Druh lasice hranostaj patří do třídy savců, řádu šelem, čeledi kunovitých, rodu lasice. Její latinský název je Mustela erminea. Lasičky jsou půvabné šelmičky, které málokdy v živé přírodě spatříte, protože ožívají až v noci. Přesto možná pobíhají i na vaší zahradě a pracují ve váš prospěch. Loví totiž myši, hraboše i hryzce. Hranostaj žije na celé severní polokouli, ale přesto se s ním lze setkat jen vzácně. Tento druh bývá často zaměňován s lasicí kolčavou, ačkoliv se dá snadno odlišit podle černé špičky ocasu.
Kuna
Kuna patří mezi lasicovité šelmy a žije téměř na celém území Evropy. Na území České republiky žijí dva druhy kuny, a to lesní a skalní. Rozeznat je můžeme především díky jejich náprsence. U kuny lesní je tato náprsenka zbarvena dožluta a nesahá až do oblasti předních končetin, zatímco u kuny skalní je náprsenka bílá a do oblasti končetin zasahuje. Kuna lesní má na tlapkách srst, což je dobře rozpoznatelné ve stopě.
Kuna lesní má latinský název Martes martes a lidově se jí říká také pelešnice, medovka nebo větevnice. Kuna skalní má latinský název Martes foina a lidově se nazývá skalnice.
Kuna lesní
Její váha se pohybuje mezi 0,8 až 1,6 kg. Vzhledově jsou samice od samců prakticky k nerozeznání, liší se však svou velikostí. Samci dosahují běžně velikosti mezi 48 a 53 centimetry délky. Samice jsou menší a jejich délka se pohybuje mezi 40 a 45 centimetry. Zhruba polovinu celkové délky tvoří dlouhý, bohatě ochlupený ocas. Z profilu vypadá kuna, jako by se hrbila. Barva těla je tmavě hnědá až téměř černá, přičemž mnohdy tmavě hnědě zbarvené tělo přechází do černohnědého ocasu a končetin. Na krku a horní části hrudníku má žlutě a někdy až oranžově zbarvenou náprsenku. Dobrým rozpoznávacím znakem je rovněž velikost ušních boltců, která je větší, než ta kterou můžeme pozorovat u ostatních zástupců tohoto druhu. Uši mají světlý lem. Pro lepší představu o vzhledu této šelmičky se můžete podívat na foto.
Jedná se o nočního tvora, kterého je možné běžně pozorovat jen za soumraku, kdy se vydává na lov, nebo naopak za úsvitu, kdy se z lovu vrací. Během dne je povětšinou neaktivní a tento čas tráví v dutinách stromů, hnízdech ptáků a veverek nebo ve vyhloubených doupatech. Tento druh kuny vyhledává především zalesněné oblasti, které mu poskytují dostatek kořisti. Do jeho jídelníčku patří hlavně veverky, menší ptáci, hlodavci a hmyz. Konzumuje však také vejce, různé ovoce, bobule či med. Kuna se bojí zvířat větších, než je ona sama. Pokud tedy kuna například zavítá do kurníku a zabije tam slepici, jedná v jakési sebeobraně a nepřišla tam cíleně lovit. Při lovu využívá především vynikajícího zraku a sluchu a také své neskutečné mrštnosti, která jí umožňuje skákat až 4 metry daleko. Sama je pak lovena velkými dravými ptáky, liškami nebo vlky. Kuny žijí během velké části roku samotářským způsobem života, a to na poměrně velkých teritoriích (až tisíc hektarů), která si značkují jednak trusem, ale také výměšky pachových, análních a břišních žláz.
Páření kuny lesní probíhá každoročně v období léta, a to konkrétně v červenci a srpnu. Během této doby je zvykem, že mezi sebou samci svádějí boje.
I když některé druhy kun lze do určité míry ochočit, obvykle nejsou vhodné jako domácí mazlíčci kvůli svým divokým instinktům a potenciálu k agresi. I když se zdají být krotké, mohou si zachovat svůj přirozený pud lovit a rabovat, což může způsobit škody nebo újmu.
Chov kun jako domácích mazlíčků se obecně nedoporučuje.
Instinkty
Kuny jsou divoká zvířata se silnými loveckými a teritoriálními instinkty.
Agrese
I když se některé kuny mohou zdát přátelské, mohou se stát nenadále agresivními, zejména pokud se cítí ohrožené nebo teritoriální.
Destruktivní chování
Kuny mohou být destruktivní, zejména pokud jim není poskytnuta dostatečná stimulace a prostor.
Riziko vztekliny
Existuje potenciální riziko přenosu vztekliny, a to i u zdánlivě krotké kuny.
Specifické potřeby
Kuny mají specifické stravovací a environmentální potřeby, které je obtížné napodobit v domácím prostředí.
I když někteří jedinci mohli mít s krotkými kunami pozitivní zkušenosti, je důležité si uvědomit, že se nejedná o domestikovaná zvířata a vyžadují vysoce specializovanou péči.
FAQ – ptačí budky, rozměry, plánky a praktické chyby
Jaké rozměry má mít ptačí budka pro sýkorky?
Ptačí budka pro sýkorky má mít dno přibližně 12 × 12 až 14 × 14 cm a menší vletový otvor.
U sýkorek je nejdůležitější sladit vnitřní prostor a velikost otvoru. Pro menší sýkory se používá menší otvor, pro koňadru o něco větší. Příliš malá dutina znamená tísnění mláďat, přehřívání a horší vývoj peří. Příliš velký otvor zase pustí dovnitř větší druhy nebo usnadní útok predátorů. V praxi bych raději udělal pevnou jednoduchou budku než ozdobný domeček.
Jaký má být vletový otvor pro sýkorky?
Vletový otvor pro sýkorky bývá nejčastěji kolem 28 až 34 mm podle toho, na jaký druh cílíte.
Menší otvor se hodí pro drobnější sýkory, větší pro koňadru a podobné druhy. Chyba je udělat otvor „pro jistotu“ velký, protože tím se budka stane méně bezpečnou. Pokud chcete podpořit hlavně malé pěvce, držte se menšího otvoru a nedávejte před něj bidýlko. Bidýlko ptáci nepotřebují, ale kočka, kuna nebo strakapoud ho mohou využít.
Jak vyrobit budku pro kosa?
Budka pro kosa není klasická uzavřená budka s kulatým otvorem, ale spíš otevřená polobudka.
Kos černý běžně nehnízdí jako sýkorka v hluboké dutině. Pokud mu chcete pomoci, dává větší smysl polobudka pro kosa s otevřenější přední částí, umístěná klidněji a níže v zeleni. U kosa je důležité krytí, nerušené okolí a dostupnost potravy. Samotná budka nestačí, pokud je zahrada úplně sterilní, bez keřů, listí, vlhčích míst a přirozeného hmyzu.
Je lepší ptačí budku koupit, nebo vyrobit?
Ptačí budku můžete koupit i vyrobit; důležitější než cena je správný rozměr, čištění a bezpečné zavěšení.
Levná koupená budka může fungovat, pokud má správný otvor, silnější stěny, přesah střechy, bezpečný závěs a dá se otevřít. Domácí výroba má výhodu, že si rozměry pohlídáte sami. Já bych nekupoval budku jen podle vzhledu. Vždy bych zkontroloval vnitřní rozměr dna, průměr otvoru, absenci bidýlka a to, jestli do ní nebude zatékat.
Kdy je nejlepší vyvěsit ptačí budku?
Ptačí budky je nejlepší vyvěsit už na podzim nebo v zimě, nejpozději před začátkem hnízdění.
Ptáci si vhodná místa často prohlížejí dříve, než člověk začne na jaře řešit zahradu. Podzimní vyvěšení má výhodu v tom, že budka na místě přirozeně „zestárne“, ztratí pach novoty a ptáci ji mohou využít i jako úkryt. Když budku pověsíte až v plném jaru, pořád může pomoci, ale šance na obsazení v dané sezoně bývá menší. Nejlepší je předstih.
Jak vysoko pověsit ptačí budku?
Ptačí budka se obvykle věší několik metrů nad zem, ale výška závisí na druhu ptáka a místě.
Pro běžné sýkorníky se v zahradách často volí výška, kam nedosáhne člověk ani kočka bez šplhání.
Lasičky jsou masožraví savci, kteří se živí primárně malými hlodavci, jako jsou myši, hraboši a krysy. Konzumují také ptáky, ptačí vejce, králíky, zajíce a někdy i hmyz, obojživelníky a ryby. Lasice jsou oportunističtí lovci a jejich strava se může lišit v závislosti na tom, co je k dispozici v jejich prostředí.
Hlodavci: Lasice jsou známé tím, že loví a jedí různé hlodavce, včetně myší, hrabošů, krys a veverek.
Zajíci: Králíci a zajíci jsou také významnou součástí jejich stravy.
Ptáci a vejce: Lasice loupí do hnízd, aby se najedly ptáků a jejich vajec.
Ostatní zvířata: Mohou také konzumovat obojživelníky, plazy, ryby a dokonce i velký hmyz, pokud je jiné kořisti málo.
Mršiny: Lasice se mohou živit mrtvolami, pokud jsou k dispozici.
Uskladněná potrava: Pokud lasice najdou dostatek kořisti, mohou jí zabít více, než potřebují, a uložit ji na později.
Lasičky dokážou to, co žádná technika ani chemie nezvládne – dostat se za kořistí až do jejích komůrek pod zemí a zlikvidovat ji zcela bez následků pro okolní životní prostředí. Kromě hlodavců si lasičky smlsnou i na slimácích, různém hmyzu a další drobné kořisti. Jsou hbité a rychlé a výborně šplhají. Lasičky neznají zimní spánek a i pod sněhem nám pomáhají likvidovat přemnožené hlodavce. Nemohou si vytvořit zásoby tuku a zimu prospat jako třeba ježek – jakmile by začaly tloustnout, neprotáhly by se úzkými chodbami za svou kořistí.
Lasice hranostaj
Specializuje se na hryzce, kteří jsou pro zahrádkáře skutečnou pohromou, protože ohlodávají kořeny mladých stromků, čímž je obvykle zahubí. Kromě hryzců loví i hraboše. Hlodavce pronásleduje až do jejich nor, kterými se díky štíhlému hbitému tělu snadno protáhne. Nebojí se ani vody, ostatně umí velmi dobře plavat. Denní úkryt lasičky nacházejí ve stodolách a kůlnách a také v hromadách dřeva. Pokud chceme na zahradě jejich bezplatné pomoci využít, je třeba jim úkryt, ve kterém přes den mohou načerpat sílu pro noční lov, poskytnout.
Délka hlavy a těla závisí na oblasti výskytu a je v rozmezí 20 až 40 cm. Ocas hranostaje může být dlouhý 8–12 cm. Přibližná hmotnost tohoto zvířete se pohybuje zhruba od 140 do 245 g. Velice zajímavé je zbarvení hranostaje. Letní srst je o poznání barevnější než ta zimní. Hřbet je kaštanově hnědý, břicho žlutobílé. Hruď je bílá, špička ocasu zůstává černá. Bílá zimní srst roste nejdříve na břiše, na krku a pod ocasem. Špička ocasu zůstává černá. V zimě mají hranostajové většinou jen bílou srst s černou špičkou ocasu.
Hranostaj nepotřebuje příliš hustý porost k úkrytu. Vyskytuje se v lesích, v křovinatých porostech, na loukách, polích, ale i v horských oblastech (až do výšky 2 000 m n. m.) a bažinách. Velikost jeho teritoria závisí na poloze, biotopu a zejména množství vhodné kořisti. V Evropě se velikost teritoria jednoho zvířete pohybuje mezi dvěma a čtyřmi tisíci metrů čtverečních, kdežto v některých částech Asie to může být až deset tisíc metrů čtverečních. Většina nejbližších příbuzných hranostaje jsou typická noční zvířata, ale hranostaj sám je velmi často aktivní i za dne. K odpočinku se uchyluje do doupěte, které mívá přibližně uprostřed svého teritoria. Doupě se může nacházet v dutém stromě, ve skalní rozsedlině nebo v noře opuštěné jiným zvířetem. Hranostaj se nejčastěji pohybuje krátkými skoky, je ale též výborný plavec a skvěle šplhá po stromech.
Hranostaj je vynikající lovec, který se živí téměř výhradně masem. Velmi mu chutnají i ptačí vejce včetně slepičích.
