LOBELKY S ČÍM KOMBINOVAT, nejen o tom se dočtete v tomto článku. Pokud máte balkon v polostínu a chcete na něm pěstovat květiny, je potřeba zvolit ty, kterým tyto podmínky budou vyhovovat. Možná vás napadá stejná otázka jako mě: Co to vlastně je polostín? Polostín je místo, na které dopadá světlo je částečně, a to proto, že mu k přímému záření překáží nějaký předmět. Je tomu tak právě u vás? Pak si můžete vybrat některou z následujících rostlin.
Lobelka
Lobelka je drobná a jemná rostlina s drobnými kvítky v barvách modrých, fialových nebo bílých. Lobelka zahrnuje více než 300 druhů, které se liší především svou výškou v rozmezí od 10 do 150 cm. Na rozdíl od vitálky jde o rostlinu poměrně náročnou, avšak hodně oblíbenou. Často bývá používána k ohraničení záhonů.
Jak lobelku pěstovat
Lobelku můžete pěstovat jako většinu letniček v truhlíku i na záhonku. Má ráda slunné místo, ale i polostín, před čím byste ji ale měli chránit, je vítr a především mráz. Odkvetlé lobelky je potřeba seříznout, aby vám dále kvetly až do podzimu. Pro sázení volte dobře propustný substrát, nemusí být ničím specifický, stačí buď univerzální pro balkonové rostliny, nebo takový, jaký si sami namícháte ze zeminy, kompostu a písku v dílech 2 : 1 : 1.
Zálivka a hnojení
Lobelka vyžaduje pravidelnou zálivku, ale ne aby stála v neustálém vlhku, zahnívaly by jí kořeny. Co pro lobelky nemohu doporučit, je samozavlažovací truhlík.
Každý týden dopřejte lobelkám hnojivo určené pro balkonové květiny, pozor však na přespříliš dusíku, začaly by vám pozdě a málo kvést.
Přezimování
Lobelku můžete nechat přezimovat jako většinu letniček v dobře prosvětlené místnosti o teplotě kolem 10 °C. Omezte zálivku a na jaře rostlině dopřejte nový substrát. V našich podmínkách se nechává přezimovat opravdu jen výjimečně.
Množení lobelky
Na rozdíl od jiných letniček není výsev lobelky zrovna jednoduchý, rostlinky musíte po vyklíčení dvakrát přesazovat, proto hned na začátku zvažte, jestli ten kolotoč podstoupíte, nebo zda si raději nekoupíte již předpěstované sazenice.
Pokud se do pěstování od samotných semen chcete pustit, začněte již v únoru. Připravte si například do truhlíku substrát smíchané zeminy a písku v poměru 2 : 1. Nasypte semínka a jen lehce přihrňte a zatlačte, žádné hluboké zahrabávání, semínka lobelek potřebují pro růst světlo. Substrát průběžně zalévejte, pozor, abyste u toho nevyplavovali semínka. Až budete sazeničky přesazovat, použijte stejný substrát. Nepřesazujte každou sazenici zvlášť, lobelky vždy zůstávají ve skupinkách. Až budete rostliny přesazovat podruhé, můžete je dát již do truhlíků či květináčů, ve kterých je chcete pěstovat celé léto. Chcete-li je mít v záhonu, budete muset přesazovat ještě jednou, protože ven je můžete dát až v polovině května.
Ve svém příspěvku POSTŘIK Z ČESNEKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ladislav.
Ve vyhledávači jsem zadal postřik česneku proti plísni. Bohužel čím a kdy česnek stříkat jsem tam nenašel a proto se ptám čím a kdy česnek proti plísni stříkat?
Děkuji za radu
Zdraví ladislav
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Dědek.
Lobelka je drobná a jemná rostlina s drobnými kvítky, jež mají modrou, fialovou či bílou barvu. Lobelka zahrnuje více než 300 druhů, které se liší především svou výškou (měří od 10 do 150 cm).
Lobelku můžete pěstovat jako většinu letniček v truhlíku i na záhonku. Má ráda slunné místo chráněné před větrem. Odkvetlé lobelky je potřeba seříznout, aby kvetly až do podzimu. Lobelky sázejte do dobře propustného substrátu, který nemusí být ničím specifický, stačí univerzální substrát pro balkonové rostliny.
Zálivka a hnojení
Lobelka vyžaduje pravidelnou zálivku, ale ne neustálé vlhko, aby jí nezahnívaly kořeny. Raději se tedy vyhněte samozavlažovacím truhlíkům.
Každý týden dopřejte lobelkám hnojivo určené pro balkonové květiny.
Přezimování
Lobelku můžete nechat přezimovat v dobře prosvětlené místnosti o teplotě kolem 10 °C. Omezte zálivku a na jaře ji přesaďte do nového substrátu.
V naší poradně s názvem PLODY OSTRUŽINÍKU JSOU ČERVENÉ A UŽ NEZČERNAJÍ JSOU BEZ CHUTI ČÍM JE TO ZPŮSOBENO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Václav.
Čím je to způsobeno ostružiny rostou poblíž lesa na zahrádce v obci na Plzeňsku co to může být za chorobu nebo škůdce děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Nejpravděpodobnější příčinou červených a bezchutných plodů vašich ostružin jsou roztoči ostružin nebo nadměrná vlhkost. Roztoči ostružin, vědecky známí jako Acalitus essigi, vstřikují toxin, který brání správnému dozrávání plodů a jejich zčernání. Silné deště mohou také zředit cukry v plodech, což vede k nevýrazné a bezchutné chuti, zejména pokud pršelo během sklizně nebo těsně před ní.
Ostružiny a roztoči
- Jak to funguje: Tito mikroskopičtí roztoči (vlnovník ostružiníkový) se živí jádrem plodu a základnou jednotlivých peckovic (malých kuliček na bobulích). Vstřikují toxin, který narušuje proces zrání, což způsobuje, že plody zůstávají červené, tvrdé a bez chuti.
- Příznaky: Klíčovým znakem je ostrý kontrast mezi nezralými červenými a zralými černými peckovicemi na stejném plodu.
- Co s tím dělat: Roztoče ostružin můžete hubit postřikem s obsahlem látky polysulfid vápenatý během období vegetačního klidu nebo použitím zahradních olejů během vegetačního období.
Chuť ostružin a nadměrná vlhkost
- Jak to funguje: Silné deště mohou způsobit, že ovoce absorbuje přebytečnou vodu, což zředí cukry a další aromatické složky.
- Příznaky: Bobule se mohou zdát plně dozrálé, ale postrádají sladkost a mají nevýraznou nebo vodnatou chuť. To platí zejména v případě, že prší těsně před sklizní.
- Co dělat: I když počasí nemůžete ovlivnit, v malé zahradě můžete zkusit položit plachty, které rostliny zakryjí během silného deště, abyste zabránili přemokření ovoce.
Další potenciální faktory
- Nedostatek slunce nebo vody: Nedostatek slunce nebo vody může také vést ke špatné chuti, i když je méně pravděpodobné, že způsobí červené zbarvení, pokud není kombinován s jinými problémy.
- Nesprávné načasování sklizně: Některé odrůdy přirozeně pomalu dozrávají a lze je zaměnit s poškozením roztoči.
- Manipulace po sklizni: U ovoce, které bylo kdysi černé, ale po sklizni zčervenalo, může být problém způsoben vystavením teplu nebo fyzickým poškozením během sklizně nebo manipulace, což je proces nazývaný reverze červených peckovic. K tomu však obvykle dochází po sklizni, nikoli na keři.
Wikipedie uvádí, že Lobelia je rod kvetoucích rostlin obsahujících 415 druhů se subkosmopolitním rozdělením primárně v tropických až teplých mírných oblastech světa, několik druhů je rozšířeno do chladnějších mírných oblastí. Rostliny jsou obecně známé jako lobelky. Lobelka je ve své domovině trvalka s mnoha podtypy: varianta převislá, bílá, drobná, nadmutá, nízká, šarlatová.
Rod Lobelia byl pojmenován podle belgického botanika Matthiase de Lobela (1538-1616). Někteří botanici zařazují rod a jeho příbuzné do samostatné rodiny Lobeliaceae, jiní jako podčeleď Lobelioideae v rámci Campanulaceae. Rod Lobelia představuje pravděpodobně základní formu, ze které jsou odvozeny mnohé jiné rody. Například havajské druhy (havajské lobelioidy), které se v současné době dělí do několika rodů, pocházejí z rostliny, jejíž semínka byla na dnešní Havajské ostrovy zanesena asi před 15 miliony lety z Asie.
Několik druhů lobelek se v zahradách pěstuje jako okrasné rostliny. Mezi ně patří Lobelia cardinalis syn. Lobelia fulgens, Lobelia siphilitica a Lobelia erinus. Používají se jako lemy záhonků nebo slouží pro výsadbu v truhlících.
Bylo vypěstováno i mnoho hybridů, nejznámější je asi Lobelia speciosa, což je hybrid získaný z L. fulgens, L. cardinalis a L. siphilitica. Jde o vytrvalou rostlinu vyžadující úrodnou, vlhkou půdu. Je vhodná i pro pěstování v kontejnerech.
Lobelka dobře pokvete na slunci a v polostínu, nesnáší mráz. Vyžaduje humózní půdu, mnoho živin a bohatou zálivku. Po kvetení se seřízne, čímž se podpoří kvetení. Zde se můžete podívat na video jak seříznout lobelky.
Pokud se přehnojí dusíkem, tak pozdě a málo kvete. Rostlina se množí semeny. Semena jsou velmi jemná, a proto se nezasypávají. Výsev se provádí do pařeniště, skleníku či truhlíku v bytě, a to v únoru až březnu. Přepichuje se po 3 až 5 kusech, poté se rostlinky dávají do truhlíků, květinových mís nebo na záhony.
V naší poradně s názvem ROZMNOŽOVÁNÍ KANADSKÝCH NEBO ZAHRADNÍCH BORŮVEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dužíkova eliška.
Jak se rozmnožují kanadské borůvky
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Pro rozmnožování kanadských borůvek budete potřebovat řízky, které získáte z jednoletých větví, které mají průměr nejméně 0,6 cm. Větve musí být zdravé a odříznutí je potřeba provést brzy na jaře pomocí ostrého nože nebo nůžek na stříhání. Řízky by měly obsahovat zdravé listové pupeny.
Odstraňte všechny květní pupeny, ale listové pupeny nechte neporušené. Odříznutou větev rozdělte na řízky o délce kolem 12 cm. Nejlepší je použít řízky, které obsahují pouze listové pupeny, nikoliv ty, které obsahují stopy po odstranění květových pupenů, takže nařežte řízky odpovídajícím způsobem.
Odřízněte kůru 2,5 cm od spodu každého řízku. Seříznuté řízky můžete skladovat až tři měsíce, pokud je to nutné, v plastových sáčcích obsahujících sphagnový mech. Uzavřete sáčky a uchovávejte na chladném místě při teplotě mezi 1 až 5 stupni Celsia s vlhkostí mezi 80 až 90 procenty. Je-li to ale možné, zpracujte řízky hned, aniž byste je ukládali. Čím déle je ukládáte, tím méně šancí, že budou kořenit.
Vytvořte si obdélníkové rozmnožovací lože dostatečně velké, aby se do něho vešly všechny řízky 5 cm od sebe. Umístěte rozmnožovací lože do skleníku na plné slunce.
Smíchejte jeden díl rašeliny a jeden díl hrubého betonového písku a vytvořte kořenové médium. Alternativně můžete smíchat polovinu rašeliny a polovinu vermikulitu nebo perlitu nebo jednu třetinu perlitu, písku a vermikulitu. Naplňte rozmnožovací lože kořenovým médiem.
Přidejte řízky, které svisle zapíchněte do kořenového média s oloupanými částmi dolů. Šedesát procent řízku by mělo být pod povrchem a jedním nebo dvěma listovými pupeny nad ním. Zatlačte médium kolem každého řízku.
Ve skleníku udržujte teplotu kolem 20 stupňů Celsia. Zalévejte jednou týdně a udržujte vlhké kořenové médium. Zvyšte zalévání, když se začnou vyvíjet nové listy.
V polovině června zvyšte skleníkové větrání, kdy už by se měly vyvinout kořeny. Aplikujte týdenně rozpustné nebo pomalu uvolňující se hnojivo, například NPK 15-30-4 nebo NPK 13-36-13. Aplikujte také síran amonný, fosforečnan amonný, močovinu nebo jinou formu dusíku. Dodržujte pokyny uvedené na etiketě hnojiva a dusíkatých přípravků.
V zimě nechte řízky ještě v rozmnožovacích lůžkách. Borůvky budou připraveny k přesazení do vaší zahrady příští rok na jaře.
Při prořezávání lobelií zaštipujte mladé rostliny pro podporu keřovitosti, odkvétající květy pro podporu dalšího kvetení a zastřihujte dlouhé stonky pro udržení tvaru. Pravidelný lehký prořez udržuje lobelie v nejlepším stavu a podporuje tvorbu většího množství květů.
Zaštipování mladých rostlin
Když jsou sazenice lobelií mladé (vysoké asi 2–3 cm), zaštipujte rostoucí konečky, abyste podpořili keřovitější růst a tvorbu většího množství květů.
Odkvétající květy
Pravidelně odstraňujte odkvetlé květy, abyste podpořili nepřetržité kvetení.
Prořezávání pro tvar
Zastřihujte dlouhé stonky až k uzlu (bod, kde se objevuje list nebo pupen), abyste udrželi požadovaný tvar a podpořili hustší růst.
Prořezávání po odkvětu
Po prvním květu lobelii zastřihněte asi o třetinu, abyste rostlinu omladili a podpořili další květ.
Prořezávání
Prořeďte husté listy pro zlepšení proudění vzduchu a pronikání světla, což může pomoci předcházet chorobám.
Načasování
Lobelie prořezávejte brzy až koncem jara a v létě a na podzim zvažte lehké prořezávání, abyste odstranili odumřelé nebo poškozené stonky.
Nářadí
Používejte ostré a čisté zahradnické nůžky, abyste provedli čisté řezy a minimalizovali riziko onemocnění.
Hnojení
Po prořezání můžete aplikovat zředěné tekuté hnojivo pro podporu nového růstu.
V naší poradně s názvem ZAVAŘOVÁNÍ KAPUSTY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zuzana Keilová.
Prosím zavařoval jste někdo kapustu??? jak na to ?? díky Zuzana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Nechte kapustu zkvasit podobně jako zelí. Výsledný produkt je bezlepkový, paleo a je vhodný pro vegany i vegetariány. Tady je recept na dva litry kysané kapusty:
Suroviny:
1 velká hlava kapusty
4-5 šálků organického kadeřávku - velké stonky jsou odstraněny a listy nazřezány na tenké proužky
1 malá organická červená cibule - nakrájená na kostičky
4 čajové lžičky himalájské růžové soli
1 lžíce loupané organické bílé buničiny z kůry citronu
3 stroužky oloupaného česneku
4½ šálků teplé čisté vody (40° C)
1 čajová lžička organického kokosového cukru nebo Rapadury
1 balíček bakteriální kultury pro mléčné kvašení https://www.amazon.com/gp/a…
2 čisté skleněné zavařovací sklenice s víčkem
Postup
1. Odstraňte 4 vnější listy z kapusty, opláchněte, osušte a odložte. Odstraňte košťál a nakrájejte zbývající časti kapusty na tenké plátky nebo použijte kuchyňský robot. Umístěte kapustu a nakrájený kadeřávek do velkého sítka a důkladně opláchněte vodou. Možná to budete muset udělat v několika dávkách v závislosti na velikosti sítka.
2. Do velké mísy dejte omytou kapustu s kadeřávkem, přidejte červenou cibuli, posypte dvěma lžičkami růžové soli a promíchejte čistýma rukama, dokud kapusta a kadeřávek nezačne vadnout a neuvolní kapalinu. Pak to nechte stranou a přejděte k přípravě solanky.
3. Do mixéru dejte zbývající 2 lžičky růžové soli, bílou kůru z citronu, rozmačkaný česnek, vodu, cukr a rozmixujte, dokud to nebude hladké. Nakonec ručné přimíchejte mléčné kultury. Nechejte slanou vodu odležet po dobu 10-15 minut, aby se dobrá bakterie probudila a začala se krmít cukrem. Nalejte slanou vodu na nakrájenou zeleninu a dobře promíchejte rukama, dokud nebude veškerá zelenina pokryta solankou.
4. Směs nandejte do čistých skleněných sklenic a důkladně to rukama nebo velkou lžičkou umačkejte, dokud slanina nezakryje všechnu zeleninu. V horní části každé nádoby ponechte nejméně 6 cm místa na zakrytí.
5. Na začátku odložené 4 okrajové listy z kapusty přeložte a umístěte na vrch fermentované zeleniny, zatlačte dolů na listy, aby se zakryly solankou. Opakujte to i pro druhou sklenici. Tímto dalším krokem pomůžete udržet vaši fermentovanou zeleninu pod solankou. Můžete také použít malou čistou sklenici, která se vejde do nádoby a zeleninu přitlačí ke dnu. Ujistěte se, že máte alespoň 3 nebo 6 cm slaného nálevu nad horní částí fermentované zeleniny a složených listů.
6. Sklenice umístěte do lepenkové krabice, abyste je chránili před světlem. Nechte zeleninu kvasit při pokojové teplotě po dobu 5-7 dnů. Ochutnejte malou část po 4 dnech v letních měsících a 5-6 dnech v chladnějších měsících, abyste zjistili, zda se vám líbí chuť. Pokud se vám líbí chuť, odstraňte horní listy zelí a umístěte fermentovanou zeleninu do ledničky. Čím déle zeleninu kvasíte, tím více bude kyselejší. Poté, co dokončíte fermentaci, umístěte zeleninu do chladničky po dobu až 6-8 měsíců.
7. Pokaždé, když ujíte kysanou zeleninu, uji
Vitálka má ráda suší podmínky a nesnese přemokření, takže vyřadíme rostliny, které vyžadují neustále vlhkou půdu. Ideálním zástupcem pro kombinace s vitálkou je calibrachoa.
Calibrachoa je v Česku známá pod jménem Million Bells nebo Minipetůnie. Je to letnička, která byla vyšlechtěna v nedávné době a je podobná petúnii. Na trhu je k dostání v různých barvách květů a velikostech vzrůstu. Atraktivní květy jsou v barvách žluté a oranžové, můžou být i více barevné.
Dalším vhodným kandidátem na kombinaci s vitálkou je asparágus. Konkrétně jde o Asparágus densiflorus Sprengeri, který běžně koupíte jako pokojovku v květinářství.
Rákosovka japonská varieta Nicolas (hakonechloa macra nicolas) je další z možných druhů ke kombinaci s vitálkou. Její krásné vysoké načervenalé listy vhodně doplní každý květináč osázený vitálkou.
Také povijnice batátová (latinsky Ipomoea batatas) je ideální druh na kombinaci květináče s vitálkou. Je to druh tropické rostliny patřící do čeledi svlačcovitých, jejíž kořenové hlízy jsou známé jako batáty či sladké brambory. Má krásně zelené vejčitě trojboké listy, které se plazí.
Posledním druhem, který je třeba zmínit v souvislosti s kombinací s vitálkou je okrasná kopřiva coleus. Se svými krásně barevnými listy doplní naši kompozici s vitálkou.
Ve svém příspěvku CHOROBY THUJE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena.
Dobrý den,
prosím o radu. Kůra na thuji od země praskla a to až do půlky stromu. Nikdy jsem se s tím nesetkala, nebo jsem si nevšimla, ale hezké to není. Praskliny jsou široké cca 1 cm. Jak a čím je ošetřit? Co s tím? Jsou 2 roky staré a cca 1,2 m vysoké.
Děkuji za odpověď.
Kazdová
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Vzorů, druhů a technik háčkování je celá řada a každý vzor má i jinou techniku háčkování.
Tuniské háčkování: Tuniské háčkování, rovněž nazývané afghánské či úpletové, se obvykle používá na těžší kusy, protože výsledná látka je pevnější než klasicky háčkovaná. Potřebujete dostatečně dlouhý háček se zarážkou na konci. Zejména delší háčky se skládají z násady a pružného provázku.
Filetové háčkování: Filetové háčkování se od ostatních druhů odlišuje svými vzory, které jsou založené na čtvercích. Základ vzoru tak tvoří síť. Vyplněné čtverečky se nazývají bloky, otevřené okénka. Existují i propracovanější oka – proužky a lacetky. Obrácené lacetky vytvářejí kosočtvercové tvary. Síťky mohou být různě velké. Až se naučíte pracovat se schématem, zjistíte, že si můžete za pomoci čtverečkového papíru snadno tvořit své vlastní krásné vzory. Při tvoření základního řetízku pamatujte, že potřebujete při střední velikosti sítě 3 řetízková oka na každý blok či okénko ve schématu plus 3 řetízková oka na obrácení.
Irské háčkování: Irské háčkování stejně jako filetové vzniklo ve snaze kopírovat šitou krajku. Má se za to, že tímto způsobem poprvé háčkovaly řeholnice, ty to pak naučily ženy v Irsku. Říká se mu tedy i „klášterní krajka“ nebo „krajka pro chudé“. Hlavním znakem je vzor z plastických motivů, většinou lístečků a kvítků, spojený otevřenou podkladovou sítí. Podklad se zhotovuje háčkováním řetízkových ok, která se spojí s uháčkovanými motivy. Někdy je podkladem hotová strojově vyrobená síť, na niž se motivy přišívají. Nejlepší jsou výrobky vytvořené výhradně háčkováním s podkladovou síťkou, která obsahuje i některá ozdobná oka, jako jsou pikotky a uzlíky.
Vlásenkové háčkování: Na vlásenkové háčkování, rovněž nazývané vlásenková krajka, potřebujete nastavitelný nástroj (vlásenku) a klasický háček. Vlásenky (vidlice, stávky) jsou tvořeny dvěma ocelovými pruty, které se vkládají do polohovatelného plastového nástavce. Používá se o něco menší háček než normálně a příze se protahuje smyčkami, které vytvoříme kolem zubů.
Postup: Vlásenkové háčkování začněte základním okem, které přeneste na pravou stranu vlásenky. Základní oko nechte otevřené. Dejte přízi za vlásenku a tu pak otočte ve směru hodinových ručiček. Vpíchněte háček zespodu do základního oka a protáhněte, takže na háčku budou dvě smyčky. Oviňte přízi a protáhněte dvěma smyčkami. Takto pokračujte, dokud vlásenku nezaplníte smyčkami, pak je na spodní straně vlásenky stáhněte a přidávejte další, dokud nedosáhnete požadované délky. Středovou část můžete rozšířit tím, že před otočením vlásenky uháčkujete více než jedno oko. Tyto díly pak lze spojit různými háčkovanými
Tato letnička se uplatní hlavně v truhlících a závěsných nádobách, na obruby záhonů či k vytvoření různých ornamentů. Na záhonu je například nádherná ve spojení s ledovkou a afrikánem.
Vitálky jsou vytrvalé byliny spíše plazivého charakteru, jejichž výška nepřesahuje 15 cm. Mají oválné listy, jasně zelené barvy. Ozdobné květy mají hnědý střed a žluté nebo oranžové okvětní lístky. Kvetou během léta.
Lze je použít ve skalkách a v květináčích k pokrytí stěn a svahů nebo k výrobě květinových dekorací.
Vitálka může prosperovat v polostínu, na plném slunci nebo ve stínu a odolává i nárazovým horkům i občasnému mrazu.
Půda pro vitálku by měla dobře odvodňovat, k čemuž můžeme připravit směs třech dílů zahradní zeminy smíchané s jedním dílem hrubého písku.
Zalévá se přiměřeně, vždy počkejte, až půda vyschne, nikdy nedávejte pod květináč talíř. Rostliny bezpečně odolávají několikadennímu suchu.
Od poloviny jara do poloviny léta oceňují přihnojení pomocí extraktu z mořských řas.
Příliš dlouhé stonky je vhodné prořezávat, aby měly kompaktnější tvar.
Jsou velmi citlivé na nadměrné zalévání, které způsobuje rychlou smrt rostliny. Výsadba se provádí ze semen vysévaných velmi povrchně začátkem jara na jejich konečné stanoviště nebo koncem zimy do sadbovačů, přičemž se pak přesazují v polovině jara.
První věc, kterou je třeba zvážit, je vyváženost a kontrast.
Velikost rostlin by měla odpovídat květináči a květináče by měly odpovídat stanovišti. Malé rostliny se ztratí ve velkém květináči, stejně jako se malé květináče ztratí na velkém prostoru.
Rostliny by neměly být větší než dvojnásobek výšky květináče nebo 1 ½krát širší.
Jednoduché rostliny vyžadují zdobený květináč, okázalé rostliny jsou hezčí naopak v jednoduchých květináčích.
V květináči mějte alespoň jednu vysokou rostlinu, jednu výplň a jednu koncovou rostlinu.
Parní trouby patří poslední dobou mezi nejprodávanější spotřebiče, a to hned z několika důvodů: pokrmy z parní trouby jsou chutné i bez použití tuku, není nutné ani příliš solit, jídlu zůstává vlastní aroma. V parní troubě lze najednou připravovat celé menu, takže vám zůstává čas na jinou činnost. Parní trouby nabízejí jednoduché ovládání, většina jich má displej, který vás navede přesně krok po kroku. Kombinované parní trouby je možné používat jako parní i horkovzdušné, nebo i současně. Dalším plusem těchto trub je jejich snadné čištění a údržba, na stěnách nic nepřilne.
Multifunkční parní trouby dovolují použít jak páru s různou intenzitou (vaření v páře se 100% vlhkostí, nastavení teploty od 50 do 96 °C, pečení s 25% vlhkostí od 50 do 23 °C, pečení s 50% vlhkostí s teplotou od 50 do 130 °C), ale také páru zcela vypnout a péct jako v horkovzdušné troubě. Nebo programy kombinovat.
Potraviny si při tomto pečení uchovávají vitamíny, stopové prvky a citlivé živiny i svoji přirozenou chuť a barvu. Pokrmy proto není potřeba tolik solit, výrazně kořenit ani k nim přidávat tuky. U řady pokrmů se také výrazně zkrátí doba přípravy, nic se nevysuší. A například knedlíků byste nikdy nepřipravili v jednom hrnci takové množství, jaké zvládnete najednou v multifunkční troubě. Pro ty, kteří se věnují více domácím činnostem najednou, je určitě příjemné i to, že třeba u rýže nebo u knedlíků se ani po překročení doporučené doby nic nestane. A také se nemusíte bát trouby zaprskané od tuku. Díky páře je údržba rychlá a snadná. Možná ještě větší zážitek nabízí pro laiky vaření knedlíků. V páře je totiž nemůžete rozvařit, ani kdybyste dobu přípravy přetáhli o několik minut.
Kombinované parní trouby dokážou nejen vařit v páře, ale také péct. Vaření v páře, pečení nebo kombinace obojího není pro kombinovanou parní troubu problém díky jemné páře a volitelnému doplňkovému horkému vzduchu. Díky jemné páře se chutě plně rozvinou, aniž byste museli přidávat tuk navíc. Některé trouby jsou vybaveny vlastní nádrží na vodu, jiné potřebují přípojku vody.
Ve třech úrovních vnitřního prostoru parní trouby připravíte kompletní menu, například brambory, rybu a zeleninovou přílohu. Jediným omezením je jednotná teplota páry. Takže vy jen připravíte suroviny a parní trouba se postará o varný proces, aniž byste museli být trvale ve střehu. A výsledek vaření přitom bude zaručen. A i když budete vařit tři aromaticky různé suroviny, přenos jejich vůní mezi sebou navzájem je vyloučen. Do vnitřního prostoru parní trouby je totiž neustále přiváděna nová pára, takže přenos aromatických látek není možný.
