KEFÍR bylo téma, které nás inspirovalo k vytvoření tohoto článku. Kefírové výrobky jsou natolik specifické svou chutí a konzistencí, že jsou prakticky nezaměnitelné. Bílá hustá tekutina se svěží nakyslou chutí má spoustu zastánců, ale i odpůrců. Nicméně díky svému složení je velice prospěšná pro naše tělo, zejména snadnou stravitelností a obsahem potřebných vitamínů.
Účinky kefírového mléka
Kefír byste měli ideálně pít denně. Pokud to nejde denně, důležitá je pravidelnost jeho konzumace. Co se týče množství, je důležité, aby vám jeho užívání bylo příjemné. Kefír má podobnou chuť jako bílý jogurt.
Občas je dobré si ho dát po těžké večeři, kterou doprovází nadýmání a lehká nevolnost. Pomůže totiž k rychlejšímu trávení a po hodině nebo dvou budou vaše problémy pryč.
Někdo pije kefír před každým jídlem, někdo jiný hrnek kefíru ráno a hrnek kefíru před spaním. Pokud budete pít kefír před spaním, doporučuje se vyčistit si po něm pořádně zuby, protože některé bakterie obsažené v kefíru „se kamarádí“ se zubními kazy. Také je vhodné jednou za čas konzumaci kefíru na pár dnů vysadit.
Pokud s kefírem vaše tělo nemá zkušenost, může to být pro něj zpočátku „šok“, raději tak pijte menší množství, například 1 dl několikrát týdně, aby si tělo postupně zvyklo na některé pro něj neznámé bakterie a kvasinky. V opačném případě mohou nastat různé problémy jako průjem, vyrážka, bolení břicha, které ale po krátké době vymizí. Jedná se v podstatě o proces detoxikace organismu, který kefír ve vašem trávicím traktu může nastartovat. Pokud ale vydržíte konzumovat kefír i nadále, časem se i těchto problémů zbavíte – čím víc kefíru pijete, tím se jich zbavíte rychleji, i když často bouřlivěji. Hlavně se toho nezalekněte a nepřestávejte s kefírem úplně.
Kefír se však dá nejen pít a jíst, můžete s ním i zevně potírat různé vyrážky a ekzémy.
Mléčný kefír je tak mnohými považován za všelék. Bakterie mléčného kvašení dokáží s imunitou opravdové divy (a to v pozitivním slova smyslu). Kefír pomáhá léčit nemoci nervů, vnitřní onemocnění, bronchiální katary, veškeré sklerózy, infarkt myokardu, onemocnění žlučníku, jater, ledvin, infekční žloutenku, žaludeční a střevní onemocnění, průjem, zácpu, nemoci krve, vyrážku, ekzémy, Candidu (kvasinky) a mnoho jiných nepříjemných nemocí.
Protože kefír zlepšuje imunitu a vitalitu organismu, tak se s jakoukoli chorobou lépe vypořádáte a spoustě nemocem se i vyhnete. Navíc mnoho chorob souvisí se špatným trávením a zácpami.
Užívání kefíru se doporučuje v okamžiku (a nejen tehdy), kdy cítíte, že „na vás něco leze“. Opravdu to zabírá! Dopřejte si ½ litru před spaním a ráno budete jako rybička. Pokud se vám nemoc už „rozjela“, pak bývá její průběh mírnější a choroba rychleji odezní.
Kefírové mléko má vliv i na hladinu cholesterolu, kterou snižuje. Úspěšně tlumí sezónní alergickou rýmu a alergický nebo astmatický kašel. Pokud trpíte alergií nebo astmatem, užívejte kefír v období problémů ve zvýšeném množství. Odstraňuje rovněž zažívací problémy, jako je pálení žáhy nebo špatné trávení.
Řada zakysaných nápojů obsahuje probiotické kultury, které jsou důležité pro správnou činnost střev a podporují imunitní systém. Jsou bohaté na vápník, který je zásadní pro prevenci osteoporózy. Jejich pití vám prospěje, pokud užíváte antibiotika, máte problémy s pletí, býváte vystaveni často stresu anebo držíte dietu.
Základem kysaných mléčných výrobků je pasterované mléko, do kterého se přidávají bakterie mléčného kvašení. Liší se druhem použitých mikroorganismů, konzistencí a tučností. Kysané mléko je lépe stravitelné než mléko sladké, obsahuje totiž méně laktózy (mléčného cukru). Je tak vhodnou alternativou pro jedince, kteří trpí alergií na mléko. Obsah vápníku je stejný jako v normálním mléce, ale kyselé prostředí napomáhá jeho lepšímu vstřebávání.
Kyška je nápoj hodně podobný zákysu. Je to druh zakysaného mléčného výrobku vznikajícího pomocí smetanové kultury.
Kefír je kvašený nápoj vznikající z mléka a kefírových zrn. Kefírová zrna obsahují kombinaci specifických mléčných bakterií a kvasinek, které žijí ve vzájemné symbióze. Během prokysávání dochází v malé míře k alkoholovému kvašení a tvorbě vitamínu B. Kefír má svěží a pikantní, lehce nahořklou chuť. Působí příznivě na trávení, podporuje chuť k jídlu a je lehce stravitelný. Skutečnost, že kefír pění, je dána přítomností oxidu uhličitého, proto také lehce perlí. Kefírové mléko se liší tím, že obsahuje méně kvasinek než kefír.
Acidofilní mléko je nápoj, k jehož výrobě se používá kultura Lactobacillus acidophilus. Jedná se o bakterie mléčného kvašení, které výrazně ovlivňují správné složení střevní mikroflóry. Acidofilní mléko rovněž obsahuje vitamín B12. Jeho chuť je výrazně kyselejší. Má podobné účinky jako kefír a vyrábí se s ovocnými příchutěmi.
Zákys vzniká kysáním mléka a smetanové kultury. Má probiotické účinky, čímž pozitivně působí na střevní mikroflóru a zvyšuje obranyschopnost organismu. Pravidelné pití zakysaných mléčných výrobků zlepšuje stav střevní sliznice a celkově upravuje trávení. Vyrábí se bez příchuti, ale i v mnoha ochucených ovocných variantách. Kyška je termín víceméně ekvivalentní zákysu. Je to druh zakysaného mléčného výrobku vznikajícího pomocí smetanové kultury.
Podmáslí je vedlejším produktem vznikajícím při výrobě másla. To se dělá ze sladké nebo zakysané smetany. U nás se téměř veškeré máslo vyrábí ze sladké smetany. Pokud nepochází ze zakysané smetany, musí se do podmáslí zákys přidat. Hrubým složením se podmáslí podobá mléku. V porovnání s mlékem má podmáslí nižší podíl sušiny a vyšší podíl lecitinu. Má mírně nakyslou chuť. Je vhodné i pro lidi s poruchami jater, kvůli nízkému obsahu tuku (maximálně do 1,5 %) se hodí také pro redukční diety.
Kefírové mléko je možné vyrobit i doma, má to své výhody (je čerstvé, chutné), ale potřebujeme na to kefírovou násadu, neboli kefírové či tibetské houbičky. Kefírová houba je vlastně společenství různých druhů kvasinek a bakterií.
Recept na domácí kefírové mléko
Ingredience: 500 ml nesvařeného mléka, 2 lžíce kefírové houby
Technologický postup: Tibetskou kefírovou houbu dáme do nádoby, přelijeme mlékem a promícháme lžičkou. Hrneček nebo sklenici přikryjeme čistou látkou, gázou nebo papírovým ubrouskem a zagumičkujeme. Při pokojové teplotě ponecháme 24 hodin houbu pracovat. Po této době by měl kefír zhoustnout a chutnat příjemně nakysle. Fermentovat jej můžeme nechat i déle, podle chuti. Nápoj ve sklenici občas promícháme lžičkou, aby se ke kefírovým houbičkám dostalo více mléka. Během kvašení se může začít oddělovat syrovátka – neznamená to nic špatného, po promíchání se vše opět spojí. Hotový kefír důkladně promícháme a poté přecedíme přes plastové sítko a uchováváme jej v lednici. Houbu vrátíme do nádoby, zalijeme mlékem a proces opakujeme. Někteří lidé houbu proplachují ve vodě, ovšem zkušení „kefíromilci“ to nepovažují za nutné ani vhodné. Houba bude bez takových zásahů rychleji pracovat, proplachování je pro ni nepřirozené. Kefírová kultura dovede mléko zpracovat i při nízkých teplotách, například v ledničce, proces však trvá déle – až týden.
V těhotenství se doporučují mléčné výrobky, které jsou zakysané, což jsou kromě jogurtů hlavně jogurtové nápoje a kefír, acidofilní mléko či podmáslí. Nedoporučuje se kupovat si v těhotenství jogurty s přídavkem umělých sladidel (bývají označeny light), umělé sladidlo není pro těhotné ženy vhodné.
Kefír či podmáslí by se měly podávat jako součást jídla, lehká večeře z celozrnného chleba s tvarohovou pomazánkou, zeleninového salátu nebo jen čerstvé nakrájené zeleniny může být doplněna sklenkou kefíru či jiného jogurtového nápoje.
Mléko, které je základem výše popsaných výrobků, v těhotenství neuškodí, nicméně většina odborníků se shodne na tom, že zakysané výrobky jsou v těhotenství nejen snáze stravitelné, ale navíc obsahují kultury, které příznivě ovlivňují procesy trávení v žaludku i ve střevech.
Postup: Bábovkovou formu dobře vymažeme máslem a vysypeme hrubou nebo polohrubou moukou. Ve větší míse metličkou rozmícháme kefír s moučkovým cukrem, přimícháme olej a 3 celá vejce. Dále smícháme 2 a 1/4 hrnku polohrubé mouky s polovinou kypřicího prášku a vmícháme do mokré směsi. Chceme-li bábovku mramorovou, polovinu těsta nalijeme do vysypané bábovkové formy a zbytek v míse obarvíme 1 až 2 lžícemi kakaa. Dobře promícháme a nalijeme na světlé těsto do bábovkové formy. Pečeme při 180 °C cca 40 minut.
Kefíry se konzumují už od pradávna. Pocházejí z Asie, kde se vyráběly ze směsi různých druhů mlék. Dnešní průmyslová výroba dbá na přesné složení a obsah bakterií, které jsou hlavním nositelem typické chuti. Kefíry a kefírová mléka se řadí do kysaných mléčných výrobků stejně jako jogurty. Liší se od nich použitím zákysových kultur získaných přímo z takzvaných kefírových zrn. Ta obsahují kvasinky, které přeměňují mléčný cukr (laktózu) za vzniku malého množství etanolu a oxidu uhličitého. A právě z tohoto procesu vzniká specifická svěží a ostrá chuť.
Kefírová mléka se od kefírů liší nižším obsahem kvasinek, což je lehce znát i na chuti, která je o něco jemnější.
Nápoj z kefíru zamezuje shromažďování a hnití potravy ve střevech, odkyseluje organismus (i když je chuťově kyselý, vyvolává zásaditou reakci organismu), produkuje enzymy, které pomáhají uvolnit ve vodě nerozpustné látky, rozkládá těžce stravitelné látky. Mléčná kefírová houba přeměňuje mléčnou laktózu v jiné sloučeniny, a proto je kefír vhodný i pro jedince trpící intolerancí laktózy. V trávicím traktu se dokáže vypořádat s různými nežádoucími přemnoženými kvasinkami, bakteriemi a viry a účinně stimuluje imunitní systém.
Je obecně známo, že imunitní systém je v takové kondici, v jaké je zažívání a hlavně střevní mikroflóra. Schopnosti kefíru, jakožto přírodního probiotika, je tedy udržovat střevní mikroflóru v perfektní kondici. Pokud byste srovnali obsah užitečných bakterií s klasickým, běžně prodávaným jogurtem, jogurt by pravděpodobně velmi pohořel.
Maso na grilování naložené v marinádě je křehčí, vláčnější a šťavnatější. Na přípravu marinád se většinou používá olej, ocet nebo případně i víno, koření a bylinky, někdy základ tvoří bílý jogurt nebo kefír a přidává se i citrónová šťáva. Každá složka marinády má svůj význam. Olej zesiluje chuť použitého koření, kyselá složka dodává jídlu osvěžující chuť a také prodlužuje trvanlivost. Aby maso získalo tu nejlepší chuť, musí být v marinádě nějaký čas naložené. Doba je závislá na druhu masa i marinády a také na tom, jak moc chceme mít maso kořeněné. Drůbeží maso a ryby se marinují poměrně krátce, v některých případech stačí i hodina. Vepřové maso by podle druhu mělo být v marinádě od dvou do dvanácti hodin, některé druhy hovězího se marinují i 24 hodin. Maso marinujte v nerezové, kameninové nebo plastové nádobě, ideálně takové, která má víko. Použít se dá i plastový sáček. Mísu s masem v marinádě vždy vyndejte z chladničky o nějakou dobu dřív, než začnete grilovat, maso ke grilování by mělo mít pokojovou teplotu. Marinádu, která vám zůstane, nevylévejte, ale použijte ji v průběhu grilování k potírání masa.
Příprava vlastní marinády není náročná ani drahá. U základního receptu bude stačit trochu olivového oleje a koření, případně bylinky. Existuje samozřejmě mnoho různých receptů, ale při dodržení několika jednoduchých základních pravidel se nemusíte bát experimentů a do marinády namíchat především to, co vám chutná. Nejdůležitější zásadou je šetřit se solí. Sůl v marinádě z masa vytahuje vodu, a to je pak po upečení suché. Nedoporučuje se ani používání různých směsí grilovacího koření, protože i ty většinou obsahují poměrně hodně soli. Maso osolte až při samotném grilování a přisolit si ho můžete i na talíři. Nejlepší variantou je osolit maso až po samotném grilování. S kořením a všemi ostatními přísadami v marinádě to také nesmíte přehnat. Velmi často se maso nakládá do směsi z hořčice, kečupu, česneku, cibule a různého koření, která se nakonec smíchá s větším množstvím oleje. To je naprosto špatně. Maso ztratí svoji přirozenou chuť i aroma, a pokud grilujete nad dřevěným uhlím nebo grilovacími briketami, vznikají po odkapávání oleje škodlivé látky. U většiny druhů masa, ale především ryb, stačí jen lehké potření olejem s čerstvými bylinkami, které chuť masa zvýrazní.
Důraz se klade také na teplotu grilování. Gril je třeba dostatečně rozpálit, ideálně tak 35–40 minut předem. Teplota by měla dosáhnout 250–300 °C. Stejně podstatná je i doba grilování. Vepřové a hovězí plátky grilujeme 6–10 minut, pstruhy asi 12 minut, kuřecí nevykostěná stehna až 35 minut.
Tofu se vyrábí podobně jako sýr, jen se jako výchozí surovina vezme sójové mléko, respektive sójový nápoj získaný ze sójových bobů, který se vysráží různými syřidly (pomocí mořské soli Nigari nebo sádry), a sójová bílkovina se nechá srazit. Tofu je tedy ryze rostlinného původu, a proto je tolik vyhledáváno především lidmi, kteří maso či živočišnou stravu nejí, anebo lidmi, kteří se chtějí stravovat zdravě.
Návod na domácí výrobu cca 500–800 g tofu:
Sója – kvalita sóji je pro výrobu tofu velmi důležitá. Naneštěstí sója, která je běžně k dostání, je nevalné kvality a pro výrobu tofu nevhodná (má malé procento bílkovin a tuku). Zpravidla na pultech najdeme sóju, která má poměrně malá, našedlá zrna, často rozpůlená nebo svraštěná. Když už si můžeme vybrat, tak hledáme sóju, která má velká celistvá zrna (to znamená nerozdělená), jasné béžovo-žlutavé barvy, s hladce vypnutou nepopraskanou ani ne nakrabacenou slupkou.
Propírání – do nádoby navážíme půl kila sóji a zalijeme vodou. Promícháváme a sledujeme zabarvení vody. V ideálním případě by měla zůstat téměř čistá. Jestli se nám kalí, je to důkaz špatných podmínek při sklizni sóji. Vodu slijeme a propírání opakujeme, dokud voda nezůstane čistá.
Namáčení – propranou sóju v nádobě zalijeme přebytkem studené vody (to znamená, aby vrstva vody nad sójou byla alespoň tak vysoká jako byla vrstva samotné sóji v nádobě). Nádobu necháme stát při pokojové teplotě (21 °C) zhruba 12–14 hodin. Dobře namočená sója se pozná, když ji rozpůlíme podle toho, že celá ploška zrna má stejnou, bílou barvu.
Drcení – dobře nabobtnalou sóju rozmixujeme mixérem na co nejjemnější kaši, čím déle mixujeme, tím lépe. K husté kaši přidáme vodu tak, aby kaše po nabrání na lžíci snadno stekla, například jako kefír.
Vaření – kaši za neustálého míchání přivedeme těsně pod bod varu. Lepší by bylo vařit, ale při tom vzniká velké množství pěny, kterou bychom museli pracně odebírat. I při nižší teplotě vzniká pěna, ale podstatně menší množství, které lze ještě omezit tím, že na hladinu nalejeme vrstvičku oleje. Potom už nesmíme míchat, aby se olej nedostal do kaše, a to vyžaduje kvalitní hrnec, který kaši nepřipálí. Proto výrobci tofu vaří v páře v tlakovém hrnci. To má ještě jednu výhodu, při vyšší teplotě se začíná ztrácet typická luštěninová chuť sóji a mléko i tofu jsou prosté této pachutě, která některým lidem vadí. Na bodu varu kaši necháme cca 10 minut. Pokud nám kaše během vaření zhoustla, přidáme vodu, aby byla řídká jako na začátku, a necháme prohřát k bodu varu.
Pasírování – cílem je oddělit od sebe mléko a pevnou složku, která se nazývá okara. Můžeme použít jemné sít
Koláč je druh kulatého pečiva, který se připravuje pečením. V závislosti na připravovaném druhu může být zhotoven z různých druhů těsta. Koláčem se nazývají buď menší drobné kousky pečiva s náplní či bez ní, nebo velký plát těsta s náplní, která může být sladká nebo slaná. V Čechách se nejčastěji jako koláč označuje menší kruhové pečivo, které má ve svém středu sladkou náplň (makovou, tvarohovou, ořechovou, marmeládovou a podobně). Tradiční české koláčky se používají na vesnicích během posvícení jako sváteční pohoštění anebo při významných událostech (například svatba). Jsou většinou malé, s průměrem nepřesahujícím 8 cm, a pouze s jedním druhem náplně a posypané sladkou drobenkou či cukrem. Pečou se z kynutého těsta. Na Moravě se nejčastěji podávají velké kruhové koláče. V některých oblastech mají krajové názvy, například na Valašsku se pečou takzvané frgály, o velikosti přibližně 25 centimetrů v průměru. Jsou z kynutého těsta a plní se nejčastěji povidly z jablek, hrušek či švestek.
Recept na tradiční český koláč
Ingredience: 500 g hladké mouky, 100 g másla, 100 g cukru krupice, 42 g droždí, 200 ml vlažného mléka, 4 žloutky, 1 vejce na potření, 1 balíček vanilkového cukru, kůra z 1 citronu, muškátový oříšek, rozinky na ozdobení
Ingredience na tvarohovou náplň: 250 g měkkého tvarohu, 100 g moučkového cukru, 1 balíček vanilkového cukru, 1 vejce
Ingredience na povidlovou náplň: 200 g povidel, 50 ml rumu, 1 lžička mleté skořice
Postup: Droždí rozmícháme s polovinou vlažného mléka, lžící krupicového cukru, lžící hladké mouky a necháme na teplém místě vzejít kvásek. Zbylý krupicový cukr, hladkou mouku, vlažné mléko, žloutky, vanilkový cukr, nastrouhanou citronovou kůru, špetku nastrouhaného muškátového oříšku i kvásek promícháme, přidáme rozpuštěné vlažné máslo a vypracujeme vláčné řidší těsto, které necháme na teplém místě 30 minut kynout. Těsto znovu zlehka propracujeme, necháme 30 minut kynout a pak ho rozdělíme na 20 dílků, ze kterých vyválíme kuličky, naskládáme je dostatečně daleko od sebe na plech a necháme opět kynout asi 15 minut, nakonec každou kuličku vytvarujeme na placičku s prohlubní uprostřed. Tvaroh smícháme s moučkovým cukrem i vanilkovým cukrem, povidla rozmícháme se skořicí i rumem a koláčky střídavě naplníme povidly, tvarohem, ozdobíme rozinkami, dáme do trouby a pečeme při 180 °C dozlatova asi 15 minut, hotové přendáme na kovovou mřížku a necháme vychladnout.
Sladké pečení z kvásku
Ingredience na těsto: 400 g kvásku, 400 g hladké mouky (může být bílá
Ingredience: 250 g polohrubé mouky, 1 vejce, špetka soli, 1 a ½ lžičky cukru, 1 lžička jedlé sody, 1 kefír (500 ml).
Postup: Všechny přísady spojíme a vytvoříme těsto, z něhož můžeme hned smažit lívance na lívanečníku. Výhodou těchto lívanců je, že odpadá kynutí. Hotové lívance obalujeme ve skořicovém cukru.
Ingredience: 10 řapíků rebarbory, 1 l vody, 200 g cukru, 5 ks hřebíčků, 1 celá skořice, citronová kůra
Postup: Vodu s cukrem, hřebíčkem, skořicí a kousky citronové kůry převaříme. Rebarboru oloupeme, nakrájíme na kostičky, vložíme do čistých sklenic a zalijeme teplým cukrovým lákem. Sterilizujeme cca 20 minut.
Syrová rebarbora
Syrové rebarboře se spíše vyhýbejte anebo ji řádně připravte. Zvažte možná rizika, která syrovou konzumaci řapíků rebarbory doprovázejí.
Postup: Rebarboru oloupeme, pokrájíme na malé kostičky a dáme vařit do vody. Za stálého míchání vaříme asi 5 minut, pak přidáme oloupaný a nakrájený banán a rozinky. Vaříme přibližně dalších 10 minut. Do cukru vmícháme Gelfix a vsypeme do džemu. Mícháme a vaříme ještě 3 minuty. Horký rebarborový džem plníme do sklenic. Místo banánu a rozinek můžeme přidat nakrájený pomeranč i s kůrou. Ten vaříme společně s rebarborou. V džemu pak chutná jako kandované ovoce.
Marmeláda
Ingredience: 1 kg rebarbory, 1–2 lžíce citronové šťávy, 500 g cukru krupice
Postup: Nakrájenou rebarboru uvaříme v trošce vody. Když je rozvařená, přidáme cukr, citronovou šťávu a vaříme do zhoustnutí. Lijeme do skleniček, které otočíme dnem vzhůru.
Rebarbora na slano
Ingredience: 1 kg řapíků rebarbory, 2 ks hřebíčku, 6 kuliček mletého pepře, 4 kuličky nového koření, 200 ml vinného octa, 2 cibule, 1 stroužek česneku, 150 g sušených fíků, 200 g cukru, 1 lžička strouhaného zázvoru, 1 lžička hořčičného prášku
Postup: Rebarboru očistíme, opláchneme, oloupeme a nakrájíme na kousky. Vinný ocet přivedeme k varu a dáme do něj najemno nakrájenou cibuli, česnek a fíky, cukr, zázvor, hořčičný prášek, pytlíček s kořením a rebarboru a vaříme asi 1 hodinu. Poté vyndáme pytlíček s kořením, naplníme směs do sklenic, uzavřeme a necháme vychladnout. Pak necháme ještě 2 týdny dojít. Nezavařujeme. Takto připravené čatní se podává k minutkovým masům. Trvanlivost je minimálně 6 měsíců.
Rebarbora s tvarohem
Ingredience na těsto: 250 g hladké mouky, 150 g másla nebo Hery, 150 g moučkového cukru, 4 vejce, 4 lžíce smetany nebo jogurtu, 1 vanilkový cukr, 1/2 prášku do pečiva
Ingredience na drobenku: 150 g hrubé mouky, 100 g másla, 100 g cukru krupice, trochu skořice (na ovonění drobenky)
Ingredience na náplň: rebarbora, trochu vanilkového pudinku, cukr, 2 tvarohy, 1 krémová kysaná smetan
Kyška je nejen chutný, ale také velmi užitečný mléčný výrobek. Je plná vitamínů, minerálů, esenciálních aminokyselin a má silné antibakteriální a antifungicidní účinky.
Kyška je doslova elixírem života. Dodává nám energii, stimuluje imunitní systém, hojí záněty, reguluje krevní tlak, brzdí rakovinotvorné bujení. Zlepšuje trávení a je velmi dobře stravitelná, dokonce i pro ty, kdo jsou citliví na laktózu. Navíc je plná prospěšných bakterií, které mají velmi pozitivní efekt na celkové zdraví, a dokonce i náladu. Neměla by proto nikdy chybět ve vaší ledničce. Problém ale je, že v obchodech není zrovna nejlevnější. Přesto si ji nemusíte odpírat. Vyrobit si kyšku doma je totiž úplně snadné.
Doma vyrobená kyška obsahuje oproti kupovanému zhruba 10x více probiotických organismů.
K výrobě kyšky potřebujeme prázdnou PET lahev a nepasterizované mléko. Mléko nalijeme do lahve, uzávěr neutahujeme, ale necháme ho pootevřený a lahev necháme stát v teplotě okolo 20 °C po dobu 24 hodin. Pak ji umístíme někam do komory s teplotou okolo 12–16 °C a tam ji necháme opět 24 hodin stát. Teprve pak ji dáme do ledničky. V té době by už kefír měl být připravený ke konzumaci. Delším skladováním získává ostřejší chuť.
Pokud k výrobě použijeme pasterizované mléko, pak ho musíme naočkovat. Jako očkovací kulturu použijte trochu kupovaného kefíru, acidofilního mléka nebo třeba zákysu.
Ingredience: 1 lžička jedlé sody, 200 g cukru krupice, 2 lžíce kakaa, 1 vejce, 2 sklenice kefírového mléka, 0,75 sklenice oleje, 350 g hladké mouky, na vymazání mouku a tuk
Postup: Připravíme si všechny suroviny na kefírovou bábovku. Je důležité, aby kefír a vejce měly pokojovou teplotu. Do mísy nasypeme odváženou mouku, cukr a jedlou sodu. Přilijeme mléko, olej a přidáme vejce. Všechny suroviny dobře promícháme a velmi krátce vyšleháme. Nakonec vmícháme kakao. Formu na bábovku dobře vymažeme a vysypeme, vlijeme těsto a pečeme v troubě vyhřáté na 180 °C asi 45 minut. Kefírovou bábovku vyklopíme z formy, nakrájíme na dílky a podáváme.
