Téma: 

liška obecná záměna


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

HOUBA LIŠKA OBECNÁ

Záměna s liškou

Liška bledá se odlišuje svou nažloutlou až bělavou barvou, její další rysy jsou s liškou obecnou shodné. Je jedlá a podobně vyhledávaná.

Zde můžete vidět, jak vypadá liška bledá.

Lištička pomerančová je o něco menší, má světle oranžovou dužninu. Je jedlá, ale není tak gastronomicky využitelná.

Zde můžete vidět, jak vypadá lištička pomerančová.

Lišák zprohýbaný se od lišky obecné liší ostnitým hymenoforem. Je jedlý.

Zde můžete vidět, jak vypadá lišák zprohýbaný.

Liška nálevkovitá, jejíž plodnice je na rozdíl od lišky obecné žlutohnědá, je jedlá.

Zde můžete vidět, jak vypadá liška nálevkovitá.

Hlíva olivová se od lišky odlišuje výrazně. Má zespoda klobouku vysoké, hustě uspořádané lupeny. Roste v trsech a v Česku se vyskytuje pouze vzácně. Je jedovatá.

Zde můžete vidět, jak vypadá hlíva olivová.

Detail odstavce: Záměna s liškou
Zdroj: Houba liška obecná
Zveřejněno: 27.10.2014


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: liška obecná

Dobrý den je možné aby liška překonala 160 cm vysoké pletivo a zadávila 18 slepic a žádnou neodnesla?

Zdroj: diskuze Liška obecná
Odesláno: 21.4.2018 uživatelem Karel Pazdera
Počet odpovědí: 0

HOUBA LIŠKA OBECNÁ

Pěstování

Pokusy o její umělé pěstování byly sice úspěšné, avšak ekonomicky nevýhodné. Liška obecná je tržní houbou, to znamená, že je možné s ní v Česku obchodovat. Ročně se lišky obecné celosvětově prodá asi 150–200 tisíc tun v celkové hodnotě 1,5 miliardy dolarů. Tato produkce pochází výhradně ze sběru ve volné přírodě.

Detail odstavce: Pěstování
Zdroj: Houba liška obecná
Zveřejněno: 27.10.2014

HOUBA LIŠKA OBECNÁ

Liška jedlá

Liška jedlá má žlutou až oranžovou barvu. Klobouk je žloutkově žluté barvy. V mládí je podvinutý, později se oplošťuje, jeho střed se prohlubuje a okraje se zprohýbají. Klobouk je tenký, holý a matný, jeho šířka činí 2–7 cm. Má lištovitý podklad. Lišty jsou nízké s vidličnatými anastomózami a příčnými spojkami, sbíhají daleko na třeň. Třeň je vysoký 3–6 cm, široký 1–2,5 cm, válcovitého tvaru se zúžením vespod. Je zbarven stejně nebo o něco světleji než klobouk. Dužnina lišky obecné je bělavá, mírně nažloutlá. Voní po koření, zvláště mladé houby pak vykazují příjemnou meruňkovou vůni. Chutná mírně štiplavě jako po pepři. Liška obecná obsahuje vitamín C, je bohatá na draslík a je nejbohatším zdrojem vitamínu D. Také obsahuje insekticidní látky, což souvisí s její odolností proti červivění.

Zde můžete vidět, jak vypadá liška obecná.

Detail odstavce: Liška jedlá
Zdroj: Houba liška obecná
Zveřejněno: 27.10.2014

ŠELMA LIŠKA OBECNÁ

Zajímavosti o lišce obecné

  • Značení teritoria probíhá v nočních hodinách.
  • Značí močí a trusem.
  • Nástrojem komunikace jsou pachové žlázy při kořeni ocasu.
  • Nemoci lišky jsou hlavně prašivina, vzteklina a tasemnice liščí. Vzteklina se v civilizovaných zemích očkuje. Prašivinu a vzteklinu mohou chytit i domácí mazlíčci nebo hospodářská zvířata.
  • V mnoha literárních dílech vystupuje jako vychytralé zvíře.
  • Pokud se vám zdá o lišce, v mnoha snářích to souvisí s úspěchem nebo sexualitou.
  • Pro myslivce je liška obecná přemnoženou zvěří.

Detail odstavce: Zajímavosti o lišce obecné
Zdroj: Šelma liška obecná
Zveřejněno: 16.11.2014

HOUBA LIŠKA OBECNÁ

Výskyt lišky obecné

Liška obecná se vyskytuje v severnějších částech Evropy, v Severní Americe včetně Mexika, v Asii včetně Himálaje a v Africe včetně Zambie. Lišku obecnou lze v České republice najít zejména v jehličnatých lesích v borůvčí, mechu a trávě. Žije v symbióze s většinou stromů, zejména pak se smrky a borovicemi. Roste od června do října, obzvlášť v srpnu a září. Plodnice lišky obecné bývají uspořádané do kruhů, společně s podhoubím jsou situované na kružnici, v jejímž středu stojí hostitelský strom.

Detail odstavce: Výskyt lišky obecné
Zdroj: Houba liška obecná
Zveřejněno: 27.10.2014

ŠELMA LIŠKA OBECNÁ

Potrava lišky obecné

Liška obecná je v podstatě nenáročný tvor. Je to prostě všežravec. Sežere od mnoha druhů rostlin až po maso opravdu vše. Složení potravy záleží na podmínkách, kde se momentálně nachází. Třeba myší sežere až 20 denně. Co nesežere, zahrabává si na svá místa, zhruba 10 cm hluboko, a když potřebuje, tak se pro to vrátí. Složení potravy můžeme rozdělit asi takto:

  • Myši, hraboši, veverky, pískomilové a jiní hlodavci tvoří většinu jídelníčku. K dispozici je mají ve dne i v noci.
  • Ptáci i vodní ptactvo.
  • Králíci patří také mezi její hlavní kořist.
  • Žížaly, housenky, brouci jsou bohaté na proteiny, a proto jsou také velice důležité v jídelníčku lišky.
  • Žáby, ještěrky a ryby.
  • Zajíci, kachny divoké, koroptve polní – loví převážně jejich mláďata nebo oslabené dospělé kusy.
  • Srnčí zvěř – ve vysokém sněhu uloví i dospělého jedince, ale převážně se soustředí na srnčata.
  • Slepice, kachny domácí, husy domácí – loví je hlavně v období liščat, kdy mají zvýšenou spotřebu potravy.
  • Třešně, švestky, maliny, borůvky – nesmí být kyselé.
  • Mršiny – hledá podél silnic, i když obětí se může stát ona sama.
  • Odpad – zbytky v okolí domů, ale i žrádlo pro kočky.

Detail odstavce: Potrava lišky obecné
Zdroj: Šelma liška obecná
Zveřejněno: 16.11.2014

ŠELMA LIŠKA OBECNÁ

Liška obecná Vulpes vulpes

Popis

Tělo lišky obecné je štíhlé s dlouhým huňatým ocasem a špičatýma ušima. Je podobná menšímu psovi. Délka těla dosahuje až 90 cm. Ocas je dlouhý zhruba půl metru a vyniká zejména v zimě. Celková délka těla je tedy asi 140 cm. V kohoutku je liška vysoká 30–40 cm. Její hmotnost se pohybuje v rozmezí 8–13 kg. Liška má rezavou barvu srsti na většině těla. Dolní část obličeje, konec ocasu a břicho má žlutobílé. Černá barva se vyskytuje jen na nohách a konečcích uší. Liška obecná existuje samozřejmě i v jiných barvách, jako je stříbrná a černá, ale to opravdu jen málokdy. V tlamičce skrývá 42 zubů. Lišku obecnou si je možné splést se šakalem obecným, ale rozeznáme je podle délky nohou, které má šakal delší než liška.

Chování

Liška se dokáže pohybovat jako pes, to znamená rychlostí 40 km/h. Svůj revír si značkuje trusem s pachem žláz.

Liščí nory

Liščí nora je obydlí, které slouží lišce jako úkryt a k ochraně mláďat. Vyhrabává si ji nejčastěji ve svahu kopce, strouhách, propadlinách a také v opuštěných lidských stavbách. Do nory se skrývá za špatného počasí, jinak se zdržuje převážně venku v hustých křovinách. Lišky nory používají i několik desetiletí, ale pokud se zde vyskytne svrab neboli prašivina, okamžitě ji opouštějí, pravděpodobně aby zabránili jejímu šíření. Nora se skládá z několika chodeb a na konci je komůrka, která může být 0,5–2,5 m pod zemí. Chodba může měřit až 17 m, ale nejčastěji se vyskytují o délce 5–7 m.

Rozmnožování

Liška obecná se rozmnožuje v období jara. Tak zvané kaňkování, to je liščí říje, probíhá během ledna až března. Lišky se projevují typickým voláním, protáhlým chraptivým štěkotem a lišáci je hledají podle charakteristického pachu krve, kterou lišky zanechávají na cestě. Páření probíhá uvnitř nory. Než se narodí liščata, trvá to 52–53 dní. Rodí se jich průměrně 4 na vrh, někdy i více. Liščátka jsou 12–15 dní slepá, porostlá šedou srstí, která je chrání před predátory. Mezitím se lišák stará o potravu pro lišku a ta zase zaopatřuje mláďata mlékem, a když jim zpevní chrup, což je tak ve 4. měsíci, tak i masitou potravou. V tomto období také nejvíce škodí na domácí drůbeži a mladé zvěři. V květnu už liščata skotačí před norou, hrají si na slunci a zdokonalují se v loveckých hrách. Pokud liška zjistí nebo usoudí, že byla nora odhalena člověkem, přenese liščata do jiné nory. V zimním období už nepoznáte mladé lišky od rodičů.

Detail odstavce: Liška obecná Vulpes vulpes
Zdroj: Šelma liška obecná
Zveřejněno: 16.11.2014

MYRTA

MYRTA OBECNÁ (Myrtus communis)

Myrta obecná představuje jeden ze 100 druhů této rostliny, která je, věřte – nevěřte, pozůstatkem třetihorní květeny! Volně v přírodě roste v celém Středomoří, najdeme ji také na Azorech a Madeiře. Dorůstá zde výšky 1 až 3 metrů. Pro svůj celkový atraktivní vzhled – kombinace drobných tuhých sytě zelených lístků a malých bílých nebo narůžovělých kvítků – a využití jako dekorace při svatbách, je hojně pěstována jako okrasný keř i v našich klimatických podmínkách.

Detail odstavce: MYRTA OBECNÁ (Myrtus communis)
Zdroj: Myrta
Zveřejněno: 3.11.2016

VEVERKA

Veverka obecná prodej

Pokud se někdo rozhodne zakoupit si a chovat veverku obecnou, je nutné si vyřídit příslušná povolení na krajském úřadě Odboru životního prostředí a výjimku ze zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Dle vyhlášky č. 395/1992 Sb. je veverka obecná ohroženým druhem. Z rozhodnutí úřadu vám může plynout povinnost označit veverku čipem nebo jiným značením. Pokud si veverku koupíte domů již z povoleného chovu a vy ho ještě nemáte, musíte o povolení také požádat, protože vám jinak hrozí pokuta za porušení zákona.

Detail odstavce: Veverka obecná prodej
Zdroj: Veverka
Zveřejněno: 12.10.2014

SVATEBNÍ CUKROVÍ - RECEPTY S OBRÁZKY

Počet svatebních koláčků

Přesný počet koláčků vám nikdo neřekne, ale důležité je u zvacích koláčků, aby obsah košíčků, do nichž se koláčky dávají, byl dostatečně plný a ne jen poloprázdný. Poloprázdný košíček působí rozpačitým dojmem.

Obecná poučka zní 5–8 kg svatebních koláčků cca pro 50 svatebních hostů. Ale záleží na velikosti vytvořených koláčků.

Detail odstavce: Počet svatebních koláčků
Zdroj: Svatební cukroví - recepty s obrázky
Zveřejněno: 2.7.2017

VEVERKA

Veverka obecná

Hmotnost veverky obecné je 230 až 500 g. Má dlouhý huňatý ocas a boltce opatřené chvosty. Ocas je dlouhý 140 až 240 cm a slouží k jedinečné obratnosti v korunách stromů, což je pro veverku typické. Žije v korunách stromů, kde si blízko kmene staví kulovitá hnízda. Používá k tomu suché větvičky, trávu nebo zvířecí srst. Živí se hlavně plody a semeny.

Zde si můžete prohlédnout různé zbarvení veverek.

Detail odstavce: Veverka obecná
Zdroj: Veverka
Zveřejněno: 12.10.2014

HOUBA KUŘÁTKA

Ramaria stricta

Jsou kuřátka tuhá. Plodnice mají většinou střední velikost, jsou až 140 mm vysoké a 100 mm široké, obvykle však menší, keříčkovité, krémové, žlutohnědé, někdy narůžovělé. Základní větvičky vyrůstají z třeně 10-20 mm dlouhého a 5-15 mm tlustého, větví se až v osmi úrovních. Konečky větviček jsou zbarveny stejně jako zbytek plodnice nebo bývají mírně světlejší. Dužnina je bělavá, poměrně tuhá, po otlačení červenající a přecházející až do vínově hnědé barvy. Vůně je mírně anýzová, chuť hořká. Výtrusný prach je nažloutlý. Výtrusy mají velkost 7-10 x 3,5-5,5 µm, jsou eliptické, jemně bradavčité. Kuřátka tuhá rostou jednotlivě nebo v malých skupinách přímo na tlejícím dřevě listnatých i jehličnatých stromů nebo na dřevných zbytcích (štěpka) - plodnice vyrůstající zdánlivě z půdy rostou ze dřeva skrytého pod lesním opadem, a to v období od července do října.

Pozor, je možná záměna za podobně zbarvené druhy kuřátek, která nerostou z tlejícího dřeva. Jedná se o nejedlou houbu.

Detail odstavce: Ramaria stricta
Zdroj: Houba kuřátka
Zveřejněno: 4.3.2018

HOUBA LIŠKA OBECNÁ

Recepty

Liška obecná je jedlá, ceněná a chuťově výtečná, se specifickým aroma. Díky obsahu chuťových látek rozpustných v tucích se liška obecná vyjímá ve smetanových omáčkách či v kyselých pochutinách, taktéž se nakládá do octa. Je vhodná k drcení na kořenicí houbový prášek. Je možné ji zamrazovat. Plodnice má pevnou konzistenci, kterou si zachovává i při tepelné úpravě, je však poněkud těžce stravitelná.

Lišky v sýrové smetaně

Ingredience: miska čerstvých lišek, olivový olej, zeleninový vývar, jarní naťová cibulka, máslo, sýr s modrou plísní, smetana na vaření, sůl a mletý bílý pepř

Postup: Houby obdělejte na troše oleje, podlijte osoleným vývarem, přiklopené čtvrthodinku poduste a odstavte. Na lžíci másla zpěňte jemně pokrájenou bílou část cibulky, přidejte nastrouhaný sýr, přilijte smetanu, přiveďte k varu, míchejte a rozvařte dohladka. Přidejte houby, pokrájenou nať cibulky, dle chuti přisolte a okořeňte, krátce promíchejte a servírujte. Příloha: vařené brambory nebo dušená rýže.

Bazalkové nudle s liškami

Ingredience: 10 dkg čerstvé houby lišky obecné, 1/2 balení širokých nudlí, 1 čtvrtka sýra Gran Moravia, 15–20 kusů čerstvé bazalky, dle chuti olivový olej, sůl, celý kmín, máslo

Postup: Začneme tím, že si dáme vařit široké nudle dle návodu na balení. Mezitím si dobře opláchneme a od případných nečistot očistíme čerstvé lišky. Do pánve si dáme rozpustit trochu másla, do kterého nasypeme špetku celého kmínu a necháme provonět. Přidáme oprané a okapané houby a zlehka orestujeme. Podusíme ve vlastní šťávě, dokud nejsou měkké. Trvá to cca 5 minut. Do vyšší nádoby (nejlépe vysoká sklenice, do které se nám vejde pracovní část tyčového mixéru) vložíme 15–20 lístků čerstvé oprané bazalky, přilijeme olivový olej a nastrouhaný sýr Gran Moravia. Mixujeme poté společně ponorným mixérem zcela do hladka. Scedíme uvařené široké nudle, které přendáme po scezení do střední mísy a přidáme bazalkovou pesto omáčku zelené barvy. Poctivě promícháme, dokud se omáčka nenalepí na nudle. Nudle přendáme do hlubokého talíře a bohatě je posypeme na másle podušenými liškami.

Dušené lišky

Ingredience: 400 g lišek, tuk, 1 stroužek česneku, mletý pepř, sůl, petrželová nať

Postup: Lišky očistíme, větší nakrájíme na poloviny, opláchneme pod tekoucí vodou a necháme okapat. Rozpálíme tuk, přidáme prolisovaný stroužek česneku, krátce podusíme, přidáme houby a dusíme tak dlouho, až jsou měkké a šťáva vydušená. Osolíme, opepříme, promícháme s nasekanou petrželovou natí a podáváme jako přílohu k masu nebo samotné pouze s pečivem.

Polévka z lišek

Ingredience: 250 g lišky obecné, 2 kostky zeleninového bujonu, svazek mladé cibulky, pažitka, 100 g másla, 1 mrkev, 4 brambory, sůl, nové koření

Postup: Na másle orestujeme na jemno nakrájenou mladou cibulku a na hrubo nastrouhanou mrkev. Přidáme lišky, větší nakrájené a menší necháme vcelku. Společně restujeme a následně dusíme na másle. Do hrnce nalijeme cca 2 litry vody s rozdrobenými kostkami zeleninového bujonu, přidáme 4 kuličky nového koření a na malé kostky nakrájené brambory. Za občasného míchání cca po 30 minutách dochutíme pažitkou, oříškem másla a dle potřeby můžeme ještě osolit.

Koláč s liškami

Ingredience: 250 g hladké mouky, 1 vejce, 90 g vepřového sádla, sůl, 300 g lišek, 3 šalotky, 2 lžíce olivového oleje, 1 lžíce másla, 2 lžíce sekané petrželky, pepř, 6 lžic mléka, 5 žloutků, muškátový oříšek

Postup: Z mouky, soli, vejce, 75 ml vlažné vody a sádla vypracujeme těsto a dáme na 30 minut do chladničky. Houby otřeme vlhkou utěrkou. Šalotky posekáme a s houbami dusíme na oleji a másle. Vmícháme petrželku, osolíme, opepříme. Těsto rozválíme na vymazaném plechu a rozložíme na ně houby. Rozšleháme mléko se žloutky, osolíme a směsí houby zalijeme. Pečeme v troubě při 190 °C asi 15 minut.

Nakládané lišky

Ingredience: 1 kg lišek, 1 svazek čerstvého kopru, 1 malý křen, 7 dl vody, 2,5 dl octa, asi 60 g cukru, nebo podle chuti, 10 kuliček celého pepře, 5 bobkových listů, špetka mletého kmínu, 2 polévkové lžíce soli

Postup: Křen očistíme, oloupeme a nakrájíme na hranolky. Lišky očistíme a větší přeřízneme napůl. Do čistých sklenic naplníme spolu s křenem a koprem (jednu celou snítku do každé sklenice). Všechny přísady na nálev, což je voda, ocet, cukr, pepře, bobkové listy, kmín a sůl, svaříme a po vychladnutí nalijeme do připravených, naplněných sklenic a dobře uzavřeme. Sterilujeme 20 minut při 80 °C.

Detail odstavce: Recepty
Zdroj: Houba liška obecná
Zveřejněno: 27.10.2014

PROJÍMADLO ČÍPKY

Jak skoncovat se zácpou

Ve snaze navrátit se k pravidelnému a snadnému vyprazdňování bychom se primárně měli snažit odstranit vyvolávající příčinu, ne vždy je to však možné.

V zásadě přicházejí v úvahu následující doporučení:

  • změna jídelníčku ‒ zvýšit podíl zeleniny a ovoce, pokrmy z bílé mouky omezit a snažit se je nahradit výrobky z mouky tmavé;
  • úprava pitného režimu ‒ zvýšit přívod tekutin, nikoliv jenom podle pocitu žízně;
  • zvýšený příjem vlákniny;
  • zvýšení tělesné aktivity ‒ nejlépe pravidelná fyzická aktivita, přínosné mohou být i stimulační masáže břicha;
  • záměna stávajících léčiv se stavícím účinkem za jiné ‒ zde se vyplatí poradit se s odborníkem z lékárny anebo se svým ošetřujícím lékařem;
  • opětovný nácvik defekačního reflexu ‒ v pravidelnou hodinu (nejlépe ráno) se nemocný po absolvování obvyklých ranních úkonů nasnídá a s kratším časovým odstupem se pokusí o defekaci, tento postup se opakuje s neměnnou pravidelností každý den i v případě, že pokus o vyprázdnění nebyl úspěšný (dle potřeby i několik týdnů);
  • probiotika;
  • projímadla (laxativa) ‒ látky s rozdílným mechanismem účinku, povětšinou jsou volně prodejné bez potřeby lékařského předpisu;
  • ostatní možnosti ‒ očistné klyzma, digitální vybavení stolice, chirurgický zákrok a podobně (tyto možnosti přesahují rámec svépomoci).

Detail odstavce: Jak skoncovat se zácpou
Zdroj: Projímadlo čípky
Zveřejněno: 9.2.2018

HOUBA KUŘÁTKA

Kuřátka květáková

Kuřátka květáková, latinským názvem Ramaria botrytis, mají plodnice poměrně mohutné, až 150 mm vysoké a až 200 mm široké. Z robustního bělavého třeně, až 40 mm dlouhého a až 60 mm tlustého, vybíhají různě silné a nadále se rozčleňující větvičky, na jejichž konci jsou jemné korálovité narůžovělé výrůstky zakončené tupě nebo několika zoubky. Větvičky jsou zprvu bělavé, později okrově žluté od výtrusného prachu. Dužnina je špinavě bílá, mramorovaná, ve vrcholcích větviček narůžovělá, neměnná. Vůně je jemně ovocná, chuť mírná, ve vrcholcích větviček někdy nahořklá. Výtrusný prach světle okrový. Výtrusy mají velikost 11-17 x 4-6 µm. Tento druh roste nehojně v listnatých lesích. Upřednostňuje vápenaté půdy. Vyskytuje se v období srpna až listopadu.

Z kuřátek jsou kuřátka květáková (Ramaria botrytis) údajně nejchutnější, jsou však relativně vzácná a měli bychom je spíš chránit a ne konzumovat. Pomineme-li záměnu s kuřátky načervenalými (Ramaria rubripermanens), lze je snadno určit podle velkých bělorůžových plodnic.

Možná záměna s těmito druhy:

  • kuřátka načervenalá (Ramaria rubripermanens) - velmi podobná, rostou častěji v jehličnatých lesích, rozlišit oba druhy dokáže bezpečně jen odborník; jsou mírně nahořklá;
  • kuřátka lososová (Ramaria subbotrytis) - jsou jedovatá;
  • kuřátka bledá (Ramaria pallida) - rovněž jedovatá odrůda.

Detail odstavce: Kuřátka květáková
Zdroj: Houba kuřátka
Zveřejněno: 4.3.2018

BOFIX

Co je to Bofix

Přípravek Bofix proniká do rostlin přes listy, účinná látka je rychle translokována do vzrostlých vrcholů a kořenů. Účinek na plevele je patrný již za několik hodin po aplikaci. Dešťové srážky 2 hodiny po aplikaci neovlivní negativně účinek tohoto přípravku.

Bofix je vhodný na tyto rostliny: svízel přítula, ptačinec žabinec, heřmánkovec přímořský, rmeny, starček obecný, opletka obecná, konopice napuchlá, hluchavky, kopřiva žahavka, penízek rolní, kokoška pastuší tobolka, ohnice rolní, zemědým lékařský, lilek černý, lebeda rozkladitá, merlíky, pomněnka rolní, jitrocel kopinatý, pampeliška lékařská, sedmikráska chudobka, kopřiva dvoudomá, svlačec rolní, šťovíky, ostružiník ježiník, plevelné jeteloviny, pcháč oset.

Bofix obsahuje tři účinné látky – Clopyralid 20 g/l, Fluroxypyr 40 g/l, MCPA 200 g/l, které likvidují nejširší spektrum dvouděložných plevelů (například pampelišky, sedmikrásky, jitrocel, jetel). Aplikace nemusí být plošná, pokud není zaplevelen celý trávník. Obvykle stačí, pokud si rozmícháte – v koncentraci dle návodu – potřebné množství, naplníte jím ruční (třeba i litrový) postřikovač a jednotlivé plevele postříkáte individuálně.

Detail odstavce: Co je to Bofix
Zdroj: Bofix
Zveřejněno: 22.12.2015

JAK ZABÍT OCTOMILKY

Octomilka obecná

Octomilka obecná (Drosophila melanogaster), někdy také nazývaná jako banánová, vinná, octová či ovocná muška, patří do třídy hmyzu, řádu dvoukřídlí a čeledi octomilkovití. Octomilka obecná má jasně červené oči a je dlouhá 2 až 3 mm. Vyskytuje se na kvasícím ovoci, marmeládách, ovocných šťávách. Beznohé larvy jsou dlouhé cca 7 mm a žijí v hnijící dužnině ovoce.

Rod octomilka čítá přibližně 1 500 druhů. Mezi nejznámější u nás patří octomilka obecná. Latinské označení Drosophila pochází z řečtiny a v překladu znamená milující vodu. Tento drobný hmyz z řádu dvoukřídlých asi nejvíce upoutá svýma velkýma červenýma očima. Častokrát mívají na křídlech výrazný vzor a žilky. Ježatá hlavička je spojena s hrudí za pomoci ochlupené stopky. Mají velmi vyvinutý čich. Octomilky dosahují velikosti jen několika málo milimetrů, běžně jsou velké 2–4 mm. Zbarvení hlavohrudi se u různých druhů pohybuje od světle žluté přes červenou až do hnědého či černého odstínu a na její podobu se můžete podívat zde.

Místem jejich nejčastějšího výskytu je ovoce, kůra, květy nebo i houby, listí či půda. Tento nepříjemný hmyz jsme svým způsobem domestikovali, přežívá totiž nejčastěji v blízkosti člověka.

Nejčastěji se octomilky živí přezrálým až hnijícím ovocem. Často je také vidíme na sladkých marmeládách či ovocných džusech. Život octomilky je asi čtyřicetidenní. Octomilky mají totiž neuvěřitelně silnou schopnost rychlé reprodukce (během měsíce vyprodukují několik generací).

Sameček je zhruba o polovinu délky menší než samička a dosahuje velikosti 1 mm. Nejprve začínají námluvy zásnubním tancem kolem samičky. Přitom mává zhruba 30krát za sekundu křídly, aby upoutal její pozornost. Octomilky slyší jen zvuky, které přijdou zepředu k její tváři. Samička octomilky obecné je schopná denně naklást až 30 vajíček. Snáší jich tolik najednou proto, že je klade do výživné, ale méně často se vyskytující potravy. Za život jich naklade cca 300. Jejich vývoj začíná vajíčkem, které samička naklade do hnijícího ovoce. Z larvy se později stává bílá kukla, jež časem zhnědne. Z té se vylíhne malá muška.

Larvy jsou všežravé, živí se dužninou hnijícího ovoce, mikroorganismy a kvasinkami. Jsou bez nohou a měří přibližně 7 mm. Z vajíčka se dospělec stane za 8–10 dní. Délka vývoje ovšem závisí mimo jiné na konkrétním druhu, prostředí, ve kterém se vyskytuje, a na počtu nakladených vajíček. Larvy octomilky obecné se z vajíčka vylíhnou během jednoho dne. Po čtyřech dnech se dvakrát svlečou a rovnou se zakuklí, což trvá zhruba další 4 dny.

Octomilka se stává potravou pro další druhy dravého hmyzu, mravence, žáby, některé ryby či mláďata ještěrů.

Detail odstavce: Octomilka obecná
Zdroj: Jak zabít octomilky
Zveřejněno: 8.11.2015

OTEKLÝ ČÍPEK V KRKU

K čemu slouží čípek v krku

Skutečná funkce uvuly je záhadou, ale existují názory, že čípek patrový tvoří účinnou ucpávku vzduchového průchodu při polykání potravy a tím zabraňuje dušení. Neexistuje však žádná obecná shoda o účelu uvuly. Mnozí lékaři se domnívají, že krční čípek nemá významnou funkci, zatímco jiní mají názor, že má vliv na hlas a polykání tím, že se podílí na uzavření nosohltanu během těchto aktivit.

Uvula ve vyšším věku může podporovat chrápání. Chrápání je zvuk vznikající vibrací měkkých tkání krku. Pokud čípek způsobuje chrápání, což odhalí noční monitorace v laboratoři, při níž se sleduje spánek, činnost srdce, dýchání, chrápání, pohyby, okysličování krve, lze indikovat po ORL vyšetření LAUP, což je laserová uvuloplastika. Laserem se čípek zmenší, čímž se eliminuje chrápání.

I když význam této měkké klapky kůže není plně pochopen, možné funkce mohou zahrnovat pomoc při řeči a při produkci slin. Někteří lidé mohou zažívat otok a zánět uvule, nazvaný uvulitis, který může vyžadovat lékařskou léčbu. Stav může vést ke komplikacím, jako je chrápání nebo obstrukce dýchacích cest.

Detail odstavce: K čemu slouží čípek v krku
Zdroj: Oteklý čípek v krku
Zveřejněno: 26.4.2018

DÝNĚ - DRUHY

Dýně obecná

Tykev obecná, latinsky Cucurbita pepo, patří do rodu tykvovitých. Také je označována jako tykev turek či dýně obecná. Původem náleží do Střední Ameriky. Pochází z oblasti dnešního Texasu a Mexika. Bylo prokázáno, že se pěstovala již v době 5000 let před naším letopočtem. Pro nás Evropany patří mezi plodiny, které nám přineslo objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem.

Má výjimečnou chuť a svoji kalorickou hodnotou se blíží bramborám. Její květy jsou žluté. Obsahuje až 90 % vody. Plodem je nám všem známá dýně, která může mít různý tvar a zabarvení. Obsahuje celou řadu užitečných látek.

Obvykle se jedná o keříčkovitou rostlinu. Další možnou rozšířenou variantou této rostliny je popínavá, plazivá lodyha se zakrnělými větvenými úponky. Stonek dýně bývá velmi dlouhý. Dosahuje délky až několika metrů. Na svém příčném průřezu je hranatý, obvykle ve tvaru ostroúhlého pětiúhelníku. Květenství tykve má typickou pampeliškově žlutou barvu. Tykev obecná patří mezi jednodomé rostliny, které mají samčí i samičí květy pohromadě. Listy mají tmavě zelené zbarvení a mohou být i absolutně nedělené. Jsou dlouze řapíkaté, trojúhelníkovité, dlanitolaločné s nevýraznými až hluboce zaříznutými laloky, s okraji různou měrou zubatými, nejčastěji jsou 15–40 cm široké, stejně jako stonky drsně chlupaté, úponky 2–6klané. Kalich je zvonkovitý, kolem 10 cm dlouhý, víceméně vzpřímený, samčí květy s delšími (až 20cm) stopkami. Stopka vyrůstá navrchu plodu tykve a je široká podle celkové velikosti dýně. Na konci pak bývá mírně rozšířená a lze ji snadno oddělit od plodu.

Plody tykve obecné mají nejrůznější tvary a velikost. Většinou ale známe díky Halloweenu ty, které jsou nažloutlé až oranžové, a typickým tvarem dýně pro tento svátek je koule s vyniklými vnějšími žebry. Může nám ale celkem běžně vyrůst do tvaru hrušky, disku, nebo dokonce klobouku, zvonku či houby. Některé dýně mohou být zcela zelené nebo bílé. Zdá se, že variabilita této rostliny nezná mezí, jelikož mnohé tykve nejsou jen jednobarevné, ale mohou být žíhané, skvrnité nebo pruhované (a to i příčně). Také oplodí tykve mívá nejrůznější tvary, většinou je hladké nebo rýhované. Setkat se ale můžeme i se slupkou, která je bradavičnatá a může mít na sobě ještě slabou, jakoby voskovou slupku. Oloupeme-li vrchní, asi centimetr tlustou vrstvu tykve, která je celkem tuhá, objeví se bílá, nažloutlá až krémová nebo naoranžovělá dužnina. Ta má vláknitou konzistenci a může mít nasládlou, ale i nahořklou příchuť. Někdy je plod částečně nebo i úplně dutý.

Tato kulturní plodina se v naší republice pěstuje spíše v malém množství. Lidé ji pěstují na zahrádkách nebo polích. Sama není takřka schopná růst ve volné přírodě, a pokud již výjimečně zplaní, tak jen krátkodobě a nemívá plody. Zplaňuje především na rumištích, kompostech nebo skládkách.

Na internetu naleznete velkou spoustu receptů k nejrůznějším úpravám plodu této rostliny. Připravit si můžete dýňové džemy, šťávy nebo kompoty. Oblíbený je i dýňový koláč.

Detail odstavce: Dýně obecná
Zdroj: Dýně - druhy
Zveřejněno: 23.1.2017

PŘÍPRAVA NA PĚSTOVÁNÍ VINNÉ RÉVY PRO ZAČÁTEČNÍKY

Výběr odrůd révy podle klimatických podmínek

Různé odrůdy mají různě dlouhé vegetační období, jehož délka se počítá od vyrašení až do sběru hroznů. Zkuste si tedy vybrat takovou odrůdu, která ve vašich podmínkách stihne dozrát, to zamená, že její vegetační doba nepřesáhne počet dní, ve kterých teplota neklesá pod 10 °C.

  1. Velmi rané odrůdy – potřebují k dozrání 105 až 115 dnů: Irsay Oliver a Sieger
  2. Rané odrůdy – potřebují 115 až 120 dnů: Julski Biser, Košutův hrozen
  3. Středně rané odrůdy – dozrávají za 130 až 145 dnů: Müller Thurgau, Veltlínské červené rané, Panonia Kincse
  4. Pozdní odrůdy – vyžadují 150 až 165 dnů: většina moštových odrůd
  5. Velmi pozdní odrůdy – potřebují k dozrání 165 až 180 dnů: Ryzlink vlašský, Ryzlink rýnský, André, Frankovka

Shrneme-li to, tak na pokrytí pergoly vybírejte vždy ze stolních odrůd vinné révy, které mívají velké a sladké bobule a vyznačují se zejména odolností proti mrazu a houbovým onemocněním. Jejich hrozny jsou předně určeny ke konzumaci a k výrobě stolních vín. Právě pro tyto účely se dlouhá léta speciálně šlechtily. Jde o tyto v České republice povolené a registrované odrůdy:

  • Arkadia – odrůda původem z Ukrajiny, má velké žlutozelené bobule; mezi u nás registrovanými odrůdami je nejodolnější proti houbovým onemocněním
  • Diamant – slovenská odrůda vhodná do zahrádek, velké mrazy nesnáší příliš dobře, proto je pro ni vhodnější teplé stanoviště
  • Chrupka bílá a červená – velmi staré odrůdy s nejasným původem, pravděpodobně pocházejí z Egypta či Malé Asie; získávají se z nich lehká stolní vína
  • Julski biser – odrůda z Bulharska, která vyžaduje teplé stanoviště, má žlutozelené bobule
  • Olšava – moravská mrazuvzdorná odrůda, která nemá vysoké nároky na polohu, velké hrozny s červenofialovými bobulemi tak dobře dozrávají i v náročnějších podmínkách
  • Panonia Kinsce – odrůda pocházející z Maďarska, vhodná do skleníků, její hrozny vydrží uskladněné poměrně dlouhou dobu
  • Pola – moravská odrůda s výbornými hrozny, vhodná jak pro pěstování v okrajových vinařských oblastech, tak i pro fóliovníky a skleníky
  • Vitra – moravská odrůda vhodná pro pěstování ve sklenících a fóliovnících, velké bobule mají příjemnou chuť

Detail odstavce: Výběr odrůd révy podle klimatických podmínek
Zdroj: Příprava na pěstování vinné révy pro začátečníky
Zveřejněno: 12.1.2015