KYSELINA MRAVENČÍ NA KUŘÍ OKA je téma, které bylo inspirací k napsání tohoto článku. Tvrdí se, že háčkování vznikalo spolu s pletením a že je vynalezli pastýři, kteří používali zmenšenou verzi své hole k výrobě houní z ovčí vlny. Nejstarší dochované háčkované práce pocházejí z 16. století. Ruční háčkování se provozuje dodnes jako drobné řemeslo s početnými regionálními zvláštnostmi v technice a vzorech. Je podporováno jak výrobci přízí, tak světoznámými módními návrháři.
Vzory pro háčkování
Vzorů, druhů a technik háčkování je celá řada a každý vzor má i jinou techniku háčkování.
Tuniské háčkování: Tuniské háčkování, rovněž nazývané afghánské či úpletové, se obvykle používá na těžší kusy, protože výsledná látka je pevnější než klasicky háčkovaná. Potřebujete dostatečně dlouhý háček se zarážkou na konci. Zejména delší háčky se skládají z násady a pružného provázku.
Filetové háčkování: Filetové háčkování se od ostatních druhů odlišuje svými vzory, které jsou založené na čtvercích. Základ vzoru tak tvoří síť. Vyplněné čtverečky se nazývají bloky, otevřené okénka. Existují i propracovanější oka – proužky a lacetky. Obrácené lacetky vytvářejí kosočtvercové tvary. Síťky mohou být různě velké. Až se naučíte pracovat se schématem, zjistíte, že si můžete za pomoci čtverečkového papíru snadno tvořit své vlastní krásné vzory. Při tvoření základního řetízku pamatujte, že potřebujete při střední velikosti sítě 3 řetízková oka na každý blok či okénko ve schématu plus 3 řetízková oka na obrácení.
Irské háčkování: Irské háčkování stejně jako filetové vzniklo ve snaze kopírovat šitou krajku. Má se za to, že tímto způsobem poprvé háčkovaly řeholnice, ty to pak naučily ženy v Irsku. Říká se mu tedy i „klášterní krajka“ nebo „krajka pro chudé“. Hlavním znakem je vzor z plastických motivů, většinou lístečků a kvítků, spojený otevřenou podkladovou sítí. Podklad se zhotovuje háčkováním řetízkových ok, která se spojí s uháčkovanými motivy. Někdy je podkladem hotová strojově vyrobená síť, na niž se motivy přišívají. Nejlepší jsou výrobky vytvořené výhradně háčkováním s podkladovou síťkou, která obsahuje i některá ozdobná oka, jako jsou pikotky a uzlíky.
Vlásenkové háčkování: Na vlásenkové háčkování, rovněž nazývané vlásenková krajka, potřebujete nastavitelný nástroj (vlásenku) a klasický háček. Vlásenky (vidlice, stávky) jsou tvořeny dvěma ocelovými pruty, které se vkládají do polohovatelného plastového nástavce. Používá se o něco menší háček než normálně a příze se protahuje smyčkami, které vytvoříme kolem zubů.
Postup: Vlásenkové háčkování začněte základním okem, které přeneste na pravou stranu vlásenky. Základní oko nechte otevřené. Dejte přízi za vlásenku a tu pak otočte ve směru hodinových ručiček. Vpíchněte háček zespodu do základního oka a protáhněte, takže na háčku budou dvě smyčky. Oviňte přízi a protáhněte dvěma smyčkami. Takto pokračujte, dokud vlásenku nezaplníte smyčkami, pak je na spodní straně vlásenky stáhněte a přidávejte další, dokud nedosáhnete požadované délky. Středovou část můžete rozšířit tím, že před otočením vlásenky uháčkujete více než jedno oko. Tyto díly pak lze spojit různými háčkovanými
Ve svém příspěvku KYSELINA MRAVENČÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kuchařinka.
Dobrý den,
mám dotaz - asi 80 - 100 mravenců si vlezlo do načnuté sklenice s medem (množství medu asi 400 g) a utopili se v něm. Nebylo datažené víčko. Mravence jsem vylovila, jen jestli med se dá dále používat - není poškozen a nebude mít negativní vliv na zdraví. Mravenci byli mallí černí, bydlíme na venkově a začalo se jich objevovat velice mnoho. Likviduji, ale pouze přírodní cestou.
Mnohokrát děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Dr. Ivan Babůrek.
V medu se ve velmi malém množství přirozeně vyskytují organické kyseliny včetně kyseliny mravenčí. Med bez jejich obsahu by nám možná nechutnal pro fádní chuť. Utopení mmravenci obsah kyseliny nepatrně zvýší. Na chuti, ani na zdravotních parametrech medu se to ale nijak neprojeví.
Kyselinamravenčí se ve včelařství využívá k tlumení varroázy. Zjednodušeně lze říci, že účinná koncentrace par kyseliny hubí roztoče, ale nepůsobí zhoubně na včely. Někteří kleštíci hynou okamžitě po aplikaci, jiní ve včelstvu ještě několik dnů až týdnů přežívají poškození a umírají později. Kyselinamravenčí je účinná i proti roztočům na zavíčkovaném plodu.
Příliš vysoká koncentrace par kyseliny mravenčí v úle (předávkování) ale může způsobit ztráty matek, poškození plodu, přestávku v plodování.
Účinnost ošetření kyselinou mravenčí podle různých zdrojů kolísá. Zevrubně lze říct, že jedna aplikace dlouhodobého odpařovače zahubí 60–80 % roztočů, dvě aplikace 90–98 % roztočů. Je-li v celoročním ošetřování včelstev počítáno ještě s dalším (jiným) léčením v bezplodém období (například amitrazem nebo kyselinou šťavelovou), není potřeba klást na účinnost odpařovačů takové nároky (snížení rizik z předávkování).
Kritický přirozený spad, určující počátek léčby, se v různých zdrojích značně liší od 2 do 10 roztočů, záleží také na části roku. Předpokladem je zabezpečení podložek proti ztrátám spadlých roztočů. Vložení aplikátoru s kyselinou mravenčí do úlu se doporučuje v podvečer nebo po ránu, obecně ve chvíli, kdy teploty nepřesahují 20 °C. Při tropických dnech s teplotami nad 30 °C (u některých aplikátorů 25 °C) se ošetření doporučuje neprovádět či odložit (vlastní omezená zkušenost toto ale nepotvrzuje).
Výpary kyseliny mravenčí jsou těžší než vzduch, mají tedy tendenci klesat. S vyšší teplotou se odpařování zrychluje (při 30 °C je cca 15x rychlejší než při 10 °C).
Odpařovače by se měly umisťovat buď vedle plodu (alespoň ob rámek nebo zcela ke stěně úlu), nebo nad plod, umístění do podmetu se doporučuje jen zřídka (u jednonástavkových oddělků). Výrobci aplikátorů kyseliny mravenčí si většinou vymiňují nepoužívat je v době nasazených medníků pro konzumní med.
V případě vysokého přirozeného denního spadu v průběhu sezóny (více než 2 roztoči za den) může být v mezidobí použita ještě odlehčovací aplikace formou krátkodobého odpařovače 85% kyseliny mravenčí, která má za cíl zejména snížení populace foretických roztočů. Množství kyseliny pro jednu aplikaci se liší podle druhu použitého odpařovače a síly včelstva. Pohybuje se zhruba v rozmezí 100 až 360 gramů (u běžného včelstva).
Aplikaci kyseliny mravenčí odparem není dobré provádět souběžně se zakrmováním. Často ale bývá doporučována mezi krmeními. Pro pozdní podzimní ošetření není kyselinamravenčí příliš často doporučována kvůli nízkým teplotám, když už, tak 85%.
V naší poradně s názvem KYSELINA CITRONOVA JAKO DEZINFEKCE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vacek.
Dobrý den,
V jakém poměru naředit kyselinu citronovou, aby z ní byla dezinfekce? Nechci dát málo ani plýtvat, v době možného nedostatku. Jakým zp. dezinfikovat - postříkáním, ponořením..? Jak dlouho to tam nechat? Záleží na teplotě?
Jak to je u sody, octa, soli … ¨Zdraví Vacek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Kyselina citrónová se dá použít jako desinfekce všude tam, kde je potřeba likvidovat bakterie a plísně. Bohužel kyselina citrónová neúčinkuje na viry - vůbec. Dezinfekční roztok proti bakteriím a plísním se připraví v poměru 1 sáček kyseliny citrónové a 1 litr vody ohřáté na 20°C, přičemž dezinfekční účinky se projeví při úplném ponoření desinfikovaného předmětu na dobu 30 minut a více. Pro lepší smáčivost dezinfekčního roztoku je možné přidat lžičku Jaru.
Sůl, jedlá soda, ocet mají jen omezené dezinfekční účinky proti malému počtu bakterií, na viry neúčinkují vůbec.
Nejspolehlivější způsob desinfekce povrchů proti virům je mýdlová voda, líh a chlór - to vše zabíjí viry a je to snadno dosažitelné. Nejúčinnější desinfekce, která bezpečně zabije viry, se provádí omýváním povrchu ovoce, zeleniny, ale i obalů balených potravin mýdlovou vodou po dobu 40 sekund. Další způsob je využití lihu 60% a více, do kterého se ponoří desinfikovaný předmět na dobu 20 sekund. Chlór se nehodí k desinfekci potravin. Poslední možnost desinfekce je úplně bez chemie a spočívá v izolaci desinfikovaného předmětu mimo dosah možného hostilete viru po dobu minimálně 2 dny. Po dvou dnech na povrchu nepřežije žádný vir.
Koncentrovaná kyselina sírová (96–98%) je hustá olejnatá kapalina, 1,8krát těžší než voda. Je neomezeně mísitelná s vodou, při ředění se uvolňuje velké množství tepla. Má silné dehydratační účinky, zuhelnaťuje většinu organických látek. Je hygroskopická, pohlcuje vodní páry. Koncentrovaná kyselina sírová je velmi reaktivní a má oxidační účinky. Reaguje téměř se všemi kovy kromě železa (pasivuje jej), olova, zlata, platiny a wolframu. Zředěná kyselina sírová nemá oxidační schopnosti a reaguje s neušlechtilými kovy za vzniku vodíku a síranů, s ušlechtilými kovy nereaguje. Kyselina sírová je silná dvojsytná kyselina, která tvoří dva typy solí – sírany a hydrogensírany.
Kyselina sírová byla známá již od středověku, kdy byla připravována arabskými alchymisty suchou destilací (tepelným rozkladem) zelené skalice. Nebyl o ni příliš velký zájem, proto byla připravována pouze v malých množstvích v lékárnách. Teprve v 17. století se zvýšil zájem o její výrobu, což souviselo s jejím využitím při bělení tkanin a jako rozpouštědla při barvení oblíbeným modrým barvivem indigem. Nejprve se vyráběla ze zelené skalice stejným způsobem, jako ji vyráběli alchymisté, poté se vedle zpracování zelené skalice z důlních vod začaly uplatňovat další postupy, zejména výroba z vitriolových břidlic.
Zpracování vitriolových břidlic se stalo v 2. polovině 18. století základem pro výrobu české dýmavé kyseliny sírové – olea. Provozy, ve kterých tato výroba probíhala, byly nazývány „olejny“. Tuto výrobu ve velkém zavedl Jan Čížek v roce 1778 v chemickém závodě ve Velké Lukavici u Chrudimi a brzy poté následovaly další podniky, ve kterých se česká dýmavá kyselina sírová začala vyrábět. V první polovině 19. století se česká dýmavá kyselina sírová stala celosvětově známým pojmem a na její výrobě byl závislý německý i anglický textilní průmysl. V 70. letech 19. století u nás dosahovala roční produkce kyseliny sírové 6 000 tun. Na konci 19. století tato výroba zanikla.
Podstatou výroby bylo pálení (tepelný rozklad) síranu železitého, který se získával větráním a vyluhováním vitriolových a kyzových břidlic. Vznikající oxid sírový byl pohlcován ve vodě nebo kyselině sírové.
Jiným způsobem výroby kyseliny sírové byla komorová výroba, která byla spuštěna v Anglii v Oxfordu již v roce 1746. U nás byla výroba anglické kyseliny sírové z dovážených surovin (sicilské síry a chilského ledku) poprvé zavedena ve Velké Lukavici v roce 1807. Jednalo se o nitrózní způsob výroby, při němž se k oxidaci oxidu siřičitého používal oxid dusíku. Oxidace probíhala v uzavřených olověných komorách. Ztráty oxidu dusíku při výrobě kyseliny sírové podstatně snížil J. L. Gay-Lu
Postupně v průběhu sezóny "cítím" v hlubší části "pachuť" která je pravdě podobně způsobená právě zmíněným PH-.
Můžu skutečně používat kyselinu citrónovou ke snížení pH bez nějakých vedlejších "efektů"? Chápu to tak, že je šetrnější ke kůži než sírová?
Děkuji předem,
TF
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ano, kyselina citronová je pro pokožku lepší, než ostatní přípravky na snižování pH v bazénu. Kyselina citronová má antioxidační vlastnosti, které pomáhají zvrátit známky stárnutí a zároveň vyhlazuje texturu a tón pleti prostřednictvím exfoliace. Při vyšší koncentraci může být tato exfoliace pro pokožku iritující. Proto je potřeba postupovat s přidáváním kyseliny citronové do bazénu po dávkách a vždy po rozpuštění dávky změřit pH vody.
Kyselina citronová je slabá kyselina, která se přirozeně vyskytuje v citrusových plodech. Tato kyselina je šetrnější k životnímu prostředí než většina ostatních a působí jako čisticí prostředek pro bazény. Kyselina citronová odstraňuje znečištěnou oblast bazénu při aplikaci tím, že rozežírá horní vrstvu povrchu bazénu. Při odstranění tenkého povlaku nepoškodí podklad, pouze skvrnu od něj odtlačí. Kyselina citronová je jemnější odstraňovač skvrn než kyselina chlorovodíková, další forma kyseliny používaná k odstranění skvrn a obnovení povrchu bazénů.
Kyselina citronová je kyselá, takže její pH je nižší než 7. Přidáním kyseliny citronové do bazénové vody se tak dá snížit její pH. Kolik přesně použít sáčků s kyselinou citronovou se dozvíte dále v tomto článku.
Při manipulaci s kyselinou mravenčí všichni výrobci odpařovačů kladou důraz na bezpečnost a ochranu zdraví. Krytá pokožka, odolné gumové rukavice, ochrana očí by měly být samozřejmostí stejně jako připravená první pomoc. Vzhledem k tomu, že se jedná o kyselinu, má dle normy stanoven svůj bezpečností list. Ten je možné si prohlédnout zde.
Ve svém příspěvku KYSELINA DO BAZÉNU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alexandr starzinský.
Dobrý den,jaká je prosím vhodná kyselina na úpravu vody v bazénu/solná-sírová/ a která je vhodnější a na co?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Bazen servis moric.
nedoporučuji.kyselina solná narušuje flexibilní bazenové hadice, které časem naboboptnají a a místě lepu...koleno, skymmer, mufna...dojde k prasknutí.no..a potom, kopete, kopete a hledáte....
Kyselina fosforečná je bezbarvá látka bez zápachu. Vyskytuje se v kapalném skupenství, pevná krystalická struktura je velmi nestabilní. Vzorec kyseliny fosforečné je H3PO4. Další název je kyselina orthofosforečná. Špatný název je kyselina fosforová. Jde o středně silnou kyselinu. Za normálních podmínek ji tvoří bezbarvé tvrdé kosočtverečné hygroskopické krystalky. Kyselina fosforečná tvoří tři řady solí: fosforečnany, hydrogenfosforečnany a dihydrogenfosforečnany. Na vzduchu je tp rozplývavá látka. Nemá oxidační vlastnosti. Většinu kovů nerozpustí, protože se ve zředěné kyselině fosforečné vytváří na jejich povrchu vrstva nerozpustných fosforečnanů. Zahříváním uvolňuje kyselina trihydrogenfosforečná molekuly vody.
Postup řetízkové oko: Jestli řetízkem začínáme, připravíme si na přízi první očko. Poté háčkem zachytíme přízi vedoucí od klubka (máme ji namotanou na levém ukazováčku) a protáhneme přízi očkem na háčku. A zase máme na háčku jedno očko. Pokud chceme víc oček, stačí celý postup opakovat znovu a znovu.
Postup krátký sloupek: Uháčkujeme potřebný počet řetízkových ok. Poté háček zapíchneme pod obě horní nitě druhého řetízkového oka od háčku (oko na háčku se nepočítá), nahodíme přízi a protáhneme. První řetízkové oko nahrazuje první krátký sloupek, proto se vynechává. Na háčku tak máme dvě oka. Znovu nahodíme přízi a protáhneme oběma oky najednou a krátký sloupek je hotov.
Postup dlouhý sloupek: Nejprve si uháčkujeme potřebný počet řetízkových ok. Následně nahodíme přízi a háček zapíchneme pod obě horní nitě čtvrtého řetízkového oka od háčku (oko na háčku se nepočítá). První 3 řetízková oka nahrazují první dlouhý sloupek, proto se vynechávají. Poté znovu nahodíme přízi a protáhneme. Na háčku máme nyní tři oka. Znovu nahodíme přízi a protáhneme jen prvními dvěma oky na háčku. Nakonec opět nahodíme přízi a protáhneme zbylými dvěma oky na háčku a máme hotový dlouhý sloupek. Takto pokračujeme dál.
Ve svém příspěvku KYSELINA DO BAZÉNU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alexandr starzinský.
Zdravím, nevím zdali jsem to nějak nepochopil, ale co tedy na snížení PH v bazénu? Kyselinu sírovou nebo solnou tedy ne? Na jiném foru to doporučují, tedy solnou spíše pro tvrdou vodu (to je můj případ), nikde jsem nečetl že narušuje hadice nebo spoje. Vždyť z obchodu PHmínus je vlastně kyselina sírová, nevím v jaké koncentraci ale to je asi skoro jedno. Ze své praxe již druhý rok používám solnou a myslím že to plně vyhovuje, zdravím A.S.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Bazen servis moric.
Mam dlouhodobe poznatky, ze prave solna tohle udela.nestane se za rok, nebo za dva.podruhe i vyrobci chlorinatoru to primo zakazuji, protoze to odpali desticky, kde dochazi k elektrolize...ale je to vas problem.rad k vam pojedu na drahy servis.
Filetová technika je nejsnadnější technikou háčkování a je vhodná pro začátečníky. Charakteristickým znakem je střídání prázdných okének, tedy řídkého háčkování, se skupinami dlouhých sloupků, tedy hustého háčkování, čímž se dosáhne různých vzorů. Složitější květinové nebo figurální vzory se vypracovávají podle předlohy. Filetovou technikou můžeme také uháčkovat všechny vzory určené pro křížkové vyšívání.
Podle síly materiálu a způsobu háčkování (volně, pevně) a také podle toho, jak velká chceme mít okénka, volíme různě nahazované sloupky. Podle sloupků se pak řídí počet řetízkových ok. U sloupků dvakrát nahazovaných (například na přehozech přes postele, na záclonách) se háčkují mezi sloupky 3 řetízková oka. Při hustém háčkování se do každého okénka vháčkují 3 sloupky. Uháčkujeme-li řetízková oka pevně, může se stát, že okénka nebudou mít tvar pravidelného čtverečku, budou spíše ve tvaru obdélníčku. V tom případě se uháčkuje mezi sloupky o jedno řetízkové oko více. Vždy je dobré vyzkoušet si předem velikost a tvar okénka na malém vzorečku.
Filetové háčkování se provádí nejčastěji po líci a po rubu. Chceme-li pracovat jen po líci, musíme na konci každé řady přízi utrhnout a na začátku řady znovu začínat. Konce příze začistíme zapošitím do řetízku a okraj ještě zarovnáme obháčkováním krátkými sloupky, ale až po dokončení práce.
Při háčkování čtverečků (okének) z dlouhých sloupků a dvou řetízkových ok se utvoří první okénko vbodnutím háčku do osmého řetízkového oka od háčku. Další dlouhé sloupky se pak háčkují vždy do třetího oka základního řetízku.
Na konci řady se uháčkuje 5 řetízkových ok. Práce se obrátí a na konci této rubové řady se uháčkuje poslední sloupek do třetího řetízkového oka okrajového okénka.
Čtvercové nebo obdélníkové tvary pokrývek, záclon nebo přehozů a také oděvní části se začínají vždy od jedné strany. U kulaté nebo oválné pokrývky se může volit ze dvou způsobů práce: buď se háčkuje od jednoho konce ke druhému, přičemž podle předlohy u okrajů jde o přidávání a od poloviny se zase ujímá, nebo se začne práce uprostřed a pak se na obě strany podle předlohy ujímá. Filetová technika vyžaduje pečlivé vypracování okrajů.
U tohoto háčkování je důležitá síla háčku, jak utahujete, jaká je příze.
Ve svém příspěvku KYSELINA DO BAZÉNU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bazen servis moric.
Pouziva se tekute PH minus, coz je kyselina sirova.a nebo ten hnus, co prodava mauntfild, nebo obchodaky.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Alexandr starzinský.
zdravím,asi jsem natvrdlý ale nepochopil jsem čím tedy snižovat PH ,sírová je tedy vhodná?Protože všechny hnusy z obchodu jsou založeny právě na ní.Potřebuji asi 1x týdně upravit PH,dám do 50m3 bazénu 2-3 litry solné a potom chlornan a myslím že že to je dobré.Samozřejmě si od Vás nechám poradit jak to dělat lépe,děkuji A.S.
