Informace od profesionálů

HLAVNÍ STRÁNKA

  

CHOROBY

  

PĚSTOVÁNÍ

  

ŠKŮDCI

  

RECEPTY

  
Téma

KUŘÁTKA SLIČNÁ

Obsah

Kuřátka sličná

Jedovatá kuřátka sličná poznáte podle přechodu tří barev, a to od bílé po žlutou. Kuřátka sličná dorůstají do výšky 17 centimetrů a do šířky 12 centimetrů, obvykle ale plodnice měří okolo 8 nebo 10 centimetrů v průměru. Třeň směrem nahoru tmavne z bílé do žluté barvy s růžovým nádechem. Z něj vyrůstají drobné větvičky připomínající mořské korály. Mají žlutavou či okrovou barvu a tupé zakončení se dvěma nebo třemi zoubky. V mládí se dají poznat podle tří barev: třeň u země je bílý, větvičky lososové a jejich špičky žluté. Starší plodnice se ale určují těžko, proto je možné si jednotlivé druhy kuřátek mezi sebou splést. Kuřátka sličná najdete výhradně v listnatých lesích, vyhovuje jim vápenitá půda a okolí buků. Při procházce lesem je spatříte od léta do podzimu.

Pozor při sběru tohoto druhu hub. Na rozdíl od kuřátek žlutých patří kuřátka sličná k jedovatým houbám a po záměně a požití by vám způsobila silné zažívací obtíže.

Zdroj: Houba kuřátka

Diskuze

V diskuzi HOUBA KUŘÁTKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva Jeřábková.

Hezký den, mám muže houbaře a včera mi donesl kuřátka, našla jsem si kuřátkový gulášek a mohu říci je vynikající.Moc děkuji za rp. určitě se bude vařit nastálo. Zdravím tímto Světluši Vinšovou.Dekuji Eva, také zdravotní sestra

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a bude moci vložit svůj komentář.

Zdroj: diskuze Houba kuřátka

Jsou kuřátka jedovatá

Některé druhy, jak již bylo popsáno, jsou jedovaté, například Ramaria formosa, což jsou kuřátka sličná, nebo kuřátka lososová (Ramaria subbotrytis). Také kuřátka bledá (Ramaria pallida) jsou jedovatou odrůdou.

Kuřátkovité houby se zejména málo zkušeným houbařům jako jedlé houby nedoporučují, neboť se mezi nimi vyskytují některé jedovaté druhy (viz výše), které lze od jedlých druhů jen těžko rozlišit.

Zdroj: Houba kuřátka

Kuřátka žlutá

Kuřátka žlutá patří do skupiny nelupenatých, doba výskytu je od července do října. Plodnice kuřátek žlutých jsou vysoké 70-150 mm, rozvětvené v sírově až citronově žluté větvičky, nahoře s okrovým nádechem. Zpravidla mají 2-3 krátké špičky nebo jsou tupé. Třeň je bělavý až nažloutlý, po poranění přechází do hnědočervené barvy. Kuřátka žlutá rostou jednotlivě a nepříliš hojně. Vyskytují se především v listnatých lesích, zejména v bučinách, méně často i pod smrky a borovicemi. Podobná jsou kuřátka zlatá, která však mají větší plodnice s citronově až oranžově žlutými, ve stáří okrovými větvičkami, v mládí s jasně žlutými špičkami a většími výtrusy.

Jde o jedlý druh vhodný do směsí a polévek, žluté větvičky se skvěle vyjímají v houbách zavařených na kyselo.

Zdroj: Houba kuřátka

Recept

Kuřátka patří mezi atraktivní houby, které najdete ve většině lesů, hlavně pak mezi buky a smrky. Žlutá chutná houba svým tvarem často připomíná mořské korály. Drobné keříky, které dorůstají až do 20 cm, jsou zakončeny hustými větévkami. Zatímco kuřátka květáková mají větévky oblé, kuřátka zlatá jsou zakončena třásněmi a žlutá tupou špičkou. Barvou připomínají žloutky nebo síru, časem tmavnou do okrové barvy. Při nakrojení mají kuřátka mramorově bílou dužinu.

Kuřátka patří mezi letní houby. Jejich sezóna vrcholí v červenci a doznívá na začátku září. Pokud se rozhodnete kuřátka sbírat, vyrýpněte celý třeň. Ten je masitější a jemnější než konce větévek, které mohou chutnat hořce a obsahovat těžce stravitelné látky. Pozor na záměnu s jedovatými houbami, například s mírně jedovatými kuřátky sličnými. Pokud si nejste jistí, doporučuje se kuřátka pořídit u pěstitele.

Kuřátka skladujte na suchém místě, nejlépe rozložená na pečicím plechu vyloženém papírem. Kuřátka jsou tuhá, proto je nutné je před požitím důkladně tepelně upravit. Hodí se do klasické smaženice, směsí a houbových polévek. Dobře se vyjímají v houbových zavařeninách, oživí i guláš a smetanové omáčky.

Zdroj: Houba kuřátka

Kuřátka květáková

Kuřátka květáková, latinským názvem Ramaria botrytis, mají plodnice poměrně mohutné, až 150 mm vysoké a až 200 mm široké. Z robustního bělavého třeně, až 40 mm dlouhého a až 60 mm tlustého, vybíhají různě silné a nadále se rozčleňující větvičky, na jejichž konci jsou jemné korálovité narůžovělé výrůstky zakončené tupě nebo několika zoubky. Větvičky jsou zprvu bělavé, později okrově žluté od výtrusného prachu. Dužnina je špinavě bílá, mramorovaná, ve vrcholcích větviček narůžovělá, neměnná. Vůně je jemně ovocná, chuť mírná, ve vrcholcích větviček někdy nahořklá. Výtrusný prach světle okrový. Výtrusy mají velikost 11-17 x 4-6 µm. Tento druh roste nehojně v listnatých lesích. Upřednostňuje vápenaté půdy. Vyskytuje se v období srpna až listopadu.

Z kuřátek jsou kuřátka květáková (Ramaria botrytis) údajně nejchutnější, jsou však relativně vzácná a měli bychom je spíš chránit a ne konzumovat. Pomineme-li záměnu s kuřátky načervenalými (Ramaria rubripermanens), lze je snadno určit podle velkých bělorůžových plodnic.

Možná záměna s těmito druhy:

  • kuřátka načervenalá (Ramaria rubripermanens) - velmi podobná, rostou častěji v jehličnatých lesích, rozlišit oba druhy dokáže bezpečně jen odborník; jsou mírně nahořklá;
  • kuřátka lososová (Ramaria subbotrytis) - jsou jedovatá;
  • kuřátka bledá (Ramaria pallida) - rovněž jedovatá odrůda.

Zdroj: Houba kuřátka

Kuřátka zlatá

Ramaria aurea mají větší plodnice s citronově až oranžově žlutými větvičkami ve stáří, dorůstají do výšky i šířky 60-120 mm. Solidní báze bývá bělavá, částečně ponořená v zemi, odspodu se rozvětvuje na více hrubých nebo tenčích odnoží, které se nakonec rozdělují na tenké nepravidelné větvičky, v mládí medově žluté nebo chromově žluté a ve stáří bledě žlutookrové. Větvičky jsou na koncích tenké, zahrocené, často s 2 až 3 zoubky, někdy bývají i zaoblené. Dužina je měkká, špinavě krémová, chuť a vůni má příjemnou. Výtrusný prach je žlutookrový.

Tento druh je jedlý.

Zdroj: Houba kuřátka

Ramaria stricta

Jsou kuřátka tuhá. Plodnice mají většinou střední velikost, jsou až 140 mm vysoké a 100 mm široké, obvykle však menší, keříčkovité, krémové, žlutohnědé, někdy narůžovělé. Základní větvičky vyrůstají z třeně 10-20 mm dlouhého a 5-15 mm tlustého, větví se až v osmi úrovních. Konečky větviček jsou zbarveny stejně jako zbytek plodnice nebo bývají mírně světlejší. Dužnina je bělavá, poměrně tuhá, po otlačení červenající a přecházející až do vínově hnědé barvy. Vůně je mírně anýzová, chuť hořká. Výtrusný prach je nažloutlý. Výtrusy mají velkost 7-10 x 3,5-5,5 µm, jsou eliptické, jemně bradavčité. Kuřátka tuhá rostou jednotlivě nebo v malých skupinách přímo na tlejícím dřevě listnatých i jehličnatých stromů nebo na dřevných zbytcích (štěpka) - plodnice vyrůstající zdánlivě z půdy rostou ze dřeva skrytého pod lesním opadem, a to v období od července do října.

Pozor, je možná záměna za podobně zbarvené druhy kuřátek, která nerostou z tlejícího dřeva. Jedná se o nejedlou houbu.

Zdroj: Houba kuřátka

Návod na háčkované kuřátko

Potřebujeme jakoukoliv přízi, háček, nůžky, jehlu, PES kuličky (na vycpání kuřátka).

Postup:

  • 1. uháčkujeme 6 krátkých sloupků do stahovacího očka.
  • 2. do každého druhého krátkého sloupku předchozí řady uháčkujeme 2 krátké sloupky.
  • 3. do každého třetího krátkého sloupku uháčkujeme 2 krátké sloupky.
  • 4. do každého čtvrtého krátkého sloupku uháčkujeme 2 krátké sloupky.
  • 5.–8. do každého krátkého sloupku uháčkujeme 1 krátký sloupek.

Vycpeme a sešijeme.

V polovině slepičky háčkujeme hřebínek: 3 řetízková oka, do stejného krátkého sloupku 2 dlouhé sloupky, 2 řetízková oka – píchneme zpět do místa, kde jsme dělali 2 dlouhé sloupky. Opakujeme ještě 2x.

Zobáček: 4 řetízková oka, zpět háčkujeme do druhého řetízkového oka od háčku: 1 pevné oko, 1 krátký sloupek, 1 polodlouhý sloupek a připevníme pevným okem zpět do kuřátka.

Očička vyšijeme černou přízí. A je hotovo.

Zdroj: Háčkování pro začátečníky

Kuřátkový gulášek

Ingredience: ½ lžičky drceného jalovce, 1 cibule, 1 špetka drceného nového koření, 1 lžička celého kmínu, 1 lžička vegety, 1 špetka soli, 1 lžička čerstvé majoránky, 1 bobkový list, 1 špetka mletého černého pepře, 1 špetka mleté červené papriky, 100 g uzené slaniny, 300 ml leča, 500 g brambor, 750 g hub kuřátek

Postup: Slaninu pokrájejte. Cibuli oloupejte a nakrájejte nadrobno. Houby kuřátka očistěte a pokrájejte. Na rozehřátém tuku opražte cibuli a slaninu. Přidejte houby a restujte, dokud se nevypaří všechna voda. Ochuťte solí, mletou paprikou, pepřem, novým kořením, kmínem, vegetou, bobkovým listem a jalovcem. Nakonec přidejte lečo. Zalijte vodou a duste pod pokličkou přibližně 30 minut. Podle potřeby podlévejte vodou. Do guláše přidejte na kostičky nakrájené oloupané brambory. Jakmile budou brambory měkké, guláš zahustěte moukou a nakonec přidejte majoránku. Podávejte s chlebem.

Zdroj: Houba kuřátka

Autor obsahu

Mgr. Světluše Vinšová


ČeskéNápady

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP