Romadur je sýr s výraznou pikantní chutí a vůní, oblíbený ve všech fázích svého zrání. Zralý sýr je pokrytý narůžovělým mazem, na řezu je sametově bílý. Konzistence je měkká až tužší s mírně znatelným tvarohovým jádrem. Romadur se uchovává odděleně od ostatních potravin nebo v uzavřené nádobě, případně pod skleněným víkem. Splňuje požadavky bezlepkové diety.
Romadur a zdraví
Romadur je v Česku jedním z reprezentantů měkkých sýrů, který navíc zraje pod mazem. Do výrobníku, jehož objem je dělen přepážkami pro postupné zpracovávání mléka s cílem semikontinualizace výrobního procesu, se napouští postupně pasterované mléko o tučnosti 1 %, ohřáté na teplotu přibližně 30 °C. Do mléka se přidá zvolená smetanová kultura a syřidlo. Po 60 minutách se vytvoří gel, který je sýrařskými harfami krájen a promícháván při zvolené teplotě. Vzniklé sýrové zrno se vypouští na odkapní pohyblivý pás a sýrová sraženina, zbavená částečně syrovátky, se plní do skupinových perforovaných forem, kde se dále zbavuje syrovátky odkapáváním při převracení forem. Sýry jsou z forem vyklepávány na nerezové rošty. Rošty jsou stohovány a celé stohy se sýry jsou ponořeny do solné lázně. Po prosolení, které trvá přibližně 6–8 hodin, a následném oschnutí jsou sýry postříkány suspenzí obsahující bakterie produkující maz. Následně jsou sýry na roštech v paletách umístěny ve zracích sklepích s řízenou teplotou 16 až 18 °C a vlhkostí 90 %. Po době zrání, která trvá přibližně 3–4 týdny, jsou sýry baleny a expedovány.
První písemné doklady o výrobě českého sýra pocházejí z 10. století, na sklonku 19. století existovalo v Čechách okolo 150 menších sýráren, do 50. let u nás vyráběly sýry především menší soukromé nebo družstevní sýrárny, respektive mlékárny, skutečná velkovýroba začala až po úplném znárodnění průmyslu po komunistickém převratu v roce 1948. Po roce 1989 do původně socialistických podniků vstoupil často mezinárodní kapitál.
Romadur je významným zdrojem řady důležitých živin. Především to jsou bílkoviny (převážně kasein), jejichž obsah v sýrech kolísá podle jejich druhu. V závislosti na obsahu sušiny a tuku se obsah bílkovin pohybuje od 6 % do téměř 30 %. Mléčné bílkoviny řadíme mezi bílkoviny plnohodnotné, protože obsahují všechny esenciální aminokyseliny v dostatečném množství. Sýry obsahují relativně menší množství syrovátkových bílkovin (0,4–0,5 %) a laktózy (0,3–0,4 %) ve srovnání s ostatními mléčnými výrobky. Zřejmě z těchto důvodů můžeme předpokládat, že konzumace sýra vede k menšímu vzestupu inzulinémie, tedy plazmatické hladiny inzulinu, než při příjmu stejného množství jiného mléčného výrobku. Další důležitou živinou, kterou sýry obsahují, je vápník. Obsah vápníku v sýrech závisí zejména na obsahu sušiny, do určité míry i na použité technologii. Zvláště důležitý je příjem vápníku u dětí. Dostatečný přísun vápníku má také velký význam u starších lidí, kteří často trpí osteoporózou – chorobou nedostatečného
V naší poradně s názvem RAKYTNÍK - JEHO PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef.
Mám zájem vysázet a pestovat několik keřů Rakytníku. Přečetl sem dokumentaci, jak se Rakytník pěstuje, není náročný a hlavně obsahuje hodně vitanínu které potřebujem pro naše tělo.
Chci se zeptat jestli nebude vadit, pokud budou v okoli bilinky jako: Levandule, máta, bršlice kozí?
Vím že se rakytník časem rozrůstá jak do šířky i do výšky. Prosim o radu jak to bude nejlepší? Děkuji za odpověď. Josef
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Nebude to problém. Až se rakytník rozroste, tak bylinky vysadíte na jiné místo. Společně si nijak nevadí.
Romadur při hubnutí může mít v jídelníčku místo pouze výjimečně a v přesně hlídané porci.
Při redukci hmotnosti je problémem především vysoká energetická hustota a obsah tuku. I malá porce dodá relativně hodně energie a snadno naruší kalorický deficit. Pokud se Romadur objeví, doporučuji 20 gramů maximálně jednou týdně a vždy na úkor jiné tučné potraviny. Bez kontroly porcí Romadur hubnutí spíše komplikuje.
Může Romadur zvyšovat krevní tlak?
Romadur a krevní tlak spolu souvisí především kvůli vysokému obsahu soli.
U osob s hypertenzí může i menší množství Romaduru přispět ke zvýšení krevního tlaku nebo zadržování tekutin. Problémem bývá pravidelnost – kousek sýra několikrát týdně se rychle nasčítá. Pokud máte vysoký tlak, je vhodné Romadur výrazně omezit nebo vynechat a volit sýry s nižším obsahem soli.
Je Romadur vhodný pro keto dietu?
Romadur v keto dietě zapadá z hlediska sacharidů, ale má svá omezení.
Romadur obsahuje minimum sacharidů, což je pro keto výhodné. Zároveň ale přináší vysoký příjem soli a nasycených tuků. U citlivějších osob může vést k otokům nebo zvýšení tlaku. V praxi doporučuji Romadur v keto dietě brát jako chuťový doplněk, nikoli jako základní zdroj tuků.
Mohu Romadur jíst každý den v malé porci?
Každodenní konzumace Romaduru se obecně nedoporučuje ani při malé porci.
I když porce působí nevinně, denní příjem soli a tuku se rychle zvyšuje. Z praxe vidím, že právě každodenní drobnosti mají největší dopad na zdravotní stav. U Romaduru doporučuji spíše 1–2 dny v týdnu než každodenní rutinu, i když porce zůstává malá.
Je Romadur bezpečný při zvýšeném cholesterolu?
Romadur a cholesterol spolu souvisejí hlavně přes obsah nasycených tuků.
U zvýšeného cholesterolu není Romadur zakázaný, ale je nutné hlídat frekvenci a množství. Pravidelná konzumace může přispívat ke zvyšování LDL cholesterolu. V praxi doporučuji Romadur zařazovat výjimečně a upřednostňovat sýry s nižším obsahem nasycených mastných kyselin.
Je rozdíl mezi mladým a zralejším Romadurem?
Zralost Romaduru ovlivňuje chuť, obsah soli i snášenlivost.
Zralejší Romadur bývá výraznější a slanější, což může zvyšovat zátěž pro krevní tlak a zadržování vody. Někteří lidé ho hůře snášejí i tráví. Pokud už Romadur zařazujete, je často lepší volit méně vyzrálé varianty a hlídat porci ještě pečlivěji.
Je Romadur vhodný při cukrovce 2. typu?
Romadur při cukrovce 2. typu nebývá problémem kvůli sacharidům, ale kvůli celkové energetické zátěži.
Romadur obsahuje minimum sacharidů, takže nezpůsobuje výrazné výkyvy glykemie. Riziko spočívá spíše v jeho kalorické hodnotě, obsa
Koncentrovaná kyselina sírová (96–98%) je hustá olejnatá kapalina, 1,8krát těžší než voda. Je neomezeně mísitelná s vodou, při ředění se uvolňuje velké množství tepla. Má silné dehydratační účinky, zuhelnaťuje většinu organických látek. Je hygroskopická, pohlcuje vodní páry. Koncentrovaná kyselina sírová je velmi reaktivní a má oxidační účinky. Reaguje téměř se všemi kovy kromě železa (pasivuje jej), olova, zlata, platiny a wolframu. Zředěná kyselina sírová nemá oxidační schopnosti a reaguje s neušlechtilými kovy za vzniku vodíku a síranů, s ušlechtilými kovy nereaguje. Kyselina sírová je silná dvojsytná kyselina, která tvoří dva typy solí – sírany a hydrogensírany.
Kyselina sírová byla známá již od středověku, kdy byla připravována arabskými alchymisty suchou destilací (tepelným rozkladem) zelené skalice. Nebyl o ni příliš velký zájem, proto byla připravována pouze v malých množstvích v lékárnách. Teprve v 17. století se zvýšil zájem o její výrobu, což souviselo s jejím využitím při bělení tkanin a jako rozpouštědla při barvení oblíbeným modrým barvivem indigem. Nejprve se vyráběla ze zelené skalice stejným způsobem, jako ji vyráběli alchymisté, poté se vedle zpracování zelené skalice z důlních vod začaly uplatňovat další postupy, zejména výroba z vitriolových břidlic.
Zpracování vitriolových břidlic se stalo v 2. polovině 18. století základem pro výrobu české dýmavé kyseliny sírové – olea. Provozy, ve kterých tato výroba probíhala, byly nazývány „olejny“. Tuto výrobu ve velkém zavedl Jan Čížek v roce 1778 v chemickém závodě ve Velké Lukavici u Chrudimi a brzy poté následovaly další podniky, ve kterých se česká dýmavá kyselina sírová začala vyrábět. V první polovině 19. století se česká dýmavá kyselina sírová stala celosvětově známým pojmem a na její výrobě byl závislý německý i anglický textilní průmysl. V 70. letech 19. století u nás dosahovala roční produkce kyseliny sírové 6 000 tun. Na konci 19. století tato výroba zanikla.
Podstatou výroby bylo pálení (tepelný rozklad) síranu železitého, který se získával větráním a vyluhováním vitriolových a kyzových břidlic. Vznikající oxid sírový byl pohlcován ve vodě nebo kyselině sírové.
Jiným způsobem výroby kyseliny sírové byla komorová výroba, která byla spuštěna v Anglii v Oxfordu již v roce 1746. U nás byla výroba anglické kyseliny sírové z dovážených surovin (sicilské síry a chilského ledku) poprvé zavedena ve Velké Lukavici v roce 1807. Jednalo se o nitrózní způsob výroby, při němž se k oxidaci oxidu siřičitého používal oxid dusíku. Oxidace probíhala v uzavřených olověných komorách. Ztráty oxidu dusíku při výrobě kyseliny sírové podstatně snížil J. L. Gay-Lu
Tvrdé sýry zrají dlouho, mají nízký obsah vody. Obsah tuku ve tvrdých sýrech je až 50 %, dobře se strouhají. Mezi tvrdé sýry patří: Parmezán, Pecorino, Sbrinz.
Polotvrdé sýry nezrají tak dlouho jako tvrdé sýry, dobře se krájí, obsahují méně vody. Mezi polotvrdé sýry patří: Čedar, Gouda, Eidam, Ementál, Raclette, Cantal.
Tato otázka se objevuje velmi často a je naprosto legitimní. Z vlastní praxe ale musím říct jednu zásadní věc: tvrdé ani polotvrdé sýry nejsou pro čískejk technologicky vhodné. Nejde o chuť, ale o chování sýra při pečení a chladnutí.
Proč tvrdé sýry v čískejku nefungují
Tvrdé a polotvrdé sýry mají zcela jinou strukturu bílkovin než krémový sýr. Při zahřívání se taví nerovnoměrně, oddělují tuk od bílkoviny a po vychladnutí znovu tuhnou do gumové nebo drobivé hmoty.
Zkušenost ukazuje, že i malé množství tvrdého sýra v náplni vede k výsledku, který:
nedrží hladkou strukturu,
působí těžce a hutně,
ztrácí typickou krémovost čískejku.
Co se stane, když použijete sýr typu eidam, gouda nebo ementál
Při pečení se tyto sýry začnou chovat jako při zapékání – oddělí se tuk, vzniknou mastná oka a po vychlazení hmota ztuhne. Výsledkem není čískejk, ale spíš slaný zapékaný koláč s dezertní chutí, což je technologický i chuťový rozpor.
Zkoušel jsem tyto varianty z čisté zvědavosti a výsledek byl vždy stejný: dezert se nedal čistě krájet, neměl krémový řez a chuť působila těžce a nevyváženě.
Proč krémový sýr funguje jinak
Krémový sýr má vysoký podíl tuku a jemně vázané bílkoviny, které při nízké teplotě pečení vytvoří stabilní emulzi. Ta po vychlazení zpevní, ale zůstane krémová a hladká.
Právě tato vlastnost je důvodem, proč je krémový sýr nenahraditelný. Nejde o značku ani marketing, ale o fyzikální chování suroviny.
Existují výjimky nebo kompromisy?
Pokud někdo hledá experiment, lze do krémového sýra přidat velmi malé množství jemného čerstvého sýra, například žervé nebo mascarpone. Vždy však musí tvořit menšinu směsi.
Tvrdé sýry žádnou bezpečnou výjimku nemají. Jakmile je použijete, nevznikne čískejk v pravém slova smyslu.
Závěr zkušeného kuchaře
Čískejk není prostor pro improvizaci se sýry. Pokud chcete dezert, který drží tvar, má čistý řez a krémovou strukturu, krémový sýr není doporučení – je to nutnost. Vše ostatní vede k jinému typu jídla, ne k čískejku.
Základy k umění výroby dnešních evropských sýrů položili staří Římané. Ve svých obrovských domech s mnoha místnostmi totiž mohli ovlivňovat jednotlivé fáze zrání sýrů. K významným faktorům, které daly vzniknout velké rozmanitosti druhů a chutí, patřily také vlhkost, teplo a průvan, stejně jako kouř z kamen, omývání sýrů a přidávání bylinek. K výrobě sýra používali nejrůznější druhy mléka – za nejdůležitější bylo považováno mléko ovčí, kravské a kozí, ale zpracovávalo se také mléko kobyl a oslic. Z kulinářské příručky známého římského gastronoma Columelly, kterou napsal kolem roku 50 n. l., vyplývá, že Římané již používali „coagulum“, tedy syřidlo, které pocházelo ze čtvrtého žaludku kůzlete nebo jehněte. V příručce rovněž vysvětluje použití soli, která měla sýr vysušit a zakonzervovat jej pro delší trvanlivost při transportu.
Sýr býval u nás kdysi obecně rozšířeným pokrmem, i poslové kněžny Libuše prý zastihli Přemysla Oráče, jak právě pojídá chléb se sýrem – a byli jím také pohoštěni. Staročeské „kozí syrečky“ bývaly výnosným exportním zbožím a byly požadovány i pro svatbu krále Vladislava v roce 1502. Slavné olomoucké tvarůžky zůstávají s oštěpky a brynzou stálou specialitou. Na Slovensku byl dán podle sýra i název městu. Jde o Kežmarok, jehož jméno vzniklo z německého Kasemarkt – trh sýrů.
Mast z bobkového listu se používá především jako kosmetická a podpůrná péče o pokožku.
Nejčastěji se aplikuje na suchou, namáhanou nebo podrážděnou kůži, kde pomáhá zlepšit komfort a pocit hydratace. Mnoho lidí ji využívá také k jemné masáži svalů a kloubů, protože mast z bobkového listu navozuje pocit prohřátí. Je ale důležité zdůraznit, že nejde o léčivý přípravek, ale o doplněk běžné péče.
Je mast z bobkového listu léčivá, nebo jen kosmetická?
Mast z bobkového listu je považována za kosmetický přípravek, nikoli za lék.
Neobsahuje standardizované léčivé látky v přesně daných koncentracích, a proto se vavřínová mast nemůže brát jako náhrada lékařské léčby. Její přínos spočívá hlavně v podpoře komfortu pokožky, nikoli v řešení zdravotních problémů. Právě realistické očekávání je klíčem k její spokojené používání.
Jak často lze mast z bobkového listu používat?
Mast lze používat denně, obvykle jednou až dvakrát denně.
Záleží na konkrétní potřebě a citlivosti pokožky. Při prvním použití je vhodné nanést malé množství a sledovat reakci kůže. Pokud je vše v pořádku, lze mast z bobkového listu používat dlouhodobě jako součást běžné péče, například po sprše nebo po fyzické zátěži.
Je mast z bobkového listu vhodná i pro děti?
Pro malé děti se obecně domácí bylinné masti nedoporučují.
Dětská pokožka je citlivější a může reagovat podrážděním. Pokud by se mast měla použít u starších dětí, je nutné provést test na malé ploše kůže. Vavřínová mast není primárně určena pro dětské použití a u nejmenších dětí je lepší se jí vyhnout.
Lze mast z bobkového listu používat na obličej?
Na obličej se mast obvykle nedoporučuje.
Mast má hutnější konzistenci a výraznou vůni, která nemusí být pro pleť příjemná. Navíc může ucpávat póry. Mast z bobkového listu je vhodnější pro použití na tělo, ruce nebo nohy, nikoli jako pleťový krém.
Proč se do masti přidává líh?
Líh slouží především jako konzervační složka.
Pomáhá prodloužit trvanlivost domácí masti a omezuje množení mikroorganismů. Přidává se v malém množství, aby neměl dráždivý účinek. Díky tomu domácí mast z bobkového listu vydrží při správném skladování až několik týdnů.
Dá se mast z bobkového listu vyrobit i bez lihu?
Ano, mast lze vyrobit i bez přidání lihu.
Je však nutné počítat s kratší trvanlivostí. Bez lihu je potřeba mast skladovat výhradně v lednici a spotřebovat ji ideálně do několika týdnů. Pokud vyrábíte vavřínovou mast bez konzervace, vyplatí se dělat menší dávky.
Levné bílé jogurty často překvapí svou hutností a čistým složením. U některých výrobků privátních značek najdete složení srovnatelné s dražšími značkami: mléko a živé kultury, bez škrobů a stabilizátorů.
Chuť: mírně kyselejší, ale svěží.
Plus: skvělý poměr cena/kvalita.
Mínus: někdy nižší obsah bílkovin.
Sýry a tavené sýry
Největší rozdíly se objevily u tavených sýrů. Levné značky mají často více tavicích solí a méně skutečné sýrové sušiny. U tvrdých sýrů (např. Eidam) se kvalita výrazně liší podle výrobce.
Nejlepší volba: tvrdé sýry z Lidlu nebo Kauflandu – dobrá chuť i obsah tuku.
Nejhorší: ultra levné tavené sýry se slabou chutí.
Základem je pasterizované mléko s vlastnostmi vhodnými pro výrobu sýra. Používá se nejen kravské mléko, ale také ovčí, kozí či buvolí. Jak tučné je mléko, tak tučný je výsledný sýr. Obsah tuku u mléka se upravuje odebráním nebo přidáním smetany.
Sýr tvoří pevné látky z mléka, které se oddělují pomocí srážení. Vlastnosti jako vzhled, chuť a vůně, oka v sýru nebo povrchovou či vnitřní plíseň ovlivňují kultury mikroorganismů a ušlechtilých plísní, které se přidávají ještě před srážením.
Rozlišuje se takzvané kyselé a sladké srážení. Kyselé srážení se děje pomocí bakterií mléčného kysání. Ty přetvoří laktózu na kyselinu mléčnou, díky níž se vysráží kasein. Touto metodou se dnes vyrábějí tvarohy a olomoucké tvarůžky.
Sladké srážení probíhá pomocí syřidla, což je enzym, který mléko srazí, aniž by se zvýšila kyselost. Dříve byl získáván ze žaludku telat, dnes je možné ho vyrobit synteticky i z rostlin.
Z vysráženého mléka vzniká sýřenina. Ta se míchá pomocí sýrařské harfy, zahřívá se na teplotu 50 až 60 stupňů a přitom odtéká syrovátka, dokud sýřenina nedosáhne požadované pevnosti. Dále se hmota lisuje do tvarů a mírně se osolí a může se prodávat. Takto například vznikají čerstvé sýry typu Lučina. Nebo se bochníky a jiné tvary vkládají do solného roztoku a nechají se dále zrát v podmínkách optimálních pro činnost bakterií. Oka v sýru způsobují plyny, které vznikají právě působením bakterií. Eidam zraje 2 měsíce, Ementál 6 měsíců, Parmazán 2 roky.
Tavené sýry se vyrábějí roztavením tvrdého sýra horkou párou a přidáním tavicích solí fosfátů a citrátů, které způsobují, že roztíratelná konzistence vydrží.
Recept na domácí sýr
Ingredience: 12 l mléka, 5 ml syřidla, sůl, voda, směs koření
Technologický postup: 10 až 12 l mléka (neupravené, domácí) zahřejte na 63 °C (provedete takzvanou termizaci, při níž by se podle pravidel měla vysoká teplota udržovat po dobu 30 minut) a po zchladnutí na 40 °C vmíchejte jeden kelímek dobré zakysané smetany. Po 20 minutách, kdy se v mléce namnoží naočkovaná mikrobiální kultura, důkladně vmíchejte 5 ml syřidla zředěného trochou vody. Důkladně vše promíchejte a opět zahřejte na 40 až 50 °C. Po 30 až 60 minutách vznikne takzvaná sýřenina, která má konzistenci pudinku. Sýřeninu promíchejte čistou rukou, dokud se nezačne na povrchu srážet syrovátka. Část jí slijte, abyste dál nezahřívali celý objem (některé postupy doporučují sýřeninu nakrájet nožem na kostky). Na dně kastrolu se musí usadit tuhá sraženina, kterou je třeba scedit. Přes cedník hmotu zároveň důkladně vymačkejte. Tento zákla
Ve svém příspěvku VÝROBA BUDKY PRO ČMELÁKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vysloužil Zdeněk.
Prosím o zaslání plánku na výrobu budky pro čmeláky.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Karel Rabens.
Rád bych si budku pro čmeláky vyrobil.To by pro mne nebyl problém!Zatím jsem se ale nikde nedočetl kde se dává přikrmování.Před vchodem do včelína,nebo dovnitř?
Díky K.R.
A pokud bych během týdne včelín umístil,je ještě naděje že ho obsadí?
Díky K.R.
Sýry nejsou jen doménou průmyslu, může je dělat každý, kdo je ochotný se tímto oborem zabývat a koho to baví. Je možné si vyrobit jogurt, čerstvý sýr, plísňový sýr, domácí tvaroh, ba i tvrdé a polotvrdé bochníky sýra. Na internetu je široká škála nabídek těchto kurzů. V cyklu kurzů „VÝROBA SÝRŮ“ se naučíte dělat sýry dobře, snadno a s radostí. Obsáhnete kompletní sortiment, včetně zakysaných výrobků. Je jedno, zda se budete sýrařstvím živit, nebo je budete dělat „jen tak pro sebe“. Když pochopíte podstatu, množství nerozhoduje.
Sýry je možné připravovat jednak z tvarohu, jednak ze sýřeniny získané enzymatickým působením syřidla.
Varianta I
Ingredience: Na počátku cesty k sýru stojí mléko, musí jít o mléko čerstvé, ne nějaké vysoce trvanlivé, odtučněné a všeho zbavené. Dále potřebujete startovací kulturu, syřidlo, camembertskou kulturu, případně chlorid vápenatý (pro kupovaná homogenizovaná mléka). Dále budete potřebovat hrnec, ve kterém budete dělat sýr, několik lžic a lžiček, metličku, dlouhý nůž, naběračku, teploměr, kus plátna na odkapání sýřeniny.
Postup: Mléko zahřejte ve vodní lázni na 37 °C. Do zahřátého mléka vmíchejte startovací kulturu, třeba jogurt Hollandia, a to 3 lžíce. Nechte ho hodinu až dvě přiklopené bez míchání při 37 °C. Domácí mléko vytvoří vždy krásnou sýřeninu, u kupovaného mléka je lepší vmíchat před syřidlem pár kapek chloridu vápenatého, sýřenina bude pevnější. Syřidlo rozmíchejte v převařené vychladlé vodě. Na 2 litry mléka lžičku syřidla do panáka vody. Panáka nalijte do mléka za stálého míchání metličkou, po minutě začněte míchat v opačném směru, aby se mléko ustálilo, a přiklopte. Sýřenina by měla vzniknout do hodiny, lze počkat i dvě hodiny, déle už to nemá cenu, v případě stálé tekutosti musíte svůj pokus vzdát. Sýřenina se dlouhým nožem nakrájí na čtverečky kolmo a pak i v ostrém úhlu vůči dnu hrnce, aby vznikly zhruba stejné centimetrové kusy, nechá se chvíli ustát, aby vystoupila syrovátka. Sýrové zrno slijte přes lněné plátno, zavažte a nechte odkapat půl hodiny. Výsledkem je základní sýrová hmota, výchozí surovina k výrobě nejrůznějších sýrů.
Varianta II – bez syřidla
Ingredience: 1 kg tvarohu, 1 l mléka, 1 lžička jedlé sody, 1 lžíce másla, kmín, sterilovaná zelenina, čerstvá zelenina, hrášek, paprika, vejce natvrdo – vše dle chuti
Postup: Tvaroh vložíme do hrnce a zalijeme mlékem. Přivedeme téměř k varu, aby se tvaroh v mléce jemně natavil. Netrvá to příliš dlouho. Pak mléko i s tvarohem slijeme, tedy lépe řečeno syrovátku, protože mléko se srazí. V cedníku nám zbyde natavený tvaroh, který vložíme do hrnce, ve kterém již máme lžíci másla. Osolíme, můžeme přidat kmín nebo vlastní koření dle chuti a jedlou sodu. Hmotu v hrnci postupně zahříváme. Tvaroh se začne pomalu tavit. V tuto chvíli už je třeba mít připravenou formičku, nejlépe teflonovou na biskupský chlebíček, či srnčí hřbet, plastovou krabičku, hrníček, cokoli. Pokud chcete zkusit barevný sýr typu rolády, je třeba mít připravený hrášek, kukuřici, kapie na kousky, vejce natvrdo, vše hezky promíchat a přidat k sýru těsně před naléváním do formy. Vše je pak nutné nechat uležet do
Ve svém příspěvku VYBAVENÍ PRO MALOU LOŽNICI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dagmar.
Zdravím, hezký článek. A prosím tip, kde sehnat takový nábytek? My občas s rodinou jezdíme nakupovat do těch pražských velkoobchodu, které všichni určitě znají. A nebo pak přes internet třeba tady na tom eshopu a koukám, že mají i vybavení ložnic https://www.aminabytek.cz/nabytek-do-loznice/ Maji zajímavý dřevěný nábytek a hlavně je to česká výroba, takže aspoň člověk podpoří nějaké ty české výrobce.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Dita.
Moc dobře sepsané tipy, pro tyto byty se určitě hodit budou, protože prostoru je málo a potřebného nábytku a vybavení hodně :) Určitě je dobré rozmyslet si, co člověk potřebuje a co naopak už tolik ne, protože tím se celá situace velmi ulehčí a najednou je i malý byt docela prostorný.
Ingredience: 2x sýr romadur, 250 ml piva, 100 g másla, půlka cibule
Postup:Sýry dáme do sklenice, zalijeme pivem, uzavřeme a necháme při pokojové teplotě uležet minimálně 5 dní. Když sýry změknou, slijeme nálev z piva a sýry přendáme do mísy. Rozmačkáme je vidličkou a vymícháme s máslem do hladka. Přidáme nadrobno nakrájenou cibuli a promícháme. Mažeme na pečivo, nejlépe na čerstvý chléb.
Pomazánka s kuřecím a uzeným masem
Ingredience: 200 g vařeného nebo pečeného kuřecího masa, 50 g vařeného uzeného masa, 2 lžíce ochucené majonézy, například tatarské omáčky, 1 lžičku kremžské hořčice, 4 rajčata, 2 sterilované okurky, 100 g pomazánkového másla, nadrobno nasekaný kopr, sůl
Postup: Kuřecí a uzené maso umeleme na masovém mlýnku a dáme je do mísy. Přidáme máslo, hořčici, sterilované okurky nastrouhané nahrubo, majonézu a sůl podle chuti. Z připravených surovin vymícháme hladkou pomazánku. Pomazánka skvěle chutná na opečených plátcích pečiva. Před podáváním posypte sekaným koprem a ozdobte kolečky čerstvých rajčat.
Sýrová pomazánka s tuňákem
Ingredience: 1 konzerva tuňáka v oleji, 120 g taveného sýra, 150 g rostlinného másla, 100 g nastrouhaného uzeného sýra, 1 lžičku hořčice, mletý pepř, pažitka na ozdobení
Postup: Část oleje z konzervy slijte, aby pomazánka nebyla příliš mastná. Tuňáka vyklopte do mísy. Cibuli nakrájejte nadrobno k rybímu masu a přidejte ji spolu s ingrediencemi k rybímu masu. Pomazánku důkladně promíchejte a nechte v lednici alespoň půl hodiny. Mažte na pečivo a ozdobte pažitkou.
Balkánská pomazánka
Ingredience: 200 g balkánského sýra, 180 g pomazánkového másla, sůl, 2 stroužky česneku, 1 lžíce olivového oleje, 6 sušených rajčat
Postup: Balkánský sýr rozdrobíme a smícháme s pomazánkovým máslem, přidáme najemno nasekaná sušená rajčata a lžíci olivového oleje, najemno nasekaný česnek a sůl, tu nemusíme. Řádně promícháme a natíráme na pečivo. Zdobíme sušenými rajčaty.
Ředkvičková pomazánka
Ingredience: 2 svazky ředkviček, 1 svazek naťové cibulky, 3 cm čerstvého křenu, 250 g polotučného tvarohu, sůl, pepř
Postup: Ředkvičky omyjeme a nastrouháme na hrubém struhadle, dobře vymačkáme přebytečnou vodu. Cibulku nasekáme najemno i s natí. Křen nastrouháme, všechnu zeleninu smícháme s tvarohem. Nakonec pomazánku osolíme a opepříme. Podáváme s pečivem, můžeme ozdobit kolečky ředkvičky a pažitkou.
Sýry, mléko a bazalku vařte, dokud se tavené sýry nerozpustí. Pokud vám bude připadat omáčka hodně hustá, přidejte více mléka. Dle chuti můžete dosolit. Hotovou sýrovou omáčku servírujte s uvařenými špagetami.
Ve svém příspěvku DOMÁCÍ VÝROBA SÝRA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Soňa Kroupová.
Dobrý den, doma jsem si často dělala "Lučinu" z kupovaných jogurtů. Poprvé jsem to zkusila z čerstvého kravího mléka. Počkala jsem do druhého dne, stáhla z vršku smetanu. Mléko jsem zahřála na 37°C a vmíchala jsem jihočeský smetanový jogurt. Zabalila do péřovky a nechala do druhého dne. Teď už je to asi 3 dny v chladu, ale jogurt je mazlavý, jakoby slizký. Nevím, kde jsem udělala chybu. Předem moc děkuji za odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Čestmír.
Dobrý den.
Chybu jste udělala v teplotě. Jogurt zraje při teplotě
42 - 45 stupňů celsia, Výroba trvá při této teplotě 6 hodin.
Já používám jogurtovač Bravo (cca 500 Kč). Studené mléko
jakékoliv i z krabice se smíchá se čtvrt kilem jogurtu,
naleje do skleniček a nechá v jogurtovači hodin. Pak se dá do
lednice vychladit. Můžete použít i termosku, do peřin nebo
domácí pekárnu, která má funkci kvašení. Důležité je dodržet
teplotu, delší čas nevadí.
V těhotenství a při přípravě stravy pro malé děti je nutné se vyhnout plísňovým sýrům. Není to jenom kvůli bakterii listérii. Problémem jsou plísňové kultury. Stačí nesprávné skladování nebo překročení doby použitelnosti a takzvané ušlechtilé plísně mohou produkovat mykotoxiny, navíc se mohou přidat ještě další nebezpečné plísně.
Několik častých a nebezpečných mýtů:
Nákaza listeriózou hrozí častěji z jiných zdrojů než z mléčných produktů, neboť mléčné produkty obvykle bývají vyráběny z pasterizovaného mléka.
Nechat plísňové sýry s prošlým datem spotřeby doma „ještě lépe uzrát“.
Tavené sýry jsou vhodným zdrojem vápníku. (Naopak: Tavené sýry obsahují fosfáty, které blokují využití vápníku. Proto nejsou příliš vhodné pro děti.)
Ve svém příspěvku DOMÁCÍ VÝROBA SÝRA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Čestmír.
Dobrý den.
Chybu jste udělala v teplotě. Jogurt zraje při teplotě
42 - 45 stupňů celsia, Výroba trvá při této teplotě 6 hodin.
Já používám jogurtovač Bravo (cca 500 Kč). Studené mléko
jakékoliv i z krabice se smíchá se čtvrt kilem jogurtu,
naleje do skleniček a nechá v jogurtovači hodin. Pak se dá do
lednice vychladit. Můžete použít i termosku, do peřin nebo
domácí pekárnu, která má funkci kvašení. Důležité je dodržet
teplotu, delší čas nevadí.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Lenka.
Pokud máte zájem, napíšu vám ten nejjednodušší recept, roky vyzkoušený, hustý a lze ho bez problémů vyrobit bez jogurtovače.Jen se šlehačem, jogurtem a suš. mlékem. Jde ale o jogurt určité značky a to se psát asi nesmí. Já vám to ale ráda sdělím.
Ingredience: 1 celer (o průměru cca 12 cm), tvarůžky, niva, plátky salámu Křemešník, koření Barbecue, sůl, ocet nebo citron, strouhanka, hladká mouka, trochu piva (do vajíček k obalování)
Ingredience na nivovou omáčku: 250 ml sladké smetany, 2 tavené sýry, 150 g nivy, oříšek másla, mletý pepř, špetka muškátového oříšku
Postup: Oloupaný celer vaříme do poloměkka v osolené a mírně okyselené vodě (octem nebo citronem) cca 15–20 minut. Po vychladnutí nakrájíme na 1cm plátky. Kulatým tvořítkem na cukroví (průměr o něco menší než tvarůžek) vyřízneme v celeru otvor, tvarůžek tvořítkem ořízneme a vložíme do otvoru v celeru. Tímto postupem můžeme vkládat různé druhy sýrů, buď podle chuti, nálady nebo co nám lednička nabídne. Plátek celeru s tvarůžkem mázneme rozšlehaným vajíčkem, okořeníme a přiložíme plátky salámu (postupně z obou stran). Obalíme v trojobalu a zvolna smažíme. Usmažené plátky přelijeme nivovou omáčkou a podáváme s bramborovou kaší.
Postup na nivovou omáčku: smetanu vlijeme do kastrolku, přidáme tavené sýry, zahřejeme, až se sýry rozpustí, přidáme nahrubo nastrouhanou nivu, promícháme, přistrouháme muškátový oříšek, lehce opepříme, případně naředíme mlékem a nakonec přidáme oříšek másla, necháme rozpustit, promícháme a máme hotovo.
Pokud máte Romadur rádi, ale víte, že vám z hlediska zdraví nevyhovuje, existují alternativy, které se lépe přizpůsobí dietním omezením.
Alternativy s nižším obsahem soli
Vhodnější volbou mohou být některé čerstvé nebo polotvrdé sýry s nižším obsahem soli. Ty umožňují zachovat chuť sýra v jídelníčku, aniž by výrazně zatěžovaly krevní tlak.
Alternativy při snaze o redukci hmotnosti
Při hubnutí se osvědčují sýry s nižší energetickou hodnotou a vyšším podílem bílkovin. Ty lépe zasytí a méně narušují kalorický deficit.
Romadur pak může zůstat spíše výjimečnou chuťovou záležitostí než pravidelnou součástí stravy.
