Postup: Květák rozebereme na růžičky, které chvilku povaříme v osolené vodě. Šunku pokrájíme na kostičky. Na trošce oleje necháme zesklovatět cibuli nakrájenou nadrobno, přidáme šunku a opečeme. Celá vejce rozšleháme vidličkou s mlékem, solí, pepřem, strouhaným muškátovým oříškem a vmícháme strouhaný tvrdý sýr. Květák posekáme, rozložíme do olejem vymazané zapékací misky, posypeme osmaženou šunkou a zalijeme vejci s mlékem. Vložíme do trouby vyhřáté na 200 °C a zapékáme asi dvacet minut. Zapečený květák podáváme nejlépe s vařeným bramborem.
Smažený květák
Ingredience: 1 větší květák, sůl, hladká mouka a strouhanka dle množství obalovaného květáku, 2 vejce, olej na smažení na plech
Postup: Květák rozebereme na růžičky a důkladně propláchneme pod tekoucí vodou. Růžičky osolíme a NEVAŘÍME! V jedné misce si připravíme těstíčko ze dvou vajec, hladké mouky a vody a důkladně vymícháme vidličkou dohladka. Do druhé mísy nasypeme strouhanku. Osolené růžičky obalíme v těstíčku a ve strouhance a klademe na plech, na který jsme předem nalili olej ke smažení a poté jej ohřáli. Plech dáme do trouby a smažíme při 200 °C, asi po 30 až 45 min růžičky obrátíme a dosmažíme dozlatova. Předvaření v tomto případě není nutné, takto je květák opravdu VÝTEČNÝ.
Postup: Květák očistíme a rozebereme na růžičky. Cibuli oloupeme, očistíme a nasekáme najemno. Ve vyšší pánvi rozpálíme olej a vsypeme cibuli. Za občasného míchání ji necháme zrůžovět. Pak ji zalijeme vodou. Směs necháme přejít varem a přidáme růžičky květáku. Podle chuti základ květákového mozečku osolíme, opepříme a ochutíme kmínem. Přikryjeme a necháme pomalu dusit, než květák změkne. Zatím rozklepneme vejce a rozkvedláme je třeba v hrníčku. Měkký květák opatrně rozmačkáme vidličkou. Vlijeme vejce, důkladně promícháme a necháme asi 5 minut vařit. Květákový mozeček podáváme s bramborovou kaší nebo s čerstvým chlebem.
Vzhledem k množství a kombinaci vitamínů a všech ostatních látek a stravitelnosti má květák vynikající účinky na celý trávicí systém od žaludku až po slepé střevo. Kvůli výborné stravitelnosti se doporučuje lidem s žaludečními chorobami, a protože reguluje průchodnost střev, má účinky při zácpě i průjmu a také při podráždění nebo zánětu tlustého i tenkého střeva. Velké množství vitamínu C významně posiluje imunitní systém, vápník pozitivně působí na pohybový aparát a další látky jsou prevencí proti vzniku cukrovky. Květák také urychluje vylučování přebytečné vody z tkání a různých dalších škodlivých látek z organismu, a tak se jeho konzumace doporučuje při léčbě ledvin a ledvinových kamenů, artritidy a otocích vyvolaných chorobami ledvin. Velké množství draslíku v kombinaci s nižším obsahem sodíku a zároveň malý obsah tuků v květáku mají pozitivní vliv na srdce a oběhovou krevní soustavu, květák se tak osvědčil u osob s hypertenzí nebo arteriosklerózou. Podobně jako ostatní druhy brukvovité zeleniny obsahuje fytochemické antikarcinogeny, tedy sirné glykosidy a sloučeniny indolu, které jsou účinnou prevencí rakoviny. Konzumace květáku je doporučována osobám, u nichž je zvýšené riziko onemocnění zhoubnými nádory, například genetický výskyt rakoviny v rodině nebo zvýšené působení karcinogenních látek. Osoby s diagnostikovanou a léčenou rakovinou by měly do jídelníčku každý den zařadit některou brukvovitou zeleninu – květák, brokolici, zelí, ředkev, protože všechny mají protinádorové účinky.
Květák se dále doporučuje při žaludečních a střevních problémech. Jeho konzumaci by však měly omezit osoby, u nichž jsou tato onemocnění chronická. Stejně tak by květák neměli konzumovat jedinci se žlučníkovými kameny, protože hlávky obsahují poměrně mnoho celulózy, která zvyšuje produkci plynů ve střevech, a mohlo by se tak narušit trávení. 100 g květáku obsahuje 24 miligramů kyseliny močové, a tak tato potravina není vhodná pro osoby trpící dnou.
Květák se většinou konzumuje tepelně upravený, mladé a jemné hlávky některých odrůd se mohou konzumovat i syrové. Nejčastější tepelnou úpravou květáku je vaření v horké vodě nebo v páře, zapečený květák nebo smažený květák, může se i dusit nebo péct. Velmi často se vaří i květáková polévka. Růžičky květákové hlávky jsou nezřídka součástí různých zeleninových směsí, a to i mražených. Mladý čerstvý syrový květák je možné přidávat do zeleninového salátu. Květák se poměrně často nakládá nebo zavařuje, může se i zamrazit.
A proč konzumovat květák? Květák je velmi oblíbená košťálová zelenina, která byla vyšlechtěna podobně jako kedluben nebo kapusta z brukve zelné. Květák je považovaný za nejvíce chutnou a také stravitelnou košťálovou zeleninu, i když u některých lidí způsobuje nadýmání. Je součástí mnoha kuchyní na celém světě, a to evropské, asijské, arabské i americké. Květák pravděpodobně pochází z Kypru, kde se vyvinul z divoce rostoucí brukve zelné. Nejstarší záznamy o něm jsou ze 6. století před naším letopočtem. O téměř tisíc let později, kdy na Kypru stále ještě rostl bez zásahu lidí, se objevují v Anglii záznamy o květáku nazývaném „kyperský salát“. Ve 12. století popsal maurský učenec ve Španělsku tři odrůdy květáku dovezené ze Sýrie, kde je Arabové šlechtili a pěstovali už nejméně 500 let, podle některých tvrzení dokonce i tisíc let. Koncem 18. století se květák rozšířil po celé Evropě a stal se velmi žádanou a konzumovanou zeleninou.
Kvalitní květák sklizený v ideální době má pevnou uzavřenou hlávku bílé barvy. Pokud se sklizeň jen o několik dnů opozdí, začnou se vytvářet stopky květenství, které v podobě hrbolků vystupují na povrch. Květák má většinou bílou barvu, jsou ale i odrůdy s barvou zelenou, žlutozelenou a fialovou – bílé jsou ale ceněné nejvíce. Bílé barvy se docílí tak, že se zelené velké zákrovní listy nad hlávkou zalomí nebo svážou, čímž se zabrání přístupu světla. U mnoha nových vyšlechtěných odrůd už se listy nad hlávkou uzavírají samy. Ve Francii a v Itálii se pěstuje také pestrý květák, který se úmyslně vystavuje slunečnímu svitu. V Itálii se pěstuje zelená, případně zelenožlutá odrůda Romanesco, která má výrazně zašpičatělou hlávku a také mnohem vyšší obsah vitamínu C, bílkovin a minerálních látek. Na jihu Itálie se také s oblibou pěstuje květák s hlávkou načervenalé až tmavě fialové barvy. Minikvětáky jsou specialitou z Francie. Jsou velmi dekorativní a drahé, pěstují se především pro potřeby luxusní gastronomie. Stejně jako velké květáky mají bílou, zelenou, žlutozelenou nebo fialovou barvu hlávky.
Květák obsahuje malé množství sacharidů a proteinů a skoro žádný tuk. Dále obsahuje provitamin A (beta-karoten), vitamin B a E a významné množství vitaminu C (46 mg/100 g). Z minerálů obsahuje velké množství draslíku a nepatrné množství sodíku. Nachází se v něm také hodně vápníku, hořčíku, fosforu a železa, stejně tak i chrom, zinek, mangan, měď a selen. Květáku nechybějí fytochemické antikarcinogeny, díky nimž lze tuto zeleninu využít při prevenci rakoviny. Květák jako výborný zdroj vitaminů, minerálů a stopových prvků reguluje náš trávicí proces – působí na celý trávicí trakt od žaludku po slepé střevo. Díky tomu, že je lépe stravitelný než jiné brukvovité rostliny, doporučuje se lidem se žaludečními chorobami (gastritidou, vředy, dyspepsií). Jelikož reguluje průchodnost střev, lze jej použít jak při zácpě, tak průjmu a též při podráždění nebo zánětu tlustého střeva. Díky nízkému obsahu sodíku a tuků a velkému množství draslíku květák pomáhá zmírňovat problémy se srdcem a oběhovou soustavou, do svého jídelníčku by ho měli tedy zařadit i lidé s hypertenzí či arteriosklerózou. Květák je rovněž diuretikum a „pročišťovač“, urychluje vylučování přebytečné vody z tkání (edémy) a odpadních látek metabolismu. Jeho konzumace se tak osvědčila při selhání ledvin, artritidě, dně, otocích spojených s chorobami ledvin a při ledvinových kamenech. Konzumace květáku se v neposlední řadě doporučuje osobám se zvýšeným rizikem onemocnění zhoubným nádorem z jakýchkoliv příčin, například výskyt v rodině či působení karcinogenních vlivů (záření, tabák, alkohol a jiné).
Konzumace květáku by se však měla omezit v případě cholelitiázy (žlučníkové kameny), protože může způsobit zdravotní komplikace, a dokonce narušit proces trávení – kvůli vysokému obsahu celulózy květák zvyšuje produkci plynů ve střevech. Květák není rovněž vhodný pro osoby trpící dnou, 100 g květáku totiž obsahuje 24 mg kyseliny močové.
Ingredience: 1 bulva celeru, 2 vejce, 1 střední květák, 50 g eidamu, sůl, pepř, nasekané bylinky
Postup: Středně velký čerstvý květák zbavíme listů, seřízneme košťál a vypereme pod tekoucí vodou. Sýr nastrouháme a smícháme s najemno nastrouhaným celerem. Vajíčka rozšleháme a přidáme ke směsi. Očištěný květák uvaříme v osolené vodě s trochou kmínu do poloměkka. Potom květák vyjmeme a necháme vychladnout. Vychladlý uvařený květák nastrouháme nahrubo do mísy, přisolíme, opepříme, přidáme do směsi s vejcem a dochutíme. Vše spojíme v nepříliš tuhé těsto, ze kterého tvoříme placičky a vkládáme je na rozpálený olej. Květákové placičky smažíme dozlatova. Jako přílohu zvolíme vařené brambory a zeleninový salát.
Proč u kapusty zmiňujeme právě tento lék? Problematika Warfarinu je poměrně složitá. Jedná se o často používaný lék s velkým významem. Při nevhodném užívání však může pacienta poškodit a ohrozit i na životě. Warfarin patří mezi léky proti srážení krve. Blokuje koagulační kaskádu, tedy, jednoduše řečeno, zabraňuje krvi, aby se srážela. A to tím, že snižuje množství aktivního vitaminu K, který je potřeba pro tvorbu řady srážecích faktorů. Warfarin tedy působí proti vitaminu K, ale stejně tak vitamin K působí proti Warfarinu. Pokud pacient užívající Warfarin přijímá velké množství vitaminu K v potravě, může to vést ke snížení účinků Warfarinu. A nyní se dostáváme k tomu, proč zmiňujeme tento léčivý přípravek u kapusty: hodně vitaminu K je obsaženo nejen v brokolici, tuřínu, zelí, špenátu, salátu, ale právě v kapustě. Užíváte-li tedy Warfarin, omezte konzumaci uvedených potravin, abyste nepůsobily proti jeho léčivým účinkům.
