Blecha je nepříjemný a hbitý parazit napadající teplokrevné živočichy. Tento bezkřídlý hmyz se v srsti pohybuje pomocí tří párů silných končetin, přičemž díky třetímu, uzpůsobenému ke skákání, dokáže překonat značnou vzdálenost.
Jak se zbavit blechy u člověka
Chcete-li se zbavit blech, osprchujte se horkou vodou s mýdlem proti blechám, poté vyperte veškeré oblečení a ložní prádlo v horké vodě a osušte na vysoké teplotě. Chcete-li se zbavit zdroje zamoření, denně vysávejte koberce a nábytek, ošetřujte prostory s oblečením nebo vybavením permethrinem nebo repelenty EPA obsahujícími DEET. Aplikujte na kůži a vybavení a ošetřujte všechna domácí zvířata veterinárními přípravky proti blechám.
Jak se zbavit blechy na těle
Sprcha a mytí
Osprchujte se horkou vodou s použitím sprchového gelu nebo mýdla proti blechám.
Vyprání oblečení
Okamžitě vyperte veškeré oblečení, u kterého máte podezření, že je zamořeno, v horké vodě (alespoň 60 °C).
Sušení prádla
Máte-li elektrickou sušičku prádla, tak veškeré oblečení, ložní prádlo a ložní prádlo pro domácí mazlíčky vysušte na vysoké teplotě, abyste zabili všechny zbylé blechy.
Repelent
Na kůži použijte repelent proti hmyzu s látkami EPA s DEET, pikaridinem nebo IR3535.
Užívejte ošetřené vybavení
Ošetřete oblečení, boty a kempingové vybavení sprejem s obsahem 0,5 % permethrinu nebo si kupte předem ošetřené předměty.
Jak se zbavit blech v domácnosti
Ošetření domácích mazlíčků: Pokud máte domácí mazlíčky, ošetřete je proti blechám podle doporučení veterináře, abyste odstranili zdroj zamoření.
Čištění čalounění: Denně vysávejte všechny koberce, nábytek a podlahové lišty.
Praní ložního prádla: Perte ložní prádlo pro domácí mazlíčky a lidi v horké vodě.
Používání pastí: Nainstalujte komerční pasti na blechy nebo si vyrobte past na blechy s mycím prostředkem na nádobí, abyste pomohli snížit populaci.
Zvažte deratizaci: V případě silného zamoření kontaktujte profesionální firmu na hubení škůdců, aby ošetřila váš domov, protože volně prodejné roztoky mohou poskytnout pouze dočasnou úlevu.
Ošetření kousnutí blechami
Odolejte škrábání: Vyhněte se škrábání kousnutí, abyste zabránili infekci.
V naší poradně s názvem JAK SE ZBAVIT MUCHNIČEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna.
Jak je možno zbavit se muchniček na zahradě ?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Muchničky jsou svízel, bohužel. Koušou a přenášejí vážná onemocnění. Jejich akční rádius je 40 až 60 km od jejich hnízdiště. Nedá se jich zbavit chemickým postřikem, protože po usmrcení přiletí další a další. K jejich omezení se dají použít žluté lepové desky rozmístěné ve volném prostoru, ale účinné jsou jen trochu, protože neustále přilétavají nové. Proto nejúčinnější ochranou proti muchničkám je repelent a textilní ochrana těla vhodným oděvem. Jaké repelenty poskytují nejlepší ochranu proti kousavým mouchám? Produkty, které obsahují účinnou složku ethyl butylacetylaminopropionate (IR3535), DEET (N , N -diethyl- meta -toluamide), nebo picaridin, tak ty jsou nejúčinnější. Ale i tak neodradí všechny kousavé mouchy. Vzhledem k této omezené účinnosti repelentů vyžaduje ochrana proti kousavým mouchám přijetí dalších opatření, jako je vyhýbání se oblastem obývanými muškami, vyhýbání se dobám nejsilnějšího kousání a nošení lehkého oblečení, včetně košil s dlouhým rukávem, dlouhých kalhot a čepice. Pokud jsou černé mušky četné a není-li možné se před nimi ukrýt, může ochranu poskytnout síť, která zakrývá hlavu, stejně jako „včelí kapuce“ používana včelaři.
Dipladenia se odborně nazývá Mandevilla splendens, ale velmi často slýcháváme spíše její synonymum Dipladenia, případně Sundevilla. Český název pro tuto rostlinu je chilský jasmín nebo brazilský jasmín, mandevila nebo sandevila.
Mandevilla upoutá pěstitele na první pohled – prodává se obvykle vyvazovaná k opoře a se svými velkými, sytě zelenými lesklými listy vypadá velmi svěže. Vejčité listy rostou na stonku vždy po dvou.
Naštěstí už není problém koupit rozkvetlé rostliny také v našich zahradnických centrech, často najdete v nabídce nejen druh Mandevilla splendens, ale i Mandevilla sanderi nebo Mandevilla amoena. Pokud budete mít štěstí, můžete si vybrat květy i v jiných barvách. Působivé jsou odstíny růžové a červené, občas však bývá k mání i mandevila se žlutými či bílými květy – Mandevilla amoena.
Trubkovité zvonky květů mají průměr od pěti do deseti centimetrů, objevují se od léta do podzimu a nesou bílou, růžovou nebo purpurovou barvu. Jícen květu je obvykle žlutý. Velmi pohledné jsou i lesklé tuhé listy dosahující až dvaceti centimetrů v průměru.
Mandevila je bujně rostoucí liána (popínavá rostlina) a dokáže za léto vyrůst do třímetrové výše. To znamená, že potřebuje pravidelný přísun živin a přiměřený prostor pro kořenový systém. Před umístěním na stanoviště ji můžete přesadit do nádoby o něco větší, než v jaké jste ji koupili. Na dno dejte dobrou drenáž a zeminu buď pro balkonové rostliny, nebo směs ze tří dílů rašeliny a jednoho dílu pařeništní zeminy.
Pravidelné přihnojování mandevile svědčí, vybuduje si pak mohutný kořenový bal a silné, bohatě kvetoucí nadzemní výhony. Vhodná jsou tekutá hnojiva s vyšším obsahem fosforu či plná tekutá hnojiva pro balkónové rostliny. Jakmile se i při této péči zastaví růst nebo rostlina málo kvete, potřebuje přesadit.
Mandevila dobře snáší polostín – má ho raději než celodenní plné slunce, které jí poškozuje a deformuje listy. Vítr není pro pnoucí rostliny nikdy moc dobrým návštěvníkem, dokáže je vmžiku polámat nebo potrhat květy a listy, najděte proto rostlině chráněnou polohu.
Vysoké teploty snáší mandevila celkem bez problémů, stejně tak i sucho (ovšem ne dlouhodobé) – většinou reaguje jen zpomalením růstu a menší násadou květů. Po návratu k normálním podmínkám (teploty kolem dvaceti stupňů a pravidelná zálivka) pokračuje rostlina v růstu i kvetení.
Pro mandevilu představují ideální nádobu k pěstování velké a hlubší samozavlažovací květináče. Nezáleží na jejich tvaru (zda kulaté, či hranaté), důležité je, aby měly kořeny stále možnost čerpat závlahu a živiny, pak mandevila roste přímo před očima.
Škumpa neboli Rhus patří do čeledi ledviníkovitých (Anacardiaceae) a své vědecké rodové pojmenování získala podle řeckého slova rhein, což znamená téct. Název je odvozen od skutečnosti, že kůra tohoto okrasného stromu roní bílou pryskyřičnou šťávu.
Škumpa je většinou malý strom nebo keř dorůstající do výšky 3 až 5 metrů, který má deštníkovitou korunu. Již na první pohled zaujme svými hustě ochmýřenými výhony, větvičky jsou zkrátka „chlupaté“. Lichozpeřené listy dorůstají délky až 40 cm a vyrůstají z nich ostře pilovité lístky. Jde o dvoudomou rostlinu, která kvete v červnu a červenci. Samčí květenství je žlutavě zelené a roste v koncových palicovitých latách, zatímco samičí je tmavě červené a kompaktní.
Škumpa původně pochází ze Severní Ameriky, ale díky své nenáročnosti je to dnes kosmopolitní až invazivní rostlina, kterou najdete v subtropech a mírném pásmu obou polokoulí. Na světě roste asi 150 druhů rostlin čeledi ledviníkovitých, naše české podmínky však snáší jen asi 15 druhů. I z těchto 15 druhů se jich převážná většina pěstuje pouze v botanických zahradách a arboretech, do našich zahrad nejčastěji zavítá škumpa orobincová, nazývaná také ocetná.
Lidový název ocetná pochází od dřívějšího přidávání plodů škumpy do octa pro zvýraznění chuti. Tříslovin ze škumpy se využívalo i v koželužství k vydělávání kůží. Škumpa se k nám dostala teprve v polovině 19. století.
Škumpu vysazujeme jako okrasný strom v zahradě, ale často je vidět i v parcích. Její předností je, že roste i tam, kde jiné dřeviny hynou. Je krásná zvláště na podzim svým červeným listím i plody. Semeny se v zimě živí někteří ptáci. I když škumpa nemá žádné zvláštní požadavky na pěstování, je nenáročná, vitální a snese téměř jakékoliv stanoviště, přesto si ji mnoho zahrádkářů nechce pustit na pozemek. Je to totiž poměrně invazivní rostlina, která se rychle šíří kořenovými výmladky, a to i do vzdáleného okolí. Mnozí ji proto označují za plevel stejně jako bolševník. Navíc její kořeny mají obrovskou sílu a dokážou se provrtat téměř všude, překážkou pro ně nejsou ani betonové či dlážděné chodníky. Proto si vždy dobře rozmyslete, kam ji zasadíte!
Pokud jste se rozhodli, že chcete mít škumpu na zahradě, rozhodně se vyhněte její výsadbě k plotu. Zemí by zanedlouho prolezla k sousedům a ti by z její návštěvy rozhodně nemuseli mít takovou radost. Také ji nevysazujte v blízkosti zapuštěných bazénů, protože i do nich se dokáže probourat. Prostor jejích kořenů je dobré vymezit plastovým nebo plechovým límcem, který by měl být alespoň 80 cm hluboký.
Lasičky dokážou to, co žádná technika ani chemie nezvládne – dostat se za kořistí až do jejích komůrek pod zemí a zlikvidovat ji zcela bez následků pro okolní životní prostředí. Kromě hlodavců si lasičky smlsnou i na slimácích, různém hmyzu a další drobné kořisti. Jsou hbité a rychlé a výborně šplhají. Lasičky neznají zimní spánek a i pod sněhem nám pomáhají likvidovat přemnožené hlodavce. Nemohou si vytvořit zásoby tuku a zimu prospat jako třeba ježek – jakmile by začaly tloustnout, neprotáhly by se úzkými chodbami za svou kořistí.
Lasice hranostaj
Specializuje se na hryzce, kteří jsou pro zahrádkáře skutečnou pohromou, protože ohlodávají kořeny mladých stromků, čímž je obvykle zahubí. Kromě hryzců loví i hraboše. Hlodavce pronásleduje až do jejich nor, kterými se díky štíhlému hbitému tělu snadno protáhne. Nebojí se ani vody, ostatně umí velmi dobře plavat. Denní úkryt lasičky nacházejí ve stodolách a kůlnách a také v hromadách dřeva. Pokud chceme na zahradě jejich bezplatné pomoci využít, je třeba jim úkryt, ve kterém přes den mohou načerpat sílu pro noční lov, poskytnout.
Délka hlavy a těla závisí na oblasti výskytu a je v rozmezí 20 až 40 cm. Ocas hranostaje může být dlouhý 8–12 cm. Přibližná hmotnost tohoto zvířete se pohybuje zhruba od 140 do 245 g. Velice zajímavé je zbarvení hranostaje. Letní srst je o poznání barevnější než ta zimní. Hřbet je kaštanově hnědý, břicho žlutobílé. Hruď je bílá, špička ocasu zůstává černá. Bílá zimní srst roste nejdříve na břiše, na krku a pod ocasem. Špička ocasu zůstává černá. V zimě mají hranostajové většinou jen bílou srst s černou špičkou ocasu.
Hranostaj nepotřebuje příliš hustý porost k úkrytu. Vyskytuje se v lesích, v křovinatých porostech, na loukách, polích, ale i v horských oblastech (až do výšky 2 000 m n. m.) a bažinách. Velikost jeho teritoria závisí na poloze, biotopu a zejména množství vhodné kořisti. V Evropě se velikost teritoria jednoho zvířete pohybuje mezi dvěma a čtyřmi tisíci metrů čtverečních, kdežto v některých částech Asie to může být až deset tisíc metrů čtverečních. Většina nejbližších příbuzných hranostaje jsou typická noční zvířata, ale hranostaj sám je velmi často aktivní i za dne. K odpočinku se uchyluje do doupěte, které mívá přibližně uprostřed svého teritoria. Doupě se může nacházet v dutém stromě, ve skalní rozsedlině nebo v noře opuštěné jiným zvířetem. Hranostaj se nejčastěji pohybuje krátkými skoky, je ale též výborný plavec a skvěle šplhá po stromech.
Hranostaj je vynikající lovec, který se živí téměř výhradně masem. Velmi mu chutnají i ptačí vejce včetně slepičích.
Vánoční hvězda (Euphorbia (Poinsettia) pulcherrima) je nepřehlédnutelná, pestrá a slavnostně vyhlížející rostlina, ačkoli jsou její květy drobné a nenápadné. Zrak však přitahují nádherně vybarvené listeny pod kvítky. Nejčastěji jsou jasně červené, což v kontrastu s tmavou zelení listů působí slavnostně. Ale vyšlechtěny jsou i odlišně vybarvené odrůdy. Něžněji působí varieta s růžovými, broskvovými či krémovými listy, krásné jsou i listeny sněhově bílé. Vyšlechtěny jsou dokonce i odrůdy pestrobarevné nebo mohou být listeny i různorodě tvarované.
Latinské rodové jméno je odvozeno od jména osobního lékaře numidského krále Judy II. Euphorba, který žil v 1. století před naším letopočtem a objevil některé vlastnosti afrických pryšců. České rodové jméno je odvozeno od staročeského slova prysky nebo pryskýře, což značí puchýře, neboť mléko obsažené v pryšcích způsobuje puchýře na pokožce. Další jméno Poinsettia pak získala po Joelu Poinsettovi, který byl prvním americkým velvyslancem v Mexiku a věnoval několik exemplářů této květiny botanické zahradě ve Filadelfii.
V Mexiku vznikla o krvavé barvě této rostliny legenda. Tuto květinu si velmi zamilovala královna z říše Aztéků. Když zjistila, že byla ve své lásce podvedena, puklo jí žalem srdce a kapky krve zbarvily do ruda květ, který měla tolik ráda.
Vánoční hvězdy se pěstují v různých velikostech. Můžete si vybrat i půvabnou miniaturní, i půl metru vysokou rostlinu. Raritou je hvězda zapěstovaná na kmínku.
Vánoční hvězda pochází z Mexika, proto jí vyhovuje jí stálá teplota nad 20°C. Květináč by neměl stát přímo na studeném parapetu, zvláště od okna táhne studený vzduch. Na citlivost vůči chladu myslete i při přenosu z květinářství – tuto teplomilnou rostlinu by vám rozhodně měli důkladně zabalit do papíru.
Potřebuje i dostatek světla, ale spíše rozptýleného, než přímé sluneční paprsky (podobně jako orchideje).
Zalévejte odstátou, nejlépe vlažnou vodou, která je měkká (ideální je dešťová). Substrát by měl být stále mírně vlhký. Hvězdu pravidelně roste a v její blízkosti umístěte odpařovače – vlhčí vzduch jí svědčí. Přihnojujte hnojivem pro kvetoucí pokojové rostliny.
Pokud nechcete rostlinu po odkvětu zlikvidovat, můžete se pokusit o její další pěstování. Po odkvětu začnou rostlině opadávat i listy. Hluboce ji seřízněte na 4–5 výhonků asi na deset centimetrů, mléčně bílou vytékající šťávu zastavte. Prýštící mléko lze zastavit ponořením řezné rány do teplé vody. Pozor, mléko je jedovaté a může vám popálit pokožku. Seříznutou vánoční hvězdu umístěte na světlé místo s teplotou kolem šestnácti stupňů a mírně omezte zálivku.
Lasičky jsou masožraví savci, kteří se živí primárně malými hlodavci, jako jsou myši, hraboši a krysy. Konzumují také ptáky, ptačí vejce, králíky, zajíce a někdy i hmyz, obojživelníky a ryby. Lasice jsou oportunističtí lovci a jejich strava se může lišit v závislosti na tom, co je k dispozici v jejich prostředí.
Hlodavci: Lasice jsou známé tím, že loví a jedí různé hlodavce, včetně myší, hrabošů, krys a veverek.
Zajíci: Králíci a zajíci jsou také významnou součástí jejich stravy.
Ptáci a vejce: Lasice loupí do hnízd, aby se najedly ptáků a jejich vajec.
Ostatní zvířata: Mohou také konzumovat obojživelníky, plazy, ryby a dokonce i velký hmyz, pokud je jiné kořisti málo.
Mršiny: Lasice se mohou živit mrtvolami, pokud jsou k dispozici.
Uskladněná potrava: Pokud lasice najdou dostatek kořisti, mohou jí zabít více, než potřebují, a uložit ji na později.
Fuchsie je rostlina mnoha tvarů a podob. Existuje více než deset tisíc odrůd, které se liší odolností, vhodným místem pro pěstování, ale především svým vzhledem. Fuchsie mohou být vzpřímené, převislé i polopřevislé, ale také jednoduché, plnokvěté, i s poloplnými květy. Některé vysoce odolné odrůdy můžete pěstovat na záhonu jako keřík či stromek, v našich podmínkách se ale nejčastěji pěstují v truhlících a květináčích. Co mají většinou společné všechny, je, že se dobře množí, a pokud správně nastudujete vybranou odrůdu, tak se i snadno pěstují. Abyste se pro začátek ve fuchsiích alespoň trochu zorientovali, na následujících řádcích najdete malý přehled několika druhů.
Fuchsie Florabelle – je jedním ze známějších odrůd pěstovaných u nás. Tato rostlina se množí nejčastěji semeny, pokud ji včas vysejete, nejen že se v tomtéž roce dočkáte mnoha květů, ale zároveň bude rostlina hodně bohatá. Květy bývají menší, zato jich bývá opravdu spousta. Výška rostliny se pohybuje kolem 30 cm, ale šířka až k 60 cm.
Fuchsie Gartenmeister Bonstedt – odrůda s malými květy, kterých se dočkáte velmi brzy. Většinou se pěstuje ve smíšených záhonech, dorůstá do výšky 60 cm a šíře kolem 45 cm.
Fuchsie Harry Gray – tato odrůda vám vydrží kvést celé léto, a to středně velkými, plnými květy. Jde o převislou rostlinu pěstovanou nejčastěji v závěsných nádobách nebo na okrajích smíšených záhonů, rozrůstá se do šíře 30 až 45 cm.
Fuchsie Cascade – je jednou z nejlepších odrůd pro závěsné nádoby, má dlouhé, kaskádovité květy. Její stonky dorůstají do délky kolem 60 cm, rostlina se rozrůstá do šíře 30 až 45 cm.
Fuchsie Genii – tato odrůda vám nejlépe vynikne na polostinném místě, kde ukáže svou zvláštnost zlatavými listy. Pokud ji necháte ve stínu, budou listy zelené. Někoho, kdo tuto rostlinu nezná, by to mohlo zaskočit, že se s rostlinou něco děje, když listy žloutnou, ale nemusíte se ničeho obávat, u této odrůdy to tak má být. Můžete ji pěstovat na záhonech, ale na zimu ji raději přesuňte do domu. Možná by vám venku přečkala, pokud nebude zima extra krutá, ale pravděpodobnější je, že byste o rostlinu přišli. Ani tato fuchsie nezůstane bez krásných květů, roste do výšky i šířky kolem 30 cm.
Fuchsie Lena – tato odrůda je velmi nenáročná na pěstování, nejčastěji se umísťuje do smíšených záhonů. Dorůstá do výšky kolem 90 cm a šířky 60 cm.
Fuchsie Mission Bells – je odrůda pěstovaná buď na kmínku, nebo jako keř, bývá obalena jednoduchými květy a dorůstá do výšky kolem 50 cm a do šířky 30 až 45 cm.
Pokud nevíte, jaký typ dýně máte doma, nevadí – základní kuchyňské rozhodnutí můžete udělat i bez přesné identifikace.
Důležité je dýni rozkrojit, ochutnat syrovou dužinu a zkontrolovat její strukturu. Pevná, mírně nasládlá dužina se hodí na pečení nebo polévku, vodnatější spíš na rozmixování do pyré. Typ dýně je méně důležitý než její stav.
Je nutné dýni vždy loupat?
Ne, dýni není nutné vždy loupat a u některých typů je to dokonce chyba.
Například hokkaido má slupku, která při vaření změkne a chuťově neruší. Loupání má smysl u dýní s velmi tvrdou nebo vláknitou slupkou. Pokud si nejste jistí, zkuste malý kousek – kuchyně vám napoví víc než návod.
Proč je moje dýňová polévka bez chuti?
Nejčastějším důvodem je, že dýně nebyla ochucena už během vaření.
Dýně potřebuje sůl, tuk a kontrast. Pokud ji jen uvaříte ve vodě a až pak dochucujete, chuť zůstane plochá. Správný postup je dýni nejprve opéct nebo osolit hned na začátku, aby se chuť rozvinula.
Dá se dýně jíst i nasladko, nebo je lepší jen naslano?
Dýně se dá výborně připravit nasladko i naslano, záleží na její přirozené chuti.
Sladší dýně se hodí na pečení, kaše nebo dezerty, méně výrazné typy fungují lépe v polévkách a slaných jídlech. Zkušený kuchař se vždy rozhoduje podle ochutnání, ne podle názvu receptu.
Jak poznám, že je dýně zkažená a nemám ji vařit?
Dýni byste neměli vařit, pokud zapáchá, je měkká už syrová nebo má šedou dužinu.
Taková dýně už chuťově ani zdravotně nestojí za záchranu. Vařením se špatný základ neopraví. V tomto případě je lepší ji vyhodit než zkazit celé jídlo.
Co s dýní, když je jí doma hodně?
Pokud máte dýně nadbytek, nejlepší řešení je připravit pyré a zamrazit ho.
Pyré zabere méně místa, dobře se porcujete a dá se později použít do polévek, omáček i pečení. Celé kusy dýně se skladují hůř a rychleji ztrácejí kvalitu.
Jak dlouho vydrží dýně po rozkrojení?
Rozkrojená dýně vydrží v lednici obvykle 3 až 5 dní.
Musí být zabalená, ideálně bez semínek a vláken. Pokud začne zapáchat nebo měknout, je lepší ji už nepoužívat. Čím dřív ji zpracujete, tím lepší chuť získáte.
Je dýně vhodná i pro děti?
Ano, dýně je velmi vhodná pro děti, pokud je správně připravená.
Nejlépe funguje jemná polévka nebo pyré bez výrazného koření. Dýně je přirozeně sladká a děti ji často přijmou lépe než jinou zeleninu.
Proč se dýně někdy rozpadá a jindy drží tvar?
Rozpadání dýně závisí na typu, stáří a způsobu tepelné úpravy.
Mladší a pevnější dýně drží tvar při pečení, přezrálé nebo vodnaté se rozpadnou.
Octomilky mají rády přezrálé a hnijící ovoce a jiné potraviny. Pokud se chcete těchto nevítaných vetřelců zbavit, je na čase odstranit z jejich dosahu veškeré jídlo. Pro octomilky je totiž velkým lákadlem vše, co kvasí.
Nejdůležitější je prevence. V žádném případě nenechávejte v místnostech volně přístupné ovoce ani jiné jídlo. Veškeré potraviny zabalte a skladujte tak, aby se k nim mušky nedostaly. Kuchyni pečlivě ukliďte, zejména místa, kde skladujete ovoce a sladké šťávy. Udržujte pořádek v okolí odpadkového koše. Nezapomeňte vyčistit výlevky, ve kterých se octomilky mohou schovávat. I po velkém úklidu se však doporučuje dodržovat několik pravidel. Nikde nesmíte nechat kousek odkrojeného jablka, slupku z banánu, ovocný koláč, sklenici s vínem ani jinou potravu, která by mohla octomilky nalákat. Zároveň je nutné pravidelně vynášet odpadkový koš a dbát na jeho čistotu.
Pokud je již máte doma, je možné se jich zbavit lapači (mucholapkou, lepící slunečnicí), elektrickým lapačem (lapač svítí a přitahuje hmyz), kořením (nesnáší vůni hřebíčku, česneku), pastmi. Kdo se nechce zabývat jejich hubením, tak může využít služeb specialisty na této adrese: http://www.dezinsekce-praha.cz/jak-se-zbavit-octomilek-octovych-musek/.
Je zástupcem jednoho z mnoha druhů palem. Tato palma je bezkonkurenční v odstraňování amoniaku z okolního prostředí.
Botanický název – Rhapis excelsa
Lady Palma je vysoká pokojová rostlina, která je nenáročná na pěstování. Jde o keřovitou palmovou odrůdu, jejím charakteristickým rysem jsou hrudkovité listy ve tvaru dlaně, které ji dodávají na atraktivnosti. Tato rostlina se rozmnožuje pomocí podzemních oddenků. Ve volné přírodě roste v keřích, které vytvářejí příjemný stín. Tato odrůda byla kultivována tak dlouho, že její přesný původ je neznámý. Lady Palma je nejčastěji pěstovaným druhem palem v interiéru, vyžaduje polostín až stín a jedná se o elegantní pokojovou rostlinu, která tvoří vynikající ochranu pro svého uživatele. Listy rostliny jsou 30 cm dlouhé a 2,5 cm široké. Palma dorůstá do výšky cca 90 cm.
Rostlina potřebuje místo, které je světlé, ale není vystaveno přímému světlu. Palma roste jako shluk dřevin. Spodní listy opadají a vytváří na kmeni atraktivní bambusový vzhled. Rostlina se přesazuje každé 3–4 roky, má ráda menší obal a výrazně omezenou zálivku. Může být také pěstována i v misce pro bonsaje.
Pochází z jihovýchodní Číny.
Výška činí 3 metry ve venkovním prostředí, v interiéru dorůstá do výšky 90 cm.
Potřebuje jasné nepřímé světlo, příliš světla může rostlině způsobit žloutnutí listů.
Půdu udržujte rovnoměrně vlhkou po celé roční období. Palmy jsou velmi citlivé na chemické látky ve vodě, což se projevuje zhnědnutím hrotů listů.
Vyžaduje střední až vysokou vlhkost.
Vhodné jsou průměrné teploty 16–24 °C v místnosti.
Půda: rašelina a mech v podobě substrátu pro pokojové palmy.
Hnojivo: běžně dostupné hnojivo pro pokojové rostliny; přihnojování jedenkrát za měsíc.
Rozmnožování: rozdělením nebo semeny.
Zde je několik fotografií, kde je pěkně vidět Lady Palma.
Rubber Plant – Fíkus
Jedná se o rostlinu, která je známá spíše pod názvem fíkus. Její předností je odstraňování toxinů, především formaldehydu, ze znečištěného ovzduší.
Botanický název – Ficus elastica
Fíkus je tropická rostlina patřící do skupiny Meraceae, která se vyznačuje velkými, podlouhlými, lesklými, kožovitými listy a v zakrslé podobě je populární pokojovou rostlinou. Tyto rostliny se také nazývají „gumovníkové rostliny“. Ve volné přírodě dosahuje vzrůstu velkého stromu. Jedná se o populární pokojovou rostlinu s 20 cm dlouhými listy. Fíkus je velmi náchylný na plísně, které se vyskytují na listech rostliny, ale lze je jednoduše odstranit otřením napadených listů roztokem vody a mýdla.
Silikon je jeden z nejčastěji používaných pomocníků všech kutilů. Každý muž by ho měl mít někde v dílně nebo v kufru s nářadím, protože se mu může hodit za všech okolností a pomoci s mnoha různými pracemi.
Silikon pomůže k utěsnění hran vany, umyvadla či sprchového koutu. Zabrání, aby voda zatékala, kam nemá. Když je nouze, dá se s ním i ledacos přilepit. Přitom jeho octový pach vyprchá a výsledná práce vypadá elegantně. Jenže bohužel není věčná.
A nelze aplikovat novou hmotu na starý silikon, respektive lze, ale to pak tuto opravu nemusíte dělat. Spáry je potřeba pečlivě a do posledního kousku zbavit starého silikonu. Toto je upřímně ta nejnáročnější věc. Zde je pár tipů. Začněte na kraji nebo v místě, kde je starý silikon poškozený, v některých místech se vám podaří odtrhnout celou část, někde bohužel jen malý kousek. Na stržení starého silikonu použijte nůž, dokonce se vyrábí speciální škrabky na starý silikon, s obojím to jde relativně dobře. Dejte si pozor, abyste nepoškodili ostatní spáry. Ve spárách nesmí zůstat žádné zbytky, jinak nový silikon nepřilne dobře a za chvíli budete mít stav stejný jako před opravou. Tudíž, zde je pečlivost opravdu namístě. S trochou úsilí a větší dávkou šikovnosti se vám odstranit starý silikon určitě podaří. Když je pryč ta největší vrstva silikonu, stačí ještě opatrně odstranit zbytky, které zůstaly v okolí anebo jako tenoulinká vrstvička pod původním silikonem. To se dá taktéž udělat nožem nebo speciální škrabkou, ale hrozí u toho značná možnost poškození dalších vrstev. Proto je vhodné vydat se posléze na cestu chemie.
Gelovým odstraňovačem silikonu buď můžete celý proces začít, anebo si takto vypomoci v samotném závěru. Pokud se nechcete dřít škrábáním nožem a bát se, že si poškodíte okolní materiály, zvolte chemii rovnou. Jedná se o tubičku s průhledným gelem, který stačí jen nanést na silikon, kterého se chcete zbavit. Výhodou gelu je, že funguje velmi rychle (silikon rozpustí už po deseti minutách od nanesení), nikam přitom nestéká, neničí nic okolo a ještě má obvykle nějakou celkem příjemnou vůni. Odstranit se jím přitom dají velké vrstvy, stejně jako i jen malé kousky. Po daném čase se vezme přiložená škrabka a veškerý nechtěný silikon se jí jednoduše seškrábne. A vše je hotovo skoro bez práce.
Odstraňovač silikonu je jednosložková tixotropní pasta, která chemicky odstraní zbytky vytvrzeného silikonového tmelu. Vhodná je pro odstranění vytvrzeného silikonu ze zdiva, dřeva, keramiky, kamene, betonu, skla, kovů, plastů. Její aplikace je naprosto jednoduchá, lze ji použít například na odstranění zašlých spár okolo van, umyvadel, WC a podobně. Odstraňuje i zabarvení přírodního kamene silikonovým tmelem. Nenapadá a neporušuje povrchy čištěných materiálů. Má minimální zápach. Nanáší se štětečkem, pasta se nechá 10 minut působit a poté se zbylý silikon seškrábe.
Odstranění plevele ze zámkové dlažby je dřina, které se snaží vyhýbat snad každý majitel domu. Ti zodpovědnější vědí, že použít k hubení plevele herbicid typu Roundup není nejsprávnější cestou ke zdravé přírodě. Raději tedy zvolte ekologické hubení plevele a trávy pomocí horké vody a kartáče.
Města při údržbě chodníků nasazují horkou vodu a páru, která je velmi účinná a používaly ji už naše babičky. Metropole si pořizují nejčastěji stroj Wawe Weed Control. Energie horké vody o teplotě 98 °C ničí buněčné struktury rostlin, a tak plevel mezi dlaždicemi mizí. Nadzemní části velice rychle odumírají a dochází také k oslabení kořenového systému, takže je odstranění nežádoucích plevelů dlouhodobé, přičemž se jedná o jednoduchý způsob, jak se zbavit plevele.
V domácích podmínkách postačí nahřát hrnec vody a plochu touto horkou vodou polít. Stejný účinek má i napařování, lze použít například parní čistič, který mnozí znají z televizních reklam a který má sloužit ke snadnější očistě domácnosti. V nouzi poslouží i napařovací žehlička.
Nejpracnější metodou je mechanické odstranění plevele. Nemusí to naštěstí vždy znamenat, že musíte kleknout na kolena a ručně vydloubávat jednu pampelišku za druhou. Postačí tenký kartáč na tyči, ošetřit plevel párou a následně spáry drhnout. Nejen že se zbavíte plevele, ale také posílíte svaly a spálíte kalorie.
Bakopa nepatří mezi velké květiny, je drobounká a dorůstá do délky maximálně 50 cm. Nejvíce vynikne v závěsných truhlících či květináčích. Bakopa má ráda slunné a teplé místo, je však schopna hojně růst a kvést i v polostínu. Není náročná na pěstování, vyhovuje jí dobře propustná půda. Do jednoho truhlíku o délce 50 cm zasaďte alespoň 4 rostliny. Bakopa sice není mrazuvzdorná rostlina, ale na rozdíl o většiny letniček dokáže odolat i teplotám těsně pod bodem mrazu.
O bakopu se nemusíte příliš starat, rostlina se čistí sama: odkvetlé květy samy opadávají, nemusí se zaštipovat. Častý déšť, nebo naopak sucho mohou vést k tomu, že rostlinu napadnou škůdci. Takto napadené rostliny se ošetřují postřikem proti chorobám, avšak ne vždy se povede bakopu zachránit.
Zálivka a hnojení
Bakopa má ráda větší vlhkost, tedy i častou zálivku, proto vám také zde usnadní práci samozavlažovací truhlík. Aby rostlina vypadala hezky a měla bohaté květy, je dobré ji jedenkrát za týden až 14 dní pohnojit tekutým hnojivem určeným pro balkonové rostliny.
Přezimování
Povede-li se vám bakopu udržet do podzimu vitální a v hezkém stavu, můžete ji zkusit přezimovat. Až rostlina odkvete, seřízněte ji na cca 20 cm, zbavte ji všech suchých listů, aby se nešířily choroby a plísně, a umístěte ji do světlé místnosti, kde se bude teplota pohybovat okolo 10 °C. Zalévejte ji jednou za 14 dní.
Na jaře rostlinu přesaďte do nového substrátu a v dubnu či květnu, kdy už by měla znovu obrážet, ji umístěte ven. Poté se o ni starejte jako v předchozím roce.
Množení
I bakopu můžete množit řízkováním: výhonek seříznete a zasadíte do substrátu vytvořeného ze zeminy a písku. Bakopa se na rozdíl od jiných letniček množí na jaře. V květnu ji pak můžete přesadit do truhlíku a dát ven.
Květákové placičky se rozpadají nejčastěji kvůli příliš mokrému květáku, nedostatku pojiva nebo nedostatečně rozpálené pánvi.
Květák obsahuje velké množství vody a po uvaření ji ve své struktuře drží ještě více. Pokud se tato voda před přípravou směsi neodstraní, začne se při smažení uvolňovat. Směs se rozvolní a placičky ztratí tvar. Proto je zásadní květák důkladně vymačkat. Pomáhá také použít vejce jako pojivo a smažit placičky na opravdu rozpálené pánvi, aby se rychle vytvořila křupavá kůrka.
Jak udělat křupavé květákové placičky
Křupavé květákové placičky vzniknou díky dobře vymačkanému květáku, správné teplotě oleje a menší velikosti placiček.
Křupavost vzniká ve chvíli, kdy se povrch placičky rychle zatáhne v horkém oleji. Pokud je pánev málo rozpálená, směs začne spíš pomalu nasávat tuk. Placičky pak zůstávají měkké. Důležité je také dělat menší placičky, které se rychleji prohřejí. Když je květák dobře vymačkaný a směs není vodnatá, vznikne na povrchu přirozeně zlatavá křupavá kůrka.
Kolik mouky do květákových placiček
Do květákových placiček obvykle stačí přibližně dvě lžíce mouky na jeden střední květák.
Mouka by měla fungovat pouze jako lehké pojivo. Pokud jí přidáte příliš, směs začne připomínat těsto a placičky budou těžké a moučné. Klíčem není více mouky, ale správně připravený květák. Pokud je květák důkladně vymačkaný, drží směs pohromadě i s minimem mouky. Přidání většího množství mouky většinou jen maskuje problém s vodou v zelenině.
Jak poznat správnou konzistenci směsi na květákové placičky
Správná směs na květákové placičky by měla být měkká, ale zároveň držet tvar při tvarování v ruce.
Pokud směs teče nebo se rozpadá ještě před smažením, znamená to, že obsahuje příliš vody. Naopak velmi tuhá směs signalizuje příliš mouky. Ideální konzistence je taková, kdy lze ze směsi snadno vytvořit placičku, která drží tvar. Když ji položíte na pánev, měla by zůstat kompaktní a nezačít se okamžitě rozpadat. Správná konzistence směsi je jeden z nejdůležitějších faktorů úspěchu.
Co dělat, když je směs na květákové placičky moc řídká
Pokud je směs na květákové placičky příliš řídká, je potřeba odstranit přebytečnou vodu nebo přidat malé množství pojiva.
Nejlepší řešení je vrátit se o krok zpět a květák znovu vymačkat. Často totiž zůstane voda uvnitř směsi. Pomoci může také přidání trochy strouhanky nebo mouky, ale jen v malém množství. Příliš mnoho mouky by změnilo chuť i strukturu placiček. Ideální postup je nejprve odstranit vodu a teprve poté případně lehce upravit konzistenci směsi.
Společným ukazatelem výskytu blech u zvířat je opakované škrábání a lízání srsti. Příčinou je činnost/pohyb blech a sání krve, které je zvířatům nepříjemné. Důkladné vyšetření zvířete a jeho srsti by tak mělo snadno odhalit výskyt blech. Lidé také mohou pociťovat svědivé kousnutí. Bohužel u člověka není vždy prokazatelné, zdali je pokousán blechou nebo jiným škůdcem. Při přítomnosti blech je možné spatřit několik znaků jejich výskytu. Tím základním jsou výkaly blech, které vypadají jak hrubý mletý pepř. Můžou se vyskytovat v posteli, na koberci, v pelechu či na jiných místech, kde převážně zvíře spí.
Jak na ně:
vyperte psí a kočičí pelechy;
nechte vyčistit sedačku nebo koberec;
vyperte ložní prádlo, pokud s vámi zvíře spí v posteli;
pořádně vyluxujte a vytřete obydlí dezinfekcí;
pořiďte zvířeti antiparazitární ochranu.
I při dodržení celého postupu se může stát, že bude třeba proces zopakovat. Proto doporučujeme mazlíčka stále sledovat, zda se nedrbe, a při hlazení nebo česání nahlédnout do kožíšku, jestli ještě nějakou tu blešku nenajdete. Jelikož blechy jsou mezihostitelem tasemnice, měli byste nechat psa i odčervit. Odčervení probíhá podáním odčervovací pasty nebo tabletky.
Pokud toto nepomůže, požádejte o pomoc profesionály. Jako prevenci proti blechám použijte ochucené tablety, které jsou nejnovějším trendem v ochraně psů a účinkují tři měsíce.
Do bramboračky se sušenými houbami jsou nejlepší sušené hříbky, případně kvalitní směs lesních hub.
Jako kuchař dávám přednost hříbkům, protože mají plnou, kulatou chuť a silný výluh. Směsi lesních hub fungují také, jen je potřeba počítat s jemnější chutí. U levných kupovaných hub bývá chuť slabší, proto jich dávám víc nebo polévce dopřeji delší čas.
Musí se sušené houby předem namáčet?
Ano, namáčení sušených hub je zásadní krok, který nelze vynechat.
Houby potřebují čas, aby změkly a pustily chuť. Ideální je namočit je do teplé vody alespoň na 30 minut. Vzniklý výluh nikdy nevylévám, protože obsahuje nejvíc chuti. Právě výluh dává bramboračce její typickou lesní vůni.
Mohu použít vodu místo vývaru?
Ano, bramboračka se tradičně vaří i jen z vody.
Pokud použijete kvalitní houby a dobrý základ z cibule, vody se vůbec nebojte. Vývar polévku obohatí, ale není nutný. V mnoha domácnostech se bramboračka vždy vařila z vody a chutnala výborně. Důležité je, aby chuť stavěly houby, ne vývar.
Proč je moje bramboračka mdlá?
Nejčastěji proto, že základ neměl dost času nebo síly.
Mdlá bramboračka bývá výsledkem uspěchaného restování cibule, slabých hub nebo špatného dochucení. Řešením není přidat víc koření, ale dopřát polévce čas. Nechte ji chvíli probublávat a dochucujte až na konci. Chuť se často srovná sama.
Je nutné bramboračku zahušťovat moukou?
Ne, mouka není nutná a často je spíš na škodu.
Zkušený kuchař ví, že bramboračka se zahustí sama pomocí rozvařených brambor. Stačí část z nich lehce rozmáčknout. Mouka polévku zbytečně zatěžuje a bere jí čistotu chuti. Použil bych ji jen ve výjimečných případech.
Kdy přidat česnek, aby nebyl hořký?
Česnek patří do bramboračky až ke konci vaření.
Pokud ho přidáte brzy, ztratí aroma a může zhořknout. Ke konci vaření dodá polévce svěžest a podpoří chuť hub. Stačí jeden až dva stroužky, víc není potřeba.
Jak správně používat majoránku?
Majoránku přidávejte vždy až úplně nakonec.
Majoránka se nikdy nevaří. Vždy ji promnu mezi dlaněmi, aby se uvolnila vůně, a vmíchám ji do hotové polévky. Pokud ji povaříte, zhořkne a bramboračku pokazí. Je to drobnost, ale má obrovský vliv na výsledek.
Proč je bramboračka druhý den lepší?
Protože chuť má čas se spojit.
Houby, brambory i základ si během odležení „sednou“. Druhý den bývá chuť kulatější a plnější. Při ohřívání už ale nepřidávejte česnek ani majoránku, maximálně doladíte sůl nebo trochu vody.
Dá se bramboračka zmrazit?
Ano, bramboračku lze zmrazit, ale s výhradami.
Po rozmrazení mohou být brambory měkčí a polévka hustší.
