Téma: 

kytka do stínu


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

POKOJOVÉ KVĚTINY DO STÍNU

Pěstování rostlin ve stínu

Chcete-li pěstovat rostliny na méně osvětleném místě v interiéru, pak vězte, že i stínomilná rostlina potřebuje přiměřené množství světla, což představuje umístění maximálně dva metry od okna, přičemž samozřejmě záleží na velikosti okna a jeho orientaci na světovou stranu.

Rostliny, které snášejí stín, většinou pocházejí z podrostů pralesa, kam dopadá už jen malá část světla. Patří mezi ně například některé druhy kapradin, marantovitých a áronovitých rostlin či fíkusů. Nevadí jim nedostatek slunce, ale vyžadují teplé stanoviště a vyšší vzdušnou vlhkost, což však bývá v běžných bytových podmínkách těžko dosažitelná kombinace. Možným řešením je postavit květináč na misku naplněnou mokrým štěrkem nebo drobnými oblázky a vlhkost neustále udržovat, tedy rostlinu i kamínky rosit.

Nyní tedy několik rostlin, z nichž můžete vybírat, třeba podle vzhledu...

Zdroj: Pokojové květiny do stínu
Zveřejněno: 12.7.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: orchidej v místnosti

Když jsou už rozkvetlé, tak může být rostlina i ve stínu. Světlo z okna je důležité pro opakované nasazení nových květů. Po přemístění do stínu jednou za deset dní namočte celý kořenový bal v kbelíku s odstátou vodou. Ponořte, zakvrdlejte a hned vytáhněte. Nechte okapat a vraťte rostlinu na místo, které vám vyhovuje. Po odkvětu přemístěte na světlé místo. Začněte přihnojovat a tešte se na nové květy.

Zdroj: diskuze Orchidej v místnosti
Odesláno: 11.5.2018 uživatelem Zahradník
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

ZELENEC

Chlorophytum

Zelenec (Chlorophytum comosum) je velmi odolná rostlina (kytka). Ke svému životu potřebuje běžnou půdu s přídavkem jílu, která by neměla nikdy zcela vyschnout. Pěkného vybarvení dosáhnete použitím hnojiva na rostliny s barevnými listy. Nejen u zelence platí, že čím je odrůda barevnější, tím světlejší by měla mít místo. Není však vhodné přímé slunce. Celozelené druhy pak snesou i stinnější stanoviště. Teplota by měla být vyšší než 12 stupňů Celsia.

Zdroj: Zelenec
Zveřejněno: 27.2.2018


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: je rostlina zamioculcas jedovatá

Kytka je jedovatá a nebezpečná pro kočky. Kocour ji pozil a nasledovaly nenapadne projevy zvraceni az po tezky kolaps a dehydrataci. Zprvu se to tvarilo jako nachlazeni pak selhani ledvin. Nastesti se z toho dostal, ale narocnou lekarskou peci. Proto pozor vsem co ji maji doma.

Zdroj: diskuze Je rostlina zamioculcas jedovatá
Odesláno: 17.4.2015 uživatelem kocka kocici
Počet odpovědí: 0

HOSTA

Druhy hosty

V současné době je vyšlechtěno několik tisíc kultivarů bohyšek, od trpasličích, pouze několik centimetrů vysokých, po obry mající výšku více než 100 cm. Dle vzrůstnosti tak lze volit odrůdy vhodné do skalek a nádob, ale také jako podrostové vyšší trvalky vhodné do polostínu a stínu. Hosta je společně s Heucherou vítaným doplňkem pro místa pod stromy a keři, která bývají často holá a prázdná.

Nejběžnější zelenou barvu najdete u bohyšek v mnoha odstínech a mění se i během vegetace. Oblíbené jsou bohyšky s listy panašovanými (barevnými, pestrými), zelenobílými nebo žlutozelenými, žádané jsou i odrůdy šedé a modravé, s listy jakoby ojíněnými. Od barvy listů se odvozují i nároky rostlin na světlo:

  • Zelenolisté odrůdy – prospívají jak na světle, tak ve stínu, barva listu se po dobu vegetace prakticky nemění. Patří sem Hosta fortunei ′Stenantha′, Hosta lancifolia, Hosta longissima ′Longifolia Honda′, Hosta plantaginea ′Honey Bells′, Hosta plantaginea ′Honey Bells′, Hosta sieboldiana ′Alba′, Hosta tardifolia.
  • Žlutolisté a bíle panašované odrůdy – potřebují přes den několik hodin světla, nejlépe zrána nebo odpoledne, polední úpal jim neprospívá. Ani v celodenním stínu se neuplatní, protože listy zezelenají nebo bude jejich barva velice nevýrazná. Kombinace uvedených barev může být různá podle odrůdy, některé listy mají barevný okraj, jiné větší část listové plochy. Mezi žlutolisté a bílé patří Hosta fortunei ′Gold Leaf′, Hosta fortunei ′Aurea′, Hosta gracillima ′Hydon Sunset′, Hosta ventricosa ′Aureomaculata′. Mezi panašované patří Hosta crispula ′Marginata′, Hosta decorata ′Butter Rim′, Hosta fortunei ′Aureomarginata′, Hosta fortunei ′Gold Standard′, Hosta sieboldiana ′Alba′, Hosta sieboldiana ′Louisa′, Hosta undulata ′Albomarginata′, Hosta undulata ′Undulata′, Hosta undulata ′Unvittata′.
  • Šedé a modrolisté odrůdy – na zastíněném stanovišti vydrží déle do pozdního podzimu, snesou i světlé stanoviště bez výrazné změny barvy. Patří sem Hosta fortunei ′Hyacinthina′, Hosta fortunei ′Marginato alba′, Hosta fortunei ′Obscura′, Hosta sieboldiana ′Big Daddy′, Hosta sieboldiana ′Elegans′, Hosta sieboldiana ′Glauca′, Hosta x tardianahort ′Blue Moon′, Hosta x tardianahort ′Blue Skies′, Hosta x tardianahort ′Halcyon′.

Zdroj: Hosta
Zveřejněno: 1.12.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Lopatkovec

Mám lopatkovec cca 3-4 roky, pěstuji jej metodou pokus-omyl, takže už vím, že ten můj rozhodně nesnáší přímé slunce a sucho. Vzpamatoval se mně z toho ve stínu a dobře zalévaný, zatím ho mám venku. Přes zimu ho mám vedle monitoru nad PC, dobře se mu tam daří.

Zdroj: diskuze Nenáročné pokojové rostliny
Odesláno: 20.8.2017 uživatelem Stana
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

MAHON A JEHO PĚSTOVÁNÍ

Keř s modrými bobulemi

Mahony jsou nízké až středně vysoké keře, kytka, květina (vysoké 60–150 cm, široké 100–180 cm). Listy mají lichozpeřené, stálezelené, na okrajích pichlavé až ostnitě zubaté. Na podzim se listy často zbarvují do červena až téměř do hněda, zachovávají si však svůj tvar. Květy jsou oboupohlavné, výrazně žluté. Plody jsou modré bobule, na rozdíl od ostatních částí rostliny jen mírně jedovaté. Nejčastěji pěstovaná je u nás velmi dekorativní mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium). Rostlina se používá k dekoraci, a to jako samotná nebo do vazeb, přičemž je výsledná kytice velmi originální.

Mahony rostou v přírodě převážně na polostinných až stinných stanovištích v lesích a hájích a z toho vycházíme i při jejich pěstování – i na zahrádce jim svědčí jim polostinné či stinné místo, na slunečním úpalu neprospívají.

Zdroj: Mahon a jeho pěstování
Zveřejněno: 11.4.2018


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: Odléčená růže

Nohu udržujte v čistotě a ve stínu pod kahotou nebo použijte ochranný krém s vysokým faktorem, když se zrovna nekoupete. Podhajská je skvělá lokalita na humidové koupele, které uleví od kožních potíží. Když by se ale kůže znovu zanítila, tak budete muset přestat nohu koupat a nejlépe kontaktovat místního lékaře.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Odléčená růže
Odesláno: 30.5.2016 uživatelem Cempírek
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

ZAPADLÉ OČI

Jak zamaskovat zapadlé oči líčením

Postup č. 1

Zapadlé oči opticky zvýrazníte, pokud budete používat velmi světlé stíny. Nikdy nezdůrazňujte ohyb horního víčka tmavou barvou, oči by ještě více zapadly. Nezvýrazňujte oblouky pod obočím světlým stínem, stín patří na víčko. Linky volte tenké a co nejblíže k řasám. Světlý odstín naneste na horní pohyblivé víčko téměř až k obočí. Střední odstín naneste do záhybu víčka. Tmavá barva patří nad vnější koutek oka, nad linii řas a lehce pod obočí. Spodní víčko jen zlehka vykreslete tmavší linkou od poloviny oka k vnějšímu okraji. Při výběru stínů k nalíčení hluboko posazených očí se vyhněte tmavým barvám na horním víčku. Oči více zdůrazní světlý odstín béžové, fialkové nebo růžové.

Postup č. 2

Základním pravidlem jsou světlé oční stíny. Světlé barvy oči zvětšují a prozařují. Začněte nanášet stín od vnitřního koutku směrem k vnějšímu koutku oka. Dodá to vaším očím měkkost. Můžete použít i „trio oční stíny“, které se skvěle hodí pro zapadlé oči. Navíc barvy v paletě k sobě ladí. Je důležité, abyste zvýraznila oči co nejvíce pomocí světlých barev (růžové, béžové, broskvové). Začněte od řas a stínujte až k obočím. Dalším krokem je použití středně světlého stínu na střed víčka. Tento stín opět veďte až k obočí. Je důležité, abyste dodržela přirozenou linii oka. Požijte nejtmavší barvu na vnější roh horního víčka (u linie řas). Tímto zdůrazníte oči. Kulatým štětcem lehce rozmažte přechod světlého stínu a tmavší stín. Naličte tenkou linku od střední části oka až k vnějšímu koutku. Na konci linku rozšiřte a lehce linku rozmažte. Linku držte co nejblíže k horní linii řas. Vyhněte se nanášení linek na dolní víčka. Oči by pak vypadaly ještě menší. Natočte řasy kleštičkami a dodejte řasám délku a objem řasenkou. Nebojte se experimentovat s více barvami stínů.

Zdroj: Zapadlé oči
Zveřejněno: 22.10.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: kala venkovní její pěstování

Nikde nenachazim, zda chce venkovni kala na slunicko, nebo do stinu, kam nejlepe zasadit. Domaci kaly pestuji již léta, siroke okoli jsem podelila rozmnozenymi, ktere celou zimu krasne kvetou a na léto je necham pod stromem odpočinout. Jak ale s venkovni nevim?

Zdroj: diskuze Kala venkovní její pěstování
Odesláno: 31.5.2015 uživatelem Alena
Počet odpovědí: 4 Zobrazit odpovědi

LOPATKOVEC

Co je to lopatkovec

Tato půvabná, elegantní a nenáročná rostlina roste v Kolumbii v keřích ve stínu stromů. Kvete na jaře a na podzim. Listy rostou na dlouhém stvolu, jsou lesklé, celokrajné. Tmavě zelené listy vytvářejí pozadí pro spanilé bílé květy (toulce) se smetanovými palicemi. Rostlina vydrží kvést poměrně dlouho. Před uschnutím květů se jejich barva pozvolna změní na zelenou. Dorůstá do výšky 25–75 cm. V určitou denní dobu dokonce velice krásně voní.

Lopatkovec, zvaný také toulcovka nebo spatifylum, je pro svou nenáročnost a nádherné bílé květy jednou z nejoblíbenějších pokojových květin, která potěší každé oko. V nedávné době byly prokázány i její účinky na čištění vzduchu. Pokud zvládnete hlídat potřebné množství vody, správnou půdu a dostatek slunečního svitu, nic nebrání tomu, abyste ze své květiny dostali maximum její krásy i účinků.

Zdroj: Lopatkovec
Zveřejněno: 14.12.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: rýmovník pěstování

Dobrý den pane Schneidere,

jsem z Prahy, ale tento víkend nebo až příští pojedu za rodinou do Lužických hor a budu vystupovat v Novém Boru.
Tak kdybyste měl zájem a čas, tak se pak můžeme přes mail domluvit, že bychom se někde na autobusáku sešli a já bych Vám dala odnože.
Ty stačí jen na dva až tři dny dát zakořenit a pak smícháte zeminu s pískem a zasadíte. A když bude kytka u okna / za sklem / tak ze dne na den uvidíte, jak to roste před očima :-)

Mějte se krásně
Lucie Svobodová

Zdroj: diskuze Rýmovník pěstování
Odesláno: 25.7.2016 uživatelem Lucie Svobodová
Počet odpovědí: 9 Zobrazit odpovědi

DRACÉNA

Druhy

Je známo asi 40 různých druhů dracén, přičemž jde převážně o stromy nebo keře palmovitého či sukulentního vzhledu. U nás nejznámějšími a nejčastěji pěstovanými druhy jsou:

  • Dracaena godseffiana – keřovitý dračinec s bíle skvrnitými listy (podobně jako u pomerančovníku), tvoří žlutozelené květy a později i plody;
  • Dracaena deremensis – má bílé pruhy uprostřed listů; jde o druh, který se v bytových podmínkách pěstuje velmi dobře;
  • Dracaena fragans – je ze všech dračinců asi nejméně náročná na péči; má tmavě žluté převislé listy;
  • Dracaena draco (někdy také nazývaná pravý dračinec) – je nenáročný druh s tuhými, tmavě zelenými listovými růžicemi;
  • Dracaena marginata – snese nejvíce stínu, její dlouhé, špičaté listy mají typické načervenalé okraje;
  • Dracaena sanderiana – potřebuje pro svůj růst dostatek vzdušné vlhkosti, její listy připomínající kopí jsou světle pruhované.

Kromě dracény sanderiana, která je menšího, takřka drobného vzrůstu, jsou všechny dračince robustní a při dobré péči dorůstají v interiéru 1,5–2 m. D. godseffiana má krásně vonící žlutozelené květy, obvykle až ve stáří kvete D. fragans, a to květy s příjemnou a velmi intenzivní vůní. V pokojových podmínkách však dracény kvetou zřídkakdy.

Zde si můžete prohlédnout rozličné druhy a podoby dracén.

Zdroj: Dracéna
Zveřejněno: 5.6.2014


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Kamélie

Pořídila jsem si minulou zimu na výstavě první malou kamélii. Přes celé léto byla venku na zahradě ve stínu a výborně prospívala. Na zimu před příchodem mrazů jsem ji dala na nevytápěné schodiště. Nasadila 5 poupat, když první začalo rozkvétat, najednou opadaly všechny listy a připadá mi, že i květ se již dále nerozvíjí. Zalévám stále stejně dešťovou vodou, přihnojuji Krystalonem na borůvky. Co jsem, prosím, udělala špatně?

Zdroj: diskuze Kamélie
Odesláno: 26.1.2016 uživatelem Marie Čejková
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

MOCHNIČKA

Waldsteinia geoides

Tato rostlina je u nás známá pod českým názvem mochnička kuklíkovitá.

U nás se jedná o nepůvodní druh. Roste ve světlých lesích a na křovitých stráních.

Mochnička kuklíkovitá je v době kvetení obsypána žlutou záplavou květů. Vytváří porost bez nadzemních výběžků, pokrytý lupenitými listy zelené barvy. Rostlina si zachovává charakter trsu a nerozrůstá se do okolí, pouze nabývá na mohutnosti. Dobře se jí daří ve vlhké, humózní půdě v polostínu. Tolerantní je však i k suchu a hlubšímu stínu. Při pěstování na plném slunci vyžaduje trvalou a dostatečnou zásobu vody.

Také tento druh mochničky představuje nenáročnou, snadno pěstitelnou a rychle rostoucí trvalku. Jedná se o vytrvalou bylinu, která je vysoká 10 až 25 cm, s krátkým plazivým vystoupavým oddenkem bez nadzemních výběžků, pokrytým lupenitými listeny. Na oddencích vyrůstají hustě u sebe růžice bazálních řapíkatých listů.

Množí se semeny, dělením nebo pomocí výběžků. Výsev provádíme na jaře nebo na podzim do nádob umístěných ve studeném pařeništi. Mochničku lze koupit v některých zahradnictvích, a to v podobě vzrostlé rostliny nebo semen. Živé rostliny se dají koupit cca za 50 Kč/ks, semena pak okolo 30 Kč za balení.

Zdroj: Mochnička
Zveřejněno: 14.11.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: Silné pocení,hlavně v oličeji

Bohužel to moc omezit nejde. Hyperhydrozu současné lékařství zatím neumí léčit. Pokud se pocení objevuje jen lokálně, například v podpaží nebo mezi prsy, tak se dá v těchto místech aplikovat botox. Ale pokud se potí celé tělo, tak je potřeba se s tím naučit žít a omezovat podněty, které to způsobují. V horkých dnech se zdržovat ve stínu a v průvanu. Používat vějíř a ručník na otírání. Jestli jste odvážná, tak zkuste použít léčebné konopí, které mimo jiné dokáže ztlumit nepříjemné pocení.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Silné pocení,hlavně v oličeji
Odesláno: 18.6.2016 uživatelem Cempírek
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

BALKÓNOVÉ ROSTLINY NA SEVER A DO STÍNU

Bakopa

Bakopa je květina s jasně zelenými drobnými lístky a jemnými květy bílé, růžové nebo fialové barvy.

Jak bakopu pěstovat

Bakopa nepatří mezi velké květiny, je droubounká, dokáže dorůst maximálně do délky 50 cm a nejvíce vynikne v závěsných truhlících či květináčích. Bakopa má ráda slunné i stinné a teplé místo, na slunci vám lépe pokvete, ve stínu budou její listy dlouho krásně zelené. Není náročná na pěstování, vyhovuje jí dobře propustná půda. Do jednoho 50cm truhlíku vysaďte alespoň 4 rostliny. Bakopa sice není mrazuvzdorná rostlina, ale dokáže na rozdíl o většiny letniček odolat i teplotám těsně pod bodem mrazu.

O bakopu se nemusíte moc starat, odkvetlé květy samy opadávají, nemusí se zaštipovat, rostlina se tím sama čistí. Častý déšť nebo přesychání mohou způsobit napadení rostliny škůdci. Takto napadené rostliny je potřeba ošetřit postřikem proti chorobám, ale ne vždy se vám bakopu povede zachránit.

Zálivka a hnojení

Bakopa má ráda větší vlhkost a častou zálivku, i tady vám svou službu splní samozavlažovací truhlík. Pro bohatý květ a zdravě vypadající rostlinu je dobré ji jedenkrát za týden pohnojit tekutým hnojivem určeným pro balkonové rostliny.

Přezimování

Povede-li se vám bakopu do podzimu udržet ve vitálním a hezkém stavu, můžete zkusit, zda její vitalita vydrží i přes zimu, abyste nemuseli na jaře pořizovat novou. Po odkvetení rostlinu seřízněte asi na 20 cm, zbavte ji všech suchých listů, aby se zbytečně nešířily choroby a plísně, a umístěte ji do světlé místnosti, kde se bude teplota pohybovat okolo 10 °C. Snižte zálivku na 1krát za 14 dní.

Na jaře rostlinu přesaďte do nového substrátu a v dubnu či květnu, kdy už by měla znovu obrážet, ji umístěte znovu ven. A starejte se o ni stejně jako v roce předchozím.

Množení bacopy

I bakopu můžete množit řízkováním, seříznutím výhonku a zasazením rovnou do substrátu vytvořeného ze zeminy a písku. Bakopu na rozdíl od jiných letniček množte na jaře. V květnu ji můžete přesadit do truhlíku a dát ven.

Zdroj: Balkónové rostliny na sever a do stínu
Zveřejněno: 20.12.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: domácí výrobky z aloe vera

Jako jeden z receptů na domácí výrobek z aloe vera je domácí tinktura na záněty a bolesti pohybového aparátu. Domácí tinkturu z Aloe Vera připravíme z Francovky, Acylpyrinu a tří listů aloe vera. Budeme potřebovat dvě lahvičky Alpy, 20 Acylpyrinů, a tři větší listy aloe vera. Do sklenice nalijeme Alpu, ve které rozpustíme Acylpyrin a přidáme do ní na malé kostičky nakrájené listy čerstvé Aloe vera. Celé to uzavřeme a necháme týden ve stínu luhovat. Pak se vzniklou tekutinou promazáváme bolestivé klouby a svaly. Zabírá to skvěle.

Zdroj: diskuze Domácí výrobky z aloe vera
Odesláno: 27.1.2012 uživatelem Milča
Počet odpovědí: 0

MOCHNIČKA

Waldsteinia fragarioides

Tato rostlina je u nás známá pod českým názvem mochnička neplodná jahoda.

U nás se jedná o nepůvodní druh. Roste ve světlých lesích, na křovitých stráních a lesních loukách.

Neplodná jahoda je v době kvetení obsypána žlutou záplavou květů. Vytváří porost bez nadzemních výběžků, pokrytý lupenitými listy zelené barvy. Rostlina si zachovává charakter trsu a nerozrůstá se. Dobře se jí daří ve vlhké, humózní půdě v polostínu. Tolerantní je však i k suchu a hlubšímu stínu. Při pěstování na plném slunci vyžaduje trvalou a dostatečnou zásobu vody.

Rovněž tento druh je nenáročná, snadno pěstitelná a rychle rostoucí trvalka. Jedná se o vytrvalou rostlinu, která je vysoká okolo 12 cm, má krátký plazivý vystoupavý oddenek bez nadzemních výběžků, který pokrývají lupenité listeny. Na oddencích vyrůstají hustě u sebe růžice se zaoblenými listy, ty mají příčetný tvar se třemi laloky.

Množí se semeny, dělením nebo pomocí výběžků. Výsev provádíme na jaře nebo na podzim do nádob umístěných ve studeném pařeništi. Mochnička se dá koupit v některých zahradnictvích, a to v podobě vzrostlé rostliny nebo semen. Za živou rostlinku zaplatíte okolo 50 Kč za kus, za semena pak okolo 30 Kč za 1 balení.

Zdroj: Mochnička
Zveřejněno: 14.11.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: domácí recept z aloe vera

Na záněty a bolesti pohybového aparátu dobře zabírá domácí tintktura z aloe vera. Domácí tinkturu z Aloe Vera připravíme z Francovky, Acylpyrinu a tří listů aloe vera. Budeme potřebovat dvě lahvičky Alpy, 20 Acylpyrinů, a tři větší listy aloe vera. Do sklenice nalijeme Alpu, ve které rozpustíme rozpustíme Acylpyrin a přidáme do ní na malé kostičky nakrájené listy čerstvé Aloe vera. Celé to uzavřeme a necháme týden ve stínu louhovat. Pak se vzniklou tekutinou promazáváme bolestivé klouby a svaly. Tinktura z aloe vera zabírá skvěle a dá se s ní zmírnit jak altróza, tak i revma.

Zdroj: diskuze Domácí recept z aloe vera
Odesláno: 26.1.2012 uživatelem Milča
Počet odpovědí: 0

BALKÓNOVÉ ROSTLINY NA SEVER A DO STÍNU

Břečťan

Břečťan je popínavá rostlina pěstovaná jako venkovní i jako zahradní druh. Někdy bývá pěstována pro své léčebné účinky, jindy zase pro svůj okrasný vzhled. Je hned několik odrůd břečťanu, které se liší jak tvarem, tak barvou listů, ty bývají zelené, zelenobílé či zelenožluté.

Jak břečťan pěstovat

Břečťan vyžaduje stinné stanoviště, je schopen zaplnit celou stěnu domu, ale to jen ty odrůdy, které jsou schopny přezimovat v našich podmínkách. I když se břečťan hodně rychle rozrůstá, zaplnit několik metrů souvisle by každý rok zas a znovu opravdu nedokázal. Chcete-li mít břečťan hustší, je potřeba ho pravidelně zaštipovat. Při pořizování si tedy dávejte pozor, zda nebudete muset svou rostlinu před mrazem stěhovat domů. Chcete-li si břečťan vypěstovat ze semene, začněte již na podzim, abyste na jaře měli připravenou zdravou, krásnou, mladou rostlinku. Další možností je pořídit si již předpěstovaný břečťan a ten vysadit na jaře rovnou do zeminy ven. Pro volbu zeminy použijte kompost nebo rašelinový substrát.

Zálivka a hnojení

Se zálivkou to u břečťanu nemusíte přehánět. Zalévejte pravidelně, ale jen mírně, břečťan nemá rád přemokřenou půdu, mohlo by vám docházet k zahnívání kořenů, opadávání listů nebo černání listů, v zimním období zálivku omezte na minimum.

Hnojivo aplikujte ve vegetačním období každé 2 týdny společně se zálivkou.

Přezimování

Zvolíte-li břečťan jako trvalku, nebudete s ním mít na podzim žádnou práci, protože je schopen přezimovat na svém stanovišti. Jestliže ale máte jinou odrůdu, musíte po tom, co teploty klesnou k 10 °C, rostlinu přemístit domů. Problém nastane v případě, necháte-li břečťan přes rok volně se pnout po konstrukci, v tom případě ho musíte buď opatrně oddělat a namotat například na vyrobený žebříček, nebo ho zakrátit.

Množení břečťanu

Množit břečťan můžete pomocí řízků odebraných z čerstvých výhonků, ty můžete nechat zakořenit ve sklenici s vodou, nebo je rovnou zasaďte do květináče se substrátem a předpěstujte do následujícího jara.

Zdroj: Balkónové rostliny na sever a do stínu
Zveřejněno: 20.12.2015

POKOJOVÉ KVĚTINY DO STÍNU

Áronovité

Mezi áronovitými můžete vybírat například z těchto pokojových rostlin: monstera, diefenbachie, filododendron či spatiphyllum.

Monstera (Monstera)

Tato ovíjivá křovina s širokými listy a dlouhými řapíky patří mezi větší pokojové rostliny. Dospělé rostliny mívají listy hluboce laločnaté a proděravěné, o čemž se mimo jiné můžete přesvědčit třeba na těchto fotografiích: monstera foto.

Monsteru pěstujte v polostínu, vyhovuje jí normální pokojová teplota, v zimě minimálně 15 stupňů Celsia. Zalévejte mírně, v době vegetace přihnojujte dvakrát měsíčně standardním tekutým hnojivem. Také monstera dává přednost zvýšené vzdušné vlhkosti, proto ji postavte na vlhké oblázky a často mlžte. Veškeré dlouhé vzdušné kořeny zastrkávejte do zeminy, aby z ní mohly brát výživu. Monsteru je dobré vyvázat k silné opoře.

Filodendron (Philodendron)

Filodendron je liánovitá rostlina s velkým množstvím vzdušných kořenů. Potřebuje oporu, okolo které se obtáčí, nebo jej můžete zasadit do závěsných nádob. Tvar listů je srdčitý nebo šípovitý. Rostlina může dorůst až do výšky 150 cm. V našich podmínkách nevytváří květy.

Filodendron pěstujte při vyšších teplotách, v zimě postačí teplota nad 12 stupňů Celsia, nesnáší přímé slunce. Zalévejte jen mírně a ve vegetační sezoně aplikujte jednou za dva týdny standardní tekuté hnojivo. Během zimních měsíců zalévejte slabě. Rostlina vyžaduje vysokou vlhkost vzduchu, postavte ji tedy na vlhké kamínky a často roste.

Zde se můžete podívat na fotografie filodendronu.

Lopatkovec (Spathiphyllum)

Spathiphyllum má krásný střízlivý vzhled, nejlépe vynikne jako solitér. Temně zelené listy této rostliny poskytují krásné pozadí čistě bílým toulcům. O půvabu této pokojové rostliny se můžete přesvědčit zde: lopatkovec foto.

Lopatkovec vyžaduje polostín, ale miluje teplo; přezimuje při teplotě 12 stupňů Celsia. Od časného jara do poloviny podzimu jej zalévejte jen mírně a přihnojujte jednou za dva týdny standardním tekutým hnojivem. V zimním klidovém období zalévejte slabě. Rovněž spathiphyllum potřebuje vysokou vzdušnou vlhkost. Květináč postavte na vlhké kamínky a rostlinu pravidelně mlžte. Toulce neroste, mohly by začít hnít.

Zdroj: Pokojové květiny do stínu
Zveřejněno: 12.7.2015

BALKÓNOVÉ ROSTLINY NA SEVER A DO STÍNU

Hosta

Hosta je rostlina s velkými zelenými nebo dvoubarevnými listy. Bývá pěstována především pro vzhled a zdobnost svých listů. Květy mívá tak nevýrazné, že je lze snadno přehlédnout, ale ne proto, že by byly malé, ale kvůli tomu, že listy této rostliny jsou opravdu velkou dominantou. Hosta má více než několik desítek druhů, ale pouhým okem od sebe leckdy jednotlivé druhy jen těžko rozeznáte, protože bývají dosti podobné. Možná tuto rostlinu neznáte jako hostu, ale jako bohyšku – obojí je totéž.

Jak hostu pěstovat

Jelikož je hosta trvalka, je dobré hned na začátku vybrat to správné místo, kam ji umístíte. Na zimu ji nemusíte ze záhonu vyrývat, v našich podmínkách zimu přečká bez jakékoli újmy. Chcete-li hostu pěstovat na balkoně, není to problém, jen vyberte opravdu velký květináč, aby měla rostlina dostatek místa pro rozrůstání. Kořeny hosty se nešíří do země, neroste příliš hluboko, spíše na povrchu. Hosta má ráda stín či polostín, na přímém slunci jí moc radosti neuděláte a poté ani ona vám, protože se jí tam opravdu dařit nebude. Zároveň vyžaduje dobře propustnou, humózní půdu.

Zálivka a hnojení

Hosta má ráda pravidelné zalévání a vlhkou půdu, proto jí vyhovuje stinné stanoviště, nebude vysychat tak rychle a nějaký čas bez vody vydrží. Dobře se jí bude dařit stejně jako kapradině na břehu jezírka, pokud tedy nějaké na zahradě máte, není to ale důvod, proč byste si ho museli na zahradě budovat.

Chcete-li hostu přihnojovat, postačí, když to uděláte jednou za měsíc, pokud si na to nevzpomenete vůbec a rostlinu budete pravidelně zalévat, vystačí si i s tím.

Přezimování

Hosta je trvalka, není proto potřeba tuto rostlinu před zimou kamkoliv stěhovat, nechte ji tam, kde jste ji pěstovali, je schopna přezimovat i v různých nádobách, nemusí být vždy zasazena v zemině. Tato rostlina je velmi odolná.

Množení hosty

I množení hosty je velmi jednoduché, stačí na jaře rostlinu vyrýt, oddělit si požadované množství nebo stávající rostlinu rozdělit na několik dílů a přesadit na předem připravené místo nebo do předem připravené nádoby.

Zdroj: Balkónové rostliny na sever a do stínu
Zveřejněno: 20.12.2015

NEJOBLÍBENĚJŠÍ KEŘE

Keře s červenými listy

Mezi nejznámější keře s červenými listy patří javor, dřišťál, tavola či blýskavka. Na následujících řádcích se o nich něco málo dozvíte.

Javor dlanitolistý

Jde o velmi dekorativní, široce rozložitý keř, který je obdivován kvůli svým hluboce členěným listům, jež se na podzim nádherně vybarvují do různých odstínů červené až oranžové. V dnešní době se tento kultivar pěstuje na různých velikostech kmínků. Doporučuje se jako solitér do předzahrádek nebo na vřesoviště.

Vyžaduje kyselou, humózní a dobře propustnou půdu. Vhodným stanovištěm je polostín, nejlépe takový, aby byla rostlina chráněna před poledním a odpoledním úpalem. Snese vlhké, ale v žádném případě podmáčené stanoviště. Mladé rostliny chraňte před zimními mrazy.

Fotografie červenolistého javoru

Dřišťál červenolistý

Dřišťál je 1,5 až 2 metry vysoký červenolistý keř, který se na podzim obvykle obsype spoustou červených plodů, které nejsou jedovaté. Hodí se do živých plotů a plůtků, je možné jej vysazovat do skupin či jednotlivě, poroste i na suchých stráních či okrajích zahrad a skalek. Lze jej formovat řezem.

Fotografie červenolistého dřišťálu

Tavola červenolistá

Je opadavý keř, který dorůstá do výšky kolem 2 metrů. Výšku lze omezit řezem. Tavola je ozdobná právě výrazným zabarvením listů. Vyjímá se zvláště v kombinaci s rostlinami se zelenými nebo žlutými listy. Květy tavoly jsou drobné, narůžovělé a objevují se v červnu. Tento keř prospívá na slunci nebo v polostínu v živné půdě (nesnáší silně vápenitou půdu). Ve stínu nebude vybarvení listů tak intenzivní.

Fotografie červenolisté tavoly

Blýskavka Fraserova

Tento stálezelený keř dorůstá do výšky 3 až 4 m a vytváří hustý keř. Jeho listy jsou nejkrásnější asi v období rašení, kdy má tato odrůda rašící listy sytě vínově červené a barva postupně přechází přes bronzový odstín až do tmavě zelené. Rostlině přirůstají nové listy v nepravidelných intervalech až do podzimu, takže je keř zajímavý neustále. Drobné bílé vonné květy jsou uspořádané v latách a vykvétají v průběhu května.

Blýskavce vyhovuje vlhká, živná a humózní půda, ideálním stanovištěm je polostín. Vyžaduje dostatečnou zálivku, a to i v zimě, pokud nemrzne. Chraňte ji před zimními mrazy, ale když omrzne, není problém ji na jaře výrazně sestříhat, bohatě vám zase obrazí. Blýskavka je vhodná do skupinové výsadby, ale hodí se i do živých plotů. Roste poměrně rychle a kompaktně, a jak jsme již zmínili, po případném namrznutí i řezu dobře regeneruje.

Fotografie Blýskavky Fraserovy.

Zdroj: Nejoblíbenější keře
Zveřejněno: 6.9.2015

BALKÓNOVÉ ROSTLINY NA SEVER A DO STÍNU

Kapradina

Kapradina je zelená rostlina s vějířovitými listy. I když se krásných zdobných květů u této rostliny rozhodně nedočkáte, neznamená to, že si ji neoblíbíte. Dodá vašemu balkonu či zahradě hned v brzkém jaře krásnou jasně zelenou barvu a bude dokonalým pozadím pro zbylé kvetoucí rostliny. Velmi dobře a rychle se tato rostlina rozrůstá, i když u ní, stejně jako u většiny rostlin, záleží na daném druhu, kterých je několik. Jedny dělají bohaté trsy, sotva 40 cm vysoké, jiné dorůstají do výšky více než 1 m a nejeden druh kapradí je určen do závěsných nádob, protože jde o kapradí převislé – tyto vás mohou překvapit délkou jednotlivých výhonků, protože se umí vytáhnout i do délky kolem 2 m.

Jak kapradinu pěstovat

Kapradina má několik požadavků, kterým byste měli vyhovět. Necháme-li si zálivku na později, pak dalším důležitým požadavkem je stinné místo a humózní, rašelinová půda. Chcete-li kapradinu pěstovat v květináči, pak musí být květináč dostatečně velký, aby měla rostlina dostatek místa pro kořenový bal, a hlavně aby zemina tak rychle nevysychala. Kde se ale bude kapradinám dařit úplně nejlépe, je buď pod vzrostlými stromy, nebo pokud máte na zahradě jezírko, tak na jeho hraně, kde si sama vezme tolik vláhy, kolik bude potřebovat.

Zálivka a hnojení

Zálivka u kapradin by měla být velice vydatná, zemina by nikdy neměla úplně vyschnout. Kapradina určitě uvítá i rosení či kropení listů, protože jí nevyhovuje jen vlhká zemina, ale i vlhký vzduch.

Na rozdíl od zálivky nemusíte u kapradin tak často myslet na hnojení, postačí jim, když jednou za 2 až 3 týdny doplníte zálivku o hnojivo pro zelené rostliny.

Přezimování

Nebavíme-li se o pokojových kapradinách, jsou kapradiny schopny v našich podmínkách přezimovat v půdě. Pěstujete-li kapradinu v květináči, umístěte ji na místo, kde mrzne minimálně, a pokud možno zakryjte například chvojím či pytlem nebo ji umístěte do chladné místnosti, máte-li ale kapradinu venku v záhonu, není potřeba s ní cokoliv dělat, jestliže ji opět zakryjete například chvojím, nic tím nezkazíte.

Množení kapradin

Kapradiny můžete množit dvěma způsoby, ten nejjednodušší je, že oddělíte část kořenového balu a zasadíte ho do nové nádoby nebo na jiné místo. Zeminu používáte pořád stejnou, opět je důležitá důkladná a častá zálivka. Druhý, a ne tak jednoduchý a rychlý způsob je pomocí semínek, která jsou na spodu listů kapradin.

Zdroj: Balkónové rostliny na sever a do stínu
Zveřejněno: 20.12.2015

HOSTA

Pěstování a množení hosty

Jedná se o nenáročnou rostlinu, která svůj plný a charakteristický růst ukazuje většinou až třetím rokem. Rostlinu je i při změně podmínek velmi těžké umořit. Trpí-li suchem, zmenší se jí listy, je-li povytažena a mráz přes zimu poničí puky, vyrazí vám spodem. Na slunečním úpalu se jí listy zúží a zkroutí, začnete-li ji kosit, změní svůj růst na výběžkatý, zakopete-li ji pod zem, zvládne i 50cm vrstvu. Herbicidy ji zničí až po opakované aplikaci.

Bohyška je efektní zejména v zahradách hajního typu nebo v partiích s vodní plochou. Listy vytvářejí souvislý pokryv a stahují vodu do své růžice, čímž konkurují plevelům. Přirozenými společníky jim jsou hajničky, trávy, kapradiny a stínomilné dřeviny. Spolehlivou kombinací je podsadba barvínkem, mochničkou nebo rhizomatickými kakosty. Pozdní rašení bohyšek lze využít k přisazení stínomilných cibulovin z lužních podmínek.

Nejideálnější místo pro tuto rostlinu je rozptýlený „bloudivý“ stín stromů, trvale čerstvá, vlahá půda, vysoce humózní, ale kyprá, vzdušná – na takovémto stanovišti dosahuje mimořádných přírůstků a snese neobyčejně vysoké dávky živin. Vylehčíte-li těžší půdy pískem, ocení to, příliš vysoký podíl rašeliny však vede k vysychání a vysoké potřebě živin. Bohyška může být pěstována na mnoho různých způsobů. V trvalkovém záhoně, ve volném podrostu vzrostlých dřevin anebo v nádobách. Nejde sice jen o stínomilnou trvalku do čerstvých zahradních půd, ale valné většině druhů se daří právě v takových podmínkách nejlépe. Na slunce bohyšky nepatří, zvláště je-li ho příliš mnoho. Pro kvalitní vybarvení a plné kvetení mnohé vyžadují ranní slunce či „bloudivý“ stín, jiné pak rostou v plném stínu i na sušších místech. Poněkud více světla snesou bohyšky při pravidelné zálivce a ve vyšších polohách. Polední úpal nebo více než půlden slunce vedou u rostlin ke stresu, kroucení listů, chřadnutí a rozvoji houbových chorob na listech.

Tří- a víceletý trs můžete bez rizika ztráty rostliny dělit kdykoliv, starý japonský způsob dokonce představuje dělení v plném květu a úplné seříznutí. Pokud jste nuceni k množení v listu, odstraňte starší polovinu listů, menší oddělky seřízněte zcela. Charakteristickým termínem množení je ale období od poloviny března do půlky dubna. Dospělé trsy lze půlit nebo čtvrtit rýčem, mají-li oddělky alespoň tři rostlé puky a dost kořenů, určitě se ujmou. Dělení na každý jednotlivý puk už vyžaduje zkušenost a nějaké to vybavení. Pokud se rozhodnete množit hostu, tak stačí ostrým rýčem rozdělit trs, očistit jej od poškozených kořenů a polámaných řapíků a zasadit na připravené místo. Dělit trsy můžete jak zjara těsně před rašením, tak i v pozdním létě, hosty přežijí opravdu všechno. Nemáte-li volné místo v zahradě, vysaďte bohyšku do prostorné mísy nebo jiné vhodné nádoby a postavte ji na terasu, na zápraží nebo kamkoliv uznáte za vhodné. Pokud ji po rozdělení trsů a výsadbě pořádně zalijete a pro případ větších mrazů nově vysázené rostliny zakryjete listím, dočkáte se na jaře příjemného překvapení.

Tvary listové čepele mohou být úzké a protáhlé, nejběžnější jsou listy srdčité, jiné odrůdy mají listovou čepel téměř kulatou. Některé odrůdy bohyšek mění barvu listů během vegetace, mladé listy později zezelenají (není to vliv světla či stínu, ale vlastnost odrůdy) nebo zezelenají barevné okraje listů.

Největším nebezpečím jsou pro hostu slimáci a šneci všech druhů. Nejvhodnější ochranou je prevence spočívající v neposkytování úkrytů na zimu pro vajíčka i dospělce, v aplikaci čerstvého mulče kůrou, lákání na tlející plevel, na pivo, chov ropuch, aplikace hlístic jako přirozeného nepřítele a samozřejmě používání moluskocidů, granulí či prášku, které škůdce nalákají a vysuší.

Čerstvě namnožené rostliny jsou pak náchylné na houbové choroby, a to jak na listech, tak i na kořenech.

Zdroj: Hosta
Zveřejněno: 1.12.2015

KVETOUCÍ KEŘE

Kvetoucí keře na jaře

Tyto na údržbu nenáročné keře kvetou většinou velmi bohatě od konce dubna až do konce května.

Azalka japonská

Jedná se o keř pocházející z Japonska, který dorůstá do výšky 40 až 60 cm, je listnatý, částečně opadavý, barva listů je zelená, květy pak nápadně oranžové. Azalka má rád polostín až stín.

Tento na údržbu nenáročný keř kvete obvykle velmi bohatě od konce dubna až do konce května.

Listy jsou drobné, oválné, mírně lesklé a středně zelené. V polostínu a stínu jsou téměř neopadavé, na osluněném stanovišti může více než polovina listů přes zimu spadnout a rostlina si na jaře po odkvětu vytvoří nové.

Azalky potřebují lehkou, kyselou, velmi propustnou a nejlépe neustále vlhkou zem, bohatou na železo a fosfor. Používejte speciální hnojiva na rododendrony a azalky, eventuálně vřesovištní rostliny. Ideální jsou jako skupinová výsadba a do vřesovišť.

Buxus zimostrázový

Jedná se o keř dorůstající do výšky 20 až 30 cm, je listnatý neopadavý, barva listů zelená, kvete drobnými žlutými květy. Má rád slunce nebo polostín.

Tento nízký, zakrsle rostoucí neopadavý keř se od ostatních dřišťálů liší pouze drobnými trny, které nejsou nebezpečné.

Buxus snese snad všechny typy půd. Je vhodný jako skupinová podsada vyšších keřů či stromů, do skalek, venkovních květináčů a do malých zahrádek.

Dřišťál Juliin

Jedná se o neopadavý keř, který dorůstá do výšky 2,5 m, barva listů je zelená, květy má žluté. Vyhovuje mu spíše slunce nebo polostín.

Tento stálezelený trnitý keř má vzpřímený tvar a v květnu až červnu jej zdobí žluté vonné květy, které se na podzim promění v modravé bobule. Dřišťál snese všechny typy půd.

Používá se buď jako solitér, nebo v keřových skupinách a pro neprostupné volně rostoucí i tvarované stálezelené živé ploty.

Kdoulovec nádherný

Jedná se o keř dorůstající do výšky 1,5 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy bílé. Má rád slunce nebo polostín.

Tento rozložitý až vystoupavý opadavý keř se před olistěním obalí záplavou květů podobných jabloňovým (duben až květen).

Po odkvětu kdoulovec zdobí velké žlutavé nebo žlutozelené jablkovité plody, přetrvávající až do pozdního podzimu, mnohdy až do jara. Plody jsou jedlé, ale pro poněkud kyselou a svíravou chuť se obvykle nepojídají samostatně, spíše se přidávají jako dochucovadlo nebo se využívá jejich příjemné vůně.

Kdoulovec je na půdu nenáročný, nejvíce mu vyhovuje slunné stanoviště s běžnou zahradní půdou. Je to krásný solitérní keř použitelný i ve skupinách jako předsadba keřových skupin, ale i pro nižší živé ploty.

Rododendron

Jedná se o keř, který dorůstá do výšky až 2,5 m, je listnatý neopadavý, barva listů je zelená, květy mohou mít různé barvy od bílé až po fialovou. Má rád polostín.

Rododendron je překrásná stálezelená dřevina kulovitého tvaru s nepřehlédnutelnými květy, které vás každé jaro ohromí svou nádhernou jasnou barvou, stavbou květu a velikostí. Listy jsou neopadavé, tmavě zelené. Kvete v květnu až červnu, a to v různých barevných variacích podle druhu.

Vyžaduje mírně kyselou a živnou půdu. Snáší dobře zastínění, vyžaduje alespoň polostín, nejlépe dopolední, tedy z východní strany. Na dopolední slunce je citlivý především v zimě, kdy mu mohou sluneční paprsky silně popálit listy. Proto zvláště mladé rostliny chráníme obvykle chvojím nebo stínovkou, nemají-li přirozený dopolední stín.

Je to keř obzvláště vhodný jako nepřehlédnutelný solitér, ale i do skupinové výsadby či do vřesoviště.

Zdroj: Kvetoucí keře
Zveřejněno: 25.11.2015

BALKÓNOVÉ ROSTLINY NA SEVER A DO STÍNU

Begonie

Begonie je rostlina, která má snad stovky různých odrůd, některé z nich jsou zdobné svými květy, jiné svými listy. Bývají pěstovány jako pokojové i venkovní rostliny, a to v květináčích, truhlících i přímo na záhonech. Podle velikosti květů se begonie dělí na drobnokvěté a velkokvěté, bývají v různých odstínech bílé, žluté, oranžové, růžové i červené. Ani tvar květů nebývá stejný, pomineme-li rozdíl drobných a velkých květů, odlišuje se květy různě zdobnými, například třapatými či zvlněnými.

Jak begonie pěstovat

Nejdříve si vyčleníme begonie, které potřebují zvláštní přístup, například Begonie semperflorens, kterou známe pod názvem voskovka. Tato begonie je jako jedna z mála pouze jednoletá rostlina, což znamená, že není schopna přezimovat a na jaře musíte vysadit novou. Tato rostlina je navíc typická tím, že na rozdíl od většiny begonií má ráda slunné místo. Vysazuje se jak do záhonu, tak do truhlíku.

Další výjimkou mezi begoniemi je Begonie grandis, tato rostlina je na rozdíl od ostatních schopná přezimovat i v našich podmínkách venku v záhonu, jediné, co jí musíte dopřát, je, že ji na podzim zakryjete vrstvou chvojí.

A jak se tedy starat o ostatní, „běžné“ begonie? Begonie nemají rády přímé slunce, ale měly by mít dostatek světla, takový balkon na severní straně pro ně bude naprosto ideální. Tyto rostliny mají rády teplo. Až je budete sázet do truhlíku, myslete na to, že jim vyhovuje lehká, propustná půda, ideální zeminou pro begonie je tedy kompost anebo smíchání rašeliny a písku. Odkvetlé květy a suché listy je potřeba v průběhu roku odstraňovat, aby zbytečně nedocházelo k šíření škůdců a chorob. Chcete-li, aby se vám rostlina rozrostla, zaštipujte nové výhonky.

Zálivka a hnojení

Begonie mají rády pravidelnou zálivku. Zemina by neměla ani vyschnout, ani být příliš vlhká. Zálivku provádějte vždy do záchytné misky, nikdy vodu nelijte na listy či květy.

Nezapomeňte ani na hnojení begonií, a to v době květu jedenkrát týdně hnojivem určeným pro kvetoucí rostliny. Hnojit byste měli maximálně do září, poté již omezte i zálivku a připravte rostlinu na zimu.

Přezimování

Přezimování begonií se odlišuje od většiny balkonových rostlin. Prakticky jsou dva způsoby přezimování. Begonii můžete přemístit do vytápěné místnosti, kde se teplota pohybuje od 18 do 25 °C, a nadále se o ni budete starat jako v létě, pravidelně ji budete zalévat a jen omezíte hnojivo. Pak se možná i v zimě dočkáte květů. Druhou a častější variantou, jak tyto rostliny zazimovat, je, že koncem září, až klesnou denní teploty pod 15 °C a již nepokvetou, begonie seříznete, vyjmete hlízy ze zeminy, očistíte je, a máte-li jich víc, umístíte je hromadně do většího květináče, zasypete lehce hlínou nebo dáte do papírového pytle a dáte buď do sklepa, garáže, nebo do technické místnosti. Teplota v této místnosti by neměla klesnout pod -2 °C a zároveň by neměla být zbytečně vysoká, maximálně 10 °C. Máte-li hlíz jen několik, můžete je zabalit například do novin a umístit na chladnější místo. Hlízy by neměly být vystaveny světlu. Na jaře opět zasadíte hlízy do truhlíku, dáte do světlé teplé místnosti, kde se rozrostou a zakoření, a koncem května je můžete umístit zpět ven.

Množení begonií

K množení begonií můžete použít řízkování. Toto množení se doporučuje provádět v letních měsících a na podzim rostlinu přemístit do teplejší místnosti. Pro zakořenění nových řízků je potřeba udržovat substrát ve vyšší vlhkosti.

Zdroj: Balkónové rostliny na sever a do stínu
Zveřejněno: 20.12.2015

BALKÓNOVÉ ROSTLINY NA SEVER A DO STÍNU

Netýkavka (Impatiens)

Netýkavka je rostlina více než sta různých druhů a odrůd. Můžete ji znát jako domácí, bujně rostoucí květinu nebo jako letničku pěstovanou v záhoncích, květináčích a truhlících.

Abychom nemluvili úplně obecně, zaměříme se na oblíbenou, u nás hojně pěstovanou netýkavku Impatiens Walleriana. Tato rostlina má dužnatý stonek, temně zelené listy a jednoduché nebo plné, jednobarevné či dvoubarevné, nevoňavé květy, které mohou být v odstínu bílé, oranžové, růžové, červené, ale i fialové. Leckdy se u této letničky můžete setkat s názvem sultánka.

Jak netýkavku pěstovat

Netýkavka Impatiens Walleriana dorůstá do výšky 20 až 40 cm, čímž se hodí k pěstování jak v květináčích a truhlících, tak i na záhonku. Ideálním místem pro umístění netýkavky bude světlé místo, ale ne přímé slunce. Zasadíte-li ji do temného rohu, málo vám pokvete. Netýkavce nevadí vítr a déšť, snad jen květy nemají příliš v lásce vodu, proto budou-li vodě vystavovány častěji, začnou uhnívat a je potřeba je odstranit.

Netýkavku sázejte do substrátu připraveného smícháním rašeliny a zeminy v poměru 1 : 1. Substrát tak bude hodně vzdušný, obohacený organickými látkami a bude zabraňovat tvorbě kořenových chorob. Do jednoho truhlíku o velikosti 50 cm dejte 3 rostliny, určitě bude hezky vypadat, smícháte-li více barev rostlin v jednom květináči. Chcete-li společně s netýkavkou v jednom květináči pěstovat více druhů rostlin, není to problém, jen je potřeba vybírat takové, které nemají rády přímé slunce, vyhovuje jim kyselejší půda a pravidelná, ale ne přílišná zálivka.

Zálivka a hnojení

Netýkavka Impatiens Walleriana má velice ráda vlhké prostředí, pokud tedy můžete, dopřejte listům pravidelné rosení, a jak jsem již uvedla, snažte se vyhnout květům, aby zbytečně neuhnívaly a neubíraly vaší rostlině na kráse. Četnost zálivky jako takové přizpůsobte stanovišti rostliny, bude-li na teplém a světlém místě, pak musí být zálivka četnější. Rostlina by neměla úplně vyschnout, ani neustále stát ve vodě.

S hnojením si netýkavka vystačí jednou za 14 dní, a to hnojivem určeným pro kvetoucí a balkonové rostliny. Pokud rostlinu stěhujete na zimu domů, snižte zálivku a hnojivo úplně vynechejte.

Přezimování

Protože netýkavka Impatiens Waleriana patří mezi druhy, které lze pěstovat jako pokojové rostliny, můžete si ji na zimu přestěhovat domů, běžná pokojová teplota pro ni bude ideální, neměla by klesat pod 15 stupňů. S čím ale musíte počítat je, že další rok už netýkavka nebude tou krásnou, upravenou rostlinou, jakou byla „v mládí“, hodně nepravidelně se totiž rozrůstá a větví. Chcete-li ji upravit do požadovaného tvaru, je ideální počkat na léto. Lépe na balkonech však vypadají nově pořízené rostliny.

Množení netýkavky

Netýkavku můžete množit dvěma způsoby. Ten první je pomocí semen. S tím si určitě hravě poradíte: v létě či na podzim posbírejte semínka, pokud se vám to nepodaří, zakoupíte je v zahradnictví. S výsevem můžete začít v březnu, jen je potřeba, aby místo, kde budete netýkavku vysévat, mělo alespoň 10 °C a dostatek světla, ale ne přímé slunce. Semena vysévejte ve vzdálenosti 2,5 cm a do hloubky 1 cm. Zeminu po celou dobu nesmíte nechat vyschnout. Do truhlíků a květináčů můžete netýkavky přesazovat, jakmile se objeví první pravé lístky. Na balkon je ale umístěte až koncem května.

Druhým způsobem, jak množit netýkavky, je řezem, kdy uříznutý vrcholek rostliny dáte buď zakořenit do vody, nebo jej rovnou píchnete do zeminy.

Zdroj: Balkónové rostliny na sever a do stínu
Zveřejněno: 20.12.2015

NEJOBLÍBENĚJŠÍ KEŘE

Keře do stínu

Pokud hledáte rostliny pro stinný kout, tedy na východní či severní straně pozemku, můžete si vybrat například keře s bohatým olistěním a dlouhým obdobím kvetení, jako jsou pěnišníky. V místech, kde není příliš velký stín, se bude dařit kalinám, pustorylu či některým druhům tavolníku. Jestliže dáváte předost užitečným keřům před těmi okrasnými, pak budou ideální borůvky či brusinky. Když hledáte zeleň, která by ochránila vaše obydlí nejen před prachem či hlukem ze silnice, ale i před pohledy kolemjdoucích, vybírejte nejlépe mezi neopadavými druhy keřů, jako je tis nebo zimostráz. Pokud potřebujete rostlinu, která by jednak zakryla a zkrášlila holé plochy v místech pod stromy, jednak pomohla udržet vláhu u kořenů stromů, jsou tu půdopokryvné keře jako borůvka černá nebo tolokvěnka alpská. Toužíte-li po celoroční pestré barevné paletě, kombinujte keře s různými barvami listů (viz níže podkapitolka keře s červenými listy). Potřebujete-li osázet větší plochy, pak sáhněte po třezalce rozkladité, tavolníku nízkém či dřišťálu Thumbergově.

O některých keřích si něco víc povíme dále v našem příspěvku. Jestli vám však místo dlouhého povídání více vyhovuje stručný a jasný výčet, pak doporučujeme například bezvadnou přehlednou tabulku stínomilných keřů, z níž se dozvíte, které keře jsou okrasné listem, které květem či plodem; jestli jde o keř opadavý, stálezelený, nebo o jehličnan; jak moc vám vyroste; a v neposlední řadě, jaká půda je pro něj vyhovující. A kdo má raději to „povídání“, nechť se pustí do čtení následujících řádků, kde se blíže seznámíme s těmi nejoblíbenějšími keři.

Hlohyně šarlatová (Pyracantha coccinea)

Krásný neopadavý keř, který bude vaši zahradu zdobit celý rok. Hodí se zejména k tvorbě živých plotů a bývá vedena po stěnách budov, neboť může vyrůst až do výšky 5 metrů, přičemž jde o kompaktní hustý keř dobře tvarovatelný řezem. Hlohyni však lze využít také jako dekorativní solitér. Na jaře kvete bílými květy, na podzim ji zdobí oranžové až červené plody, které zůstávají na keřích tak dlouho, dokud je nesezobou ptáci. Listy jsou leskle zelené.

Hlohyni vyhovuje polostín, na půdu je nenáročná, jen nesmí být příliš kyselá. Dobře zvládá sucho.

Na těchto fotografiích si můžete hlohyni prohlédnout.

Zimostráz (Buxus sempervirens)

Jde asi o jednu z nejčastěji využívaných stálezelených rostlin v našich zahradách, neboť je vhodná jak do živých plotů, tak i jako solitér. Velmi dobře se tvaruje a můžete ji nechat růst i v nejrůznějších drátěných šablonách. Zimostráz neboli buxus má hned několik druhů a čeledí, všechny jsou však charakteristické svými tmavě zelenými listy. Vyšlechtěny jdou však už i formy, které mohou mít listy žluté, načervenalé či žlutozelené.

Zimostráz potřebuje dostatek živin, vyhovuje mu vápenitá půda. Dobře roste ve stínu i polostínu, jestliže má dostatek vlhkosti.

Zde naleznete spoustu fotografií zachycující buxus v mnoha jeho podobách.

Pěnišník (Rhododendron)

Rhododendrony zcela jistě patří mezi ty nejoblíbenější okrasné keře na našich zahradách či v parcích – jsou skromné, nenáročné na péči, otužilé a přitom stálezelené a nádherně kvetoucí. Existuje nepřeberné množství kultivarů tohoto druhu, takže záleží jen na vašem výběru. Při nákupu si zjistěte, do jaké výšky daný typ vyroste, co potřebuje ke svému růstu, jakou bude mít barvu (nejlépe kupujte již rozkvetlé sazenice, ať potom nejste zklamaní).

Pěnišníky pocházejí z vlhkých oblastí, dobře se jim tedy bude dařit v propustné, vzdušné, zásadité, humózní půdě, ideálně se doporučuje rašelina. Keř zasaďte nejlépe na severní nebo západní stranu pod vzrostlé stromy, které budou rododendron chránit před průvanem i slunečními paprsky. Zalévejte přiměřeně, zemina by měla být neustále mírně vlhká, nesmí však být trvale zamokřená. Jak jsme již zmínili, rhododendron nesnáší přímé slunce a umístění v průvanu, ale nevyhovuje mu ani celodenní stín. Pokud na listech objevíte zelené povlaky řas, jde o příliš tmavé stanoviště.

Na těchto fotografiích můžete obdivovat nádheru rhododendronu.

Pustoryl (Philadelphus)

Ve stínu i mezi stromy se bude dařit také pustorylu. Tento půvabný keř je znám také pod názvem nepravý jasmín. Kvete v létě velkým množstvím bílých květů, které takřka pokryjí celý keř a omamně voní zejména za teplých letních večerů. Listy jsou vejčité a více nebo méně zubaté. Existuje mnoho druhů pustorylu, které se od sebe liší především vzrůstem (nízké, střední, vysoké nebo vzpřímeně rostoucí).

Pustoryl patří také mezi nenáročné keře. Zvládne půdu kyselou i vápenitou, nevyžaduje pravidelnou zálivku. Množí se jednoduše zelenými řízky pod sklem nebo dřevitými řízky na venkovním stanovišti.

Zde si můžete prohlédnout pustoryl.

Borůvka černá (Vaccinium myrtillus)

Tato odrůda borůvky představuje 15 až 40 cm vysoký keřík, hustě větvený s plazivým oddenkem a vzpřímenými listy, které na podzim opadávají. Kvete od dubna do června drobnými bílými až narůžovělými kvítky. Plody jsou černomodré kulaté šťavnaté bobule, mají sladce nakyslou chuť a jejich dužina barví.

Vyžaduje kyselou, na živiny chudou, humózní půdu, která nevysychá.

Zde fotografie borůvky černé.

Brusinka obecná (Vaccinium vitis-idaea)

Brusinka je stálezelený půdopokryvný keřík. Hustě se větví a dorůstá pouze do výšky 10 až 20 cm. Má plazivé, až 70 cm dlouhé výhonky, z nichž vyrůstají vzpřímené olistěné stonky. Kožovité listy jsou tmavě zelené barvy, spodní strana je matná, s hnědavými tečkami, horní strana lesklá. Květy se objevují od konce května do července a rostou v hustých převislých hroznech, mají bílou nebo narůžovělou barvy a slabě voní. Plody jsou jasně červené bobule. Jejich dužnina je moučnatá, nahořklá a obsahuje drobná semena.

Brusince se daří na kyselých půdách, chudých na minerály. Stačí jí mírná zálivka.

Na těchto fotografiích si můžete prohlédnout květenství i plody brusinky obecné.

Mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium)

Mahony jsou nízké až středně vysoké stálezelené keře, které dorůstají do výšky 60 až 150 cm a šířky 100 až 180 cm). Listy mají lichozpeřené, na okrajích pichlavé až ostnitě zubaté. Na podzim se zbarvují do červena až téměř dohněda, přičemž si zachovávají svůj tvar. Květy jsou výrazně žluté. Plody – modré bobule – jsou na rozdíl od ostatních částí rostliny jen mírně jedovaté.

Mahónii svědčí stín či polostín, na slunečním úpalu neprospívá. Vyžaduje propustnou, na živiny bohatou a neustále přiměřeně vlhkou půdu. Jestliže je půda dostatečně výživná, hnojení není nutné, jinak přihnojujte v sezoně asi jednou za tři týdny, a to hnojivy určenými pro okrasné listnaté dřeviny. Lze ji snadno tvarovat pravidelným řezem. Množí se nejčastěji řízkováním či hřížením, ale nové sazenice můžete získat i z odkopků od rozrostlejších keřů. Mahónie je odolná vůči mrazu, ale doporučuje se při oblevě občas zalít.

Na těchto fotografiích si můžete prohlédnout tento zajímavý keř mahnónie cesmínolisté.

Zdroj: Nejoblíbenější keře
Zveřejněno: 6.9.2015

POKOJOVÉ KVĚTINY DO STÍNU

Kapradiny

Z kapradin je to například parožnatka, srpovice, křídelnice, sleziník či ledviník. Tyto rostliny všeobecně nemají rády horké letní slunce a je pro ně nezbytná vysoká vzdušná vlhkost. Kapradiny vyžadují také vydatnou zálivku. Zemina musí být dobře propustná, ale nikdy nedopusťte, aby vyschla.

Parožnatka (Platycerium)

Tato neobvykle vypadající kapradina (viz odkaz níže) vytváří dvojí olistění. Jednak jsou to výrazné dekorativní listy, kterým se říká fertilní (plodivé), ty mají tvar jeleních parohů a na svém rubu nesou výtrusy. Druhé listy jsou ploché, sterilní a přidržují kapradinu na opoře.

Parožnatka vyžaduje rozptýlené světlo, vyhovuje jí normální pokojová teplota, ale potřebuje vysokou vzdušnou vlhkost. V době vegetace má tato kapradina ráda, když ji mezi dvěma zálivkami necháte „téměř“ vyschnout a pak ji vydatně zalijete (nejlépe ponořením do mísy s vodou). Během léta jí dvakrát nebo třikrát do vody v míse přidejte standardní tekuté hnojivo. V zimě parožnatku takto namáčejte jen krátce a nehnojte.

Zde se můžete podívat na fotografie rostliny parožnatka.

Křídelnice (Pteris)

Křídelnice je malá kapradina s dělenými listy, které mohou mít až devět dlouze čárkovitých úkrojků. Existuje mnoho zajímavých variet, některé s vlnitými nebo zkadeřenými úkrojky, jiné s bílými proužky (viz odkaz na fotogalerii níže). Rostlina vytváří trsy z oddenku vedoucího těsně pod povrchem zeminy.

Křídelnice vyžaduje polostín a normální pokojovou teplotu, která však nesmí v zimě klesnout pod 12 stupňů Celsia. Jako kapradina vyžaduje vysokou vzdušnou vlhkost. Květináč tedy nejlépe postavte do misky s vlhkými oblázky a křídelnici často roste. Zalévejte ji hojně a ve vegetačním období přihnojujte jednou měsíčně. Při nižší teplotě zálivku mírně omezte.

Jestli nevíte, jak tato kapradina vypadá, podívejte se na uvedené fotografie: Křídelnice foto.

Sleziník (Asplenium)

Sleziník patří mezi nenáročné pokojové rostliny. Jeho zářivé, nedělené listy tvoří růžici. Struktura listů působí dojmem kůže, jejich barva pak připomíná barvu čerstvého zeleného jablíčka (viz níže odkaz na fotografie této rostliny). Sleziník může dosahovat výšky až jednoho metru, ale běžná délka činí 35 až 50 cm. Nové, nerozvinuté listy jsou dost křehké, neměli byste se jich tedy během několika dnů vůbec dotýkat.

Po celý rok pěstujte sleziník v polostínu, tedy na rozptýleném světle, v žádném případě jej nevystavujte slunečním paprskům. Dobře roste při normální pokojové teplotě, v zimě však teplota nemá klesnout pod 15 stupňů, aby listy zůstaly zdravé. Vydatně zalévejte a v době vegetace dvakrát měsíčně přihnojujte standardním tekutým hnojivem. V zimě zálivku omezte. Abyste předešli hnědnutí špiček a okrajů listů, dopřejte sleziníku vysokou vzdušnou vlhkost. Nejlépe jej umístěte do velké mísy naplněné vlhkými kamínky. Také jej často mlžte, abyste smyli prach z listů. Dospělé listy občas utírejte vlhkým hadříkem.

Tato kapradina nevytváří odnože, ale jednoduše se rozrůstá – jak roste, vytváří zvláštní houbovitou kořenovou masu, která se pomalu rozšiřuje na povrch zeminy. Podle toho poznáte, že sleziník potřebuje přesadit do většího květináče. Rostlinu přesazujte na jaře do kvalitní propustné zeminy, nejlépe s příměsí listovky nebo hrubé rašeliny.

Zde se můžete podívat na fotografie rostliny Sleziník.

Ledviník (Nephrolepis)

Vějířovité listy této kapradiny rostou ve dvou řadách po stranách tenkého středového žebra. Mohou být zvlněné, se zkadeřenými okraji, a mohou dorůstat až do délky 90 až 150 cm.

Celoročně můžete ledviník pěstovat v polostínu, vyhovuje mu normální pokojová teplota. Hojně zalévejte a jednou za dva týdny přihnojujte standardním tekutým hnojivem. V zimě zalévejte jen mírně a nepřihnojujte. Se stupající teplotou je potřeba zvyšovat i vlhkost vzduchu, jinak špičky listů a úkrojky zhnědnou. Květináč postavte do misky s vlhkými oblázky a často roste.

I když ledviník asi dobře znáte, můžete si prohlédnout tuto fotogalerii: ledviník foto.

Zdroj: Pokojové květiny do stínu
Zveřejněno: 12.7.2015