Dipladenia pochází z Brazílie, kde roste jako pnoucí liána. Proto se jí také říká brazilský jasmín. Vyskytuje se v prostředí s vysokou vzdušnou vlhkostí a stálou teplotou.
Na náš trh přišla nedávno a zákazníky na první pohled zaujala svými obrovskými, obvykle purpurovými, ale i bílými nebo růžovými trubkovitými kalichy se žlutým středem.
Dipladenia
Dipladenia se odborně nazývá Mandevilla splendens, ale velmi často slýcháváme spíše její synonymum Dipladenia, případně Sundevilla. Český název pro tuto rostlinu je chilský jasmín nebo brazilský jasmín, mandevila nebo sandevila.
Mandevilla upoutá pěstitele na první pohled – prodává se obvykle vyvazovaná k opoře a se svými velkými, sytě zelenými lesklými listy vypadá velmi svěže. Vejčité listy rostou na stonku vždy po dvou.
Naštěstí už není problém koupit rozkvetlé rostliny také v našich zahradnických centrech, často najdete v nabídce nejen druh Mandevilla splendens, ale i Mandevilla sanderi nebo Mandevilla amoena. Pokud budete mít štěstí, můžete si vybrat květy i v jiných barvách. Působivé jsou odstíny růžové a červené, občas však bývá k mání i mandevila se žlutými či bílými květy – Mandevilla amoena.
Trubkovité zvonky květů mají průměr od pěti do deseti centimetrů, objevují se od léta do podzimu a nesou bílou, růžovou nebo purpurovou barvu. Jícen květu je obvykle žlutý. Velmi pohledné jsou i lesklé tuhé listy dosahující až dvaceti centimetrů v průměru.
Mandevila je bujně rostoucí liána (popínavá rostlina) a dokáže za léto vyrůst do třímetrové výše. To znamená, že potřebuje pravidelný přísun živin a přiměřený prostor pro kořenový systém. Před umístěním na stanoviště ji můžete přesadit do nádoby o něco větší, než v jaké jste ji koupili. Na dno dejte dobrou drenáž a zeminu buď pro balkonové rostliny, nebo směs ze tří dílů rašeliny a jednoho dílu pařeništní zeminy.
Pravidelné přihnojování mandevile svědčí, vybuduje si pak mohutný kořenový bal a silné, bohatě kvetoucí nadzemní výhony. Vhodná jsou tekutá hnojiva s vyšším obsahem fosforu či plná tekutá hnojiva pro balkónové rostliny. Jakmile se i při této péči zastaví růst nebo rostlina málo kvete, potřebuje přesadit.
Mandevila dobře snáší polostín – má ho raději než celodenní plné slunce, které jí poškozuje a deformuje listy. Vítr není pro pnoucí rostliny nikdy moc dobrým návštěvníkem, dokáže je vmžiku polámat nebo potrhat květy a listy, najděte proto rostlině chráněnou polohu.
Vysoké teploty snáší mandevila celkem bez problémů, stejně tak i sucho (ovšem ne dlouhodobé) – většinou reaguje jen zpomalením růstu a menší násadou květů. Po návratu k normálním podmínkám (teploty kolem dvaceti stupňů a pravidelná zálivka) pokračuje rostlina v růstu i kvetení.
Pro mandevilu představují ideální nádobu k pěstování velké a hlubší samozavlažovací květináče. Nezáleží na jejich tvaru (zda kulaté, či hranaté), důležité je, aby měly kořeny stále možnost čerpat závlahu a živiny, pak mandevila roste přímo před očima.
Ve svém příspěvku ČESKÝ ROZHLAS BRNO PŘEZIMOVÁNÍ MUŠKÁTŮ V KRABICI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra Kutílková.
Asi pře 14dny jsem zaslechla ve vysílání brněnského rozhlasu rady, jak přezimovat muškáty.celé rostliny se po oklepání balu měly vložit kořeny nahoru do krabice, přikrýt novinami a nechat do jara. Jednalo se o normální nebo převislé a mohl by někdo uvést celý postup? Děkuji Kut.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Renata.
Přezimování pelargónií v krabici hlavou dolů
Tento způsob zazimování pelargónií od nás po celou zimu nevyžaduje žádnou činnost a nikde nádoby s rostlinami nepřekáží. Na jaře budou vypadat politováníhodně, ale rychle se posbírají a budou silné a krásné.
Budeme potřebovat jen velkou krabici (podle množství pelargónií). Než rostliny zazimujeme, přestaneme je zalévat a zeminu necháme vyschnout. Poté rostliny vyjmeme z nádob, lehce je oklepneme, ale necháme bal, nestříháme je ani neodstraňujeme květy. Naskládáme je do krabice hlavou dolů, a to jednu vedle druhé, pěkně nahusto. Přikryjeme je novinami nebo podobným papírem a krabici uzavřeme. Odložíme ji do nemrznoucí místnosti, např. do sklepa, a dál se nestaráme.
Jarní příprava
Koncem února vyjmeme rostliny z krabice. Nestaráme se o jejich žalostný vzhled, a tak jak jsou je zasadíme do nádob s čerstvou zeminou. Zalijeme je. Za 2-3 týdny vyraší nové výhony. Za další 3 týdny odstraníme všechny staré, suché listy a výhony. Průběžně zaléváme, od dubna hnojíme jednou týdně. Po „ledových mužích“ je přesuneme do exteriéru. Rostliny budou silné a bohatě pokvetou celou sezonu.
Videonávody: jak správně pěstovat sandevilu (mandevilu)
Vybral jsem 5 konkrétních videí, která vám pomohou pochopit klíčové věci z praxe – hlavně zálivku, světlo, kvetení a nejčastější chyby, které vedou k tomu, že sandevila nekvete nebo odchází.
1. Jak pěstovat mandevilu (CZ – ROK ZAHRADNÍKA)
Proč právě toto video: Jedno z mála českých videí, které shrnuje pěstování od základu – ideální pro začátečníky.
Důležité momenty:
0:40–1:30 – správné umístění (slunce vs stín)
1:30–2:30 – zálivka a substrát
2:30–3:30 – základ péče během sezóny
Co si z toho vzít: Potvrzuje klíčový princip – bez slunce nebude mandevila fungovat.
2. Mandevilla plant care & info (EN)
Proč právě toto video: Velmi dobře vysvětlené základy péče včetně růstu a kvetení.
Důležité momenty:
0:50–1:40 – jak rostlina roste
1:40–2:40 – podmínky pro kvetení
2:40+ – základní chyby
Co si z toho vzít: Potvrzuje, že mandevila kvete dlouhodobě jen při správných podmínkách.
3. How to Grow Mandevilla (EN – praktický návod)
Proč právě toto video: Ukazuje kompletní pěstování v květináči krok za krokem.
Důležité momenty:
1:00–2:00 – výsadba do květináče
2:00–3:00 – zálivka a substrát
3:00+ – dlouhodobé kvetení
Co si z toho vzít: Praktická ukázka, jak má vypadat správný start – což většina lidí pokazí.
4. How to get MAXIMUM flowers (EN)
Proč právě toto video: Zaměřené přesně na problém „nekvete“ – což je nejčastější dotaz.
Důležité momenty:
0:45–1:30 – proč rostlina nekvete
1:30–2:30 – hnojení a světlo
2:30+ – jak zvýšit množství květů
Co si z toho vzít: Jasně ukazuje, že bez hnojení a slunce květy prostě nebudou.
5. Dipladenia / Mandevilla care tips (EN)
Proč právě toto video: Detailní péče včetně problémů se zálivkou a listy.
Důležité momenty:
0:30–1:30 – zálivka a přelití
1:30–2:30 – péče o listy
2:30+ – celková údržba
Co si z toho vzít: Výborně ukazuje rozdíl mezi zdravou a špatně zalévanou rostlinou.
Doporučení z praxe: Pokud máte řešit jen jedno video, pusťte si první české. Pokud chcete pochopit detaily, kombinujte ho s videem č. 4 (kvetení).
Správnou dobu na zazimování vám určí venkovní teplota. Muškáty by neměly být vystaveny mrazům. Proto je dobré je uklidit dříve, než venku začne mrznout. Nejlepší je rostliny na zazimování připravit postupně a začít jim při klesající teplotě ubírat zálivku. V žádném případě nepřidávejte hnojivo. Chceme, aby rostliny vyzrály a zastavil se u nich růst.
Nejprve je z rostlin potřeba vybrat ty stoprocentně zdravé. Všechny si podrobně prohlédněte, ať na nich nejsou ani choroby, ani škůdci. Pak je důležité seříznout všechny květy i nasazená poupata a také oschlé květy a listy. Jen tak máte jistotu, že se vám nezačne šířit plíseň. Nezapomeňte si na květináč poznamenat druh a barvu.
Poté rostlinám ostrými nůžkami, které je nejméně zatíží, seřízněte letošní výhony, které by je v zimě jen vysilovaly. Když by zůstaly, mohou se při nedostatku světla nepřirozeně vytáhnout a květina uhyne. Výhony seřízněte jednotlivě těsně nad kolínkem tak, aby zůstalo původní větvení.
Nakonec je potřeba květináče umístit do bezmrazé místnosti, ideálně s dostatkem světla. Nejvhodnější je teplo mezi 6 až 8 °C, maximálně 10 °C. Z tohoto důvodu se třeba temperovaný skleník nehodí. Ale například klasická špaletová okna ano. Dobře bude muškátům mezi skly, na prosvětlené půdě nebo v chodbě. Zalévejte jednou týdně tak, aby substrát nebyl ani přemokřený, ani nepřesychal.
Dalším způsobem, jak uchovat v zimě muškáty, je vyndat je z květináče, poté z nich oklepat zeminu a seříznout kořeny a naskládat rostliny zpátky do květináče bez substrátu. Ušetříte tak spoustu místa. Do jedné nádoby uložíte víc rostlin, které jen prosypete rašelinou, pískem nebo pilinami, aby se ke kořenům nedostalo světlo. Také se dají jen s trochou země zabalit do novin. Ale tato metoda má jen málo příznivců, protože je obecně méně úspěšná než tradiční zazimování květináčů.
Dipladenie je trvalka, která vyžaduje zazimování. Jelikož pochází z tropických krajin, tak i přízemní mrazíky zvládá velmi špatně. Letnit je ji možné od poloviny května přibližně do konce září (v závislosti na konkrétních teplotách). Nízké ranní a noční teploty by rostlinu mohly výrazně poškodit, proto se nevyplácí ji zbytečně nechávat venku do prvních velkých mrazů. Tato teplomilná rostlina v zimě snese teplotu od 10 do 15 stupňů Celsia. V zemích, kde je příznivější klima než u nás, se samozřejmě obejde bez zazimování.
Dipladenii je vhodné přes léto dávat ven na balkon a během zimy ji schovat do nějaké chladnější místnosti v domě. Chlad ovšem opravdu potřebuje. Pokud byste ji přenesli na zimu třeba jen do obývacího pokoje, pravděpodobně by zimu nepřežila, protože by se snažila růst za nepříznivých světelných podmínek a vysílila by se.
Na jaře dipladenii přesaďte, doporučuje se nejlépe během března až dubna. Její zemina musí být ideálně výživná a rovněž během roku je dipladenii nutné každé dva týdny přihnojovat. Vsaďte ji do půdy, kterou bude tvořit směs drnovky, listovky, humusu a písku.
Kromě vhodné zeminy a hnojení je nezbytná i zálivka a rosení. Rostlina by vůbec neměla vyschnout, a to ani přes zimu. Během ní se však potřeba vody výrazně sníží, protože na dipladenii nedopadají sluneční paprsky. Kromě pravidelné zálivky se doporučuje také její rosení, ale dávejte pozor, abyste vodu nestříkali na květy, nýbrž pouze na listy.
Sandevila patří mezi druhy rodu Mandevilla, konkrétně často označované jako Mandevilla sanderi. Jde o tropickou rostlinu původem z Jižní Ameriky, která je přizpůsobená na teplo, světlo a rychlý růst.
Sandevila (Sundevilla) je obchodní název pro rostlinu známou jako Mandevilla nebo Dipladenia. V praxi jde o velmi podobné druhy, které se liší hlavně růstem.
V praxi se setkáte také s názvem Dipladenia, což je velmi blízce příbuzná forma mandevily. Rozdíl je hlavně v růstu – dipladenia je kompaktnější, zatímco mandevilla (sandevila) více šplhá a roste do délky.
Pro běžné pěstování je ale důležité jedno:
Všechny mají stejné nároky – hodně světla, teplo a pravidelnou péči.
Rozdíl poznáte hlavně v růstu:
Mandevilla – popínavá, rychle roste
Dipladenia – kompaktnější, hustší
V běžném prodeji se to ale často míchá. Proto lidé hledají „sandevila pěstování“, i když jde o mandevilu.
Vhodná doba pro zazimování bazénu je tehdy, když teplota vody v bazénu klesne pod 10 °C.
Dříve se zazimování bazénu nedoporučuje. Pokud je voda stále nad 10 °C, nechte v provozu veškerou technologii. Když skončí koupací sezona a voda ve vašem bazénu klesne pod 20 °C, je dobré zkrátit provoz technologie v bazénu asi o 2/3 původního nastavení. Nechte funkční i další zařízení jako ionizátory, UV lampy, atd. V případě, že k údržbě vody používáte bazénovou chemii, musíte zhruba každých 14 dnů kontrolovat pH vody a chlór.
Abyste správně zazimovali bazén, musí být voda v bazénu před zazimováním čistá! Je tedy nutné vyluxovat dno a stěny bazénu.
Pomocí funkce „Proplach“ důkladně propláchněte filtr. Samotný „Proplach“ je jedna z poloh (funkcí) šesticestného ventilu, který je nedílnou součástí filtrační nádoby. Pro dosažení důkladného proplachu nechte pro jistotu tuto funkci v provozu delší dobu. Vizuální pohled na vypuštěnou vodu z bazénu vás ujistí o správně provedeném proplachu filtračního media (písku). Bazénová voda by měla být čistá. Pokud jste vše provedli správně a důkladně, zajistili jste si rovnou přípravu i na jaro.
Bazénovou vodu upravte na ideální hodnotu pH: 7,2–7,6.
Připravte si vysavačovou hadici, teleskopickou tyč a mechanický čistič dna. Vyjměte košík na nečistoty ze skimmeru a koncovku hadice vysavače umístěte do dna skimmeru (je možné použít i nástavec). Nástavec i dno skimmeru mají závit. Našroubujte nástavec lehce do dna skimmeru, asi tak na 1–2 závity. Ne všechny bazény mají závit nebo nástavec. V takovém případě musíte vsunout koncovku vysavačové hadice přímo do sání skimmeru. Pomocí funkce šesticestného ventilu „Odpad“ odpusťte další bazénovou vodu. Odpusťte hladinu vody pod namontovanou technologii, asi tak 10–20 cm pod technologické prostupy (skimmer, hlavu protiproudu, trysky...). Pokud máte bazén s plastovým skeletem s vestavěným schodištěm (schody v laguně, přes roh a podobně), musíte upustit hladinu do úrovně 2. schodu.
Pokud máte v bazénu světlo, musíte ho demontovat. Vyndejte středový plastový rámeček, pod kterým je uložen jeden samořezný šroub. Vyšroubujte ho, nahněte tělo světla směrem do bazénu a lehkým tahem směrem nahoru světlo vyjměte. Na zadní straně světla najdete dlouhý připojovací kabel, ten uvolněte a světlo postavte na vrchní okraj bazénu.
Pokud máte v bazénu schůdky, vyndejte je a očistěte.
Po odpuštění bazénové vody musíte také odpustit filtrační nádobu. Ve spodní části vypouštěcí nádoby jsou dva vypouštěcí šrouby. Ten menší povolte – je určen k vypuštění vody.
Pokud se rozhodnete bonsaje ponechat i přes zimu ve venkovním prostředí, tedy na zahradě před domem, stačí je i s miskou zahrabat do půdy. Volně nad povrchem ponecháte pouze nadzemní část, tedy větvičky. Pokud je mráz venku příliš velký, zakryjte nadzemní část chvojím, případně použijte netkanou ochrannou textilii.
Lze použít i další způsob: Bonsaj umístěte i s miskou do připravené bedýnky. Poté ji obalte velkým množstvím listí, které tak bude působit jako ochrana před mrazem. Další postup je stejný, v případě tuhé zimy opět použijte krycí tkaniny na horní část bonsaje. Bednu s bonsají pak umístěte nejlépe někam ke zdi či do závětří, kde nebude průvan.
Bonsaje lze zazimovat také ve studeném skleníku. V tomto případě je výhodné, že rostlina není vystavována vrtochům počasí, tedy sněhové nadílce a větru. Máte také usnadněnou práci tím, že se dá lépe kontrolovat stav bonsaje během celého zimního období.
Je téměř jedno, zda připravujete na zimu listnatou, nebo jehličnatou bonsaj. Rozdíl spočívá pouze v tom, že jehličnaté bonsaje vyžadují pravidelnější kontrolu, neboť je u nich větší náchylnost na výskyt škůdců. Zároveň je nutné jehličnaté bonsaje také více zalévat. Zemina nikdy nesmí zcela vyschnout.
Zazimování bonsají je velmi jednoduché. Důležité je ale správné načasování, musí se ideálně vyčkat, až opadají její listy (v případě listnaté bonsaje). Během zimy je pak potřeba provádět pravidelnou zálivku a také kontrolu, zda se na rostlině nemnoží škůdci.
Begonia semperflorens, známé spíše pod lidovým názvem voskovky, jsou 15 až 30 centimetrů vysoké a ze všech kvetoucích begonií se pěstují nejsnadněji. Jsou pestré v barvě listu i květu. Existují kombinace zelených listů s bílými, růžovými a červenými květy s odlišným lemováním. Další možností jsou bronzové nebo červené listy spolu s bílým, růžovým či červeným květem, někdy také s odlišným vroubením květu.
Voskovky jsou odolné vůči slunci a suchu. Kvetou celé léto až do prvních mrazíků. Ty je poškodí natolik, že je dobré rostliny okamžitě vytrhat. Od ledna se vysévá semeno jemné jako prach na dobře urovnané, utlačené truhlíky. Přimáčknou se, opatrně se zalijí a přikryjí se sklem. Při 20 °C se za týden objeví malé rostlinky. Přepichují se do hnízd neboli špetek, později se vysazují také po několika kusech na větší spon. Při sázení do kelímků je vhodné sázet silné rostliny jednotlivě, ty slabší nechat po 2 až 3 kusech v kelímku. Ven se sází otužené rostliny až po ledových mužích v druhé polovině května. Neotuženým rostlinám spálí slunce horní listy doběla.
Zazimování
Bogonii voskovku můžete i zazimovat. Přeneste je dovnitř dříve, než teploty klesnou pod 10 °C. Umístěte je na světlé, teplé a vlhké místo s dobrou cirkulací vzduchu, ale mimo dosah průvanu nebo větracích otvorů. Během zazimování omezte zálivku a zvažte lehké hnojení jednou měsíčně. Pokud byly venku ve stínu, vyhněte se přímému slunečnímu záření i během přezimování. Snažte se o teplotní rozmezí 18 °C až 24 °C a udržujte vlhkost pomocí zvlhčovače vzduchu nebo misky naplněné vodou a oblázky. Omezte zálivku. Begónie v zimě nevyžadují tolik vody. Mezi zálivkami nechte horní vrstvu půdy zcela vyschnout. Během zimy z rostlin odstraňte všechny odumřelé nebo žloutnoucí listy a květy.
Aklimatizace na jaře: S rostoucími teplotami postupně aklimatizujte rostliny na venkovní podmínky, než je vrátíte na letní stanoviště. Rostlinu brzy na jaře prořízněte, abyste podpořili nový růst. Pokud teploty nárazově klesnou pod 10 °C, rostliny přikryjte.
Druhou variantou uchování begónií přes zimu je řízkování. Koncem léta / začátkem podzimu můžete z begónie voskovky odebrat řízky a přes zimu si z nich vypěstovat nové rostliny. Pro lepší zakořenění řízků použijte kořenící stimulátor, ať vám zakoření všechny, ať nemusíte příliš krátit svoje rostliny v době nejkrásnějšího vzrůstu.
Borůvka nasazuje květy na jednoletých výhoncích, které vyrůstají z dvouletého dřeva. Nejvhodnějším termínem pro řez borůvkových keřů je tedy časné jaro, konkrétně konec února až začátek března. Z kořenové základny vyrůstají dlouhé výhonky s listovými pupeny, které je nutné zkrátit na průměr keře. Odstraníme i všechny polámané, zjevně nemocné nebo mrazem poškozené výhonky. Při jednom řezu borůvky byste však neměli odstranit víc než její třetinu.
V prvních pěti letech stačí odstranit pouze slabé, metlovité nebo uschlé větvičky. Díky řezu keřík zhoustne. Slabě rostoucí odrůdy potřebují silnější, tedy hlubší řez než silněji rostoucí odrůdy. V 6.–7. roce po výsadbě by každý keřík měl mít 7–12 výhonků různého stáří, ale žádný z nich by neměl být starší než čtyřletý.
Borůvka chocholičnatá má tvrdé dřevo. Netvoří zával (kalus), a tudíž nedokáže zacelit rány. Proto při řezu používejte opravdu ostré nástroje a neřežte na větevní kroužek, jako například při řezu jabloní. U borůvek je vhodné ponechat patku. Dobře zakořeněná a ošetřená borůvka vydrží i vyšší mrazy a obdaruje vás bohatou sklizní po mnoho let. Na keříku najdete také větší plodonosné pupeny, ty v žádném případě nestříhejte. Připravili byste se totiž o všechnu úrodu.
Borůvky začínají plodit čtvrtým rokem, plně plodí šestým rokem. Keře jsou dlouhověké, běžně se dožívají 30 let, někdy ovšem až 60 let.
Jsou-li sazenice dobře prokořeněné, a pokud je nestihnete zasadit před mrazy, tak vám v květináčích bez problémů vydrží venku do jara, nicméně nesmí vyschnout, udržujte rašelinu vlhčí. Nejlepší je nechat je někde v závětří a úplně nejlépe, když zapadnou sněhem. Borůvky přes zimu odpočívají a u odrůd, které jsou nejvhodnější pro pěstování ve střední Evropě, je potřeba, aby alespoň dva měsíce byly přes zimu v prostředí, kde je teplota pod 6 stupňů.
Do hor se doporučují například odrůdy Chanticleer, Hannah Choice, Duke, Spartan, Collins, Patriot, Meader, Bluejay, Toro, Draper, Bluecrop, Chandler, Bluegold, Goldtraube, North Country.
Hortenzie jsou sice velmi vitální a po namrznutí horní části dobře regenerují, jejich nevýhodou je však to, že se květy vyvíjejí z vrcholových pupenů, které se zakládají na rostlině ve druhé polovině léta. Aby hortenzie bohatě vykvetla, musí tyto pupeny bez újmy přežít celou zimu, tudíž potřebují dobré zazimování. Jejich ochrana je poměrně složitá právě proto, že se pupeny nacházejí na samotných vrcholech výhonů. Hortenziím by pomohla třeba vrstva listí, ale aby měla smysl, musela by být vysoká stejně jako celá rostlina. Proto někteří nadšenci budují okolo keřů například ohrádky z králičího pletiva, do nichž na podzim nasypou dubové či bukové listí. V oblastech s drsnějším klimatem je zazimování těchto hortenzií poměrně obtížné. Velkou nadějí jsou pro taková místa některé nové odrůdy, které umějí vytvářet květy i na nových výhonech vyrůstajících z dolních pupenů. Další alternativou je pěstování těchto hortenzií ve velkých nádobách, které se na zimu uklidí do chráněného prostoru. A komu se nechce podstupovat neustálé stěhování rostlin, může se s důvěrou obrátit na extrémně mrazuvzdorné druhy, jakými jsou třeba hortenzie stromečkovitá (Hydrangea arborescens) nebo hortenzie latnatá (Hydrangea paniculata).
Množení řízkováním se nejčastěji daří na jaře, v létě nebo na konci léta podle typu rostliny.
Bylinné a polodřevité řízky, například levandule nebo muškáty, se často odebírají v teplejší části roku. Dřevité řízky, například u vinné révy, se připravují v době vegetačního klidu. U každé rostliny je důležité sledovat nejen kalendář, ale hlavně vyzrálost výhonu.
Proč řízky hnijí místo toho, aby zakořenily?
Řízky nejčastěji hnijí kvůli přemokřenému substrátu, špatnému větrání nebo příliš měkkému rostlinnému materiálu.
Řízek bez kořenů neumí dobře hospodařit s vodou. Potřebuje vlhký vzduch, ale ne těžkou mokrou zeminu. Riziko hniloby zvyšuje také špinavý nůž, starý substrát a chladné místo. U kaktusů je navíc nutné nechat řeznou ránu zaschnout, jinak se hniloba řízku objeví velmi rychle.
Je lepší řízkovat ve vodě, nebo rovnou v substrátu?
Řízkování ve vodě je jednoduché, ale nehodí se pro všechny rostliny. Často bezpečnější je lehký substrát.
Ve vodě dobře koření některé pokojové rostliny, ale růže, levandule, túje nebo kaktusy bývají jistější v propustném množárenském substrátu, perlitu nebo písku. Kořeny vytvořené ve vodě jsou jemnější a po přesazení mohou hůř reagovat. Pro začátečníka je důležité hlídat, aby řízek nebyl bez vzduchu a nezačal zahnívat u báze.
Musí se při řízkování používat stimulátor?
Stimulátor na řízkování není vždy povinný, ale u hůře kořenících rostlin může zvýšit šanci na úspěch.
U muškátů nebo některých pokojových rostlin často stačí zdravý řízek a dobré podmínky. U růží, tújí, levandule nebo dřevitějších řízků může stimulátor pomoci, pokud se použije střídmě. Není to ale náhrada za správný termín, čistý řez a vhodný substrát. Přehnané množství prášku ani gelu nezachrání slabý řízek.
Jak dlouho trvá, než řízek zakoření?
Zakořenění řízků obvykle trvá od dvou týdnů do několika měsíců podle rostliny a podmínek.
Muškáty mohou zakořenit zhruba za několik týdnů, levandule často potřebuje delší čas a túje nebo dřevité řízky révy mohou vyžadovat výrazně více trpělivosti. Důležité je netahat řízky ze substrátu kvůli kontrole. Lepším signálem je nový růst, pevnější držení v substrátu a dobrý vzhled listů. Spěch je u řízkování častá chyba.
Jaký substrát je nejlepší pro množení řízkováním?
Nejlepší je vzdušný, chudší a propustný substrát, který drží mírnou vlhkost, ale nezůstává rozbahněný.
Dobře funguje výsevní substrát, perlit, písek s rašelinou nebo speciální množárenský substrát. Běžná těžká zahradní zemina bývá pro řízky riziková, protože se slehne a drží příliš vody.
Pozornost při zazimování věnujte druhům, jimž přes zimu zůstávají zdřevnatělé nadzemní části, odkvetlá květenství a prosychající olistění. Nejdřív přijdou ke slovu nůžky – zkraťte nadzemní část trvalek několik centimetrů nad zemí, a pokud nemáte jiný materiál na přikrytí rostlin, klidně použijte, co jste ostříhali.
Stálezelené trvalky neřežte, odstraňte jen nepěkná odkvetlá květenství a rostliny očistěte, okrasné trávy neřežte před zimou vůbec. Jejich trsy svažte, aby se nerozklesly pod tíhou sněhu nebo nepolámaly větrem, budou vám zdobit zahradu celou zimu.
Pokud jste koncem léta sázeli nové rostliny nebo dělili trsy starších, bude jim lépe pod přikrývkou z chvojí nebo listí. Ještě předtím než trvalky zakryjete, prokypřete zem mezi trsy a přidejte jim vrstvu dobrého, uleželého kompostu. Prokypření omezí odpařování vláhy z půdy a kompost poslouží jako pokryv a zásobárna živin pro příští rok.
Mnohé trvalky jsou dlouhověké a s přibývajícími lety získávají na kráse (srdcovky, třemdavy, čemeřice, bohyšky, pivoňky, terčovky a palmové lilie). Jsou hodně odolné proti mrazům, ale nic nezkazíte, pokud použijete kryt z chvojí na Kniphofii nebo Yuccu – jde spíše o zastínění listů, které bývají v zimě poškozeny sluncem nebo ledovým větrem. Během roku nepotřebují tyto mnoholeté krásky téměř žádnou péči, zjara přivítají přihnojení kompostem, jako ostatně všechny trvalky. Před zimou prohlédněte i trsy vytrvalých kopretin – ušlechtilé kultivary potřebují každý druhý rok rozdělit, jinak špatně přežívají zimu. Také podzimní astry se bujně rozrůstají, proto se stává, že kvetou po obvodu trsů, ale střed nemá dostatek živin – tam rostlina skomírá. Pomoc je jednoduchá: rozdělit a přesadit alespoň každý třetí rok.
Mrazy bez sněhu trvalkám nesvědčí, zvláště trvají-li delší dobu. Jestliže pěstujete méně odolné druhy, musíte je přikrýt ještě před příchodem pravidelných nočních mrazů. Choulostivá je z okrasných trav Cortaderia, ta navíc potřebuje ochranu proti vlhkosti. Trs trávy svažte, zasypte vyšší vrstvou listí a zakryjte fólií proti vlhku. Navrchu zatižte chvojím, a až se na jaře oteplí, odstraňte přikrývku a rostlinu seřízněte. Zimní přikrývku dopřejte i paznehtníku, sasankám, střevíčníkům nebo nízkým kosatcům (Iris kaempferi). Kryt z chvojí neuškodí žádným trvalkám – je vhodný jako přistínění v zimních slunečných dnech, kdy vyrovnává vysoké teplotní rozdíly.
Holomrazy skalničkám neprospívají, proto rovněž partie s nově vysázenými a choulostivými rostlinami zakryjte chvojím. Není to sice plnohodnotná náhražka sněhu, ale uchrání skalničky hlavně v předjaří, kdy sluníčko nabírá na síle a probouzí rostliny, které se pak v noci musí vypořádat se silnými mrazy.
Gladioly zazimování: Není možné gladioly zazimovat například chvojím a nechat je stále na jejich stanovišti i přes zimu.
Hlízy gladiolů, z nichž některé mají původ v Jihoafrické republice a jiné v západní Evropě, nejsou dostatečně mrazuvzdorné, proto je v našich podmínkách musíte každoročně sklízet a přes zimu uchovávat v patřičných podmínkách.
V době, kdy mečíky dosoušíte, se mezi starou a mladou hlízou vytváří odlučovací vrstva. Teprve v okamžiku, kdy je od sebe můžete bez problémů oddělit, nastává období vhodné k jejich čištění. Každá hlíza je složena z hlízy staré a různého počtu nově vzniklých (může být jen jedna, a stejně tak jich může být více), dále ze zbytků kořenů a brutů. Bruty jsou jakési malé kulaté korále, které získáte jako vedlejší produkt během čištění hlíz. Umožňují snadný způsob množení. Jeho výhodou je i fakt, že většinou za poměrně nízkou cenu (dle odrůdy) získáte větší množství sadby. S výsevem brutů začněte co nejdříve. Brutům nevadí ani poklesy teplot k nule. Mnohdy se dokonce stane, že přežijí zimu a zjara pak raší, ovšem podzimní výsev nelze doporučit z důvodu velkého množství ztrát. Přibližně dva týdny před výsevem uložte bruty do místnosti s teplotou nad dvacet pět stupňů Celsia. Vyšší teplota způsobí jejich lepší vzcházení. I přes veškerou správnou péči někdy brut nevzejde. Květenství brutů sice nejsou tak ohromná jako z dospělých hlíz, ale do menších váz se uplatní o to lépe. Za další rok až dva, podle nárůstu, se tyto hlízy dopěstují do obvyklé velikosti.
Jednotlivé popsané části od sebe navzájem oddělte, buď ručně, nebo pomocí tupého předmětu, aby se zamezilo jejich poškození. Obvykle není potřeba jiného předmětu, při opožděném čištění však potřeba bude. Starou část vyhoďte spolu s kořeny, zůstane vám mladá (nově narostlá) hlíza a bruty. Z nové hlízy sloupněte svrchní část (slupku). Odstranění této části je důležité z toho důvodu, že se na povrchu může vytvořit zdroj spor hub. Někdy se také provádí úplné odstranění slupek. Každý způsob má své plus i minus: při úplném očištění od slupek snadněji zkontrolujete stav hlíz, nevýhodou ale může být rychlejší sesychání hlíz. Pokud však jsou správně uskladněny, nebývá jejich celková ztráta příliš velká.
Vyčištěné hlízy označte jménem odrůdy nebo barvou a dosušte je během týdne při patnácti až dvaceti stupních Celsia. Nezapomeňte na dostatečný přísun vzduchu. Zbylý brut též označte a vložte do papírových sáčků. Ty nechte do jarního termínu výsevu v suchu při pokojové teplotě. Je vhodné, abyste hlízy mečíků uskladnili v nízkých prodyšných plastových lískách, které se mimo jiné používají i k zimnímu uložení úrody ovoce. Hlízy vyskládejte do tenčí vrstvy, aby jim nehrozilo napadení chorobami. Jestliže jste hlízy po sklizni na podzim při vyšších teplotách správně dosušili, uložte je do chladných suchých prostor. Pro jejich uchování po očištění jsou nejlepší místnosti se stálou teplotou kolem šesti až osmi stupňů Celsia. Teploty k nule již znehodnocují hlízy a také vyšší hodnoty nad deset stupňů Celsia nejsou vůbec vhodné.
V našich podmínkách lze tomel pěstovat spíše jako přenosnou rostlinu, to znamená od jara do podzimu na zahradě, v zimě v chladné místnosti, případně celý rok v nevytápěném skleníku. Ideální teplota pro zazimování se pohybuje kolem 1°C.
Jiní pěstitelé uvádějí, že je tomel mrazuvzdorný zaručeně do -18 °C, ačkoli se jedná o subtropickou dřevinu, je vůči krátkodobým mrazům odolná. Péče v zimním období pak spočívá v ochraně kmínku před mrazem a zimním sluncem (hlavně během února), kdy je velmi vhodná přikrývka chvojím. Mladé rostliny je potřeba první 2–3 roky chránit před mrazem celé.
Chcete-li pěstovat tomel, vybírejte si raději keřové formy, které v teplejších oblastech České republiky prospívají venku celoročně. Proti déletrvajícím, silným mrazům se pak lépe přikrývkou či zábalem chrání než vzrostlejší stromy.
Tomel lze vypěstovat i ze semen plodu. K nám dovážené plody však neobsahují semena. Musíme si je koupit ve speciálních prodejnách. Semena se vysévají do propustné, vlhké, výživné a mírně kyselé půdy a nechají se vzejít při pokojové teplotě. Vzešlé rostliny ale nemusí mít tak dobré vlastnosti jako naroubované. Rozhodnete-li se pro pěstování tomelu, pak nezapomeňte, že potřebuje propustnou půdu, mírnou, ale častou zálivku, slunné místo a pravidelné přihnojování. Pěstování a nároky jsou velmi podobné meruňce. Má několik odrůd. I silné, ale krátké mrazy přečká bez úhony tomel obecný (Diospyros lotus) nebo větší tomel viržinský (D. virginiana). Existují i rovněž odolné a otužilé odrůdy „pravého tomelu“ (D. kaki), naroubované na podnoži D. Virginiina.
Sklizeň probíhá koncem září nebo začátkem října. Prvních plodů se můžete dočkat asi ve 3. roce, a to přibližně 40 kg plodů na jeden strom. Ovoce se sbírá ručně. U každého plodu se odtrhne stopka, přitom je potřeba dávat pozor, aby se neporušil kalich u plodu.
Oleandr je dostatečně odolný, aby mohl zůstat venku v zimních podmínkách. (Kdy dát ven oleandr) Dokud teploměr přes noc neklesne pod -5 stupňů Celsia, nejsou nutná žádná zvláštní opatření. Pokud je z tohoto důvodu nutné zazimování, hrozí žloutnutí listů a opadání, pokud není o oleandr v chladném období správně postaráno. Ideální podmínky pro hibernaci vyžadují následující:
Umístěte oleandr do zimní zahrady zalité světlem.
S radostí bude prospívat v nevytápěné zimní zahradě, světlém schodišti nebo slunné garáži.
Nedostatek světelné rovnováhy mezi krátkým dnem a dlouhou nocí vyrovnávejte s rostlinnými lampami.
Optimální teploty pro přezimování jsou mezi 0 a 10 stupni Celsia.
Čím tmavší místnost, tím nižší by měly teploty být.
Pravidelně nalijte do květináče malé množství vody, abyste nenechali kořenový bal vyschnout.
Nedávejte oleandru hnojivo.
Nedostatek světla, příliš nízké a příliš vysoké teploty způsobují, že se oleandru kroutí listy a opadávají. Po optimalizaci uvedených podmínek se keř v následujících týdnech a měsících vzpamatuje. Pokud nejsou k dispozici lepší zimoviště, není důvod k obavám. Když svůj oleandr na jaře očistíte od suchých listů, vyraší nové sytě zelené listy.
Zazimování zahrady chrání rostliny před mrazem, deštěm, sněhem i vysušujícím zimním větrem. Připravená zahrada lépe odolává chorobám, škůdcům a na jaře rychleji ožívá. Podzim je období, kdy můžeme napravit případné chyby z roku a vytvořit silný základ pro další sezónu.
