V naší poradně s názvem ČERVOTOČ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana Pohlídalová.
Prosím radu - Váš názor. Koupili jsme z lesa odkory (většinou měkké dřevo, mírně vlhké) a zjistili jsme že pod kůrou jsou malé kruhové otvory (asi 1 mm). Máme obavu, jestli ve dřevě nejsou ještě živí brouci, popř. larvy, poněvadž máme tyto odkory složené na dvoře pod verandou, která má asi tak ve výšce cca 1,5m nad touto skládkou dřevěnou podlahu. Rozhodně nechceme riskovat, že by nám napadli konstrukci verandy. Dům má 120 let a veranda je původní, založena na zděných sloupcích, vysokých cca 2,5 m. Děkuji za odpověď. Jana Pohlídalová, 777 193 194.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Impregnujte dřevo podlahy proti škůdcům. Mnohé přípravky jsou běžně k dostání i v drogerii. Nanášení impregnačních přípravků je možné provádět klasickým nátěrem štětcem. Za velmi účinné impregnační roztoky s likvidačním i preventivním účinkem na červotoče jsou považovány tyto: Lignofix, Červostop, Xylamon, Xyladekor, Pentalidol.
Podle druhu pojiva lze stěrky rozdělit na dva základní druhy. Jedním z nich jsou epoxidové a polyuretanové stěrky (pojivem jsou polyuretanové a epoxidové pryskyřice), druhým pak stěrky cementové (pojivem je cement). Současný trh nabízí několik směsí a systémů od různých výrobců, díky nimž lze vytvářet co do vlastností i vzhledu různé povrchy.
Mluvíme-li o výše zmíněných stěrkách v koupelně, bavíme se o finálním povrchu. Dávejte si pozor a nezaměňujte je se stěrkami, které se používají například jako podkladní vyrovnávací vrstva podlahy nebo jako vrstva hydroizolační. Stěrkové, potažmo lité podlahy se vylívají v tenkých vrstvách (několik milimetrů) na připravený pevný, rovný a suchý, nejčastěji betonový nebo anhydritový podklad, kde se samy rozlijí do dokonalé roviny (jsou samonivelační). Na stěny (na omítky, sádrokarton, beton) se stěrka natahuje nebo natírá i v několika vrstvách. Následně se obvykle uhlazuje a nechává pořádně vyschnout. Vzhledem k náročnosti provedení je nutné realizaci svěřit odborné firmě s dostatečnými zkušenostmi. Správně provedené a navržené povrchy jsou nenáročné na údržbu a jsou velmi vhodné pro podlahy s podlahovým vytápěním. Každý z výrobců má svá doporučení pro úpravu podkladu, údržbu i případnou dilataci.
U všech druhů stěrek můžete vybírat ze široké škály barev. Podlaha nemusí být jen jednobarevná. Lze na ní vytvářet ornamenty, vzory, nápisy. Ačkoliv jde o povrch jednolitý, bezespárý mají i tyto materiály své meze a musí se tedy po určitých celcích dilatovat. Předejde se tak jejich prasknutí vlivem tepelné roztažnosti. V rámci běžné velikosti koupelny se dilatace většinou neprojeví. Počítejte ale s tím, že pokud bude podlaha pokračovat do dalších místností, budou se dilatační spáry objevovat například v místech dveří.
Životnost všech druhů stěrek odpovídá životnosti celé stavby. Stejně jako u všech materiálů je ale třeba počítat s přirozeným stárnutím a opotřebováním. Údržba je v případě epoxidových a polyuretanových povrchů (včetně cementových stěrek uzavřených laky) jednoduchá. Lze je čistit běžnými prostředky. V případě olejovaného nebo voskovaného povrchu se musí tato vrstva čas od času obnovovat. Takový povrch také není odolný vůči agresivním chemickým prostředkům.
Díky dobré tepelné vodivosti jsou stěrky primárně vhodným materiálem pro podlahové topení. Záleží však na složení a způsobu aplikace konkrétního výrobku. Vždy se proto o vhodnosti použití poraďte s dodavatelem. Díky své pružnosti by neměla mít s podlahovým vytápěním žádný problém stěrka polyuretanová. U ostatních obvykle stačí zvolit vhodnou tloušťku vrstvy, přidat speciální plastifikační přísady nebo si dát pozor,
V naší poradně s názvem ČERVOTOČ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiří Vašulka.
Dobrý den, v dubových parketách se mi objevil červotoč. malé dírky cca 1 mm + pilinky. Dům byl před 25 lety rekonsruován, ve dvou místnostech zůstaly původní parkety, červotoč je v jedné z nich.
Nevím si rady.
tel.: 792 753 194
Děkuji Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Červotoč v parketách je vážný problém. Ale naštěstí známe řešení. Parkety nelze jen tak demontovat a nechat je přez zimu vymrznout, jako například napadený kus nábytku. Ani nátěr nebo macerace insekticidem nejsou u parket účinné, neboť rozrok se dostane jen několik milimetrů pod povrch a nezahubí všechny larvy. Rozpad dřeva tak probíhá dál. Existuje ale jednoduchá metoda, jejíž fungování je založeno na změně podmínek okolního prostředí, které nedovolí přežití žádné larvy. Konkrétně zvýšení teploty dřevěného materiálu nad 50 °C. Toho dosáhnete umístením širokého mělkého hrnce naplněného vodou s ponorným elektrickým vařičem. Necháte zahřívat tři dny. A máte pokoj, ale jen na ošetřeném místě. Červotoč se ale určitě vyskytuje i jinde v podlaze. Protože, to co vidíte na zaslaných fotkách, jsou jen otvory, kudy vylezli dospělí brouci, aby se spářili. Skutečná zkáza probíhá uvnitř dřeva a uvidíte ji až jednou budete brousit podlahu. Proto je nezbytné nechat podlahu v následující zimě vymrznout, abyste se zbavil všech larev červotočů. Alternativně můžete použít velký infrazářič zavěšený nad podlahou v účinné výšce a postupně s ním prohřát celou plochu podlahy.
mokré - ty, které využívají velké tepelné hmotnosti betonové desky podlahy nebo lehkého betonu nad dřevěným podkladem;
suché - ty, u nichž instalační podlahové trubky jsou mezi dvěma vrstvami překližky nebo jsou pokládány na hotovou podlahu nebo podklad podlahy.
Typy podlahového vytápění
Vzduchové podlahové vytápění
Vzduchové podlahové vytápění nemůže držet velké množství tepla, takže sálavé vzduchové podlahy nejsou v obytných prostorech finančně efektivní a jsou instalovány jen zřídka. Pokud bude vzduchový systém kombinován se solárním, tak jsou tyto systémy schopny vyrábět teplo pouze ve dne, kdy je topné zatížení nižší. Neúčinnost tohoto vytápění se dá redukovat použitím konvekční pece, prouděním vzduchu přes podlahu v noci, to pak ale převáží přínos solárního tepla během dne. Ačkoliv některé rané solární systémy vytápění používají kameny jako tepelně paměťové zdroje, tak i přesto se tento způsob vytápění nedoporučuje (více na odkazu solární vytápění).
Elektrické sálavé podlahové vytápění
Elektrické sálavé podlahové vytápění se obvykle skládá z elektrických kabelů zabudovaných do podlahy. Systémy, které jsou vybaveny rohoží elektricky vodivého plastu, namontovaného na podklad pod podlahovou krytinu, nebo jsou k dispozici jako dlaždice.
Vzhledem k relativně vysokým nákladům na elektřinu je elektrické sálavé podlahové vytápění finančně efektivní v případě, že máte dostatečně silnou betonovou podlahu a váš dodavatel elektřiny vám nabízí levnější sazbu. Levnější sazba vám umožní nahřát betonovou podlahu v době mimo špičku. Pokud je tepelná hmota podlahy dostatečně velká, bude uložené teplo vytápět dům osm až deset hodin bez dalšího elektrického příkonu, zvláště když denní teploty jsou výrazně teplejší než noční. Tím se ušetří značné množství energie, topíte-li v průběhu dne ve špičce elektrických sazeb.
Elektrické sálavé podlahové vytápění může také sloužit jako doplňkové vytápění, a to ve chvíli, pokud by bylo nepraktické, řešit jiný topný systém do nového prostoru. Nicméně, majitel domu by měl zkoumat i další možnosti vytápění, jako jsou například tepelná čerpadla, která mají efektivnější provoz a mají navíc tu výhodu, že poskytují i ochlazování vzduchu.
Hydraulické sálavé podlahové vytápění
Hydraulické (tekuté) systémy jsou nejoblíbenější a cenově nejdostupnější sálavé topné systémy. Hydraulické sálavé podlahové vytápění čerpá ohřátou vodu z kotle přes potrubí položené pod podlahou. V některých systémech je řízen tok teplé vody v jednotliv
Laminátové podlahy patří mezi vyhledávané podlahové krytiny řadící se mezi plovoucí podlahy. Mohou to být HDF desky, které na sobě mají buď dekorativní papír, nebo přímý tisk, takzvaný direct print. Laminátové podlahy vám nabízejí širokou škálu dekorů, které výborně imitují jak dlažbu a kámen, tak i dřevěnou podlahu. Další neodmyslitelnou výhodou laminátu je tvrdost materiálu a jeho cenová dostupnost. Nejvhodnějším místem upotřebení této podlahy je obývací pokoj, chodba či další obytné místnosti. Nedoporučuje se dávat je do takových prostor, jako je kuchyně a koupelna, kde hrozí kontakt s vodou, jelikož by následkem toho mohlo dojít k takzvanému bobtnání, a tím k poničení podlahy.
Nejznámější jsou lité podlahy na bázi epoxidových pryskyřic, které se nanášejí na hotovou betonovou podlahu. Protože jsou velmi tenké (do 5 mm), musí být podklad hladký a rovný, nelze je tedy použít jako vyrovnávací vrstvu. Jsou příjemné na dotek a výborně izolují. Podle použitých druhů pryskyřic se vyznačují různými vlastnostmi. K nejdůležitějším patří odolnost vůči chemikáliím, tvrdost, dobrá otěruvzdornost, dlouhá životnost. Mohou mít protiskluzovou úpravu, kterou vytvoří malé křemičité částice přimíchávané do pryskyřice. Přidá-li se do směsi antistatické vlákno, vzniká podlaha s antistatickými vlastnostmi. Podlahy na bázi epoxidových pryskyřic vytvoří dokonalou rovinu a není nutné je dál povrchově upravovat. Dají se tónovat, čímž je možné dosáhnout atraktivního barevného sladění se zbytkem interiéru. Odolávají i velkému zatížení, nevyžadují takřka žádnou údržbu, snadno se čistí omýváním a jejich předností je i to, že se na nich netvoří plísně a nedrží bakterie.
Na bázi epoxidů se vyrábějí také dvousložkové a třísložkové materiály metalakrylát a metalmetakrylát, které rovněž patří do skupiny umělých pryskyřic.
Pryskyřice se dá různě tónovat, vytvořit můžeme zajímavé barevné obrazce a fantasticky vypadají i průhledné efekty. Podlaha může být samozřejmě i jednobarevná, a pokud jde o výběr odstínu, nejsou zde žádné limity. Podlahy mohou být lesklé, nebo matné.
Kam se hodí
Pryskyřicová podlaha působí velmi vzdušně. Je vysoká pouhých 5 mm, zároveň ale dobře vede teplo. Proto se dává i tam, kde je podlahové vytápění.
Pryskyřicové podlahy se hodí do obytných i komerčních prostor, ale pouze do míst, kde nedochází k nadměrnému zatížení, jako je například pojezd aut.
Mezi hlavní výhody lité betonové podlahy patří to, že je odolná proti vlhkosti. Hodí se tedy například do koupelen nebo garáží, zároveň ale může přijít na podlahové vytápění. Podlaha je dokonale rovná, za dobrou cenu a rychle hotová. Díky přidání plastifikátorů není zapotřebí dodatečné vyztužování.
Dřevo je přírodní, přirozený produkt od pradávna používaný pro stavebnictví. Nové technologie vícevrstvých konstrukcí pak omezily negativní vlastnosti (citlivost na změny teploty a vlhkosti) dřeva takovým způsobem, že tyto vícevrstvé dřevěné podlahy je dnes možné naprosto bez problémů pokládat i v kombinaci s vodním podlahovým vytápěním. Chcete-li kvalitní nadčasový interiér, pak vybírejte z kvalitních přírodních, a tedy nadčasových materiálů, takových, jako jsou právě dřevěné podlahy. Například si zvolte dvouvrstvou dřevěnou podlahu s povrchovou úpravou kartáčováním (odstranění měkkých částí dřeva), které zvýrazní charakter dřeva a zároveň zásadně zvýší odolnost. Následně je povrch upraven vrstvou 100% přírodního oleje. Přirozeně vzduchem vytvrzované oleje jsou nanášeny na parketu v několika vrstvách impregnovaných do povrchu a šetrně schnoucích několik dnů. Udržení stále krásné olejované podlahy vyžaduje jednoduchou a snadnou péči. Olejovanou podlahu lze za vlhka vytírat podobně jako jiný povrch s použitím podlahového mýdla. Jednou za čas se podlaha oživí použitím voskové emulze smíchané s vodou, a to nanesením plochým mopem. Na rozdíl od hladké vrstvy lakovaných podlah jsou na olejovaném povrchu daleko méně vidět drobná poškození, které je však možné snadno opravit. Proto se také dřevěné podlahy s olejovaným povrchem hodí i do komerčních, vysoce zatěžovaných prostor.
Průzkum průměrných cen a nákladů jasně ukazuje, že stavba garáže svépomocí, pokud nejste zedník s dostupností všeho materiálu zdarma a s umem v několika technických oborech, nevyjde levněji než pořízení některé varianty montované nebo plechové garáže dostupné na trhu v ČR s dodávkou a montáží na klíč.
Levnější alternativu zděné garáže představují například garáže postavené ze dřeva, různé přístřešky pro osobní automobily zvané car porty či plechové montované garáže.
Rozhodnete-li se pro stavbu dřevěné garáže svépomocí, záleží nejvíce na tom, za kolik peněz se vám podaří pořídit dřevěný materiál. Jestliže máte možnost získat starší dřevo nebo syrové dřevo z vlastních zdrojů a postavíte si garáž sami, našli jste tu cenově nejpřijatelnější variantu garáže. Stačí postavit dřevěnou konstrukci, opláštit ji jednoduchými dřevěnými stěnami a šikmou střechu pobít plechem.
Stavba dřevěné garáže svépomocí nemusí být úkolem pro zkušeného profesionála, dřevěnou garáž s montovanou konstrukcí postavíte snadno i bez zkušeností. Dřevěné garáže určené k montáži svépomocí dodávají dodavatelé v různých rozměrech a provedeních, a to jak pro jeden, tak i pro dva automobily. Zakoupenou garáž obdržíte obvykle v rozloženém stavu v kartonech. V balení se nachází všechno potřebné ke stavbě, tedy i návod, jenž vás celou montáží provede od začátku až do úspěšného konce. Jediné, co není součástí balení, jsou ochotní spolupracovníci, členové rodiny či přátelé, kteří vám s montáží pomohou. A samozřejmě základní sada nářadí, kterou buď najdete doma, anebo si ji jednoduše půjčíte. Celá montáž garáže je pak otázkou hodin či pouhých dní.
Nejžádanější podlahou je v současnosti CV podlahovina, jinak řečeno, měkčené PVC. Přispívá k tomu i fakt, že na první pohled vypadá díky dokonalým imitacím jako přírodní materiál. PVC podlahy dostanete v různých šířkách (2m; 3m; 3,5m; 4m; 5m), díky čemuž minimalizujete odpad při pokládce, a víc nemusí v místnosti vznikat spoj a materiál není třeba nastavovat. V případě, že toužíte po dřevěné podlaze, ale řešíte problém možného poničení, zvolte raději takzvané vinylové dílce, což je odolné PVC dodávané v páscích. Nabízí se v imitaci dřeva, dlažby a kamene, a to v různých formátech. PVC podlahu lze čistit ručně i strojově, vždy však používejte neutrální čisticí prostředky bez konzervačních látek, určené pro ošetření podlahovin s PUR, tím zabráníte tvorbě nepěkných šmouh a zašednutí povrchu. Doma si vystačíte s vysavačem a mopem. Vysátou zem stačí vytřít a nechat zaschnout. V komerčních prostorech spíše využijete rotační čisticí stroje.
Podle stejných surovin, ale odlišného množství rozlišujeme základní druhy kynutého těsta.
Lité kynuté těsto: Tento druh kynutého těsta je vhodný na bábovku nebo na lité buchty. Je možné připravit těsto jednoduché anebo těsto jemné. Rozdíl mezi těsty je v množství cukru, tuku, droždí vajec či pouze žloutku. Pro přípravu jemného těsta vždy použijeme těchto surovin více a místo celého vejce jen žloutky. Správně vypracované těsto na litou buchtu je opravdu možné z mísy na plech nebo do formy „nalít“ a teprve tam nechat vykynout. Dbáme vždy na to, aby těsto nepřekynulo. Pak vložíme do vyhřáté trouby, zapečeme a zvolna dopékáme. Celková doba pečení je asi ¾ hodiny.
Polotuhé kynuté těsto: Těsto polotuhé je vhodné opět na bábovky, buchty, jidáše, ale také na různé koláče, vdolky, rohlíky a záviny. Opět rozlišujeme těsto na obvyklé a jemné. Oproti litému těstu zde použijeme poloviční dávku cukru a mléka. Tím získáme těsto tužší konzistence. Po vypracování hladkého, vláčného a měkkého těsta je necháme v teple vykynout, až pak je zpracujeme do požadovaných tvarů.
Tuhé kynuté těsto: Tuhé těsto se dobře hodí pro pečení vánoček a bochánků, které se po vykynutí potírají vejcem a po zaschnutí se na povrchu naříznou nebo nastřihnou nožem či nůžkami. Dále se hodí pro výrobu tyčinek nebo briošků. Briošky jsou malé bochánky ve velikosti housek, které také nastřihneme nebo vytáhneme „ouška“. Pro tuhé těsto existují tři možné rozpisy surovin – pro těsto úsporné, dobré a jemné. Liší se opět množstvím použitého cukru, tuku, droždí a žloutků (bez bílků pro všechny tři typy receptů). Připravené tvary se nechají na plechu dokynout. Pečeme o něco déle než předchozí těsta, tedy přibližně asi 1 hodinu.
Překládané kynuté těsto – plundrové: Plundrové těsto je vhodné na přípravu hřebenů, závinů, preclíků nebo šátečkových koláčů. S tímto těstem se oproti předchozím těstům pracuje poněkud složitěji. Nejprve se z části mouky a tuku vypracuje bochánek, který se nechá v chladu odpočinout. Z ostatních surovin se připraví těsto a nechá se hodinu kynout. Pak se rozválí na plát, do jehož středu se dá odpočinutý zpracovaný tuk. Okraje plátu se přeloží, válečkem se těsto lehce rozválí na pruh, který se poté složí na tři díly na šířku a pak i na délku. Opět se dá těsto na hodinu odpočívat. Po odpočinutí se těsto převálí a po krátkém odpočinku se rozválí na plát. Z něj se pak vykrajují požadované tvary.
Plundrové těsto uměly naše prababičky. Je sice trochu pracnější, ale výsledek je famózní. Těsto v sobě spojuje dobré vlastnosti těsta listového a kynutého. Je vláčné, až hebké, ale přitom
Další alternativou jsou sálavé stěny, podlahy a stropy. Topná tělesa se umísťují pod omítku nebo pod sádrokartonové desky a do podlahy. Mohou přinést úsporu energie kolem 10 %. Nedílným přínosem je i zdravý životní styl vytápění. Na základě použití tohoto zdroje vytápění dochází ke snížení výskytu plísní a mikroorganismů vyskytujících se ve vlhkém prostředí.
Možností máte celou řadu. Můžete si postavit garáž zděnou, garáž plechovou, garáž dřevěnou nebo jen kryté stání pro váš automobil. Záleží na tom, jakým způsobem chcete garáž během roku využívat a kolik peněz jste do její stavby ochotni investovat. Garáž bývá většinou nejen místem, kam zaparkujete svůj automobil, ale i prostorem pro uskladnění věcí spojených s provozem vašeho vozu, náhradních dílů a nářadí. Kutilové velmi často využívají garáž i jako dílnu. V dnešní době se kladou na garáž vyšší nároky, než tomu bylo dříve. Obvykle se počítá s tím, že se do garáže minimálně zavede elektrická energie a natáhne voda. Pokud se v garáži nachází také topení, může celoročně sloužit k rozličným činnostem.
Materiál bychom měli volit podle toho, jak dlouho budeme chtít garáž využívat a pro jaký vůz bude. Pořídíme-li si starší auto, nemusíme pro něj budovat garáž za velký peníz, stačit pravděpodobně bude jen dřevěná bouda, aby na auto hlavně nepršelo a nesněžilo. V takovéto garáži toho však moc nenapracujeme a též lze předpokládat, že v ní bude postupem času i značné vlhko. Cena takové garáže z nového materiálu bude v dnešní době činit řádově několik tisíc korun, pokud nebude mít stavba betonovou podlahu, izolace a inženýrské sítě.
Dřevěnou garáž (kůlnu) si postaví téměř každý zručný kutil sám a „ušetří". Avšak takovou garáž skoro žádná pojišťovna nepojistí jako dostatečnou ochranu auta a překážku proti zlodějům aut.
Plechové nebo v mnoha případech známější takzvané ocelové garáže jsou dnes poměrně oblíbené. Jejich pořízení může být vzhledem k cenám materiálu nákladnější než u dřevěných garáží, záleží na variantě, kterou zvolíme. Plechy se mohou přišroubovat anebo přivařit k ocelové konstrukci. Kvůli zlodějům barevných kovů se nedoporučuje používat plechy z hliníku. Mnohem lepší a odolnější je nerezový plech. Ten se dá natřít vhodnou barvou, takže garáž nepůsobí tak stroze. Takovou garáž si už nepostaví každý kutil, ale jen velmi zručný řemeslník, který umí pracovat se železem.
Plechové garáže postavené svépomocí budete muset často opatřovat novým nátěrem, tedy alespoň ty nejlevnější plechové boudy. To samozřejmě ve výsledku zvyšuje náklady. Nevýhodou je stejné odolávání povětrnostním podmínkám jako v případě dřevěných garáží. Proto například německá značka Siebau používá na plech jako krycí vrstvu omítku. Jinak byste se v takové garáži v létě cítili jako v sauně. Zde asi samotný kutil rovněž nepochodí. Co se týče finanční náročnosti, vybudovat svépomocí solidní garáž s prostorem pro malou dílničku a pro uskladnění náhradních dílů včetně nářadí vyjde na několik desítek tisíc korun.
Z hlediska statiky je pro stavbu obvodových stěn garáže nutné
Parní topení je jednou z nejstarších technologií vytápění, ale proces ohřívání a kondenzace vody je méně efektivní než více moderních systémů a navíc obvykle trpí významnými časovými průtahy mezi zapnutím kotle a teplem, které proudí do radiátorů. V důsledku toho je u parního systému obtížné přizpůsobit se nočním požadavkům na útlum.
První systémy ústředního vytápění budov používají parní distribuci, kde se pára pohybuje skrze potrubí, bez použití čerpadel. U neizolovaného parního potrubí dochází k nežádoucímu úniku tepla, což se eliminuje použitím skelné izolace potrubí, která odolá vysokým teplotám.
Pravidelná údržba parních topných těles závisí na tom, zda je těleso jedno - potrubní systém (potrubí, které dodává páru a také vrací kondenzát) nebo dvou - potrubní systém (samostatné potrubí vrací kondenzát). Jedno - potrubní systémy používají automatické odvzdušňovací ventily na každém radiátoru, které se odvzdušní tehdy, když pára vyplní systém a vypne automaticky, když pára dosáhne otvoru. K zanesení odvzdušňovacích ventilů dochází kondenzací vody a vytvářením vodního kamene. K tomuto odstranění může být využit roztok octa s vodou, ve kterém se odvzdušňovací ventil vyvaří, obvykle je třeba ventil vyměnit.
Toto video porovnává jednotrubkové a dvoutrubkové parní topné systémy. Video vysvětluje rozdíly v tom, jak jednotlivé systémy fungují, včetně role odvzdušňovacích otvorů a odvaděčů kondenzátu. Pojednává také o výhodách a nevýhodách každého systému, jako je účinnost a hladina hluku.
Parní radiátory mohou také zvlnit podlahy, pokud sousedí na jejich tepelné expanzi a kontrakci. V průběhu času může vrýt do podlahy stopy po kondenzaci vody. Oba tyto účinky mohou mít za následek naklánění radiátoru a bránit tak vodě jejímu plynulému vypouštění z chladiče, když se ochladí. To způsobí bouchací zvuky, když se radiátor zahřívá. Držáky radiátoru by měly být montovány mírně směrem k potrubí u jedno - potrubního systému nebo k parní části u dvou - potrubního systému.
U dvou - potrubního systému je třeba starší hlavice držet v otevřené nebo zavřené poloze, tím dochází k rovnováze v systému. Pokud se vám zdá, že máte problémy s některými radiátory, které poskytují příliš mnoho tepla a jiné příliš málo, mohlo by se jednat o příčinu poruchy hlavice. Nejlepším řešením je vyměnit všechny hlavice.
Parní radiátory umístěné na vnější stěně můžou způsobit tepelné ztráty sálavého tepla skrz zdi ven. Chcete-li zabránit takové tepelné ztrátě, můžete nainstalovat tepelné reflektory za tyto tělesa. Je možné si vytvořit i vlastní reflektor z fóliové lepenky, která je k dispozici v mnoha obchodech se stavebním materiálem. Mo
