KEFIR A SEMINKA je jedno z témat, o kterém bychom vás rádi informovali v tomto článku. Kefírové výrobky jsou natolik specifické svou chutí a konzistencí, že jsou prakticky nezaměnitelné. Bílá hustá tekutina se svěží nakyslou chutí má spoustu zastánců, ale i odpůrců. Nicméně díky svému složení je velice prospěšná pro naše tělo, zejména snadnou stravitelností a obsahem potřebných vitamínů.
Kefír v těhotenství
Kefír může být bezpečným a prospěšným doplňkem stravy těhotné ženy. Je to fermentovaný mléčný nápoj bohatý na probiotika, které mohou podporovat trávicí zdraví, potenciálně snižovat riziko těhotenských komplikací a nabízet další výhody.
Účinky kefíru během těhotenství
Zlepšené trávení
Probiotika v kefíru mohou pomoci zmírnit běžné trávicí problémy, jako je nevolnost, zvracení a zácpa, které jsou během těhotenství časté.
Snížené riziko infekcí
Kefír může pomoci udržovat zdravou vaginální flóru, což potenciálně snižuje riziko infekcí.
Možné snížení těhotenských komplikací
Nové výzkumy naznačují, že pravidelný příjem probiotik, jako je příjem z kefíru, může snížit riziko komplikací, jako je předčasný porod a preeklampsie, často spojené se zánětem.
Vstřebávání živin
Kefír může napomáhat vstřebávání živin, což je během těhotenství zásadní jak pro matku, tak pro vyvíjející se dítě.
Zdroj folátu
Mléčný kefír obsahuje přirozenou formu folátu, což je životně důležitá živina pro prevenci vrozených vad.
Další vitamíny a minerály
Kefír je také dobrým zdrojem vitamínu B12, vápníku, vitamínu K, riboflavinu a fosforu.
Kefír v těhotenství
Je důležité vybrat si kefír vyrobený z pasterovaného mléka, protože syrové mléko může obsahovat škodlivé bakterie, jako je Listeria.
I když je kefír obecně bezpečný, je nejlepší konzumovat ho s mírou a dávat si pozor na jakékoli potenciální vedlejší účinky, jako je nadýmání nebo plynatost.
Vždy se doporučuje poradit se s lékařem péče nebo dietologem, abyste prodiskutovali nejlepší stravovací možnosti pro vaše individuální těhotenství.
Jak zařadit kefír do svého jídelníčku
Konzumujte ho samotný: Kefír lze konzumovat jako osvěžující nápoj.
Začleňte ho do jídelníčku: Používejte ho do smoothie, cereálií nebo jako základ zálivek na saláty.
V naší poradně s názvem KDE SEŽENU SEMENA AČOKČI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kamča.
Ačokča se dá sehnat normálně na internetu. Prodávají se semínka, ze kterých se vypěstují plnohodnotné rostliny. Zde je několik nabídek z různých obchodů: https://www.zbozi.cz/hledan…
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Hana Kynclová.
Já Vám semínka ačokči pošlu. Nejraději bych chtěla na výměnu semínka trvalek, pokud nějaká máte.
S pozdravem Hana Kynclová
Kefír byste měli ideálně pít denně. Pokud to nejde denně, důležitá je pravidelnost jeho konzumace. Co se týče množství, je důležité, aby vám jeho užívání bylo příjemné. Kefír má podobnou chuť jako bílý jogurt.
Občas je dobré si ho dát po těžké večeři, kterou doprovází nadýmání a lehká nevolnost. Pomůže totiž k rychlejšímu trávení a po hodině nebo dvou budou vaše problémy pryč.
Někdo pije kefír před každým jídlem, někdo jiný hrnek kefíru ráno a hrnek kefíru před spaním. Pokud budete pít kefír před spaním, doporučuje se vyčistit si po něm pořádně zuby, protože některé bakterie obsažené v kefíru „se kamarádí“ se zubními kazy. Také je vhodné jednou za čas konzumaci kefíru na pár dnů vysadit.
Pokud s kefírem vaše tělo nemá zkušenost, může to být pro něj zpočátku „šok“, raději tak pijte menší množství, například 1 dl několikrát týdně, aby si tělo postupně zvyklo na některé pro něj neznámé bakterie a kvasinky. V opačném případě mohou nastat různé problémy jako průjem, vyrážka, bolení břicha, které ale po krátké době vymizí. Jedná se v podstatě o proces detoxikace organismu, který kefír ve vašem trávicím traktu může nastartovat. Pokud ale vydržíte konzumovat kefír i nadále, časem se i těchto problémů zbavíte – čím víc kefíru pijete, tím se jich zbavíte rychleji, i když často bouřlivěji. Hlavně se toho nezalekněte a nepřestávejte s kefírem úplně.
Kefír se však dá nejen pít a jíst, můžete s ním i zevně potírat různé vyrážky a ekzémy.
Mléčný kefír je tak mnohými považován za všelék. Bakterie mléčného kvašení dokáží s imunitou opravdové divy (a to v pozitivním slova smyslu). Kefír pomáhá léčit nemoci nervů, vnitřní onemocnění, bronchiální katary, veškeré sklerózy, infarkt myokardu, onemocnění žlučníku, jater, ledvin, infekční žloutenku, žaludeční a střevní onemocnění, průjem, zácpu, nemoci krve, vyrážku, ekzémy, Candidu (kvasinky) a mnoho jiných nepříjemných nemocí.
Protože kefír zlepšuje imunitu a vitalitu organismu, tak se s jakoukoli chorobou lépe vypořádáte a spoustě nemocem se i vyhnete. Navíc mnoho chorob souvisí se špatným trávením a zácpami.
Užívání kefíru se doporučuje v okamžiku (a nejen tehdy), kdy cítíte, že „na vás něco leze“. Opravdu to zabírá! Dopřejte si ½ litru před spaním a ráno budete jako rybička. Pokud se vám nemoc už „rozjela“, pak bývá její průběh mírnější a choroba rychleji odezní.
Kefírové mléko má vliv i na hladinu cholesterolu, kterou snižuje. Úspěšně tlumí sezónní alergickou rýmu a alergický nebo astmatický kašel. Pokud trpíte alergií nebo astmatem, užívejte kefír v období problémů ve zvýšeném množství. Odstraňuje rovněž zažívací problémy, jako je pálení žáhy nebo špatné trávení.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na fotografii je vidět jeden z nejhorších plevelů v trávníku s názvem paspal (Paspalum dilatatum). Patří mezi lipnicovité trávy a původem je z Uruguaye a Argentiny. Plevel paspal prospívá v písčitých nebo jílovitých půdách. Miluje dusíkaté hnojivo a roste dvakrát rychleji než ušlechtilé trávníkové trávy. Trsy mohou vytvářet překážky pro golfisty, nebezpečí pro atletické pole a nevzhledné chomáčky pro majitele domu. Zničení tohoto plevele je opravdu náročné, protože neexistuje selektivní herbicid ničící jen tuto rostlinu. Plevel můžete vykopávat, ale bohužel za nedlouho na stejném místě vyroste nová stejná rostlina, protože se množí i z kořenů. Nejúčinější je koupit neselektivní herbicid, rozředit ho podle návodu a roztok naplnit do láhve od saponátu s rozprašovačem. Pak s tímto nástrojem postříkejte jednotlivé rostliny plevelu. Bohužel při tomto postupu zahyne i okolní trávník. Buďte proto připravena co nejdříve dosít semínka nového trávníku bez plevelu. Za několik měsíců se vše srovná. Postarejte se, aby tato plevelná rostlina nevykvetla v blízkosti vaší zahrady, aby se k vám nedostaly znovu semínka s plevelem.
Řada zakysaných nápojů obsahuje probiotické kultury, které jsou důležité pro správnou činnost střev a podporují imunitní systém. Jsou bohaté na vápník, který je zásadní pro prevenci osteoporózy. Jejich pití vám prospěje, pokud užíváte antibiotika, máte problémy s pletí, býváte vystaveni často stresu anebo držíte dietu.
Základem kysaných mléčných výrobků je pasterované mléko, do kterého se přidávají bakterie mléčného kvašení. Liší se druhem použitých mikroorganismů, konzistencí a tučností. Kysané mléko je lépe stravitelné než mléko sladké, obsahuje totiž méně laktózy (mléčného cukru). Je tak vhodnou alternativou pro jedince, kteří trpí alergií na mléko. Obsah vápníku je stejný jako v normálním mléce, ale kyselé prostředí napomáhá jeho lepšímu vstřebávání.
Kyška je nápoj hodně podobný zákysu. Je to druh zakysaného mléčného výrobku vznikajícího pomocí smetanové kultury.
Kefír je kvašený nápoj vznikající z mléka a kefírových zrn. Kefírová zrna obsahují kombinaci specifických mléčných bakterií a kvasinek, které žijí ve vzájemné symbióze. Během prokysávání dochází v malé míře k alkoholovému kvašení a tvorbě vitamínu B. Kefír má svěží a pikantní, lehce nahořklou chuť. Působí příznivě na trávení, podporuje chuť k jídlu a je lehce stravitelný. Skutečnost, že kefír pění, je dána přítomností oxidu uhličitého, proto také lehce perlí. Kefírové mléko se liší tím, že obsahuje méně kvasinek než kefír.
Acidofilní mléko je nápoj, k jehož výrobě se používá kultura Lactobacillus acidophilus. Jedná se o bakterie mléčného kvašení, které výrazně ovlivňují správné složení střevní mikroflóry. Acidofilní mléko rovněž obsahuje vitamín B12. Jeho chuť je výrazně kyselejší. Má podobné účinky jako kefír a vyrábí se s ovocnými příchutěmi.
Zákys vzniká kysáním mléka a smetanové kultury. Má probiotické účinky, čímž pozitivně působí na střevní mikroflóru a zvyšuje obranyschopnost organismu. Pravidelné pití zakysaných mléčných výrobků zlepšuje stav střevní sliznice a celkově upravuje trávení. Vyrábí se bez příchuti, ale i v mnoha ochucených ovocných variantách. Kyška je termín víceméně ekvivalentní zákysu. Je to druh zakysaného mléčného výrobku vznikajícího pomocí smetanové kultury.
Podmáslí je vedlejším produktem vznikajícím při výrobě másla. To se dělá ze sladké nebo zakysané smetany. U nás se téměř veškeré máslo vyrábí ze sladké smetany. Pokud nepochází ze zakysané smetany, musí se do podmáslí zákys přidat. Hrubým složením se podmáslí podobá mléku. V porovnání s mlékem má podmáslí nižší podíl sušiny a vyšší podíl lecitinu. Má mírně nakyslou chuť. Je vhodné i pro lidi s poruchami jater, kvůli nízkému obsahu tuku (maximálně do 1,5 %) se hodí také pro redukční diety.
Amarant se správně jmenuje laskavec, někdy se také označuje jako sloní ucho. Amarant je známý přibližně 8 000 let. V době Aztéků byl ceněn pro své výživné vlastnosti a oslavován jako potrava bojovníků. Největším pěstitelem této obiloviny je dnes Čína, dále pak Mexiko a Střední Amerika. Amarant můžete koupit v každé prodejně zdravé výživy.
Semínka amarantu jsou malá asi jako sezamová semínka a jejich barva se pohybuje od žluté po smetanovou. Laskavec chutná sladce až oříškově, tepelně upravená semínka jsou křupavá.
Amarant má největší obsah proteinů ze všech obilovin. Obsahuje esenciální aminokyselinu lysin, která se v ostatních obilovinách téměř nevyskytuje. Amarant rovněž patří k obilovinám s nejvyšším obsahem vlákniny. Je také zdrojem vápníku, hořčíku a kyseliny listové. Kromě toho obsahuje skvalen(nenasycený uhlovodík), který snižuje hladinu cholesterolu a pomáhá v boji proti rakovině.
Amarant se ve formě mouky používá na pečení. Semínka se dají opékat či dusit. Amarantová semínka chutnají lépe, když se vaří v tekutinách výrazné chuti, například v rajčatové šťávě. Amarant báječně zahušťuje polévky. Laskavec podušený nebo pečený s jinými obilovinami v jablečné šťávě podávejte s čerstvým ovocem. Nízkotučný smažený laskavec můžete připravit jako alternativu rýže. Semínka laskavce osmažená na pánvi pukají jako popcorn. Popraskaná semínka skvěle poslouží jako obal ryb či mas nebo jako křupavý posyp polévek, salátů či dušených pokrmů. Když uvařený laskavec vychladne, získá konzistenci želatiny, což lze využít při výrobě ovocných džemů bez pektinu a s minimem sladidel.
Amarant se pěstuje nejen pro svá semena, z nichž se vyrábí velmi kvalitní oleje a mouky, ale také pro své listy. V Karibiku a Asii se listy amarantu kvůli vysokému podílu vitamínu C a skvalenu používají jako listová zelenina.
Velikostí se semínka amarantu řadí někam mezi mák a sezam. Chuť mají sladce oříškovou. Vyskytují se v barevných variantách od smetanové přes žlutou a hnědou až k černé. Mohou se konzumovat přímo nebo je lze upravit vařením, dušením, pražit jako kukuřici. Ve studené kuchyni se může amarant přidávat do ovocných i zeleninových salátů, a to nejlépe osmažený. V této podobě se semínka mohou použít i k obalení masa a ryb. Před vařením amarant propláchneme studenou vodou, nasypeme do hrnce v poměru přibližně 1 díl semínek na 2 díly vody a vaříme zhruba 20 minut. Takto připravený ho pak můžeme přidat do rizota a karbanátků nebo použít jako přílohu, zavářku do polévky... Amarant lze připravit i nasladko jako kaši.
Amarantová mouka se používá nejčastěji ve směsi (ideálně v množství 20 %) s ostatními druhy při přípravě chleba, sladkého pečiva, sušenek, müsli tyčinek a podobně. Pouze z amarantové mouky pak můžeme připravit například vynikající bezlepkové palačinky.
Dýňová semena jsou ceněna jako zdroj minerálů a zinku. Světová zdravotnická organizace doporučuje jejich konzumaci jako dobrý způsob, jak získat potřebné minerály pro organismus. Nejčastěji se semena používají jako nejlepší zdroj přírodního zinku potřebného pro stavbu kostí a vůbec všech tkání v těle. Pravidelná konzumace se doporučuje zejména při onemocnění prostaty a kůže a při nemocech žaludku a střev. Dýňová semena obsahují asi 10 mg zinku, pražená dýňová semínka ho obsahují asi 7–8 mg. Přestože dýňová semena nejsou velmi bohatým zdrojem vitaminu E ve formě alfa-tokoferolu, nedávné studie prokázaly, že nám poskytují vitamín E v široké rozmanitosti forem.
Tipy pro přípravu pražených dýňových semen doma: nepražte déle než 15–20 minut. Toto doporučení podpořila nová studie, která označila 20 minut, jako mezní čas pro změnu tuků v dýňových semenech. V této nedávné studii byla dýňová semínka pečená v troubě po různě dlouhou dobu a zaznamenané změny potvrdily jako optimální čas 20 minut. Semena by po opražení měla šustit.
Zdravotní výhody dýňových semínek: antioxidant, minerální zdroj (fosfor, hořčík, mangan, měď, zinek a železo), prevence diabetu, prevence rakoviny, prevence benigní hyperplazie prostaty.
Semena pražte následujícím způsobem: odstraňte semínka z vnitřní dutiny dýně a otřete je papírovým ručníkem, v případě potřeby odstraňte přebytečnou vlákninu, která může být přilepená na semenech. Rozložte je rovnoměrně na papírový sáček a nechte vyschnout přes noc. Druhý den pražte v troubě při teplotě 90 °C po dobu 20 minut. Pražená semena se dají koupit i v obchodě.
Tipy na konzumaci dýňových semen: dýňová semínka s restovanou zeleninou. Nasypte dýňová semena na vrch zelených salátů. Nebo promíchejte dýňová semena s čerstvým česnekem, petrželkou a koriandrovými listy se zálivkou z olivového oleje a citronové šťávy. Přidejte nakrájená dýňová semínka ke svým oblíbeným teplým nebo studeným cereáliím. Zamíchejte je do ovesných vloček s rozinkami. Dýňová semínka můžete také přidat do mletého masa.
Dobrý tip, jak dobře vyloupat dýňová semena: semínka operte a pak dobře osušte (rozložené, lehce plesnivějí), poté vyloupejte a – snězte.
U nás doma se dýňová semínka sušila v troubě a suchá se pomocí zubů vylupovala. Upražená semínka musela být růžová. Pražila se pomalu na sucho. Později jsme semínka vylupovala těmito způsoby jak suchá, tak čerstvá (u čerstvých je to větší problém):
Přejeďte nehtem středem boční rýhy jádra co nejdále a poté tlakem palce a prsteníčku rozlomte v rýze.
Tlakem postupně ulomte u zobáčku obě vyvýšené strany. Zobáček by měl směřovat k vám. Poté jádro vyjměte, příp. nutno ještě trochu někde odlomit kousek slupky.
Tlakem na boční hrany pomocí prstů ve špičce semena se vám slupka rozevře a tu ještě trochu odlomte a máte jádro venku.
Když by se vám nechtělo loupat dýně v ruce, tak můžete jádro i se slupkou vložit do úst, slupku okousejte, jádro snězte a slupku vyplivněte.
Do pěstování rukoly se může pustit i naprosto nezkušený zahradník, dokonce nemusí ani vlastnit pozemek. Není náročná na péči – může růst na záhonech, v truhlíku, anebo v zimních měsících na parapetu na podloží z vaty nebo buničiny. V obchodech se semenářskými produkty se její semínka dají koupit buď sypaná, nebo na takzvaných výsevových páscích, což je velmi praktické, protože tak zamezíme shlukování semínek, z nichž pak vyrazí trs rostlinek. Protože rukola roste rychle, je vhodná jako první předjarní zelenina (v období, kdy je lidský organismus vyčerpán zimními měsíci a trpí avitaminózou, která způsobuje „jarní únavu“). Připravíme si mělkou podložku, která se vejde na okenní parapet (užší tác nebo plastovou misku pod květináč), a vyložíme ji navlhčenou vatou nebo buničinou. Na podklad nasypeme rovnoměrně semínka, lehce je přitlačíme a opatrně zalijeme, aby neplavala. Semínka rukoly vzejdou asi po týdnu, po čtrnácti dnech je možné lístky sklízet (odštipovat). Má-li rostlinka dobrou péči (zálivku a mírné teplo), může na vatovém základu obrážet až šest týdnů. Pro tento druh pěstování se hodí druh rukola planá (Diplotaxis tenuifolia).
Pěstování na záhonu
V případě mírného jara (když teploty dovolí a nehrozí sněžení či mráz) vyséváme rukolu ven, a to buď do balkonového truhlíku, nebo na slunný záhon. V zemině (substrátu) se jí daří lépe než na vatě, vyroste asi do 20 centimetrů. Jestliže „vyžene do květu“, bude vyšší. Proto při výsevu dodržujeme vzdálenost mezi řádky přibližně 20 centimetrů. Máme-li úzký truhlík, budeme se muset spokojit s jednou řadou, anebo semena rovnoměrně rozptýlíme, aby rukola měla dost místa. Když semínka vzejdou, je třeba rostliny vyjednotit (protrhat). Během růstu jí věnujeme obvyklou péči – jemně ji okopáváme, zaléváme a plejeme.
Sklizeň
Rukolu sklízíme průběžným odštipováním lístků. Je nutné činit tak opatrně, abychom nepoškodili matečnou rostlinu. Odtrhávání lístků ji nutí k bujnějšímu obrůstání. Podle zkušeností pěstitelů ji lze na záhonu pěstovat i jako víceletou rostlinu, její kořeny na jaře znovu obrostou. Jestliže vykvete, sama se vysemení a rozmnoží. Na balkoně ovšem asi vymrzne.
Chcete-li začít pěstovat minikiwi od semene, je to možné, jen nesmíte semínko zasadit přímo do záhonu, ale musíte si ho předpěstovat. Semena vysejte do půdy, lepší volbou bude půda lehčí. Ideální teplota pro vyklíčení semínek minikiwi se pohybuje kolem 20 °C a substrát udržujte stále vlhký. Asi po 20 dnech by vám semínka pomalu měla začít klíčit. Vyčkejte pár dní, až budou venku všechna semínka, můžete je rozsadit. Je možné v tuto chvíli vyklíčená semínka již zasadit na místo, kde budete rostlinu pěstovat, ale doporučuji semínka jedno po druhém rozsadit a nechat pořádně zakořenit, protože kořenový bal je u těchto rostlin hodně důležitý.
Až budete rostlinu vysazovat ven, myslete na to, že má ráda hodně světla a slunce, proto zvolte slunné stanoviště. Na substrátu minikiwi moc nezáleží, chcete-li být důslední, zvolte raději písčitou půdu. Pokud chcete, aby rostlina rostla rychle, nezapomeňte jí dodávat živiny ve formě hnojiva, ale zase pozor na přehnojení, rostlina pak poroste opravdu rychle, ale nepokvete, a tím ani nebude plodit.
Minikiwi je popínavá rostlina a její šlahouny dosahují až několika metrů, je potřeba, abyste tyto šlahouny zaštipovali, aby rostlina měla dostatek světla pro květy i plody. Plody budou dozrávat podle odrůdy, některé dozrávají již v červenci, jiné až v říjnu. Prvního plodného období se u minikiwi dočkáte většinou po třech až čtyřech letech.
Až přijdou chladné dny je potřeba na minikiwi myslet a zakrýt jeho kořeny větvičkou chvojí či textilií, aby nevymrzlo. Koncem zimy, dokud rostlina nemá ještě mízu, je dobré ji prořezat.
Technologický postup: Listové těsto vyválíme na ploše předem vysypané polohrubou moukou. Těsto neděláme moc tenké, jinak by se nenafouklo. Po vyválení nakrájíme těsto na pásky o délce asi 8 cm a šířce 1,5 cm. Než rozděláme tyčinky od sebe, pomažeme je vajíčkem a posypeme různými semínky (celý kmín, sezamová semínka, lněná semínka, slunečnicová semínka). Ale nejlepší a nejchutnější je posypat listové tyčinky sýrem či nivou. Tyčinky z listového těsta dáme na předem vymazaný plech. Pečeme při teplotě 160 °C asi 10–15 minut. Jednoduše vytáhneme, až tyčinky budou nazlátlé. Před podáváním necháme chvíli vychladnout.
Mochyně je absolutně nenáročná jednoletá rostlina, která nevyžaduje téměř žádnou péči a na konci léta vás odmění velkým množstvím velmi chutných plodů. Pěstování ze semínek je velmi jednoduché, a pokud se budete řídit postupem uvedeným na obalu, budete se svou pěstitelskou prací spokojeni.
Semínka pro předpěstování sazeniček je třeba vysít v únoru nebo březnu. Později si můžete koupit již předpěstované sazeničky. Vlastní semena pak získáte hned z prvního roku úrody a budete jich mít spoustu.
Semínka jsou malinká. Nejprve je vysejte do substrátu. Až se ukážou první pravé listy, přepíchejte je do sadbovače a teprve později každý zvlášť do kelímku nebo rovnou do malých květináčů či kelímků. Následně je předpěstujte stejně jako rajčata.
Ven sazenice vysazujte až po zmrzlých. Mochyně mají rády velké množství živin (půdu obohacenou hnojem), hodně slunce a tepla, jsou totiž doma v tropické Jižní Americe. Osvědčilo se pěstovat je například před jižní zdí domu.
V průběhu července a srpna se mochyně hodně rozroste a rozvětví a je třeba ji přivázat k opoře (třeba k bambusové tyčce). Někdo doporučuje rostliny vyštipovat. V červenci mochyně začíná kvést – po odkvětu se objeví malinký lampionek, ve kterém postupně roste a zraje třešeň. Plody ale dozrávají až pozdě – od začátku srpna do září. Sklidit je však musíte před prvními mrazy a uložte je pak v chladu a v suchu, kde vydrží i několik měsíců. Plody, které jsou ještě nezralé, ale už mají „bobulku“, skliďte také a nechte je dozrát třeba v obýváku na okně. Nakyslé a velmi příjemně aromatické plody jsou výborné do ovocných salátů, pohárů, na marmelády a podobně.
Na podzim si z dobře vyzrálých plodů (mají opravdu sytou oranžovou barvu) vydlabejte semínka. Je to strašná práce, protože jsou opravdu malinká, ale stojí to za to. Z jedné bobulky jich budete mít slušnou zásobu. Semínka pořádně omyjte, osušte a uschovejte je na příští jaro. Nezapomeňte, že je třeba vysít je brzy, nejlépe v únoru nebo počátkem března!
Rostlina dorůstá do výšky 30–50 cm a má pěkné zašpičatělé listy a hlavně krásné nadýchané oranžové obaly semen, které připomínají lampionky. Ty v sobě skrývají oranžový nebo červený plod.
Plody se konzumují syrové (po odstranění kalicha), používají se do ovocných salátů, jako ozdoba k zákuskům, namáčejí se do čokolády. Dá se z nich připravit marmeláda, kompot nebo rosol, suší se. Jsou močopudné, zlepšují látkovou výměnu, čerstvá šťáva z nich potlačuje svědění. Na koupelové kúry proti revmatismu lze použít i nať včetně kalichů rostliny.
Kalich, v němž se bobule vyvíjí, má podobu nafouklého lampionku pískově žluté barvy. Když dozraje, je světle hnědý. Nezralé plody jsou stejně jako zbytek rostliny jedovaté.
