Téma: 

keřík


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

KRYTOSEMENNÉ RAJČE JEDLÉ

Krytosemenné rostliny jsou známé z počátku druhohor. Jejich pratypy neznáme, předpokládáme však, že jde o některou skupinu nahosemenných rostlin. V mladší křídě již byly krytosemenné rostliny dominující a typově velmi rozmanitou složkou naší vegetace a byly už diferencovány na dvou- a jednoděložné. Krytosemenné rostliny jsou dnes rozšířené po celém povrchu Země s výjimkou arktických a antarktických ledových pustin a tvoří dominantní složku flóry. Zahrnují přibližně 300 000 druhů a jsou nejrozsáhlejší skupinou všech rostlin. Mají nesmírný význam pro člověka, protože zahrnují převážnou část kulturních a užitkových rostlin, jejichž existence byla jednou ze základních podmínek vzniku a rozvoje lidské civilizace. Všechny potravinové zdroje jsou přímým nebo nepřímým produktem rostlin, zejména pak krytosemenných.

Zdroj: Krytosemenné rajče jedlé
Zveřejněno: 27.11.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Keř Hebe

Dobrý den,děti my zakoupili v Květinářství keřík Hebe,poprosila bych jakou půdu potřebuje,a jak se oněj starat.Byla bych vděčná za každou radu.Nikde jsem od zahradkářu nic nezjistila.Děkuji s pozdravem Margareta Vańourková

Zdroj: diskuze Hebe kdy přesazovat
Odesláno: 26.9.2018 uživatelem Margareta Vaňourková
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

HEBE

Kdy stříhat hebe

Rostlina se vhodně upravuje na jaře. Dokud však není keřík starý, neřežte ho. Na začátku jara pouze odstraňte větvičky, které kazí celkový vzhled keře. V případě zájmu je možné hebe tvarovat, a to nejraději zjara po mrazech. Pokud nechcete přijít o květy, zastřihněte keřík po odkvětu v červenci.

Detail odstavce: Kdy stříhat hebe
Zdroj: Hebe
Zveřejněno: 29.9.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: kanadské borůvky množení

Dobrý den, měla bych dotaz, zda je možno vysadit pouze jednu sazenici amerických borůvek, nebo musí být samičí a samčí, jak mi sdělila sousedka. Jeden keřík jsem si zakoupila a nevím jak poznám, který to vlastně mám a který mám přikoupit. Děkuji za odpověď.

Zdroj: diskuze Kanadské borůvky množení
Odesláno: 23.3.2015 uživatelem Evelína
Počet odpovědí: 3 Zobrazit odpovědi

JAPONSKÁ MYRTA - PŘEZIMOVÁNÍ

Jak probíhá přezimování

Keřík přezimuje při běžné pokojové teplotě. Myrtu nejlépe postavte tam, kde se teplota pohybuje v těch nižších hodnotách, avšak pozor, teplota v místnosti nesmí klesnout pod 10 °C.

Detail odstavce: Jak probíhá přezimování
Zdroj: Japonská myrta - přezimování
Zveřejněno: 2.10.2017


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: rajče keříčkové pěstování

Keříčková rajčata se musí zaštipovat také, aby rostlina rostla jen vzhůru. Až budete spokojená s výškou rostliny, tak zaštípněte i terminální výhon. Tím se probudí postranní výhony, které vytvoří onen keřík. Někdy se stane, že z bočního výhonu se stane znovu terminální, který by rostl opět vzhůru, tak ten je potřeba také zaštípnout.

Zdroj: diskuze Rajče keříčkové pěstování
Odesláno: 25.5.2017 uživatelem Zahradník
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

MYRTA

Tvarování

Myrta patří k rostlinám, kterým velmi sluší tvarování. Obzvlášť vynikne, když jí ponecháte delší rovný kmínek a korunku sestříháte do tvaru koule. Dvě takovéto rostliny mohou dekorovat vstup vašeho domu, terasu apod. Díky drobnému olistění a květům je myrta vhodná i k tvarování na pokojovou bonsaj. Do požadovaného tvaru ji seřezáváme nejlépe v dubnu. Pokud chceme, aby keřík zhoustl, můžeme mu během růstového období postupně zaštipovat nové výhonky. Jestliže myrtu seřezávat nebudete a necháte jí volný růst, bude naopak více nakvétat.

Detail odstavce: Tvarování
Zdroj: Myrta
Zveřejněno: 3.11.2016

HEBE

Popis a pěstování rostliny hebe

Ve své podstatě není hebe rostlina náročná na pěstování. Takže pokud se rozhodnete pro její pěstování, máte na výběr z cca 140 různých odrůd, a proto vybírejte pečlivě.

Jsou to husté, kompaktní, polštářovitě se rozrůstající keříky s drobnými, stěsnanými, stálezelenými listy různých odstínů. Některé hebe připomínají cypřišovité jehličnany, mají šupinové, jen 0,5 cm velké lístečky. Drobné květy jsou uspořádány v malých koncových, většinou hroznových květenstvích, jsou karmínové až modré. Listy jsou vzpřímené, oválné až eliptické, 1 cm dlouhé, šedozelené, křižmostojné (postavené na větévkách vstřícně, ale každý pár křížem).

Hebe vyžaduje světlé stanoviště s mírným polostínem. Rostlině se zavděčíte klasickou zahradní zeminou. Saďte ji proto tam, kde je půda mírně zásaditá s příměsí písku. Její nároky na živiny nejsou nikterak vysoké, klidně se spokojí s chudší půdou. Hebe sázejte na volnou plochu zahrady, na skalku, do vřesovišť i truhlíků. Všude tam se jí bude dařit a bude vám přes celé léto kvést od května až do října. Plodem je tobolka.

Zálivku potřebuje běžnou a přihnojování není nutné. Před zimou hebe musíte ochránit, jinak by vám mohla vymrznout. Na zimu ji proto celou pokryjte zahradní fólií anebo textilií, a navíc k tomu použijte i chvojí. Na jaře pak vše odstraňte. V jarních měsících hebe rovněž vhodně upravuje. Dokud však není stará, neřežte ji. Na začátku jara pouze odstraňte větvičky, které kazí celkový vzhled keře, a jinak keř nechte být.

Mají-li se rostliny hebe stát trvalou součástí naší zahrady, pak je vhodné se po nich poohlédnout u specializovaných prodejců. Ti totiž nejen uvádějí přesné názvy a nároky jednotlivých kultivarů, ale většinou před zavedením kultivaru do prodeje testují jeho odolnost v našich klimatických podmínkách.

Hebe armstrongii je keřík vysoký 20–30 cm, má ploše kuželovitý vzrůst a větévky téměř vodorovné. Barva olistění je žlutohnědá. Drobné šupinovité lístečky těsně přiléhají k větévkám, takže to vypadá, že keřík žádné lístečky nemá, větévky jsou na omak hladké. Kvete bíle.

Hebe buchananii je hustý, kompaktní, široký, rozložitě rostoucí keřík, vysoký asi 20 cm. Větévky jsou vzpřímené, listy oválné až eliptické, 1 cm dlouhé, šedozelené, křižmostojné (postavené na větévkách vstřícně, ale každý pár křížem). Toto postavení listů je v podstatě typické pro všechny hebe. Kvete bíle.

Hebe minor je zakrslý keř, vysoký jen 5–10 cm. Tvoří husté bochánky a kvete bíle.

Hebe gibbsii je řidší keřík vysoký 15–20 cm. Má šedozelené až namodralé kožovité listy, velké 1–2 cm a široce oválné. Kvete bíle.

Hebe hectori má postavení lístečků na větévkách těsné, přiléhající, budící dojem úzkých, válečkovitých větévek. Tvoří širší polokulovité, husté, žlutozelené keříky vysoké 15 cm. Kvete bíle.

Hebe autumn glory – od června do listopadu kvete fialovomodrými květy, dorůstá výšky až 60 cm.

Hebe Green Globe – nekvetoucí nízký keřík tvoří lesklé, drobné, tmavě zelené listy.

Hebe imbricata tvoří husté, 10–15 cm vysoké keříky, složené z mnoha stovek tenkých vzpřímených větévek. Z dálky připomíná plavuň. Má tuhé, kožovité, tmavě zelené lístečky, které odstávají od větévek na omak drsných, jsou velké jen 0,5 cm.

Hebe pimeleoides var. glaucocaerulea je plazivý, 10–15 cm vysoký, poměrně hustý keřík. Má šedé až namodralé listy, velké 1 cm, křižmostojné, oválné, slabě zašpičatělé. Poměrně bohatě kvete modrofialovými drobnými kvítky.

Hebe pinguifolia – hebe tučnolistá patří k nejodolnějším druhům rostoucím u nás. Je vysoká 15–20 cm. Roste široce rozložitě až plazivě. Větévky jsou vzpřímené, na okraji poléhavé, listy šedozelené, tučné, křižmostojné, velké 1,5 cm. Na okrajích listů bývá slabý červený proužek. Kvete velmi bohatě, bíle.

Hebe x Silvet Queen je krásný, ale choulostivý kříženec, tvoří široce rozložité keříky s mírně převislými větévkami. Je vysoký 15–20 cm. Drobné lístečky jsou velké 0,5 cm a mají stříbřitě šedou, lehce namodralou barvu. Tento keřík je velmi elegantní.

Detail odstavce: Popis a pěstování rostliny hebe
Zdroj: Hebe
Zveřejněno: 29.9.2016

BOBKOVÝ LIST

Pěstování bobkového listu

Vavřín vyžaduje světlé stanoviště, vyhovuje mu ale i polostín. Nejvhodnější pro pěstování je propustný hlinitopísčitý substrát. Lze ho pěstovat na zahradě i doma. Množí se semeny nebo polovyzrálými řízky. Během vegetace potřebuje pravidelnou, přiměřenou zálivku. Od jara do podzimu je ideální mít vavřín venku, zpočátku radši v polostínu, později na slunci. Rostlina snese teploty do 0 stupňů, starší keříky i do -2 stupňů. Přezimování je vhodné ve světlé místnosti při teplotě okolo 10 stupňů, při omezené zálivce. Sbíráme lístky, které sušíme, a tak zároveň tvarujeme keřík. Při sušení se nesmí listy zapařit a zhnědnout. Z příliš mladé rostliny lístky netrháme, potřebuje je k fotosyntéze.

Detail odstavce: Pěstování bobkového listu
Zdroj: Bobkový list
Zveřejněno: 15.11.2014

STŘÍHÁNÍ VŘESU A VŘESOVCE

Rozdíly

Vřesy kvetou od srpna po dobu celého podzimu. Kdežto vřesovce kvetou na jaře a na podzim, podle konkrétního druhu. Vřesovce vykvétají postupně jednotlivými kvítky po celé délce jednoletých výhonů, tedy těch, které narostly tento rok. Starší výhony nekvetou. Proto nastává situace, že z krásného hustého kompaktního keříku zakoupeného v zahradnictví po několika letech vznikne z našeho pohledu opelichaný, nevzhledný keřík se spoustou holých větviček.

Vřesy stříháme každoročně zásadně na jaře, a to nejlépe v průběhu dubna (za specifických podmínek lze vřesy stříhat ještě v červnu). Stejně tak stříháme i vřesovce kvetoucí v létě. Vřesovce kvetoucí v zimě a na jaře stříháme po odkvětu. Čím bujnější je rostlina, tím více řežeme.

Detail odstavce: Rozdíly
Zdroj: Stříhání vřesu a vřesovce
Zveřejněno: 20.5.2017

JAPONSKÁ MYRTA - PŘEZIMOVÁNÍ

Květiny japonská myrta

Japonská myrta, odborným názvem Cuphea hyssopifolia, se pěstuje obdobně jako klasická myrta. Na rozdíl od běžné myrty můžete z té japonské postupným tvarováním vypěstovat i bonsaj. Zatímco v zahraničí je možné, aby keřík rostl také v exteriéru, u nás se japonská myrta pěstuje jako pokojová rostlina. Pěstování japonské myrty není nikterak složité. Koupenou japonskou myrtu postavte do světlého polostínu anebo na slunečné místo. Japonské myrtě dopřejte dostatečnou zálivku, nejlépe dešťovou vodou. V průběhu růstu zalévejte rostlinu obzvlášť vydatně. Zemina pod myrtou nesmí nikdy vyschnout, protože na sucho rostlina rychle reaguje opadáním lístků. V průběhu kvetení očišťujte myrtu od odkvetlých květů. Po odkvetení myrtu sestříhejte na poloviční velikost (stejně jako levanduli).

Detail odstavce: Květiny japonská myrta
Zdroj: Japonská myrta - přezimování
Zveřejněno: 2.10.2017

HELIOTROPIUM

Pěstování

Pěstujeme jako letničku do nádob, květináčů, truhlíků nebo do záhonů. Doporučuje se umístit na terasu, kde večer sedáváme. Důležité je odstraňovat odkvetlé květy. Nezapomínejte na hnojivo na kvetení a kvalitní substrát při výsadbě. Vanilkový keřík umístěte na slunečné stanoviště, které je chráněné před větrem.

Rostlina vyžaduje mírnou zálivku a každé 2 týdny přihnojovat. Odkvetlé květy odstraňujte, abyste podpořili další kvetení. Bal musí být mírně vlhký, nesmí nikdy úplně vyschnout. Listy, které kvůli nedostatku vláhy uvadnou, se jen těžko vzpamatovávají, většinou na nich zůstanou hnědé skvrny.

Zakoupené nebo vypěstované mladé rostliny se vysazují na vzdálenost 25 cm. Rostliny zakoupené na podzim nebo v zimě chraňte před přílišnou vlhkostí.

Otočník je citlivý na chlad, proto je nezbytné přenést ho k přezimování do světlé místnosti s teplotou 12 až 15 °C a málo zalévat. Na jaře rostlinu přesaďte. Otočník může přezimovat, ale u malých rostlin se to nevyplatí. Můžete jej však pěstovat jako malý keřík, který zimování vyžaduje. Po několika letech nás pak potěší krásnou barvou a vůní, která je příjemná nejenom nám, ale i motýlům, kteří za horkých dnů květy přímo obalí. Otočník je možné pěstovat i jako stromek, jestliže se hlavní stonek včas vyváže k opěrné tyčce. Zapěstování takového stromku trvá až pět let.

Heliotropium lze množit pomocí semen, která klíčí při teplotě 20 °C, nebo i řízků, které se odebírají z přezimovaných rostlin. Vhodným termínem na množení je leden. V létě se doporučuje množení bylinnými řízky – rostlina snadno zakořeňuje vrcholovým řízkem se třemi páry listů. Podzimní řízkování se provádí z polovyzrálých řízku, výsev ze semen je vhodný v březnu.

Otočník můžete pěstovat i na světlém místě v bytě, ale bude vám vděčný za letnění. V bytě může trpět mšicemi a molicemi, jejichž počet se omezí právě při letnění. Při napadení mšicemi se doporučuje postřik Pirimor a molice likvidujte postřikem Mospilan.

Detail odstavce: Pěstování
Zdroj: Heliotropium
Zveřejněno: 2.9.2016

CHOROBY OSTRUŽIN

Vlnovník ostružiníkový

Škůdci tohoto typu si pochutnávají vedle ostružin i na angreštu a podobných plodinách. K parazitování vlnovníka dochází výhradně v oblasti pupenů. Napadení se pozná hlavně před olistěním, kdy pupeny nápadně zduří. Deformují se a jejich tvar připomíná kouli. Následně usychají a keřík všeobecně chřadne.

Jak se pozná

Vlnovník ostružiníkový je typický bělavý roztoč, v současnosti bohužel značně rozšířený. Vzhledově se jedná o doběla zabarveného roztoče o velikosti přibližně 0,5 mm. Řadí se do čeledi vlnovníkovitých.

Zde můžete vidět, jak vypadá vlnovník ostružiníkový.

Postřik

Vyplatí se vždy nakoupit rezistentní druhy keříků nebo stromků. Dále je nutné keříky a stromky pravidelně kontrolovat. Když se vlnovník objeví, musíte volit kvalitní postřik proti živočišným škůdcům. Mechanické odstranění větévek je nutné řešit v době, kdy teplota přesáhne 5 stupňů Celsia. Právě v takovémto prostředí začínají vlnovníci fungovat.

Detail odstavce: Vlnovník ostružiníkový
Zdroj: Choroby ostružin
Zveřejněno: 4.9.2017

KANADSKÁ BORŮVKA - ZAZIMOVÁNÍ

Řez borůvek při zazimování

Borůvka nasazuje květy na jednoletých výhoncích, které vyrůstají z dvouletého dřeva. Nejvhodnějším termínem pro řez borůvkových keřů je tedy časné jaro, konkrétně konec února až začátek března. Z kořenové základny vyrůstají dlouhé výhonky s listovými pupeny, které je nutné zkrátit na průměr keře. Odstraníme i všechny polámané, zjevně nemocné nebo mrazem poškozené výhonky. Při jednom řezu borůvky byste však neměli odstranit víc než její třetinu.

V prvních pěti letech stačí odstranit pouze slabé, metlovité nebo uschlé větvičky. Díky řezu keřík zhoustne. Slabě rostoucí odrůdy potřebují silnější, tedy hlubší řez než silněji rostoucí odrůdy. V 6.–7. roce po výsadbě by každý keřík měl mít 7–12 výhonků různého stáří, ale žádný z nich by neměl být starší než čtyřletý.

Borůvka chocholičnatá má tvrdé dřevo. Netvoří zával (kalus), a tudíž nedokáže zacelit rány. Proto při řezu používejte opravdu ostré nástroje a neřežte na větevní kroužek, jako například při řezu jabloní. U borůvek je vhodné ponechat patku. Dobře zakořeněná a ošetřená borůvka vydrží i vyšší mrazy a obdaruje vás bohatou sklizní po mnoho let. Na keříku najdete také větší plodonosné pupeny, ty v žádném případě nestříhejte. Připravili byste se totiž o všechnu úrodu.

Zde můžete vidět video, jak řezat borůvky.

Borůvky začínají plodit čtvrtým rokem, plně plodí šestým rokem. Keře jsou dlouhověké, běžně se dožívají 30 let, někdy ovšem až 60 let.

Jsou-li sazenice dobře prokořeněné, a pokud je nestihnete zasadit před mrazy, tak vám v květináčích bez problémů vydrží venku do jara, nicméně nesmí vyschnout, udržujte rašelinu vlhčí. Nejlepší je nechat je někde v závětří a úplně nejlépe, když zapadnou sněhem. Borůvky přes zimu odpočívají a u odrůd, které jsou nejvhodnější pro pěstování ve střední Evropě, je potřeba, aby alespoň dva měsíce byly přes zimu v prostředí, kde je teplota pod 6 stupňů.

Do hor se doporučují například odrůdy Chanticleer, Hannah Choice, Duke, Spartan, Collins, Patriot, Meader, Bluejay, Toro, Draper, Bluecrop, Chandler, Bluegold, Goldtraube, North Country.

Detail odstavce: Řez borůvek při zazimování
Zdroj: Kanadská borůvka - zazimování
Zveřejněno: 17.10.2018

HYDRANGEA PANICULATA

Stříhání

Obecně se o tento druh hortenzie nemusíte nijak přehnaně starat. Stačí, pokud ji občas prořežete a odstraníte zdřevnatělé větve, které keřík jen hyzdí. Větve na sebe samy upozorní, neboť budou v kontextu rostliny vypadat nepatřičně. Prořezávání rostliny by mělo proběhnout na jaře, kdy tím rostlinu prosvětlíte a ulevíte jí. Nejlepší je prořezávat v březnu. Všechny větvičky můžete s klidem seříznout na délku až půl metru. Nemusíte mít totiž strach z jednoduchého důvodu. Květy hortenzie totiž obráží na jednoletém dřevu. Proto i na ořezaných větvích vyrazí květy, které vám vezmou dech. V době květu si můžete hortenzie nařezat do vázy nebo je usušit a použít do suchých vazeb.

Dále je také vhodné ořezat větve po odkvetení. To se provádí na sklonku podzimu či na začátku zimy. Pokud se jimi však chcete těšit celou zimu, ani to není problém. Květy i přes zimu vypadají na keři velmi dekorativně. Nic se nestane, pokud tedy větvičky seříznete až s příchodem prvních jarních slunečních paprsků.

Detail odstavce: Stříhání
Zdroj: Hydrangea paniculata
Zveřejněno: 5.10.2016

MOTÝLÍ KEŘ

Komule Davidova zakrslá

Komule Davidova zakrslá je miniaturní motýlí keř. Pokud máte úzký záhon a nevíte, co s ním, vysaďte na něj několik těchto zakrslých komulí a uvidíte, jak bude krásně vypadat. Stačí jen občas odstřihnout odkvetlé květy, čímž podpoříte další kvetení. Na zimu keře přihrňte listím. Také v nádobách bude komule vypadat krásně. Na zimu však musíte keřík v nádobě postavit na chladné, ale bezmrazé místo. Motýlí keř, tibetský šeřík, letní šeřík, jak je někdy nazývaná komule Davidova, opravdu přitahuje motýly všech druhů. Když keř rozkvete, jsou jimi voňavé květy doslova obaleny. Pokud zakrslou komuli Davidovu (Buddleia davidii) koupíte v kontejneru, můžete ji sázet až do podzimu. Po odkvětu je dobré suché květenství odstřihnout a kořeny a krček komule před zimou přikrýt chvojím. Komule ráda vymrzá, ale pokud ji před zimou zabezpečíte, tak by neměl být problém. Na začátku jara se musí komule ostříhat a poté opět výhony dobře vyraší a keř bude lépe kvést.

Obrázky

Zde jsou obrázky zakrslé komule Davidovy.

Detail odstavce: Komule Davidova zakrslá
Zdroj: Motýlí keř
Zveřejněno: 14.9.2017

KDY STŘÍHAT KANADSKÉ BORŮVKY

Kdy stříhat kanadské borůvky

Od třetího roku po výsadbě kanadské borůvky některé staré výhony celé vyřežeme až těsně u země. Tím rostlinu průběžně zmlazujeme – mělo by zbýt vždy 6 až 8 silných výhonů. Čím více rostliny prořežeme, tím větší potom budou bobule, ale jejich počet se sníží. Staré neprořezávané keře přinášejí jen malé plody, které často zasychají ještě před dozráním, rovnoměrné úrody tedy dosáhneme každoročním řezem. Větvičky pod tíhou úrody klesají, mohou se i polámat, proto je včas vyvážeme k oporám.

Kanadské borůvky stříhejte až na jaře. Pokud budete stříhat na podzim, borůvka se bude snažit stále vyrážet a keřík tím před zimou pouze vysílíte. Rostlina si do dřevní hmoty ukládá zásoby, takže pokud ji pohnojíte (to udělejte určitě), ještě posílí dřevní hmotu a bude tak lépe odolávat zimě a mrazu. Na jaře zastřihněte omrzlé větvičky, keř tím prosvětlíte (není na to žádný exaktní recept, jen se snažte, aby keř nebyl příliš hustý a aby byly větve pokud možno členité a silné). Borůvku nezapomínejte hnojit a zalévat.

Detail odstavce: Kdy stříhat kanadské borůvky
Zdroj: Kdy stříhat kanadské borůvky
Zveřejněno: 22.9.2018

ŽLUTĚ KVETOUCÍ OKRASNÉ KEŘE

Žlutě kvetoucí okrasné keře

Keře jsou na zahradě ideální kulisou, která vytváří pocit stálosti. Nejlépe uděláme, když vybereme rostliny různé výšky a rozličného tvaru a strategicky je rozmístíme. Keře kvetoucí výraznými barvami kombinujeme s těmi, jejichž květy jsou poněkud mdlé.

Keře mohou být dekorativní svým tvarem, nebo květy, které často voní, či barevnými listy, často i svými ozdobnými plody. K celkovému vzhledu přispívají v neposlední řadě také stonky, které mívají často charakteristickou texturu.

Keře jsou rostliny s dřevnatými stonky, které se obvykle rozvětvují od báze a vytvářejí množství postranních stonků přímo ze země nebo kousek nad její úrovní. Tím se liší od stromů, které mají jen jeden kmen, ale do jisté míry se obě skupiny překrývají. Některé z okrasných keřů vypadají zajímavě i několik ročních období, jiné pouze jedno. Většinou jsou snadno dostupné a s jejich pěstováním není velká práce. Všechny však potřebují odpovídající prostor, aby se mohly rozvíjet. Volné místo můžeme do doby, než dorostou, zaplnit přechodnou výsadbou.

Žlutě kvetoucích keřů je velké množství, níže je uvedeno několik druhů pro inspiraci.

Buxus zimostrázový

Jedná se o keř (Buxus sempervirens), který dorůstá do výšky 20 až 30 cm, je listnatý neopadavý, barva listů je zelená, květy žluté. Má rád slunce nebo polostín.

Tento nízký, zakrsle rostoucí neopadavý keř se od ostatních buxusů liší pouze drobnými trny, které nejsou nebezpečné. Květy jsou drobné, žluté. Keř kvete v květnu až červnu.

Snese všechny typy půd. Je vhodný jako skupinová podsada vyšších keřů či stromů, do skalek, venkovních květináčů a do malých zahrádek.

Dřišťál Juliin

Tento keř (Berberis julianae) dorůstá do výšky 2,5 m, je listnatý neopadavý, listy má zelené, květy žluté. Vyhovuje mu slunce nebo polostín.

Dřišťál je stálezelený trnitý keř vzpřímeného tvaru. V květnu až červnu jej zdobí žluté vonné květy, které se na podzim promění v modravé bobule. Tento keř snese všechny typy půd.

Používá se buď jako solitér, nebo v keřových skupinách a pro neprostupné volně rostoucí i tvarované stálezelené živé ploty.

Brslen evropský

Jedná se o listnatý opadavý keř (Euonymus europaeus) dorůstající až do výšky 5 m. Barva listů je zelená, keř vykvétá v září až říjnu nápadnými žlutými květy. Má rád polostín.

Listy tohoto brslenu jsou řapíkaté, jednoduché, podlouhle eliptické až podlouhle kopinaté, na vrcholu zašpičatělé, na bázi klínovité, na okraji drobně pilovité, lysé, pouze na spodní straně na žilkách kratičce chlupaté. Květy jsou drobné, 4četné, korunní lístky úzce vejčité až čárkovité, na okraji často podvinuté a brvité, žluté až žlutozelené. Plodem je 4pouzdrá růžová až karmínově červená tobolka.

Pěstuje se na půdách vlhkých, výživných, spíše vápnitých. Jedná se o jedovatý keř.

Čilimník

Tento keř (Cytisus praecox) dorůstá do výšky 1,5 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté. Má rád přímé slunce.

Zelený metlovitý keřík rozkvétá v květnu až červnu žlutými květy. Po odkvětu je nutný hluboký řez, ale neřežeme do starého dřeva. Čilimník vyžaduje lehčí, písčité půdy na slunci. Ve stínu málo kvete a špatně vyzrávají nové výhony, které pak v zimě namrzají.

Zlatice

Jedná se o keř (Forsythia) rostoucí obvykle do výšky 2 m, je listnatý opadavý, barva listů je zelená, květy nápadné žluté. Má rád přímé slunce.

Zlatice kvete bohatě před rašením listů. Květy jsou žluté, objevují se v březnu až dubnu. Vysazujeme ji jako solitér nebo ve skupinách (volně rostoucí nebo stříhané živé ploty). Řez je nejvhodnější provádět po odkvětu.

Vilín

Jedná se o keř (Hamamelis) dorůstající do výšky 4 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté. Má rád přímé slunce nebo polostín.

Květy mají tvar krátkých třásní, sytou žlutou barvu a vyrůstají na holém dřevě bez listí. Vykvetou ke konci zimy a vydrží na keři až do příchodu teplých dnů. Listy jsou podobné lísce, jen větší a pevnější a na podzim se barví převážně do šarlatově červené a zlaté. Jsou to opadavé keře s otevřenou korunou ve tvaru V, které se svou střední velikostí hodí téměř do každé zahrady.

Vilín má rád vlhkou a kyselou půdu, nesnáší vápno. Nejlépe prospívá na výslunném místě v zahradě či v mírném polostínu. Starší rostliny nestříhejte.

Třezalka kalíškatá

Tento keřík (Hypericum calycinum) dorůstá maximálně do výšky 50 cm, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté. Má rád přímé slunce nebo polostín.

Nízký keř se vzpřímenými hlavními výhony a obloukovitě překloněnými větévkami kvete velkými žlutými květy od léta až do podzimu.

Třezalka kalíškatá je nenáročná, mrazuvzdorná rostlina, které vyhovují dobře propustné, humózní půdy na slunném, či polostinném stanovišti. Pro lepší vzhled a dosažení většího počtu velkých květů se doporučuje každoroční řez několik cm nad zemí.

Zákula japonská

Jedná se o keř (Kerria japonica) dorůstající do výšky 2 m, je listnatý neopadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté. Má rád polostín až stín.

Nejčastěji se pěstuje plnokvětý kultivar s bambulkovitými květy. Hlavním obdobím květu je duben až květen. Častokrát však zákula vykvete i v průběhu léta nebo i na podzim. Větve zůstávají po celý rok svěže zelené, což činí tento keř dekorativním i v zimě.

Silnější mrazy mohou způsobit nevzhledné poškození větví, zákula ale snáší velmi dobře i hluboké seřezání až k zemi. Řez provádíme po odkvětu. Je to nenáročný keř, vyhovují mu nejrůznější půdní typy, jen se mu příliš nedaří na půdách těžkých a málo propustných. Výhodnou vlastností je i to, že snáší stanoviště částečně až plně zastíněná, i na nich bohatě kvete.

Růže pokryvná

Tento keřík (Rosa kordes) dorůstá obvykle do výšky 50 cm, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté květy. Má rád slunce.

Nízká půdopokryvná a slabě vonící růže vytváří husté rozvětvené opadavé keříčky s malými, tmavozelenými a jemně zubatými lesklými listy. Opakovaně a bohatě kvete menšími nápadnými poloplnými květy. Na podzim se okraje listů barví do vínově červené a květy tmavnou do žlutooranžové barvy.

Růže pokryvná je nenáročný mrazuvzdorný a proti chorobám dobře odolný kultivar, vhodný jako keřík do záhonů, skalek i větších nádob. Má ráda slunce, ne úpal (raději mírný polostín), a chráněné vzdušné stanoviště. Zemina má být humózní hluboká a vlhčí, spíše mírně kyselá a propustná zahradní půda. Pravidelně, ale přiměřeně zaléváme ke kořenům. Pro bohatší násadu květů je dobré přihnojit každý rok na jaře a v červenci po prvním odkvětu. Růže nesnáší čerstvý hnůj. Střih není nutný, zmladit můžeme na jaře zakrácením na polovinu. Zvláště v chladnějších oblastech se doporučuje růže na zimu zespodu přihrnout zeminou do výšky přibližně 10 až 15 cm, případně ještě přikrýt chvojím.

Kručinka lydijská

Jedná se o keř (Genista lydia) dorůstající do výšky 50 cm, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté. Má rád slunce.

Tento nízký poléhavý a opadavý půdopokryvný keřík má obloukovitě převislé měkké větvičky a malé čárkovité, sytě zelené listy. Velmi bohatě kvete menšími nápadnými květy. Kručinka je vhodná do větších skalek, zídek a na záhony, jako solitér i do menších skupin. Má ráda plné slunce, světlo, chráněné stanoviště. Půda by měla být velice lehká, chudší a jen mírně vlhká, dobře propustná hlinitopísčitá až štěrkovitá.

Jedná se o mrazuvzdorný keř, ale přes zimu se doporučuje přikrývka, v tuhých zimách může namrzat. Kručinka nemá ráda přesazování.

Detail odstavce: Žlutě kvetoucí okrasné keře
Zdroj: Žlutě kvetoucí okrasné keře
Zveřejněno: 25.11.2015

AFRIKÁN

Léčivé účinky

Afrikán je jedlý a není jedovatý. Působí proti plísním a antisepticky, pomáhá vypuzovat střevní parazity a odpuzovat hmyz. Jeho výrazné močopudné účinky se osvědčují zejména při zánětech močového měchýře, močové trubice, při anurii (zástavě močení) a redukci otoků. Aksamitník urychluje nástup menstruace, vyvolává pocení, uplatňuje se při trávicích a dýchacích potížích, velmi příznivě působí na játra a podporuje vylučování žluči. Využívá se při kožních onemocněních, především při lupénce a plísních.

Psychika: Sedativní účinky afrikánu se osvědčily při nervozitě, podrážděnosti, poruchách soustředění, bolestech hlavy či problémech se spánkem.

Jak již bylo uvedeno, afrikány jsou jedlé. Květy se díky zajímavě nahořklé chuti již tisíce let využívají v kulinářství, zejména jako přídavek do osvěžujících nápojů, salátů, pokrmů z těstovin nebo ryb. Podobné uplatnění má i afrikánová silice. Okvětní lístky aksamitníku jsou bohaté na oranžovo-žluté karotenoidy, proto se s oblibou používají jako potravinářské barvivo (INS-číslo E161b).

Často dochází k záměně aksamitníku s měsíčkem, protože se v angličtině pro obě rostliny někdy používá stejné označení "marigold", měsíček se však ve formě silic nepoužívá.

Afrikán Tagetes minuta (Khakibush nebo Huacatay), původem z Jižní Ameriky, se používá jako zdroj esenciálního oleje pro voňavkářský průmysl, známý jako tagette, a jako příchuť v potravinách a tabákovém průmyslu v Jižní Africe, kde je tento druh také užitečný jako pionýrská rostlina v rekultivaci narušených pozemků.

Afrikán Tagetes lucida z Mexika je nízký keřík. Používá se jako koření, které je pro svou nasládlou anýzovou chuť vhodné do omáček, polévek a kuřecí pečeně. Nálev z celé rostliny se pije při bolestech břicha nebo se přidává do koupele při revmatických onemocněních. Čaj má tišící účinky na žaludek a nervový systém, vhodný je při kocovině či lehké migréně. Jde o lehké psychedelikum - silný čaj způsobuje při zavřených očích vize podobné účinku peyotlu a lehkou euforii. Mexičtí Huicholové používali aksamitník jako obřadní drogu a kouřili jej ve směsi se selským tabákem.

Detail odstavce: Léčivé účinky
Zdroj: Afrikán
Zveřejněno: 28.2.2018

KROTON

Pěstování

Podivec pestrý (croton) je neopadavý keřík, jehož ozdobou je unikátní pestré zbarvení a kresba listů. Rovněž tvar listů je velmi rozmanitý, jsou přímé, kopinaté, oválné, lopatkové, tvarem podobné kytaře. Okraje listů bývají hladké, stočené do spirály. Na pěstování je tato krásná rostlina však náročná. Potřebuje především vysokou vlhkost vzduchu. Každý den je potřeba ji rosit, otírat jí listy a občas přichystat takzvaný „lázeňský den“.

Kroton nesnáší průvan, proto se nedá pěstovat na zahradě nebo na balkóně. Místo je zapotřebí vybrat velmi světlé, ale ne slunečné. Na jaře a v létě se rostlina přihnojuje každý týden minerálními hnojivy, v zimě a na podzim méně často. Množí se v létě odnožemi a řízky, nejlépe řízky stonkovými. Řízek se usuší a potom se umístí do vody. Pozor, šťáva rostliny je jedovatá.

Aby se rostlina lépe zakořenila, je nutné se řídit těmito pravidly:

  • řízky ošetřit heteroauxinem,
  • udržovat stále zvýšenou vlhkost,
  • řízek přikrýt sklenicí nebo polyetylenovou fólií,
  • jednou za čas provětrávat,
  • bezpodmínečně nutný je dolní ohřev.

Při velké suchosti vzduchu rostlinu napadá sviluška, pilous a také hniloba a červec. Jedná se o teplomilnou rostlinu, která v zimě potřebuje teplotu 16 °až 18 °C, minimum je 15 °C.

Podivec pestrý je rovněž světlomilná rostlina, a chcete-li dosáhnout různorodého zbarvení listů, musí mít hodně slunce. Již od jara si musí na svit slunce postupně zvykat. V létě je dobré před poledním žárem mírné přistiňování. V zimě je také nutné světlé stanoviště. Při nedostatku osvětlení se totiž ztrácí zbarvení listů. Ideální místo je tedy na východním nebo západním okně.

Zálivka by měla být od jara do podzimu bohatá, půda by neměla přeschnout. V zimě zálivku zmírníme. Je-li zemina suchá, začne kroton shazovat listy. Přílišná vlhkost však také není dobrá. Je potřeba kontrolovat, zda voda nezůstává stát v květináči či v misce. Vhodná je kvalitní drenáž. V zimě kroton velmi strádá v místnostech s ústředním topením. V suchém prostředí položte květináč do misky s vodou či na vlhký keramzit, ale pozor, neroste při teplotě kolem 17 °C a nižší.

Pro přesazování se jako zemina doporučuje: 1 díl drnovky, 1 díl listovky, 1 díl rašeliny, 1 část písku. Rostlinu přesazujte jednou za dva roky. Podivec nemá rád velké nádoby a květináče.

Kroton je toxický, obsahuje bezbarvý latex s diterpenovými estery a rovněž třísloviny a glykosidy, které jsou jedovaté pro všechny druhy zvířat i člověka. Příznakem otravy je pálení v ústech, nevolnost, zvracení, průjem. Při kontaktu šťávy s pokožkou je to podráždění a ekzémy (kontaktní dermatitida).

Detail odstavce: Pěstování
Zdroj: Kroton
Zveřejněno: 2.2.2016

KVETOUCÍ KEŘE

Kvetoucí keře na podzim

Keře kvetoucí na podzim vám dovedou rozzářit zahradu, která se již uchyluje k odpočinku. Tyto keře nejsou náročné na pěstování, některé snáší i přímé slunce.

Motýlí keř

Jedná se o keř dorůstající do výšky od 2 až 3 m, je listnatý opadavý, barva listů je zelená, má nápadné tmavě fialové květy. Má rád přímé slunce.

Vzdušný, rychle rostoucí keř s věkem získává čím dál hezčí tvar s přepadavými postranními větvemi, obtěžkanými květy v hroznu, jež dosahují velikosti 40 až 50 cm. Vlastní kvítek má úzce trubkový tvar dlouhý 1 cm se čtyřmi okvětními lístky. Plodem je tobolka. Nápadné květy jsou voňavé nejenom pro nás, ale hlavně pro křídlatý hmyz, převážně motýly.

Není náročný na pěstování. Potřebuje vysadit na plné slunce do velmi živné, propustné, dobře odvodněné země, protože v mokru by mohla v zimě shnít. Pro hustý růst je dobré jej zjara zastřihnout na pevnou kostru, a to v době, kdy se začnou nalévat pupeny.

Plamének Jackmanův (klematis)

Jedná se o keř, který dorůstá až do výšky 3 m, je listnatý opadavý, barva listů je zelená, květy má nápadné růžovo-bílé. Má rád polostín.

Květy jsou velké, růžovo-bílé, mladé květy jsou tmavě růžové. Keř kvete od poloviny června do července, na přelomu srpna a září pak kvetení většinou opakuje. Má středně bujný růst.

Vyžaduje kvalitní živnou půdu, nejlépe doplněnou o rašelinu a písek. Vyžaduje raději polostín, přímé slunce mu nesvědčí, snese i stín.

Vřes obecný

Jedná se o keř dorůstající do výšky 50 cm, je listnatý neopadavý, barva listů je zelená, má nápadné růžovo-červené květy. Má rád polostín, ale snese i přímé slunce.

Nízký stálezelený keřík se šupinovitými listy. Hrozny drobných, jednoduchých nebo plných květů vydrží barevné (růžovo-červené) po několik letních a podzimních měsíců. Časně na jaře nebo v polovině jara tvarujeme zaštipováním.

Vyžaduje nevápnitou, humusem bohatou zem, nejlépe s přidáním rašeliny. Vřes obecný je mrazuvzdorný.

Brslen evropský

Jedná se o keř, který dorůstá do výšky až 5 m, je listnatý opadavý, barva listů je zelená, má nápadné žluté květy. Má rád polostín.

Listy řapíkaté, jednoduché, podlouhle eliptické až podlouhle kopinaté, na vrcholu zašpičatělé, na bázi klínovité, na okraji drobně pilovité, lysé, pouze na spodní straně na žilkách kratičce chlupaté. Květy jsou drobné, 4četné, korunní lístky úzce vejčité až čárkovité, na okraji často podvinuté a brvité, žluté až žlutozelené. Plodem 4pouzdrá růžová až karmínově červená tobolka.

Pěstuje se na půdách vlhkých, výživných, spíše vápnitých. Jedná se o jedovatý keř.

Hortenzie stromečková

Tento keř dorůstá obvykle až do výšky 1,5 m, je listnatý opadavý, barva listů je zelená, má nápadné bílé květy. Hortenzie má ráda slunce.

Odrůda Annabelle je naprosto mrazuvzdorná a kvete extrémně bohatě i po radikálním sestříhání zjara. Kulovité květy jsou až 18 cm široké.

Hortenzie vyžaduje hodně světla, ale je nutno ji chránit před prudkým slunečním úpalem. Půdu je potřeba udržovat stále vlhkou, v zimě zálivku omezit. Zalévat měkkou vodou - týká se zejména modrých hortenzií, neboť obsah vápníku ve vodě mění modrou barvu v barvu růžovou.

Keř je ideální jako solitér.

Detail odstavce: Kvetoucí keře na podzim
Zdroj: Kvetoucí keře
Zveřejněno: 25.11.2015

NEJOBLÍBENĚJŠÍ KEŘE

Keře do stínu

Pokud hledáte rostliny pro stinný kout, tedy na východní či severní straně pozemku, můžete si vybrat například keře s bohatým olistěním a dlouhým obdobím kvetení, jako jsou pěnišníky. V místech, kde není příliš velký stín, se bude dařit kalinám, pustorylu či některým druhům tavolníku. Jestliže dáváte předost užitečným keřům před těmi okrasnými, pak budou ideální borůvky či brusinky. Když hledáte zeleň, která by ochránila vaše obydlí nejen před prachem či hlukem ze silnice, ale i před pohledy kolemjdoucích, vybírejte nejlépe mezi neopadavými druhy keřů, jako je tis nebo zimostráz. Pokud potřebujete rostlinu, která by jednak zakryla a zkrášlila holé plochy v místech pod stromy, jednak pomohla udržet vláhu u kořenů stromů, jsou tu půdopokryvné keře jako borůvka černá nebo tolokvěnka alpská. Toužíte-li po celoroční pestré barevné paletě, kombinujte keře s různými barvami listů (viz níže podkapitolka keře s červenými listy). Potřebujete-li osázet větší plochy, pak sáhněte po třezalce rozkladité, tavolníku nízkém či dřišťálu Thumbergově.

O některých keřích si něco víc povíme dále v našem příspěvku. Jestli vám však místo dlouhého povídání více vyhovuje stručný a jasný výčet, pak doporučujeme například bezvadnou přehlednou tabulku stínomilných keřů, z níž se dozvíte, které keře jsou okrasné listem, které květem či plodem; jestli jde o keř opadavý, stálezelený, nebo o jehličnan; jak moc vám vyroste; a v neposlední řadě, jaká půda je pro něj vyhovující. A kdo má raději to „povídání“, nechť se pustí do čtení následujících řádků, kde se blíže seznámíme s těmi nejoblíbenějšími keři.

Hlohyně šarlatová (Pyracantha coccinea)

Krásný neopadavý keř, který bude vaši zahradu zdobit celý rok. Hodí se zejména k tvorbě živých plotů a bývá vedena po stěnách budov, neboť může vyrůst až do výšky 5 metrů, přičemž jde o kompaktní hustý keř dobře tvarovatelný řezem. Hlohyni však lze využít také jako dekorativní solitér. Na jaře kvete bílými květy, na podzim ji zdobí oranžové až červené plody, které zůstávají na keřích tak dlouho, dokud je nesezobou ptáci. Listy jsou leskle zelené.

Hlohyni vyhovuje polostín, na půdu je nenáročná, jen nesmí být příliš kyselá. Dobře zvládá sucho.

Na těchto fotografiích si můžete hlohyni prohlédnout.

Zimostráz (Buxus sempervirens)

Jde asi o jednu z nejčastěji využívaných stálezelených rostlin v našich zahradách, neboť je vhodná jak do živých plotů, tak i jako solitér. Velmi dobře se tvaruje a můžete ji nechat růst i v nejrůznějších drátěných šablonách. Zimostráz neboli buxus má hned několik druhů a čeledí, všechny jsou však charakteristické svými tmavě zelenými listy. Vyšlechtěny jdou však už i formy, které mohou mít listy žluté, načervenalé či žlutozelené.

Zimostráz potřebuje dostatek živin, vyhovuje mu vápenitá půda. Dobře roste ve stínu i polostínu, jestliže má dostatek vlhkosti.

Zde naleznete spoustu fotografií zachycující buxus v mnoha jeho podobách.

Pěnišník (Rhododendron)

Rhododendrony zcela jistě patří mezi ty nejoblíbenější okrasné keře na našich zahradách či v parcích – jsou skromné, nenáročné na péči, otužilé a přitom stálezelené a nádherně kvetoucí. Existuje nepřeberné množství kultivarů tohoto druhu, takže záleží jen na vašem výběru. Při nákupu si zjistěte, do jaké výšky daný typ vyroste, co potřebuje ke svému růstu, jakou bude mít barvu (nejlépe kupujte již rozkvetlé sazenice, ať potom nejste zklamaní).

Pěnišníky pocházejí z vlhkých oblastí, dobře se jim tedy bude dařit v propustné, vzdušné, zásadité, humózní půdě, ideálně se doporučuje rašelina. Keř zasaďte nejlépe na severní nebo západní stranu pod vzrostlé stromy, které budou rododendron chránit před průvanem i slunečními paprsky. Zalévejte přiměřeně, zemina by měla být neustále mírně vlhká, nesmí však být trvale zamokřená. Jak jsme již zmínili, rhododendron nesnáší přímé slunce a umístění v průvanu, ale nevyhovuje mu ani celodenní stín. Pokud na listech objevíte zelené povlaky řas, jde o příliš tmavé stanoviště.

Na těchto fotografiích můžete obdivovat nádheru rhododendronu.

Pustoryl (Philadelphus)

Ve stínu i mezi stromy se bude dařit také pustorylu. Tento půvabný keř je znám také pod názvem nepravý jasmín. Kvete v létě velkým množstvím bílých květů, které takřka pokryjí celý keř a omamně voní zejména za teplých letních večerů. Listy jsou vejčité a více nebo méně zubaté. Existuje mnoho druhů pustorylu, které se od sebe liší především vzrůstem (nízké, střední, vysoké nebo vzpřímeně rostoucí).

Pustoryl patří také mezi nenáročné keře. Zvládne půdu kyselou i vápenitou, nevyžaduje pravidelnou zálivku. Množí se jednoduše zelenými řízky pod sklem nebo dřevitými řízky na venkovním stanovišti.

Zde si můžete prohlédnout pustoryl.

Borůvka černá (Vaccinium myrtillus)

Tato odrůda borůvky představuje 15 až 40 cm vysoký keřík, hustě větvený s plazivým oddenkem a vzpřímenými listy, které na podzim opadávají. Kvete od dubna do června drobnými bílými až narůžovělými kvítky. Plody jsou černomodré kulaté šťavnaté bobule, mají sladce nakyslou chuť a jejich dužina barví.

Vyžaduje kyselou, na živiny chudou, humózní půdu, která nevysychá.

Zde fotografie borůvky černé.

Brusinka obecná (Vaccinium vitis-idaea)

Brusinka je stálezelený půdopokryvný keřík. Hustě se větví a dorůstá pouze do výšky 10 až 20 cm. Má plazivé, až 70 cm dlouhé výhonky, z nichž vyrůstají vzpřímené olistěné stonky. Kožovité listy jsou tmavě zelené barvy, spodní strana je matná, s hnědavými tečkami, horní strana lesklá. Květy se objevují od konce května do července a rostou v hustých převislých hroznech, mají bílou nebo narůžovělou barvy a slabě voní. Plody jsou jasně červené bobule. Jejich dužnina je moučnatá, nahořklá a obsahuje drobná semena.

Brusince se daří na kyselých půdách, chudých na minerály. Stačí jí mírná zálivka.

Na těchto fotografiích si můžete prohlédnout květenství i plody brusinky obecné.

Mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium)

Mahony jsou nízké až středně vysoké stálezelené keře, které dorůstají do výšky 60 až 150 cm a šířky 100 až 180 cm). Listy mají lichozpeřené, na okrajích pichlavé až ostnitě zubaté. Na podzim se zbarvují do červena až téměř dohněda, přičemž si zachovávají svůj tvar. Květy jsou výrazně žluté. Plody – modré bobule – jsou na rozdíl od ostatních částí rostliny jen mírně jedovaté.

Mahónii svědčí stín či polostín, na slunečním úpalu neprospívá. Vyžaduje propustnou, na živiny bohatou a neustále přiměřeně vlhkou půdu. Jestliže je půda dostatečně výživná, hnojení není nutné, jinak přihnojujte v sezoně asi jednou za tři týdny, a to hnojivy určenými pro okrasné listnaté dřeviny. Lze ji snadno tvarovat pravidelným řezem. Množí se nejčastěji řízkováním či hřížením, ale nové sazenice můžete získat i z odkopků od rozrostlejších keřů. Mahónie je odolná vůči mrazu, ale doporučuje se při oblevě občas zalít.

Na těchto fotografiích si můžete prohlédnout tento zajímavý keř mahnónie cesmínolisté.

Detail odstavce: Keře do stínu
Zdroj: Nejoblíbenější keře
Zveřejněno: 6.9.2015

AZALKA NA KMÍNKU

Azalka

Klenotem chladných místností (ložnice, světlého schodiště) je bezesporu nádherně a hojně kvetoucí azalka. Tento dřevnatý keřík nebo stromek na kmínku se v obchodech objevuje s množstvím poupat již od listopadu.

Azalka dorůstá výšky 20 až 80 cm, v těchto rozměrech je i tak široká. Lze ji pěstovat i na kmínku, kdy dorůstá do výšky až 2 m. Květy jsou nálevkovité, velké, růžové, červené i vícebarevné. Rostlina se množí semeny nebo řízkováním. Azalka je náročná na stanoviště, které by mělo být světlé a chladné.

Nejvíce nás potěší svými hvězdicovými nebo zvonečkovými květy v barvách od něžné bílé či zářivě žluté přes škálu oranžových a růžových odstínů k vyzývavé fialové a červené. Květy mohou mít i dvě barvy, z nichž jedna tvoří základ a druhá kresbu. Dříve byly azalky samostatným druhem, nakonec je ale vědci zařadili podle shodných znaků k rodu rododendronů.

Rostlina s temně zelenými listy je opravdovým otužilcem, teploty okolo 12 až 15 °C jsou pro ni ideální. Za vysokých teplot špatně a krátce kvete a je napadána sviluškami.

Azalky se dělí na poloopadavé a neopadavé. K nejznámějším patří neopadavá nebo poloopadavá ‘Azalea japonica’. Ta dnešní je vlastně křížencem pravé ‘R. japonicum’ a ‘R. molle’. Dorůstá až do výšky dvou metrů, má listy dlouhé deset centimetrů a šesticentimetrové květy uspořádané v květenstvích po pěti až deseti. Květy se objevují na začátku května ještě před vyrašením listů, takže u opadavých kultivarů nic neoslabuje oslnivou krásu jejich barev.

Při venkovní výsadbě umisťujeme azalky na přistíněné místo, například pod nepříliš hustými korunami stromů, přes které částečně proniká slunce. Ideální místo je i takové, kam ráno nebo dopoledne sluneční svit dosáhne, ale nezasahují sem palčivé polední a brzké odpolední paprsky.

Místo tak nesmí být příliš tmavé, jinak se ochudíme o bohatost květů, ani příliš slunečné, jinak pro změnu květy rychle odkvétají. Existují však i kultivary, které pro bohaté květenství potřebují intenzivnější sluneční osvit. Suché stanoviště má za následek usychání listů i mladých výhonů a z azalky nám po čase zbude ubohoučké koště.

Zeminu udržujeme vlhkou, občas porosíme. V létě měsíčně hnojíme prostředky pro rododendrony. V tu dobu můžeme pokojovou azalku vynést ven na stinné místo.

Azalky jsou mělce kořenící rostliny, jejichž kořenový systém se rozprostírá do šířky. Podle toho je třeba zvolit i pěstební nádobu: raději mělkou a širší. Nechte si poradit u odborníků a kupte mrazuvzdorné květináče, v nichž rostliny spolehlivěji přezimují. Dobře prospívající azalky přečkají zimu bez úhony i v nádobách. V drsnějších oblastech můžete květináč zateplit bublinkovou fólií nebo vrstvou novin, kterou omotáte jutou, a nádobu postavíte na polystyrenovou podložku. Materiál a tvar nádob jsou věcí vkusu, ale květináč by měl ladit nejen s rostlinou, ale i s místem, kde bude stát. Keramické květináče z pálené hlíny nebo podobných materiálů se hodí téměř všude, pěkné jsou i nádoby z umělého kamene nebo betonové květináče v různých tvarech. Dáváte-li přednost dřevu, použijte ho jako obal na vlastní keramický nebo plastový květináč.

Nejvhodnější termín pro výsadbu je časné jaro (od března), sázet můžete až dokonce května. Podzimní výsadba po polovině září (do konce listopadu) je také možná, ale keříky z jarní výsadby jsou lépe zakořeněné a připravené na zimu. Většina keříků pokvete již v roce výsadby.

Budete-li mít možnost zalévat keře dešťovou vodou, vyvarujete se žloutnutí listů způsobenému nevyváženou půdní reakcí (někdy nadbytek vápna z vody v půdě). Nezapomeňte keře zalévat i před příchodem mrazů, jsou na vláhu náročné (jejich mělký kořenový systém rychle vysychá). V bezmrazých dnech je zalijte i během ledna, od března může být zálivka pravidelná (podle teploty a počasí).

Detail odstavce: Azalka
Zdroj: Azalka na kmínku
Zveřejněno: 24.5.2016

NEJOBLÍBENĚJŠÍ KEŘE

Keře s bílými květy

Pokud chcete svou zahradu ozdobit bíle kvetoucím keřem, můžete vybírat z kultivarů těchto známých druhů: kdoulovec, čilimník, hroznovec, ibišek, hortenzie, tavolník, šeřík, kalina, vajgélie, trojpuk.

Kdoulovec

Kultivar Chaenomeles x superba ´Nivalis´je opadavý listnatý keř dorůstající do výšky 1,5 až 2 m. Kvete v březnu a dubnu. Vhodný je do skupin, jako živý plot nebo coby solitér. Lze jej dobře tvarovat řezem.

Zde fotografie kultivaru kdoulovec.

Čilimník

Kultivar Cytisus praecox ´Albus´ je zelený metlovitý keřík, dorůstající do výšky okolo 1,5 m. Kvete v květnu a červnu. Po odkvětu je nutný hluboký řez, ale určitě neřežte až do starého dřeva. Vyžaduje lehčí, písčité půdy a slunné stanoviště. Ve stínu totiž málo kvete a špatně vyzrávají nové výhony, které pak v zimě snadno namrzají.

Zde fotografie kultivaru čilimník.

Hroznovec

Kultivar Exochorda x macrantha ´The Bride´ dorůstá cca do výšky 1 m. Listy jsou opadavé, obvejčité, až 7 cm dlouhé, raší poměrně brzy zjara. Keř kvete v květnu poměrně velkými jednoduchými květy uspořádanými v hroznech. Květy nejsou vonné a objevují se na loňských výhonech (řez tedy provádějte ihned po odkvětu). Tvar keře je zaoblený a přepadavý. Hroznovec roste pomalu a hustě, je to nenáročná dřevina, vhodná téměř do všech podmínek.

Zde fotografie kultivaru hroznovec.

Ibišek

Kultivar Hibiscus syriacus ´China Chiffon´ dorůstá do výšky 1,5 až 2,5 m, kvete v srpnu až září nápadnými plnými bílými květy s červeným středem. Listy raší na jaře dost pozdě, jsou trojlaločné, hrubě zubaté. S podzimem se zbarvují do žluta a opadávají. Tento kultivar je mrazuvzdorný.

Na zeminu je nenáročný, přizpůsobí se téměř jakékoliv půdě. Vyhovuje mu spíš mírně vlhká půda, ale pozor na přemokření. Vysazuje se na slunné stanoviště. Řez provádějte jen tehdy, je-li to nutné. Vysazujte je jako menší solitéry nebo do skupin keřů. Přihnojujte kvůli lepšímu kvetení.

Zde naleznete fotografie ibišku.

Tavolník

Kultivar Spiraea japonica ´Albiflora´ je opadavý nízký keř dorůstající cca do výšky jednoho metru. List je zelený, květy se objevují v červnu až srpnu. Roste vzpřímeně, jde o nenáročný keř, který lze každoročně tvarovat řezem.

Na těchto fotografiích si můžete prohlédnout kultivar tavolníku.

Kalina

Kultivar Viburnum plicatum ´Kilimadjaro´ dorůstá do výšky necelých dvou metrů. Čistě bílé květy jsou složené ve vrcholových latách, vyrůstají po celé délce vodorovných větví a ve velkém množství se objevují od konce května až do června. Opadavé listy jsou podlouhle vejčité, zelené, na rubu šedavé, chlupaté, na podzim se barví do fialova. Na keři jsou mírně svěšené. Kalina je nápadný, působivý solitér, ale lze ji sadit i do malých skupin a do podrostových partií.

Kalina vyžaduje slunce až polostín. Půdu vlhčí, humózní, mírně kyselou až neutrální. Řez není nutný. Pokud už potřebujete keř zmenšit, zakracujte jej až po odkvětu.

Na těchto fotografiích můžete obdivovat krásu kaliny.

Vajgélie

Kultivar Weigela hybrida ´Snowflake´ dorůstá do výšky okolo 2 m. Květy se objevují v kvatnu a červnu, často však nakvétá během léta ještě jednou. Listy jsou svěže zelené.

Vajgéliím vyhovují mírně vlhké živné půdy a slunné stanoviště. Pokud ji pěstujete v polostínu, výhony jsou méně zabarvené a kvetení je slabší. Keř lze velmi jednoduše tvarovat řezem, nejlépe po odkvětu (podpoříte tím opakované kvetení).

Zde fotografie vajgélie.

Mochna

Kultivar Potentilla fruticosa ´Abbotswood´ je vzpřímeně rostoucí, hustě větvený keř, který dorůstá do výšky 40 až 60 cm a šířky 60 až 100 cm. Kvete od začátku léta velkými bílými květy někdy až do prvních mrazů.

Mochna vyžaduje dobře propustnou půdu a slunné stanoviště. Je mrazuvzdorná. Na začátku jara keř zkraťte minimálně o jednu čtvrtinu, podpoříte tím kompaktní růst. Mochna se hodí jako podrost pod vyšší stromy.

Zde fotografie tohoto bíle kvetoucího kultivaru mochny.

Hortenzie

Kultivar Hydrangea arborescens ´Annabelle´ patří mezi oblíbené keře, neboť jde o naprosto mrazuvzdornou odrůdu, která kvete extrémně bohatě od srpna do září i po radikálním sestříhání zjara. Kulovité květy mohou být až 18 cm široké. Ideální je jako solitér. Dorůstá do výšky necelých dvou metrů.

Hortenzie vyžaduje hodně světla, ale je nutné ji chránit před prudkým slunečním úpalem. Půdu vyžaduje stále vlhkou, v zimě zálivku omezte.

Zde fotografie tohoto nádherně kvetoucího kultivaru hortenzie.

Trojpuk

Kultivar Deutzia Scabra gracilis je rychle roatoucí opadavý keř, který roste vzpřímeně do výšky okolo 2,5 m. Větvičky má duté, listy vejčité, oboustranně drsné. Rozkvétá obvykle v červnu bílými květy v úzkých dutých latách.

Vyžaduje slunné stanoviště, půdu živnou, propustnou a spíše lehčí. V tuhé zimě může namrznout, ale po seříznutí velmi dobře regeneruje.

Zde si můžete prohlédnout zajímavé květy trojpuku.

Detail odstavce: Keře s bílými květy
Zdroj: Nejoblíbenější keře
Zveřejněno: 6.9.2015