Turan nádherný (Erigeron speciosus) je mrazuvzdorná trvalka, která se velice snadno pěstuje, proto je také na našich zahradách tolik oblíbená. Je velice podobná kopretině, oproti ní však má větší počet jazykovitých květů a kvete dříve. A roste v chocholech. Květy mohou být jednoduché nebo poloplné, v bílé, růžové nebo fialové barvě. Středový terč je vždy žlutý. Kvete od června do srpna. Listy jsou kopinaté, dlouhé, v barvě zelené.
Výška rostliny je 30 až 60 cm. Turan není náročný na pěstování, výborně se hodí k řezu. Daří se mu na přímém slunci, snese však i mírný polostín. V době růstu rostlina vyžaduje bohatou zálivku, ale nemá ráda přemokření.
Vysoké druhy, trvalky, se pěstují v trvalkových záhonech, nízké druhy se výborně hodí do skalek. Po odkvětu se letničky ze záhonu likvidují, vytrvalé druhy u země seřezáváme. Často po seříznutí v sezóně vykvétají ještě jednou.
Turan nádherný pochází ze Severní Ameriky. Vytrvalé druhy vydrží na záhoně řadu let. Letničky po odkvětu likvidujeme. Zemina by měla být dobře propustná.
V diskuzi BOBKOVÝ LIST V KVĚTINÁČI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan Hajek.
zdravim mam bobkovy list a zacly se mi tvorit na dospelich listech hnede fleky nevite co stim dekuji,umisten na okne v kvetinaci
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Monika Laňková.
Dobrý den, prosím o radu, nerada bych o bobkový list přišla, po zalití stále schne. Není na přímém slunci, okno polostín, přesto schne i po zalití. Fleky nemá, je stále zelený. Děkuji za radu. Monika
Starší rostliny se musí častěji přesazovat a dělit. Množíme je dělením z různých částí kořene. Výsev provádíme na jaře, stačí málo zasypat nebo lehce zatlačit. Rostliny potřebují slunce až polostín, nesnáší úpal, sucho. Vhodná je každá dobrá zahradní půda, propustná, může být i těžší.
Dlužicha je vhodná do skupinové výsadby, na výsadbu do kontejneru, na obruby, do skalek, do smíšených trvalkových záhonů, do podrostů keřů, můžeme ji i použít k řezu.
V naší poradně s názvem DRACENA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bohumila Vernerová.
Mohu pokojovou dracenu dát v létě ven?
Děkuji za odpověď Vernerová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Dracena má ráda letnění. Snese plné slunce i polostín. Venku může zůstat do doby, než klesnou noční teploty pod 7 stupňů. Od června do září přihnojujte pomocí Krystalonu Květ. Rostlina se vám pak ukáže, jak vypadá ve své přirozené kráse. Při letnění jsou největší hrozbou půdní škůdci, kteří nalezou do substrátu a tam užírají kořeny a to i po přenesení zpět do bytu. Jako ochrana je nejlepší použít přípravek Actara a to na začátku letnění a těsně před jeho koncem. Actara se nastříká na rostlinu, vsákne se do ní a vydrží v ní dva až tři měsíce. Po celou tuto dobu je rostlina pro škůdce jedovatá, a když si kousnou, tak hned zahynou. Přeji hodně zdaru při letnění a mnoho radosti z krásných listů.
Rostlině vyhovuje polostín, přímé slunce poškozuje listy. Má ráda vyšší vzdušnou vlhkost. Teplota by neměla přesáhnout 25 °C. A co je důležité, nikdy by neměla klesnout pod 15 °C. Průvan rostlině škodí. Pro pěstovaní se používají široké květináče, spíše mísy. Přesazuje se každoročně na jaře. Zemina musí mít mírně kyselou reakci, pH = 5,5-6,5. Doporučená směs zeminy: 2 díly listovky, 1 díl rašeliny, 1 díl říčního písku, mech a kousky dřevěného uhlí. Můžete použít i směs Fialka a jí podobné zeminy. Nutná je dobrá drenáž a dobrý odvod vody. Episcie se rozmnožuje semeny, listovými řízky, dceřinými růžicemi. Rostlina vyžaduje vysokou vlhkost vzduchu. Proto je vhodné umístění květináčů na vlhký keramzit. Pravidelně roste.
V naší poradně s názvem KANADSKÉ BORŮVKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tamáš Robert.
Dobrý den. Mám balkónové kanadské borůvky. Vláhu mají, dostatek místa, hnojiva používám pro borůvky, ale listy a květy mi usychají. Přímého slunečního světla mají jen večer. Co dělám špatně?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Důvodem bude zřejmě nedostatek slunečního světla. Kanadské borůvky potřebují plné slunce po celý den. Snesou i polostín, ale čím méně slunce mají, tím hůře prosperují. Smrtící pro ně pak je stav, kdy mají málo slunce, díky čemuž nemohou spotřebovat dodané hnojivo, které se hromadí v půdě a rostlinu postupně ničí.
Další příčinou může být nevhodné pH substrátu. Kanadské borůvky vyžadují pH půdy v rozmezí 4 až 5,2. Zjistit pH můžete pomocí lakmusového papírku, kterým změříte kyselost výluhu z vašeho substrátu.
Na balkoně, který je orientován severozápadně, neočekávejte žádné zázraky při pěstování plodonosných rostlin. Můžete ho ale využít pro pěstování krásných begónií nebo na letnění pokojových rostlin, například klívii se bude na tomto balkóně v létě skvěle dařit.
Irský mech (Sagina subulata) je celoročně zelená trvalka, v našich podmínkách mrazuvzdorná. Velice oblíbená mechovitá skalnička bývá zelené, zelenožluté nebo zlatožluté barvy. Nemá velké nároky na pěstování. Kvete na jaře velice drobnými kvítky hvězdicovitého tvaru o průměru 4–5 mm s pěti bílými okvětními lístky stejné délky. Výška této rostliny je 1–3 cm. Semena irského mechu jsou hladká, hnědé barvy, trojúhelníkového tvaru o velikosti do 0,5 mm. K pěstování potřebuje tato rostlina slunce či polostín, písčitou nebo štěrkovou půdu. Aby dobře rostla, vyžaduje stálý zdroj vlhkosti. Výsadba se provádí za vlhkého počasí, nejlépe po dešti. V období sucha a teplého počasí se většinou mech neujme.
V diskuzi DOTAZ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Renata.
Ahoj,
právě jsem zasadila túje cca 50 cm vysoké v řadě po 30 cm od sebe. Máte někdo zkušenosti, zda mezi ně mohu zatím zasadit letničky ať to je trochu pestřejší, nebo jsou túje agresivní na další rostliny. Jak daleko od zeleninové zahrádky je mohu mít, aby úroda aspoň nějaká byla ?
Dík všem za odpověď.
Renata
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Martina.
Myslíte si že učinky tohoto jsou vždy pozitivní a že nemužou vyvolat vedlejší učinky
V naší poradně s názvem KATALPA? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sylva.
Dobrý den nejsem si jista jestli mám na zahradě katalpu. Stromeček malí cca 30cm jsem si přinesla z jedné zanedbané zahrady, kde se volně samy rozmnožily pod velikou "maminou". Loni vyrostl cca do výšky 50 cm, 4 lístky opadly. Letos vyrost do možná už více jak 2m výšky. Nekvetl, a listy jsou skoro 50 cm široké. Prosím jedná se o Katalpu? Děkuji Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na vaší fotografii je rostlina s názvem pavlovnie protáhlá (Paulownia elongata). Tento druh pavlovnie je velmi bujně rostoucí strom pěstovaný pro ozdobu v zahradách a parcích. Tato pavlovnie je oblíbená pro své překrásné fialové květy a řadí se mezi nejrychleji rostoucí stromy na světě. Roste dobře v písčitých půdách, nesnáší přemokření. Zcela mrazuvzdorná se stane až po 4 letech. V osmi až deseti letech doroste do výšky 15 metrů a vytvoří obrovský strom.
Katalpa a pavlovnie jsou často zaměňovány pro svůj podobný vzhled. Ale jde o dva různé zástupce. Katalpa pochází z USA, kdežto pavlonvnie z Číny. Katalpy jsou vzácné, ale pavlovnie jsou běžné. Listy Katalpy jsou velké, ale listy Pavlovnie jsou větší, často mnohem větší. Listy katalpy vyrůstají po třech třech, ale pavlovnie má listy jen v párech. Květy katalpy jsou bílé, ale květy pavlovnie jsou levandulové až fialové. Plody katalpy jsou dlouhé úzké lusky, ale plodem pavlovnie je zaoblená dřevěná kapsle.
Pavlovnie je u nás dostatečně odolná a pokud vysadíte jednoletou sazenici zjara, tak do podzimu zesílí natolik, že zpravidla přežije zimu bez poškození. Někdy během zimy omrzne nevyzrálý vegetační vrcholek rostliny, ale další roky se už zvýší její šance na další přežití. Vyžaduje plně osluněné stanoviště, ale snese i lehký polostín. Obvykle se vyrovná s běžnou výsadbu kdekoli na zahradě, bez úpravy zeminy, ale v humózních výživných půdách poroste asi o třetinu rychleji. První roky je dobré rostlině přilepšit občasnou závlahou a přihnojením.
Paulownie prvním rokem po vysetí vyroste zpravidla do metrové výšky a následující rok se běžně stává, že nadzemní část, nikoli kvůli mrazu, zcela odumře do výšky 5 - 30 cm nad zem. Není to vůbec na závadu, naopak, rostlina nad zemí vyraší a pokud je ve volné půdě s dostatkem vláhy a živin, je schopná v této druhé vegetační sezoně vyrůst do výšky i přes 3 metry. Následující rok může Paulownie přirůst další 3-4 metry, pakliže si zachová zřetelný terminál, a je přihnojována dusíkatými hnojivy. Pokud rostlina při suchém počasí není vůbec zalévána ani hnojena, pak jsou její přírůstky jen poloviční.
Tato rostlina kvete červenooranžovými květy od července do srpna. Dorůstá do výšky 80 až 90 cm, má zelené listy. Vyhovuje jí plné slunce nebo polostín.
Phlox paniculata ’Brigadier’ se nejčastěji vysazuje do trvalkových záhonů, snad nejlépe působí v malých předzahrádkách roubených chalup, kde nádherně oživí tmavé dřevo stavení. Je to nenáročná rostlina, ale dobře se jí daří na kyselých vlhčích půdách s dostatkem živin a vyšší vzdušnou vlhkostí. Květy lze také použít k řezu, v záhonech lákají motýly svou vůní.
Množí se semenem, nejjednodušší a také nejčastěji používaný způsob rozmnožování je dělení trsů v jarním nebo podzimním období.
Při výsadbě v suchých půdách někdy trpí padlím, proti kterému raději preventivně zasahujeme chemickou ochranou, nejpozději je nutné zasáhnout při zjištění prvních příznaků padlí.
V diskuzi CLEMATIS se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bartková ludmila.
dobrý den,
potřebuji poradit,na clematisu se objevují rezavé listy málo kvete,ošetřuji talentem,stanoviště je snad v pořádku na sluníčku kořeny zastíněné,málo výhonů ,jak stříhat ,děkuji bartková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Libor.
Clematis neboli plamének není náročný na půdu, prakticky v každé zahrádce roste dobře. Pokud je substrát kyselý, tak se doporučuje párkrát do roka půdu povápnit (zalít vápennou vodou). Důležité u klemátisu je zachování kořenů ve stínu a hlavně v chladu a naopak zelenou část vystavit na plné slunce. Z tohoto důvodu není vhodné jeho pěstování v nádobách. Nesnáší totiž přemokření a přehřívání kořenů. Úplně stačí, když ho zasadíte volné půdy a kolem něj vysadíte asi 50 cm vysoké letničky, které vytvoří potřebný stín a chládek. Stříhání se provádí jednoduše. Před tím, než začne clematis rašit se část zdravých výhonů seřízne na délku zhruba jednoho metru od země a zbylá část se seřízne na délku 40 cm od země. Takto vám znovu pěkně a hustě obrazí do velkých délek.
K hnědnutí listů a malému počtu květů: buď máte nevhodný kultivar a nebo máte v blízkosti rostlinu, která roznáší plísňové choroby. Často to bývají například jalovce, túje, nebo hrušně a to v okruhu až stovek metrů. Máte na výběr několik možností jak to řešit. Buď clematis vykopejte a nahraďte ho jinou odrůdou, například od souseda, kterému roste dobře. A nebo zkuste změnit fungicid a na místo Talentu použijte například Dithane DG NeoTec, Delan 750 SC a nebo Topas C 50 WP.
Rostlinu vysazujeme na květinové záhony, ale také do skalek. Je nenáročná. Vzdálenost jednotlivých sazenic by měla být zhruba 25–30 cm. Je to rostlina, která miluje slunce, snad i polostín, ale rozhodně ne stín, to byste se z květů moc neradovali. Jakmile ji jednou zasadíte, tak ji nepřesazujte, neokopávejte, pak vám bude krásně růst a kvést. Zeminu má ráda propustnou, výživnou, písčitou, která by neměla ale úplně vyschnout.
Rostlina raší pozdě na jaře, proto se doporučuje k ní umístit nějakou značku (kámen, popisku a podobně), abyste ji na jaře omylem nevykopli, když už všechny ostatní rostliny budou narašené. Boubelík je vhodný do skalek nebo na kraje záhonů. Nedoporučuje se u něj dělení trsů.
Platycodon je plně mrazuvzdorná rostlina, snese mrazy až hluboko k -30 °C, což je v našich podmínkách přímo skvělé. Na zimu je vhodná přikrývka, aby nedošlo k přemokření zeminy.
Vajgélie se v poslední době velmi často objevuje na našich zahradách, a to pravděpodobně kvůli tomu, že jde o keř nenáročný na pěstování a údržbu. Tento opadavý keř dorůstá asi do dvoumetrové výšky, stejně tak do šířky. Listy vajgélie jsou oválné až podélně vejčité, květy jsou 2 až 4 cm dlouhé trubky různých barev (dle odrůd a kultivarů), objevují se na začátku léta a sporadicky pak opět na konci srpna.
Například kultivar Olympiade má mladé lístky jasně zlatožluté, spodní listy se pak zbarvují do jasně žlutozelené. Květy jsou ostře purpurové. Roste vzpřímeně, vyhovují mu středně živné a mírně vlhké půdy a polostín. Aby keř bohatě kvetl, doporučuje se okamžitě po odkvětu zakrátit nové větve na jednu třetinu až jednu polovinu délky nového výhonu. Kvete vždy na loňském dřevě. Vajgélie je mrazuvzdorná.
Na těchto fotografiích se můžete sami přesvědčit o půvabu keře vajgélie.
Rostlina vyžaduje výživnou vlhkou, humózní, propustnou, lehkou půdu a polostín. Rhodochiton mohou napadnout mšice, molice a třásněnka.
Rhodochiton vysazujeme do květinových záhonů k lehkým konstrukcím, také na balkony a terasy do nádob, které jsou umístěné k lehkým mřížkám, trelážím nebo k drátěným konstrukcím. Potřebuje oporu, po které se bude moct šplhat. Rostlina vykvétá až pět měsíců po výsevu a plodem je tobolka.
V našich zahradnictvích se s rhodochitonem setkáváme jen málo, protože se musí vysévat již v listopadu. Starší rostliny běžně doma přezimují a nemusí se tak čekat až mladé začnou zodpovědně růst.
Při výsadbě provedeme základní vyhnojení substrátu pomalu rozpustnými hnojivy a za vegetace přihnojujeme 1–2x týdně hnojivem pro balkonové rostliny. Zálivku podřizujeme průběhu počasí, rostlinu nepřeléváme. Vhodné jsou samozavlažovací nádoby, které nám pomohou s udržením správného vodního režimu. Rostliny do venkovních prostor vysazujeme vždy až po 15. květnu, kdy je již nebudou ohrožovat přízemní mrazíky.
Jedná se o středně velký keř, který dorůstá do výšky i šířky okolo 2 m. Barva listů je kombinací žluté a zelené. Květy jsou žlutobílé a rozkvétají během června. Keř má rád polostín, ale snese i přímé slunce a je mrazuvzdorný.
Cornus alba argenteomarginata je zajímavý okrasný keř, který je zároveň velmi nenáročný. Netrpí žádnými chorobami a ani škůdci jej nevyhledávají. Druh Argenteomarginata má vejčité až eliptické šedozelené listy, které jsou široce lemované smetanovou barvou.
Keř je nejen ceněn pro své červeně zabarvené větve, které oživí každou zahradu v zimním období, ale i během vegetačního období, kdy ho zdobí šedozelené listy, které jsou široce lemované smetanovou barvou. Vyhovuje mu jakákoliv půda na slunném, či polostinném stanovišti. Během února je vhodné rostlinu seříznout zhruba o jednu čtvrtinu, aby se podpořil její kompaktní růst. Vhodné použití je do skupinových výsadeb s dalšími zástupci rodu nebo jako menší solitér.
Keř je možné zakoupit v některých zahradnictvích nebo na internetu, cena se pohybuje okolo 80 Kč za 1 kus, vždy záleží na výšce nabízeného keře.
Tato rostlina kvete modrofialovými až modrými květy od července do září. Dorůstá do výšky 100 cm, má zelené listy. Vyhovuje jí plné slunce nebo polostín.
Jde o vyšší trvalku, vhodnou do smíšených trvalkových záhonů. Stanoviště by mělo být slunečné, vzdušné. Půda musí být stále vlhká, hlubší, výživná. Rostlina je ceněna pro pozdější a především dlouhou dobou kvetení – od července až do září. Zajímavý kultivar s téměř čistě modrými květy.
Phlox paniculata ’Blue Paradise’ se vyplatí vysazovat především do vysokých trvalkových záhonů, snad nejlépe působí v malých předzahrádkách roubených chalup, kde nádherně oživí tmavé dřevo stavení. Je to nenáročná rostlina, ale dobře se jí daří na kyselých vlhčích půdách s dostatkem živin a vyšší vzdušnou vlhkostí. Je proto předurčena k pěstování v podhorských oblastech.
Množí se semenem, nejjednodušší a také nejčastěji používaný způsob rozmnožování je dělení trsů v jarním nebo podzimním období.
Při výsadbě v suchých půdách někdy trpí padlím, proti kterému raději preventivně zasahujeme chemickou ochranou, nejpozději je nutné zasáhnout při zjištění prvních příznaků padlí.
Jedná se o středně velký keř, který dorůstá do výšky i šířky okolo 2 m. Barva jeho listů je kombinací žluté a zelené. Květy jsou bílé a objevují se během června. Keř má rád polostín, snese však i přímé slunce. Také tento druh je mrazuvzdorný.
Cornus alba gouchaultii je zajímavý okrasný keř, který nevyžaduje zvláštní péči. Netrpí žádnými chorobami a ani škůdci jej nevyhledávají. Druh Gouchaultii má zajímavý panašovaný list v kombinaci žluté a zelené. Bohatě kvete drobnými okolíky složenými z malých bílých kvítků v červených kalíšcích, ze kterých dozrávají bílé, korálkovité plody.
Tento kultivar je nejen ceněn pro své červeně zabarvené větve, které oživí každou zahradu v zimním období, ale i během vegetačního období, kdy ho zdobí žlutozeleně panašované listy. Vyhovuje mu jakákoliv půda na slunném, či polostinném stanovišti. Během března se doporučuje rostliny seříznout zhruba o jednu čtvrtinu, aby byl podpořen kompaktní růst. Vhodné použití je buď do skupinových výsadeb s dalšími zástupci rodu, nebo jako menší solitér.
Keř je možné zakoupit v některých zahradnictvích nebo na internetu, cena se pohybuje okolo 80 Kč za keř, vždy záleží na výšce nabízeného kusu.
Nové rostliny sázejte nejlépe na jaře, ale ani podzimní termín není nevhodný. Stanoviště volte polostinné, hortenziím nevyhovuje ani úplný stín, ani sluneční úpal. Půda by měla být hluboká a živná, suché písčité půdy nejsou nejvhodnější. Pokud kvalita zeminy nevyhovuje, musíte ji před výsadbou vylepšit. Vykopejte raději větší jámu (v případě těžší půdy vysypte dno štěrkovou drenáží) a vybranou zeminu smíchejte s rašelinou a uleženým kompostem v poměru 1 : 1 : 1.
Hortenzie nenechte po výsadbě nikdy přeschnout a pravidelně je zalévejte. Hortenzii se bude dařit na polostinném místě se slabě kyselou půdou. Použijte pro růžové a červené odrůdy směs kompostu, jílu, mórovky a písku v poměru 4 : 3 : 2 : 1 použijte.
Přes léto jim stačí normální vlhkost, snesou polostín i plné slunce. V době růstu a kvetení potřebují hodně vody. Pozor, nesnáší tvrdou vodu. Pokud je nebudete hojně zalévat, lehce zvadnou.
Pokud zaschnou, předčasně skončí svůj růst. Od srpna zalévání omezujte. Při růstu hnojte dvakrát měsíčně, jinak přihnojujte tekutými minerálními a organickými hnojivy v létě a před začátkem květu. Pozor na vápník, ten hortenzie nesnáší.
Jedná se o středně vysoký keř, dorůstající do výšky cca 2 m, jeho šířka je obdobná. Barva listů je kombinací světle zelené a žluté. Květy jsou žlutobílé a objevují se během června. Keř má rád polostín, ale snese i přímé slunce. Je rovněž mrazuvzdorný.
Cornus alba spaethii je zajímavý okrasný keř a přitom není náročný. Netrpí žádnými chorobami a ani škůdci jej nevyhledávají. Tento druh má zajímavý panašovaný list v kombinaci světle zelené a žluté. Bohatě kvete drobnými okolíky složenými z malých bílých kvítků, ze kterých dozrávají bílé, korálkovité plody.
Svídu bílou je vhodné stříhat vždy koncem zimy a na jaře. Stříhejte na výšku 20 cm nad zemí. Na keři vyraší nové výhony, které jsou v zimě krásně červené a tvoří tak zajímavý kontrast k bílému sněhu. Výška dospělého keře je až 3 metry, ale díky stříhání jej můžete udržet nižší.
Svída bílá Spaethii je vhodná jako solitér nebo do společných záhonů. Vyjímá se vedle zelených trvalek a keřů. Svídy jsou velmi vhodnou rostlinou do remízků, městských výsadeb a parků, jelikož jsou nenáročné a vypadají krásně.
Keř je možné zakoupit v některých zahradnictvích nebo na internetu, cena se pohybuje okolo 80 Kč za 1 kus; vždy záleží na výšce, podle ní se mění i cena.
Tento středně velký keř roste do výšky okolo 2 m, jeho šířka je obdobná. Barva listů je zelená a krémová. Jedná se o nekvetoucí druh, který má rád polostín, ale snese i přímé slunce. Je mrazuvzdorný.
Svídy bílé jsou v současnosti takřka nepostradatelnými keři v hromadných výsadbách parků, bývají důležitou složkou ozdobných remízků či veřejných ploch. Jsou totiž naprosto bezúdržbové a spolehlivé, netrpí na škůdce ani choroby a nabízejí barevné listy nebo větvičky.
Cornus alba má panašované listy, které jsou 5 až 7 cm dlouhé, nepravidelně vejčité, v základu středně zelené, s krémově bílými okraji, které brzy na podzim přecházejí do sytě růžové, později celý list zčervená. Zralé větvičky mají sytě vínově červený odstín, který vynikne nejvíce po opadání listů a v zimě, kdy je pod keřem souvislá vrstva sněhu.
Keř je přirozeně hustý a lze jej jakkoli stříhat od konce zimy do poloviny léta. Pro sytě vybarvené větve se někdy doporučuje zpětný řez celého keře na výšku cca 10 až 20 cm nad zemí, ale není to nezbytné. Svída poroste v jakékoli půdě, přednost dává plnému slunci. Zvládne i mírné podmáčení.
Keř je možné zakoupit v některých zahradnictvích nebo na internetu, cena se pohybuje okolo 80 Kč za 1 kus, vždy záleží na výšce – podle ní se mění i cena.
Jedná se o středně velký keř, dorůstající do výšky okolo 2 m, jeho šířka je obdobná. Barva listů je zelená. Bílé květy jsou méně nápadné a objevují se během května. Keř má rád polostín, ale snese i přímé slunce. Je mrazuvzdorný.
Také tento keř se s oblibou uplatňuje v hromadných výsadbách parků, bývá součástí ozdobných remízků či veřejných ploch. Je totiž bezúdržbový a spolehlivý, netrpí na škůdce ani choroby a nabízí barevné listy nebo větvičky.
Odrůda sibirica se řadí k těm svídám, které více než kterékoli ostatní nabídnou zářivě červené až vínové větve v zimních měsících, kdy je keř bez listí a dá tak vyniknout barvě svých prutů. Na jaře raší sytě zelenými vejčitými listy, které na podzim před opadáním lehce zčervenají. Bohatě kvete drobnými okolíky složenými z malých bílých kvítků v červených kalíšcích, ze kterých dozrávají bílé, korálkovité plody.
Keř je přirozeně hustý a lze jej jakkoli stříhat od konce zimy do poloviny léta. Chcete-li, aby měl sytě vybarvené větve, doporučuje se někdy zpětný řez celého keře na výšku cca 10 až 20 cm nad zemí, ale není to nezbytné. Svída poroste v jakékoli půdě, přednost dává plnému slunci. Zvládne i mírné podmáčení.
Keř je možné zakoupit v některých zahradnictvích nebo na internetu, cena se pohybuje okolo 80 Kč za 1 kus; vždy záleží na výšce, podle ní se mění i cena.
