Rychlá odpověď: Švestky je nejbezpečnější řezat od pozdního jara do poloviny léta, přibližně mezi květnem a červencem. Strom je v této době aktivní a rány se hojí rychleji. Naopak zimní řez je rizikový, protože otevřené rány mohou být vstupní branou pro choroby, například stříbřitost listů.
Řez švestek patří mezi práce, které mnoho zahrádkářů podceňuje nebo naopak přehání. Na rozdíl od jabloní nebo hrušní reagují peckoviny na řez jinak. Pokud se strom řeže ve špatném období nebo příliš hluboko, může několik let špatně plodit nebo začít trpět chorobami.
V tomto článku vysvětlím nejen správný postup řezu švestek, ale také vlastní zkušenosti z praxe – včetně chyb, které jsem udělal. Díky tomu uvidíte, jak strom reaguje v dalších letech a jak lze švestku postupně vrátit do dobré kondice.
Kalendář řezu švestek měsíc po měsíci
Jedna z nejčastějších otázek zahrádkářů zní: „Kdy přesně mám švestku řezat?“. Obecná rada říká, že nejbezpečnější období je od pozdního jara do poloviny léta. Pokud ale chceme být přesnější, je užitečné podívat se na průběh celého roku.
Následující kalendář vychází z praktických zkušeností ze zahrad ve střední Evropě a ukazuje, kdy je řez vhodný, kdy je lepší být opatrný a kdy se zásahům raději vyhnout.
Leden
Leden je typickým obdobím zimního klidu. Strom je bez listů a proudění mízy je velmi pomalé. Právě proto se může zdát, že je ideální čas na řez. U švestek to ale neplatí.
Rány vytvořené v tomto období zůstávají dlouho otevřené a strom se proti infekcím brání jen velmi omezeně. Proto se běžný řez v lednu nedoporučuje. Výjimkou může být pouze odstranění zlomených větví, které představují riziko.
Únor
Situace je podobná jako v lednu. Strom stále spí a rány se hojí velmi pomalu. Pokud navíc přijde silnější mráz, může dojít k poškození okrajů řezu.
V únoru je proto lepší plánovat práci na zahradě a připravit nástroje, než strom skutečně řezat.
Březen
Na konci března se začíná vegetace pomalu probouzet. Pupeny se zvětšují a strom se připravuje na růst.
Pokud je počasí stabilní a nehrozí silné mrazy, je možné provést velmi mírný zásah. Nejčastěji se odstraňují suché nebo poškozené větve.
Duben
Duben je vhodným obdobím pro první tvarování mladých stromů. Strom začíná aktivně růst a rány se hojí rychleji než v zimě.
U starších stromů je však stále lepší držet zásahy spíše mírné.
Květen
Květen patří mezi bezpečná období pro řez švestek. Strom je v plné vegetaci a dokáže se dobře bránit proti infekcím.
V tomto období se často provádí:
prosvětlovací řez
odstranění slabých výhonů
lehké tvarování koruny
Červen
Červen je ideální měsíc pro letní řez. Strom má dostatek energie a rány se rychle hojí.
Právě v tomto období je vhodné odstranit většinu vlků a upravit tvar koruny.
Červenec
Červenec je stále velmi vhodným obdobím pro řez. Strom reaguje klidněji než po zimním zásahu a nevytváří tolik nových výhonů.
V praxi se v tomto období často snižuje výška stromu nebo zkracují příliš dlouhé větve.
Srpen
Na začátku srpna je ještě možné provést lehký zásah. Později už je lepší strom nechat připravit se na konec vegetace.
Silnější řez v pozdním létě může stimulovat růst nových výhonů, které nestihnou do zimy vyzrát.
Září
V září se řez obvykle neprovádí. Strom postupně omezuje růst a začíná se připravovat na zimní období.
Říjen
Podobně jako v září není řez vhodný. Strom ukládá zásoby energie do koře
Kdy roste medvědí česnek není v celé republice stejné. Rozdíl mezi nížinou a 600 metry nad mořem může být klidně tři až čtyři týdny. Pokud vyrazíte podle kalendáře a ne podle nadmořské výšky, velmi snadno přijedete pozdě – nebo příliš brzy.
Nížiny (200–300 m n. m.)
V nížinách začíná rašit už koncem února, pokud je mírná zima. Plná síla porostu bývá v březnu. Koncem dubna už často přerůstá a tvrdne.
Rašení: konec února – začátek března
Ideální sběr: březen
Konec sezóny: druhá polovina dubna
Střední polohy (400–500 m n. m.)
Tady je sezóna posunutá zhruba o dva týdny. Pokud je sušší jaro, může být porost řidší. Vlhké roky ale přinášejí velmi silné plochy.
Rašení: polovina března
Ideální sběr: konec března – začátek dubna
Konec sezóny: přelom dubna a května
Vyšší polohy (600–700 m n. m.)
Zde jsem několikrát přijel podle „nížinného“ kalendáře a našel jen malé listy sotva 5 cm vysoké. Ve vyšších polohách je potřeba trpělivost.
Rašení: konec března
Ideální sběr: duben
Konec sezóny: začátek května
Nadmořská výška
Začátek růstu
Vrchol sezóny
Konec
200–300 m
Konec února
Březen
Duben
400–500 m
Polovina března
Konec března
Květen
600–700 m
Konec března
Duben
Květen
Časová dimenze je zásadní. Pokud sledujete pouze mapu výskytu medvědího česneku a neřešíte nadmořskou výšku, výrazně si snižujete šanci na úspěch.
Ve svém příspěvku ŘEZ VINNÉ RÉVY NA PODZIM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Šiši.
Dobrý den, jsem laik, mám vinnou révu 3 rokem a zanedbala jsem řez v prvém roce. Mohu tvarovat řezem i na podzim, nebo jen opravdu na jaře. Díky za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jiří.
Jednoznačně doporučuji tvarovat v zimě (únor/březen). Podzim není vhodný a nic tím neurychlíte. Vinná réva už bude spát a stejně nebude růst. Naopak pozdě na jaře (duben/květen) už hrozí, že se bude probouzet a to také není vhodné.
Doporučuji přečíst několik článků. Například výborné informace získáte zde: https://www.vinarskydum.cz/…
Přímá ochrana – to znamená zásah vhodným chemickým přípravkem. Samozřejmě existují metody prognózy výskytu padlí révového, používají je hlavně velcí producenti, kteří si nechávají dělat jak prognózy výskytu, tak následné doporučení přípravku. Pro drobné pěstitele, a především pro ty, kteří pěstují běžné evropské odrůdy, by se dalo obecně říci, že v době před kvetením je potřebné provést jeden až dva postřiky přípravkem proti padlí. V současné době je vhodné použít některý z přípravků na bázi síry, např. Sulikol K, Kumulus WG nebo nějaký jiný. Následné opakování chemické ochrany závisí na průběhu počasí a vývoji tohoto patogenu.
I po takovémto ošetření se výskyt houbových onemocnění může opakovat?
Samozřejmě že ano, a za vhodných podmínek také velmi pravděpodobně bude! Ochranou proti chorobám a škůdcům se během vegetace ještě budeme zabývat i v následujících měsících.
Aby chorob a škůdců ubývalo a radosti z pěstování révy přibývalo, vám přejí Hanka Synková a Ludmila Svobodová.
Zmiňovala jste nebezpečí houbových chorob. Už nějaké hrozí?
Ano, je to dáno zvyšujícími se teplotami. Ale nežli budu konkrétní, musím se nejprve trošku věnovat filozofii přístupu pěstitele k přírodě a k jeho vinici. Ten může být trojí. Ten první přístup – klasické pěstování – známe dlouho a také jsme ho dlouhé desítky let plánovaného hospodářství uplatňovali. Spočívá v názoru, že chci od révy co nejvíce a v pokud možno slušné kvalitě a vliv takovéhoto konání na prostředí mě nezajímá. V tomto případě se hnojí až přemrštěnými dávkami hnojiv. Ochranné prostředky proti chorobám a škůdcům se se používají preventivně v pravidelných intervalech. Důsledkem je, že půda je zásobena některými živinami v nadbytku a obsahuje rezidua (zbytky) postřiků. Tím je potlačován přirozený život organizmů žijících v půdě, od mikroorganizmů až větší organizmy, jako jsou například žížaly. Užiteční tvorové se pak stěhují jinam, kde je méně „jedů“.
Druhý filozofický přístup k chování pěstitele ve vinici je „integrovaná produkce“. Slovník cizích slov tento výraz vysvětluje jako spojování prvků v harmonický celek. Těmi prvky v případě vinice je omezení přehnojování půd, náhrada černého úhoru nějakým způsobem ozelenění. Tím se omezí počet průjezdů těžké mechanizace. Když se totiž jezdí v meziřadích vždy na stejných místech, vede to k vytváření utužené podorniční vrstvy, neprůchodné pro vodu a vzduch. O práci s půdou jsme už ostatně mluvili. Dalším velevýznamným počinem při této filozofii je omezení chemických přípravků proti chorobám a škůdcům. Moudrý pěstitel aplikuje přípravky jen tehdy, kdy to má smysl! Tedy rozhodně ne preventivně desetkrát až dvanáctkrát ročně, jak se dělo při klasickém pěstování, ale jen tehdy, kdy přípravek bude mít na co působit. A jsme u jádra věci integrovaného pěstování – tím je aplikace přípravků na ochranu rostlin podle aktuální potřeby. Jen tehdy totiž přípravek bude účinně působit. Tím se počet aplikovaných dávek podstatně sníží, pěstitel se chová k prostředí šetrně a příroda se mu odmění spoluprací, především v boji proti škůdcům: ve vinici se usadí predátoři, kteří se budou na likvidaci škůdců spolupodílet.
Třetím principem je „bioprodukce“, kdy jsou chemické přípravky nahrazovány aplikací různých přírodních produktů a výsledkem jsou biohrozny. Ale zde musím upozornit, že tento postup není jednoduchý a nemusí být vždy úspěšný. Myslím, že běžnému zahrádkáři naprosto postačí dodržovat pravidla integrovaného pěstování, jak mu to jeho prostředky a schopnosti dovolí.
Jsou proti houbovým chorobám některé odrůdy odolnější?
To je výborná otázka. Velmi obecně lze říci, že odrůdy s jemnějšími pletivy, především v listech, podlehnou h
Peronospora asi není jediná ohrožující houbová choroba, která se může vyskytovat před květem?
Ve stejné době může révu ohrožovat ještě jedno významné houbové onemocnění – padlí révy, latinsky Erysiphe necator nebo také Uncinula necator. Padlí se vyskytuje na mnoha dalších rostlinách; myslím, že každý zahrádkář se s ním setkává například na růžích, angreštech, okurkách či cuketách a patisonech.
Samozřejmě se jedná o různé druhy padlí. Listy napadené padlím vypadají, jako by byly posypány hladkou moukou. Proto se toto onemocnění ve slovenštině, velmi příhodně, nazývá „múčnatka“. A podobně se i u nás v minulosti označovalo „moučnatka“. Takovéto označení je dnes považováno za vědecky nesprávné, ale naprosto přesně popisuje první projevy výskytu této houby. Napadená místa postupně hnědnou až černají a také na spodní straně listů je pozorovatelný našedlý povlak. Listy se nejprve mírně svinují nahoru, později nekrotizují a mohou opadávat. Následující fotografie ukazuje „pomoučení“ listů napadením padlí révového:
Z listů je velmi snadná cesta na květenství a bobule. I ty jsou zpočátku pokryté bělavým povlakem, který postupně hnědne a černá a bobule zastavují svůj růst. Navíc u nich, zvláště ve fenofázích druhé poloviny vegetačního cyklu, může nastat praskání slupky a výhřez semen. Dále padlí může poškozovat celá internodia, která v důsledku toho také na napadených místech hnědnou až černají. Tyto tmavé skvrny jsou viditelné při zimním řezu na jednoletém dřevě. Detail napadeného internodia na letorostu:
Padlí přezimuje stejně jako peronospora na spadaném listí?
Ne, přezimuje v různých stádiích v očkách nebo na povrchu dřeva. Ovšem ve srovnání s peronosporou má odlišné požadavky na šíření. K aktivaci nepotřebuje takové množství vody, jako peronospora, ale stačí vysoká vzdušná vlhkost. Kromě vlhkosti má v oblibě dostatek tepla, nikoli však přílišná horka. Silné deště mohou naopak spóry smývat, proto v případech delších intenzivních srážek výskyt padlí nehrozí. Pro obě houbová onemocnění, padlí i peronosporu, je shodný způsob nepřímé ochrany: chovat se k révovým keřům tak, aby do nich dobře mohl vzduch a pletiva rychle osychala po deštích, rosách nebo při podzimních mlhách. Což v praxi znamená provádět včas a kvalitně všechny zelené práce.
Vinici máme ořezanou, vyvázanou, vylámanou a správně vyhnojenou. Co bychom měli dělat nyní?
Postup prací ve vinici závisí na fenofázi, ve které se keře zrovna nacházejí. A tou je v této době prodlužovací růst. Mohli bychom si říci, že se zas tak moc neděje, ale ten, kdo je ve vinici pravidelně, si nemůže nevšimnout, jak rychle přibývá zelené hmoty, zvlášť když se výrazněji oteplí. Výrazem prodlužovací růst se popisuje doba mezi rašením a kvetením. Velmi stručně lze říci, že letorosty intenzivně rostou, zvětšuje se listová plocha a probíhá intenzivní fotosyntéza. Zde je vidět intenzivní prodlužovací růst – viditelné budoucí hrozny:
Připomeňme si poznatky ze školy o fotosyntéze. Víme, že slovo fotos znamená světlo. Působením slunečního záření s využitím vody a oxidu uhličitého vzniká při fotosyntéze glukóza, kterou letorosty využívají pro svůj další růst. Nedělají to jen tak samy od sebe, nařizuje jim to „šéf zodpovědný za růst“ - fytohormon auxin, který se vytváří ve vrcholu. Jak přirůstají další internodia, listy vyrůstající z každého nodu se zvětšují. V paždí listu se postupně vyvíjejí očka pro následující rok. Na opačně straně nodu vyrůstá úponek, kterým se letorost přichytává k opoře, nebo – na těch správných místech – se objevují květenství.
Někdy nám připadá, že děti poporůstají v teplém období více než v zimě. Jak je tomu u rostlin?
Každý organizmus chce v čase pokračovat ve své existenci. Většina krytosemenných rostlin se prvotně množí semeny. Tak je tomu i u révy, bez ohledu na způsoby množení, ke kterým ji nutí člověk. Révu nezajímá, že chceme, aby měla kvalitní plody v žádoucím množství – ona chce přežívat. Proto se stará o to, aby měla potomstvo. A aby po opylení mohla své potomstvo, tedy hrozny s bobulemi, obsahujícími semena – protože o ta především jde – dostatečně vyživovat, potřebuje k tomu „výrobní prostředky“ – listovou plochu, jakousi „továrnu“ na fotosyntézu. A těmito „výrobními prostředky“ se musí předzásobit už před opylením. Proto je růst letorostů v této fenofázi tak intenzivní. Ovšem intenzita růstu závisí na mnoha faktorech: na teplotě, srážkách, na zatížení keře, na odrůdě i na správném hnojení. Některé z uvedených faktorů můžeme ovlivňovat snadno a průběžně, zatímco jiné, například teplotu nebo výběr odrůdy, pouze při zakládání vinice.
A co bychom v době prodlužovacího růstu měli dělat?
Pokračovat v zelených pracích. Ale nejprve bych se chtěla maličko vrátit k vylamování letorostů, kterým jsme se zabývali minule. Řekla jsem, že letorosty ze spících oček se především na kmeni většinou odstraňují. Je
Přejděme od teorie k praxi a povězme si, co konkrétně můžeme dělat proti hrozícím houbovým chorobám?
Vliv na ně má řada faktorů - teplota, vlhko, sucho nebo jejich kombinace. Houbové choroby je nutné „hlídat“ již v první polovině vegetace. První z nich je onemocnění zvané plíseň révy či plíseň révová, dříve se používal název peronospora, latinsky Plasmopara viticola. Plíseň révy škodí na různých částech révového keře, především na listech, květenstvích a na hroznech. V této době ji nejčastěji můžeme najít na mladých listech. Jak se rozpozná? Řada pěstitelů s ní určitě má zkušenosti. Na lícové straně listů se objevují zpočátku nenápadné nažloutlé skvrny, které vypadají, jako by byl list promaštěn olejem. Proto se v běžné praxi nazývají „olejové“ skvrny. Na rubové straně listu jsou na stejných místech vidět bílé povlaky sporangiofórů, nosičů sporangií (plodnice), ze kterých se uvolňují spóry. Napadená místa později nekrotizují a celé listy mohou opadat. Na následujícím obrázku je vidět „olejová“ skvrna na lícové straně listu:
Zde je vidět rub listu s povlakem sporangioforů:
A zde je vidět značně napadený list s okrajovými nekrózami:
Jak se peronospora dostane na list?
Touto otázkou se dostáváme k životnímu cyklu této houby během roku. Vědci pro tento přehled často používají výraz „bionomie“. Stádium, které přezimuje, se nazývá oospory, což jsou spóry s tlustými buněčnými membránami, aby vydržely přezimování. Oospory přezimují na povrchu půdy a na spadaném listí. A právě tady mají pěstitelé – zahrádkáři nespornou výhodu: ti své zahrádky na podzim shrabují, což ve vinicích je nemožné. Oospory na jaře za příznivých podmínek vyklíčí a pokračují ve svém cyklu do dalšího stádia, kdy se vytvářejí bičíkaté zoospory. Ty se pomocí deště a větru (a pochopitelně pomocí svého bičíku) dostávají na listy, což bývá označováno jako primární infekce. Tam se přes průduchy usídlí v pletivech listových čepelí a tento svůj vývoj si několikrát zopakují. Na podzim se vyvíjejí pohlavní buňky a jejich spojením vzniká oospora, schopná dalšího přezimování na listech.
Všichni víme, že houby a plísně se více rozvíjejí, když je teplo a vlhko. Platí to zřejmě také o houbových chorobách vinné révy?
Ano, to je to nejpodstatnější, co musíme hlídat, chceme-li s ní úspěšně bojovat. Plíseň révy se rozvíjí především za teplého a současně vlhkého či deštivého počasí. První, primární infekce nezpůsobuje rozsáhlé škody, ale za ní může následovat řada opakování vývoje dalších a dalších spór. Proto je nutné provést první postřik v době před květem, aby
Tento listnatý neopadavý keř dorůstá do výšky 20 až 30 cm, barva listů je zelená, květy má žluté. Vyhovuje mu slunce nebo polostín.
Nízký, zakrsle rostoucí neopadavý keř, který se od ostatních dřišťálů liší pouze drobnými trny, které nejsou nebezpečné. Květy jsou drobné, žluté. Keř kvete v květnu až červnu. Snese všechny typy půd. Je vhodný jako skupinová podsada vyšších keřů či stromů, do skalek, venkovních květináčů a do malých zahrádek.
Jedná se o keř dorůstající obvykle do výšky 1,5 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté. Má rád přímé slunce.
Zelený metlovitý keřík kvete v květnu až červnu žlutými květy. Po odkvětu je nutný hluboký řez, ale neřežeme do starého dřeva. Vyžaduje lehčí, písčité půdy na slunci. Ve stínu málo kvete a špatně vyzrávají nové výhony, které v zimě namrzají.
Tento listnatý opadavý keř dorůstá až do výšky 4 m, barva listů je zelená, květy má nápadné žluté. Vyhovuje mu přímé slunce nebo polostín.
Květy mají tvar krátkých třásní, sytou žlutou barvu a vyrůstají na holém dřevě bez listí. Vykvetou ke konci zimy, vydrží na stromě až do příchodu teplých dnů. Listy jsou podobné lísce, jen větší a pevnější a na podzim se barví převážně do šarlatově červené a zlaté. Jsou to opadavé keře s otevřenou korunou ve tvaru V, které se svou střední velikostí hodí téměř do každé zahrady.
Vilín má rád vlhkou a kyselou půdu, nesnáší vápno. Nejlépe prospívá na výslunném místě v zahradě či v mírném polostínu. Starší rostliny nestříhejte.
Jedná se o keř, který dorůstá do výšky 2 m, je listnatý neopadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté. Má rád polostín až stín.
Nejčastěji se pěstuje plnokvětý kultivar s bambulkovitými květy. Hlavním obdobím kvetení je duben až květen. Častokrát však zákula vykvete i v průběhu léta nebo na podzim. Větve zůstávají po celý rok svěže zelené, což činí tento keř dekorativním i v zimě.
Silnější mrazy mohou způsobit nevzhledné poškození větví, zákula ale snáší velmi dobře i hluboké seřezání až k zemi. Řez provádíme po odkvětu. Je to nenáročný keř, vyhovují mu nejrůznější půdní typy, jen se mu příliš nedaří na půdách těžkých a málo propustných. Výhodnou vlastností je i to, že snáší stanoviště částečně až plně zastíněná, dokonce na nich i bohatě kvete.
Tyto na údržbu nenáročné keře kvetou většinou velmi bohatě od konce dubna až do konce května.
Azalka japonská
Jedná se o keř pocházející z Japonska, který dorůstá do výšky 40 až 60 cm, je listnatý, částečně opadavý, barva listů je zelená, květy pak nápadně oranžové. Azalka má rád polostín až stín.
Tento na údržbu nenáročný keř kvete obvykle velmi bohatě od konce dubna až do konce května.
Listy jsou drobné, oválné, mírně lesklé a středně zelené. V polostínu a stínu jsou téměř neopadavé, na osluněném stanovišti může více než polovina listů přes zimu spadnout a rostlina si na jaře po odkvětu vytvoří nové.
Azalky potřebují lehkou, kyselou, velmi propustnou a nejlépe neustále vlhkou zem, bohatou na železo a fosfor. Používejte speciální hnojiva na rododendrony a azalky, eventuálně vřesovištní rostliny. Ideální jsou jako skupinová výsadba a do vřesovišť.
Buxus zimostrázový
Jedná se o keř dorůstající do výšky 20 až 30 cm, je listnatý neopadavý, barva listů zelená, kvete drobnými žlutými květy. Má rád slunce nebo polostín.
Tento nízký, zakrsle rostoucí neopadavý keř se od ostatních dřišťálů liší pouze drobnými trny, které nejsou nebezpečné.
Buxus snese snad všechny typy půd. Je vhodný jako skupinová podsada vyšších keřů či stromů, do skalek, venkovních květináčů a do malých zahrádek.
Dřišťál Juliin
Jedná se o neopadavý keř, který dorůstá do výšky 2,5 m, barva listů je zelená, květy má žluté. Vyhovuje mu spíše slunce nebo polostín.
Tento stálezelený trnitý keř má vzpřímený tvar a v květnu až červnu jej zdobí žluté vonné květy, které se na podzim promění v modravé bobule. Dřišťál snese všechny typy půd.
Používá se buď jako solitér, nebo v keřových skupinách a pro neprostupné volně rostoucí i tvarované stálezelené živé ploty.
Kdoulovec nádherný
Jedná se o keř dorůstající do výšky 1,5 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy bílé. Má rád slunce nebo polostín.
Tento rozložitý až vystoupavý opadavý keř se před olistěním obalí záplavou květů podobných jabloňovým (duben až květen).
Po odkvětu kdoulovec zdobí velké žlutavé nebo žlutozelené jablkovité plody, přetrvávající až do pozdního podzimu, mnohdy až do jara. Plody jsou jedlé, ale pro poněkud kyselou a svíravou chuť se obvykle nepojídají samostatně, spíše se přidávají jako dochucovadlo nebo se využívá jejich příjemné vůně.
Kdoulovec je na půdu nenáročný, nejvíce mu vyhovuje slunné stanoviště s běžnou zahradní půdou. Je to krásný solitérní keř použitelný i ve skupinách jako předsadba keřových skupin, ale i pro nižší živé ploty.
Rododendron
Jedná se o keř, který dorůstá do výšky až 2,5 m, je listnatý neop
Kořenový bal tvoří systém kořenů, které jsou obaleny zeminou, která na nich pevně drží. Kořenový systém je pro rostliny velmi důležitý, zajišťuje rostlinám vodu, živiny, dýchání a u některých druhů i rozmnožování.
Rostliny jsou ve školkách pěstovány obvykle ve volné půdě nebo v kontejnerech. Rostliny z volné půdy jsou pak dodávány jako prostokořenná sadba nebo sadba s kořenovým balem. Kontejnerované rostliny se po namnožení pěstují v nádobách a podle druhu se několikrát přesazují, expedice se provádí obvykle ve větších kontejnerech (květináčích).
Prostokořenné rostliny se dodávají s minimálním množstvím zeminy, a proto je nutné je co nejrychleji dopravit na místo určení a výsadby. Prostokořenná sadba se proto používá jen u listnatých stromů a běžných listnatých keřů (ptačí zob, tavolníky, javory, habry, růže a podobně), které jsou méně choulostivé na zasychání kořenů. Pokud není možné provést výsadbu okamžitě po převzetí rostlin, je možné jejich založení do kypré půdy nebo rašeliny na dobu několika dnů. Rostliny se musí pravidelně kropit a za slunečného počasí stínit. U prostokořenných rostlin je důležité keře nebo stromky před vlastní výsadbou sestřihnout. U růží a ovocných rostlin se řez řídí určitými pravidly. U okrasných keřů, jako je ptačí zob, tavolníky, svídy a dříny a dalších, se kořeny zakrátí zhruba o třetinu a nadzemní část keřů se sestřihne o třetinu až polovinu jejich původní výšky. Prostokořenné rostliny se vyrývají ve školkách pouze v bezlistém stavu, z čehož plyne i termín výsadby (březen až duben nebo říjen až listopad).
U některých druhů rostlin pěstovaných ve školkách ve volné půdě je nutné při vyrývání ponechat kořenový bal, který se zavazuje do plachetky (juty). Kořenový bal se požaduje především u všech jehličnanů, stálezelených listnáčů a u vzrostlých zapěstovaných solitérních listnatých keřů a stromů. Rostliny s balem jsou vystaveny menšímu riziku zaschnutí kořenů, přesto pokud musíme výsadbu z různých příčin odsunout, je vhodné i rostliny s balem založit do kypré půdy nebo rašeliny, baly pravidelně zalévat, aby příliš neproschly, a rostliny raději přistínit. Termín výsadby zapěstovaných solitérních opadavých listnáčů je březen až duben nebo říjen až listopad. Jehličnany a stálezelené listnáče s balem vysazujeme do teplejší půdy, tedy v termínech duben až květen nebo září až říjen.
Kontejnerované rostliny mají zcela neporušený kořenový bal, protože jsou obvykle 2 až 4 roky pěstovány stále v nádobách. Také během výsadby obvykle nedojde k vážnému narušení kořenového balu, rostliny pak výsadbu do volné půdy v tomto smys
Keře jsou na zahradě ideální kulisou, která vytváří pocit stálosti. Nejlépe uděláme, když vybereme rostliny různé výšky a rozličného tvaru a strategicky je rozmístíme. Keře kvetoucí výraznými barvami kombinujeme s těmi, jejichž květy jsou poněkud mdlé.
Keře mohou být dekorativní svým tvarem, nebo květy, které často voní, či barevnými listy, často i svými ozdobnými plody. K celkovému vzhledu přispívají v neposlední řadě také stonky, které mívají často charakteristickou texturu.
Keře jsou rostliny s dřevnatými stonky, které se obvykle rozvětvují od báze a vytvářejí množství postranních stonků přímo ze země nebo kousek nad její úrovní. Tím se liší od stromů, které mají jen jeden kmen, ale do jisté míry se obě skupiny překrývají. Některé z okrasných keřů vypadají zajímavě i několik ročních období, jiné pouze jedno. Většinou jsou snadno dostupné a s jejich pěstováním není velká práce. Všechny však potřebují odpovídající prostor, aby se mohly rozvíjet. Volné místo můžeme do doby, než dorostou, zaplnit přechodnou výsadbou.
Žlutě kvetoucích keřů je velké množství, níže je uvedeno několik druhů pro inspiraci.
Buxus zimostrázový
Jedná se o keř (Buxus sempervirens), který dorůstá do výšky 20 až 30 cm, je listnatý neopadavý, barva listů je zelená, květy žluté. Má rád slunce nebo polostín.
Tento nízký, zakrsle rostoucí neopadavý keř se od ostatních buxusů liší pouze drobnými trny, které nejsou nebezpečné. Květy jsou drobné, žluté. Keř kvete v květnu až červnu.
Snese všechny typy půd. Je vhodný jako skupinová podsada vyšších keřů či stromů, do skalek, venkovních květináčů a do malých zahrádek.
Dřišťál Juliin
Tento keř (Berberis julianae) dorůstá do výšky 2,5 m, je listnatý neopadavý, listy má zelené, květy žluté. Vyhovuje mu slunce nebo polostín.
Dřišťál je stálezelený trnitý keř vzpřímeného tvaru. V květnu až červnu jej zdobí žluté vonné květy, které se na podzim promění v modravé bobule. Tento keř snese všechny typy půd.
Používá se buď jako solitér, nebo v keřových skupinách a pro neprostupné volně rostoucí i tvarované stálezelené živé ploty.
Brslen evropský
Jedná se o listnatý opadavý keř (Euonymus europaeus) dorůstající až do výšky 5 m. Barva listů je zelená, keř vykvétá v září až říjnu nápadnými žlutými květy. Má rád polostín.
Listy tohoto brslenu jsou řapíkaté, jednoduché, podlouhle eliptické až podlouhle kopinaté, na vrcholu zašpičatělé, na bázi klínovité, na okraji drobně pilovité, lysé, pouze na spodní straně na žilkách kratičce chlupaté. Květy jsou drobné, 4četné, korunní lístky úzce vejčité až čárkovité, na okraji často podvinuté a brvité, žluté až žlutozelené. Plodem je 4pouzdrá růžová až karmínově červe
Vějířovka jako vypěstovaná rostlina se dá koupit v internetových obchodech nebo v zahradnictví, rostliny se prodávají v různých velikostech, od čehož se také odvíjí cena. Průměrně se částka pohybuje kolem 50 korun za rostlinu. Vhodným obdobím ke koupi je duben nebo květen, zpočátku byste měli vějířovku chránit před chladnými nocemi. Když kupujete rostlinu, tak byste si měli vybrat zdravou a svěží rostlinu, v obchodech si dejte pozor na polámané rostliny, ty určitě nekupujte.
K pěstování můžete zakoupit i semena, ty kupujte počátkem ledna a ihned vysaďte, dlouho jim trvá, než začnou klíčit. Takto vypěstovanou rostlinu pak v květnu umístěte do venkovních prostor.
Dá se používat do jamky při výsadbě, ale také už ke vzrostlým rostlinám. V tom případě je třeba umístit jej co nejblíže kořenům do hloubky přibližně 5 cm. Půdu se zapraveným hnojivem pak už stačí jen pokropit. Předpokládá se, že fosfátové hnojivo dokáže účinkovat až dva roky.
Zkušenosti s použitím fosfátového skla jsou veskrze pozitivní. Není třeba přihnojovat už ničím dalším. Díky jeho působení se zvyšuje rychlost regenerace půdy a rostliny si nasají jen tolik, kolik potřebují. V chudých a mírně zušlechtěných půdách díky němu vznikají huminové a huminátové kyseliny, které mají zásadní vliv na úrodnost. Klíčivost semen je s použitím fosfátového skla mnohem větší, kořenový systém silnější a rostlina celkově odolnější.
Fosfátové sklo má velmi malou rozpustnost ve vodě, což je právě to, co jej činí tak výjimečným. Dá se tedy používat i na vodní rostliny, kde je však nutno dávkovat velmi opatrně.
Oproti tradičním hnojivům nehrozí jeho vyplavení vodou a nemusí se dávkovat tak často, což přináší nejen lepší účinek, ale při použití na rozlehlejší plochu i významnou úsporu financí.
Při pěstování tohoto stromu je užitečné znát základní roční cyklus péče o katalpu. Každé období roku má své specifické úkoly, které pomáhají udržet strom zdravý a zároveň podporují jeho růst.
Katalpa je poměrně odolný strom, ale stejně jako jiné zahradní dřeviny reaguje na změny ročních období. Pokud se péče přizpůsobí přirozenému růstu stromu, může být jeho koruna hustá a pravidelná.
Následující přehled ukazuje, jaké práce se u katalpy obvykle provádějí během jednotlivých měsíců.
Měsíc
Doporučená péče
leden
kontrola stromu po zimních větrech
únor
možný začátek řezu stromu
březen
hlavní období řezu katalpy
duben
začátek růstu nových výhonů
květen
růst listů a zahušťování koruny
červen
kontrola zdravotního stavu stromu
červenec
případné odstranění poškozených větví
srpen
pozorování růstu nových výhonů
září
příprava stromu na podzim
říjen
opadávání listů
listopad
klidové období stromu
prosinec
bez zásahů do stromu
Nejdůležitější období z pohledu řezu je především únor a březen. V této době strom ještě neraší a zásah do koruny proto nezpůsobuje výrazný stres.
Pro léčebné i potravinářské účely se sbírá kořen zpravidla dvouletých rostlin. A to na podzim (září až listopad) a někdy také na jaře (březen až květen). Kořeny se vyryjí rýčem, opatrně očistí, aby se neotloukly, a skladují v chladu a vlhku, nejlépe ve sklepě v písku.
Nejdůležitější a také nejnápadnější účinnou látkou křenu je thioglykosid. Při porušení pletiva (například strouháním) se působením enzymu myrozinázy tento glykosid štěpí na cukr a izothiokyanáty, které se obecně nazývají hořčičné silice. Izothiokyanáty mají výrazné fytoncidní účinky. Významný je i vitamín C, jehož obsah v křenu je přinejmenším stejně vysoký jako u pomerančů a dvakrát vyšší než u citronů.
V malých dávkách povzbuzuje křen chuť k jídlu a činnost trávicí soustavy, usnadňuje odkašlávání a má mírný močopudný účinek. Vyšší dávky mohou vyvolat překrvení a podráždění žaludeční sliznice. Křen působí preventivně proti bakteriálním, ale i některým chorobám způsobenými viry, houbami a prvoky. O fytoncidním účinku křene se můžeme přesvědčit při nakládání červené řepy, k níž přikládáme plátky křenu, nebo jablek nastrouhaných s křenem; v tomto složení podléhají méně plesnivění. Směs strouhaných jablek s křenem můžeme v uzavřených sklenicích dlouho skladovat. Obdobně dlouho lze uchovávat i šťávu vylisovanou z nastrouhaného křenu nebo směs strouhaného křenu s cukrem.
V minulosti se používal křen zejména zevně. Přikládal se na omrzliny a klouby postižené revmatismem a ještě v nedávné době se běžně používaly křenové placky (stejně se uplatňovaly i hořčičné placky). Přikládaly se zabalené na postižené místo, které se během krátké doby silně prokrvilo, a revmatické bolesti polevily.
Křen působí výrazně antibakteriálně, podporuje trávení (zvyšuje vylučování trávicích enzymů a normalizuje střevní mikroflóru), odhleňuje průdušky, působí močopudně a celkově povzbudivě, pro vysoký obsah vitamínu C je výborným prostředkem při rekonvalescenci. Při zevním použití zvyšuje prokrvení tkání, čímž urychluje hojení a regeneraci.
Vnitřně se podává nejčastěji čerstvý, nastrouhaný, pro zmírnění štiplavosti obvykle smíchaný s nastrouhanými jablky v poměru 1 : 1, a to v dávce 1 až 4 polévkové lžíce denně. Při průduškových chorobách se osvědčila inhalace křenu (1 polévková lžíce křenu se vaří ve vodě a páry z ní se inhalují přibližně 10 minut). K vypuzení žlučníkových kamenů se užívá macerát křenu v červeném víně (litrová láhev se naplní do 1/5 nastrouhaným křenem, zalije se červeným vínem, nechá se 10 dní luhovat a pak se užívají první 3 dny 3
Další možností je takzvaný sběrný oddělek. Z kmenového včelstva odebereme 1 plást (platí pro květen – později více) se zavíčkovaným plodem krátce před líhnutím i s obsedajícími včelami a vložíme ho mezi zásobní plást a souš s vodou do plemenáče či nového úlu. Přidáme včely z dalšího 1–2 rámečků s otevřeným plodem. Do plástu s plodem zapíchneme zralý matečník či dva. Matka musí zůstat v původním včelstvu, pokud tedy není cílem vytvořit oddělek se starou matkou. Do nového úlu poté ještě smeteme nebo sklepneme včely z několika dalších plástů zdrojového úlu a nový úl potom zavřeme – celý, včetně česna. Chybějící plásty ve zdrojovém včelstvu nahradíme prázdnými rámky. Plemenáč zavřeme a umístíme na nové místo, nejlépe na jiné, vzdálené stanoviště. V následujících dnech zkontrolujeme vylíhnutí matečníku (po 2–3 dnech) a můžeme podávat podněcovací krmení, postupně provádíme rozšiřování oddělku mezistěnami (při extenzivní metodě můžeme vložit rovnou), zkontrolujeme kladení matky (cca po 10 dnech). Případné problémy (nevylíhnutí matky, ztráta při oplozování) patřičně řešíme.
