KONZERVACE LEČA je jedno z témat, o kterém bychom vás rádi informovali v tomto článku. Budete udit masíčko? Pokud vám trošku zbyde, zkuste ho dát do sklenic a sterilizovat. Postup je jednoduchý a zajisté vám to bude chutnat. Takto připravené maso můžete používat i jinak než po studenu, třeba i k přípravě vařených jídel. Je to navíc velmi praktické, pořád máte něco při ruce k přípravě rychlé svačiny nebo večeře.
Konzervace uzeného masa
V dnešní moderní době, kdy má doma samozřejmě každý mrazák, je konzervace zamražením nejsnazší cestou ke konzervaci masa. Existují však i jiné způsoby konzervace, například sterilizace. Je to jeden z postupů, jak udržet maso dlouhou dobu v takovém stavu, aby umožňovalo další konzumaci nebo zpracování na různé masné výrobky. Velmi starým způsobem konzervace je pak uzení masa. Princip spočívá ve vystavení masa účinkům kouře. Kouř maso vysušuje a současně usazenou vrstvou chrání maso před napadením mikroorganismy. Uzené maso získává charakteristickou vůni i chuť, které jsou hlavním důvodem, proč se tato metoda stále používá. Poté je možné zavařit maso do sklenic, případně do konzerv. Tento způsob se využívá nejen u domácích uzenin, ale i přímo u masa, které můžeme zavařovat v horké vodě buď přímo syrové pouze s kořením, nebo rovnou sterilovat maso pečené. Pokud maso správně naložíte, což je velmi jednoduché, tak má výsledek opravdu úžasnou chuť. Takovou tu dobrou, masovou. Těžko to popsat, to se musí ochutnat. Maso není ani pečené, ale ani vařené. Doporučuji všem vyzkoušet. Navíc to má jednu velikou výhodu - nepotřebujete žádné extra vybavení. Pokud doma praktikujete třeba zavařování ovoce do sklenic, máte určitě všechno, co potřebujete.
Rady pro konzervaci uzeného masa
Při sterilaci je třeba dodržet určité zásady:
musíme dbát na naprostou čistotu víček, obalů, prkének a veškerého použitého nádobí;
uzené maso vkládáme do sklenic a zaléváme šťávou až po okraj;
teplota vody musí pro správnou sterilaci masa dosahovat nejméně 100 °C;
sterilizace uzeného masa probíhá minimálně 1 hodinu, po 24 hodinách sterilaci opakujeme;
po sterilaci uzeného masa necháme sklenice vychladnout a pečlivě zkontrolujeme, zda nám víčka dobře drží;
sklenice s masem ukládáme v chladu a temnu;
datum spotřeby je nejdéle do 2 měsíců;
po otevření zkontrolujeme nezávadnost masa, jakýkoli zápach je na škodu, takové maso nekompromisně vyhodíme.
Výroba domácího leča není nic složitého. Spousta lidí přidává do leča klobásu nebo jinou uzeninu. Jelikož zelenina, vejce a bramborová příloha už dělají samy o sobě kompletní a vyvážené jídlo, klobása rozhodně nutná není. Jestliže si bez ní přece jen nedovedete lečo představit, nejprve ji nakrájejte a opečte zvlášť v pánvi. Teprve na samém konci dušení ji přimíchejte do leča, tak zůstane plná chuti, nevydusí se a ani nestačí zvrhnout chuť leča na svou stranu.
Ingredience
1 kg cibule,
0,5 kostky sádla,
1 kg papriky,
1 kg rajčat,
sůl podle chuti.
Postup
Cibuli oloupeme a nakrájíme nadrobno. Rajčata a směs různě barevných paprik očistíme a nakrájíme na kousky. Na sádle osmahneme cibuli, až nám zesklovatí. Přidáme nakrájené papriky a také chvíli smažíme, aby trochu změkly, ale musí křupat. Přidáme rajčata, která necháme jen provařit. Zároveň směs trochu osolíme. Důležité je, aby vše bylo promíchané a horké. Hotovou směs plníme do připravených sklenic, uzavřeme a sterilujeme ještě 20 minut. Až lečo v zimě otevřete, stačí jen přidat osmahnutou cibuli, a pokud se neobejdete i salám nebo klobásu. Dále se postupuje jako při vaření z čerstvých surovin, to znamená, že vše prohřejete, přidáte vejce, zarestujete a podáváte.
Ingredience: 2 cibule, 4 větší letní zelené papriky, 1–2 lžíce rajčatového protlaku (lze vynechat), 4 velká rajčata, 4 vejce, 1/2 lžičky soli, dle chuti klobása
Pravidla: Lečo vznikne, když v horkém tuku opečete pokrájenou zeleninu ve správném pořadí. Tedy nejprve dáte cibuli, až změkne, přidáte papriku, ta až trochu změkne, přidáte rajčata, která pustí tekutinu a všechno spojí dohromady. Pak už jen stačí vmíchat vejce. Když všechnu zeleninu naházíte do kastrůlku najednou, výsledek bude mdlý. Vejce vyklepněte do hrnečku a důkladně rozkloktejte vidličkou se špetkou soli. Hotová udušená zelenina ještě bublá, takže je horká dost a můžete pod ní klidně vypnout plotýnku. Vlijte vajíčka a hned začněte míchat. Nepřestávejte, dokud se nedostanete k žádoucí hustotě, bude to trvat asi minutu nebo dvě. Správě udělaná vajíčka jsou hustá asi jako pudink a není v nich ani známka po hrudkovatění a sražení. Jestliže vám nestačí zbytkové teplo kastrůlku a směs je stále i po dvou minutách příliš řídká, klidně zapněte plotýnku na poloviční výkon a dál pár minut míchejte, dokud nedosáhnete požadované hustoty. Čím pomaleji a šetrněji se ke krémovitosti dostanete, tím lépe, příště už to třeba zvládnete i při více rozehřáté plotýnce, protože poznáte, kdy je nejvyšší čas přestat a lečo odstavit. Bohatší chuti leča též pomůže postupné solení jednotlivých surovin tak, jak jdou za sebou do hrnce. Je to lepší, než když celé lečo osolíte a dochutíte až najednou nakonec.
Mnoho lidí přidává do leča klobásu nebo jinou uzeninu. Jelikož zelenina, vejce a bramborová příloha už znamenají samy o sobě kompletní a vyvážené jídlo, klobása rozhodně nutná není. Pokud si však bez ní nedovedete lečo představit, nejprve ji nakrájejte a opečte zvlášť v pánvi. Teprve na samém konci dušení ji přimíchejte do leča, tak zůstane plná chuti, nevydusí se a ani nestačí zvrátit chuť leča na svou stranu.
Postup: Cibuli oloupejte a nahrubo nakrájejte, větší kousky v leču nevadí. Škrabkou oloupejte slupku z paprik, co nejlépe to půjde. Potom papriky odjádřete, zbavte je semínek a nakrájejte na nudličky velké asi 3 x 1 cm. Rajčatům vyřízněte konec, kde vrůstala stopka, a na protilehlém konci nařízněte ostrým nožíkem slupku do kříže. Vložte je do misky a zalijte vroucí vodou tak, aby rajčata byla zcela ponořená. Vyčkejte půl minuty až minutu, vodu slijte, rajčata zchlaďte ve studené vodě a pak slupku lehce stáhnete. Oloupaná rajčata rozkrájejte na osminky a ty pak ještě každou překrojte na 3–4 kousky. Ve větší pánvi nebo v kastrolu rozehřejte olej, přidejte cibuli, jemně ji osolte a na středně silném plameni necht
Ingredience: 4 plátky vepřové kotlety bez kosti, 200 g strouhaného eidamu, 150 g šunky, 1 sklenice sterilovaného leča, 150 g anglické slaniny, 1 kelímek smetany ke šlehání, pepř, sůl
Technologický postup: Kotlety nařízneme na okraji, naklepeme, osolíme, opepříme a rozložíme na dno pekáčku. Pekáček není třeba ničím vymazávat. Na každou kotletu položíme plátek šunky, plátek anglické slaniny a velkou lžíci sterilovaného leča. Použijeme spíš zeleninu, většina tekutiny z leča zůstane ve sklenici. Posypeme strouhaným sýrem, zalijeme šlehačkou a dáme péct do vyhřáté trouby. Pečeme odkryté v horkovzdušné troubě při teplotě 120–150 °C necelou hodinu. Tatranské kotlety podáváme s vařenými brambory nebo bramborovou kaší.
Pokud chcete opravdu skvělou svačinku, kterou si můžete otevřít a naservírovat na stůl kdykoliv během roku, vyzkoušejte tento recept na zavaření leča bez cibule.
Ingredience
250 ml rostlinného oleje;
3 kg čerstvých červených paprik;
1 kg čerstvých masitých rajčat;
250 ml jablečného octa;
1 kg středně čerstvé mrkve;
250 g cukru;
2 lžíce soli.
Postup zavařování leča
Chcete-li vyrobit rudé domácí lečo s mrkví, dobře omyjte rajčata a pomocí mixéru nebo mlýnku na maso je rozemelte a vložte je do mísy. Ve výsledku byste měli získat asi 1 litr husté rajčatové šťávy. Papriky očistěte od semínek a stonků a poté je nakrájejte na velmi velké laloky. Pokud jde o mrkev, musí být oškrábána a nastrouhána na hrubém struhadle. Po přípravě všech ingrediencí byste se měli zaměřit na vaření rudého leča na zimu. K tomu je třeba v hlubokém hrnci smíchat stolní ocet, rostlinný olej a rajčatový protlak a přidat cukr a sůl. Všechny přísady by měly být smíchány a přivedeny k varu. Poté přidejte nakrájenou papriku a nastrouhanou mrkev.
Po povaření zeleniny asi 10-14 minut je nutné ji začít dávat ještě horkou do sterilizovaných horkých sklenic. Poté sklenice pevně uzavřete vyvařenými víčky, obraťte je dnem vzhůru a přikryjte je utěrkou. Po úplném vychladnutí by měly být sklenice umístěna do chladného temného sklepa. Toto lečo se nedoporučuje otevírat okamžitě. Nejlepší je, když se rozleží a otevře se až za 1,5 až 2 měsíce.
Sušení rajčat u nás není zcela běžné, ale s rozmachem domácích sušiček se postupně i u nás tento způsob stává oblíbeným druhem konzervace zralých plodů.
Pokud chcete vlastní vypěstovaná rajčata konzervovat sušením, nakrájejte je na čtvrtiny až osminy, záleží na velikosti samotných rajčat. V případě, že máte k dispozici sušičku, naklaďte kousky na síta, ideální je podložit rajčata pečicím papírem, protože obsahují velké množství vody. Pro usušení vybírejte zralé (možno i lehce přezrálé) plody. To, že jsou podle omaku vodnaté, vůbec nevadí, lehce přezrálá rajčata, která jsou na běžnou kombinaci již nevhodná z estetického důvodu, se na usušení výborně hodí.
Sušená rajčata pak nejlépe pokapejte olivovým olejem, zasypte rozdrcenou bazalkou, případně petrželí a osušte je. Osušená rajčata zabalte do sáčků, můžete použít i uzavíratelné nádoby. Ideální je sušená rajčata následně zamrazit, zůstane jim tak jejich krásná barva a zcela jistě se tím zabrání vzniku možné plísně.
Sušená rajčata najdou své uplatnění při přípravě italské kuchyně, především na pizzu nebo zeleninové saláty.
Hlavním účelem sterilace (neboli procesu konzervace teplem) je teplotní destrukce zdraví škodlivých mikroorganismů, které se docílí působením vyšších teplot než 100 °C. Zároveň se tím zajistí zdravotní nezávadnost a delší trvanlivost potravin. Sterilace potravin se provádí šetrnějšími postupy než například sterilace ve zdravotnictví, kde jsou kladeny vyšší nároky na usmrcení škodlivých mikroorganismů. Při sterilaci potravin je důležité, aby se pokrm zbavil již zmíněných škodlivin a zároveň si uchoval své výživové vlastnosti. Při výběru způsobu sterilace se zohledňují především vlastnosti potravin, které ovlivňují intenzitu růstu mikroorganismů (například kyselost) a tepelnou odolnost mikroorganismů. Suroviny by měly být před sterilací čisté a čerstvé, což celou sterilaci zefektivní a činí ji úspěšnou.
Sterilace je konzervace, kterou se umrtví rozkladné mikroorganismy na kompotovaném ovoci, které skládáme do sklenic ve stavu syrovém. Při vaření uniká ze sklenice teplý vzduch a vzniká částečné vzduchoprázdno. Po zchladnutí vnější vzduch přitiskne víčko na gumový kroužek, víčko pevně drží na sklenici a kompoty se nekazí. Sterilovat můžeme přímo ve sterilačním hrnci s teploměrem, ale použít můžeme i hrnec obyčejný nebo sterilovat přímo v troubě. Po vyjmutí z horké vody sklenici zchlazujeme, ovoce si tím zachová lepší barvu a zbytečně neměkne dlouhým stáním v horkém nálevu.
Zavařeniny, které provařujeme přímo v hrnci, jako jsou marmelády, povidla a ovocné džemy, plníme rovnou do skleniček a po zavíčkování obracíme dnem vzhůru. Při chladnutí získáme stejný efekt jako při sterilaci, víčka se dobře uchytí a guma přilne těsně k okraji zavařovací sklenice. Tento starodávný způsob je označován jako švýcarský.
Recept
Suroviny: třešně, 1 l vody, 200 g cukru
Technologický postup: Třešně přebereme, otrháme stopky, propláchneme ve vodě a dáme na utěrku okapat. Umyjeme sklenice a dáme také odkapat. Víčka vyvaříme ve vodě se lžičkou soli a opláchneme nebo pokapeme rumem. Uvaříme cukerný roztok. Na 1 litr vody dáváme 200–300 g cukru. Do umytých, odkapaných sklenic třešně nasypeme, protřepeme a ještě doplníme. Sklenice zalijeme mírně vychladlým cukerným roztokem asi 2 cm pod okraj sklenice. Sklenice pečlivě uzavřeme a naskládáme do širšího kastrolu. Do kastrolu nalijeme vodu do necelé poloviny výšky sklenic a vaříme při 85 °C 20 minut. Sklenice ve vodě necháváme, dokud voda téměř nevychladne. Poté vyndáme, nejlépe položíme opět na utěrku dnem vzhůru, ať zjistíme, zda je sklenice dobře uzavřena. Skladujeme lépe v temnu.
Treska tmavá (Pollachius virens, angl. saithe), zvaná také pollack, žije ve velkých hejnech především ve vodách severního Atlantiku. Vyhovuje jí pobyt u dna i ve volné vodě v hloubce kolem 200 m. Tato dravá ryba se živí korýši a malými rybkami, velmi rychle roste a může se dožít až 25 let. Pohlavní dospělosti dosahuje po dvou letech, velmi dobře se množí. Její maso je chutné a pevné. Nejvýznamnějšími producenty jsou USA a Rusko. Většinou se zamrazuje na moři, ale část výlovu jde ve formě celých mražených ryb jako surovina do Číny, kde se znovu rozmrazí, filetuje a jako „double frozen“ (tedy dvakrát zmražená) se dováží mimo jiné i do EU.
Postavení ploutví tresky tmavé je podobné jako u tresky obecné a dalších treskovitých ryb. Má však poněkud vypouklejší břicho a tlamu s výraznou spodní čelistí na horní části tmavého čumáku. Je světlejší než její bělomasá příbuzná, stříbřité tělo přechází na hřbetě do hnědozelena, břicho má téměř bílé. Dorůstá 130 cm při hmotnosti zhruba 30 kg, na trhu se můžete nejčastěji setkat s exempláři 70 cm dlouhými a vážícími 3 až 4 kg.
Treska tmavá má velmi aromatické, pevné a libové maso, které je zasyrova šedočervené a bledne až po tepelné úpravě. Právě kvůli tmavé barvě masa nepatřil dříve tento druh tresky k oblíbeným rybám, ale příznivý poměr kvality k ceně a vynález konzervace při vysoké teplotě jí zajistil popularitu. Chuť masa vynikne především při smažení, lze ho však využít také na závitky, sekanou, rybí guláš, špízy a do rybích prstů, případně k solení, uzení či konzervování. Tudíž úprava tresky má mnohostranné využití. Vysoce kvalitní filé, zamražené na moři, je bílé, s nižším obsahem tuku. V USA je to nejprodávanější ryba. Veškerá produkce pochází z volného oceánu, není zatím znám způsob, jak ji chovat faremně. Na moři zamražená surovina se produkuje ve dvou základních druzích, a to jako filety nebo filety slisované do bloku. Kvalitativně mezi nimi není rozdíl. Jen celé filety mohou občas obsahovat, zejména v hlavové části, drobnou kost, značí se proto jako PBI (pin bone in – špendlíkové kosti uvnitř), může se z nich vyrábět i blok. Vyšší kategorií je filetový blok prakticky bez kosti, značený PBO (pin bone out – bez kostí), kde podle standardu nesmí být více než jedna drobná kůstka na 1 kg výrobku. Tato surovina se používá pro výrobu porcí označených jako bez kosti a vhodná je i pro děti.
Cílem nakládání masa na uzení je hlavně konzervace a změkčení masa, ale též získání nových smyslových kvalit uzeného masa a uzenin. Na rychlost prosolení má vliv teplota, velikost nasolovaných kusů, druh prosolované tkáně, složení soli (směsi) na nakládání.
Vyšší teplota nasolení urychluje (teplota musí být do 5 °C, lépe 4 °C), ale hrozí větší riziko pokažení láku.
Větší kusy (šunky, rolády) se prosolují pomalu a zvláště u kosti je nebezpečí, že se bude maso kazit.
Vazivové (masové) tkáně se prosolují rychleji, naproti tomu u tukových částí (bůček, slanina) je pronikání soli pomalejší.
Starší postupy nakládání masa na uzení využívaly pouze kuchyňskou sůl (NaCl) a dlouhý čas nasolení (až 6 týdnů). Později se do soli přidával v malém množství takzvaný salnytr, což je dusičnan draselný nebo sodný (KNO3, NaNO3). Rychlost prosolení zvyšoval málo, ale barva masa po něm byla krásně červená. Později – a vlastně až do dneška – se používaly k nakládání masa na uzení takzvané rychlosoli, z nichž je nejznámější Praganda. Jejím použitím docílíme nejenom vybarvení masa, ale čas potřebný na naložení se zkracuje na 14 dnů. V Pragandě jsou totiž obsaženy kromě soli, dusičnanu draselného a cukru v malém množství i dusitanové soli (jedovaté). Tyto způsobují narušení svalových vláken a následné rychlé proležení a prosolení masa.
Složení soli: kompletní směs se skládá ze soli, dusičnanu a cukru (na 1 kg soli pouze 30 g dusičnanu (KNO3) a 30 g práškového cukru.
Krátkodobé solení na sucho
Používá se na solení masa do uzenářských výrobků (párky, klobásy, čabajky a salámy). Jeho účelem je též zachování vaznosti masa.
Maso vychlazené na 4 °C nakrájíme na kousky 2 x 2 cm anebo nameleme na strojku s otvory 15–20 mm. Na vepřové používáme 2,2–2,5 % solicí směsi na hmotnost masa a na hovězí a skopové dáváme 2,5–2,7 % na hmotnost masa. Tedy na 10 kg masa dáváme 220–250 g kompletní solicí směsi u vepřového a 250–270 g kompletní solicí směsi u hovězího a skopového. Vepřové, hovězí a skopové nakládáme každé zvlášť.
Po zamíchání odváženého množství soli maso napěchujeme do hrnce a uložíme na 1–3 dny do chladničky, po uležení má být na řezu růžové.
U salámů s výraznou mozaikou (kousky masa velikosti 0,5–5 cm) používáme též k nasolení těchto kousků uvedenou kompletní solicí směs. Množství solné směsi v uzeném mase do 2,5 % je ještě v přijatelných mezích, v rozmezí 2,5–3 % je již přesolené, jen málokdo má rád uzené, ve kterém přemíra soli přetluče jemnou uzenou chuť a koření.
Broskve jsou pro svou pikantní a slabě nahořklou chuť vhodné při přípravě sladkých jídel, ale zavařené broskve jsou nejlepším komponentem při minutkové úpravě masa nebo ve studené kuchyni. Broskvový kompot je lehce stravitelný, osvěžující, přičemž dobře zasytí, proto je vhodné jej podávat nemocným s horečkou. Zavařenými broskvemi obkládáme sladké dezerty, teplé mléčné kaše a flameri. Tradičně se půlky zavařených broskví plní kuřecím salátem.
Ke konzervování vybíráme broskve plně zralé, ale pevné. Před vložením do sklenic je oloupeme, (pokud máte rádi slupku, tak neloupeme a použijeme plody se slupkou). Jde to snadno, jen je třeba znát jednoduchou „fintu“ – broskve na jednom „pólu“ křížem nařízneme a spaříme vroucí vodou. Necháme je v ní asi dvě minuty. Poté spařené plody po jednom vybíráme z vody a malým ostrým nožem je loupeme. Začínáme u horní naříznuté části. Oloupanou broskev hned rozpůlíme (pomáháme si nožíkem). Až teprve rozpůlený plod zbavíme nějakých vad, dopředu vyřezaná broskev se těžko půlí. Jestliže máme broskve „tvrdky“, vyřezáváme směrem k pecce výseče. Takto odhalenou pecku už snadno vyřízneme. A nyní může začít samotná konzervace.
Nejlepší je použití běžné kuchyňské soli. To vede k redukci tekutiny v mase a tím ke snížení množení bakterií. Běžná sůl však způsobí šedé zbarvení masa a má nižší inhibiční faktor proti bakterii Clostridium botulinum. Výsledná slanina se pak dá smažit a používat k další tepelné úpravě nebo konzumovat za studena.
Pro dosažení červeného zbarvení masa a lepší konzervace se při nakládání do kuchyňské soli přidávají malé množství dusičnanů nebo dusitanů (sůl praganda, rychlosůl). Slanina naložená tímto způsobem není vhodná ke smažení ani jiným tepelným úpravám. Může se konzumovat pouze za studena.
Dusitany se následnou tepelnou úpravou smažením a grilováním mění na nitrosaminy a ty jsou prokazatelně karcinogenní - způsobují různé druhy rakoviny.
Uchovat červenou řepu zavařováním, aby mohla být celý rok připravena ke konzumaci, je prastarý zvyk, který funguje dodnes. Přestože má červená řepa nejvíc vitamínů a hodnot jako syrová, konzervace řepy má pro hospodyňku smysl. I těch vitamínů, minerálů a dalších hodnotných látek po zavařování červené řepy zůstane ještě dostatek.
Červená řepa je dobrým podpůrcem imunity, regeneruje organismus, podporuje růst tkání, má pozitivní vliv na funkci kardiovaskulárního systému, používá se při léčbě rakoviny a zároveň má preventivní účinky vůči této chorobě. Dnes se jí obvykle jenom kořen, a to syrový, vařený, nakládaný v octovém nálevu nebo konzervovaný.
Červená řepa je plodina pocházející původně ze Středozemí, dnes je oblíbená v Evropě, Severní Americe a spoustě asijských zemí. Je známá pro své přínosné účinky na lidské zdraví, obsahuje mnoho vitamínů, minerálů a dalších prospěšných látek.
Konzumace této zeleniny celkově podporuje odolnost organismu. Červená řepa má pozitivní vliv na nervovou soustavu organismu člověka, posiluje nervy. Dalšími jejími nezanedbatelnými účinky jsou pozitivní vliv na vidění a zrakovou ostrost. Je vhodné ji užívat při ženských obtížích, menstruačních potížích a v období klimakteria. Červená řepa blahodárně působí na kardiovaskulární systém člověka, pročišťuje krev a podporuje krvetvorbu. Díky obsahu železa rovněž doplňuje červené krvinky. Osvědčuje se při rekonvalescenčních stavech po prodělané borelióze a klíšťové encefalitidě. Podporuje látkovou výměnu, tudíž má detoxikační účinky, a vyplavuje škodlivé látky pryč z těla. Má i protinádorové účinky, a tak se při léčbě rakoviny doporučuje pít šťávu z červené řepy. Díky vysokému obsahu vlákniny působí dobře červená řepa na trávení, podporuje produkci trávicích šťáv a podporuje i činnost žlučníku a jater. Je dobrým pomocníkem při hubnutí. Pro svůj obsah kyseliny listové se doporučuje těhotným ženám a při přípravě na těhotenství. Celkově má červená řepa regenerační účinky, podporuje růst vlasů a nehtů, zpomaluje stárnutí organismu. Červená řepa je sice co do chuti sladká, avšak je nízkokalorická.
Nutriční hodnoty zavařované červené řepy na 100 g jsou: 55,57 kcal, 1,6 g bílkovin, 10,6 g sacharidů, 0,17 g tuků, 2,8 g vlákniny, 16 mg vápníku, dále obsahuje sodík, draslík, hořčík, křemík a vitamíny C, B a jiné.
Ingredience: 1/2 menší bulvy celeru, 1 velká nebo 2 menší mrkve, 1 pomazánkové máslo bez příchutě (bez chemické konzervace a barviv), 2 vejce uvařená natvrdo (ale nepřevařená, postačí vařit je tak 5–6 minut). Na dochucení citronová šťáva, sůl, bílý pepř, špetka cukru, lžička hořčice
Postup: Uvařte natvrdo 2 vejce. Celer rozkrojte na půl, oškrábejte a nastrouhejte najemno. Celer pokapejte citronovou šťávou, aby zbytečně nezhnědl. Mrkve oškrábejte a taktéž nastrouhejte najemno. Nastrouhanou mrkev s celerem osolte, přidejte špetku pepře, špetku cukru, lžičku hořčice a vše promíchejte s pomazánkovým máslem. Na závěr přidejte přes mřížku protlačená nebo najemno pokrájená uvařená vejce. Výslednou chuť můžete ještě doladit pomocí citronové šťávy.
Tip: Jedno pomazánkové máslo je tak akorát na půlku menší bulvy celeru a 1 velkou mrkev. Pokud chcete pomazánky udělat více, kupte raději 2 pomazánková másla. Zpočátku se bude zdát, že je pomazánkového másla málo a směs je „suchá“. Vše se ale postupně krásně spojí, zelenina pustí trochu šťávy, takže vše bude tak akorát. Pomazánce tedy prospěje, když ji necháte půlhodinky odležet.
Konzervace hotových jídel je vcelku jednoduchá záležitost. Zavařovat můžete téměř všechno, polévky, omáčky, ryby, uzeniny nebo maso. Důležité je nejprve jídlo uvařit a pak můžete začít. Je několik zásad, které je nutné při zavařování dodržet:
mít vždy čisté ruce;
mít perfektně čisté zavařovací sklenice s víčky, aby se jídlo nekazilo;
sklenice plnit vždy jen do 2/3, aby víčka při zavařování dobře chytla;
pokud se zavařuje maso, používat vždy víčka s červeným těsněním;
maso před zavařováním zbavit kostí;
těsnost víčka ověřit otočením sklenice dnem nahoru, nesmí vytékat;
pokud i přes toto všechno se stane, že se jídlo zdá zkažené, nikdy ho nekonzumovat.
Uzavřené sklenice naplněné hotovým jídlem postavíme do hrnce s vodou a zavařujeme při teplotě 100 °C zhruba 1,5 hodiny. Druhý den postup zopakujeme a zavařujeme ještě jednou po dobu 1 hodiny.
Smíchejte vodu, strouhaná, rozemletá, rozmixovaná, rajčata, rostlinný olej, ocet, med a provařte. Do vroucí marinády přidejte 5 až 6 kuliček pepře, 5 minut povařte a mírně ochlaďte. Papriky umístěte do sterilizovaných sklenic, do každé dejte 4 až 5 stroužků česneku a 5 až 6 kuliček pepře. Do marinády přidejte sůl podle chuti a poté nalijte do sklenic na papriky. Nechte ale volný prostor 1,5 až 2 cm od okraje sklenice, protože když lečo pasterujete, zvedne se až k okraji. Zavařování leča trvá 5 minut (zavařujeme a vaříme lečo zároveň). Utáhněte jim víčka a otočte je dnem vzhůru, přikryjte utěrkou a nechte je 5 až 6 hodin, dokud nevychladnou. Pak je dejte na chladné místo.
