Šalvěj je přesně ta bylinka, u které si člověk uvědomí, že ji doma nemá, až ve chvíli, kdy už má na pánvi rozpálené máslo a recept ji uvádí jako klíčovou ingredienci. Nejde přitom jen o chuť, ale o celý charakter jídla, který se bez ní může snadno rozpadnout.
Tenhle článek vznikl z reálné kuchyňské praxe a řeší jednoduchou otázku: čím šalvěj nahradit tak, aby jídlo chutnalo dobře, nebylo přebytkově bylinkové a recept se nezměnil v improvizovaný experiment.
FAQ – Často kladené otázky
Čím nahradit šalvěj, když ji nemám doma?
Šalvěj lze nahradit jinými bylinkami, ale vždy záleží na tom, v jakém jídle ji používáte a jakou roli tam hraje. Nejčastěji se používá kvůli chuti, vůni nebo práci s tukem.
V běžné kuchyňské praxi se osvědčil tymián, majoránka nebo velmi malé množství rozmarýnu. Důležité je použít menší množství než u šalvěje a dochucovat postupně. Pokud si nejste jistí, je lepší šalvěj vynechat úplně, než ji nahradit špatně a jídlo přebít.
Jaká bylinka je chuťově nejblíže šalvěji?
Chuťově má k šalvěji nejblíže tymián, protože není svěží, ale spíše zemitý a aromatický. Právě proto funguje v podobných typech jídel.
Rozmarýn je také blízký, ale je výraznější a snadno přebije ostatní chutě. Pokud ho používáte jako náhradu, je nutné dát ho výrazně méně. Majoránka se osvědčila hlavně u masa, kde dokáže vytvořit podobnou hloubku chuti.
Mohu šalvěj úplně vynechat bez náhrady?
Ano, v mnoha receptech lze šalvěj úplně vynechat, aniž by se jídlo pokazilo. Platí to hlavně tam, kde slouží jen jako doplňková bylinka.
Pokud je šalvěj v receptu pouze okrajovou chutí, stačí upravit techniku přípravy – například pracovat více s tukem nebo časem restování. V praxi je vynechání lepší než špatná náhrada, která může změnit charakter jídla.
Čím nahradit šalvěj v těstovinách s máslem?
V těstovinách s máslem se nejlépe osvědčil tymián, protože se dobře váže na tuk a nepůsobí rušivě. Je jemnější než rozmarýn a chuť zůstává vyvážená.
Důležité je přidat bylinku až ke konci a nesmažit ji dlouho. Pokud nemáte ani tymián, lze jídlo připravit jen s kvalitním máslem a trochou pepře. Výsledek bude jednodušší, ale stále funkční.
Čím nahradit šalvěj k masu?
U masa záleží na druhu a způsobu přípravy. Šalvěj se často používá kvůli práci s tukem a potlačení těžkosti.
U vepřového a telecího masa funguje majoránka, u kuřecího masa malé množství tymiánu nebo rozmarýnu. Vždy platí pravidlo, že náhrady musí být méně než šalvěje, jinak chuť masa zanikne.
Jaký je rozdíl mezi čerstvou a sušenou šalvějí při náhradě?
Čerstvá a sušená šalvěj se chovají výrazně odlišně. Sušená je koncentrovanější, hořčí a citlivější na teplo.
Pokud nahrazujete čerstvou šalvěj sušenou, použijte maximálně třetinu množství a přidávejte ji až ke konci. V některých receptech je lepší sušenou šalvěj vůbec nepoužít a zvolit jinou bylinku.
Proč se šalvěj nehodí nahrazovat bazalkou?
Bazalka má úplně jiný chuťový profil než šalvěj. Je svěží, lehká a typická pro jiný typ kuchyně.
Při náhradě šalvěje bazalkou vzniká jídlo, které chutná „jinam“, než má. V máslových nebo masových receptech bazalka naruší rovnováhu a&nbs
Kurkuma vyžaduje světlé teplé stanoviště s vyšší vzdušnou vlhkostí. Upřednostňuje písčitohlinitou zeminu s drenážní vrstvou na dně květináče. Střídá vegetační období s obdobím klidu. V době růstu a květu vyžaduje bohaté zavlažování a každé dva týdny přihnojit. Vzdušnou vlhkost jí zajistíme častým rosením. Vykvétá od července do října, květy vydrží na rostlině až 3 měsíce. K nasazení na květ však potřebuje teploty kolem 25 až 30 °C. Po odkvětu, tedy zhruba v listopadu, se hlíza zatáhne a rostlina ztratí listy podobně jako hvězdník. Rostlinu poté přemístíme do chladné místnosti, nejlépe o teplotě kolem 7 °C. Občas ji zavlažíme, aby hlíza nevyschla. Koncem března až začátkem dubna hlízu zasadíme do nového substrátu a zaléváme. Kurkuma se rozmnožuje dělením kořenů. V listopadu, kdy se rostlina zatáhne zpět do kořenů, ji můžete vyjmout ze zeminy a kořeny rozdělit. Část využijte a část zasaďte do čerstvé zeminy a přesuňte do chladných prostor s teplotou okolo 7 °C, kde s mírnou zálivkou dopřejte kurkumě odpočinek až do dubna. S takovou péčí můžete pěstovat svou vlastní kurkumu nekonečně dlouho. Na nemoci ani parazity náchylná není.
V běžném prostředí našich parapetů se tomuto exotickému druhu zázvoru dařit nebude. Miluje totiž vysokou vzdušnou vlhkost, ale umístíte-li poblíž pokojovou fontánku, samotný květináč postavíte na kamínky nebo keramzit a alespoň 3x týdně celou rostlinu porosíte, pěstování vám zaručeně půjde jedna radost. Hnojte od jara do odkvětu každých 14 dní standardním tekutým hnojivem. I když se jedná o trvalou rostlinu, v našich podmínkách se pěstuje v nádobách a spíše jako pokojová rostlina, která se na podzim zatahuje. Zimu u nás přečká nejlépe ve skleníku nebo v zimní zahradě, ideálně při teplotě do 10 °C.
Nejčastěji se s kurkumou setkáváme v podobě lila fialových květů. Může mít však i květy bílé. Domů si ji pořizujeme častěji spíše jako řezanou než hrnkovou rostlinu. Není vhodná pro pěstování v panelových bytech ani jinde, kde jí nemůžeme dopřát v průběhu zimy odpočinek a stálou nízkou teplotu (v bezmrazém prostředí).
Kurkuma obsahuje antioxidanty, které mají významné schopnosti v boji s rakovinou. Běžně napomáhá trávení díky zvyšování produkce trávicích šťáv. Preventivně působí proti mozkové mrtvici, zevně slouží k výrobě obkladů na artrotické klouby a má celkově velmi výrazné protizánětlivé a antibiotikální účinky.
Curcuma longa (kurkuma dlouhá) je půvabná exotická rostlina, jejíž původ sahá do Indie, odkud se k nám pravděpodobně někdy v 15. století dostala pod názvem indický šafrán. Jedná se o zázvorovitou rostlinu, která má přímo neuvěřitelné léčebné účinky, respektive prášek z ní získávaný rozemletím válcovitého kořene.
U nás se s ní setkáváme jako s pokojovou rostlinou s fascinujícími květy. Jakožto řezaná květina bývá využívána do svatebních kytic anebo do exotických vazeb. Rostlina má dlouhé, protáhlé, vejčité listy a dosahuje při dobrých růstových podmínkách výšky od 0,5 do 1 metru.
Za léčivou část se považuje její kořen, tedy oddenky, které se sklízejí, čistí, suší a melou nebo drtí. A právě v této formě se s ní setkáváme nejčastěji – s kurkumou rozemletou na prášek se specifickou chutí, vůní i barvou. Koření bývá součástí nejrůznějších dochucovadel, omáček k masům, dresinků, hořčic, kari a pro svou specifickou sytě žlutou barvu získalo označení žlutý zázvor. Kurkuma obsahuje výrazně žluté barvivo kurkumin, které je velmi účinné, a protože je pro lidský organismus nejen neškodné, ale co víc, dokonce prospěšné, barví se s pomocí kurkumy i potraviny, například máslo, sýry anebo cukrovinky či likéry. Dříve se kurkuminu hojně využívalo i při barvení v malířství.
Jeden bílek z vejce M váží průměrně 30–33 gramů. Nejčastěji se při výpočtech používá orientační hodnota 30 g.
Reálná hmotnost se ale může pohybovat přibližně mezi 28 a 35 gramy podle konkrétního kusu. Pokud pečete běžné těsto, tento rozdíl většinou nevadí. U citlivých dezertů je však lepší bílek zvážit. Přesnost je důležitá hlavně u makronek nebo pusinek, kde malá odchylka změní konzistenci. Pravidlo 30 gramů je dobrý základ, ale ne absolutní hodnota.
Kolik bílků je 50 gramů?
50 gramů bílků odpovídá přibližně dvěma menším bílkům nebo jednomu většímu a části druhého.
Při použití vajec velikosti M počítejte s tím, že jeden bílek má kolem 30 g. Dva bílky tedy dají asi 60 g, což je o něco více, než požadovaných 50 g. Pokud potřebujete přesnost, oddělte dva bílky a část odeberte. Při práci bez váhy je lepší mírně podhodnotit než přidat příliš mnoho. Přesné vážení je jistější řešení.
Kolik bílků je 200 gramů?
200 gramů bílků představuje přibližně 6 až 7 bílků velikosti M.
Pokud použijete vejce L, může stačit 6 kusů. Při výpočtu můžete použít jednoduchý vzorec: 200 ÷ 30 = 6,6. To znamená 6 celých bílků a část sedmého. U většího množství se vždy vyplatí vážit, protože rozdíly mezi kusy se sčítají. Přesnost je klíčová zejména při větším pečení nebo výrobě dezertů ve větším objemu.
Kolik váží jeden bílek velikosti L?
Bílek z vejce velikosti L váží obvykle 33–36 gramů, někdy i více.
Rozdíl oproti velikosti M může být několik gramů. Pokud recept počítá s přesným množstvím, například 100 g bílků, může použití tří bílků L znamenat mírné překročení. Větší vejce obsahují více tekutiny, což ovlivní hustotu směsi. Přizpůsobení podle velikosti vejce je proto důležité zejména u precizních receptů.
Kolik bílků je 100 ml?
100 ml bílků odpovídá přibližně 3 bílkům velikosti M.
Protože hustota bílku je velmi blízká vodě, lze použít přepočet 1 ml ≈ 1 g. 100 ml tedy znamená asi 100 gramů. Pokud pracujete s odměrkou, počítejte s drobnou odchylkou způsobenou pěnou nebo nerovností hladiny. Odměrka je orientační nástroj, zatímco digitální váha poskytuje přesnější výsledek.
Kolik kalorií má jeden bílek?
Jeden bílek obsahuje přibližně 15–17 kcal a kolem 3–4 gramů bílkovin.
Bílek je téměř bez tuku a obsahuje minimum sacharidů. Proto je oblíbený v dietních a fitness jídelníčcích. Pokud oddělujete žloutek, výrazně snižujete kalorickou hodnotu vejce. Bílek je zdroj kvalitní bílkoviny bez přidaného tuku, což z něj dělá vhodnou surovinu při redukční dietě. Nutriční hodnota zůstává stabilní bez ohledu na velikost vejce.
Rostlina je původem z jižní Asie, jejím největším producentem je Indie. Kurkumovník je vytrvalá bylina se zdužnatělými kořenovými oddenky, podobnými známým oddenkům zázvoru nebo našich kosatců. Z hlízovitého oddenku vyrážejí dlouze řapíkaté listy a až 1,5 metru vysoký stonek. Mezi listy vyrůstá hustý klas bledě žlutých kvítků. Plodem jsou mnohosemenné tobolky, které se ve zralosti samy rozevírají. Oddenky kurkumy se několik hodin vaří, poté se suší a následně pomelou na sytě žlutý prášek. Aktivní složka kurkumin má zemitou, nahořklou, pepřovitou a hořčici podobnou chuť.
Kurkuma je zatím u nás málo známá rostlina, vysoká 90 až 120 cm. Pěstuje se jako pokojová rostlina. Kořen kurkumy sadíme na světlé stanoviště s hlinitopísčitým substrátem v pokoji, nebo v létě do nevytápěného skleníku, či přímo ven. Jedná se o tropickou rostlinu, proto jí dopřejte dostatek tepla. Nejlépe se rostlině daří při teplotě 25 °C, vyžaduje světlé stanoviště. Nedostatek světla totiž snižuje intenzitu zabarvení listů. Květy se objevují od července a při správné péči vydrží kvést do října. Po odkvětu je však třeba rostlinu přemístit na chladné stanoviště, tedy do teploty kolem 7 °C. Od jara do léta vydatně zaléváme, po odkvětu zálivku omezíme a zaléváme pouze mírně, aby cibule zcela nevyschla. Rostlina vyžaduje časté rosení listů. Květináč s rostlinou umístěte do misky s vlhkými oblázky, zajistíte tak kurkumě nepřímou vzdušnou vlhkost. Hnojíme od jara do odkvětu každých 14 dní standardním tekutým hnojivem. Prach z listů stíráme vlhkým hadříkem nebo rostlinu osprchujeme jemným proudem vody. Při správném uchovávání v zimě rostlina vydrží kvést v období vegetace řadu let.
Curcuma alismatifolia (kurkuma růžová) je tropická bylina pocházející z jihovýchodní Asie. Patří mezi zázvorovité rostliny. Při optimálních podmínkách dorůstá až do výšky 1 metru. Má oválné listy na dlouhých stoncích. Světle fialové květy o délce až 20 cm připomínají ocún nebo lotos a vydrží na rostlině dlouhou dobu. Barevná variace je jak fialová, tak růžová. K dostání je v síti hypermarketů a v zahradnických centrech.
Koriandr se využívá nejen v léčitelství, ale i v gastronomii jako koření, v podstatě představuje jednu z mála kulturních plodin, které lze v kuchyni zužitkovat úplně celé. Kromě semen koriandru se totiž používají i koriandrové listy a kořen. Rostlina sice jako celek páchne, ale listy koriandru mají chuť anýzu, kořen je pak intenzivnější a semínka koriandru mají nasládlou až ostře kořenitou palčivou chuť připomínající pomerančovou kůru a skořici. Pokrmům dodají příjemnou vůni a lehce nasládlou chuť, proto koriandr velmi často tvoří součást směsí kari koření.
Koriandr je velmi oblíbený v indické kuchyni, a to jak v mletém stavu, tak i celý nebo drcený. Často bývá i součástí arabské kuchyně. Nejčastěji ho najdete v marockých specialitách z jehněčího nebo kuřecího masa. V Evropě se pak koriandr nejčastěji používá při pečení chleba nebo pečiva, často v kombinaci s kmínem. Aroma koriandru se využívá i při výrobě klobás nebo při pečení masa a ryb. V české kuchyni je například oblíbená kombinace koriandru a hub, najdeme jej tedy i v receptech na houbovou omáčku, polévku. Používá se i k nakládání hub a jiné zeleniny (červená řepa a okurky), přidává se do chleba, který tak činí stravitelnější, je klasickou přísadou do perníku, uzenářských výrobků, při přípravě jehněčího, vepřového a hovězího masa či ryb. Využití nachází rovněž ve výrobě alkoholických nápojů včetně vín.
V léčitelství se využívají listy a plody koriandru. Tato bylina obsahuje silice, třísloviny, linalon, mastné oleje, kumariny (proto ho nesmí užívat lidé s poruchami srážlivosti krve), vitamin C, geraniol, geranylacetát, gamma-terpinen. Linalon, obsažený v koriandru, omezuje růst bakterií a hub, tedy původců mnohých onemocnění u člověka. Hlavní využití koriandru spočívá v jeho vlivu na trávicí trubici, látky v něm obsažené ulevují při nadýmání a pocitu plného žaludku, mírní žaludeční nevolnost a křeče, povzbuzují chuť k jídlu. Při nemocech dýchacích cest podporuje vykašlávání. Má také příznivé účinky na nervovou soustavu.
Na vnitřní použití je tedy čaj z koriandru, často spolu s kmínem, který by vám měl pomoci při bolestech břicha a pocitu plnosti či nadýmání. Zevně se koriandr používá ve formě obkladů k ošetřování vředů nebo jako mazání při onemocněních kloubů. V takzvaném karmelitském lihu pak při revmatismu a bolestech v kloubech. Inhalace výparů z vařícího se drceného koriandru užíváme při chronické rýmě, spojené s chronickým katarem horních cest dýchacích. Dle potřeby se inhaluje jednou až dvakrát denně po 5 až 10 minutách.
Je Zdeněk Pohlreich opravdu nejlepší kuchař v Česku?
Zdeněk Pohlreich je považován za nejlepšího kuchaře hlavně díky technické autoritě a vlivu na českou gastronomii.
V praxi ale „nejlepší“ neznamená univerzální. Je výborný tam, kde jde o kvalitu, techniku a disciplínu. Jakmile vstupují emoce, tradice a rodinná očekávání, jeho přístup přestává fungovat pro každého.
Dají se recepty Zdeňka Pohlreicha vařit doma bez úprav?
Recepty Zdeňka Pohlreicha se doma vařit dají, ale často vyžadují přizpůsobení.
Technický základ funguje, problém bývá v čase, ceně surovin a očekáváních rodiny. Bez úprav tempa a nároků může výsledek působit stroze nebo nepřijatelně. Překlad do domácí reality je klíčový.
Proč lidem vadí styl komunikace Zdeňka Pohlreicha?
Lidem vadí hlavně tvrdý jazyk a konfrontační styl, ne samotné názory.
Pro část publika je jeho přístup motivující a upřímný. Pro jiné demotivující a zbytečně agresivní. V domácím vaření, kde jde často o pohodu, může forma přebít obsah.
Je Pohlreich lepší kuchař než Kluci v akci?
Zdeněk Pohlreich je technicky silnější, Kluci v akci jsou praktičtější pro domácnosti.
Pohlreich učí disciplínu a kvalitu, Kluci v akci učí vařit v reálném čase a prostoru. Nejde o to, kdo je lepší, ale kdo víc odpovídá potřebám konkrétního kuchaře.
Proč svíčková podle Pohlreicha doma často neuspěje?
Svíčková podle Pohlreicha neuspěje hlavně kvůli rozporu s rodinnými očekáváními.
Je méně sladká, méně moučná a technicky čistší. Chuťově dává smysl, ale emočně může zklamat. Lepší technika nemusí znamenat větší spokojenost.
Je roastbeef podle Pohlreicha vhodný pro běžnou rodinu?
Roastbeef podle Pohlreicha je vhodný jen pro rodiny, které akceptují růžové maso.
Technicky je postup jednoduchý, ale psychicky náročný. Pokud rodina očekává propečené maso, výsledek bude odmítnut. Tady není chyba v receptu, ale v očekávání.
Co si z Pohlreicha vzít, pokud začínám vařit?
Začátečník by si měl vzít hlavně technické základy a respekt k surovinám.
Není nutné přebírat tlak, tvrdost ani absolutní nekompromisnost. Pokud se přístup zjemní, může být Pohlreich velmi dobrým učitelem základů.
Pro koho je styl Zdeňka Pohlreicha nevhodný?
Styl Zdeňka Pohlreicha je nevhodný pro lidi, kteří vaří hlavně podle emocí a tradice.
Pokud je cílem pohoda, klid a rodinná atmosféra, může jeho tlak na správnost vaření spíš škodit. Ne každý chce vařit jako profesionál.
Je Pohlreich víc kuchař, nebo mediální osobnost?
Zdeněk Pohlreich je v základu kuchař s mediálním přesahem.
Média jeho styl zesílila, ale nevytvořila. Odbornost existovala dřív než televizní popularita. Přesto platí, že část jeho obrazu dnes formuje hlavně televize.
Amonium má odborný název hydrogenuhličitan amonný, v receptech se setkáte spíše s výrazem cukrářské droždí. Amonium je buď ve formě bílého prášku, nebo bezbarvých krystalů, ale vždy jde o stejnou látku se stejnými účinky, se zápachem po čpavku. Svými schopnostmi a vlastnostmi ho můžete přirovnat ke kypřicímu prášku či jedlé sodě, i cukrářské droždí kypří těsto, a to tím způsobem, že se při dosažení vyšších teplot, ve vašem případě při pečení, mění v plyn a vytváří v pečivu póry. Možná vás napadá, že když se mu říká droždí, je potřeba vypracované těsto nechat nějaký čas kynout, v tomto případě to tak není, při použití amonia se těsto zpracovává hned, chcete-li ho uchovávat, je potřeba, aby všechny použité ingredience byly dostatečně vychlazené a i samotné těsto musí být poté uchováváno v chladu. Hydrogenuhličitan amonný se nepoužívá jen v potravinářském, ale i ve farmaceutickém průmyslu a můžete ho zakoupit buď v prodejně s potravinami, nebo v drogérii. Aktuální nejlevnější cenu můžete vidět zde: amonium cena.
Ingredience: 800 g vepřového bůčku s kostí, 200 g tvrdého sýra, 30 g soli, 1 g mletého pepře, 20 g petrželové nati nebo pažitky, 1 vejce, 100 ml mléka
Na obalení: 100 g hladké mouky, 2 vejce, 100 ml mléka, 100 g strouhanky, 200 g tuku
Postup: Bůček opláchneme ve studené vodě, osušíme (aby neklouzal pod nožem) a zbavíme kostí, chrupavek a kůže. Poté jej nakrájíme na kousky a pomeleme strojkem na maso (bůček krájíme proto, aby se snadněji mlel). Zbytek masa vytlačíme kouskem rohlíku, ale jen opravdu malým, strouhanka se do holandského řízku nepřidává. Kdybychom používali kupované mleté maso, musí být pouze vepřové a čerstvé. Do mletého masa přidáme jemně nastrouhaný sýr, sůl, mletý pepř a jemně pokrájenou zelenou petrželku. Přidáme vejce rozšlehané v mléce. Hmotu dobře propracujeme a dáme na chvíli do lednice odležet (v některých receptech na holandský řízek se v této fázi nepřidává vejce, ale lžíce hladké mouky; mléko je někdy nahrazováno vodou). Z prochladlé směsi na holandský řízek tvarujeme oválné, asi 7 mm silné placičky. Musí být stejně vysoké ve středu i při krajích. Obalíme je v hladké mouce, opatrně v rozšlehaném vejci a pak ve strouhance. Placičky musíme držet v prstech, vidlička by je roztrhala. Pak obalené holandské řízky usmažíme ve vyšší vrstvě tuku (oleje, sádla, tuku na smažení). Obracíme plochou obracečkou, nepícháme do řízku vidličkou, aby z něj nevytekla šťáva. Smažíme po jedné straně prudce, pak opatrně otočíme a smažíme volněji. Na závěr ještě jednou otočíme. Díky trojobalu se holandský řízek při smažení smrskne jen minimálně (na rozdíl od karbanátků). Je ustáleným zvykem podávat holandský řízek s bramborovou kaší. Nejlepší je její „hedvábná“ varianta. Výtečnou přílohou k holandskému řízku je ale rovněž v sezoně dýní kaše z dýně hokaido. Holandský řízek dobře chutná i s vařenými nebo šťouchanými bramborami. Protože se jedná o pokrm smažený, nejsou k němu moc vhodné smažené přílohy. Kyselá okurka, nakládaná řepa nebo okurkový salát se k tomuto pokrmu přímo nabízejí. Holandský řízek je dobrý i studený – s chlebem, okurkou, cibulkou a hořčicí. Do holandského řízku nedáváme žádné jiné koření.
Kardamom lze nahradit směsí skořice a muškátového oříšku nebo zázvorem a skořicí. Pro slané pokrmy může být dobrou volbou také koriandr. Pokud chcete podobný výsledek, zvažte použití zeleného kardamomu místo černého.
Pro pečení a sladké pokrmy
Skořice a muškátový oříšek: Směs skořice a muškátového oříšku (stejné díly) je skvělou náhradou kardamomu v pečivu a dezertech.
Zázvor: Zázvor, zejména čerstvý zázvor, může být dobrou náhradou ve sladkých i slaných pokrmech.
Muškátový oříšek: Muškátový oříšek samotný lze použít v pečivu, krémech a rýžových pokrmech.
Pro slané pokrmy
Koriandr
Pokud vaříte slaný pokrm, zejména s jiným kořením, může být koriandr dobrou náhradou, zejména v přísadách k masu, kde je koriandr již přítomen.
Zázvor
Mletý zázvor se také dobře hodí do slaných pokrmů.
Nové koření
Nové koření se svou směsí hřebíčku, skořice a muškátového oříšku může být dobrou náhradou, zejména v receptech, které již obsahují jiná hřejivá koření.
Hřebíček
Hřebíček, i když je silný, lze použít ve směsi se skořicí pro dosažení co nejbližší shody.
Důležité informace
Začněte s menším množstvím
Při nahrazování je nejlepší začít s menším množstvím náhrady a upravit množství podle chuti.
Respektujte recept
Přemýšlejte o chuťovém profilu vašeho pokrmu a vyberte náhradu, která ho vhodně doplní.
Smíchejte koření
Pro komplexnější chuť zvažte smíchání různých koření jako náhrad.
Recept na takzvané Merguez pochází z maghrebské kuchyně. To znamená Tunisko, Alžírsko a Maroko. Merguez se vyrábí z jehněčího masa. Jelikož je hmota silně kořeněná, chutná velmi pikantně a podle vašich preferencí může být i velmi pálivá. V receptu je použitá hotová harissa. Složení Harissy je chilli, česnek, paprika, sůl (9 %), rajčatový prášek, koriandr a římský kmín. V závěru je krátký návod, jak si Harissu můžete vyrobit sami.
Ingredience
Na 1 kg Merguez:
1kg jehněčí plec / jehněčí žebírka s minimálně 20% tuku (100g). Zde je velmi důležitý obsah tuku, jinak bude vaše klobása příliš suchá. Pokud vaše maso nemá dostatek tuku, můžete přidat i tuk navíc. Nejlepší je nechat si poradit od svého řezníka.
Koření na kg masa:
18 gramů soli;
25 g harissa pasty (pozor, mnohdy je pasta jemná a pikantní, v některých receptech se používá až 50 g harissa. Jemná nevadí, ale pikantní je pak klobása opravdu pekelná. Nejlepší je tedy začít s míň a ochutnat);
7 g česneku (asi 2 stroužky);
4 gramy papriky;
2 gramy černého pepře;
0,5 g nového koření;
0,5 g kmínu;
0,5 gramu koriandru.
Potřebujete toto vybavení:
Mlýnek na maso;
Plnička uzenin / nástavec na mlýnek na maso / ruční plnicí trychtýř;
Ovčí střeva.
Postup
Maso nakrájejte na kousky velikosti mlýnku.
K masu přidejte sůl a koření a vše promíchejte.
Maso dejte do mrazáku zmrazit. Zvenku by měl být poměrně pevný. Podle množství masa cca 30 min - 90 min.
Česnek nasekáme a zpracujeme na pastu. K tomu přidejte trochu soli a česnek pevně přitlačte nožem na desku. Poté znovu odřízněte a znovu stiskněte. Tím se česnek změní na jemnou pastu.
Maso umelte přes nejmenší děrovaný kotouč ve vašem mlýnku na maso.
Nyní přidejte česnek a harissa pastu a hmotu prohněťte, aby vznikla pěkná, pevná hmota. Mělo by se lepit na ruce i na misku.
Směs naplníme do ovčích střívek. Dbejte na to, aby se do střev dostalo co nejméně vzduchu.
Klobásy nyní zakruťte. Můžete se rozhodnout, jak velký by měl být váš Merguez. Obvykle je dlouhý asi 20 - 30 cm. Je důležité, abyste je otočili vždy opačným směrem. Tedy 1x dopředu a 1x dozadu.
Vaše párky Merguez jsou hotové! Ať už je budete připravovat na grilu nebo na pánvi, vychutnejte si je.
Merguez byste měli použít během 1 až 2 dnů. Pokud je uvaříte, můžete je uchovat v lednici asi 10 dní. Případně ho můžete zamrazit, vydrží tak déle.
Základem je dokonale vyšlehaný sníh z bílků, jemný krupicový cukr a pomalé sušení při nízké teplotě. Troubu je vhodné mít mírně pootevřenou, aby mohla unikat vlhkost.
Jak dlouho se pečou sněhové pusinky?
Sněhové pusinky se spíše suší než pečou. Obvykle to trvá 60–90 minut při teplotě kolem 50–100 °C podle velikosti pusinek a typu trouby.
Kolik váží jeden vaječný bílek?
Jeden bílek z velkého slepičího vejce váží přibližně 30 gramů, což je důležité při přepočtu surovin v receptech z vaječných bílků.
Jak uskladnit sněhové pusinky, aby nezvlhly?
Pusinky skladujte v suchu při pokojové teplotě, ideálně v dobře uzavřené krabici vyložené pečicím papírem. Nevhodné je chladné nebo vlhké prostředí.
Lze připravit sněhové pusinky bez cukru?
Klasické sněhové pusinky bez cukru připravit nelze, protože cukr zajišťuje strukturu. Existují však alternativní recepty s náhradními sladidly, výsledek ale nebude totožný.
Co dalšího lze upéct z vaječných bílků?
Z bílků lze připravit nejen pusinky, ale také kokosky, mandlové pečivo, sněhové rolády nebo lehké korpusy, které patří mezi oblíbené pečivo z vaječných bílků.
Máte hodně muchovníku a hledáte způsob, jak si ho uchovat na pozdější dobu? Zkuste muchovník zavařit jako džem. Postup patří mezi nejlepší recepty na amelanchier, protože tato skvělá marmeláda vám bezvadně poslouží na palačinky i při pečení.
Ingredience
4 hrnky bobulí muchovníku;
2 pomeranče;
1½ hrnku vody;
½ hrnku citronové šťávy;
3 hrnky cukru.
Postup
Připravte si víčka sklenic. Nasekejte bobule sekáčkem na potraviny se středně jemným nožem. Vymačkejte šťávu z obou pomerančů a kůru taktéž nasekejte sekáčkem na potraviny. Smíchejte bobule, pomerančovou kůru a vodu ve velkém hrnci; mírně povařte, dokud ovoce nezměkne. Přidejte šťávu z pomerančů, citronovou šťávu a cukr. Vařte 20 minut nebo dokud nedosáhnete požadované konzistence.
Zavařovací sklenice sterilizujte vařením ve vodě po dobu 5 minut.
Pro přípravu dvoudílných víček (kroužky a víčka) je omyjte, opláchněte a uchovávejte v horké vodě, dokud je nebudete použít. Řiďte se pokyny výrobce pro přípravu.
Pokud je v receptech vyžadujících pektin požadováno méně cukru, ujistěte se, že používáte pektin bez cukru a řiďte se pokyny na výrobku.
Nalijte horkou marmeládu z muchovníku do horkých půllitrových sklenic a ponechte 1 cm volného prostoru nad horní částí. Otřete okraje sklenic a přidejte připravená dvoudílná víčka. Zavařujte 15 minut v zavařovací nádobě s vroucí vodou.
Zavařené maso vydrží určitě rok, ale obvykle se dřív sní. Konzervované maso se dá použít jako studená pochoutka, ale je výborné i na vaření do rýže a těstovin. Způsobů pro využití je jistě mnoho. Dodržení dvojího zavaření, jak je uvedeno v mnoha receptech, je zárukou bezpečnosti a trvanlivosti.
Základní doporučení:
Konzervované maso nemá být z příliš mladých zvířat, protože obsahuje mnoho vody a po sterilaci změkne a rozpadne se.
Maso musí být před konzervací vždy dokonalé vychladlé.
Při konzervaci masa dbáme na čistotu a dodržení všech hygienických zásad.
Masa konzervujeme syrová nebo je můžeme částečně tepelně upravit pečením, dušením nebo uzením; hotová jídla solíme a kořeníme jen nepatrně, chuť se konzervováním zvýrazní; omáčky a podobné pokrmy nezahušťujeme.
Maso zavařujeme v plechovkách nebo ve sklenicích, které uzavíráme víčky Omnia s červenou těsnicí hmotou.
Maso nakrájíme na menší kousky, natlačíme je do sklenic až po okraj, na povrch nasypeme lžičku soli a uzavřeme; okraj sklenice vždy pečlivě otřeme (nejlépe utěrkou namočenou v lihu), na mastném povrchu víčka špatně chytají.
Sterilujeme při plném varu a sklenice musí být úplně ponořeny; maso a masné výrobky sterilujeme 1–1,5 hodiny; pro delší trvanlivost sterilaci ještě po 24 hodinách opakujeme.
