MALOVÁNÍ POKOJŮ VÁLEČKEM SVÉPOMOCÍ a nejen to se dozvíte v tomto článku. Malování bytu zcela určitě nepatří mezi oblíbené aktivity. S trochou šikovnosti si však s vymalováním svého bytu či pokoje hravě poradíte i vy. Vhodný rozvrh práce vám zajistí kromě jiného také o poznání méně nervů, bez kterých se tato činnost může obejít.
Rady na malování bytu
Základem je vystěhování nábytku, případně alespoň jeho odtažení od stěn. Pokud máte možnost, je nejlepší vystěhovat všechen nábytek pryč z pokoje, aby vám při malování nepřekážel.
Dalším krokem je řádné zakrytí zbývajícího nábytku a podlahy. Ať už používáte při malování štětku, váleček nebo stříkací pistoli, vždy musíte počítat s nepořádkem, který se při malování pokoje nadělá.
Na zakrytí poslouží speciální zakrývací plachty. Určitě je dobré speciální zakrývací páskou zajistit i drobnosti, jako jsou vypínače a zásuvky – ušetříte si tak spoustu práce při úklidu.
Před malováním bytu je potřeba připravit i samotné stěny.
Je důležité pohlídat si teplotu a vlhkost vzduchu. Ideální teplota pro malování se pohybuje mezi 10–30 °C. Na obalu barvy obvykle najdete upřesnění podmínek, za jakých barvu nanášet. Obecně platí, že čím nižší teplota a vyšší vlhkost vzduchu, tím pomaleji malba schne.
Vždy je lepší malovat za plného denního světla. Umělé osvětlení a večerní šero mohou zkreslovat barvu nátěru.
Malování začínejte od stropu. Natírejte ho postupně v pruzích širokých přibližně 1 metr. Alespoň vrchní nátěr by měl být nanášen ve směru dopadajícího světla – nebudou pak vidět šmouhy.
Směr malování volte tak, aby na malované plochy nedopadal stín. Obvykle se postupuje od okna směrem do místnosti.
Při každém malování je potřeba nanést minimálně dvě vrstvy nátěru. Každou další vrstvu nanášejte až po několika hodinách. Přesnou dobu zpravidla najdete uvedenou na etiketě. Mějte na paměti, že předchozí vrstva musí alespoň mírně zaschnout.
Než s malováním začnete, sežeňte si vše potřebné. Mezi nástroje, které by vám doma neměly chybět, patří malý a velký váleček, sádra na opravu případných děr, igelity a krycí fólie, díky nimž ochráníte co nejvíce materiálů. Dále se v obchodě poohlédněte po stírací mřížce a teleskopické tyči, která se bude hodit při malování stropu. Zapomenout byste neměli ani na plochý štětec, s nímž se dostanete na těžko přístupná místa. Neopomenutelná je barva, respektive druh barvy a její tón. Veškerý nábytek musí pryč od stěn, a pokud něco nejde vystěhovat přímo z místnosti, přesuňte to alespoň do středu pokoje. Jakmile máte pryč nábytek a vybavení pokoje, přejděte k zakrytí nábytku a rolování koberců, které nesmějí přijít do styku s barvou či nátěrem. Jestli je všechno, co je potřeba, mimo dosah barvy a případného zničení, můžete se vrhnout na samotné malování. Stěny, které budete malovat, je potřeba nejdříve zkontrolovat. V případě, že na nich máte klihové barvy, musíte je seškrábat. Budete-li malovat na vápennou omítku nebo oškrábanou zeď, je vhodné provést širokým štětcem základní nátěr penetrací. Pamatujte, že stěny, které se budou malovat, musí být ometeny. Na prach totiž nechytí sebelepší barva. Po úpravě stěn přejděte k samotnému nátěru. Abyste docílili skutečně pravidelné barevné vrstvy, nesmí se barva po ponoření válečku do vědra s barvou nanášet přímo na stěnu. Přejeďte před nátěrem válečkem přes stírací mřížku, která barvu na válečku rovnoměrně rozprostře, poté nanášejte na stěnu. Tímto postupem také zabráníte nežádoucímu stékání a okapávání barvy. S malováním začínejte vždy od stropu. Ten natírejte v pruzích o šířce 1 metru, postupujte směrem od okna ke dveřím. Veškeré hrany a přechody nejprve natřete plochým štětcem tak, že nejprve nedotáhnete až do kraje a pak naneste barvu přímo na okraj. Tím docílíte přesných hran, neboť štětec lépe přilne k povrchu stěn. Předběžný nátěr štětcem nesmí před zahájením práce s válečkem zaschnout. Pokud by se tak stalo, nátěr zopakujte. Při nátěru stěn nanášejte barvu válečkem křížem krážem. Nepravidelný nátěr se pak při dalším kroku vyrovná rovnými tahy válečkem. Barva musí pořádně zaschnout. Mezi jednotlivými vrstvami malby je dobré počkat šest až dvanáct hodin. Odstraňte malířské fólie, natáhněte zpět koberce, vraťte nábytek na původní místo a máte hotovo.
Průzkum průměrných cen a nákladů jasně ukazuje, že stavba garáže svépomocí, pokud nejste zedník s dostupností všeho materiálu zdarma a s umem v několika technických oborech, nevyjde levněji než pořízení některé varianty montované nebo plechové garáže dostupné na trhu v ČR s dodávkou a montáží na klíč.
Levnější alternativu zděné garáže představují například garáže postavené ze dřeva, různé přístřešky pro osobní automobily zvané car porty či plechové montované garáže.
Rozhodnete-li se pro stavbu dřevěné garáže svépomocí, záleží nejvíce na tom, za kolik peněz se vám podaří pořídit dřevěný materiál. Jestliže máte možnost získat starší dřevo nebo syrové dřevo z vlastních zdrojů a postavíte si garáž sami, našli jste tu cenově nejpřijatelnější variantu garáže. Stačí postavit dřevěnou konstrukci, opláštit ji jednoduchými dřevěnými stěnami a šikmou střechu pobít plechem.
Stavba dřevěné garáže svépomocí nemusí být úkolem pro zkušeného profesionála, dřevěnou garáž s montovanou konstrukcí postavíte snadno i bez zkušeností. Dřevěné garáže určené k montáži svépomocí dodávají dodavatelé v různých rozměrech a provedeních, a to jak pro jeden, tak i pro dva automobily. Zakoupenou garáž obdržíte obvykle v rozloženém stavu v kartonech. V balení se nachází všechno potřebné ke stavbě, tedy i návod, jenž vás celou montáží provede od začátku až do úspěšného konce. Jediné, co není součástí balení, jsou ochotní spolupracovníci, členové rodiny či přátelé, kteří vám s montáží pomohou. A samozřejmě základní sada nářadí, kterou buď najdete doma, anebo si ji jednoduše půjčíte. Celá montáž garáže je pak otázkou hodin či pouhých dní.
Nejprve je třeba odstranit starou malbu, povrch zasádrovat, vybrousit, napenetrovat a teprve potom nanést barvu. U sádrokartonů se postupuje obdobně. Spoje se zasádrují, přelepí páskou a obrousí se. I v tomto případě je základem povrchových úprav penetrace, a teprve potom se nanáší barva.
Při této práci není přílišný rozdíl mezi stěnami ve starší bytové zástavbě a v panelových domech. U starší omítky najdeme výrazné stopy po skobách, skobičkách a hřebících. Stěnu také musíme zbavit prachu a neudržitelných kousků malby. Jestliže chceme, aby stěny po dekorativní úpravě vypadaly opravdu dobře, musíme všechny povrchové nerovnosti odstranit.
Před nanesením nového nátěru je třeba vyhladit povrchové nerovnosti stěrkovými hmotami, které se od sebe liší podle podkladu. Velké nerovnosti odstraníme hrubým štukem, menší sádrou. Chceme-li mít stěny opravdu hladké, použijeme k jejich vyhlazení stěrkovou hmotu nebo sádrovou omítku, která se nanáší ocelovým hladítkem. Může se snadno vyhladit až do takzvaného sádrokartonového efektu. Jednou z hlavních výhod sádrových omítek a stěrek je to, že se nemusí ve finále přebrousit. Pouze se navlhčí a hladkou houbovou stěrkou se dorovnají případné nerovnosti. Broušení za sucha s tvorbou prachu tak úplně odpadá.
Když máte připravené stěny, můžete začít s malováním.
Žlutá – hodí se do chladnějších místností, světle žlutá místnost zvětší, tmavě žlutá až okrová ji zútulní. Citronově žlutá je klidnější variantou klasické žluté, takže zahřívá i uklidňuje.
Zelená – zvlášť vhodná je světle zelená. Její teplou, svěží variantu zvolte v případě chladnějšího pokoje, ideálně s nábytkem ze světlého nebo černého dřeva; pistáciovou zelenou nebo mátově zelenou snesou teplejší místnosti s tmavě hnědým nábytkem.
Oranžová – nejlevnější odstín, který seženete všude, je trochu nudný, zkuste použít sofistikovanější oranžovou – buď lehce okrovou, žlutooranžovou, nebo lososovou!
Barvy do ložnice:
Světle modrá – ložnicová klasika, která uklidňuje a rozšiřuje malé prostory. Hodí se k ní bílé nebo dřevěné doplňky.
Světle zelená – pokud se to nepřežene, je zelená uklidňující, přírodní barva. V ložnici působí svěžím dojmem a s dobře zvolenými doplňky je v zelené ložnici velmi útulno.
Světle fialová – modernější varianta světle modré, dobře působí zvlášť v odstínu lila a v kombinaci s dřevěnými nebo bílými doplňky a nábytkem.
Barvy do dětského pokoje:
Modrá – nic s ní nezkazíte – modrá je uklidňující a podporuje snění.
Žlutá – je veselá a živější děti může dráždit. Některé děti mohou mít i v novorozeneckém věku problémy se spaním právě díky nevhodně zvolené barvě stěn.
Trikolora – klasická kombinace barev se bude líbit holkám i klukům.
Modro-oranžová – vyvážená kombinace doplňujících se barev se líbí hlavně chlapcům.
Zelená – spousty odstínů a spousty možností. K tomu koberec à la travička a zamilovaný pokojíček je na světě!
Barvy do kuchyně:
Oranžová – povzbuzuje chuť k jídlu i ke komunikaci
Červená – nabádá k aktivitě, ale cholerické jedince může dráždit
Modrá – chcete zhubnout, modrá barva tlumí chuť k jídlu
Glejové – prodávají se ve formě prášku a jsou rozpustné ve vodě, méně kvalitní, ale vzdušné.
Vápenné – vhodné zejména do vlhkého prostředí s nebezpečím vzniku plísní, například v případě nedokonale izolovaných staveb nebo rekreačních chalup; používají se pouze na nové omítky nebo na předchozí vápenné nátěry.
Hliníkové – s vysokou prodyšností a relativně nízkou cenou; tyto nátěry neodolávají vodě, nejsou odolné při otírání za sucha a lze je snadno odstranit před dalším malováním.
Disperzní – kvalitní barvy s vysokou krycí schopností, prodávají se jako odolné proti otěru za sucha, respektive za mokra, jsou omyvatelné, ale na úkor nižší prodyšnosti.
Latexové – jsou odolné, lesklé, omyvatelné, s nízkou prodyšností.
Bio barvy – vyrábějí se na bázi přírodní pryskyřice, používají se pro nátěry v interiéru, například na omítku, beton, zdivo, sádrokarton nebo i na tapety; jsou propustné pro páry, což umožňuje podkladu dobře dýchat, protože povrch se po namazání neuzavře.
Univerzální – obsahují ještě vyšší obsah pojiva než předchozí nátěrové hmoty a vyrábí se v lesklém nebo matném provedení, používají se na povrchovou úpravu prostor s trvalou vlhkostí.
Speciální – jsou určené zejména na určitý druh podkladu, například na sádrokarton; neznamená to však, že je lze použít jen na daný materiál.
Plnotónové a koncentráty – jsou vysoce koncentrovanými stínovacími barvami s obsahem velkého množství barevných pigmentů, používají se k dosažení odstínu bílých glejových, latexových a disperzních barev.
Možností máte celou řadu. Můžete si postavit garáž zděnou, garáž plechovou, garáž dřevěnou nebo jen kryté stání pro váš automobil. Záleží na tom, jakým způsobem chcete garáž během roku využívat a kolik peněz jste do její stavby ochotni investovat. Garáž bývá většinou nejen místem, kam zaparkujete svůj automobil, ale i prostorem pro uskladnění věcí spojených s provozem vašeho vozu, náhradních dílů a nářadí. Kutilové velmi často využívají garáž i jako dílnu. V dnešní době se kladou na garáž vyšší nároky, než tomu bylo dříve. Obvykle se počítá s tím, že se do garáže minimálně zavede elektrická energie a natáhne voda. Pokud se v garáži nachází také topení, může celoročně sloužit k rozličným činnostem.
Materiál bychom měli volit podle toho, jak dlouho budeme chtít garáž využívat a pro jaký vůz bude. Pořídíme-li si starší auto, nemusíme pro něj budovat garáž za velký peníz, stačit pravděpodobně bude jen dřevěná bouda, aby na auto hlavně nepršelo a nesněžilo. V takovéto garáži toho však moc nenapracujeme a též lze předpokládat, že v ní bude postupem času i značné vlhko. Cena takové garáže z nového materiálu bude v dnešní době činit řádově několik tisíc korun, pokud nebude mít stavba betonovou podlahu, izolace a inženýrské sítě.
Dřevěnou garáž (kůlnu) si postaví téměř každý zručný kutil sám a „ušetří". Avšak takovou garáž skoro žádná pojišťovna nepojistí jako dostatečnou ochranu auta a překážku proti zlodějům aut.
Plechové nebo v mnoha případech známější takzvané ocelové garáže jsou dnes poměrně oblíbené. Jejich pořízení může být vzhledem k cenám materiálu nákladnější než u dřevěných garáží, záleží na variantě, kterou zvolíme. Plechy se mohou přišroubovat anebo přivařit k ocelové konstrukci. Kvůli zlodějům barevných kovů se nedoporučuje používat plechy z hliníku. Mnohem lepší a odolnější je nerezový plech. Ten se dá natřít vhodnou barvou, takže garáž nepůsobí tak stroze. Takovou garáž si už nepostaví každý kutil, ale jen velmi zručný řemeslník, který umí pracovat se železem.
Plechové garáže postavené svépomocí budete muset často opatřovat novým nátěrem, tedy alespoň ty nejlevnější plechové boudy. To samozřejmě ve výsledku zvyšuje náklady. Nevýhodou je stejné odolávání povětrnostním podmínkám jako v případě dřevěných garáží. Proto například německá značka Siebau používá na plech jako krycí vrstvu omítku. Jinak byste se v takové garáži v létě cítili jako v sauně. Zde asi samotný kutil rovněž nepochodí. Co se týče finanční náročnosti, vybudovat svépomocí solidní garáž s prostorem pro malou dílničku a pro uskladnění náhradních dílů včetně nářadí vyjde na několik desítek tisíc korun.
Z hlediska statiky je pro stavbu obvodových stěn garáže nutné
Solární topné systémy používají vzduch jako plynulý přenos solární energie. Solární vzduchové kolektory mohou přímo vytápět jednotlivé místnosti, nebo mohou popřípadě ohřívat proniknutý vzduch do ventilátoru, nebo být zdrojem vzduchu tepelného čerpadla, prostřednictvím cívky.
Vzduchové kolektory produkují teplo dříve a zároveň déle než kapalinový systém, tímto mohou produkovat více použitelné energie během topné sezóny, než kapalinové systémy stejné velikosti. Také na rozdíl od kapalinových systémů jsou systémy stlačeného vzduchu chráněny před mrazem a drobné úniky, z kolektoru nebo přívodního potrubí, nezpůsobují výrazné problémy, i když dojde ke snížení výkonu. Nicméně, vzduch je méně účinné přenosné zařízení tepla než kapalina, takže solární kolektory vzduchové pracují při nižší účinnosti, než kapalinové solární kolektory.
Ačkoliv některé rané vzduchové solární systémy používaly vyhřáté kameny (lože hornin) k uchovávání energie, přesto není tento způsob doporučován, protože je neefektivní, může způsobovat problémy s kondenzací a plísněmi v loži hornin a má nežádoucí účinky, této vlhkosti a plísní, na kvalitu vzduchu.
Solární vzduchové kolektory jsou často zabudovány do stěn nebo střech, bývají skryté. Například mohou být pod taškami na střeše, kde je při proudění vzduchu využíváno teplo absorbované do tašek.
Většina topných solárních systémů jsou ohřívače vzduchu přímo v místnosti, ale i relativně nová zařízení vzduchových kolektorů mají omezené použití v domácnostech.
Ohřívače vzduchu v místnosti
Vzduchové kolektory pro vytápění jednoho nebo více pokojů lze instalovat na střechu nebo na vnější zdivo (směrované na jih). Přestože jsou k dispozici pro instalaci tovární kolektory, jste-li kutil, můžete se rozhodnout postavit a instalovat svůj vlastní vzduchový kolektor.
Kolektor se skládá z vzduchotěsného, izolovaného rámu a černé kovové desku, která absorbuje teplo přes sklo před ní. Sluneční záření ohřívá desku, která ohřívá vzduch v kolektoru. Ventilátor táhne vzduch z místnosti do kolektoru a vyfukuje ho zpět do místnosti. Střešní kolektory vyžadují potrubí, jimž proudí vzduch mezi jednotlivými místnostmi. Nástěnné kolektory jsou umístěny přímo na jižní zdi a otvory jsou prořezány stěnou, pro přísun vzduchů do kolektorů a dodávku tepla to místnosti.
Jednoduché boxy okenních kolektorů se vejdou do stávajícího okenního otvoru. Mohou být aktivní (pomocí ventilátoru) nebo pasivní. U pasivních typů vzduch vstupuje do spodní části kolektoru, zahříváním se zvedá a proudí do místnosti. Přepážka nebo klapka zabraňuje proudění vzduchu z místnosti zpět do panelu, když nesvítí slunce. Tyto systémy poskytují pouze malé mno
Háčkované hračky jsou zpestřením pro naše děti. Jsou jistě také krásnou, originální dekorací do dětských pokojů. Právě při této činnosti můžete popustit uzdu své fantazii. Prakticky se dá uháčkovat cokoli. Zde jsou postupy a inspirace pro vás: http://hackovani-navody.eu/
Při rýmě je dobré vdechnout vůni z lístků rozlámaných v ruce. Odvar z 1 lístku rýmovníku na 200 ml vody se popíjí při vysokém tlaku, cholesterolu a srdečních potížích. Výluh z rýmovníku lze použít na drobné ranky a spáleniny, urychluje hojení. Rýmovník navíc z místnosti, ve které je pěstován, odhání svým aromatem (jako meduňka s mátou dohromady) hmyz, působí proti komárům, mouchám nebo molům.
Rýmovník je vhodný do ložnic, dětských pokojů, obýváků, respektive kamkoli do bytu. V místnosti, kde je umístěn, se zcela prokazatelně lépe dýchá, rýmovník dokonce pomáhá astmatikům. Doporučuje se také při vysokém tlaku, cholesterolu a srdečních potížích. Jeho užívání pomáhá rovněž odstraňovat ledvinové a žlučové kameny.
Rýmovník se dá použít jako „angínovník“ – využívá se jako prevence před vznikem angíny.
Rýmovník (Plectranthus argentatus) patří do čeledi hluchavkovitých a rodu molic. Rod molice zahrnuje kolem 350 druhů jednoletých nebo vytrvalých stálezelených rostlin. A pozor, nepěstují se jen pro listy, ale i pro své květy. Pocházejí z teplejších částí Afriky, Madagaskaru, Asie, Austrálie a tichomořských ostrovů.
Plectranthus amboinicus
Je z botanického hlediska jen krátce žijící polokeř se sukulentními listy velkými jako dlaň a malými bělorůžovými květy. Pro amatérské zahrádkáře a kuchaře představuje aromatickou, ale také poněkud tajemnou rostlinu. V obchodech a v literatuře se objevuje rovněž pod synonymy Coleus amboinicus a Solenostemon amboinicus, Němci mu říkají španělský tymián, indický brutnák nebo mexické oregano.
Jemně nasekaný Plectranthus amboinicus aneb rýmovník eukalyptový se dobře hodí do salátu a okořeňuje polévky. Vždy zdravě vypadající listy poslouží také jako vynikající obloha pokrmů. Rostlina se využívá především ve španělské a mexické kuchyni a platí za jedno z nejdůležitějších koření na karibských ostrovech.
Plectranthus argentatus
Plectranthus argentatus aneb rýmovník pochází z Austrálie. Má stříbřitě ochlupené stonky s hustě rostoucími vejčitými listy dlouhými 5 až 11 cm. Listy mají světle šedozelenou barvu a vykrajované okraje. V místě svého původu roste jako stálezelený keř.
Plectranthus forsteri
Plectranthus forsteri aneb moud Forsterův je divoce rostoucí druh z východu Austrálie, Fidži a Nové Kaledonie. Vytváří i přes metr dlouhé převislé šlahouny s množstvím zelených, bíle lemovaných listů. Panašované druhy této molice se skutečně stanou ozdobami truhlíků na vašem parapetu či balkóně.
Plectranthus purpuratus
Plectranthus purpuratus aneb moud purpurový se pěstuje jako rostlina vhodná k inhalování. Obsahuje vonné silice, které působí proti rýmě nebo ucpanému nosu. Zároveň slouží jako odpuzovač much nebo komárů – přes léto vytváří krásné dlouhé převisy, které obsahují silice odpuzující mouchy, komáry, mšice a jiné záškodníky. V zimě vám možná vykvete bílými, pyskatými kvítky, které raději odstraňte, aby rostlinku nevyčerpávaly. Pěstuje se jako přenosná rostlina, kterou je v říjnu potřeba odnést do světlých prostor s teplotou od 8 do 15 °C. Pro pěstování používáme klasický zahradní substrát. Nezapomínáme rostlinu během vegetace přihnojovat. Moud stále rychle dorůstá, takže můžete pravidelně stříhat jeho vonné lístky, které nastříháte, natrháte a umístíte všude tam, kde chcete dýchat eukalyptovou vůni. Je to vhodná rostlina do ložnic, dětských pokojů, obýváků. Pomáhá v boji proti rýmě, prokazatelně se lépe dýchá ve vytápěných místnostech. Při rýmě a nachlazení se
Snad každého člověka čeká okamžik, kdy si začne budovat svůj vlastní domov. K tomu patří přemýšlet, bez kterých místností a zařízení se člověk prostě neobejde. Je jasné, že kuchyň, toaleta a koupelna jsou absolutní nezbytností. Návrh dalších místností je pak již na uvážení jednotlivce. Bude si přát mít kuchyň s obývacím pokojem dohromady? Nebo spojí ložnici a obývací pokoj? Kolik ve svém vysněném domově bude mít dětských pokojů? A je potřeba mít i pracovnu, nebo se bez ní obejde? Otázek padá mnoho. Stejně tak je to i se zařízením, snad každý člověk počítá, co vše bude ve svém novém domově potřebovat, bez kterého vybavení se neobejde. Určitou komplikací mohou být skříně. Najednou je potřeba řešit jaké skříně se do nového domova budou hodit, kolik jich bude, kolik zaberou prostoru a jak se dají umístit, aniž by zabíraly mnoho místa. A právě s tím souvisí i téma tohoto článku. Určitým moderním trendem se totiž stává vybudování šatny. Snad každá žena si již od dětství přála mít vlastní šatnu, v níž by vše její oblečení a módní doplňky byly hezky a přehledně srovnané. Prostor, kde by se mohla kochat svými novými kousky oblečení. Touha po šatně ale již není jen záležitostí žen, ale šatnu si přeje i řada mužů. I muž jistě ocení to, co mu šatna nabízí, a to kousek soukromí, přehlednost a praktičnost. Šatna bývá obvykle umístěna blízko ložnice, nebo zakomponována přímo do ní.
Mnoho lidí si už ani neumí představit, že by žili jinde než v rodinném domě. Vyhovuje jim mít své soukromí, které neruší žádný hluk ze sousedních bytů. Spousta lidí také tvrdí, že právě šatna se zařizuje lépe v rodinném domě než v panelákovém bytě (což už dnes nemusí být pravda). Lidé se ale mohou do rodinných domů stěhovat dvěma způsoby. Buď si nechají rodinný dům přímo postavit podle jejich přání s tím, že zde se už v návrzích může počítat se šatnou, nebo se nastěhují do domu, který byl již dříve postaven, a oni se přizpůsobí rozložení jeho místností, nebo si místnosti upraví. V tom prvním případě kdy si člověk dům nechá postavit, už tedy může od začátku s šatnou počítat, to znamená, že pro ni může vymezit speciální místnost, nebo například počítat s větší ložnicí s tím, že u jedné stěny bude umístěná šatna. V případě, že se majitel rozhodne, že chce mít šatnu v oddělené místnosti, obvykle ale zároveň chce, aby vchod do této místnosti vedl z jeho ložnice. Bylo by velmi nepraktické mít například šatnu v přízemí, ale ložnici v patře. Oddělená šatna má tu výhodu, že opravdu poskytuje dostatek soukromí a zároveň k uskladnění mohou sloužit všechny čtyři stěny místnosti. I ve větších ložnicích, kde bude umístěná šatna přímo v místnosti, může ale šatna poskytovat dostatek soukromí, pokud se zvolí vhodné oddělení od zbytku ložnice, taková šatna ale obvykle poskytuje o něco méně úložného prostoru. V některých domech se dokonce s šatnami počítá do všech ložnic (včetně dětských pokojů, protože i děti mívají větší množství oblečení).
Šatna v samostatné místnosti
Šatna v samostatné místnosti může sloužit nejen jako „skladiště“ oblečení a módních doplňků, ale může být i klidnou oázou. Záleží na člověku, co vše si v takové šatně vytvoří. Pokud chce i v této místnosti ušetřit místo, může stěny obložit vestavěnými skříněmi, které bývají přehledné a mohou být i uzavíratelné, což je výhoda, protože pak se na oblečení nepráší. Uprostřed místnosti pak vznikne prostor, který může majiteli, nebo majitelce sloužit jako místo, kde si může sednout, zatímco bude rozjímat o tom, co si ten den má vzít na sebe. Vhodné je také alespoň jeden „němý sluha“, na nějž si budete odkládat oblečení, které jste měli ten den na sobě. Samozřejmě by tu neměl chybět také koš na prádlo, protože se jistě občas stane, že vytáhnete něco, co budete chtít raději přeprat. Také by taková místnost měla být vybavená žehličkou a žehlicím prknem, obzvlášť když součástí šatníků jsou šaty a košile, které občas potřebují „dožehlit“. V neposlední řadě zde musí být umístěné dostatečně velké a osvětlené zrcadlo. Důležité ale je, aby celá tato místnost byla dost
Žlutá barva se hodí do chladnějších místností, světle žlutá barva místnost zvětší, tmavě žlutá až okrová barva ji zútulní. Citronově žlutá je klidnější variantou klasické žluté, takže zahřívá i uklidňuje. Žlutá barva je veselá a živější děti může dráždit. Některé děti mohou mít i v novorozeneckém věku problémy se spaním právě díky nevhodně zvolené barvě stěn.
