Wikipedie uvádí, že krtek je české jméno pro 13 rodů malých savců, hmyzožravců z čeledi krtkovitých (Talpidae). Jejich nejznámějším zástupcem je krtek obecný žijící i na území ČR. Toto zvířátko inspirovalo výtvarníka Zdeňka Milera k vytvoření animované postavičky Krtečka (respektive Krtka). Krtci žijí v podzemních chodbách, které si vyhrabávají velkými tlapami. Krtek se živí bezobratlými, které vyhledává pomocí sluchu a čichu. Především žere žížaly, které loví ve svých chodbách.
Dle Wikipedie je krtek obecný (Talpa europaea, Linné, 1758) menší černý hmyzožravec, vyskytující se na polích, loukách, v parcích a zahradách. Žije několik decimetrů pod zemí. Buduje chodby, které jsou jednak obytné a jednak okružní, na kterých loví potravu. Přitom tvoří na povrchu typické hliněné hromádky zvané krtinec či krtina.
Krtek obecný má válcovité tělo, okolo 12 cm dlouhé. Samice jsou obvykle menší. Oči má malé a skryté za chlupy, zrak má proto špatný, naopak sluch a čich má vyvinutý. Uši jsou jen malými výstupky v kůži. Srst je obvykle tmavě hnědá, ale protože díky životu pod zemí nejsou ani jiné barvy znevýhodněny, vyskytuje se celá řada odstínů. Krtek má přední tlapky dobře uzpůsobené k hrabání; jsou svalnaté, vyvrácené a s velkými drápky. Na předních tlapkách má 10 „prstů“. Zadní nohy jsou menší, ocas jen 2 až 4 cm dlouhý. Krtek se dožívá se 2 až 5 let. Živí se převážně bezobratlými živočichy, které vyhledává pomocí sluchu a čichu a vyhrabává je ostrým čumáčkem. Mezi jeho potravu patří například hmyz a jeho larvy, ještěrky, ale dokonce i žáby a myši. Žížaly ochromuje kousnutím do nervového centra a skladuje je jako zásoby na horší časy. Denně dokáže spotřebovat téměř tolik potravy, jako sám váží.
Samice mívá na jaře (obvykle v březnu až dubnu) po čtyřiceti dnech březosti 3–7 mláďat. Ta se rodí slepá, neosrstěná a velká asi jako fazole; prohlédnou za 3 týdny. Zpočátku pijí mateřské mléko, po 3 týdnech sama loví. Pohlavně dospívají již v druhé polovině prvního roku života a poprvé se rozmnožují obvykle hned následující jaro.
Ve svém příspěvku KRTEK OBECNÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivan Svoboda.
Dobrý den,
z článku mi není jasné, jak přesně krtek dělá krtiny? Pokud hlavou dolů, tak by musel vyvinout značný tlak při proražení tunelu ... Ale tělo je uzpůsobené k rytí dopředu ...
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Snem mnoha zahrádkářů a zemědělců je mít rozkvetlou a upravenou zahradu nebo úhledné záhonky se zeleninou. Je radost, když se daří a zahrada vzkvétá. Občas se však najde nemilé překvapení v podobě krtků, kteří ničí vaši zahradu a vaše práce tak přijde nazmar. Pokud si pořídíte na zahradu odpuzovače či plašiče krtků, vaše zahrada může vzkvétat a vy už se nemusíte trápit rozvrtanou zahradou a krtinci, které krtek po sobě zanechá.
Pokud vás krásné počasí vylákalo do zahrady, jistě budete chtít svou zahrádku upravit podle svých představ. Snažíte se zahradu zvelebit, pracujete do setmění a následující den po probuzení spatříte hromady krtinců... Nejjednodušší a nejúčinnější možností je použít akustický odpuzovač krtků. Plašiče krtků se zakopou do záhonku do úrovně horního víka a nechají se působit. Plašič krtků působí až na ploše 1 000 m2.
Plašiče krtků jsou určeny k odpuzování škůdců žijících v půdě (zemině). Jak jasně vyplývá z názvu „plašič krtků“, je hlavním škůdcem, proti kterému je tento produkt určen, krtek obecný. Nicméně tento typ plašiče je určen i k odpuzování dalších škůdců, v tomto případě hlodavců, jako je hryzec, hraboš, rejsek, potkan, myš a podobně. V podstatě lze plašič krtků použít kromě krtka také proti všem druhům hlodavců žijících pod zemí.
Plašič krtků působí proti škůdcům pomocí nízkofrekvenčních signálů nebo i vibrací. Tyto signály jsou vlastně velmi hluboké zvuky, které se dobře šíří zeminou a pronikají tak do chodeb a nor, které pod zemí vytvořil krtek či hlodavci. Zvuky, které vytváří plašič krtků, jsou přerušovány jednak proto, aby se docílilo vyšší účinnosti plašiče, a jednak z toho důvodu, aby si krtek nebo hlodavci nezvykli na monotónní zvuk plašiče. Stále se opakující hluk, který samozřejmě krtek a hlodavci dobře slyší, škůdce trvale znervózňuje a znepříjemňuje jim pobyt v prostoru chráněném plašičem do té míry, že jej zpravidla po několika dnech opouštějí a stěhují se do míst, kam signál, který vytváří plašič krtků, již nedosáhne.
Plašiče krtků můžeme rozdělit na elektronické (síťový, bateriový, solární) a mechanické (většinou doma vyráběné).
Použití plašiče krtků je velmi jednoduché. Přístroj je nutné umístit do půdy. Některé typy plašičů se umisťují do půdy celé, to znamená, že se v zemině vyhloubí otvor, do kterého se vloží elektronický plašič krtků, a následně se plašič zasype a hlína kolem i nad ním se dobře udusá. Jiný typ plašiče krtků, se umisťuje do půdy pouze zčásti – opět se vyhloubí díra do země, ale jen tak hluboká, aby se do ní plašič krtků umístil ve správné výšce, zbytek
Ve svém příspěvku PROČ KRTEK DĚLÁ KRTINCE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana Kejhová.
Krtek pracuje u nás na zahrádce právě teď ,žádné spinkání přes zimu, hezky nám rozrývá kousek po kousku trávníku a včera jsem viděla jak pracuje s hlínou. Manžel by ho sám nejraději zakousnul, ale mě ho je líto, třeba půjde dál, tak nevíme co dělat, nemáme žádné zkušenosti s tím malým pracantem, proto prosím o radu, díky . S pozdravem Jana
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zimu přežívá ve své noře (zimní spánek), do níž si přes léto nastřádá dostatek potravy, aby přežil celou zimu. Krtek je k životu v temném podzemí dokonale přizpůsoben. Je mistr v hrabání dlouhých tunelů. Jejich síť se rozprostírá pod listnatými lesy, poli, pastvinami, ruderálními plochami i zahradami. Nevyhovuje mu velmi písčitá půda, kde se tunely rychle zasypávají. Zato v hlinité a jílovité půdě vytváří síť trvanlivých tunelů, které mohou být až 150 metrů dlouhé a nacházejí se v rozličných hloubkách. Řada z nich vede blízko pod povrchem, kde je nejvíce potravy. Ale při nízkých teplotách, kdy svrchní vrstvy půdy chladnou až promrzají, se krtci zanořují hlouběji – zrovna tak jako jejich potrava. V síti tunelů se nacházejí větší kulovité komůrky, které slouží k odpočinku, spánku i výchově mladých. Krtci kromě písčité a příliš kamenité půdy pochopitelně nemají rádi ani plochy podmáčené. Dovedou si však poradit. V případě nutnosti si zde budují vyvýšené pevnosti, takzvané krtčí hrady. Vypadají jako obří, jeden i více metrů velké krtiny. Uvnitř se v labyrintu víceúrovňových chodeb skrývá hnízdní komůrka. Napojená je i na tunely či další komůrky zapuštěné lehce pod zemí. Zajímavé je, že od sebe můžeme odlišit tunely samčí a samičí. Zatímco samci si razí dlouhé, rovné chodby, samičky budují nepravidelnou, klikatější síť.
Čtyři hodiny spánku a odpočinku střídají čtyři hodiny hledání potravy. Krtci se živí nejrůznějšími bezobratlými. Tunely na ně fungují jako past a krtek jednoduše projde svůj revír a posbírá spadané červy a larvy. Někdy se odváží i nad povrch půdy, aby potravu hledal tam. Kromě žížal slupne jakýkoli v půdě žijící hmyz, vajíčka, larvy, kukly i dospělce. Dokonce může likvidovat i hraboše či hryzce, především jejich mláďata.
Na zimu si krtek často dělá zásoby, potravu ukládá do vyhloubené komůrky. Aby se mu nezkazila, skladuje ji živou, ovšem žížalám a larvám zkušeným kousnutím do hlavové části způsobí ochrnutí, takže neutečou. Ve spižírně takto může skladovat až stovky žížal (denně spotřebuje množství potravy, jeho metabolismus je náročný). Pokud všechny žížaly do jara nespořádá, jejich nervové centrum může zregenerovat a ony odlezou.
Časně zjara zatouží samotářští krtci po společnosti. Samci se vydají na pouť za samičkami. Padnou hranice teritorií a všichni se vydají za vábením jara. Samci jdou patrně po vůni, kterou vylučují pachové žlázky samiček. Urazí tak třeba 10 km dlouhou cestu. Volí již vyhloubené tunely, ale pokud žádné vhodné nenacházejí, milostná touha je donutí vyvrtat nové. Krtci mají jeden, nejvýše dva vrhy ročně. Mláďata se rodí obvykle v druhé polovině dubna. Samička rodí od dvou do sedmi holých a slepých mláďat po měsíční březosti a další měsíc je kojí. Stále je opečovává a hlídá, pouze na dvě hodiny denně se vydává za potravou. Pokud ji s mláďaty na hnízdě cokoli vyruší, obvykle je odnese do jiného. Odstavená mláďata pomalu opouštějí hnízdo, ale ještě týden až tři se zdržují v jeho blízkosti. Pak se rozprchnou do širého světa, hledat svůj vlastní podzemní domov. V této době často zabrousí nad zemský povrch a jsou snadnou kořistí dravců.
V naší poradně s názvem CO JE TO ZA ŠKŮDCE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Blanka Kokešová.
Poraďte mi, prosím, co je to za škůdce, který mi letos žere narcisky. Lítá, pomalu, částečně je chlupatý s bílými skvrnkami. Dovede kompletně zničit květ narcisky. Škodí i jiných plodinách a jak se likviduje?
Přikládám foto Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Milá zlatá, to co jste vyfotila je zlatohlávek huňatý (Tropinota hirta), který je od roku 1992 chráněný zákonem. Jeho výskyt je sledován těmito vědci:
J. Horák pracuje ve VÚKOZ v.v.i., Průhonice,
K. Chobot v AOPK ČR Praha karel.chobot@nature.cz,
T. Jirmus působí na Fakultě životního prostředí ČZU.
Kontaktujte některého z těchto pánů a laskavě jim sdělte přesnou lokalitu výskytu. Napomůžete tak třeba ke zrušení jeho diskutabilní ochrany.
Brouk je užitečný, ale samozřejmě někdy může škodit. Nejen že se živí pylem rostlin a tím je efektivně opyluje, ale i nezřídka se rád zakousne do okvětních lístků. Hlavní období výskytu brouka je od druhé poloviny května do poloviny září. Vzhledem ke klimaticky příznivým zimám se zlatohlávek může objevovat již v březnu a poslední jedinci přežívají až do listopadu.
Užitečné jsou i larvy zlatohlávka.
Larvy mají rohlíčkovitě prohnuté tělo dlouhé 3 až 4 cm s více záhyby a živí se odumřelými rostlinnými zbytky (opadané listí, kompost, uhnilý hnůj, půdní substráty). Na rozdíl od ponrav chroustů však nepoškozují podzemní části rostlin. Vývoj larev trvá přibližně tři měsíce, koncem léta se zakuklí a ještě na podzim se z nich vylíhnou brouci, kteří však do příštího jara zůstávají v půdě. Mají jednu generaci za rok.
Jak ochránit květy, když je zlatohlávků příliš?
Brouci jsou aktivní především za teplého a slunečného počasí, kdy nalétávají na kvetoucí porosty. Pokud vám neúměrně poškozují pěstované rostliny, jejich likvidace by se měla omezit na sběr brouků v době jejich intenzivního náletu, a to především v dopoledních hodinách. Na porostech se zlatohlávci vyskytují často zároveň se včelami a jinými opylovači, proto je použití insekticidu velmi špatnou volbou. Navíc se stále jedná o chráněný, i když již početnější, druh brouka. Posbírané brouky byste proto neměla likvidovat, ale přenést na vzdálenější kvetoucí louku.
Tady se můžete podívat, jak tohoto černého brouka s býlými skvrnami na zádech vyfotili ostatní: https://www.google.cz/image…
Krtek je celkem hojný, takže bohužel skutečně nepatří ke zvláště chráněným živočichům, je chráněný jen obecně. To znamená, že pokud někdo neohrožuje krtka jako druh, což odchytem a usmrcením několika krtků na vlastní zahrádce nečiní, nejedná proti uvedenému zákonu. Usmrcení krtka je podle ochránců týrání zvířete. V plné míře se ale na jeho zabití vztahuje právě zákon č. 246/1992 Sb., o týrání zvířat. Jde jen o to, že se u nás znění tohoto zákona nevykládá do důsledků, takže usmrcování drobných savců na zahradách nikdo neřeší. Je to prostě stará tradice, u kterých dlouho trvá, než se vymýtí. To ale neznamená, že je to v pořádku! Aby usmrcení krtka bylo skutečně legální, musel by ho sprovodit ze světa veterinář pomocí smrtící injekce, anebo by přímo v zákoně musel být určen způsob usmrcení a přesně vymezeny i jeho oprávněné důvody. Rozrytí trávníku nebo záhonu by k nim ale zcela určitě nepatřily. Těžko říct, proč lidé u nás tolik bazírují na bezchybném anglickém trávníku, tradice to u nás není.
V naší poradně s názvem KRTEK OBECNÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela Kýrová.
Dobrý den,
můžete mi sdělit, zda umí krtek plavat? Ptala se mne na to moje kamarádka a té tuto otázku zcela vážně položil její vnouček. Neuměla odpovědět a já to také nevím - nikdy mne nenapadlo o tom přemýšlet. Děkuji.
S pozdravem
Marcela Kýrová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ano, krtek obecný umí plavat. Krtci dávají přednost pobytu v podzemí a suchu, všichni krtci mohou v případě potřeby také plavat. Byly pozorováni krtci, kteří dokázali plavat až hodinu v kuse a za tento čas uplavali vzdálenost 1 km. K plavání používají své silné paže.
Někteří krtci dokonce plavou pod vodou a mohou zadržet dech až na 10 sekund.
Krtci tuto schopnost plavání využívají k zajištění bezpečnosti v době povodní. Ve skutečnosti, během vysokých období záplav, krtci používají své plavecké dovednosti, aby se dostali blíže k povrchu.
Mezi nejčastější nepříjemnosti, které krtek způsobí, patří vyvýšení půdy (krtiny), propadání země, narušení kořenů rostlin. U okrasných zahrad či herních trávníků je to velmi nepříjemné, ale pokud po zahradě začnou běhat děti, případně psi, krtek se sám raději odstěhuje někam, kde je klid. Případně lze volit jiné mírumilovné způsoby, jak krtka z pozemku vyhnat. Dobrou zkušenost zahrádkáři mají s biologickými metodami.
V naší poradně s názvem KRTEK OBECNÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Ano, krtek obecný umí plavat. Krtci dávají přednost pobytu v podzemí a suchu, všichni krtci mohou v případě potřeby také plavat. Byly pozorováni krtci, kteří dokázali plavat až hodinu v kuse a za tento čas uplavali vzdálenost 1 km. K plavání používají své silné paže.
Někteří krtci dokonce plavou pod vodou a mohou zadržet dech až na 10 sekund.
Krtci tuto schopnost plavání využívají k zajištění bezpečnosti v době povodní. Ve skutečnosti, během vysokých období záplav, krtci používají své plavecké dovednosti, aby se dostali blíže k povrchu.
Krtek pod zemí buduje chodby, ať už obytné, tak i okružní, na kterých loví potravu. Přitom tvoří na povrchu typické hliněné hromádky zvané krtinec či krtina. Hloubí dva typy tunelů. Těsně pod povrchem je tvoří v době, kdy pátrá po samičkách. V hloubce 5–20 cm pak vyhrabává tunely, ve kterých žije a skladuje potravu. Délka tunelů může být až několik stovek metrů.
Vyhnat mravence ze zahrady je poměrně velký problém, protože většina chemických přípravků, které by měli mravence vyhnat, nepomáhá. Posyp postiženého místa chloraminem, polití vroucí vodou s citronem anebo rybí tuk jsou prostředky, které mravence zaručeně z vaší zahrádky vyženou.
Dřepčíci
Dřepčíci jsou malí broučci, kteří mají velmi silné zadní nohy a dokáží skákat až metr daleko. Škodí převážně na jaře. Tento brouk přezimuje ve spadaném listí. Dřepčíci vyžírají do listů otvory a znemožňují jim provádět základní biologicko-chemické děje ovlivňující život rostliny. Škodí převážně na brukvovité zelenině, ředkvičkách, ředkvích, křenu, mangoldu, kapustě, kedlubnech, někdy i balkónových rostlinách. Sbírání brouků na jaře je málo účinné, proto je vhodné použití přípravku Decis EW 50 (0,03 %), Karate 2,5 WG (0,08 %) nebo Zolone 35 EC (0,25 %).
Krtek obecný
Krtek obecný je malé černé zvířátko, které způsobuje na našich zahrádkách velmi značné škody. Pokud se ho budete snažit vypudit, nezapomeňte na to, že je chráněný. Velmi známým způsobem, jak se jej můžete zbavit, je použít větrný odháněč, jenž si můžete jednoduše sami vyrobit. Postačí, když tenkou železnou tyč zastrčíte do země a nasadíte na ni hrdlem PET láhev. Z boku láhve na několika místech pomocí nože naříznete a ohnete konce, abyste získali „větrný mlýnek“. Láhev se díky poryvům větru točí, tře se o tyč a tou se zvuk dostává až do země.
Mšice
Mšice je nejčastěji se vyskytujícím rostlinným škůdcem. Napadá téměř všechny druhy květin, rychle se množí a přenáší různé choroby. Boj s nimi není jednoduchý, neboť časem se stávají vůči chemickým postřikům imunní. Jak tedy tyto škůdce zlikvidovat? Účinně se mšicí zbavíte s pomocí žlutých lepových desek, které rozvěsíte na napadené rostliny. Tyto desky lze zakoupit v každém větším zahradnictví.
Hlemýždi a šneci
Hlemýždi a šneci, i když se to nezdá, dokáží v zahradě udělat velké škody. Okousávají klíčky, stonky, lodyhy, plody, hlízy, dužnaté kořeny a listy. Nejhorší jsou škody na mladých klíčících rostlinách, které tato zahradní škodlivá zvířátka způsobují. Jak se proti nim bránit? Bohužel jediným řešením je ruční sběr. Ve večerních hodinách je dobré slimáky a šneky posbírat a zlikvidovat (pomocí hrstky soli).
V naší poradně s názvem RHIPSALIS se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena Teika.
prosim,nevim si rady s timto kaktusem,porad mi opadavaji ty tycinky z toho kaktusu aniz bych se ho dotkla.Prosim poradte mi nekdo co stim.Diky Tezka Helena
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Nejspíše mu je horko. Teplotu rostliny snížíte rosením.
Tato rostlina nepotřebuje složitou péči. K jejich umístění potřebují teplé a hodně světlé místo, ale bez přímého slunce. Kromě vlhkého prostředí mu můžete pomoci tím, že ho v největších vedrech postříkáte vodou. Rostliny by měly být chráněny před průvanem a náhlými změnami teploty. Ideální teplota pro něj je mezi 18-20ºC, a v zimě by neměla klesnout pod 10ºC.
Rhipsalis Cassutha oceňuje bohatou, čerstvou, kyselou a dobře odvodněnou půdu. Toho lze dosáhnout smícháním stejných dílů písku, zahradní zeminy a vřesové zeminy. Ohledně zavlažování se doporučuje pravidelně zalévat, až když je substrát plně vyschlý, nejlépe dešťovou vodou. Pokud nemůžete dešťovou vodu zachycovat, je vhodné vodu z kohoutku upravit, aby změkčila. Je velmi důležité, aby půda začala vysychat před další zálivkou. Když rostlina v zimě odpočívá, je třeba snížit intenzitu a frekvenci zavlažování.
Sázení pryšce křížmolistého (Euphorbia lathyris) prý odpuzuje krtky, protože silice z kořenů mají odpuzující účinek. V blízkosti nor mohou být umisťována elektronická nebo mechanická zařízení, která vydávají zvuky nebo vibrace, aby odpuzovala krtky. Ta mohou být účinná na velkých plochách, ale často jen způsobí přesun krtků na jinou plochu. K dispozici jsou i pasti na chytání živých krtků, které by měly být používány s opatrností, aby se zabránilo kontaminaci lidským pachem. Poté by měly být kontrolovány aspoň jednou denně.
Zvažujete-li, zda se chcete s krtkem na své zahradě naučit žít, nebo ho bezpodmínečně odmítáte trpět, podívejte se kromě minusů i na jeho užitečnost. Jednak kypří a provzdušňuje půdu, navíc je to hmyzožravec živící se škůdci, kteří škodí okusováním kořenů rostlin. A v neposlední řadě se možná pletete a vaši zahradu vůbec nerozrývá krtek, ale jiný škůdce – hraboš nebo hryzec.
Solární topné systémy používají vzduch jako plynulý přenos solární energie. Solární vzduchové kolektory mohou přímo vytápět jednotlivé místnosti, nebo mohou popřípadě ohřívat proniknutý vzduch do ventilátoru, nebo být zdrojem vzduchu tepelného čerpadla, prostřednictvím cívky.
Vzduchové kolektory produkují teplo dříve a zároveň déle než kapalinový systém, tímto mohou produkovat více použitelné energie během topné sezóny, než kapalinové systémy stejné velikosti. Také na rozdíl od kapalinových systémů jsou systémy stlačeného vzduchu chráněny před mrazem a drobné úniky, z kolektoru nebo přívodního potrubí, nezpůsobují výrazné problémy, i když dojde ke snížení výkonu. Nicméně, vzduch je méně účinné přenosné zařízení tepla než kapalina, takže solární kolektory vzduchové pracují při nižší účinnosti, než kapalinové solární kolektory.
Ačkoliv některé rané vzduchové solární systémy používaly vyhřáté kameny (lože hornin) k uchovávání energie, přesto není tento způsob doporučován, protože je neefektivní, může způsobovat problémy s kondenzací a plísněmi v loži hornin a má nežádoucí účinky, této vlhkosti a plísní, na kvalitu vzduchu.
Solární vzduchové kolektory jsou často zabudovány do stěn nebo střech, bývají skryté. Například mohou být pod taškami na střeše, kde je při proudění vzduchu využíváno teplo absorbované do tašek.
Většina topných solárních systémů jsou ohřívače vzduchu přímo v místnosti, ale i relativně nová zařízení vzduchových kolektorů mají omezené použití v domácnostech.
Ohřívače vzduchu v místnosti
Vzduchové kolektory pro vytápění jednoho nebo více pokojů lze instalovat na střechu nebo na vnější zdivo (směrované na jih). Přestože jsou k dispozici pro instalaci tovární kolektory, jste-li kutil, můžete se rozhodnout postavit a instalovat svůj vlastní vzduchový kolektor.
Kolektor se skládá z vzduchotěsného, izolovaného rámu a černé kovové desku, která absorbuje teplo přes sklo před ní. Sluneční záření ohřívá desku, která ohřívá vzduch v kolektoru. Ventilátor táhne vzduch z místnosti do kolektoru a vyfukuje ho zpět do místnosti. Střešní kolektory vyžadují potrubí, jimž proudí vzduch mezi jednotlivými místnostmi. Nástěnné kolektory jsou umístěny přímo na jižní zdi a otvory jsou prořezány stěnou, pro přísun vzduchů do kolektorů a dodávku tepla to místnosti.
Jednoduché boxy okenních kolektorů se vejdou do stávajícího okenního otvoru. Mohou být aktivní (pomocí ventilátoru) nebo pasivní. U pasivních typů vzduch vstupuje do spodní části kolektoru, zahříváním se zvedá a proudí do místnosti. Přepážka nebo klapka zabraňuje proudění vzduchu z místnosti zpět do panelu, když nesvítí slunce. Tyto systémy poskytují pouze malé mno
Petúnie je oblíbená, voňavá balkonová rostlina. Je velice dekorativní, velmi rychle roste a stále tvoří kvetoucí trsy. Petúnie si můžete vybrat buď převislé, nebo vzpřímené a široká škála barev snad nejde ani vyjmenovat, aby se na nějakou nezapomnělo. Mohou být jednobarevné, dvoubarevné i vícebarevné, pruhované i s bílými okraji. A aby to při výběru nebylo jednoduché, další z možností, kterou musíte zvážit je, zda vybrat petúnie velkokvěté, které budou mít květů méně, ale plné a velké, nebo mnohokvěté, kde budou květy o něco menší, zato v hojném množství. Tvar květů petúnie je trumpetový.
Jak petúnie pěstovat
Petúnii se bude nejvíce dařit na slunném nebo polostinném a teplém místě, ideální volbou je jižní či jihozápadní strana. Petúnie nemusíte pěstovat jen v truhlících a okrasných květináčích, můžete jim najít místo v okrasném záhoně, ale zde nikdy nevyniknou tolik jako právě v závěsných systémech, kde se vám o ně bude i lépe pečovat. Zkuste zajistit, aby tyto rostliny byly co nejvíce chráněny před silným větrem a deštěm, předejdete tak tomu, že byste museli poničené květy ve velkém odstraňovat. Petúnii déšť nezničí definitivně, jen dočasně poničí květy, které když odstraníte, tak brzy vykvetou nové. Velký vítr může pár stonků polámat, ale i ty budou brzy doplněny novými, takže žádná velká tragédie to vlastně nebude. Odstraňování suchých květů a květů poničených deštěm se doporučuje také proto, aby se zbytečně nešířily choroby a plísně, především plíseň šedá.
Plíseň šedá – může napadnout jakoukoliv květinu i zeleninu nebo ovoce na zahradě či balkoně. Stonky a listy jsou pokryty měkkou šedou vatou a tím rostlinám škodí. Chorobě svědčí chladno a vlhko, rychle se šíří. Lze ji zvládnout fungicidy, ale lepší bude, když se postaráte, aby vůbec nepropukla. Proto sbírejte odumřelé listy i květy. Nepodaří-li se vám plísně zbavit, je lepší rostlinu vyrýt a spálit, aby se plíseň nešířila vzduchem dál.
Petúnie vysazujte do dobře propustného substrátu s obsahem hořčíku a vápníku. Vhodný substrát je ideální zakoupit již namíchaný speciálně pro petúnie a seženete ho v jakémkoliv větším zahradnictví nebo hobby marketu. Ideálně zvolenou nádobou pro petúnie je samozavlažovací truhlík, do jednoho truhlíku o délce 50 až 60 cm zasaďte 3 rostliny, moc hezky bude vypadat, když do jednoho truhlíku nakombinujete více barev, květináč pak bude krásně pestrý a zářivý.
Chcete-li petúnie pěstovat ze semen, pak je potřeba, aby místo, na které je chcete vysévat, mělo alespoň 10 °C, čím vyšší teplota bude, tím semena rychleji vyklíčí, zároveň musí mít dostatek světla, ale ne na přímém slunci. Semena vysévejte v b
Lysimachia atropurpurea se vyskytuje na Balkáně v Chorvatsku, Srbsku, Makedonii, Albánii, Řecku a Bulharsku, a dále v Turecku, a to včetně Anatolské plošiny v asijské části. Roste na suchých, slunných místech v křovinách, na okrajích polí a cest, často na mělké kamenité půdě. Jedná se o jednoletou bylinu s přímými, 20–65 cm vysokými, drobně žláznatými lodyhami. Listy jsou střídavé, přisedlé, nejčastěji čárkovitě kopinaté, 3–11 cm dlouhé a 0,5–1,5 cm široké, často se zvlněným okrajem, na ploše s červenavými siličnými nádržkami (žlázkami). Květy tvoří hustý koncový klas; listeny jsou 2,5–5,5 mm dlouhé; kališní cípy jsou čárkovitě kopinaté, žláznatě chlupaté; koruna je 5,5–7,5 cm dlouhá, tmavočervená, lysá; tyčinky jsou kratší než koruna; semeník je svrchní. Plodem je kulovitá tobolka, která se otvírá chlopněmi. V Srbsku zákonem chráněný druh.
Červci (Pseudococcidae) mohou způsobit zkázu na řadě okrasných rostlin. Ale s pomocí vhodných způsobů ochrany je možné proti jejich koloniím úspěšně zasahovat. Tento hmyz je nazýván červci pro stavbu svého těla. Saje rostlinné šťávy a jde o obtížného škůdce plodin, které se pěstují v uzavřených prostorách, a rovněž okrasných rostlin. Činnost červců může vážně oslabovat a znetvořovat rostliny a jejich plody. Jejich výskyt je špatnou zprávou pro pěstitele, protože likvidace kolonií tohoto hmyzu může být velmi obtížná. Ale naštěstí existuje řada metod ochrany.
Tito škůdci se vyskytují na listech, plodech a kořenech a mohou přelézat z rostliny na rostlinu. Existují tři hlavní skupiny červců postihující komerční pěstitele. Skleníkoví červci (rody Pseudococcus, Planococcus a Nipaecoccus) většinou pocházejí z tropů a například ve Velké Británii přežívají pouze ve chráněném prostředí. Obzvlášť zranitelné jsou kaktusy a jiné sukulenty, africké fialky, kapradiny, orchideje, palmy, citrusy a réva. Dospělí červci se nacházejí ve shlucích mezi listovými žilkami, na spodní straně listů a skrývají se v místech spojení listů a stonků.
Kořenoví červci tvoří husté kolonie v půdě. Lezou mezi nádobami drenážními otvory a mohou také cestovat v zavlažovací vodě. Prospívají, když je prostředí pro zálivku suché, proto druhy, které jsou jimi zranitelné, jsou mnohé a rozmanité. Napadení je často přehlédnuto, neboť časový interval mezi napadením půdy a vnějším projevem na rostlinách, skvrnitostí, může být dlouhý až šest měsíců. Druhy červců rodů Phormium a Cordyline jsou na rozdíl od jiných druhů červců schopny přežívat za nízkých zimních teplot.
Červci získávají bílkoviny a cukry ze šťáv floému. Příležitostně se objevují napadení vegetativních vrcholových výhonků, kde je obtížné je zjistit. Nejproblematičtější jsou spojení stonků a listů, ale tito škůdci se mohou živit také na listech, čímž způsobují chlorózu. Jejich výkaly – medovice – padají na nižší listy, půdu a podlahu a lákají mravence. Na medovici vzniká antraknóza, která špiní listy a může postihovat také kořeny. Rostliny se znetvořují nebo vadnou, žloutnou a případně odumírají.
Kořenoví červci rodu Rhizoecus se živí na kořenech, čímž způsobují oslabení vitality rostlin. Zabraňují příjmu vody a živin do rostlin, které mohou vadnout nebo krnět, zvláště jsou-li pěstovány v kontejnerech.
Červci patřící do rodů Pseudococcidae a Eriococcidae mají tělo pokryto sekretovaným práškem, podobným vosku. Samičky puklic mají těla dlouhá až 5 mm. Jsou pokryta pevným vyklenutým a většinou okrouhlým štítkem, který je v dospělosti pevně srostlý s měkkým tělem. Barvu mají růžovošedou. Samičky js
Petúnie umístěte na místo, kde se jim bude nejvíce dařit, a to na slunném a teplém místě, ideální volba je jižní či jihozápadní strana. Nemusíte je za každou cenu pěstovat jen v truhlících a okrasných květináčích, můžete ji najít místo v okrasném záhoně, ale nikdy nevynikne tolik jako právě v závěsných systémech, kde se vám o ni bude i lépe pečovat. Zkuste, aby tyto rostliny byli co nejvíce chráněny před silným větrem a deštěm, předejdete tak tomu, abyste museli poničené květy odstraňovat. Petúnii déšť nezničí definitivně, jen dočasně poničí květy, které pokud odstraníte, tak brzy vykvetou nové, velký vítr může pár stonků polámat, ale i ty budou brzy doplněny novými, takže žádná velká tragédie to vlastně nebude. Odstraňování suchých květů a květů poničených deštěm je doporučováno také proto, aby se zbytečně nešířily choroby a plísně.
Petúnie vysazujte do dobře propustného substrátu s obsahem hořčíku a vápníku. Vhodný substrát je ideální zakoupit již namíchaný specielně pro petúnie a prodávají ho v jakémkoliv větším zahradnictví nebo hobby marketu. Chcete-li si substrát namíchat sami, pak znovu smíchejte zeminu, kompost a písek, to vše v poměru 2:1:1. Ideálně zvolenou nádobou pro Petúnie je samozavlažovací truhlík, do jednoho truhlíku o délce 50 až 60 cm zasaďte 3 rostliny, moc hezky bude vypadat, pokud do jednoho truhlíku nakombinujete více barev, květináč pak bude krásně pestrý a zářivý.
Jedná se o subatlantsko-euroasijský druh rozšířený hlavně v Evropě. V ČR patří mezi ohrožené druhy rostlin, zákonem ale chráněný není. Roste v mokrých písčitých půdách, na dnech rybníků, lučních prameništích, na březích tůní. Vyhovují mu vlhké až podmáčené humózní půdy. Kvete od července do října.
Výrobci se předhánějí v ergonomickém tvaru držadel s pružným a neklouzavým obložením, z nichž jedno mívá integrovaný spínač v dosahu prstu. Výškové nastavení se provádí nejprve nahrubo aretační pákou, poté se doladí obvykle s přesností 0,1 mm točítkem šroubového mechanismu podle stupnice s noniem (pomocným měřítkem k určování desetin a menších zlomků dílků hlavního měřítka). Dražší frézky umožňují předprogramovat i několik pozic hloubky záběru pomocí revolverově otočných dorazů.
Na saních nechybí paralelní vodítka, do kterých lze nasadit kolík s hrotem, kolem něhož se frézka otáčí jako na bezpečném kružidlu. Poloměr kružnice je omezen délkou ramen vodítka. V příslušenství obvykle nechybí i prodlužovací tyče, umožňující jít s frézovaným kruhem či obloukem až do poloměru 85 cm.
Dobré kompaktní frézce v ceně od 3 000 do 5 000 Kč by neměla chybět jednoduchá aretace tlačítkem nebo páčkou, aby výměnu nástroje bylo možné provést prostým pootočením klíče, a rovněž průhledný ochranný štít kolem prostoru nástroje s hrdlem pro připojení odsávací hadice běžného vysavače. Vodicí sloupky kvůli hladkému, ale přesnému pohybu bývají chráněny pryžovými nebo plastovými manžetami. Přednost dejte frézkám s výměnnou kabelovou zástrčkou (takzvaný plug-it), která umožňuje pohotově měnit různě dlouhé přípojné kabely.
Některé frézky nabízejí i možnost osvětlení místa řezu integrovaným LED svítidlem. Značkové frézky (Bosch, Black&Decker, Narex, Metabo, Skil a jiné) pamatují na možnost upnutí frézky v obrácené poloze do univerzálního pracovního stolu sloužícího i pro kotoučové a přímočaré pily. Na nástroji vyčnívajícím z jeho pracovní roviny vzhůru pak lze kreativně opracovávat menší kusy dřeva a materiálů (například samorostů), které udržíme v rukou.
Kvalita výsledku frézování horní frézkou hodně závisí nejen na kvalitě horní frézky a frézy samotné, ale i na směru frézování. Některé studie upozorňují na lepší jakost obrobené plochy při sousledném frézování v porovnání s frézováním nesousledným. Rozdíl ve výšce kinematických nerovností u obou způsobů je však tak malý, že je z praktického hlediska zanedbatelný. Pro jakost obrobené plochy jsou ale rozhodující vytrhané svazky vláken. Při sousledném frézování je tříska na počátku záběru podepřena obrobkem a záběr se dokončuje při malé tloušťce třísky. Proto lze u tupějších nástrojů očekávat menší vytrhání povrchu obrobku, značně však přitom záleží na průběhu dřevních vláken.
Sousledné frézování má také vážné nevýhody, které brání jeho rozšíření. Je to především odlišné působení řezných sil, kdy dochází ke „vtahování“ nástroje do řezu (záporná podávací sí
