Krupicovákaše obsahuje ve 100 g průměrně 176,1 kilokalorií, tedy 737 kJ. 100 g krupicové kaše obsahuje 8,7 g tuků, 5,2 g bílkovin a 19,7 g sacharidů.
Česká krupicovákaše návod
Suroviny:
200 ml mléka
1 kostka cukru
1 lžíce cukru
1 lžíce krupičky
0,5 lžičky másla
0,5 lžičky skořice
Postup:
Krupici máčíme 1/4 hodiny v mléce. Poté v tomto mléce 10 minut vaříme do zhoustnutí s přidáním 1 kostky cukru. Kaši dáme na talíř. Povrch kaše posypeme cukrem smíchaným se skořicí a lehce polijeme rozpuštěným máslem.
Krupicovákaše z mouky
Suroviny:
0,5 l mléka
6 lžic hrubé mouky
kakao
máslo
moučkový cukr
Postup:
Mléko přivedeme těsně k varu a postupně do něj vsypeme hrubou mouku. Kaši musíme stále míchat, aby se nevytvořily hrudky. Do mléka vsypte jen tolik mouky, aby měla kaše pro vás tu správnou hustotu. Kaše začíná obratem houstnout. Přivedeme k varu a odstavíme. Posypeme kakaem, nebo grankem, položíme slabý plátek másla a posypeme moučkovým cukrem dle chuti.
Krupicovákaše z vody
Suroviny:
200 ml vody
1 lžíce cukru
1 lžíce krupičky
0,5 lžičky másla
Postup:
Kaši uvaříme ve vodě do zhoustnutí, to je cca 10 minut. Přidáme cukr. Povrch kaše lehce polijeme rozpuštěným máslem.
Krupicovákaše pro kojence
Suroviny:
1 rovná lžíce krupičky
1/2 lžičky másla
100 ml mléka
80 ml vody
2 ks kostkového cukru
Postup:
Krupici máčíme 15 minut ve vodě, pak ji ve stejné vodě 5 minut vaříme. Přidáme 100 ml mléka a vše vaříme dalších 5 minut. Nakonec do kaše zamícháme cukr a máslo. Do krupicové kaše můžete přidat ovoce nebo šťávu z mrkve či rajčat. Pro větší děti postupně snižujeme množství vody a nahrazujeme je mlékem, takže v 8 měsících věku dítěte vaříme kaši jen z mléka.
Krupicovákaše s jablky
Suroviny:
1 kg jablek
100 g krupice
trochu vody
100 g cukru
80 g másla
skořice
Postup:
Oloupaná jablka pokrájíme na menší kousky a rozvaříme s trochou vody. Poté do jablek s vodou zavaříme krupici. Mícháme, aby se kaše nepřipalovala. Je-li zapotřebí, zředíme trochou vody. Vmícháme cukr. Kaši dáme na talíře, posypeme skořicovým cukrem a polijeme rozehřátým máslem.
V naší poradně s názvem ČERNÁNÍ OŘECHŮ A NĚCO JE NA LISTECH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk Bártl.
Prosím poraďte,něco je na listech,zda je to nějaké houba nevím, a černější ořechy..da se s tím něco dělat. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Jde o bakteriózu - plíseň ořechů produkovanou bakteriemi Xanthomonas juglandis. Toto onemocnění napadá listy, větve, květenství a plody. Bakterióza přezimuje v trhlinách kůry a na infikovaných rostlinných zbytcích a proniká do stromu prostřednictvím průduchů nebo ran, které se objevují při údržbě. Preventivní a léčebné opatření spočívá buď v prořezání postižených větví až do zdravé oblasti, ošetření pomocí bordeauxské kaše 4-5% a pokrytí ran tmelovou pryskyřicí;
Nebo použití postřiku na bázi mědi ve vegetačním období.
Krupicovou kaši tvoří základ z mléka, pšeničné krupice a cukru. Ve 100 gramech krupicové kaše je zhruba 20 g sacharidů s vyšším glykemickým indexem, 8 až 9 g tuků a 5 g bílkovin. Krupicovákaše je vhodná při onemocnění jícnu a žaludku. Konzumace krupicové kaše se však musí vzdát lidé trpící celiakií, laktózovou intolerancí a alergiemi na bílkoviny kravského mléka.
V naší poradně s názvem CHOROBA PERENOSPORA VÍNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiřina Nejezchlebová.
Prosím o radu,jestli mohu provádět postřik modrou skalicí,když svítí slunce a jakou koncentrací roztoku skalice.Děkuji předem za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník .
Modrá skalice se používá na postřik proti plísním a má stejné účinky jako Kuprikol nebo Champion. Modrá skalice se aplikuje v kombinaci s jedlou sodou nebo hašeným vápnem, tvoří se takzvaná jícha. Postřik je lepší aplikovat v podvečerních nebo ranních hodinách. Za plného slunce hrozí popálení listů. Zde jsou dva návody, jak postřik připravit:
Burgundská jícha 1%
100 g modré skalice se rozpustí v pěti litrech vody. V druhé nádobě se rozpustí 140 g krystalické sody také v pěti litrech vody. Oba roztoky se těsně před použitím smísí tak, že se roztok skalice přilévá do roztoku se sodou, ne naopak. Pak se směs neboli burgunská jícha hned aplikuje na list postřikem.
Bordeauaxská jícha 1%
100 g modré skalice se rozpustí v pěti litrech vody a v jiné nádobě se rozpustí 150 g hašeného vápna také v pěti litrech vody. Po vychladnutí se oba roztoky smísí přiléváním skalice do vápna. Po tomto smísení je potřeba změřit pH vzniklého roztoku lakmusovým papírkem. PH musí být mírně zásadité kolem hodnoty 8. Zásaditost se zvýší přidáním vápna. Správně připravená jícha je modrá a po usazení je čirá. Musí se spotřebovat do 24 hodin. Při přípravě i při aplikaci se používají nekovové nádoby. Postřik se nesmí dostat na švestky, které spálí.
Tempura je celosvětově proslavené japonské jídlo – v těstíčku obalené a osmažené křupavé kousky ryb, masa, zeleniny, žampionů a mnoha dalších potravin, které se servírují přelité omáčkou. Původ tempury přitom ale japonský není.
Tempura je v současnosti známá jako japonské jídlo, ale má svůj původ v Evropě – do Japonska se dostala v polovině 16. století s mořeplavci z Portugalska. Japonská gastronomie zná tedy tempuru déle než sushi a existují dokonce i specializované restaurace tenpura-ya. Výraz tempura vychází z japonského tempurako, což je název rýžové mouky, ze které se připravuje těsto na tento pokrm.
V Japonsku se jako tempura označují všechna jídla připravovaná obalením v těstě z mouky tempurako a pak smažená v rozpáleném oleji. Při tomto způsobu přípravy si potraviny udrží šťávu i přirozenou chuť. Nejčastěji se obalují a smaží kousky ryb, mořské plody, měkká masa, zelenina a žampiony, ale použít se může v podstatě téměř každá potravina, kterou je možné obalit a smažit.
V jižní Evropě takto připravovaná jídla nazývají tapas a na přípravu těsta používají kukuřičnou a pšeničnou mouku.
Na originální japonské těsto se používá rýžová mouka, v Evropě se nahrazuje moukou kukuřičnou nebo pšeničnou. V některých případech se do mouky přidává celé vejce, jsou ale i recepty, kdy se samostatně vmíchá žloutek a pak sníh z bílků. Bez vejce je těstíčko křupavější. V každém případě se ale mouka rozmíchává s ledovou vodou. To je podstata tempury, protože pouze ledové těsto se v rozpáleném oleji stane opravdu maximálně křupavým.
Těsto má konzistencí vypadat přibližně jako krupicovákaše.
Obalovací směs tempura se skládá z pšeničné mouky, kukuřičného škrobu, rýžové mouky, cukru, soli a nějakých dochucovadel. Takto namíchaná je k dostání v asijských prodejnách.
Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Ingredience: 820 g brambor, 120 g šalotky, 100 g másla, 4 vejce, 1 a 1/2 dl mléka, 100 g sýra s modrou plísní, 100 g eidamu, několik snítek čerstvého tymiánu.
Postup: Šalotku nakrájíme nadrobno a osmažíme na 40 g másla dozlatova. Mezitím dáme vařit brambory ve slupce. Jakmile budou brambory hotové (zapíchnete do nich vidličku a ta jimi hladce projede), slijeme vodu a stáhneme z nich slupku. Ještě teplé brambory rozšťoucháme na kaši, zjemníme zbylým máslem a přimícháme cibulku. Z tymiánu pečlivě otrháme lístky (abychom v jídle neměli ani boční větvičky) a vmícháme je do kaše. Rozehřejeme troubu na 200 °C. V míse rozšleháme vajíčka a společně s oběma druhy sýrů přidáme do kaše. Nakonec vlijeme mléko, pořádně promícháme a přelijeme do zapékací nádoby. Vložíme do vyhřáté trouby a necháme péct asi 45 minut, dokud kaše neztuhne a na povrchu nezezlátne. Podáváme se zeleninovým salátem.
Základními surovinami pro přípravu bramborové kaše jsou zpravidla brambory, mléko, máslo a sůl. Někteří lidé přidávají také smetanu, různé bylinky, muškátový oříšek, smaženou cibulku, výraznější sýr typu parmezán a podobně. Brambory obecně představují zdroj vitamínů a minerálů. Mléko obsahuje zejména vápník, který je důležitý pro kosti, zuby a nehty. Pokud to „nepřeženete‟ s máslem (nebo jej nahradíte kapkou olivového oleje), může být tato příloha součástí redukční diety, protože je nízkokalorická. Z hlediska geriatrie (= obor zabývající se diagnostikou a léčením chorob ve stáří) je bramborová kaše asi nejčastěji podávanou teplou přílohou, neboť staří lidé mají často potíže se zuby, kousáním a polykáním. Navíc se jedná o lehce stravitelný pokrm, který mívají tito lidé v oblibě.
Bramborovou kaši je nejlepší připravovat z čerstvých brambor (na odrůdě příliš nezáleží). Existují sice i instantní dehydrované výrobky, které nám mají usnadnit práci a ušetřit čas, ale kaše z takových polotovarů obsahuje chemii a určitě není tak chutná jako ta námi doma připravená.
Kdo má bramborovou kaši rád a konzumuje ji opravdu často, může si její chuť zpestřit pokaždé jinou přísadou. Kromě bylinek lze použít téměř kterýkoli druh zeleniny, a to v množství, jež vyhovuje právě vám. Vhodnou volbou je například brokolice, květák, mrkev, celer, petržel či různé druhy mražených zeleninových směsí. Při přípravě postupujeme stejně jako u jednodruhové kaše, pouze na závěr v hotové bramborové kaši rozšťoucháme nebo rozmixujeme další (povařené) přísady.
Nutričníhodnoty pro 50 g vajec (1 vejce) jsou následující: 75,14 kcal, 6,29 g bílkovin, 0,56 g sacharidů, 5,3 g tuků (1,6 g nasycených mastných kyselin, 2 g mononenasycených mastných kyselin, 0,7 g polynenasycených mastných kyselin), 212 mg cholesterolu, 37,31 g vody, 25 mg vápníku.
Vejce je z nutričního hlediska směsí bílkovin a tuků, obohacená o minerální látky (zejména fosfor, sodík, draslík) a vitamíny (hlavně vitamín E). Přibližně ze ¾ je vejce tvořeno vodou.
Určitě lze říci, že vejce (zejména bez přídavku dalšího tuku při vaření, tedy i vařená) patří do zdravého jídelníčku. Je však třeba dávat pozor na jejich množství. Bílky je možno konzumovat prakticky neomezeně, ale žloutky pro jejich obsah cholesterolu raději omezujeme.
Focaccia, česky řečeno fokáča, je italský druh chleba, dříve též označovaného jako chléb chudých.
Tento chlebový výrobek je podobný pizze, ochucuje se olivovým olejem, solí a jako další ingredience se mohou přidávat bylinky, cibule, sýr a maso.
Focaccia se podává jako příloha k hlavním jídlům nebo jako sendvič. Připravuje se ve tvaru čtverce. Těsto je vyrobeno z mouky, oleje, vody, soli a droždí. Do těsta se přidává více droždí, proto je výsledný produkt hodně nakynutý (nadýchaný). Někteří pekaři těsto propichují nožem, aby zamezili tvoření bublin na povrchu. Často se na povrchu ještě nepečeného těsta dělají prsty důlky. Kvůli zachování vlhkosti se těsto ještě před kynutím a pečením potře olivovým olejem.
Focaccia má ve 100 g tyto nutričníhodnoty: 249 kcal, 8 g tuků, 561 mg sodíku, 114 mg draslíku, 36 g sacharidů, 9 g bílkovin, 35 mg vápníku, 3,2 mg železa a mnoho dalších minerálních látek a vitamínů.
Ciabatta je italský bílý chléb, který je podlouhlý, poměrně plochý a široký. Připravuje se z hladké pšeničné mouky, droždí, olivového oleje a jako další ingredience se mohou přidávat olivy a rajčata. Tento druh chleba se podává jako příloha k hlavním pokrmům.
Ciabatta má ve 100 g tyto nutričníhodnoty: 341 kcal, 2,2 g tuků, 69,2 g sacharidů, 8,3 g bílkovin a mnoho dalších minerálních látek a vitamínů.
Energetická hodnota 200 g bramborové kaše je 846 kJ / 202,19 kcal. Uvedené množství kaše obsahuje: 5,06 g bílkovin; 39,28 g sacharidů (z toho 2,88 g cukrů); 5,2 g tuků (z toho 2 g nasycených mastných kyselin a 2 mg cholesterolu); 3 g vlákniny; 0,666 g sodíku; 44 mg vápníku.
Ingredience: 600 g brambor, 80 g másla, mléko, sůl.
Postup: Oloupané brambory uvaříme v osolené vodě doměkka. Vodu slijeme a brambory rozšťoucháme s máslem (rozmixujeme). Kaše musí být v této chvíli zcela hladká (bez hrudek), teprve poté přilijeme horké mléko a promícháme (jakmile do kaše přidáme horké mléko, hrudky už nerozmícháme a kaše nebude hedvábná).
Tofu se vyrábí podobně jako sýr, jen se jako výchozí surovina vezme sójové mléko, respektive sójový nápoj získaný ze sójových bobů, který se vysráží různými syřidly (pomocí mořské soli Nigari nebo sádry), a sójová bílkovina se nechá srazit. Tofu je tedy ryze rostlinného původu, a proto je tolik vyhledáváno především lidmi, kteří maso či živočišnou stravu nejí, anebo lidmi, kteří se chtějí stravovat zdravě.
Návod na domácí výrobu cca 500–800 g tofu:
Sója – kvalita sóji je pro výrobu tofu velmi důležitá. Naneštěstí sója, která je běžně k dostání, je nevalné kvality a pro výrobu tofu nevhodná (má malé procento bílkovin a tuku). Zpravidla na pultech najdeme sóju, která má poměrně malá, našedlá zrna, často rozpůlená nebo svraštěná. Když už si můžeme vybrat, tak hledáme sóju, která má velká celistvá zrna (to znamená nerozdělená), jasné béžovo-žlutavé barvy, s hladce vypnutou nepopraskanou ani ne nakrabacenou slupkou.
Propírání – do nádoby navážíme půl kila sóji a zalijeme vodou. Promícháváme a sledujeme zabarvení vody. V ideálním případě by měla zůstat téměř čistá. Jestli se nám kalí, je to důkaz špatných podmínek při sklizni sóji. Vodu slijeme a propírání opakujeme, dokud voda nezůstane čistá.
Namáčení – propranou sóju v nádobě zalijeme přebytkem studené vody (to znamená, aby vrstva vody nad sójou byla alespoň tak vysoká jako byla vrstva samotné sóji v nádobě). Nádobu necháme stát při pokojové teplotě (21 °C) zhruba 12–14 hodin. Dobře namočená sója se pozná, když ji rozpůlíme podle toho, že celá ploška zrna má stejnou, bílou barvu.
Drcení – dobře nabobtnalou sóju rozmixujeme mixérem na co nejjemnější kaši, čím déle mixujeme, tím lépe. K husté kaši přidáme vodu tak, aby kaše po nabrání na lžíci snadno stekla, například jako kefír.
Vaření – kaši za neustálého míchání přivedeme těsně pod bod varu. Lepší by bylo vařit, ale při tom vzniká velké množství pěny, kterou bychom museli pracně odebírat. I při nižší teplotě vzniká pěna, ale podstatně menší množství, které lze ještě omezit tím, že na hladinu nalejeme vrstvičku oleje. Potom už nesmíme míchat, aby se olej nedostal do kaše, a to vyžaduje kvalitní hrnec, který kaši nepřipálí. Proto výrobci tofu vaří v páře v tlakovém hrnci. To má ještě jednu výhodu, při vyšší teplotě se začíná ztrácet typická luštěninová chuť sóji a mléko i tofu jsou prosté této pachutě, která některým lidem vad
Postup: Do zbylé bramborové kaše přidáme hrubou mouku podle potřeby tak, abychom vytvořili tužší těsto. Můžeme přidat podle chuti jakýkoliv salám nebo třeba sýr. Poté vytvoříme placičky, vkládáme je do pánve s rozpáleným olejem a smažíme dozlatova. Bramborové placky z kaše podáváme teplé i studené.
Stále se zabýváme ošetřováním dospělých révových keřů v plodné vinici. Co všechno však musíme vědět a udělat, chceme-li si vinici teprve založit?
To je otázka na nejméně dvě hodiny povídání. Takže si to rozdělíme. Dnes bychom se věnovali spíše přípravným pracím a vlastní výsadbu si necháme zase na jindy.
Ze všeho nejdůležitější je posoudit, zda v místě zamýšlené budoucí vinice jsou podmínky vhodné pro vinnou révu. Pokud tuhle otázku řeší někdo, kdo se stane profesionálním velkoproducentem, má nad sebou bič, který se jmenuje: finanční prostředky. Založit vinici, která by ho v budoucnu měla uživit, je nemalá investice, proto musí být všechno důkladně prověřeno a promyšleno. Z tohoto pohledu jsou na tom zahrádkáři mnohonásobně lépe. Úplně nejjednodušším kritériem vhodnosti pro pěstování révy je srovnání se zdařilým pěstováním meruněk či broskví. Daří se v daném místě tyto dva ovocné druhy pěstovat? Pokud ano, révě se bude dařit také. Avšak návštěvníci těchto webových stránek patrně mají hlubší zájem o pěstování révy a proto se na tuto otázku podíváme podrobněji.
Nejdůležitějších faktorem podle Vašeho přirovnání asi bude dostatek sluníčka.
Samozřejmě, réva je přece teplomilná. Vhodnost dané lokality se posuzuje podle veličiny zvané suma aktivních nebo suma efektivních teplot. Myslím, že nám budou stačit ty aktivní. Pro révu vinnou je aktivním dnem takový den, kdy průměrná denní teplota je vyšší než 10°C. Hodnoty těchto aktivních teplot, tedy průměrných denních teplot (např. 10,2°C, 14,8°C nebo třeba 25,5°C) se sečtou za celý rok a na této sumě pak závisí výběr ranějších nebo pozdnějších odrůd. Pro ty úplně nejranější odrůdy, jako je např. kdysi značně rozšířená odrůda Čabaňská perla, či pro nově povolené Jakubské, je minimální hodnota sumy aktivních teplot 2 200°C. Hodnoty okolo 2 500°C jsou přiměřené pro středně rané odrůdy, jako je například Müller Thurgau nebo Modrý Portugal. A pozdní odrůdy, jako například Ryzlink rýnský, odrůdy z rodiny Rulandských, Tramín červený či Ryzlink vlašský, vyžadují hodnotu sumy aktivních teplot okolo 2 700°C.
Réva je také světlomilná, proto je potřeba ji umístit na sluníčko, rozhodně by neměla být zastíněna stromy. Nejvíce světla potřebuje pochopitelně při dozrávání hroznů, ale také při iniciaci oček, o které jsme mluvili před chvílí.
Možnost pěstování révy je určitě také limitována nadmořskou výškou. Existuje nějaká číselně vyjádřitelná hranice?
Přípravek Chlor stop je velkým pomocníkem ve chvílích, kdy dojde k přecenění dávky chlorového, bromového či kyslíkového přípravku a při kontrole koncentrace těchto silných oxidačních látek pomocí příslušného testeru zjistíte, že jejich aktuální koncentrace v bazénové vodě je vyšší, než jsou doporučené hodnoty. Přípravek Chlor stop okamžitě efektivně odstraňuje zmíněné aktivní složky a snižuje tím koncentraci oxidačních činidel, která jste nadávkovali v míře větší než nutné. Přípravek Chlor stop je vhodné aplikovat ve chvíli, kdy je koncentrace chloru přes 1 mg/l a koncentrace bromu přes 6 mg/l. Pokud požíváte přípravky bazénové chemie na bázi aktivního kyslíku, doporučuje se aplikovat přípravek Chlor stop ve chvíli, kdy je koncentrace aktivního kyslíku větší než 14 mg/l. Všechny výše uvedené hodnoty jsou považovány za krajní, kdy je ještě možné bazén či vířivku využívat. Pokud jsou vámi naměřené aktuální koncentrace těchto silných oxidujících látek vyšší, aplikujte přípravek Chlor stop dle návodu výrobce a do té doby svůj bazén nepoužívejte ke koupání, protože hrozí riziko, že by bazénová voda mohla pokožku plavců podráždit. Použití přípravku Chlor stop se doporučuje také v případě, že provádíte šokovou chloraci bazénu, u které lze předpokládat, že koncentrace chloru bude vždy přesahovat 1 mg/l. V takové situaci vám aplikace přípravku Chlor stop umožní téměř okamžitě začít využívat bazénovou vodu bez nutnosti dlouhého čekání. Přípravek Chlor stop je vysoce koncentrovaný a je možné ho používat téměř neomezeně dlouho, pokud je uchováván v originálním uzavřeném obalu.
