Křenová omáčka bývá na talíři bílá a klidná, ale chuťově prázdná. Nebo naopak pálí nepříjemně a hořkne. Dlouho jsem si myslel, že je to „normální“, dokud jsem nezačal řešit, proč některé restaurace servírují křenovou omáčku plnou chuti a jiné ne.
Zásadní změna přišla ve chvíli, kdy jsem pochopil logiku Pohlreichova stylu: silný vývar místo mléka, minimum mouky a křen přidaný až úplně na konec. Nejde o tajnou ingredienci, ale o pořadí kroků a respekt k surovinám.
FAQ – Často kladené otázky
Kdy přidat křen, aby nezhořkl a neztratil sílu?
Křen se do křenové omáčky přidává vždy až na úplný závěr, mimo plný var.
Jakmile se křen vaří, rychle ztrácí aroma a zůstává po něm nepříjemná hořkost. Právě proto křenová omáčka podle Pohlreicha funguje tak, že se křen vmíchá až po stažení hrnce z ohně. Omáčka je stále horká, ale už nevaří, takže se chuť křenu rozvine bez zhořknutí.
Kolik křenu dát do omáčky, aby pálila, ale nebyla agresivní?
Správné množství křenu je klíčové a záleží na tom, zda použijete čerstvý nebo skleničkový.
U čerstvého křenu počítejte zhruba 20–30 gramů na jeden litr omáčky. U křenu ze sklenice je potřeba množství navýšit, protože je méně výrazný. Důležité je přidávat křen postupně a ochutnávat, protože křenová omáčka pálí se zpožděním a konečná ostrost se projeví až po několika minutách.
Dá se křenová omáčka udělat úplně bez mouky?
Ano, křenová omáčka se dá připravit i bez klasické jíšky.
Místo mouky lze omáčku lehce zahustit redukcí vývaru nebo vyšším podílem smetany. Křenová omáčka bez moučné chuti je lehčí a chuť křenu v ní vynikne čistěji. Tento postup je bližší moderní kuchyni a vyhovuje i lidem, kteří mouku v omáčkách nemají rádi.
Jak zachránit slabou křenovou omáčku?
Slabá křenová omáčka se většinou dá ještě velmi dobře zachránit.
Nejčastější řešení je přidání další dávky čerstvého křenu, opět mimo var. Pomůže také lehké zvýraznění chuti kyselinou, například pár kapkami octa. Slabá křenová omáčka často netrpí nedostatkem křenu, ale chybějícím kontrastem, který ji „probudí“.
Jak zachránit příliš ostrou křenovou omáčku?
Příliš ostrá křenová omáčka se tlumí, neředí.
Pomůže přidání smetany nebo trochy vývaru, které chuť zakulatí. Důležité je omáčku znovu krátce prohřát, aby se chutě spojily. Příliš ostrá křenová omáčka se často zjemní i sama po několika minutách odstátí, protože ostrost křenu se postupně uklidní.
Lze použít křen ze sklenice místo čerstvého?
Ano, křen ze sklenice použít lze, ale s určitými omezeními.
Je potřeba vybírat kvalitní výrobky bez cukru a zbytečných dochucovadel. Skleničkový křen je méně aromatický, proto ho bývá potřeba víc. U receptu typu pohlreich křenová omáčka je ale čerstvý křen vždy lepší volbou, pokud ho máte k dispozici.
Proč křen pálí až po chvíli a ne hned?
Křen obsahuje látky, které se uvolňují až při strouhání a kontaktu s tekutinou.
Při prvním ochutnání se může zdát omáčka jemná, ale během několika minut se ostrost rozvine. Právě proto je důležité nepřidávat křen najednou a dát omáčce čas. Tento efekt je typický pro kvalitní čerstvý křen.
Ve svém příspěvku KŘEN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vandenberk.
Dobrý den.Chtěl bych Vás poprosit o radu ohledně křenu.Letos jsem si chtěl naložit hlávkový zelí s křenem.Křen jsem si tyčovým mixérem na jemno rozdrtil a uzavřel do sklenic s uzavíratelným víčkem a uložil do ledničky.Křen byl kupovaný v marketu a měl dost velkou sílu.Druhý den jsem ho chtěl použít a uplne z něho vyprchala ta síla.Tak mám zelí s křenem a není to vůbec cítit.Nedávno k pečenýmu kolenu jsem do předu dal očistěný křen na dva dny do vody a stalo se úplně to samý tak nevím kde je chyba.Prosím o radu co dělám špatně.Předem děkuji za odpoveď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Antonín.
Vážený pane.
S podobným problémem se "potýkám" již roky a stále se stejným výsledkem.Možná to bude tím,že se tady pěstuje nebo dováží podobný šmejd-jako např. česnek ze Španělska nebo Číny-který za nekřesťanské peníze kupujeme.Já jsem na křenu dost "ujetý" ale to co se tady prodává v poslední době je šmejd nejhoršího zrna,ještě před nějakými deseti roky se nastrouhaný křen,uložený ve sklenici v lednici mohl pálivý konzumovat ještě po několika dnech a dnes jej druhý den můžu vyhodit.Ač jsem se ptal několika lidí co s tím udělat,tak jako odpověď bylo pokrčení ramen.
Velice rád bych získal nějakou zaručenou radu,jako vy !!!! a za tu předem moc děkuji.
Brambory lze pěstovat různými způsoby, níže uvedené formy pěstovaní se provádějí v oblasti zahrádkaření.
Pěstování brambor ve věžích
Nevýhodou pěstování brambor je jejich nárok na velký prostor. Zemědělci z And však vyvinuli pro vyřešení tohoto problému velmi účinnou techniku. Nejprve malou plochu několika čtverečních metrů obloží kameny a zde vypěstují několik rostlin. Jakmile jejich nať dosáhne výšky asi 15–20 cm, zvýší zídku okolo záhonu a záhon doplní asi o 10 cm půdy. Když nať opět vyroste asi na 15–20 cm, znovu zvýší zídku a doplní záhon půdou. A tak to jde stále dál a dál. Z půdy vždy vyčnívá pouze svrchní svazek natě. Bramborové věže mohou být až 1,2 metru vysoké.
V každé vrstvě půdy vytvářejí brambory nové postranní výhonky s novými hlízami. Nakonec se část zdi obklopující věž zbourá a půda se odstraní. Je až nepředstavitelné, jaké množství hlíz takto naroste. Podobné bramborové věže můžeme vytvořit i v našich podmínkách, například pomocí starých pneumatik, prken.
Pěstování brambor v pytli
Tento způsob pěstování využívá toho, že když brambor klíčí, tak nasazuje výživové a plodné kořeny (části kořenů, na kterých rostou hlízy) postupně po celé délce lodyhy. Výhodou je, že se nemusí plít plevel, je dobrá ochrana před jarními mrazíky, velmi nízká, takřka žádná spotřeba hnojiv. Čím více zpracujete organického odpadu (shrabané listí z podzimu, včetně plevele, papíru, lepenky, trávy, štěpků, dřevěných pilin), tím méně hnojiv.
Naklíčené brambory se zasadí do mělké vrstvy 10 cm uleželého a vlhkého, loňského, shrabaného listí a pokryjí 10cm vrstvou kompostu nebo hlíny a po vyrašení cca 10–15 cm stonku se tento pokryje další vrstvou organických odpadků a navrch hlínou. Nechají se pouze vrcholové listy s přibližně 5cm částí stonku. Brambora vyrazí ze zahrnutých částí stonku nejenom kořeny, ale i plodné kořeny, na nichž jsou hlízy. A tak se pokračuje dále, až se dospěje k hornímu okraji pytle anebo sudu (igelit pytle se postupně, jak přisypáváme hlínu, roluje zespod nahoru). Brambora má na vrcholu vegetace silnou a bohatou korunu ze stonků a listů, vzhledem k dobré výživě (organické odpadky se zároveň postupně rozkládají na humus a živiny) nesrovnatelnou s klasickým pěstováním. Výnos je několikanásobný, na cca 30 cm výšky pytle se počítá s jednonásobkem sklizně. Postupným zahrnováním se dosáhne i toho, že je brambora částečně chráněna před plísní.
Z toho plyne, že pytel o průměru kolem 30 cm a výšky 1 m dá v optimálním případě 3násobnou sklizeň. U pytlů odstřihneme spodní dva rohy. V pytlích se velmi dobře postupně zvyšuje výška
Ve svém příspěvku KŘEN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Dobrý den.
Dnes jsme na zahrádce vykopali křen, který jsme tam z oddenku před dvěma roky zasadili, abychom ho použili při nakládání okurek.Křen ale skoro nepálí
a vůbec není štiplavý. Mohli jsme ho s něčím zaměnit nebo je to něčím jiným?
Děkuji za zprávu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ola Hrušková.
Dobrý den, loni jsem sterilizovala Křen podle návodu, bohužel stratil stiplavost, pálení, prostě chuť, co Křen na mít. Jak uchovat Křen aby zůstal silný(stiplavy) po celou dobu a to do další sezóny. Děkuji
Pro léčebné i potravinářské účely se sbírá kořen zpravidla dvouletých rostlin. A to na podzim (září až listopad) a někdy také na jaře (březen až květen). Kořeny se vyryjí rýčem, opatrně očistí, aby se neotloukly, a skladují v chladu a vlhku, nejlépe ve sklepě v písku.
Nejdůležitější a také nejnápadnější účinnou látkou křenu je thioglykosid. Při porušení pletiva (například strouháním) se působením enzymu myrozinázy tento glykosid štěpí na cukr a izothiokyanáty, které se obecně nazývají hořčičné silice. Izothiokyanáty mají výrazné fytoncidní účinky. Významný je i vitamín C, jehož obsah v křenu je přinejmenším stejně vysoký jako u pomerančů a dvakrát vyšší než u citronů.
V malých dávkách povzbuzuje křen chuť k jídlu a činnost trávicí soustavy, usnadňuje odkašlávání a má mírný močopudný účinek. Vyšší dávky mohou vyvolat překrvení a podráždění žaludeční sliznice. Křen působí preventivně proti bakteriálním, ale i některým chorobám způsobenými viry, houbami a prvoky. O fytoncidním účinku křene se můžeme přesvědčit při nakládání červené řepy, k níž přikládáme plátky křenu, nebo jablek nastrouhaných s křenem; v tomto složení podléhají méně plesnivění. Směs strouhaných jablek s křenem můžeme v uzavřených sklenicích dlouho skladovat. Obdobně dlouho lze uchovávat i šťávu vylisovanou z nastrouhaného křenu nebo směs strouhaného křenu s cukrem.
V minulosti se používal křen zejména zevně. Přikládal se na omrzliny a klouby postižené revmatismem a ještě v nedávné době se běžně používaly křenové placky (stejně se uplatňovaly i hořčičné placky). Přikládaly se zabalené na postižené místo, které se během krátké doby silně prokrvilo, a revmatické bolesti polevily.
Křen působí výrazně antibakteriálně, podporuje trávení (zvyšuje vylučování trávicích enzymů a normalizuje střevní mikroflóru), odhleňuje průdušky, působí močopudně a celkově povzbudivě, pro vysoký obsah vitamínu C je výborným prostředkem při rekonvalescenci. Při zevním použití zvyšuje prokrvení tkání, čímž urychluje hojení a regeneraci.
Vnitřně se podává nejčastěji čerstvý, nastrouhaný, pro zmírnění štiplavosti obvykle smíchaný s nastrouhanými jablky v poměru 1 : 1, a to v dávce 1 až 4 polévkové lžíce denně. Při průduškových chorobách se osvědčila inhalace křenu (1 polévková lžíce křenu se vaří ve vodě a páry z ní se inhalují přibližně 10 minut). K vypuzení žlučníkových kamenů se užívá macerát křenu v červeném víně (litrová láhev se naplní do 1/5 nastrouhaným křenem, zalije se červeným vínem, nechá se 10 dní luhovat a pak se užívají první 3 dny 3
Azalka je jarní kvetoucí keř. Je velmi podobná rododendronu, ale je menšího vzrůstu a má menší květinové trsy než rododendron. Květenství azalky je nápadné zářivými barvami, které se vyskytují v mnoha variantách a velikostech. Květy kontrastují s tmavě zelenou barvou listů keře.
Botanický název: Rhododendron
Doba kvetení: brzy na jaře
Velikost: 40 cm, v závislosti na kultivaru
Květy: bílé, žluté, oranžové a červené
Světlo: polostín
Pěstování: při zasazování je nutné přidat mulčovací substrát ke spodní části keře
Zde je několik fotografií, na kterých je možné vidět azalku.
Jírovec
Jírovec vytváří kouzlo v každé zahradě. Můžete si ho pořídit jako malý strom nebo keř. Není náročný na údržbu, má výrazné listy a nápadné květy.
Botanický název: Jírovec
Doba kvetení: jaro
Velikost: 3 m až 15 m a široký 9 m, v závislosti na kultivaru
Květy: červená, bílá, krémová, růžová nebo zelenožlutá
Světlo: plné slunce i polostín
Pěstování: tento keř je vhodný do větších zahrad, k rozmnožování slouží plody jírovce – kaštany, které se sází 1 až 2 cm hluboko do substrátu po dvou nebo po třech semenech.
Zde je několik fotografií, na nichž můžete vidět jírovec.
Kamélie
Kamélie miluje zimu, v tomto období většina zahradních rostlin odpočívá, ale kamélie se teprve zahřívá. Kamélie je evergreenem podzimního, zimního a brzkého jarního období. Je vhodná pro terénní úpravy okrasných zahrad, kdy vytváří krásné květy ve tvaru růží. Kamélie byly pěstovány několik let na Dálném východě, který je jejich rodným krajem. V současné době existuje více než 3 000 druhů těchto keřů.
Botanický název: Camellia
Doba kvetení: podzim, zima a brzy na jaře, v závislosti na odrůdě
Velikost: 0,8 m až 6 m
Květy: červená, růžová a bílá
Světlo: polostín
Pěstování: keř je nutné chránit před sluncem, studeným a silným větrem. Keř není vhodné vysazovat do úplného stínu, který sníží květenství rostliny.
Lýkovec je keř s intenzivní vůní květů, což je hlavní důvod, proč se vysazuje do okrasných zahrad. Květy vavřínu jsou jemné bílé, růžové a fialové květy a existuje mnoho odrůd keřů. Vavřín je univerzálním keřem, který se v okrasné zahradě používá jako půdopokryvný prvek.
Botanický název: Daphne
Doba kvetení: od jara do podzimu, v závislosti na odrůdě
Velikost: 0,5 m až 12 m
Květy: čtyřlaločnaté trubkovité květy v bílé, růžové nebo lila barvě
U křenu selského (Armoracia rusticana) nejsou ani tak důležité listy nebo květy, jako spíš tlustý kořen v zemi. Při jeho naříznutí se začnou uvolňovat silice, které vyvolávají slzení, stejně jako při krájení cibule. Zároveň se postarají o uvolnění ucpaných dýchacích cest a čelních dutin. S tím je spojeno i léčebné užívání: křen rozpouští sliz a užívá se nastrouhaný s medem nebo cukrem jako prostředek proti kašli (třikrát denně jedna čajová lžička). Látky v křenu brzdí infekce. Křen se rovněž často používá v kuchyni. Aby nebyl příliš ostrý, je dobré jej spařit trochou horkého vývaru, poté ke křenu můžeme přidat strouhané sladké jablko nebo trochu mrkve. Přidáváme-li křen do konzervované červené řepy, krájíme ho očištěný na kolečka nebo jej hruběji nastrouháme, aby se mohl jíst spolu s řepou.
Křen selský je vytrvalá, 30 až 150 cm vysoká bylina. Lodyha je přímá, jemně rýhovaná, dutá, větvená. Přízemní listy jsou až 80 cm dlouhé, eliptické, zubaté, dlouze řapíkaté. Dolní lodyžní listy, které během vegetace odumírají, jsou peřenolaločné, krátce řapíkaté, horní lodyžní listy pak podlouhlé až kopinaté, zubaté nebo i celokrajné, přisedlé zúženou bází. Květenství se objevuje na konci větví a je složené z mnoha hroznů, květy jsou stopkaté, 4četné, špinavě bílé. Plodem je šešulka. Křen kvete v květnu až červenci.
Křen podáváme jemně nastrouhaný k vařenému nebo pečenému masu nebo z něj upravujeme křenové omáčky, zejména na tučná vepřová masa (ovar, uzené). Křen dobře opereme kartáčkem, pak ho tence oloupeme a jemně nastrouháme, ale vždy až těsně před podáním, aby stykem se vzdušným kyslíkem neztrácel vitamíny.
Používá se jako přísada k jídlům, zejména masitým. Fytoncidního působení křenu je také využíváno při nakládání okurek nebo červené řepy, k nimž se přidávají plátky křenu, díky kterému naložené směsi nepodléhají (nebo alespoň podléhají později) plesnivění.
Ve svém příspěvku KŘEN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Antonín.
Vážený pane.
S podobným problémem se "potýkám" již roky a stále se stejným výsledkem.Možná to bude tím,že se tady pěstuje nebo dováží podobný šmejd-jako např. česnek ze Španělska nebo Číny-který za nekřesťanské peníze kupujeme.Já jsem na křenu dost "ujetý" ale to co se tady prodává v poslední době je šmejd nejhoršího zrna,ještě před nějakými deseti roky se nastrouhaný křen,uložený ve sklenici v lednici mohl pálivý konzumovat ještě po několika dnech a dnes jej druhý den můžu vyhodit.Ač jsem se ptal několika lidí co s tím udělat,tak jako odpověď bylo pokrčení ramen.
Velice rád bych získal nějakou zaručenou radu,jako vy !!!! a za tu předem moc děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Karolina.
Dobrý den, ano je to přesně tak jak uvádíte i mě se to stávalo s kupovaný křenem a česnekem, nyní mám svůj Křen domácí, je to plevel tak ze ho kam ho dáte tam poroste, ale síla toho křenu se nedá popsat.
Křen vyžaduje vlhčí a dobře prohnojenou půdu. Řízky z kořene tlusté 2 až 3 cm a dlouhé asi 10 cm se vysazují vodorovně cca 30 cm hluboko a 70 cm od sebe. Během vegetace je třeba křen dále přihnojovat a v době sucha zalévat. První úrody se dočkáte na podzim 2. roku.
První rok se z křenových řízků vyvinou listové růžice a až druhý rok na podzim můžete sklízet pěkně vyvinuté kořeny. Při jejich dobývání dejte pozor, aby nedošlo k poškození matečných řízků. Sklízí se jen kořen, který prorostl brázdou na povrch. Protože je křen vytrvalá rostlina, se sklizní můžete pokračovat každý další rok. Jen na podzim dejte křenové zahrádce vždy novou zásobu živin v podobě čerstvého kompostu.
Jiný způsob pěstování křenu je rychlejší. Záhon připravíte jako u předchozího způsobu. Rozdíl spočívá v úpravě řízků, které před výsadbou otřete hadříkem. Tím se zabrání tvorbě vedlejších kořenů. Neotírá se jen vrchní část řízku o délce asi dva a půl centimetru. Sadba se klade opět do brázd, ale tentokrát šikmo (v úhlu čtyřiceti stupňů), aby byl vrcholek řízku těsně pod povrchem. Po výsadbě záhon urovnejte, během vegetace udržujte porost bez plevelů a na podzim už budete sklízet urostlé silné kořeny křenu, které se dobývají ze země celé. Na rozdíl od prvně uvedeného způsobu pěstování (takzvaně „po malínsku“) je ale potřeba výsadbu křenu založit každý rok znovu. Tento způsob pěstování umožňuje i zasazení do květináče.
Povedlo se vám křen nastrouhat? Teď ještě zvolit ten správný způsob, jak ho uskladnit, aby neztratil nic ze své síly, chuti ani vůně. Nehodláte-li si na křenu pochutnat hned, dokud bude čerstvý, tak ho můžete zavařit, usušit nebo zamrazit. Nejrychlejší metoda je mražení. Nastrouhaný křen jen zakápněte octem nebo citronovou šťávou, aby nezčernal, a naplňte jím igelitový sáček nebo plastovou, dobře těsnící nádobu. Pokud používáte igelitový sáček, vymačkejte z něj vzduch a důkladně uzavřete. Doporučuji vložit ještě do druhého sáčku, aby nenačichly okolní suroviny v mrazáku. Můžete dát zamrazit.
Sušit můžete křen nastrouhaný, nakrájený na plátky nebo kolečka a k sušení můžete využít sušičku na ovoce a zeleninu, venkovního sluníčka nebo suché místnosti. Prakticky můžete postupovat stejně jako při sušení hub. Po důkladném usušení přendejte křen do suché, čisté, dobře uzavíratelné nádoby.
Ve svém příspěvku KŘEN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Antonín.
Vážený pane.
S podobným problémem se "potýkám" již roky a stále se stejným výsledkem.Možná to bude tím,že se tady pěstuje nebo dováží podobný šmejd-jako např. česnek ze Španělska nebo Číny-který za nekřesťanské peníze kupujeme.Já jsem na křenu dost "ujetý" ale to co se tady prodává v poslední době je šmejd nejhoršího zrna,ještě před nějakými deseti roky se nastrouhaný křen,uložený ve sklenici v lednici mohl pálivý konzumovat ještě po několika dnech a dnes jej druhý den můžu vyhodit.Ač jsem se ptal několika lidí co s tím udělat,tak jako odpověď bylo pokrčení ramen.
Velice rád bych získal nějakou zaručenou radu,jako vy !!!! a za tu předem moc děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Dana.
Dobrý den ,tenhle problém řeším též jenže s křenem co mám doma na zahrádce a to jsem z čr bude to asi chyba při pěstovaní nic jiného mě nenapadá.
Aloe vera potřebuje ke svému růstu suché a teplé až horké podnebí. Má ráda hodně slunce, nesnáší průvan a postačí jí jen méně častá zálivka. Může být pěstována jako okrasná rostlina na skalce nebo v bytě, ale nejlépe se jí bude dařit ve skleníku. Tato rostlina velmi rychle roste a potřebuje každoročně přesazovat.
Zvolení místa pro pěstování aloe vera
Ať už se rozhodnete pěstovat aloe vera doma nebo venku, myslete na to, že rostlina potřebuje hodně slunce. Pokud bude rostlina umístěna venku, ideálním místem bude takové, kde bude svítit slunce déle jak osm hodin, rozhodně ne méně jak šest. Další důležitou věcí, na kterou venku musíte myslet, je zemina. Je potřeba najít suché místo, rostlině se nebude dařit tam, kde je půda příliš mokrá nebo má tendenci shromažďovat vodu. Jednotlivé rostliny aloe vera mohou být pěstovány relativně blízko sebe, ale ujistěte se, že ponecháte dostatek prostoru pro růst. Zralá rostlina se může rozšířit o dvacet pět a více listů. V případě, že bude rostlinu pěstovat doma, bude nejlepší volbou okenní parapet směrem na jih nebo západ. Při pěstování v květináči není potřeba volit velký a prostorný květináč, protože rostlina preferuje přeplněný kořenový systém. Bude-li mít přebytečný prostor, zpomalí se její růst.
Příprava pro výsadbu aloe vera
Ať už jste se rozhodli pro pěstování aloe vera venku, nebo uvnitř, zvolte suchou, písčitou půdu. Pokud nemáte přírodně písčitou půdu, jednoduše ji smíchejte s pískem nebo malými kamínky. Půda bude dobře zajišťovat odvodňování a nabízet rostlině ty nejlepší podmínky k růstu. Faktor pH zeminy by se měl pohybovat v rozmezí hodnot 6 až 8, hodnotu pH zvýšíte tím, že do půdy přidáte vápno. Pokud si zvolíte, že budete pěstovat aloe vera jako pokojovou rostlinu, můžete substrát pro tuto rostlinu zakoupit v obchodě.
Postup výsadby aloe vera
Žádný zahradník vám nedoporučí pěstovat aloe vera ze semene, i když je to možné. Trvá to příliš dlouho a je zapotřebí přísných skleníkových podmínek, aby semínko vyklíčilo. Zralá rostlina produkuje odnože, které jsou vlastně novými malými rostlinkami a mohou být použity k rozmnožování.
Vyberte si odnože ze zralé rostliny. Když jsou vysoké několik centimetrů a listy se začínají rozevírat, můžete začít s rozsazováním.
Pomocí ostrého nože oddělte mladou rostlinku a ujistěte se, že jste odnož neporušili.
V případě, že se vám nepodařilo odnož oddělit bez porušení, je potřeba nechat ránu zaschnout a teprve poté umístit do půdy. To bude trvat dva až tři dny, ale zabráníte tím napadení rostliny a jejímu odumření.
Jakmile se na ráně utvořil strup, můžete rostlinu umístit do půdy. V případě, že jste byli tak opatrní a rostlinu jst
Ve svém příspěvku ŠPEKÁČKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana.
Dobrý den, naložila jsem špekáčky, asi po týdnu jsme ochutnali a přidali cibuli.
Teď jsou naložené asi čtyři týdny a obsah se trochu zakalil a objevily se bublinky.
Máte s tím někdo zkušenost? Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Fr.persin.
někde jste chybovali. lák se musí převařit a cibule , česnek, křen případně jiné
indegrience zaléváte třeba i teplým lákem pro urychlení a to vše najednou i s proloženou cibulí. Vaš výrobek doporučuji nejíst! a vhodně zlikvidovat! Může vzniknout prudce jedovatý mrtvolný jed.
Její pěstování v bytě není zas tak náročné, i když její růstový rytmus vypadá na první pohled složitě. A přitom tato rostlina přežije i nedostatečnou péči. Jedno si však při pěstování musíte uvědomit. Rostlina chce mít svůj klid, takže ji nedoporučujeme při vegetačním růstu přenášet z místa na místo nebo květináčem otáčet. Jako pokojové rostliny se pěstují dva druhy, a to Kala aethiopica var. gigantea Hort., která je mohutného vzrůstu, a Kala aethiopica hybr. Perla ze Stutgartu, jejíž vzrůst je nízký a je celkově drobnější. Na jaře, po odkvětu, necháme rostlinu zatáhnout. Nejpozdější termín by měl být konec května. Většina listů v té době zežloutne a uschne a zůstane jen zelené srdíčko rostliny, tedy jeden dva malé zelené listy. Rostlinu v této době můžeme umístit i do venkovního prostředí. V době odpočinku kalu zaléváme velmi mírně a jen občas. Delší doba sucha jí nevadí, naopak. Koncem srpna pak rostlinu přeneseme na stabilní stanoviště. V této době můžeme také kalu přesazovat a můžeme rozdělit i mohutné trsy na více rostlin. Přesazujeme do směsi jílu a listovky s příměsí rašeliny a písku. Do zeminy pro kaly se přidává i mletá rohovina. V době vegetačního růstu vyžaduje kala hojnost vody, a pokud možno i často rosíme. Odpovídá to tak nejvíce jejím podmínkám v přírodě. Až do období květů jednou týdně kalu přihnojujeme slabými tekutými hnojivy. Zimní stanoviště by kala měla mít kolem 10 °C a chráníme ji proti intenzivnímu slunečnímu svitu. Zantedeschia aethiopica se velmi dobře hodí i pro hydroponické pěstování, ale i zde musíme zachovávat její růstový rytmus. Ze škůdců ji v nevětraných suchých místnostech s oblibou napadají mšice. Mnozí majitelé kaly se ptají, proč jim kala nekvete. Ve většině případů je to proto, že nezachovávají její růstový rytmus. Zalévají ji po celý rok naprosto stejně a neumožní rostlině prodělat dobu vegetačního klidu. A právě v tom ve většině případů spočívá příčina neúspěchu. Musíte si uvědomit, že každá rostlina, nejenom kala, je uzpůsobená i přes mnohaleté pěstování podmínkám ve své původní vlasti a tyto podmínky je nutno co nejvíce zachovávat i při pokojovém pěstování. Proto je dobře si o každé doma pěstované rostlině toho prostudovat co nejvíce, abychom pěstování doma přizpůsobili podmínkám v její domovině. Dodržíte li tedy její růstový rytmus, odmění se vám rostlina svými květy.
V naší poradně s názvem PĚSTOVÁNÍ KEŘÍČKOVÝCH RAJČAT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk Kubík.
Zakoupil jsem sazenice minirajčat ale s pěstováním na balkoně nemám žádné zkušenosti, to je jak velikou nádobu, kolik je potřeba zeminy, jakou zeminu, kdy jak a čím přihnojovat.
Odrůda je Vilma a Venus. Děkuji za každou radu.
Zdeněk Kubík
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Mini rajčátka se dají pěstovat na balkoně s jižní a jihozápadní orientací. Nádobu volte co největší, minimálně 10 litrů na rostlinu. Rajče potřebuje vodu, takže pod nádobu umístěte misku, ve které se bude zadržovat přebytek zálivkové vody. Substrát vyberte pro pěstování zeleniny. Hnojení provádějte 2 krát do měsíce hnojivem z trusu hospodářských zvířat nebo můžete použít Krystalon plod. Vyvarujte se zalévání na listy, vlhčete jen substrát.
Rajčata se dostala do Evropy v 16. století. Jejich semena byla přivezena do Španělska kolem roku 1525 nebo o něco později, když Hernando Cortez dobyl říši Aztéků a podrobil si území pozdějšího Mexika. Historie pěstování rajčat je na evropském kontinentu relativně krátká, rajčata se do Evropy dostala společně s bramborami až po objevení Ameriky a dovezení semen a sazenic pokolumbovskými výpravami. Zpočátku se rajčata pěstovala v Itálii a Portugalsku, a to paradoxně pro okrasu, teprve později se začala používat jako plodová zelenina.
Oblibu získala rajčata především pro svoji výraznou chuť, krásnou barvu a velmi snadný způsob pěstování. Samotná rostlina rajčete (Lycopersicon esculentum) je jednoletá a velmi silně plodící, pokud ji nezaštipujeme, hravě překoná výšku 2 metry. Potřebuje velmi světlé a teplé stanoviště, dostatek místa kolem sebe a pravidelnou zálivku i přihnojení. Díky svému snadnému pěstování ze semen si rajče našlo širokou skupinu pěstitelů z řad zahrádkářů či majitelů zahrad, oblíbené je i pěstovaní rajčat v nádobách – jako balkónová rajčata. Díky své relativní nenáročnosti na pěstování jsou rajčata velmi oblíbeným druhem zeleniny a patří určitě do každé zahrady, zahrádky, nebo do květináče či truhlíku na balkón nebo terasu.
Pokus o pěstování „biorajčat“ bohužel nedopadl dobře. Pěstování rajčat bez jakékoli formy chemického postřiku se bohužel ukázalo jako ne zrovna ideální řešení, a ještě předtím než majitel zahrádky stihl sklidit úrodu, sklidila jej obvykle za něj plíseň.
Známe salátová rajčata i taková, co mají hodně šťávy a málo dužiny a naopak – hodně dužiny a málo šťávy. Známá jsou žlutá i červená rajčata nejrůznějších odstínů a také tvarů. V poslední době byly vyšlechtěny odrůdy ve tvaru krychle, aby se daly snáze balit a zasílat.
Chcete -li zlepšit celkovou produkci okurek, zvažte použití následujících dvou technik.
Pěstování okurek na fólii
Použijte černou nebo hnědou plastovou fólii. U okurek je pro špičkovou produkci nezbytná teplá a vlhká půda a právě tmavá fólie zajistí prohřátí půdy a zamezí odpařování vody. To urychlí růst a zvýší výnosy. Fólie také zabrání růstu plevele.
Pěstujte okurky vertikálně
Při plánování zahrady zvažte pěstování odrůd okurek vhodných pro vertikální růst. Jako oporu můžete použít mříže, sítě plot nebo sloupky pergoly. Vertikální pěstování nejlépe využívá zahradní prostor tím, že růst probíhá vzhůru a brání rozšiřování rostlin po celé zahradě, stejně jako udržuje plody čisté a rovné, když se vyvíjejí nad zemí. Vědci dokázali, že pěstování okurek vertikálně dramaticky zvyšuje výnosy, protože rostlina má lepší cirkulaci vzduchu a více slunečního světla než rostlina pěstovaná na zemi. Například pro intenzivní pěstování okurek salátovek je vertikální způsob ideální řešení.
Ve svém příspěvku AČOKČA NÁVOD NA PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef.
Kde seženu tu ačokču.
Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Sabina.
Zajímám se o pěstování ačokči, chtěla bych vyzkoušet. Na internetu jsem se dočetla, že je možné ji pěstovat i ve skleníku, že sice se doba do prvních dobů nezkrátí, ale je možné ji vysadit dříve. A tak by mě zajímalo, zda s tím má někdo zkušenost a kolik prostoru ačočka ve skleníku zabere. Nebo mám dát předpěstovat do skleníku a pak přesadit na venkovní záhon? Dá se přesazovat? Díky.
Křen s medem, nebo také křen nasladko, bývá často připravován jako pokrm pro udržení imunity nebo jako lék proti nemocem při nepříznivém počasí. Nejsou zde tedy jeho chutě a vlastnosti vnímány jako doplněk k pokrmům, ale je konzumován především pro svůj velký obsah vitamínů a léčivých schopností v boji proti kašli a rýmě. Pro jeho přípravu budete potřebovat očištěný, oloupaný a najemno nastrouhaný křen a včelí med. Tyto ingredience smíchejte v poměru 2 : 1. Jedna čajová lžička 2krát až 3 krát denně uleví nejen vám, ale i vašim dětem.
Ve svém příspěvku RAKYTNÍK - JEHO PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef.
Mám zájem vysázet a pestovat několik keřů Rakytníku. Přečetl sem dokumentaci, jak se Rakytník pěstuje, není náročný a hlavně obsahuje hodně vitanínu které potřebujem pro naše tělo.
Chci se zeptat jestli nebude vadit, pokud budou v okoli bilinky jako: Levandule, máta, bršlice kozí?
Vím že se rakytník časem rozrůstá jak do šířky i do výšky. Prosim o radu jak to bude nejlepší? Děkuji za odpověď. Josef
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Renata vojtová.
všude je pěstování to už vím ale ráda bych věděla jak ho stříhat aby nebyl vysoký a široký a abych mu neublížila děkuji za odpovědˇ
Ještě předtím než začnete se strouháním křenu, nachystejte si uzavíratelnou nádobu, do které budete nastrouhaný křen odkládat, aby tolik nedráždil váš čich a vaše oči. Další velice potřebná, takřka nepostradatelná věc, která vám po ruce nesmí chybět, jsou kapesníky, protože si zaručeně popláčete.
Teď už k samotnému strouhání. Křen nejprve důkladně omyjte, poté okrájejte slupku. Vezměte struhadlo a najemno ho nastrouhejte. Velkým pomocníkem vám může být domácí robot, který umožňuje jemné strouhání. Dejte si ale pozor, až budete robota po dokončení strouhání otevírat. Ideální je, pokud můžete vyjít i s robotem na balkon, ven nebo být alespoň v dobře větrané místnosti, budete to totiž silné aroma. Z robota ihned křen přendejte do uzavíratelné nádoby, abyste si tím nezamořili celou domácnost. Při přípravě křenu nenechte asistovat vaše děti, ani pro vás to nebude nic příjemného, natož pro ně.
Ve svém příspěvku VŘES - STŘÍHÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jan Drobilič.
Již několik let se pokouším o pěstování vřesu (venku na zahrádce i na slunném místě v květináči na balkoně).Bohužel po cca 2-letech je konec. Asi je neumím správně stříhat ve vhodnou dobu , příp. jiné podmínky při pěstování.
Můžete mi prosím poradit ??
Děkuji.
Drobilič.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Český i japonský křen jsou dva příbuzní z čeledi brukvovitých. Každý vypadá trochu jinak, mají rozdílné nároky, ale jedno je spojuje – při ochutnání pálí na jazyku a dávají pokrmům správný říz.
Rostlinu Eutrema japonica (syn. Wasabia japonica) znají příznivci japonské kuchyně pod názvem wasabi. Ostrou, nenapodobitelnou chutí neodmyslitelně doprovází sushi, jídla s nudlemi, mořskými plody a podobně. Japonský křen se ve své domovině pěstuje výhradně na ostrovech Honšú, Šikoku a Kjúšú, kde jsou relativně nízké teploty a dostatečně vlhká půda. V našich podmínkách ho lze pěstovat jako přenosnou rostlinu v květináči, v němž bez úhony přežije venkovní mrazy například v zimní zahradě nebo v bytě a v létě ho můžete umístit na okraj jezírka či potoka. Pro křen wasabi je důležité stinné stanoviště a stále vlhká humózní zemina. V létě, kdy se teploty pohybují nad 20 °C, vytváří menší listy, roste pomaleji, až zastavuje růst. Na podzim díky nízkým teplotám (8–18 °C) a menší intenzitě světla začne rostlina opět bujně růst, tvoří pěkné velké listy a kořeny nabývají na síle. Půdu udržujte stále vlhkou, křen můžete i přihnojit. Zajímavostí je, že silné aroma wasabi, které dráždí sliznici, přivedlo vědce na nápad vynalézt požární alarm pro sluchově postižené osoby. Pokud tento alarm totiž detekuje požár, vypustí do místnosti oblak prášku wasabi a ten spící osobu probudí.
V naší poradně s názvem PĚSTOVÁNÍ HORTENZIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Miluše.
Ptám se proč mi krásné bílé květy hortenzie hned ještě v plném květu
hnědnou? Děkuji za odpověď s pozdravem
M.K.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Hnědnutí květů hortenzie může mít tři příčiny.
1. Pěstování hortenzie na plném slunci. Ony krásně prospívají, ale květy vydrží jen do července. Může za to polední slunce, které je v létě moc silné a květy spálí. Zajistěte, aby rostlina byla chráněna před sluncem v době od 10 až do 15 hodin. Zkrátka ji pěstujte ji na sever od nějaké vyšší úzké rostliny nebo předmětu, jehož stín zajistí tuto ochranu.
2. V horkých letních dnech potřebuje hortenzie mnoho vody a mělká a nedostatečná zálivka také vede k hnědnutí rostliny i květů.
3. Předávkování umělými hnojivy může zapříčinit hnědnutí květů a okrajů listů. Obzvláště se to projevuje, když je rostlině podána silná dávka síranu hlinitého, aby byly květy modré.
Kamélie je rostlina, kterou lze poměrně snadno pěstovat, jakmile jí vytvoříte ty správné podmínky. Může být pěstována jak ve vnitřních prostorách, tak ve venkovních květináčích, ale také venku na záhoně.
Světlo a teplo
Ideální při pěstování kamélie je možnost ji na léto umístit ven a na zimu zase přenést do chladných, nepřetápěných částí domu. Ven kamélii přestěhujte nejlépe v květnu, preferuje polostín, ale bude snášet i slunné místo, pokud to nebude horké polední slunce. Myslete i na to, že na větru či v průvanu bude koruna kamélie rychle osychat. Rostlinu venku nechte co nejdéle, nejvýše však do prvních mrazíků.
Pěstujete-li rostlinu v květináčích, jejich baly rychle promrzají a rostlinu poškozují. Tam, kde se zimní teploty pohybují do -15 °C lze nechat kamélie i přes zimu v zemi, jen je třeba je zakrýt velkou vrstvou mulče a přikrýt geotextilií. Největším problémem při tomto způsobu pěstování bývá, že při pozdních mrazech omrzají mladé výhonky a odumírají.
Mnohem lepší je, když si kamélii můžete donést zpět do domu a umístit ji do místnosti vytápěné nejvýše do 15 °C. Kamélie potřebuje nižší teploty, protože ji podněcují k rozkvětu pupenů. Při teplotě 6–10 °C vám kamélie pokvete až pět týdnů, kdežto pokud byste ji umístili do vytápěného obývacího pokoje, odkvetla by vám po několika dnech.
Tato rostlina rozhodně není určena k pěstování v paneláku.
Půda a přesazování
Kamélie vyžaduje kyprou, kyselou půdu, která je vlhká, ale nezadržuje přebytečné množství vody. Kořeny kamélie mají vysoké nároky na kyslík, proto jsou dost mělké a není doporučováno v její blízkosti pěstovat další rostliny, které by svými kořeny kamélii utlačovaly. Zvolíte-li pro pěstování kamélie místo pod vzrostlým stromem, ve stínu, bude jí to vyhovovat a určitě se jí zde bude dobře dařit. Vyberte takový strom, který ji nebude svými kořeny obtěžovat, jako by to dělala například borovice.
Pěstujeme-li kamélie v květináčích, je potřeba je přesazovat. Nejlepší čas pro přesazování je na jaře, před začátkem nového růstu. Pokud kořeny rostliny pronikají květináčem, je možné přesazovat i na podzim. Mladé rostliny kamélie se přesazují jednou za dva roky, starší rostliny dle potřeby. K přesazování můžete použít substrát určený pro rododendrony, protože obsahuje málo vápníku a má odpovídající nízké pH.
Zalévání
Kamélie by neměla být suchá ani podmáčená. Přelití rostlině nepomůže, stejně jako zaschnutí, proto zalévání věnujte dostatečnou péči. Při přeschnutí mohou opadat poupata, při přelití uhnívat kořeny. Množství vody je potřeba přizpůsobit daným klimatickým podmínkám. Kamélie pěstované v květináčích budou vyžadovat méně vod
Už jste zajisté slyšeli o novém trendu pěstování rostlin – revoluční květináč byl vyvinut, aby změnil způsob pěstování rostlin jejich otočením vzhůru nohama. Uvnitř nádoby se nachází uzavíratelný disk, který je vlastně tím nejinovativnějším prvkem v celém tomto pěstebním systému. Do disku v užší části květináče se lije voda, která zavlažuje půdu nacházející se v druhém disku v širší části květináče. Do druhého disku je zároveň zasazena rostlina. Z horního disku se pak postupně uvolňuje zálivka směrem ke květině, takže jde vlastně o princip samozavlažovacích květináčů. Nejprve šlo o takzvané speciální závěsné vaky, které byly vyvinuty hlavně pro pěstování zeleniny na terase i balkoně. Tvůrci vycházeli z toho, že zvlášť ve velkých městech zeleně ubývá a mizí i z bytů, teras a balkonů. Člověk vždy najde něco důležitějšího, čím volné místo zaplnit. Prostor však stále zůstává pod stropem a nad hlavami. Tak proč ho nevyužít? A právě z tohoto důvodu se na trhu objevily speciální vaky na pěstování rostlin kořeny nahoru. Jedna taková nádoba stojí přibližně dvě stě korun. Pod názvem Sky plantery najdete pěstební nádoby speciálně určené pro tento nezvyklý způsob pěstování pokojových rostlin anebo bylinek v kuchyni, které tak budete mít alespoň neustále po ruce, kdykoli budete vařit a dochucovat jimi své pokrmy. A které rostliny můžete pěstovat „hlavou dolů"? Například rajčata, petržel, mátu, pelargonie, voděnku, břečťan, anturie i některé palmy a orchideje. A s jejich přezimováním nemusíte mít starost. V zimním období se o ně staráte stejně jako po zbytek roku.
