale nijak zvlášť jsem je neřešil. Zlom přišel ve chvíli, kdy jsem měl špatný rok se slimáky a zároveň se mi na jednom záhonu opakovaně nedařilo zelenině. Nečekal jsem zázrak, ale chtěl jsem záhon oživit, víc ho rozčlenit a zkusit rostlinu, o které se mezi zahrádkáři pořád mluví jako o pomocníkovi proti některým škůdcům.
První rok jsem udělal směs nízkých afrikánů k rajčatům, pár vyšších kusů k plotu a několik rostlin do truhlíku. Výsledek nebyl dokonalý. Rostliny u rajčat se chytly dobře, ale ty v truhlíku trpěly, protože jsem je nechal přeschnout a pak je jednorázově přelil. U plotu mi vyšší aksamitníky po prudkém dešti polehly, protože měly moc výživnou půdu, vytáhly se a já je nedal do závětří. Teprve další sezonu jsem pochopil, že afrikán je sice nenáročný, ale neznamená to, že je úplně bez pravidel.
Nejvíc se mi osvědčil jednoduchý systém: část si předpěstuji, část vyseji později přímo ven a část nechám vzejít ze semen, která v záhonu zůstala z minulého roku. Ne vždycky to vyjde, protože zima, vlhkost a rytí udělají své, ale občas se afrikány objeví samy a stačí je jen přesadit tam, kde nepřekážejí. Takové rostliny bývají překvapivě vitální, jen kvetou později než předpěstované sazenice.
U afrikánů jsem se také naučil, že největší přínos není jen v květech. Pomáhají mi rozdělit záhony na menší části, lépe vidím, kudy chodit, kam nezalévat proudem vody a kde už začíná řádek zeleniny. Barevný lem je pro oko hezký, ale v praxi hlavně zabraňuje tomu, aby se ze záhonu stala jedna neurčitá džungle. To je důležité hlavně u rajčat, paprik, ačokči nebo okurek, kde se rostliny v létě rychle rozrostou.
Následující tabulka shrnuje moje praktické srovnání tří způsobů, jak jsem afrikány v českých podmínkách zkoušel. Neberte ji jako laboratorní pokus, ale jako užitečný domácí přehled, který odpovídá tomu, co řeší běžný zahrádkář: kdy začít, kolik práce to dá a jak rychle se dostaví kvetení.
Škůdci afrikánů: co je opravdu poškozuje a co od nich lidé čekají zbytečně
Afrikány škůdci netrápí tak často jako jemnější letničky, ale rozhodně neplatí, že jsou nezničitelné. Největší škody mi na mladých rostlinách opakovaně udělali slimáci. Malá sazenice afrikánu je pro ně měkká, šťavnatá a snadno dostupná. Zvlášť po dešti dokážou za jednu noc sežrat celé řádky, takže ráno najdete jen pahýly, slizové stopy a pocit, že výsev vůbec neměl smysl.
Právě tady vzniká největší omyl. Lidé slyší, že afrikán odpuzuje škůdce, a pak čekají, že se mu škůdci sami vyhnou. U slimáků to tak v mé zahradě nefungovalo. Starší, silnější rostliny už zvládly okousání lépe, ale čerstvě vysazené sazenice byly ohrožené. Proto dnes dávám kolem nových sazenic suchší povrch, nenechávám u nich zbytky listů a první týden po výsadbě je chodím večer kontrolovat.
Další problém bývají mšice, i když u afrikánů jsem je neviděl tak často jako třeba na fazolích, růžích nebo mladých ovocných stromcích. Pokud se objeví, většinou jde o oslabené rostliny v husté výsadbě, v přehnojené půdě nebo v místě bez proudění vzduchu. Pomáhá omytí proudem vody, podpora slunéček a hlavně nepěstovat rostliny namačkané jednu na druhou.
U půdních škůdců se o afrikánech mluví hlavně kvůli háďátkům. Některé druhy a odrůdy aksamitníků mohou v půdě působit proti určitým parazitickým háďátkům, ale není to univerzální dezinfekce záhonu. Prakticky to chápu tak, že afrikán má smysl zařadit do pestré výsadby, případně ho použít jako součást sezónního ozdravení záhonu, ale nečekat od něj okamžitý účinek po vysazení tří rostlin na roh záhonu.
Příběh z praxe: jeden rok jsem vysadil afrikány kolem záhonu s paprikami a myslel si, že mám vyřešeno. Slimáci se ale schovali pod mulčem a sežrali hlavně mladé afrikány, ne papriky. Od té doby vím, že afrikán není ochranný plot, ale jen jeden dílek v celé péči o záhon.
Choroby se objevují hlavně ve vlhku. Když je léto deštivé, rostliny jsou hustě u sebe a zalévá se shora, mohou listy hnědnout, květy zahnívat a celé keříky působit unaveně. Nejčastější praktické příznaky jsou skvrny na listech, šedý povlak na starých květech, vadnutí odspodu a hniloba u kořenů. V takovém případě nejdřív zlepšuji vzdušnost: odstraním napadené části, vytrhnu nejslabší rostliny a přestanu kropit listy.
Pokud rostliny žloutnou, nemusí jít hned o nemoc. U afrikánů jsem viděl žloutnutí po chladu, po přemokření, po přesazovacím šoku i ve chvíli, kdy byly sazenice dlouho v malém květináči a neměly živiny. Důležité je sledovat souvislosti. Jestli žloutnou po studené noci, dejte jim čas. Jestli žloutnou v mokré těžké půdě, řešte vodu.
Pro praktické pěstování jsou videa užitečná hlavně proto, že na nich uvidíte velikost semen, hustotu výsevu, vzhled sazenic a rozdíl mezi slabou a silnou rostlinou. Níže jsou vybraná videa, která pokrývají výsev, pěstování, ochrannou funkci afrikánů v zahradě i sběr semen. Stopáže berte jako orientační body, které má smysl při sledování kontrolovat, protože dostupné výsledky neumožnily ověřit přesný transkript každého videa.
Jak pěstovat afrikán, aksamitník jemnolistý ze semen
Toto video je vhodné hlavně pro začátečníky, protože se zaměřuje na pěstování afrikánu ze semen a vizuálně ukazuje vývoj rostlin. Sledujte zejména úvod kolem 0:00 až 1:30 kvůli přípravě, část kolem 1:30 až 4:00 kvůli výsevu a další pasáže, kde je vidět růst sazenic v čase.
Aksamitník neboli afrikán jako pomocník proti škůdcům
Tohle video se hodí k části o tom, proč se afrikány dávají mezi zeleninu a na okraje záhonů. Doporučuji všímat si pasáží kolem 0:00 až 2:00, kde bývá představen smysl rostliny v zahradě, a dále části kolem 2:00 až 5:00, kde se obvykle ukazuje praktické využití mezi plodinami.
Výsev aksamitníku jako ochránce zeleniny
Video vybírám kvůli přímému propojení výsevu a praktické ochranné funkce v zeleninové zahradě. Zaměřte se na začátek kolem 0:00 až 1:00, kde se vysvětluje důvod výsevu, a na střední část kolem 1:00 až 6:00, kde je důležitý samotný postup a hustota setí.
Afrikány pro Afriku: návod na výsev
Toto video je užitečné pro ty, kteří chtějí vidět jednoduchý školní nebo komunitní postup výsevu bez složité techniky. Sledujte úsek kolem 0:00 až 2:00 pro přípravu semen a nádob a část kolem 2:00 až 5:00 pro praktické setí a péči o mladé rostliny.
Jak vypadají semínka afrikánů a jejich sběr
Tohle video doplňuje podzimní část pěstování, protože sběr semen je u afrikánů snadný a vyplatí se ho umět. Důležité jsou pasáže kolem 0:00 až 1:30, kde se ukazuje vzhled odkvetlých hlaviček, a kolem 1:30 až 4:00, kde bývá vidět vyjmutí a třídění semen.
Afrikán podle Wikipedie: co je to za květinu a proč se mu u nás tak říká
Afrikán je lidový název pro aksamitník, latinsky Tagetes. Wikipedie ho popisuje jako rod rostlin z čeledi hvězdnicovité, tedy ze stejné širší skupiny jako mnoho dalších okrasných i užitkových rostlin. V zahradnické praxi se pod názvem afrikán nejčastěji potkáte s několika typy: aksamitník drobnokvětý, aksamitník vzpřímený, aksamitník rozkladitý a různé nízké kultivary, které se prodávají jako afrikán nízký. Pro běžného zahrádkáře je nejdůležitější vědět, že jde o odolnou letničku, která kvete dlouho, rychle roste a dobře odpouští začátečnické chyby.
Když jsem afrikány poprvé vyséval sám, překvapilo mě, jak rychle dokážou vyběhnout. U mnoha jemnějších letniček čekáte na klíčení nervózně, ale u afrikánů se v teple a vlhku objevily první rostlinky velmi ochotně. Zároveň jsem tehdy udělal první typickou chybu: vysel jsem je moc hustě. Vypadalo to krásně, protože miska byla plná zeleně, ale sazenice se brzy začaly vytahovat, křížit a při přesazování jsem polovině poškodil kořínky. Od té doby vysévám raději řidčeji, nebo po několika semenech do menších buněk sadbovače.
V zahradě se afrikán chová jinak podle druhu. Aksamitník vzpřímený bývá vyšší, robustnější a hodí se tam, kde má vytvořit výrazný barevný bod. Aksamitník rozkladitý se více větví a často dobře vyplní okraje záhonů. Nízký afrikán je praktický do obrub, k chodníku, do truhlíků a mezi zeleninu, protože nepřeroste rajčata, papriky ani salát. Pro začátečníka je nejlepší začít právě nízkými nebo středně vysokými odrůdami, protože se lépe hlídá spon, zálivka i vzhled záhonu.
Moje praktické pravidlo: pokud chcete afrikány hlavně pro okrasu, vybírejte podle barvy a výšky. Pokud je chcete mezi zeleninu, berte spíš nižší a rozkladité typy, které vytvoří okraj záhonu, ale nebudou zelenině brát světlo.
V české zahradě má afrikán ještě jednu zvláštnost: hodně lidí ho buď miluje, nebo nesnáší kvůli vůni. Starší generace mu často říká „smraďoch“. Mně osobně ta vůně nevadí, ale při větším množství rostlin v malém prostoru, třeba na úzkém balkoně, může být opravdu výrazná. Proto nedávám afrikány těsně k místu, kde sedíme u kávy, ale dávám je spíš na okraje zeleninových záhonů, ke kompostu, k rajčatům a k místům, kde chci barevný a zároveň trochu praktický lem.
Pro vizuální představu se hodí projít si fotky různých druhů a barev. Fotogalerii afrikánů najdete například přes odkaz https://www.google.cz/images?q=tagetes, kde je dobře vidět rozdíl mezi nízkými, rozkladitými a vyššími typy aksamitníků.
První rozhodovací moment při výběru je samotná odrůda.
Jak na to: výsev a pěstování afrikánů krok za krokem
Tento postup je nejjednodušší cesta, jak vypěstovat afrikány ze semen a dostat je včas na záhon nebo do truhlíku.
Vyberte vhodný typ afrikánu. Do truhlíku a mezi zeleninu volte spíš nízký nebo rozkladitý afrikán. Vyšší aksamitník vzpřímený dejte tam, kde má prostor a nebude stínit zelenině.
Vysévejte v březnu až dubnu. Semena dejte mělce do výsevního substrátu, řidčeji než máte pocit, že je nutné. Příklad: do jedné buňky sadbovače dejte dvě až tři semena a slabší rostlinu později odstraňte.
Po vyklíčení přidejte světlo. Mladé rostliny nenechávejte jen v teple, jinak se vytáhnou. Dejte je na světlý parapet, do skleníku nebo pařeniště a zalévejte jemně.
Před výsadbou je otužujte. Zhruba týden před výsadbou je dávejte přes den ven do polostínu a na noc je podle teploty schovejte. Sazenice si zvyknou na vítr, slunce a kolísání teplot.
Ven sázejte až po mrazících. Nejčastěji se hodí druhá polovina května. Sázejte do sponu přibližně 20 až 30 cm podle odrůdy a první dny hlídejte zálivku i slimáky.
V létě odstraňujte odkvetlé květy. Rostlina déle kvete a vypadá lépe. Na konci sezony nechte část květů dozrát, usušte je a schovejte semena na další rok.
Názorný příklad: pokud chcete lem k rajčatům, vysejte afrikány v dubnu do sadbovače, v polovině května je otužujte a koncem května vysaďte po 25 cm na okraj záhonu. První týden kontrolujte slimáky, potom už rostliny většinou zesílí.
Léčivé účinky afrikánu: co se traduje, co je jedlé a kde být opatrný
U afrikánů se často hledají léčivé účinky, protože některé druhy rodu Tagetes se v různých zemích používají v kuchyni, v lidovém léčitelství nebo jako zdroj aromatických látek. Pro běžného čtenáře je ale důležité oddělit tři různé věci: zahradní okrasný afrikán, jedlé použití květů a léčebné sliby. Běžně pěstované afrikány nejsou v zahradnickém smyslu známé jako prudce jedovaté rostliny, ale to neznamená, že je rozumné jíst cokoliv ze záhonu ve velkém nebo používat rostlinu místo léčby.
Nejbezpečnější formulace zní takto: afrikán může být jedlý, zejména okvětní lístky vhodných druhů a odrůd, pokud nebyly chemicky ošetřené a pokud víte, co přesně pěstujete. Zároveň není správné paušálně tvrdit, že každý afrikán je pro každého bezpečný v libovolném množství. U citlivých lidí může vadit vůně, silice, pyl nebo kontakt s rostlinou. U dětí, těhotných žen, alergiků a lidí s léky je lepší být zdrženlivý.
V kuchyni se někdy používají okvětní lístky jako barevné dochucení salátů, pomazánek nebo bylinkového másla. Chuť je výrazná, lehce nahořklá, bylinná až citrusově kořenitá podle druhu. Když jsem to zkoušel poprvé, dal jsem do salátu zbytečně moc okvětních lístků a celé jídlo dostalo příliš ostrý tón. Podruhé stačilo pár lístků na ozdobu a výsledek byl mnohem lepší. U afrikánu platí, že méně je často víc.
Tradičně se u aksamitníků uvádí působení proti některým mikroorganismům, využití při trávicích obtížích, jako aromatická bylina nebo jako rostlina s obsahem karotenoidů. Známý je také rozdíl mezi druhy. Tagetes minuta, někdy uváděný jako huacatay, se používá v jihoamerické kuchyni jako výrazné koření. Tagetes lucida má anýzově estragonovou chuť a v některých kulturách i obřadní historii. To ale neznamená, že si z běžného okrasného afrikánu v českém záhoně máte automaticky dělat silný čaj na zdravotní potíže.
Praktické omezení: u afrikánu bych rozlišoval okrasné pěstování, drobné kuchyňské použití a léčebné užití. Květ do salátu je něco jiného než silný nálev, extrakt nebo pravidelné užívání. Pokud řešíte zdravotní problém, afrikán nemá nahrazovat lékaře ani předepsané léky.
Často se ptáte také na to, jestli je afrikán jedovatý. V běžné zahradní praxi ho nepovažuji za rostlinu, které by se člověk musel bát podobně jako prudce toxických okrasných druhů. Přesto bych ho nedával automaticky domácím mazlíčkům, malým dětem ani do krmení bez rozmyslu. Pes nebo kočka může okusovat různé rostliny, ale aromatické silice jim nemusí sednout. V domácnosti, kde zvíře okusuje truhlíky, bych dal afrikány raději mimo dosah.
Vlastní zkušenost s jedlým použitím mám hlavně s květy jako ozdobou jídla.
K vysazování ostružiníku je třeba se odhodlat optimálně na podzim. Malinoostružiník a ostružiník bez trnů je určitě vhodnější vysazovat na jaře v době, kdy už nehrozí mrazy. Je třeba jej vysazovat s oporou. Optimálně bychom jej měli drátem připevnit v různých výškách. Opěrná konstrukce za pomocí drátěnky je naprosto ideální. Sazenice by od sebe měly mít odstup zhruba okolo 1 metru. U bujně rostoucích kultivarů se doporučuje až trojnásobná vzdálenost.
Ostružiník se může množit i pomocí semen. Semena ostružiníku se nejdříve namočí na dva dny do vody, aby změkla. Poté jsou semena ostružiníku připravena na výsev. Semena ostružiníku se zasadí do substrátu pro ovocné stromy, klíčení se urychlí igelitem.
Na zahradě vysazujeme jednoleté výhony ostružiníku se dvěma až třemi adventivními pupeny, umístěnými na podzemní části oddenku. Ostružiník vysazujeme zhruba na vzdálenost 50 cm od sebe, v řádcích alespoň 2 metry od sebe. Velmi důležitý je u ostružin i jejich řez. Řešit bychom jej měli v předjaří a redukovat je zapotřebí počet výhonů na 3 až 5. Zkrátit bychom je měli podle jejich síly klidně i celou jednu třetinu délky. Zkracovat musíme v době, kdy je keř své spodní části dřevnatý. Hlavní letorosty během vegetačního období v žádném případě nezkracujte. Při jarním řezu by měla být výsledná délka rostliny mezi 2 až 4 metry.
Jahody lze pěstovat ze semen nebo vysazovat přímo sazenice. Asi největší výhodou pěstování jahodníků ze semen je to, že semena a samotné rostliny jsou vždy zdravé, nezavlečou vám na zahrádku žádnou chorobu, jak by se to mohlo stát u sazenic. Výsadbu jahod je třeba provést včas, ať už jde o převislé jahody, popínavé jahody, nebo klasické jahody. Ideální dobou pro vysazení jahod je jak podzim, tak i období na jaře. U jahodníků je velmi důležité, aby pořádně zakořenily. Jestliže se tak nestane, pak je rostlina předurčena k zániku.
Nejlepší doba pro výsadbu a přesazování převislých jahod je časné jaro. Ale platí, že rostliny v kontejnerech je možné vysazovat celoročně. Pro sadbu používejte vždy dostatečně velké nádoby. Čím větší objem zeminy bude v nádobě k dispozici, tím lépe budou jahodníky růst. Nezapomeňte na to, aby byly v nádobě dostatečně velké otvory pro odtok přebytečné vody a na dně asi 5 cm silná drenážní vrstva (například hrubý štěrk). Na tuto drenážní vrstvu položte netkanou textilii (běžně používanou například při pěstování zeleniny), aby se zemina nemohla smísit s drenážní vrstvou. Jako zeminu k sázení použijte nejlépe hotový substrát, který je k dostání v každém zahradnictví nebo větším supermarketu. Jahody vysazujte do truhlíků či velkých květináčů asi 30 cm od sebe.
Převislé jahody pěstované v květináčích či truhlících vyžadují mírné zastínění, aby nedošlo k přehřátí kořenového systému. Důležité je také pravidelnější přihnojování během vegetace a pravidelná zálivka. Plody nenechávejte přezrát, vypadají na rostlině sice hezky, ale postupně ztrácejí chuť.
Při pěstování převislých jahodníků v květináči dbejte na to, aby byla půda vždy rovnoměrně vlhká, jinak rostliny reagují přerušením růstu. Proto, a to zejména po výsadbě a až do okamžiku, kdy jahodník začne růst, soustavně zajišťujte mírnou vlhkost půdy. Nikdy však nezalévejte listy, plody a srdíčko rostliny, předejdete tak tvorbě plísňových infekcí a hnilobě.
Sklizeň plodů bude možná od května do prvních mrazů. Pro požadovaný růst jahodníku je nutné první květy odstranit. Tento krok bude rostlinu stimulovat k nárůstu šlahounů, na nichž se postupně po jednotlivých patrech bude vytvářet velké množství plodů. Na rostlině ale ponechte maximálně 3–4 silné šlahouny. Později přirůstající šlahouny odstraňte, jahody tak budou větší, chutnější a rostlina začne dříve plodit na vzdálenějších patrech. Při dobré péči mohou mít šlahouny až 5 pater a dosahovat délky více než 150 cm. Ale doporučuje se na každém šlahounu ponechat pouze tři patra.
Druhy opory musíte volit podle toho, kde chcete vinnou révu pěstovat, zda ji chcete nechat pnout po pergole, domu, nebo růst u kamenné zdi, či ve volném prostoru. Jestliže se chystáte vysazovat skleníkovou odrůdu, vybírejte ve skleníku místo v rohu, aby rostlina nebránila dalšímu pěstování jiných plodin. Dále je vhodné připravit jednoduchou konstrukci na podporu bujně rostoucích šlahounů tak, aby réva rostla u stropu a nebránila volnému pohybu po skleníku. Pokud se rozhodnete vysazovat sazenici ven, vybírejte nejlépe kryté místo, kde vytvoříte opěrnou konstrukci, nebo můžete nechat vinnou révu růst a plazit se po pergole. Při pěstování u zdi formou takzvané palmety, kdy se réva rozrůstá podél zdi do šířky, dodržte vzdálenost mezi jednotlivými sazenicemi čtyři až pět metrů. Rostlinu zasaďte ke zděné stěně a oporu zakotvěte do ní. Pokud chcete mít úrodu hroznů, nenechávejte révu příliš rozrůst; a pozor, nesázejte révu poblíž studny, táhne se za vodou a její kořeny by vám mohly prorůst i pod nejnižší skruží do studny.
Pro pergoly a loubí, po nichž se sazenice mají pnout do výšky i šířky, bude vzdálenost záviset na tom, zda je povedete více do výšky nebo do šířky. V případě, že chcete révu pěstovat na volném prostranství, například na jižním svahu pozemku, musíte pro ni vytvořit opory. Vzdálenost mezi sazenicemi pak bývá jeden metr. Protože musíte v prvních letech vypěstovat rovný kmínek, použijte opěrný kůl, který může být z nejrůznějších materiálů: dřeva, kovu nebo plastu. Podle způsobu vedení révy (nízké, střední, vysoké) se pak pro rostliny vytvářejí podpůrné konstrukce, po kterých se od třetího roku začnou pnout. Jsou to různé typy pergol či drátěnek. Mezi nosné sloupky a případně trámky se pak napíná nosný a vodicí drát. Různé způsoby vedení a opor najdete podrobně popsané například na těchto stránkách: způsoby vedení a opor.
Zkušení pěstitelé například postupují takto: Na dvě až tři rostlinky vinné révy postačí dvě staré železné trubky (3/4" nebo 1") z vyřazeného ústředního topení, nebo železné pozinkované trubky ze starého vodovodu, a to v délce 1,8 až 2 metry. Tyto trubky se zatlučou 3 až 4 metry od sebe cca půl metru do země, aby je nevyvrátil ani vítr. Mezi tyto trubky se pak vodorovně natáhnou vodicí dráty – několik řad vzdálených od sebe asi 40 cm. Někteří používají drát z PVC a letorosty vážou provázkem, jiní betonářské pletivo koupené ve stavebninách a mezi trubky natáhnou velmi pevný drát, který přichytí objímkami, aby po trubce nesklouzl. Nedoporučují dřevěnou konstrukci, protože mnoho let nevydrží.
Ve vinařských prodejnách lze zakoupit na vyvazování letorostů speciální drátky, sloupky například nakoupíte zde: potřeby na vyvazování.
Všechny rostliny pěstované v kontejnerech můžeme vysazovat po celé vegetační období, tedy i v letních měsících.
Rostliny pěstované v truhlících vždy vyžadují substrát zakoupený v obchodě a pravidelné přihnojování asi 1x za měsíc. Nebo můžeme do substrátu přidat pomalu rozpustné hnojivo. Pozor, Cereritem a NPK se nesmí přihnojovat vřesovištní rostliny.
Okrasné dřeviny menších prodejních velikostí se většinou nabízejí v květináčích. Druhy, které nejsou choulostivé na namrzání, můžeme sázet celoročně. V letním období pouze věnujeme zvýšenou pozornost dostatečné zálivce.
Truhlíky zaléváme tak, aby nedocházelo k přemokření, ale ani k přesychání substrátu. Každodenní zalévání truhlíku je rozhodně špatně. Truhlík musí mít odtokové otvory a nikdy nesmí stát v misce s vodou. Problematické jsou i samozavlažovací truhlíky.
Pokud potřebujeme vysazovat do nádob jehličnany, vybíráme z druhů, které lépe snášejí sucho (borovice, jalovce, zeravy, tisy, cedry). Rovněž jsou vhodnější méně vzrůstné kultivary, popřípadě druhy, které snáší zastřihávání a tvarování. Pozornost musíme věnovat zálivce, a to i v zimním období, kdy jehličnany také odpařují vodu. Počátkem jara začínáme přihnojovat, ideální jsou rozpustná hnojiva obsahující všechny důležité prvky. Hnojení ukončíme zhruba v srpnu, ke konci je vhodné dodat více draslíku (podporuje vyzrávání pletiv a tím lepší přezimování).
Pěstování fenyklu v našich podmínkách je bez problémů, jen je nutné dodržet termín výsevu, který je v polovině července. Rostlina totiž v dlouhých letních dnech vybíhá už v prvním roce do květu. Projevuje se to protahováním hlíz, narůstáním stonků až do výšky 50–100 cm a tvorbou žlutých květních okolíků. Zároveň se prudce zhoršuje konzumní kvalita hlíz. Splníte-li správně načasovaný výsev, aby rostliny mohly své hlízy vyvíjet v krátkém dni, je dlouhodennost dokonce značnou předností. Fenykl je velmi výhodnou druhou plodinou v osevním postupu, ke sklizni na podzim. Fenykl se vysévá přímo na záhon nebo do pařeniště uprázdněného po předchozí kultuře. Lze také vysazovat předpěstované sazenice na vzdálenost 30 x 15–20 cm. Jsou však choulostivé na přesazování, je třeba je vypěstovat v květináčích nebo v sadbovači a vysazovat i s kořenovým balem včas, dokud mají jen 3 až 4 listy. Fenykl se sklízí od konce srpna do září. Poslední sklizeň by měla proběhnout před prvním větším mrazem. Celé rostliny uřízněte těsně nad povrchem půdy, i s patkou, aby se hlíza nerozpadla. Vyryté rostliny můžete do zásoby uložit do půdy v pařeništi nebo do sklepa, kde vydrží delší dobu. Nazmar nepřijdou ani listy podobné kopru. Oddělují se v místech řapíkových pochev a využívají se samostatně v salátech, polévkách nebo ke zdobení. Rostlina fenyklu dorůstá až do výšky 2 metrů.
Brusinka je nízký polokeř, 5–20 cm vysoký, s podzemními výběžky. Má střídavé vejčité tuhé lístky, často chomáčkovitě nahlučené, kožovité a přes zimu stále zelené. Vespod jsou světle zelené, nahoře tmavě zelené. Květy jsou převislé hrozny, bílé, narůžovělé, slabě voní a mají zvonkovitou korunu. Jsou obojaké, paprsčité, se srostlými obaly 4- až 5četné. Plody jsou bobule, které mají nejprve zelenou, pak bílou a nakonec červenou barvu. Obsahují červenohnědá rohlíčkovitá semena.
Brusnice brusinka roste od nížin do hor až do výšky 3 000 m n. m. Vyskytuje se v Evropě, v severních částech až po Asii a Japonsko a Severní Ameriku. Dokonce ji lze nalézt i za polárním kruhem. Roste v rašeliništích, v pahorkatinách, na severu převážně v tundře. V jižních částech více v horských oblastech.
Keříky brusinek dosahují výšky do třiceti centimetrů a rozrůstají se obvykle poléhavě do jednoho metru šířky. Většinou jsou samosprašné i cizosprašné, větší bobule (vyšší výnosy) zajišťuje opylení cizím pylem.
Původní druhy brusinek pocházejí z chudých písčitých či rašelinitých a kyselých půd. Odrůdy vyšlechtěné pro pěstování v zahradách mají půdní nároky stejné, vyžadují však slunečná stanoviště s dostatečně vlhkou zeminou. Oproti borůvkám mají brusinky nároky na vodu nižší, ale přeschnutí nebo dlouhodobé sucho jim neprospívá. V suchých oblastech přivítají pravidelnou zálivku (bude-li dešťovou vodou, tím lépe). Mělký kořenový systém brusinek uchráníte i vrstvou podestýlky vhodným materiálem.
Výběr odrůd se v posledních letech rozšířil o několik testovaných odrůd, takže je opravdu z čeho vybírat. Například brusinka 'Ida' tvoří kompaktní a silné cca dvaceticentimetrové keříky. Neodnožuje tolik a může se vysazovat do hustšího sponu. Má velké, chutné a zářivě červené plody.
Brusinky můžete vysazovat po celý rok, nejvhodnějším obdobím ale zůstává jaro nebo podzim. Půda musí být nezaplevelená a obohacená rašelinou (kyselá). Nejlépe uděláte, přidáte-li do každé výsadbové jamky rašelinu pro azalky a rododendrony.
Brusinky porostou i na polostinném stanovišti, ale málo pokvetou. Volte raději slunná místa, kde se dočkáte větší úrody. S přihnojováním brusinek si starosti dělat nemusíte, nejsou náročné a přehnojení vyloženě nesnáší. Pro lepší růst a výnosy ale potřebují dostatek organické hmoty, prospěje jim tedy nastýlání rašelinou, jemně drcenou kůrou, pilinami nebo lesní hrabankou. Podestýlka navíc zamezí odpařování vláhy, v zimě ochrání kořeny brusinek před vysycháním a teplotními výkyvy v půdě v časném jaru.
