Téma: 

malování pokojů inspirace fotogalerie


Facebook Twitter Pinterest email tisk

Facebook Twitter Pinterest email tisk

Diskuze: poradna malování v bytě

dobrý den všem ;o)
mám doma plynové topení WAF - okolo topidla se dělají tmavé mastné čmouhy. Neví někdo, jak ošetřit zeď za topidlem? Natřela jsem plochu omyvatelným balakrylem - ale to není to správné řešení ;o). Teď mám čerstvě vymalováno a chtěla bych zabránit očouzené zdi.
Neporadí někdo?
díky

Zdroj: diskuze Poradna malování v bytě
Odesláno: 31.8.2016 uživatelem Zuzana Špinková
Počet odpovědí: 0

HÁČKOVÁNÍ PRO ZAČÁTEČNÍKY

Návody na háčkování hraček

Háčkované hračky jsou zpestřením pro naše děti. Jsou jistě také krásnou, originální dekorací do dětských pokojů. Právě při této činnosti můžete popustit uzdu své fantazii. Prakticky se dá uháčkovat cokoli. Zde jsou postupy a inspirace pro vás: http://hackovani-navody.eu/

Detail odstavce: Návody na háčkování hraček
Zdroj: Háčkování pro začátečníky
Zveřejněno: 31.7.2016


Facebook Twitter Pinterest email tisk

OVOCNÝ DORT

Fotografie

Zde je mnoho různých variací, které mohou posloužit jako inspirace při pečení toho vašeho dortu: ovocný dort foto.

Detail odstavce: Fotografie
Zdroj: Ovocný dort
Zveřejněno: 28.10.2015

MALOVÁNÍ BYTU

Malování bytu cena

Orientační ceny za vymalování bytu na bílo, v závorce za barevný odstín – použitý materiál PRIMALEX Profitech Arctic:

  • malba bytu 1+1, cca 120 m2 x 30 je 3 600 Kč (barevně 3 900 Kč)
  • malba bytu 2+1, cca 180 m2 x 30 je 5 400 Kč (barevně 6 000 Kč)
  • malba bytu 3+1, cca 240 m2 x 30 je 7 200 Kč (barevně 8 100 Kč)

Detail odstavce: Malování bytu cena
Zdroj: Malování bytu
Zveřejněno: 19.2.2015

MALOVÁNÍ BYTU

Rady na malování bytu

Základem je vystěhování nábytku, případně alespoň jeho odtažení od stěn. Pokud máte možnost, je nejlepší vystěhovat všechen nábytek pryč z pokoje, aby vám při malování nepřekážel.

Dalším krokem je řádné zakrytí zbývajícího nábytku a podlahy. Ať už používáte při malování štětku, váleček nebo stříkací pistoli, vždy musíte počítat s nepořádkem, který se při malování pokoje nadělá.

Na zakrytí poslouží speciální zakrývací plachty. Určitě je dobré speciální zakrývací páskou zajistit i drobnosti, jako jsou vypínače a zásuvky – ušetříte si tak spoustu práce při úklidu.

Před malováním bytu je potřeba připravit i samotné stěny.

Je důležité pohlídat si teplotu a vlhkost vzduchu. Ideální teplota pro malování se pohybuje mezi 10–30 °C. Na obalu barvy obvykle najdete upřesnění podmínek, za jakých barvu nanášet. Obecně platí, že čím nižší teplota a vyšší vlhkost vzduchu, tím pomaleji malba schne.

Vždy je lepší malovat za plného denního světla. Umělé osvětlení a večerní šero mohou zkreslovat barvu nátěru.

Malování začínejte od stropu. Natírejte ho postupně v pruzích širokých přibližně 1 metr. Alespoň vrchní nátěr by měl být nanášen ve směru dopadajícího světla – nebudou pak vidět šmouhy.

Směr malování volte tak, aby na malované plochy nedopadal stín. Obvykle se postupuje od okna směrem do místnosti.

Při každém malování je potřeba nanést minimálně dvě vrstvy nátěru. Každou další vrstvu nanášejte až po několika hodinách. Přesnou dobu zpravidla najdete uvedenou na etiketě. Mějte na paměti, že předchozí vrstva musí alespoň mírně zaschnout.

Detail odstavce: Rady na malování bytu
Zdroj: Malování bytu
Zveřejněno: 19.2.2015

MALOVÁNÍ BYTU

Kombinace žluté malby

Žlutá barva se hodí do chladnějších místností, světle žlutá barva místnost zvětší, tmavě žlutá až okrová barva ji zútulní. Citronově žlutá je klidnější variantou klasické žluté, takže zahřívá i uklidňuje. Žlutá barva je veselá a živější děti může dráždit. Některé děti mohou mít i v novorozeneckém věku problémy se spaním právě díky nevhodně zvolené barvě stěn.

Zde můžete vidět ukázky žluté malby.

Detail odstavce: Kombinace žluté malby
Zdroj: Malování bytu
Zveřejněno: 19.2.2015

RECEPTY NA SRNČÍ GULÁŠ

Inspirace

Ingredience: 1 kg odleželé zvěřiny (nejlépe z krku nebo plece), 10 dkg másla, 2 střední cibule, 1/4 kg slaniny pokrájené na kostky, sůl, pepř, lžička roztlučeného kmínu, 5 lžic rumu, 5 dkg másla a 4 dkg hladké mouky na jíšku, citronová šťáva

Postup: Maso pokrájíme na kostičky, cibuli na kolečka a na másle podusíme. Přidáme sůl, pepř, kmín, rum a vše dusíme, dokud není zvěřina měkká. Do omáčky přidáme trochu masoxu, jíšku a necháme přejít varem.

Příloha: brambory, rýže, jemný knedlík, kompoty či saláty

Detail odstavce: Inspirace
Zdroj: Recepty na srnčí guláš
Zveřejněno: 15.2.2019

MALOVÁNÍ BYTU

Malování bytu v paneláku

Nejprve je třeba odstranit starou malbu, povrch zasádrovat, vybrousit, napenetrovat a teprve potom nanést barvu. U sádrokartonů se postupuje obdobně. Spoje se zasádrují, přelepí páskou a obrousí se. I v tomto případě je základem povrchových úprav penetrace, a teprve potom se nanáší barva.

Při této práci není přílišný rozdíl mezi stěnami ve starší bytové zástavbě a v panelových domech. U starší omítky najdeme výrazné stopy po skobách, skobičkách a hřebících. Stěnu také musíme zbavit prachu a neudržitelných kousků malby. Jestliže chceme, aby stěny po dekorativní úpravě vypadaly opravdu dobře, musíme všechny povrchové nerovnosti odstranit.

Před nanesením nového nátěru je třeba vyhladit povrchové nerovnosti stěrkovými hmotami, které se od sebe liší podle podkladu. Velké nerovnosti odstraníme hrubým štukem, menší sádrou. Chceme-li mít stěny opravdu hladké, použijeme k jejich vyhlazení stěrkovou hmotu nebo sádrovou omítku, která se nanáší ocelovým hladítkem. Může se snadno vyhladit až do takzvaného sádrokartonového efektu. Jednou z hlavních výhod sádrových omítek a stěrek je to, že se nemusí ve finále přebrousit. Pouze se navlhčí a hladkou houbovou stěrkou se dorovnají případné nerovnosti. Broušení za sucha s tvorbou prachu tak úplně odpadá.

Když máte připravené stěny, můžete začít s malováním.

Detail odstavce: Malování bytu v paneláku
Zdroj: Malování bytu
Zveřejněno: 19.2.2015

RÝMOVNÍK

Použití a účinky

Při rýmě je dobré vdechnout vůni z lístků rozlámaných v ruce. Odvar z 1 lístku rýmovníku na 200 ml vody se popíjí při vysokém tlaku, cholesterolu a srdečních potížích. Výluh z rýmovníku lze použít na drobné ranky a spáleniny, urychluje hojení. Rýmovník navíc z místnosti, ve které je pěstován, odhání svým aromatem (jako meduňka s mátou dohromady) hmyz, působí proti komárům, mouchám nebo molům.

Rýmovník je vhodný do ložnic, dětských pokojů, obýváků, respektive kamkoli do bytu. V místnosti, kde je umístěn, se zcela prokazatelně lépe dýchá, rýmovník dokonce pomáhá astmatikům. Doporučuje se také při vysokém tlaku, cholesterolu a srdečních potížích. Jeho užívání pomáhá rovněž odstraňovat ledvinové a žlučové kameny.

Rýmovník se dá použít jako „angínovník“ – využívá se jako prevence před vznikem angíny.

Detail odstavce: Použití a účinky
Zdroj: Rýmovník
Zveřejněno: 3.2.2016

LISTOVÉ TĚSTO

Slané jednohubky z listového těsta

Ingredience: 500 g listového těsta, vejce, balkánský sýr, sušená rajčata, olivy, hermelín, brusinkový džem, niva, šunka, salátová okurka, klobása, kyselá okurka, anglická slanina

Technologický postup: Těsto rozválíme na pomoučeném vále na tenkou placku a nakrájíme na čtverečky asi 5 x 5 cm a přendáme na plech vyložený pečicím papírem. Suroviny na náplně nakrájíme na malé kousky (sýry na silnější plátečky, olivy na poloviny nebo na kolečka, rajčata na menší proužky, slaninu a šunku na proužky stočené do kornoutků, klobásu na kolečka a okurky na čtvrtiny plátků). Podle výše uvedené inspirace nebo vlastní fantazie klademe na těsto a trochu přitlačíme. Pečlivě potřeme rozšlehaným vejcem (můžeme do něj zašlehat na špičku nože utřeného česneku pro vůni) a pečeme při 250 °C dozlatova. Doba pečení se pohybuje mezi 7–9 minutami (raději hlídáme). Chutnají teplé, vlažné i vychladlé.

Detail odstavce: Slané jednohubky z listového těsta
Zdroj: Listové těsto
Zveřejněno: 25.4.2017

MALOVÁNÍ BYTU

Vhodné barvy na malování bytu

Glejové – prodávají se ve formě prášku a jsou rozpustné ve vodě, méně kvalitní, ale vzdušné.

Vápenné – vhodné zejména do vlhkého prostředí s nebezpečím vzniku plísní, například v případě nedokonale izolovaných staveb nebo rekreačních chalup; používají se pouze na nové omítky nebo na předchozí vápenné nátěry.

Hliníkové – s vysokou prodyšností a relativně nízkou cenou; tyto nátěry neodolávají vodě, nejsou odolné při otírání za sucha a lze je snadno odstranit před dalším malováním.

Disperzní – kvalitní barvy s vysokou krycí schopností, prodávají se jako odolné proti otěru za sucha, respektive za mokra, jsou omyvatelné, ale na úkor nižší prodyšnosti.

Latexové – jsou odolné, lesklé, omyvatelné, s nízkou prodyšností.

Bio barvy – vyrábějí se na bázi přírodní pryskyřice, používají se pro nátěry v interiéru, například na omítku, beton, zdivo, sádrokarton nebo i na tapety; jsou propustné pro páry, což umožňuje podkladu dobře dýchat, protože povrch se po namazání neuzavře.

Univerzální – obsahují ještě vyšší obsah pojiva než předchozí nátěrové hmoty a vyrábí se v lesklém nebo matném provedení, používají se na povrchovou úpravu prostor s trvalou vlhkostí.

Speciální – jsou určené zejména na určitý druh podkladu, například na sádrokarton; neznamená to však, že je lze použít jen na daný materiál.

Plnotónové a koncentráty – jsou vysoce koncentrovanými stínovacími barvami s obsahem velkého množství barevných pigmentů, používají se k dosažení odstínu bílých glejových, latexových a disperzních barev.

Detail odstavce: Vhodné barvy na malování bytu
Zdroj: Malování bytu
Zveřejněno: 19.2.2015

ZÁNĚT ACHILLOVY PATY BABSKÉ RADY

Příčiny

Šlachy jsou náchylné k zánětům při nepřiměřeném zatížení, které může být dlouhodobé ale i nárazové. Nedá se říct, že u sportovců bývá zánět šlach „horší“, naopak závažnější může být právě u lidí, kteří nesportují a toto onemocnění mají způsobené třeba prací. Jednostranná zátěž pravidelného charakteru a současné přetěžování některých svalů jsou nejčastější důvody, proč záněty šlach trpí i nesportovci.

Záněty mohou postihnout nejen šlachy na dolních končetinách ale i šlachy na horních končetinách, toto onemocnění ale nepostihuje jen sportovce (nejčastěji záněty šlach na horních končetinách trpí tenisté a golfisté), ale i lidé pracují na PC, nebo i dělníky, kteří mají monotónní práci rukama (rutinní opakování jednotvárných pohybů). Záněty šlach na horních končetinách mívají ale i ženy, které často nosí své děti.

Zánět šlachy mohou kromě sportu způsobit i práce na zahradě, tesařské práce, úklidové práce, házení lopatou, malování, praní v ruce.

Detail odstavce: Příčiny
Zdroj: Zánět achillovy paty babské rady
Zveřejněno: 27.4.2019

MALOVÁNÍ BYTU

Jakou barvu na malování bytu

Barvy do obývacího pokoje:

  • Žlutá – hodí se do chladnějších místností, světle žlutá místnost zvětší, tmavě žlutá až okrová ji zútulní. Citronově žlutá je klidnější variantou klasické žluté, takže zahřívá i uklidňuje.
  • Zelená – zvlášť vhodná je světle zelená. Její teplou, svěží variantu zvolte v případě chladnějšího pokoje, ideálně s nábytkem ze světlého nebo černého dřeva; pistáciovou zelenou nebo mátově zelenou snesou teplejší místnosti s tmavě hnědým nábytkem.
  • Oranžová – nejlevnější odstín, který seženete všude, je trochu nudný, zkuste použít sofistikovanější oranžovou – buď lehce okrovou, žlutooranžovou, nebo lososovou!

Barvy do ložnice:

  • Světle modrá – ložnicová klasika, která uklidňuje a rozšiřuje malé prostory. Hodí se k ní bílé nebo dřevěné doplňky.
  • Světle zelená – pokud se to nepřežene, je zelená uklidňující, přírodní barva. V ložnici působí svěžím dojmem a s dobře zvolenými doplňky je v zelené ložnici velmi útulno.
  • Světle fialová – modernější varianta světle modré, dobře působí zvlášť v odstínu lila a v kombinaci s dřevěnými nebo bílými doplňky a nábytkem.

Barvy do dětského pokoje:

  • Modrá – nic s ní nezkazíte – modrá je uklidňující a podporuje snění.
  • Žlutá – je veselá a živější děti může dráždit. Některé děti mohou mít i v novorozeneckém věku problémy se spaním právě díky nevhodně zvolené barvě stěn.
  • Trikolora – klasická kombinace barev se bude líbit holkám i klukům.
  • Modro-oranžová – vyvážená kombinace doplňujících se barev se líbí hlavně chlapcům.
  • Zelená – spousty odstínů a spousty možností. K tomu koberec à la travička a zamilovaný pokojíček je na světě!

Barvy do kuchyně:

  • Oranžová – povzbuzuje chuť k jídlu i ke komunikaci
  • Červená – nabádá k aktivitě, ale cholerické jedince může dráždit
  • Modrá – chcete zhubnout, modrá barva tlumí chuť k jídlu

Detail odstavce: Jakou barvu na malování bytu
Zdroj: Malování bytu
Zveřejněno: 19.2.2015

MALOVÁNÍ BYTU

Malování bytu svépomocí

Než s malováním začnete, sežeňte si vše potřebné. Mezi nástroje, které by vám doma neměly chybět, patří malý a velký váleček, sádra na opravu případných děr, igelity a krycí fólie, díky nimž ochráníte co nejvíce materiálů. Dále se v obchodě poohlédněte po stírací mřížce a teleskopické tyči, která se bude hodit při malování stropu. Zapomenout byste neměli ani na plochý štětec, s nímž se dostanete na těžko přístupná místa. Neopomenutelná je barva, respektive druh barvy a její tón. Veškerý nábytek musí pryč od stěn, a pokud něco nejde vystěhovat přímo z místnosti, přesuňte to alespoň do středu pokoje. Jakmile máte pryč nábytek a vybavení pokoje, přejděte k zakrytí nábytku a rolování koberců, které nesmějí přijít do styku s barvou či nátěrem. Jestli je všechno, co je potřeba, mimo dosah barvy a případného zničení, můžete se vrhnout na samotné malování. Stěny, které budete malovat, je potřeba nejdříve zkontrolovat. V případě, že na nich máte klihové barvy, musíte je seškrábat. Budete-li malovat na vápennou omítku nebo oškrábanou zeď, je vhodné provést širokým štětcem základní nátěr penetrací. Pamatujte, že stěny, které se budou malovat, musí být ometeny. Na prach totiž nechytí sebelepší barva. Po úpravě stěn přejděte k samotnému nátěru. Abyste docílili skutečně pravidelné barevné vrstvy, nesmí se barva po ponoření válečku do vědra s barvou nanášet přímo na stěnu. Přejeďte před nátěrem válečkem přes stírací mřížku, která barvu na válečku rovnoměrně rozprostře, poté nanášejte na stěnu. Tímto postupem také zabráníte nežádoucímu stékání a okapávání barvy. S malováním začínejte vždy od stropu. Ten natírejte v pruzích o šířce 1 metru, postupujte směrem od okna ke dveřím. Veškeré hrany a přechody nejprve natřete plochým štětcem tak, že nejprve nedotáhnete až do kraje a pak naneste barvu přímo na okraj. Tím docílíte přesných hran, neboť štětec lépe přilne k povrchu stěn. Předběžný nátěr štětcem nesmí před zahájením práce s válečkem zaschnout. Pokud by se tak stalo, nátěr zopakujte. Při nátěru stěn nanášejte barvu válečkem křížem krážem. Nepravidelný nátěr se pak při dalším kroku vyrovná rovnými tahy válečkem. Barva musí pořádně zaschnout. Mezi jednotlivými vrstvami malby je dobré počkat šest až dvanáct hodin. Odstraňte malířské fólie, natáhněte zpět koberce, vraťte nábytek na původní místo a máte hotovo.

Detail odstavce: Malování bytu svépomocí
Zdroj: Malování bytu
Zveřejněno: 19.2.2015

SMUTEČNÍ ŘEČ NA POHŘBU

Jak napsat smuteční řeč

Smuteční projevy na pohřbech je pro nezkušené řečníky těžké sestavit. Obvykle se obávají toho, aby jejich řeč dávala smysl, nebyla příliš dlouhá a lidé jí rozuměli. Stejně tak by měli myslet i na to, aby se v ní neobjevila slova, která bude mít řečník problém vyslovit. Na pohřbech je samozřejmě nutné dodržovat jistou pietu, ale i tak se může v projevu objevit mírný humor, pokud se to k zesnulému hodí. Řečník musí myslet také na to, že ho v průběhu jeho proslovu mohou zasáhnout projevy smutku, i s nimi se musí vypořádat. Nemusí se za to ale stydět, u neprofesionálních řečníků, kteří mluví na pohřbech svých blízkých, se to stává. K vytvoření smuteční řeči mohou jako vzory posloužit i její ukázky, které následují dále v tomto článku. Jedná se o vzor smuteční řeči na pohřbu maminky, tatínka, babičky a dědečka. Tyto vzory slouží jako inspirace, třeba řečníka zaujme některé slovní spojení, nebo stavba řeči. Není ale nutné se těchto vzorů doslova držet. Jedná se jen o ukázky, jak je možné smuteční řeč uchopit.

Detail odstavce: Jak napsat smuteční řeč
Zdroj: Smuteční řeč na pohřbu
Zveřejněno: 24.11.2017

ŠATNA

Co je to šatna

Snad každého člověka čeká okamžik, kdy si začne budovat svůj vlastní domov. K tomu patří přemýšlet, bez kterých místností a zařízení se člověk prostě neobejde. Je jasné, že kuchyň, toaleta a koupelna jsou absolutní nezbytností. Návrh dalších místností je pak již na uvážení jednotlivce. Bude si přát mít kuchyň s obývacím pokojem dohromady? Nebo spojí ložnici a obývací pokoj? Kolik ve svém vysněném domově bude mít dětských pokojů? A je potřeba mít i pracovnu, nebo se bez ní obejde? Otázek padá mnoho. Stejně tak je to i se zařízením, snad každý člověk počítá, co vše bude ve svém novém domově potřebovat, bez kterého vybavení se neobejde. Určitou komplikací mohou být skříně. Najednou je potřeba řešit jaké skříně se do nového domova budou hodit, kolik jich bude, kolik zaberou prostoru a jak se dají umístit, aniž by zabíraly mnoho místa. A právě s tím souvisí i téma tohoto článku. Určitým moderním trendem se totiž stává vybudování šatny. Snad každá žena si již od dětství přála mít vlastní šatnu, v níž by vše její oblečení a módní doplňky byly hezky a přehledně srovnané. Prostor, kde by se mohla kochat svými novými kousky oblečení. Touha po šatně ale již není jen záležitostí žen, ale šatnu si přeje i řada mužů. I muž jistě ocení to, co mu šatna nabízí, a to kousek soukromí, přehlednost a praktičnost. Šatna bývá obvykle umístěna blízko ložnice, nebo zakomponována přímo do ní.

Detail odstavce: Co je to šatna
Zdroj: Šatna
Zveřejněno: 29.5.2017

RÝMOVNÍK

Rostlina molice alias rýmovník

Rýmovník (Plectranthus argentatus) patří do čeledi hluchavkovitých a rodu molic. Rod molice zahrnuje kolem 350 druhů jednoletých nebo vytrvalých stálezelených rostlin. A pozor, nepěstují se jen pro listy, ale i pro své květy. Pocházejí z teplejších částí Afriky, Madagaskaru, Asie, Austrálie a tichomořských ostrovů.

Plectranthus amboinicus

Je z botanického hlediska jen krátce žijící polokeř se sukulentními listy velkými jako dlaň a malými bělorůžovými květy. Pro amatérské zahrádkáře a kuchaře představuje aromatickou, ale také poněkud tajemnou rostlinu. V obchodech a v literatuře se objevuje rovněž pod synonymy Coleus amboinicus a Solenostemon amboinicus, Němci mu říkají španělský tymián, indický brutnák nebo mexické oregano.

Jemně nasekaný Plectranthus amboinicus aneb rýmovník eukalyptový se dobře hodí do salátu a okořeňuje polévky. Vždy zdravě vypadající listy poslouží také jako vynikající obloha pokrmů. Rostlina se využívá především ve španělské a mexické kuchyni a platí za jedno z nejdůležitějších koření na karibských ostrovech.

Plectranthus argentatus

Plectranthus argentatus aneb rýmovník pochází z Austrálie. Má stříbřitě ochlupené stonky s hustě rostoucími vejčitými listy dlouhými 5 až 11 cm. Listy mají světle šedozelenou barvu a vykrajované okraje. V místě svého původu roste jako stálezelený keř.

Plectranthus forsteri

Plectranthus forsteri aneb moud Forsterův je divoce rostoucí druh z východu Austrálie, Fidži a Nové Kaledonie. Vytváří i přes metr dlouhé převislé šlahouny s množstvím zelených, bíle lemovaných listů. Panašované druhy této molice se skutečně stanou ozdobami truhlíků na vašem parapetu či balkóně.

Plectranthus purpuratus

Plectranthus purpuratus aneb moud purpurový se pěstuje jako rostlina vhodná k inhalování. Obsahuje vonné silice, které působí proti rýmě nebo ucpanému nosu. Zároveň slouží jako odpuzovač much nebo komárů – přes léto vytváří krásné dlouhé převisy, které obsahují silice odpuzující mouchy, komáry, mšice a jiné záškodníky. V zimě vám možná vykvete bílými, pyskatými kvítky, které raději odstraňte, aby rostlinku nevyčerpávaly. Pěstuje se jako přenosná rostlina, kterou je v říjnu potřeba odnést do světlých prostor s teplotou od 8 do 15 °C. Pro pěstování používáme klasický zahradní substrát. Nezapomínáme rostlinu během vegetace přihnojovat. Moud stále rychle dorůstá, takže můžete pravidelně stříhat jeho vonné lístky, které nastříháte, natrháte a umístíte všude tam, kde chcete dýchat eukalyptovou vůni. Je to vhodná rostlina do ložnic, dětských pokojů, obýváků. Pomáhá v boji proti rýmě, prokazatelně se lépe dýchá ve vytápěných místnostech. Při rýmě a nachlazení se doporučuje inhalovat aromatické látky z několika lístků rozlámaných v dlani. Pomáhá i astmatikům.

Detail odstavce: Rostlina molice alias rýmovník
Zdroj: Rýmovník
Zveřejněno: 3.2.2016

SOLÁRNÍ VYTÁPĚNÍ

Vzduchové solární vytápění

Solární topné systémy používají vzduch jako plynulý přenos solární energie. Solární vzduchové kolektory mohou přímo vytápět jednotlivé místnosti, nebo mohou popřípadě ohřívat proniknutý vzduch do ventilátoru, nebo být zdrojem vzduchu tepelného čerpadla, prostřednictvím cívky.

Vzduchové kolektory produkují teplo dříve a zároveň déle než kapalinový systém, tímto mohou produkovat více použitelné energie během topné sezóny, než kapalinové systémy stejné velikosti. Také na rozdíl od kapalinových systémů jsou systémy stlačeného vzduchu chráněny před mrazem a drobné úniky, z kolektoru nebo přívodního potrubí, nezpůsobují výrazné problémy, i když dojde ke snížení výkonu. Nicméně, vzduch je méně účinné přenosné zařízení tepla než kapalina, takže solární kolektory vzduchové pracují při nižší účinnosti, než kapalinové solární kolektory.

Ačkoliv některé rané vzduchové solární systémy používaly vyhřáté kameny (lože hornin) k uchovávání energie, přesto není tento způsob doporučován, protože je neefektivní, může způsobovat problémy s kondenzací a plísněmi v loži hornin a má nežádoucí účinky, této vlhkosti a plísní, na kvalitu vzduchu.

Solární vzduchové kolektory jsou často zabudovány do stěn nebo střech, bývají skryté. Například mohou být pod taškami na střeše, kde je při proudění vzduchu využíváno teplo absorbované do tašek.

Většina topných solárních systémů jsou ohřívače vzduchu přímo v místnosti, ale i relativně nová zařízení vzduchových kolektorů mají omezené použití v domácnostech.

Ohřívače vzduchu v místnosti

Vzduchové kolektory pro vytápění jednoho nebo více pokojů lze instalovat na střechu nebo na vnější zdivo (směrované na jih). Přestože jsou k dispozici pro instalaci tovární kolektory, jste-li kutil, můžete se rozhodnout postavit a instalovat svůj vlastní vzduchový kolektor.

Kolektor se skládá z vzduchotěsného, izolovaného rámu a černé kovové desku, která absorbuje teplo přes sklo před ní. Sluneční záření ohřívá desku, která ohřívá vzduch v kolektoru. Ventilátor táhne vzduch z místnosti do kolektoru a vyfukuje ho zpět do místnosti. Střešní kolektory vyžadují potrubí, jimž proudí vzduch mezi jednotlivými místnostmi. Nástěnné kolektory jsou umístěny přímo na jižní zdi a otvory jsou prořezány stěnou, pro přísun vzduchů do kolektorů a dodávku tepla to místnosti.

Jednoduché boxy okenních kolektorů se vejdou do stávajícího okenního otvoru. Mohou být aktivní (pomocí ventilátoru) nebo pasivní. U pasivních typů vzduch vstupuje do spodní části kolektoru, zahříváním se zvedá a proudí do místnosti. Přepážka nebo klapka zabraňuje proudění vzduchu z místnosti zpět do panelu, když nesvítí slunce. Tyto systémy poskytují pouze malé množství tepla, protože plocha kolektoru je poměrně malá.

Absorbující vzduchové kolektory

Absorbující vzduchové kolektory používají jednoduchou technologii pro zachycení sluneční teploty, na vyhřátých budovách. Kolektory se skládají z tmavých, perforovaných plechů, instalovaných v průběhu stavby na jižní zdi. Prostor vzduchu je vytvořen mezi starou zdí a novou fasádou. Tmavá vnější fasáda absorbuje sluneční energii a ve slunné dny rychle ohřívá vzduchovou kapsu, i když je venkovní vzduch studený.

Ventilátor čerpá přiváděný vzduch do budovy přes malé otvory v kolektorech a ze vzdušných prostorů mezi kolektory na jižní stěně. Solární energie ohřívá vzduch v absorbovaných vzduchových kolektorech až o 4,5°C. Na rozdíl od jiných technologii, pro vytápění vnitřních prostor, absorbující vzduchové kolektory nevyžadují drahé zasklení.

Absorbující vzduchové kolektory jsou nejvhodnější pro velké budovy s maximem větracích zařízení, což je skutečnost, která z nich dělá, v dnešní době dobře utěsněných domů, nevhodné. Nicméně malé absorbující vzduchové kolektory mohou sloužit k předehřátí vzduchu, proudícího do ventilátoru obnovy tepla, nebo by mohly zahřát vzduch v cívce, která je zdrojem tepla vzduchového čerpadla, zlepšit jeho účinnost a komfortní úroveň pro chladné dny. Žádné informace, k nákladové efektivnosti pomocí absorbujících vzduchových kolektorů, v současné době nejsou k dispozici.

Detail odstavce: Vzduchové solární vytápění
Zdroj: Solární vytápění
Zveřejněno: 28.3.2013

SÁDROKARTON

Sádrokartonové desky

Sádrokartony lze rozdělit na dva základní druhy, a to na sádrokartonovou desku (SDK) a sádrovláknitou desku (SVD).

Sádrokarton je lehký, pevný, dobře opracovatelný, nehořlavý, propouští vodní páru a vyniká dlouhou životností.

Výhody sádrokartonu jsou: tvarovatelnost, pevnost, snadné řezání, dlouhá životnost, dobré izolační vlastnosti, snadná manipulace a instalace.

Nevýhody sádrokartonu jsou: zvýšená prašnost při finálním přebroušení, větší spotřeba barvy při malování, sádrokarton se musí před malováním opatřit nátěrem penetrace, malá nosnost.

Sádrovláknitá deska

Sádrovláknité desky jsou tvořeny sádrou vyztuženou dřevěnými vlákny, což bývají velmi často vlákna rozmělněného novinového papíru.

Výhodou těchto desek je to, že stejně jako sádrokartonové desky neobsahují formaldehyd a jsou zdravotně nezávadné. Vyšší tuhost a vysoká tvrdost povrchu sádrovláknitých desek umožňuje jejich použití jako materiálu, který působí v konstrukci staticky (ztužuje dřevostavbu ve vodorovném směru). Sádrovláknité desky mají také lepší akustické parametry oproti sádrokartonovým deskám a mají vysokou únosnost zavěšených předmětů. Co se týče odolnost proti vlhkosti, sádrovláknité desky mají parametry na úrovni impregnovaného sádrokartonu GKBI.

Nevýhodou pak je obtížnější opracovatelnost těchto desek a vyšší cena. U sádrovláknitých desek se také používá jiná spárovací technika než u sádrokartonu.

Sádrovláknité desky poskytují projektantovi a uživateli domu na bázi dřeva mnoho dalších výhod. Desky jsou díky své homogenní sádrovláknité struktuře stabilní a vysoce zatížitelné a stejně tak odolné proti mechanickému zatížení. Pro statické vyztužení budov jsou dány stejné únosnosti jako u desek na bázi dřeva. K dispozici jsou jednoduché návrhové tabulky a příklady pro smykové namáhání stěnových panelů dle nové ČSN 73 1702. Desky poskytují vynikající zvukovou izolaci a jsou vhodné i pro prostory s měnící se vlhkostí vzduchu (například koupelny). S hodnotou lambda λR=0,32 W/mK se vyznačují dobrou tepelnou vodivostí. Součinitel difúzního odporu je μ=13, desky jsou difúzně otevřené. Sádrovláknité desky jsou vzduchotěsné, takže jsou ekonomicky vhodné i pro konstrukce nízkoenergetických a energeticky pasivních domů.

Sádrovláknitá deska má objemovou hmotnost 1 150 kg/m3. Nejčastější rozměr sádrovláknité desky je 12,5 x 1 250 x 2 000 mm.

Druhy sádrokartonových desek

Sádrokartonové desky jsou snadno opracovatelné a neobsahují formaldehyd, jsou tedy zdravotně nezávadné. V dřevostavbách jsou často využívány, protože zvyšují tepelnou akumulační schopnost domu a jsou schopné přijímat i vydávat vzdušnou vlhkost, čehož využívají jak difúzně otevřené, tak uzavřené konstrukční systémy. Tyto desky však nelze použít jako konstrukční desky, pouze jako obklady.

Rozlišuje se hned několik druhů sádrokartonových desek a každá má svou speciální zkratku.

Sádrokartonové desky (GKB, RB) – Tento základní typ desek má bílo-šedou barvu kartonu s modrým popisem a používá se jako běžný obklad do interiérů. Vlhkost prostředí, ve kterém je tento sádrokarton použit, by neměla přesahovat 65 % při teplotě 20 °C. Bílo-šedý sádrokarton se nejčastěji používá v tloušťce 12,5 mm, šířce 1 250 mm a délce od 2 000 do 3 000 mm, jeho hustota se pohybuje okolo 640 kg/m³. Při rozměrech sádrokartonu 12,5 x 1 250 x 2 500 mm je hmotnost jedné desky 25 kg.

Sádrokartonové desky impregnované (GKBI, RBI) – Barva těchto desek je zelená s modrým popisem a jsou určené do místností se zvýšenou vlhkostí až 75 % při teplotě 20 °C. Je to takzvaný sádrokarton do koupelny. Zelený sádrokarton se nejčastěji používá v tloušťce 12,5 mm, šířce 1 250 mm a délce od 2 000 do 3 000 mm, jeho hustota se pohybuje okolo 650 kg/m³. Při rozměrech sádrokartonu 12,5 x 1 250 x 2 500 mm je hmotnost jedné desky 25,4 kg.

Sádrokarton se zvýšenou požární odolností (GKF, RF) – Tyto šedo-bílé (popřípadě na rubové straně růžové) desky mají červený popis a používají se při požadavku na zvýšení požární odolnosti budovy, například v bytových domech. Desky jsou vhodné do vlhkosti 65 % při 20 °C. Protipožární sádrokarton je upraven tak, aby v případě požáru deska odolala po delší dobu než obyčejný sádrokarton. Toho je docíleno jednak úpravou povrchového kartonu, ale především vyztužením sádry skelnými vlákny. Protipožární sádrokarton se nejčastěji aplikuje v tloušťkách 12,5 a 15 mm, šířce 1 250 mm a délce od 2 000 do 3 000 mm, a to v prostředí s relativní vlhkostí do 65 % při teplotě 20 °C. Hustota protipožární sádrokartonové desky se pohybuje okolo 800 kg/m³. Při rozměrech sádrokartonu 15 x 1 250 x 2 500 mm je hmotnost jedné desky 37,2 kg.

Sádrokarton pro požární odolnost, impregnovaný (GKFI, RFI) – Tyto desky kombinují vlastnosti dvou předchozích typů sádrokartonu, tedy desek pro požární odolnost a impregnovaných. Mají zelenou barvu a červený popis. Zelený sádrokarton s červeným popisem se nejčastěji používá v tloušťce 12,5 mm, šířce 1 250 mm a délce od 2 000 do 3 000 mm, jeho hustota se pohybuje okolo 800 kg/m³. Při rozměrech sádrokartonu 12,5 x 1 250 x 2 500 mm je hmotnost jedné desky 37,2 kg.

Rozměry sádrokartonových desek

Nejběžnější rozměry (tloušťka x šíře x délka v mm) sádrokartonových desek, které se v Evropě prodávají, jsou: 9,5 x 1 250 x 2 000 mm; 12,5 x 1 250 x 2 000 mm; 15,0 x 1 250 x 2 000 mm.

V obchodech jsou k dostání také speciální formáty, které jsou však pouze na objednávku.

Ceník

Ceny sádrokartonových desek jsou různé, částka je nejvíce ovlivněna výrobci a pak marží obchodníků. Pro představu se můžete podívat na tyto ceny.

Detail odstavce: Sádrokartonové desky
Zdroj: Sádrokarton
Zveřejněno: 18.6.2016

ŠATNA

Šatna v domě

Mnoho lidí si už ani neumí představit, že by žili jinde než v rodinném domě. Vyhovuje jim mít své soukromí, které neruší žádný hluk ze sousedních bytů. Spousta lidí také tvrdí, že právě šatna se zařizuje lépe v rodinném domě než v panelákovém bytě (což už dnes nemusí být pravda). Lidé se ale mohou do rodinných domů stěhovat dvěma způsoby. Buď si nechají rodinný dům přímo postavit podle jejich přání s tím, že zde se už v návrzích může počítat se šatnou, nebo se nastěhují do domu, který byl již dříve postaven, a oni se přizpůsobí rozložení jeho místností, nebo si místnosti upraví. V tom prvním případě kdy si člověk dům nechá postavit, už tedy může od začátku s šatnou počítat, to znamená, že pro ni může vymezit speciální místnost, nebo například počítat s větší ložnicí s tím, že u jedné stěny bude umístěná šatna. V případě, že se majitel rozhodne, že chce mít šatnu v oddělené místnosti, obvykle ale zároveň chce, aby vchod do této místnosti vedl z jeho ložnice. Bylo by velmi nepraktické mít například šatnu v přízemí, ale ložnici v patře. Oddělená šatna má tu výhodu, že opravdu poskytuje dostatek soukromí a zároveň k uskladnění mohou sloužit všechny čtyři stěny místnosti. I ve větších ložnicích, kde bude umístěná šatna přímo v místnosti, může ale šatna poskytovat dostatek soukromí, pokud se zvolí vhodné oddělení od zbytku ložnice, taková šatna ale obvykle poskytuje o něco méně úložného prostoru. V některých domech se dokonce s šatnami počítá do všech ložnic (včetně dětských pokojů, protože i děti mívají větší množství oblečení).

Šatna v samostatné místnosti

Šatna v samostatné místnosti může sloužit nejen jako „skladiště“ oblečení a módních doplňků, ale může být i klidnou oázou. Záleží na člověku, co vše si v takové šatně vytvoří. Pokud chce i v této místnosti ušetřit místo, může stěny obložit vestavěnými skříněmi, které bývají přehledné a mohou být i uzavíratelné, což je výhoda, protože pak se na oblečení nepráší. Uprostřed místnosti pak vznikne prostor, který může majiteli, nebo majitelce sloužit jako místo, kde si může sednout, zatímco bude rozjímat o tom, co si ten den má vzít na sebe. Vhodné je také alespoň jeden „němý sluha“, na nějž si budete odkládat oblečení, které jste měli ten den na sobě. Samozřejmě by tu neměl chybět také koš na prádlo, protože se jistě občas stane, že vytáhnete něco, co budete chtít raději přeprat. Také by taková místnost měla být vybavená žehličkou a žehlicím prknem, obzvlášť když součástí šatníků jsou šaty a košile, které občas potřebují „dožehlit“. V neposlední řadě zde musí být umístěné dostatečně velké a osvětlené zrcadlo. Důležité ale je, aby celá tato místnost byla dostatečně osvětlená.

Základem každé šatny je samozřejmě úložný prostor pro oblečení. Takováto šatna může být vybavená policemi, které si majitel sestavil sám, ať už podle plánu, který čerpal z nějakého zdroje (například si mohl na internetu vyhledat šatnu, která se mu líbí a její podobu si sestavit), nebo podle vlastních představ. Předpokladem ale je, že je majitel šikovný řemeslník. Jednodušší varianta a stále finančně ne tak nákladná může mít podobu jednoduchých polic, které si může majitel šatny nechat v různých obchodech nařezat a pak si je sám může sestavit. Tato varianta není finančně tak nákladná, protože majitel šatny platí jen materiál, ne práci. Nevýhodou takového skladování oblečení je to, že police obvykle nemívají žádná dvířka, takže se na oblečení práší, a proto je lepší některé oblečení uchovávat v různých obalech, aby nebylo příliš zaprášené.

Další možností je, že si majitel na tvorbu najme buď firmu, nebo řemeslníka. Ten mu vytvoří návrh místnosti a pak šatnu vybuduje. Tato možnost je finančně nákladnější, protože se již neplatí jen materiál ale i práce řemeslníka, nebo řemeslníků. Pro majitele šatny je ale tato varianta bez práce, což může být velkou výhodou.

Poslední možností je, že si majitel šatnu sám vybaví nábytkem, který si může zakoupit v různých obchodech zaměřujících se právě na nábytek. Existuje řada skříní, závěsných systémů, poliček, které společně vytváří ideální šatnu. Základem je ale, že si majitel tento nábytek musí sám sestavit (nebo si na to někoho najmout), a hlavně už na začátku musí mít jasnou představu, jak má šatna vypadat, aby nekoupil nábytek, který se třeba do šatny nevejde, nebo se tam z nějakého důvodu nehodí.

Šatna součást místnosti

Výhodou domu, který si majitel postavil, nebo nechal postavit podle svých představ, je, že tam může od začátku počítat s prostorem pro šatnu. Pokud se tedy rozhodne, že chce, aby šatna byla součástí ložnice, stačí mu, aby naplánoval a nechal postavit ložnici o něco větší, třeba s výklenkem určeným jako šatna. Zároveň se už od začátku může podílet na tvorbě určitého předělu, který bude později oddělovat šatnu od zbytku místnosti. Šatna může být od zbytku místnosti oddělená různými sloupy, posuvnými dveřmi, závěsným systémem, různými výklenky, atd.

Někdy si ale naopak majitelé oddělení šatny nepřejí a šatna je tedy přímou součástí pokoje s tím, že jí je vymezený určitý (dostatečný) prostor.

Horší je to v případě, že si majitel dům koupil a musí se tedy přizpůsobit možnostem domu, na šatnu pak nebývá dopředu vymezený prostor, takže obvykle taková šatna není příliš velká. Ale šikovný architekt si dnes poradí i s menším prostorem, v němž může vytvořit šatnu třeba z vestavěných skříní.

Nevýhodou šatny, která je například součástí ložnice, je, že by měla respektovat styl místnosti, v níž se nachází. Pokud je šatna součástí ložnice, tak nebývá tvořená jen obyčejnými policemi, které si majitel mohl sestavit sám, protože šatna v ložnici, nebo v jiné místnosti musí pokoj reprezentovat. Také nevypadá dobře, pokud je nábytek v místnosti tvořen masivním dřevem a šatna je pak odbytá několika překližkami. To je jeden z důvodů proč takováto šatna může být finančně nákladnější než samostatná šatna, kde majitel může mít v podstatě jakýkoliv nábytek, protože to je jeho soukromý prostor.

Šatna, která je součástí místností, může být opět tvořená nábytkem na míru, který si může majitel sestavit sám, anebo předat své požadavky šikovnému řemeslníkovi nebo firmě, a ti se o to postarají. Výhodou tohoto způsobu je, že si může majitel šatny sám určit, kde budou dvířka, kde budou poličky a kde posuvný systém. Zároveň mu řemeslník může poradit, jak šatnu sestavit, aby v ní bylo co nejvíce úložného místa pro oblečení. Nevýhodou je samozřejmě cena, protože kvalitní materiál a zároveň řemeslná práce něco stojí.

Další možností je, že šatna bude vybavena nábytkem, který pochází z velkoobchodů. Nevýhodou tu je, že se musí majitel šatny podřídit svými požadavky tomu, co nabízejí různé nábytkářské společnosti. V takovém případě je dobré hledat a nespokojit se třeba jen s jedním nákupním střediskem, vložit do hledání vhodných skříní a polic trochu času, a třeba se pak najde nábytek, který vzhledem i strukturou bude odpovídat představám majitele.

Případně je samozřejmě možná kombinace několika způsobů, například velké skříně dokoupit a pak si některé police nechat sestavit.

I u šatny, která je součástí jiné místnosti, je třeba, aby se bral zřetel na některé nutnosti. Je jasné, že pokud není místnost příliš velká, že se zde nevybuduje i odpočívací koutek, kde se majitel může usadit a „kochat se svými módními poklady“, ale i tak by v této části místnosti některé věci neměly chybět. Rozhodně je nutné zde mít vlastní osvětlení šatny. Nestačí světlo z lustru, nebo z lampiček v ložnici. Na oblečení je třeba dobře vidět. V šatně nebo v její těsné blízkosti by měl být také odkládací prostor na použité oblečení (opět je možné využít „němé sluhy“, případně nějaký jiný systém uskladnění použitého oblečení). Samozřejmě v šatně nesmí chybět zrcadlo. V prostoru šatny by měl být také dostatek místa, aby se tam vešlo více než jen jeden člověk (obzvlášť ženy prostor ocení, když žádají o radu své kamarádky atd.). Odborníci doporučují minimální šířku šatny asi 1 m a 20 cm, aby se tam dalo pohodlně pohybovat. I zde může být v šatně nebo v její blízkosti připravené žehlicí prkno, ale samozřejmě to není podmínkou. Vše záleží na velikosti místnosti.

Detail odstavce: Šatna v domě
Zdroj: Šatna
Zveřejněno: 29.5.2017