KDYBY a nejen to vám přinášíme v tomto článku. Pokud jste si zabouchli dveře nebo klíče ztratili, je potřeba otevření bezpečnostních dveří svěřit proškoleným odborníkům. Jen ti vám mohou zaručit prevenci velkých poškození a následnou výměnu drahých bezpečnostních komponentů za nové.
Druhy zámků
Cylindrický zámek se skládá z těla, cylindru, pružinek, spodních stavítek a horních stavítek. K tomu, aby bylo možné cylindrem v zámku otočit, je potřeba dostat všechna spodní stavítka pod shear line (rozhraní mezi cylindrem a tělem zámku) a horní stavítka nad ní. Pak je možné odemknout zámek. Kdyby klíč nebyl určený pro daný zámek, jedno nebo více stavítek bude bránit otočení cylindru (budou přesahovat shear line). Tak funguje blokovací ústrojí zámku. Zbytek zámku tvoří prsten, který zamyká západku ve dveřích. Prsten není k cylindru napevno připevněný, přenos síly je tady řešen pomocí spojky, kterou špička klíče zatlačí z cylindru do prstenu po vložení klíče. Pak je možné odemknout nebo zamknout dveře. K takzvanému pickování potřebujete dva nástroje. Jedním z nich je planžeta, kterou se tlačí přímo na stavítka, čímž se odemyká zámek. Druhým je napínák, jímž se otáčí cylindr zámku.
Trubkové zámky jsou velice zvláštní umístěním stavítek, ta nejsou umístěna v pravém úhlu ke klíči, ale přímo v ose trubkové části klíče a zapadají do zářezů po obvodu klíče. Není neobvyklé vidět jednoduché varianty (s jedním či dvěma stavítky). Většinou se ale používají jen k zabezpečení nápojových automatů anebo jako zámky k notebookům. Většinou jsou k vidění se sedmi, osmi, nebo deseti stavítky, ale je možné setkat se i s jiným počtem. Existují dvě možnosti, jak otevřít trubkový zámek bez klíče, a to buď speciálním paklíčem (tubular pick – vyrábějí se pro různé počty stavítek), nebo napínákem na korunkové zámky. Paklíč funguje tak, že stavítka na něm se nastaví na výšky, které odpovídají zářezům v klíči (toho se docílí tak, že se paklíč zatlačí do zámku a následně se utáhnou jehly na paklíči) a zámek se otevře jako při použití klíče. Při použití napínáku se postupuje jako při „pickování“ obyčejného cylindrického zámku – tension se vloží do zámku a následně na něj jednou rukou začneme tlačit. Druhou rukou vezmeme jehlu, planžetku nebo jiný libovolný předmět, kterým se dá zatlačit stavítko do zámku, a postupně „pickneme“ všechna stavítka. Tato metoda má ale oproti použití tubular picku jednu nevýhodu – zámek musíte „picknout“ vícekrát (podle počtu pinů), protože po pootočení cylindrické části stavítka opět vyskáčou. Za chvíli máte ale i tak zámek odblokovaný a je možné otočit cylindrickou částí zámku.
V cylindrických zámcích se obyčejně jako spodní stavítko (driver pin) používá v podstatě tentýž váleček, jako pro horní stavítka (key piny). Je ale čím dál tím častější, že i v levných cylindrických vložkách bývá alespoň jedno ze spodních stavítek vyměněno za takzvaný security pin – bezpečnostní st
Ve svém příspěvku PROSBA O RADU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jelinek Jiri.
Dobry den vyskytl se mi takovy problem - od znameho jsem dostal v loni hroznove vino v kvetinaci .Kvetinac byl maly vino nic moc velkeho vzrustu.Na podzim jsem cele vino presadil do velkeho kvetinace dal na balkon a udelal k nemu mensi drevenou konstrukci.Na jare se vino docela krasne zazalenalo ale vyskytl se onen zmineny problem na cele sazenici ( listy i stonek ) se objevilo neco co vypada jako kdyby to nekdo posypal cukrem crystal - nevim co to je a jestli s tim mam neco delat - na listech je to ze spoda - poradi mi nekdo prosim i s dalsi veci - docetl jsem se ze se ma vino zastipovat jako u rajcat - jsem zrejme zahradnik praclovek - nevim o cem je rec. Predem vsem dekuji za rady.
Jelinek Jiri
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Vilém.
Zdravím před 2 Romana jsem byl na sběru vína ve Francii u Bordeaux a super zážitek a nové zkušenosti. S tím že o víno je se potřeba starat celý rok, od vyvazování zastřihávání až po sběr a zpracování je to náročná práce. Víno i rád piju a ve Francii je nekonečný výběr dala se tam sehnat i láhev za 2eura ale taky třeba za 20euro. A občas si i objednávám nějaka francouzské víno tady http://www.vinigrandi.cz/ mají tam výběr zahraničních vín a dost i z Francie.
To se ve vinicích také běžně používá. Vhodné jsou speciální směsky rostlin na zelené hnojení (určitě v nich nechybí rostliny z čeledi Bobovitých, jako například vikev, jetel nebo vičenec, protože na jejich kořenech žijí hlízkové bakterie, které umí vázat a dále zpracovávat vzdušný dusík). Obvykle se vysévají v druhé polovině vegetace, sekají se a ve druhém roce se zapravují do půdy tak, aby nebyly ve vinici v době, kdy už réva potřebuje dostatek vody, to znamená v době kvetení.
A co takové zahrádkářské využívání každého centimetru půdy, třeba tím, že pod keři révy se pěstuje zelenina, jahody nebo letničky? Je to možné?
Samozřejmě ano. Záleží na vlastním uvážení. Koneckonců každý správný zahrádkář dbá jak na hnojení, tak na zálivku, takže révě taková konkurence nebude vadit.
Zmiňovala jste se o polohách pro révu nevhodných, protože umožňují rozvoj houbových chorob. Co dál révě hrozí?
Kromě houbových chorob, jejichž výskyt se řeší buď preventivními opatřeními, nebo používáním prostředků na ochranu před nimi, můžeme rozpoznat také virové či bakteriální choroby. Virózám, houbovým chorobám a škůdcům se budeme věnovat později, až budou aktuální jejich příznaky.
Teď si povíme o dvou bakteriálních onemocněních révy, které se navenek projevují pomalu, protože v napadených rostlinách mohou přežívat v tzv. latentním stavu. Původci mohou být v rostlinách přítomni celé roky, ale onemocnění se projeví až tehdy, kdy jsou keře nějakým způsobem oslabené. Například po předchozích suchých letech, po mrazivých zimách, při poškozování částí keřů kroupami nebo jen při opakovaném přetěžování nadbytkem oček při řezu.
Prvním z těchto „nepřátel“ révy je Bakteriální nádorovitost, kterou způsobují dva druhy baterií: Agrobacterium tumefaciens a Agrobacterum vitis. Projevy obou druhů jsou stejné – na napadených keřích se při jejich oslabení mohou vytvářet nádory. Většinou se vyskytují na starém dřevě, tedy na kmenech a ramenech, ale také se mohou objevit na místě srůstu podnoží a roubů, a to i u nově vysazených sazenic. Nádory vypadají tak, jako kdyby se z vnitřku dřeva tlačilo na venek něco, co vypadá jako pukancová kukuřice nebo kousky polystyrenu. Malé nádory, zpočátku bílé, měkké, do konce vegetace zhnědnou a zdřevnatí. Keře postupně slábnou a mohou i uhynout. Prvotní nákaza se dostává do vinice s nákupem infikované sadby. Do dalších rostlin se dostává z půdy prostřednictvím řezných ran a dál se šíří cévními svazky. Napadené části keřů je proto nutné odřezat a ihned spálit mimo vinici, aby nedocházelo k dalšímu šíření půdou. Samozřejmě, že je lepší
Vinici máme ořezanou, vyvázanou, vylámanou a správně vyhnojenou. Co bychom měli dělat nyní?
Postup prací ve vinici závisí na fenofázi, ve které se keře zrovna nacházejí. A tou je v této době prodlužovací růst. Mohli bychom si říci, že se zas tak moc neděje, ale ten, kdo je ve vinici pravidelně, si nemůže nevšimnout, jak rychle přibývá zelené hmoty, zvlášť když se výrazněji oteplí. Výrazem prodlužovací růst se popisuje doba mezi rašením a kvetením. Velmi stručně lze říci, že letorosty intenzivně rostou, zvětšuje se listová plocha a probíhá intenzivní fotosyntéza. Zde je vidět intenzivní prodlužovací růst – viditelné budoucí hrozny:
Připomeňme si poznatky ze školy o fotosyntéze. Víme, že slovo fotos znamená světlo. Působením slunečního záření s využitím vody a oxidu uhličitého vzniká při fotosyntéze glukóza, kterou letorosty využívají pro svůj další růst. Nedělají to jen tak samy od sebe, nařizuje jim to „šéf zodpovědný za růst“ - fytohormon auxin, který se vytváří ve vrcholu. Jak přirůstají další internodia, listy vyrůstající z každého nodu se zvětšují. V paždí listu se postupně vyvíjejí očka pro následující rok. Na opačně straně nodu vyrůstá úponek, kterým se letorost přichytává k opoře, nebo – na těch správných místech – se objevují květenství.
Někdy nám připadá, že děti poporůstají v teplém období více než v zimě. Jak je tomu u rostlin?
Každý organizmus chce v čase pokračovat ve své existenci. Většina krytosemenných rostlin se prvotně množí semeny. Tak je tomu i u révy, bez ohledu na způsoby množení, ke kterým ji nutí člověk. Révu nezajímá, že chceme, aby měla kvalitní plody v žádoucím množství – ona chce přežívat. Proto se stará o to, aby měla potomstvo. A aby po opylení mohla své potomstvo, tedy hrozny s bobulemi, obsahujícími semena – protože o ta především jde – dostatečně vyživovat, potřebuje k tomu „výrobní prostředky“ – listovou plochu, jakousi „továrnu“ na fotosyntézu. A těmito „výrobními prostředky“ se musí předzásobit už před opylením. Proto je růst letorostů v této fenofázi tak intenzivní. Ovšem intenzita růstu závisí na mnoha faktorech: na teplotě, srážkách, na zatížení keře, na odrůdě i na správném hnojení. Některé z uvedených faktorů můžeme ovlivňovat snadno a průběžně, zatímco jiné, například teplotu nebo výběr odrůdy, pouze při zakládání vinice.
A co bychom v době prodlužovacího růstu měli dělat?
Pokračovat v zelených pracích. Ale nejprve bych se chtěla maličko vrátit k vylamování letorostů, kterým jsme se zabývali minule. Řekla jsem, že letorosty ze spících oček se především na kmeni většinou odstraňují. Je
Všechny suroviny, jak jdou za sebou, vložíme do domácí pekárny na program Těsto. Kromě nasekaných mandlí a rozinek. Ty přihodíme po prvním pípnutí a necháme promíchat. Poté přendáme těsto do mísy a necháme kynout. Po vykynutí si těsto na vále rozdělíme na takový počet dílů, z kolika vánočku chceme plést. Upletenou vánočku pomažeme vejcem a posypeme plátky mandlí. Pečeme v předehřáté troubě na 160 °C asi hodinu. Aby se vánočka nerozjela, zapíchneme do ní na třech místech špejli. Kdyby se vánočka připalovala, přikryjeme ji alobalem.
Den předem si svaříme šlehačku, a to tak, že do kastrolku dáme cukr a na mírném ohni za stálého míchání necháme rozpustit (zkaramelizovat). Raději mícháme, aby se cukr nepřipálil. Jakmile je rozpuštěno, přilijeme šlehačku (raději trvanlivou s vyšším obsahem tuku) a necháme projít varem. Stáhneme z plotny a necháme přes noc v lednici. Poté smetanu ušleháme mixérem a máme připraveno na zdobení. A nyní si připravíme těsto. Do kastrolu si dáme mléko, máslo, špetku soli a začneme vařit. Když je máslo rozpuštěné, přidáme mouku, promícháme a necháme chvilku provařit. Stáhneme z plotny a necháme vystydnout. Do vychladlého těsta postupně všleháme vejce. Těsto si dáme do sáčku se zdobičkou a děláme na plech s pečicím papírem větrníčky o velikosti asi 5 cm. Než vložíme do trouby, můžeme pečicí papír malinko pokapat vodou, aby těsto dobře nabylo. Pečeme v předehřáté troubě na 220 °C asi 10 minut a poté stáhneme teplotu na 180 °C a pečeme dozlatova. Troubu neotvíráme, aby těsto nespadlo. Studené větrníky si rozřízneme. Začneme vařit krém. Uvaříme klasický pudink a necháme vychladnout. Našleháme máslo a vmícháme do něj vychladlý puding. Dosladíme dle potřeby. Rozřízlé větrníky začneme zdobit. Na dno dáme vanilkový krém, na něj přidáme karamelovou šlehačku (z té si oddělíme zhruba tři lžíce na polevu) a přiklopíme vrchním dílem. Tři lžíce karamelové šlehačky smícháme s moučkovým cukrem, dokud se hmota netáhne jako med. Kdyby byla řídká, přidejte ještě cukr, a pokud by byla hustá, zřeďte ji lžičkou horké vody. Polevu natírejte mašlovačkou, nechte ztuhnout a můžete podávat.
