Kardamom je vzácné staré koření, které se používalo už v antice. Pochází z dalekého východu a hojně se pěstuje na Cejlonu neboli Srí Lance. Jedná se o koření příbuzné zázvoru. Aromatický prášek z kardamomu představuje neodmyslitelnou součást arabských káv.
Kardamom versus koriandr
Koriandr setý roste planě v oblasti Středomoří a jako koření jej lidé pěstují a používají více než 3500 let. O jeho léčivých účincích se zmiňovala každá kultura.
Koriandr je příbuzný kmínu, anýzu a kopru a představuje jednu ze základních součástí indického koření.
Koriandr se lidově označuje jako čínská nebo indická petržel. Listy koriandru jsou známy také pod pojmem „Cilantro“.
V koriandru se nacházejí tuky, bílkoviny, třísloviny, pektin a cukry, dále velké množství vitamínů A, B1, B2 a C. Koriandr v podobě čaje pomáhá při nadýmání: uvolňuje křeče hladkého svalstva a podporuje tvorbu žaludečních šťáv. Čaj připravený ze semen koriandru také zlepšuje chuť k jídlu. Koriandr se přidává do některých mastí používaných při revmatismu. Je účinný při léčbě kožních vyrážek. Pomáhá při zánětech močového ústrojí. Díky své výrazné vůni se využívá i v aromaterapii. Jeho silice pak našla uplatnění při výrobě parfémů.
Nadměrné užití koriandrových semínek i natě údajně u mužů snižuje sexualitu a u žen zastavuje menstruaci.
Koriandr se řadí k malému množství plodin, které se v kuchyni zužitkovávají úplně celé. Kromě semen se využívají i koriandrové listy a kořen.
Koriandr je velmi oblíbený nejen v indické kuchyni, ale i v té evropské. V indické kuchyni představuje důležitou složku různých kari koření nebo garam masaly.
V Evropě se koriandr používá při pečení pečiva, kdy se často kombinuje s kmínem. Typické aroma koriandru se využívá i při výrobě klobás nebo při pečení masa a ryb. V české kuchyni je oblíbená kombinace koriandru a hub, proto se koriandr přidává do houbových omáček, polévek nebo nakládaných hub. Používá se rovněž při nakládání okurek nebo kysaného zelí. Hodí se také k jehněčímu, vepřovému či hovězímu masu.
Čerstvé listy koriandru bývají výtečnou součástí orientálních pokrmů z masa (především dušených), čatní, polévek, restované zeleniny. Abychom koriandr neznehodnotili a neztratili cenné látky, přidáváme jej až na konci tepelné úpravy nebo jím pokrm zdobíme.
Koriandr a kardamom jsou součástí kari koření a garam masaly. Každé koření má typickou chuť a vůni.
V naší poradně s názvem JAK ODSTRANIT MOLICE Z BAZALKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vlasta.
Mám na bazalce molice a bazalka chřadne.NEVÍM JAK SE JICH ZBAVIT,ABY MOHLA BÝT NADÁĹE K POUŽITÍ V KUCHYNI.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Nejlepší zbraň na molice je chemický insekticid Mospilan. Bohužel pro bazalku se moc nehodí, jelikož její listy jsou hlavním produktem a Mospilan v nich zůstává moc dlouho aktivní. Abyste udržela bazalku stále jedlou a bez molic, tak zkuste použít žluté lepové desky, které jsou běžně k dostání, jak je vidět zde: https://www.zbozi.cz/hledan…
Molice na ně přelezou, přilepí se a uhynou.
Hovězí kýta bez kosti – jak s ní pracovat a co z ní vařit
Hovězí kýta bez kosti je oblíbená především pro snadnou manipulaci a široké využití. Nejčastěji se používá na pečení, dušení, plátky na omáčkách nebo na rolády. Díky absenci kosti se maso rovnoměrněji propéká a lépe se porcuje.
Je však nutné počítat s tím, že jde o libové maso. Pokud se připravuje příliš rychle nebo bez dostatečného podlití, může vyschnout. Pomalá tepelná úprava je u hovězí kýty bez kosti téměř vždy jistota.
Části hovězí zadní kýty
Hovězí kýta patří v dělení hovězího masa mezi takzvané hovězí zadní, která je v 1. jakostní kategorii – tedy patří mezi dražší kousky. Hovězí kýta se skládá:
z ořechu,
vrchního a spodního šálu,
zadní kýty,
válečku,
květové špičky.
Jak je vidět, zadní kýta se skládá z několika částí, které se liší jemností i vhodným způsobem úpravy. Správná volba konkrétní části je klíčová pro výsledek receptu.
Hovězí kýtu je možné v dnešních podmínkách zakoupit již rozbouranou na jednotlivé šály nebo jejich části. V některých řeznictvích je možné zakoupit i kýtu v celku s kostí, ta se dá rožnit, ale je to velmi náročná úprava. Spíše si ji doma rozbouráte na jednotlivé šály nebo kusy.
Květová špička (rump steak)
Jde o nejlepší část zadního hovězího. Tohle velice jemné maso najdete v horní části kýty, upravit jej lze téměř jakkoli. Hodí se k pomalejší úpravě v celku (pečení), vynikající je také na minutky jako rump steak. Maso lehce potřete olivovým olejem, který můžete v závěru zjemnit lžičkou másla. Po grilování nebo smažení před konzumací maso nechte několik minut odpočinout na pánvi nebo grilu.
Hovězí zadní ořech (tip roast, tip steak, ball tip)
Je to libová část z přední části zadní kýty (předkýtí). Jde o pevnější část s výraznou masovou chutí. Skládá se ze tří částí svaloviny, které se od sebe oddělují. Vynikající je pečínka (peče se v celku), pokud je maso perfektně vyzrálé a odleželé, hodí se i na steak. Také se hodí na plátky na houbách, na cibuli, řízky nebo rychlé minutky.
Vrchní šál (top round steak)
Hovězí vrchní šál je libový kus z vnitřní části zadní kýty, má obvykle jemné tukové mramorování. Maso má jemnější svalové vlákno než maso ze spodního šálu, proto je i měkčí a křehčí. Vhodný je především pro pomalejší úpravy – dušení, pečení nebo gulášové recepty. Vyžaduje delší čas, ale odmění se plnou chutí. Vhodný je také ke grilování.
Spodní šál (bottom round steak)
Je to nejnamáhanější část zadní kýty, nemůže být tedy nejkřehčí a nejměkčí. Ovšem dobře zralý spodní šál se hodí i pro minutkovou úpravu.
Dýně hokaido se nemusí vždy zaštipovat, ale bez tohoto zásahu většinou vytváří mnoho menších plodů, které nestihnou rovnoměrně dozrát.
V praxi záleží hlavně na cíli pěstování. Pokud máš silnou rostlinu na kompostu a dlouhé teplé léto, můžeš hokaido nechat růst volně. V běžných českých podmínkách ale zaštipování dýní pomáhá směrovat energii do menšího počtu plodů, což vede k lepší chuti, barvě a využití v kuchyni.
Kdy je nejlepší čas na zaštipování hokaida?
Nejlepší čas na zaštipování hokaida je ve chvíli, kdy už má rostlina nasazené plody a je zřejmé, kolik jich dokáže uživit.
Obvykle se jedná o období přibližně 6–8 týdnů po výsadbě, v závislosti na počasí. Pokud zaštipuješ příliš brzy, rostlina ještě nemá vytvořenou dostatečnou sílu. Naopak pozdní zásah má už jen malý efekt. Správné načasování je klíčové pro velikost plodů i jejich dozrání.
Kolik plodů mám nechat na jedné rostlině hokaida?
Optimální počet plodů hokaida závisí na síle rostliny a stanovišti, neexistuje jedno univerzální číslo.
Na silné rostlině na kompostu se osvědčilo ponechat 4–5 plodů. Na běžném záhonu spíše 3–4 kusy. Pokud je půda slabší nebo léto chladnější, je bezpečnější nechat jen 2–3 dýně. Menší počet plodů znamená vyšší koncentraci chuti a lepší využití pro buchtu z dýně hokaido nebo pečení.
Proč mi hokaido zůstává zelené?
Zelené hokaido většinou znamená, že plod nestihl dozrát, často kvůli přetížené rostlině nebo krátké sezóně.
Nejčastější příčinou je příliš mnoho plodů na jedné rostlině. Energie se rozdělí a žádný plod se plně nevyvine. Zelené hokaido má slabší chuť a nižší nutriční hodnotu. Pro sladké recepty, jako je dýňová buchta hrníčková, se nehodí. Řešením je včasné zaštipování a redukce plodů.
Je zelené hokaido jedlé?
Ano, zelené hokaido je jedlé, ale jeho využití je omezené a chuťově slabší.
Zelené plody se hodí spíše na vaření nebo rychlé restování, nikoli na sladké recepty. Dužina bývá tužší a méně aromatická. Pokud chceš hokaido používat na polévku nebo dezerty, je vždy lepší počkat na plně vyzrálé, oranžové plody.
Jak poznám, že je dýně hokaido zralá?
Zralá dýně hokaido má sytě oranžovou barvu a suchou stopku, která se začíná zatahavat.
Dalším znakem je tvrdá slupka, do které nejde snadno zatlačit nehtem. Zralé hokaido při poklepání zní dutě. Právě takové plody jsou ideální na uskladnění dýně hokaido i dlouhodobé kuchyňské využití.
Jak dlouho vydrží dýně hokaido uskladněná?
Při správném skladování vydrží dýně hokaido 2 až 4 měsíce, někdy i déle.
Klíčem je suché, větrané místo s teplotou kolem 10–15 °C.
V naší poradně s názvem BOBKOVÝ LIST V KVĚTINÁČI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena.
Dobrý den.
Vlastním asi pět let keř bobkový list.Přes zimu je doma. Letos jsou na listech samý puklice a ještě jsou lepkavé a vně keře jsou listy a stvoly černé. Jako posypané sazí.Co to může být. Asi ho budu muset zlikvidovat. Škoda.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Můžete ho zachránit včasným postřikem přípravkem Mospilan 20 SP. Tím spolehlivě zničíte všechny puklice a zastavíte to lepkání. Pokud to černé na listech jsou mšice, tak ty to taky zničí. Díky tomuto postřiku rostlina zůstane imunní vůči všem škůdcům po dobu 2 měsíců ode dne aplikace. Samozřejmě ošetřené listy nemůžete spotřebovávat v kuchyni, ale zachráníte svoji rostlinu. První nové lístky můžete sklízet až v létě.
Tilápie je vhodná ryba pro domácí kuchyni, protože nemá kosti a rychle se připravuje.
V praxi se osvědčila hlavně tam, kde není čas nebo chuť řešit složité porcování. Díky pevnému masu odpustí drobné chyby, ale nesnáší dlouhé pečení. Pokud se hlídá čas, výsledek je stabilní a předvídatelný.
Proč je tilápie někdy suchá a bez chuti?
Nejčastějším důvodem je příliš dlouhá tepelná úprava a nedostatek tuku.
Tilápie se snadno přepeče, zvlášť v troubě. Jakmile se maso začne rozpadat, je už pozdě. V praxi pomáhá kratší čas a přidání másla nebo oleje, které maso ochrání před vysušením.
Musí se tilápie marinovat?
Marinování není nutné, ale může pomoci s chutí.
V běžné kuchyni stačí sůl a trochu tuku. Delší marinování se vyplatí spíš na gril, kde hrozí vysušení. Příliš kyselé marinády ale maso rozmělní a výsledek je horší než bez nich.
Je tilápie zdravá ryba?
Tilápie obsahuje hodně bílkovin a málo kostí, ale méně omega-3 než jiné ryby.
Z praktického pohledu jde spíš o zdroj bílkovin než o rybu kvůli tukům. Pokud někdo jí ryby hlavně kvůli omega-3, měl by je kombinovat i s jinými druhy.
Jak poznám kvalitní filet z tilápie?
Kvalitní tilápie má světlé pevné maso bez zápachu.
V praxi se vyplatí sledovat barvu a strukturu. Šedé nebo vodnaté maso značí špatné skladování. Pokud filet pouští hodně vody už při rozmrazování, kvalita bývá nižší.
Dá se tilápie připravit i dětem?
Ano, tilápie je vhodná pro děti právě díky absenci kostí.
V domácí praxi se osvědčila úprava na másle nebo lehké pečení bez silného koření. Děti rybu přijmou spíš, pokud není přesušená a má jemnou chuť.
Je lepší tilápie z farmy nebo z volné přírody?
Na trhu je téměř výhradně farmová tilápie.
Zkušenost ukazuje, že chuťově je méně výrazná než divoké ryby. Na druhou stranu má stabilní kvalitu a cenu. Pro běžné vaření je rozdíl spíš v očekávání než v reálném výsledku.
Jaké koření se k tilápii nehodí?
Tilápie nesnáší příliš agresivní a hořké koření.
V praxi se neosvědčilo silné grilovací koření nebo přepálená paprika. Lepší jsou bylinky, česnek, citron nebo jemná paprika, které maso nepřebijí.
V naší poradně s názvem RYCHLOSŮL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel VIT.
mam DNU je to spatny praganda na moji DNU?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Praganda se používá k nasolování masa a při běžném používání v kuchyni se s ní nesetkáte. Ptáte-li se, jestli maso nasolené pragandou je špatné pro vaši dnu, tak v tomto ohledu vůbec nezáleží, čím je maso upraveno. Je to stále maso a při jeho trávení bude vznikat kyselina močová. Máte-li chuť na uzené, tak si dát můžete, i když máte dnu, ale jen jednu malou porci. Každé takové hodování je třeba řádně zapít čistou neochucenou vodou. Voda zaměstná ledviny a ty pak mohou lépe odvádět kyselinu močovou ven z těla.
Schizandra alias klanopraška má ve své domovině nezastupitelnou roli jako léčivá rostlina. Ze sušených (a také z čerstvých) listů se připravuje posilující čaj, z plodů pak marmelády a kompoty. Případně se plody mrazí, suší a použijí na nálevy nebo k výrobě kapek a tinktur či domácího vína.
Celá rostlina obsahuje vysoké množství vitaminů C, A, E a prvků důležitých pro lidský organismus, například vápník, železo, draslík, síru nebo sodík a další prvky. Pro výrobu kapek se semena schizandry nakládají do lihu nebo sedmdesátiprocentního alkoholu.
Pro schizandru vyberte místo světlé s propustnou zemí a zbudujte jí oporu. Liána se kolem ní bude v příznivých podmínkách obtáčet až do výšky deseti metrů. Většinou však u nás dorůstá do šesti metrů a počítejte s tím, že první tři roky roste velmi pomalu.
Před výsadbou dejte pod kořeny zásobu dobrého kompostu či zahradní zeminy – klanopraška koření poměrně mělce a nevyužije zásoby z hlubší půdy. Proto je potřebné i každoroční přihnojování ledkem amonným nebo superfosfátem.
Jak má nadzemní část rostliny ráda světlo, tak si mělce umístěné kořeny libují v zastínění. Stačí je pokrýt posekanou trávou, drcenou kůrou a na zimu můžete přidat mladším rostlinám i chvojí proti promrznutí půdy.
Rostlina začíná kvést nenápadnými voňavými růžově bělavými květy po polovině května (v chladnějších oblastech v červnu), plody dozrávají v průběhu měsíce srpna či v září. Bobule jsou poměrně velké, tmavě červené, někdy svraskalé, což není na závadu.
Ve svém příspěvku DOMÁCÍ ŠUNKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petra.
Nedávno jsem si pořídili bytelnou formu na šunku z webu https://www.formanasunku.cz a musím říce, že je to skvělé. Invesctice okolo tisícovky se určitě vyplatí. Celá rodina domací šunku milujeme. Jsem ráda, že to chutná i dětem. Vím co jedí, alespoń u něčeho ,) Děkuji za tipy na nové recepty.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Fazole bílé se hodí na různé typy pokrmů, vzhledem k jemné struktuře zejména na výrobu pyré. Vaří se 1,5–2 hodiny.
Fazole „červená ledvina“ jsou univerzální druh fazolí, který se hodí do polévek, chilli con carne a obecně na mexickou kuchyni. Mají výraznou chuť. Vaří se 1,5 hodiny.
Fazole pinto jsou středně velké strakaté fazole, velmi oblíbené v italské kuchyni. Vaří se 1,5–2 hodiny.
Fazole haricot má o něco jemnější chuť než černá fazole. Vaří se přibližně 1 hodinu.
Fazole černá má oválný tvar a tmavou barvu. Její chuť je nasládlá a připomíná houby. Podává se dušená a smíchaná s rýží. Vaří se 1,5 hodiny.
Fazole „černé oko“ se vyznačuje charakteristickou černou skvrnou a velmi tenkou slupkou. Vaří se 0,5–1 hodinu.
Fazole bílá máslová je plochá fazole s krémovou strukturou a jemnou chutí. Vaří se 1–1,5 hodiny.
Fazole lima, fazole měsíční, pochází z Peru, v současnosti se pěstuje ve všech vhodných oblastech. Semena jsou větší, mají bílou barvu, při vaření změknou, ale nerozpadnou se. Patří k nejvíce využívaným odrůdám.
Fazole fava jsou vhodné především do polévek, salátů a kaší. Jsou větší, mají světle hnědou až červenohnědou barvu a jsou moučnější.
Fazole borlotto mají semena s mnoha skvrnami červenofialové barvy, mají hořkosladkou příchuť. Jsou velmi oblíbené v Itálii, kde se konzumují čerstvé i sušené. Prodávají se ve dvou velikostech. Malé fazole jsou po uvaření velmi měkké, velké se používají do mnoha tradičních italských jídel, například polévky minestrone.
Fazole canellini mají středně velká semena bílé barvy, která po uvaření změknou. Jsou velmi oblíbené v Itálii, především v Toskánsku.
Fazole appalosa-beans jsou středně velké bílé fazole s hnědými nebo červenohnědými skvrnami, které pocházejí z jihozápadu USA, ale v současnosti se pěstují i v mnoha jiných oblastech.
Fazole bostonské, tzv. perličky, jsou malé a moučné, mají světlou krémovou barvu. V USA se používají na pečení bakedbeans, ve Francii na cassoulet.
Fazole vigna čínská, dlouhatec čínský, je specifická především délkou svých velmi úzkých lusků, které dorůstají až do 90 centimetrů. Semena mají smetanovou barvu, je na nich charakteristická tmavá nebo žlutá skvrna. Mají velmi lahodnou chuť a jsou oblíbené v jižních oblastech USA.
Fazole adzuki jsou malé červené fazole, které při vaření získají velmi jemnou a příjemně sladkou chuť.
Fazole mungo, urdu, nebo také urid, je odrůda fazole s menšími boby, která se nejvíce pěstuje a připravuje i neloupaná v Indii. Barva bobů je matně zelená nebo zelenožlutá. Při loupání se velmi často rozpadá na poloviny, prodávaná po úpravách má barvu žlutou.
Fazole můra pochází z Indie a její boby jsou velmi odolné proti vysychání.
Fazole křepelčí mají bílá nebo krémová středně velká semena s tmavými menšími skvrnami, takže připomínají křepelčí vajíčka. Jsou poměrně moučné, ale nerozvařují se.
A co vy? Jaké máte rádi fazole a recepty z nich? Podělte se o ně.
Ve svém příspěvku SMOOTHIE RECEPTY KOMENTÁŘ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Skokova.
Dobry den mam prosim dotaz na mixer jestli bude vyhovujici tento https://mixersmoothie.cz/sm… i na led jak zminuji? Chci hlavne mixovat smoothie pro deti ale take sekat led. Bude vyhovujici? Predem dekuji za odpoved, Skokova Simona.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Mášinka.
No já mám tedy lepší mixér a to Vitamix. Ten udělá jak smothie tak i rozdrtí led. Zvládá dokonce i burákové máslo. Lepší si za mixér rozhodně připlatit.
Koriandr se využívá nejen v léčitelství, ale i v gastronomii jako koření, v podstatě představuje jednu z mála kulturních plodin, které lze v kuchyni zužitkovat úplně celé. Kromě semen koriandru se totiž používají i koriandrové listy a kořen. Rostlina sice jako celek páchne, ale listy koriandru mají chuť anýzu, kořen je pak intenzivnější a semínka koriandru mají nasládlou až ostře kořenitou palčivou chuť připomínající pomerančovou kůru a skořici. Pokrmům dodají příjemnou vůni a lehce nasládlou chuť, proto koriandr velmi často tvoří součást směsí kari koření.
Koriandr je velmi oblíbený v indické kuchyni, a to jak v mletém stavu, tak i celý nebo drcený. Často bývá i součástí arabské kuchyně. Nejčastěji ho najdete v marockých specialitách z jehněčího nebo kuřecího masa. V Evropě se pak koriandr nejčastěji používá při pečení chleba nebo pečiva, často v kombinaci s kmínem. Aroma koriandru se využívá i při výrobě klobás nebo při pečení masa a ryb. V české kuchyni je například oblíbená kombinace koriandru a hub, najdeme jej tedy i v receptech na houbovou omáčku, polévku. Používá se i k nakládání hub a jiné zeleniny (červená řepa a okurky), přidává se do chleba, který tak činí stravitelnější, je klasickou přísadou do perníku, uzenářských výrobků, při přípravě jehněčího, vepřového a hovězího masa či ryb. Využití nachází rovněž ve výrobě alkoholických nápojů včetně vín.
V léčitelství se využívají listy a plody koriandru. Tato bylina obsahuje silice, třísloviny, linalon, mastné oleje, kumariny (proto ho nesmí užívat lidé s poruchami srážlivosti krve), vitamin C, geraniol, geranylacetát, gamma-terpinen. Linalon, obsažený v koriandru, omezuje růst bakterií a hub, tedy původců mnohých onemocnění u člověka. Hlavní využití koriandru spočívá v jeho vlivu na trávicí trubici, látky v něm obsažené ulevují při nadýmání a pocitu plného žaludku, mírní žaludeční nevolnost a křeče, povzbuzují chuť k jídlu. Při nemocech dýchacích cest podporuje vykašlávání. Má také příznivé účinky na nervovou soustavu.
Na vnitřní použití je tedy čaj z koriandru, často spolu s kmínem, který by vám měl pomoci při bolestech břicha a pocitu plnosti či nadýmání. Zevně se koriandr používá ve formě obkladů k ošetřování vředů nebo jako mazání při onemocněních kloubů. V takzvaném karmelitském lihu pak při revmatismu a bolestech v kloubech. Inhalace výparů z vařícího se drceného koriandru užíváme při chronické rýmě, spojené s chronickým katarem horních cest dýchacích. Dle potřeby se inhaluje jednou až dvakrát denně po 5 až 10 minutách.
Ne, dýně hokaido se nemusí vždy zaštipovat, ale bez zásahu většinou vytvoří hodně menších plodů, které nemusí stihnout rovnoměrně dozrát.
Pokud máš silnou rostlinu na kompostu a dlouhé teplé léto, můžeš hokaido pěstovat i bez zaštipování. Ve většině českých podmínek ale rostlina rozděluje energii mezi příliš mnoho plodů. Výsledkem jsou menší kusy, slabší chuť a horší využití v kuchyni, zejména pokud chceš hokaido na polévku nebo koláč.
Kdy je nejlepší čas zaštipovat dýni hokaido?
Ideální čas na zaštipování dýně hokaido je ve chvíli, kdy už má nasazené první plody a je jasné, kolik jich rostlina zvládne uživit.
V praxi to bývá přibližně 6.–8. týden po výsadbě, podle počasí a vitality rostliny. Pokud zaštipuješ příliš brzy, rostlina ještě nemá jasno, kolik plodů vytvoří. Pokud naopak příliš pozdě, efekt je minimální a hokaido už energii rozdělilo. Právě správné načasování má zásadní vliv na velikost plodů i jejich vyzrání.
Kolik plodů mám nechat na jedné rostlině hokaida?
Počet plodů na jedné rostlině hokaida závisí na její síle a stanovišti, neexistuje jedno univerzální číslo.
Na silné rostlině na kompostu se mi dlouhodobě osvědčilo ponechat 4–5 plodů. Na běžném záhonu spíš 3–4 kusy. Pokud je půda slabší nebo léto chladnější, je bezpečnější nechat jen 2–3 dýně. Menší počet plodů znamená lepší chuť, vyšší obsah vitamínů a rovnoměrnější dozrání.
Co se stane, když nechám na hokaidu příliš mnoho plodů?
Při příliš velkém počtu plodů rostlina nestíhá všechny vyživit a výsledkem jsou menší, často nedozrálé dýně.
Hokaido pak může vypadat na pohled úrodně, ale část plodů zůstane tvrdá, zelenější a méně chutná. Takové dýně se hůř skladují a mají horší využití v kuchyni. Častým problémem je i to, že některé plody přestanou růst úplně. Právě tady má zaštipování dýní největší smysl.
Mohu zaštipovat hokaido stejně jako cuketu?
Ne, zaštipování cuket a zaštipování dýně hokaido není stejné a záměna postupů je častá chyba.
Cuketa plodí průběžně a snese častější a razantnější zásahy. Hokaido má delší vegetační cyklus a každý plod potřebuje čas. Pokud budeš hokaido zaštipovat stejně agresivně jako cuketu, můžeš přijít o část úrody nebo výrazně snížit počet plodů. U hokaida vždy platí, že méně zásahů je často lepší.
Má smysl zaštipovat slabou nebo stresovanou rostlinu?
Slabou nebo stresovanou rostlinu hokaida se zaštipovat nevyplatí, protože další zásah ji může ještě více oslabit.
Po chladných nocích, suchu nebo přemokření dej rostlině čas se vzpamatovat. Pokud listy nejsou pevné a růst se zpomalil, zaštipování situaci nezlepší.
Bylinková zahrádka by měla být vždy v blízkosti domu a zejména kuchyně. Ideální je, můžeme-li při vaření prostě jen vyběhnout na zahradu a utrhnout si čerstvé lístky koření, které právě potřebujeme při přípravě pokrmu. V zahrádce by měla být cestička, nebo alespoň kameny, po nichž lze šlapat – budeme tam přeci jen chodit častěji než do běžného záhonu.
Mezi tradiční české bylinky patří:
Šalvěj lékařská se používala již ve staročeské kuchyni jako koření k masu. Je velmi aromatická a v léčitelství pomáhá při žaludečních potížích. Můžeme ji také přidat do osvěžující koupele.
Pelyněk pravý je velmi hořký a používá se zejména jako přísada do nápojů, jako je tonic, vermut nebo absint. V kuchyni pelyňkem dochutíme tučná masa nebo pečeni. V lékařství působí při nechutenství nebo žaludečních problémech, při vyšších dávkách však působí poruchy vnímání a bolest hlavy.
Dobromysl obecná pochází ze Středomoří, ovšem v Čechách zdomácněla již ve středověku a stala se oblíbeným kořením. Oregano užijeme při přípravě pizzy i při nakládání sýrů. Je rovněž součástí provensálského koření. V lékařství působí protizánětlivě a usnadňuje vylučování žluči. Je také významnou medonosnou rostlinou.
Libeček lékařský je mohutná celerovitá rostlina dosahující až dvoumetrové výšky. Své uplatnění najde zejména v kuchyni – listy patří do salátů, omáček nebo na pečeni a bez libečku si také nelze představit pořádnou bramboračku. V léčitelství se používá jako močopudná rostlina.
Dále je vhodný rozmarýn, saturejka, meduňka, tymián, celerová nať, pažitka, máta, bazalka, majoránka, cibule, petržel.
Na záhony, kde pěstujete léčivé nebo kuchyňské bylinky, nikdy nepoužívejte chemické postřiky na likvidaci plevelů! Mohou způsobit vážné zdravotní potíže. Zvykněte si jednou nebo dvakrát týdně na zelené fitcentrum: s motyčkou v ruce půdu okolo bylinek nakypřete a přitom zlikvidujte klíčící plevel. Nikde nenechte plevel odkvést a vysemenit! Některé druhy bylinek jsou pokryvné, jejich hustý polštář omezí růst plevele, například některé mateřídoušky, jiné mají mohutný růst a široké listy, takže si plevel „nepustí k tělu“, například divizna, oman, rebarbora. Mařinku vonnou po jarním přehození drceným listem nebo rašelinou podpoříte k bujnému růstu, při němž vypouští do půdy látky omezující klíčení jiných rostlin. U některých bylinek můžete plevel omezit namulčováním posekanou trávou (celer, kořenová petržel, bazalka), u některých teplomilných bylinek pak nasypáním kamenné drtě, ovšem některé druhy mulčování přímo nesnáší (majoránka).
V kuchyni lze využít jak čerstvé, tak i sušené listy bazalky. Mladé čerstvé listy bazalky se mohou kdykoliv otrhávat a používat pro přípravu zeleninových salátů, do různých pokrmů s rajčaty, vhodná je do polévek, omáček, k rybám, do marinád k masu na grilování. Do vařených jídel ji přidáváme před dokončením, přičemž je vhodné její chuť podtrhnout česnekem. Dobře se kombinuje také s cibulí, pažitkou, majoránkou, oreganem, saturejkou a tymiánem. Hojně se využívá v italské kuchyni při přípravě těstovin a pizzy. V mikrotenovém sáčku vydrží v chladničce i několik dní. Celé lístky používáme jako přísadu do salátů, pokrájené na kousky pak nejčastěji jako koření k masu. Z větších listů raději odstraňte středový řapík.
Bazalku je nejlépe užívat v syrovém nebo zmrazeném stavu, protože sušená ztrácí aroma i chuť. Ale samozřejmě není možné mít po ruce stále čerstvé bylinky, takže v případě potřeby otrhejte lístky bazalky ještě před květem a sušte je ve stínu, případně v sušárně při maximální teplotě 40 °C.
Další možností, jak co nejlépe uchovat bazalku, je naložení do oleje. Takto konzervovaná bylinka je pak vhodná hlavně pro tepelné úpravy masa a zeleniny nebo do salátů.
Zdeněk Pohlreich pracuje s králíkem podobně jako s jinými jemnými masy. Důraz klade na základ, výpek a jednoduchost. V profesionální kuchyni má tenhle přístup výhodu v kontrole teploty, času a kvality surovin.
V domácí kuchyni se ale podmínky mění. Králík bývá často z obchodu, bez informace o stáří a chovu. Trouby a sporáky vaří jinak, než se předpokládá v televizi. A hlavně – doma vaříte pro konkrétní lidi s konkrétními očekáváními.
Co z jeho přístupu funguje vždy
Funguje jednoduchost. Funguje práce s výpekem. Funguje fakt, že králík nepotřebuje složité koření ani zahušťování moukou. Tyhle principy platí vždy a všude.
Co v domácí kuchyni selhává
Selhává slepé kopírování času a množství tekutin. Králík z obchodu se chová jinak než domácí. Pokud se snažíte dodržet televizní postup bez ohledu na realitu hrnce, výsledek bývá rozpačitý.
Co z jeho postupu doma vynechávám a proč
Doma vynechávám dlouhé prudké vaření. Vynechávám snahu „dotlačit“ králíka silou. Místo toho pracuji s časem, nižší teplotou a přijímám, že některé kusy potřebují jiný přístup než ideální televizní surovina.
Studené omáčky se používají při přípravě pokrmů studené i teplé kuchyně. Příprava studených omáček vyžaduje pečlivost. Omáčky mají být výrazné a pikantní, protože jejich úlohou je doplnit a zpestřit chuť pokrmů.
Zálivky řadíme mezi omáčky, upravované pokrmy jimi zaléváme a dochucujeme. V mezinárodní kuchyni se používá výraz dresinky. Zálivky – dresinky dělíme dle základních surovin a dle složitosti přípravy. V české kuchyni lze rozlišit zálivky na dochucování salátů ze zeleniny, na masa různého druhu včetně ryb a mořských plodů a na zálivky na dochucování salátů z ovoce.
Dip je slovo, které bylo přejato z anglického jazyka a znamená namočit, ponořit a podobně. Kdybychom jej chtěli přeložit do češtiny, mohli bychom použít slovo omáčka, avšak díky významu slova omáčka v české kuchyni, kde označuje spíš část hlavního jídla, by byl tento výraz dost nepřesný. Význam by tedy možná nejlépe vystihovalo slovo „namáčka“, a tak raději zůstaňme u anglického výrazu „dip“. Pokud se tedy hovoří o dipu, jde o hustou tekutinu z různých přísad, do které se namáčí například grilované pochoutky pro dosažení ještě lepší chuti. Často se však tato dvě označení (dipy a omáčky) užívají většinou společně a ve většině případů znamenají totéž.
Česnek představuje sílu, zdraví, energii a v kuchyni je nenahraditelný. Zbytečně se neříká, že je česnek základem většiny jídel. Kromě specifické chuti má také schopnost podtrhnout a zvýraznit chutě jiných ingrediencí. Česnek může být v pokrmech buď hlavní přísadou, například v česnekové pomazánce, česnekové polévce, nebo se využívá ke zvýraznění jiných chutí, například pod pečené i grilované maso. Ke grilovaným pokrmům se velmi často připravují česnekové omáčky nebo dipy.
A protože sychravé počasí už na sebe nenechá dlouho čekat, nechte se inspirovat několika našimi recepty s blahodárným česnekem.
Jak na to: pěstování, vedení a zpracování dýně hokaido v praxi
Tento přehled shrnuje osvědčený postup z praxe, který kombinuje pěstování, zaštipování, sklizeň, skladování a následné využití v kuchyni.
Začni správným výsevem a místem.
Semena hokaida vysévej buď přímo na záhon po zmrzlých, nebo si připrav sazenice doma. Zvol slunné, chráněné místo s dostatkem živin. Ideální je kompost, kde má rostlina přirozený přísun živin a rychlý start.
Sleduj růst a rozhodni se pro cíl.
Jakmile rostlina začne nasazovat plody, ujasni si, zda chceš hodně menších dýní, nebo méně větších kusů. Právě v této fázi má smysl začít uvažovat o zaštipování dýní, aby rostlina nebyla přetížená.
Zaštipuj s rozmyslem.
Zaštipuj až ve chvíli, kdy už má rostlina nasazené plody. Odstraňuj konce výhonů za posledním ponechaným plodem. Vyhneš se tím zbytečnému růstu natě a podpoříš vyzrávání dýní. Detailní postup je rozpracován v samostatném článku o zaštipování hokaida.
Sklízej a skladuj správně.
Sklízej pouze vyzrálé plody se suchou stopkou. Po sklizni nech dýně několik dní doschnout a teprve poté je ulož na suché, chladnější místo. Správné uskladnění dýně hokaido prodlouží její využití až do zimních měsíců.
Zpracuj dýni podle účelu.
Na polévky, pyré a pečení používej plně vyzrálé plody. Zelené hokaido se hodí spíše na rychlou kuchyni. Semínka nevyhazuj – lze je usušit, upražit nebo použít k dalšímu pěstování.
Příklad z praxe: pokud chci hokaido hlavně na sladké recepty, jako je buchta z dýně hokaido nebo marmeláda z hokaida, nechávám na rostlině maximálně tři plody. Pro polévky a pečení mohu ponechat plodů více.
Domácí pekárna chleba se používá k automatickému míchání, hnětení, kynutí a pečení různých druhů chleba, těst a dokonce i dalších potravin, jako jsou džemy, koláče a rizoto. Nabízí pohodlný a bezdotykový způsob výroby pečiva, takže je ideální pro začátečníky nebo ty, kteří mají nabitý program a chtějí čerstvé domácí výrobky bez ruční práce tradičního pečení.
Recepty na chléb
Sendvičové bochníky
Nejčastěji se používá pro standardní bílý, celozrnný a jiný kynutý sendvičový chléb podle jednoduchých, předem odměřených receptů.
Speciální chleby
Dobré pekárny mohou také vyrábět obohacená těsta, jako je brioška, challah a ovocno-ořechový chléb, často s funkcí pro přidání ingrediencí ve správný čas.
Nastavení pouze pro těsto
Program „Těsto“ lze použít k míchání a hnětení různých kynutých těst pro pozdější pečení v klasické troubě, například na pizzové korpusy, bagely nebo housky.
Recepty na těsta
Těsto na pizzu
Oblíbeným použitím je výroba těsta na pizzu, čímž se ušetří nemalé úsilí spojené s ručním hnětením.
Sladké rohlíky a preclíky
Těsto na skořicové buchty, večeře a další sladké pochoutky lze připravit v pekárně chleba.
Recepty na ostatní potraviny
Džemy a zavařeniny
Cyklus „Džem“ nebo „Vaření“ u některých modelů umožňuje vařit a míchat džemy a další zavařeniny.
Koláče a dezerty
Pekárny chleba lze použít k pečení rychlých chlebů, tvarohových koláčů a dokonce i ovocných koláčků.
Slané pokrmy
Díky možnosti ohřevu a míchání mohou pekárny vařit jednoduchá jídla, jako je rizoto, dušené maso a dokonce i míchaná vejce.
Výhody používání pekárny chleba
Pohodlí
Vložte ingredience, stiskněte tlačítko a pekárna se postará o míchání, hnětení, kynutí a pečení.
Plánované pečení
Mnoho modelů má časovače, které vám umožňují nastavit pečení za několik hodin, takže chléb je hotový, kdykoli ho budete chtít.
Čerstvost
Užijte si čerstvý domácí chléb a pečivo bez konzervantů, které se nacházejí v kupovaných produktech.
Všestrannost
Kromě chleba dokáží tyto stroje připravovat různá těsta, koláče a dokonce i některá vařená jídla, což zvyšuje jejich využití v kuchyni.
Dýně hokaido patří mezi nejuniverzálnější dýně v kuchyni a nabízí široké možnosti využití – od polévek až po sladké recepty. Mezi čtenáři dlouhodobě patří k nejoblíbenějším tyto ověřené postupy:
