Maso naložené v marinádě je křehčí, vláčnější a šťavnatější. Na přípravu marinád se většinou používá olej, ocet nebo případně i víno, koření a bylinky, někdy základ tvoří bílý jogurt nebo kefír a přidává se i citronová šťáva.
Marinádyna maso na gril
Každá složka marinády má samozřejmě svůj význam. Olej zesiluje chuť použitého koření, kyselá složka dodává jídlu osvěžující chuť a také prodlužuje trvanlivost. Aby maso získalo tu nejlepší chuť, musí být v marinádě nějaký čas naložené. Doba je závislá na druhu masa i marinády a také na tom, jak moc chceme mít maso kořeněné.
Drůbeží maso a ryby ke grilování se marinují poměrně krátce, v některých případech stačí i hodina. Vepřové maso by podle druhu mělo být v marinádě od dvou do dvanácti hodin, některé druhy hovězího se marinují i 24 hodin. Maso marinujeme v nerezové, kameninové nebo plastové nádobě, ideálně takové, která má víko. Použít se dá i plastový sáček.
Příprava vlastní domácí marinády není drahá a ani to dlouho netrvá. V té nejjednodušší podobě nám bude stačit trochu olivového oleje a koření, případně bylinky. Existuje samozřejmě mnoho různých receptů, ale při dodržení několika jednoduchých základních pravidel se nemusíte bát experimentů a do marinády namíchat především to, co chutná vám.
Nejdůležitější zásada by se dala jednoduše nazvat: šetřete se solí. Sůl v marinádě totiž z masa vytahuje vodu, a to je pak po upečení suché. Nedoporučuje se ani používání různých směsí grilovacího koření, protože i ty většinou obsahují poměrně hodně soli. Maso osolíme až při samotném grilování a přisolit si ho můžeme i na talíři.
S kořením a všemi ostatními přísadami v marinádě to také nesmíte přehánět. Velmi často se maso nakládá do směsi z hořčice, kečupu, česneku, cibule a různého koření, která se nakonec smíchá s větším množstvím olejem. To je naprosto špatně! Maso ztratí svoji přirozenou chuť i aroma, a pokud grilujete nad dřevěným uhlím nebo grilovacími briketami, vznikají po odkapávání oleje škodlivé látky. U většiny druhů masa, ale především ryb, v podstatě stačí jen lehké potření olejem s čerstvými bylinkami, které chuť masa zvýrazní.
Ve svém příspěvku SUŠIČKY OVOCE DISKUZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helenka.
Jako pokud chcete sušit třeba maso, vyplatí se investovat do kvalitnější sušičky. Mohu říct, že jsem měla kulatou plastovou a maso jsem pak vyhazovala. Pak jsem si pořídila yden sušičku a maso je z ní opravdu výborné, protože má právě nastavitelný program a tudíž i termostat.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Tereza Nosková.
Ahoj Helenko, kromě ovoce bych ráda sušila právě i maso. Myslíte, že byste mi dokázala poradit, nějakou dobrou sušičku, se kterou by to šlo? Přemýšlela jsem o G21 Paradiso big, je velká, výkonná a prý by to měla umožňovat. Navíc se jí poměrně daří v testech spotřebičů, třeba tady - https://vas-pomocnik.cz/sus… Ale nedovedu posoudit, jestli to pořadí odpovídá tomu, jak by to mělo být a jestli je opravdu nejlepší. Navíc u větší sušičky (a já nechci nějakou maličkou krabičku) už to není zrovna malá investice a nechtěla bych někomu naletět. Předem díky za odpověď :)
Maso na grilování naložené v marinádě je křehčí, vláčnější a šťavnatější. Na přípravu marinád se většinou používá olej, ocet nebo případně i víno, koření a bylinky, někdy základ tvoří bílý jogurt nebo kefír a přidává se i citrónová šťáva. Každá složka marinády má svůj význam. Olej zesiluje chuť použitého koření, kyselá složka dodává jídlu osvěžující chuť a také prodlužuje trvanlivost. Aby maso získalo tu nejlepší chuť, musí být v marinádě nějaký čas naložené. Doba je závislá na druhu masa i marinády a také na tom, jak moc chceme mít maso kořeněné. Drůbeží maso a ryby se marinují poměrně krátce, v některých případech stačí i hodina. Vepřové maso by podle druhu mělo být v marinádě od dvou do dvanácti hodin, některé druhy hovězího se marinují i 24 hodin. Maso marinujte v nerezové, kameninové nebo plastové nádobě, ideálně takové, která má víko. Použít se dá i plastový sáček. Mísu s masem v marinádě vždy vyndejte z chladničky o nějakou dobu dřív, než začnete grilovat, maso ke grilování by mělo mít pokojovou teplotu. Marinádu, která vám zůstane, nevylévejte, ale použijte ji v průběhu grilování k potírání masa.
Příprava vlastní marinády není náročná ani drahá. U základního receptu bude stačit trochu olivového oleje a koření, případně bylinky. Existuje samozřejmě mnoho různých receptů, ale při dodržení několika jednoduchých základních pravidel se nemusíte bát experimentů a do marinády namíchat především to, co vám chutná. Nejdůležitější zásadou je šetřit se solí. Sůl v marinádě z masa vytahuje vodu, a to je pak po upečení suché. Nedoporučuje se ani používání různých směsí grilovacího koření, protože i ty většinou obsahují poměrně hodně soli. Maso osolte až při samotném grilování a přisolit si ho můžete i na talíři. Nejlepší variantou je osolit maso až po samotném grilování. S kořením a všemi ostatními přísadami v marinádě to také nesmíte přehnat. Velmi často se maso nakládá do směsi z hořčice, kečupu, česneku, cibule a různého koření, která se nakonec smíchá s větším množstvím oleje. To je naprosto špatně. Maso ztratí svoji přirozenou chuť i aroma, a pokud grilujete nad dřevěným uhlím nebo grilovacími briketami, vznikají po odkapávání oleje škodlivé látky. U většiny druhů masa, ale především ryb, stačí jen lehké potření olejem s čerstvými bylinkami, které chuť masa zvýrazní.
Důraz se klade také na teplotu grilování. Gril je třeba dostatečně rozpálit, ideálně tak 35–40 minut předem. Teplota by měla dosáhnout 250–300 °C. Stejně podstatná je i doba grilování. Vepřové a hovězí plátky grilujeme 6–10 minut, pstruhy asi 12 minut, kuřecí nevykostěná stehna až 35 minut.
V naší poradně s názvem ZAVAŘOVÁN UZENÉHO MASA DO SKLENIC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bořivoj Wagner.
Co znamená-cituji-uzené maso vkládáme do sklenic a zaléváme šťávou až po okraj;zaléváme jakou šťávou kde ji vezmem.Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Správně má být vodou. Uzené maso se při zavařování zalévá čistou vodou. Pouze pokud je uzené maso málo slané, tak může být trochu přisolená. Je to proto, že během zavařování jakékoliv koření výrazně změní chuť masa. Zavřené uzené maso je lepší ochutit až při spotřebě, například nastrouhaným křenem s jablkem.
T-bone steak: T-bone steak získal svůj název podle hřbetní kosti ve tvaru písmene T, která protíná dva svaly – pravou svíčkovou a nízký roštěnec. Jedná se tedy v podstatě o dva steaky vysoké kvality v jednom. Měl by vážit nejméně 400 gramů a jeho chuť dobře vynikne grilováním. Jeho variantou je steak porterhouse, který má stejný tvar, ale větší část masa je ze svíčkové, protože se krájí z místa blíže oháňce.
Příprava: Obecně pro všechny steaky platí, že méně je více. T-bone steak dochuťte pepřem, solí a olivovým olejem – vše pečlivě vmasírujte do masa. Pokud si rádi s masem pochutnáte i na jiných chutích, připravte si chutney, omáčku nebo vyzkoušejte balsamico.
Filet mignon steak: Filet mignon steak (v překladu malý) se připravuje z malého kousku masa v koncové části svíčkové. V restauraci se také můžete setkat s názvy tenderloin, tournedos nebo jednoduše filet či medailonky. Svíčková je díky svému umístění pod páteří téměř nepoužívaným svalem, tudíž je maso obzvlášť křehké, libové a zároveň také nejdražší ze všech částí hovězího. Chuť tohoto dílu není příliš výrazná. Ze svíčkové připravíte kromě steaku také skvělé carpaccio, rostbeef nebo tatarský biftek. Maso na tatarák ideálně naškrábejte ostrým nožem, rozdíl oproti mletí je znát.
Příprava: Nejvhodnější úpravou je propečení rare nebo medium rare. Pro zachování kulatého tvaru lze ovázat provázkem.
Rib eye steak a prime rib: Plátek masa oválného tvaru pochází z vysokého roštěnce, tedy přední části hovězího hřbetu. Zde je maso méně svalnaté a díky tomu i křehčí než z nízkého roštěnce. Charakteristické je bohaté mramorování včetně takzvaného tukového oka. Právě vysoký obsah tuku zajišťuje tomuto plátku masa vynikající chuť. Rib eye steak se prodává bez kosti. Maso z vysokého roštěnce s kostí, tedy žebrem, je označováno jako cote de boeuf a celý roštěnec nerozdělený na jednotlivé steaky se nazývá prime rib. Nejjemněji je maso mramorované mezi 9. a 12. žebrem, a naopak bohatě mramorované je maso od 6. do 8. žebra, kde se nachazí i rib eye steak.
Příprava rib eye: Chuť kvalitního masa je výborná sama o sobě, proto stačí dochutit rib eye steak jen solí, pepřem a olivovým olejem – pomocí opatrného vmasírování. Tato část masa se skvěle hodí na pánev i gril, který mu navíc dodá nezaměnitelnou kouřovou chuť.
Připrava prime rib: Obrovský prime rib se snad ani jinam než na gril nevejde. I při jeho úpravě znamená méně více. K soli a pepři ale můžete ještě přidat plnotučnou hořčici. Pomazané maso nechte klidně přes noc odpočívat. Na žhavém grilu se maso peče něco přes hodinu, dokud jeho vnitřní teplota nedosáhne 59 °C. Obyčejné, ale funkční teploměry na steak stojí jen pár korun,
V naší poradně s názvem RYCHLOSŮL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel VIT.
mam DNU je to spatny praganda na moji DNU?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Praganda se používá k nasolování masa a při běžném používání v kuchyni se s ní nesetkáte. Ptáte-li se, jestli maso nasolené pragandou je špatné pro vaši dnu, tak v tomto ohledu vůbec nezáleží, čím je maso upraveno. Je to stále maso a při jeho trávení bude vznikat kyselina močová. Máte-li chuť na uzené, tak si dát můžete, i když máte dnu, ale jen jednu malou porci. Každé takové hodování je třeba řádně zapít čistou neochucenou vodou. Voda zaměstná ledviny a ty pak mohou lépe odvádět kyselinu močovou ven z těla.
Ingredience: 1,5 kg jehněčího hřbetu, olivový olej, pasta z černých oliv, 2 stroužky česneku, 2 snítky tymiánu, 2 snítky rozmarýnu, 2 lžíce panenského olivového oleje, 1 láhev červeného vína
Technologický postup: Vykostěné maso položíme na prkénko a vodorovně rozřízneme od kapsy vzniklé odstraněním kosti. Nedořízneme však až do konce, aby bylo možné maso naplocho rozložit na velký plát. Česnek očistíme a nakrájíme na nudličky nebo plátky. Maso dáme do mísy a přidáme všechny suroviny na přípravu marinády (červené víno, česnek, panenský olej, snítku rozmarýny a tymiánu). Přikryjeme potravinářskou fólií a takto připravené maso necháme alespoň 6 hodin, raději však až 24 hodin, v marinádě odležet. Během marinování maso několikrát obrátíme. Před grilováním maso vyjmeme z marinády a osušíme. Rozložíme je naplocho a propícháme vodorovně 2–3 grilovacími jehlami, aby se při grilování nekroutilo. Maso potřeme po obou stranách olivovou pastou Tapenade. Grilovací rošt potřeme olejem a položíme na něj maso. Rošt postavíme 10 cm nad žhavé uhlí a maso grilujeme cca 5 minut. Obrátíme a grilujeme přibližně 5 minut i z druhé strany. Obrátíme ještě dvakrát v pětiminutových intervalech a vždy maso potřeme olivovou pastou (možno nahradit marinádou). Pokud se maso začíná připalovat, zvětšíme vzdálenost od uhlí na 15 cm. Po 20–25 minutách bude maso středně propečené. Nakonec odstavíme a necháme 10 minut odpočinout. Nakrájíme na tenké plátky, ozdobíme snítkami rozmarýny a tymiánu a podáváme.
V naší poradně s názvem MARINÁDA NA UZENÍ DRŮBEŽE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ministr Ladislav.
Jak připravit marinádu na uzení drůbeže?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Osvědčený recept na uzení drůbeže je tento:
1 celé kuře
3 litry vody (nebo dostatečně na to, abyste úplně ponořili celé kuře)
3/4 šálku soli
1 šálek cukru
1 lžíce pepře
1 polévková lžíce kajenského pepře
Přiveďte k varu vodu v hrnci dostatečně velkém, aby pojmul jak marinádu, tak i kuře. V horké vodě rozpusťte cukr a sůl a nechte vychladnout. Pak přidejte zbylé ingredience a nakonec i kuře a vše dejte do chladničky na 10 hodin. V této době si připravte dřevo na uzení. Nejlepší je dřevo z vlašského ořechu, které rozemelte ve štěpkovači a na dvě hodiny namočte do vody.
Jak dlouho udit: uzení kuřecího masa probíhá v udírně při teplotě do 75°C přibližně 4 hodiny. Doba uzení záleží na velikosti kuřete. Po celou dobu uzení musí být drůbeží maso neustále mazáno marinádou na potírání. Uzené kuřecí maso se podává s rýží.
Vepřové kotlety patří mezi nejvhodnější a nejkvalitnější druhy masa ke grilování. Jejich krátká masová vlákna umožňují zkrácenou dobu grilování a při správném postupu jsou kotlety měkké a zůstávají šťavnaté. Vepřové maso snese mírné či ostřejší kořenění nebo marinování v chuťově se různících marinádách.
Ke grilování při nákupu vybíráme spíše libovější kotlety, pokud mají po obvodu proužek tuku, tak jej odkrojíme. Kotlety by měly být asi tak 1,5–2 cm vysoké, slabší kotlety se příliš vysušují. Kupujeme je buď již naporcované v balíčku nebo upravené přímo v obchodě, případně si koupíme kotletu vcelku a nakrájíme si ji na porce podle potřeby sami.
Kotlety můžeme zcela vykostit nebo je alespoň nařízneme u kosti, aby se lépe propekly, a několikrát je nařízneme i po obvodu, aby při grilování zůstaly ploché a nekroutily se. Naporcované kotlety mírně naklepeme, potřeme olejem a necháme je nejméně 2 hodiny odležet v chladu. Kotlety jsou pak po grilování křehčí. Nesolíme je, zbytečně by pouštěly šťávu, můžeme je mírně osolit krátce před grilováním, ještě lepší je solit až tehdy, kdy jsou zcela hotové. Můžeme je však poprášit kořením, které při odležení prostoupí svou chutí do masa.
Kotlety ještě před grilováním dochutíme především kořením. Využít můžeme všech běžně používaných druhů kuchyňského koření, jako je mletá sladká i pálivá paprika, kmín, pepř, zázvor, i bylinkového koření, mezi které patří majoránka, tymián, oregano, libeček, bazalka a jiné bylinky. Ze zeleniny dochucujeme především česnekem. Chceme-li mít kotlety obzvlášť pikantní, tak pro tuto chuť využijeme kořenicích směsí nebo kořenicích přípravků, jako je worcesterská omáčka, sójová omáčka, tabasco a podobně.
Pokud jsme se rozhodli kotlety předem marinovat, tak je vložíme do marinády tak, aby marináda zcela pokrývala jejich povrch, a necháme dostatečně dlouho (nejméně několik hodin) proležet v chladu. Marinádu připravujeme z nejrůznějších ingrediencí, ale na grilování ji děláme vždy hustší, před grilováním ji z masa setřeme, aby nestékala, ale touto marinádou pak maso během grilování ještě můžeme potírat. Jako tekutý základ marinády se nejčastěji používá stolní olej, ale může to být i pivo, trocha dobrého destilátu, kečup nebo hořčice, med, a dokonce i trochu ostřejší ovocné šťávy, marmelády nebo povidla. Svou fantazii můžeme využít při přidávání koření do marinády a především v jeho kombinaci. Do marinády se hodí i různé bylinky či prolisovaný česnek.
Kotlety před grilováním osušíme a opékáme je po obou stranách na roštu grilu. Máme na paměti, že grilujeme pouze sálavým teplem, v žádném případě plamenem. Dobře se gr
V naší poradně s názvem NUTRIE NA MASO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel Klímek.
Našel jsem spoustu receptů na maso z nutrií, ale kde to maso koupím, jsem nenašel. Jsem okresu Nový Jičín. Můžete poradit? Děkuji.
Karel Klímek
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Maso z nutrie jde koupit na farmách přímo od chovatelů. Obvyklá cena je 140 Kč za kilo masa. Seznam farem můžete vidět tady: https://www.goofle.cz/searc…
Jelení maso na guláš marinovat nemusíte, ale výrazně tím zvýšíte měkkost a hloubku chuti. Nejlepší výsledky jsem dosáhl po 24 hodinách ve víně s jalovcem.
Bez marinování bude jelení guláš pevnější a chuť čistší, ale méně komplexní. Marinování pomáhá narušit povrchové struktury masa a zvýraznit aroma. U farmového masa stačí 12 hodin, u zvěřiny z honitby doporučuji minimálně 24 hodin. Pokud marinovat nechcete, počítejte s delším dušením a větším množstvím tuku.
Jak dlouho dusit jelení guláš, aby byl opravdu měkký?
Ideální doba dušení jeleního guláše je 2,5 až 3 hodiny při velmi mírném varu. Kratší čas často nestačí na rozpad kolagenu.
Při jedné hodině zůstává jelení maso tuhé, i když je prohřáté. Při dvou hodinách je měkkost přijatelná, ale až kolem třetí hodiny dosáhnete plné vláčnosti. Důležité je nevařit prudce – silný var vysušuje maso. Pokud si nejste jistí, zkuste test vidličkou: maso se má oddělit bez odporu, ale nesmí se rozpadat.
Proč je můj jelení guláš tuhý i po dlouhém vaření?
Nejčastější příčinou tuhého jeleního guláše je příliš vysoká teplota nebo nedostatek času. Další faktor může být stáří kusu.
Při prudkém varu se maso stáhne a ztratí šťávu. Pokud byl kus starší, obsahuje více vaziva a potřebuje delší dušení. Řešení je jednoduché: přidejte trochu vývaru, snižte teplotu a pokračujte dalších 30–60 minut. Trpělivost je klíčová. Někdy pomůže i malá dávka kyseliny, například lžíce vína.
Jak odstranit silný pach zvěřiny?
Silný pach zvěřiny zmírní delší marinování ve víně a použití jalovce. Pomáhá i kvalitní tuk.
Pach je výraznější u masa z volné přírody. Pokud je aroma příliš intenzivní, použijte 24hodinovou marinádu a přidejte lehce rozdrcený jalovec. Vyhněte se přehnanému kořenění, které chuť jen přebije. Někdy pomůže i malé množství brusinkového džemu na závěr, které chuť zaoblí bez ztráty charakteru.
Kolik cibule patří do jeleního guláše?
Ideální je poměr téměř 1:1 mezi masem a cibulí. Na 1 kg masa počítejte kolem 800 g cibule.
Cibule funguje jako přirozené zahušťovadlo. Pokud jí dáte málo, omáčka bude řídká a budete sahat po mouce. Dlouhé pomalé restování cibule minimálně 20 minut je zásadní. Barva má být tmavě zlatá, ne spálená. Správně připravená cibule je základ celého guláše.
Je lepší jelení guláš na sádle nebo na oleji?
Sádlo dává jelenímu guláši hlubší chuť a lepší základ než běžný olej. Rozdíl je znatelný.
Olej je neutrální a méně podporuje karamelizaci. Sádlo stabilně snáší vyšší teplotu a dodává jemný masový tón. Máslo se přepaluje příliš rychle. Pokud nechcete čisté sádlo, zkombinujte ho s ma
Ne, ne každé maso je nutné vždy odblanovat, záleží na způsobu přípravy.
Blánu je nutné odstranit hlavně u masa na guláš, pečení nebo rychlé restování, kde by se při tepelné úpravě stáhla a maso znehodnotila. Naopak u dlouhého tažení na vývar nebo u mletého masa může blána zůstat. Důležité je rozhodovat se podle receptu, ne podle jednoho univerzálního pravidla.
Jak poznám, že to, co vidím na mase, je opravdu blána a ne tuk?
Blánu poznáte podle toho, že je tvrdá, kluzká a nepružná.
Na rozdíl od tuku se blána nedá snadno promáčknout a při tahu neuhýbá. Tuk je měkký, poddajný a snadno se oddělí. Pokud si nejste jistí pohledem, pomůže hmat. Prstem poznáte rozdíl spolehlivěji než očima, což je pro začátečníky klíčové.
Co se stane, když maso neodblaním a uvařím ho celé?
Pokud blána zůstane, maso se při vaření stáhne a ztvrdne.
Blána se teplem smrští a sevře svalovinu. Maso se zkroutí, špatně se krájí a bývá gumové. Omáčka po něm klouže a chuť se s masem nepropojí. Často pak vznikne mylný dojem, že maso bylo špatné kvality, přestože šlo jen o neodstraněnou blánu.
Je lepší odblanovat maso před nebo po nakrájení?
Většinou je lepší odblanovat maso vcelku.
Na větším kuse se blána lépe hledá a nůž se vede jistěji. U malých kostek se blána hůř chytá a často zůstane částečně na mase. Odblanění vcelku je přehlednější a šetrnější k masu, zejména pro méně zkušené kuchaře.
Jaký nůž je na odblanění masa nejlepší?
Nejdůležitější je, aby byl nůž ostrý a dobře ovladatelný.
Není nutné mít speciální řeznický nůž. Stačí menší kuchařský nebo filetovací nůž s tenkou čepelí. Tupý nůž vede k trhání blány a zbytečné ztrátě masa. Odblanění je o přesnosti, ne o síle.
Blána se mi při odblanění trhá. Dělám něco špatně?
Ano, nejčastěji je problém v úhlu nože nebo v tlaku.
Nůž by měl jet téměř vodorovně pod blánou, nikoli shora dolů. Blánu je potřeba lehce tahat nahoru a nůž jen vést. Pokud se trhá, zpomalte. Odblanění není závod a trpělivost se vždy vyplatí.
Mohu blánu odstranit až po uvaření masa?
Ve většině případů už je pozdě.
Po uvaření je blána stažená a pevně přichycená k masu. Dá se sice někdy odříznout, ale struktura masa už bývá narušená. Odblanění patří před tepelnou úpravu, jinak se výsledek zbytečně zhorší.
Jak zachránit maso, které je po uvaření tuhé kvůli bláně?
Maso lze někdy částečně zachránit delším, pomalým vařením.
U dušených jídel pomůže snížit teplotu a prodloužit čas. Blána sice nezmizí, ale svalovina může změknout. Pokud je maso hotové, někdy pomůže ho nak
Ve svém příspěvku SKOPOVÉ MASO CENA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladimíra Ducarová.
Nějaká prodejna v Ostravě která prodává skopové maso děkuji za info Ducarová.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Otakar-p.
Zkuste to sehnat buď přímo z chovu nebo v nějakém blízkovýchodním krámku. arabský nebo ázerbájdžánský obchůdek by to měl mít, jídla z jehněčího (https://hotel-lipno.cz/cs/12-nejpopularnejsich-azerbajdzanskych-jidel/) jsou tam velmi populární.
O krůtím mase se všeobecně tvrdí, že má devět druhů a zároveň i mnoho chutí. Běžný spotřebitel zná z obchodů většinou jen dva druhy krůtího masa a tím jsou prsa a stehýnka. Znalci však objevili i další lahůdky, jako je například opomíjený krůtí krk. V dřívějších dobách dávaly hospodyňky krůtí krk pouze do polévky či ho obíraly do rizota. Dnes se kupuje krk na vaření, ale i na pečení. Ano i na pečení, protože zákazníci, velcí labužníci, dobře vědí, že když se krůtí krk upeče, je to opravdová delikatesa. Upečenému šťavnatému masu s červenou křupavou kůžičkou totiž odolá jen málokdo.
K vůbec nejchutnějším masům krůty nepatří ani prsíčka ani krk, ale dvě malé kuličky nejjemnějšího masa, které se nacházejí u krůty pod páteří. Je to jen hrstka svalů, která se běžně v obchodech neprodává. Připravují se z nich vynikající, citlivě okořeněné medailonky, které jsou vyhledávanou pochoutkou kulinářských restaurací. Další znamenitou lahůdkou, určenou pro venkovní grilování je krocan nebo krůta vcelku.
Krůtí maso můžeme vařit, smažit, dusit i péct. Pečeme-li ale krůtu v celku, musíme dát pozor, aby pečeně nebyla příliš vysušená nebo naopak syrová u kosti. Na rozdíl od kuřecího je mladé krůtí i krocaní maso nejen jemné, ale hlavně vyzrálejší. Krůty jdou na jatka v 15. až 16. týdnu věku (váha 8,5–9,5 kg), krocani ve 21. až 22. týdnu (váha až 21 kg).
V obchodech se také můžeme setkat s takzvaným křehčeným masem. Křehčená krůtí prsa jsou injektována roztokem na přírodní bázi. Maso se při tepelném opracování okamžitě zatáhne a tak zůstane uvnitř šťavnaté (vhodné pro rožnění).
Krůtí maso můžeme koupit jak v celku, tak naporcované například na horní a dolní stehna či prsa, všechny varianty pak v čerstvém nebo zamrazeném stavu. Téměř 1/3 celé hmotnosti krůty tvoří prsa, která mají maso křehké, vzdáleně připomínající telecí. Zato maso ze stehen se chutí mírně blíží masu z divoké zvěře. Maso z křídel chutná něco mezi telecím a kuřecím, samotné letky s velkým podílem kůže jsou oproti jiné drůbeži dobře svalnaté a chutnají podobně jako maso kuřecí. Dlouhé maso z krku a boků zase obsahuje více tuku a hodí se do polévek. Ovšem nejtučnější částí krůty je samotný biskup, dobře upečený připomíná husí pečínku. Dalším lákadlem je maso malého bederního svalu vhodné na minutkovou přípravu, například šťavnatých medailonků. A nakonec droby, tedy játra a žaludek, ty přinášejí další chuťové variace v kuchyni upravené krůty.
Krůta má cca 70 % bílého masa a 30 % tmavého masa. Jednotlivé druhy masa se od sebe liší nutriční hodnotou. Bílé maso obsahuje méně tuků a je méně kalorické.
V naší poradně s názvem JELENÍ GULÁŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sylva..
Může se občas jíst jeleni guláš na warfarin.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Při léčbě Warfarinem je důležité hlídat příjem vitamínu K na stejné úrovni každý den. Jelení maso, stejně jako maso ostatních zvířat, obsahuje jen málo vitamínu K a proto není třeba jeho konzumaci nijak hlídat. 200 gramů syrového masa z jelena obsahuje 2,2 mikrogramů vitamínu K. Když si dáte jelení guláš s houskovým knedlíkem nebo s rýží, tak ho můžete jíst podle libosti neomezeně. Rýže totiž neobsahuje žádný vitamín K a pšeničná mouka v knedlíkách má jen zanedbatelné množství vitamínu K. Pšeničná mouka a rýže a výrobky z nich jsou nejlepší přílohy pro pacienty užívající Warfarin. Brambory jsou na tom o něco hůře. Jedna středně velká brambora obsahuje 4 mikrogramy vitamínu K. Přeji dobrou chuť.
Uzené maso je masný výrobek. Vyrábí se uzením v udírnách. Výroba tohoto masa je jednoduchá. Maso se musí nejprve nasolit buď klasickou solí, sanytrem, nebo dusitanovou směsí, přičemž možnosti nasolení jsou tři: nakládání do láku, suché nasolení a solení injekční stříkačkou. V českých podmínkách se nejčastěji užívá nakládání do láku. Kromě soli (rychlosoli) se do masa vetře či mezi jednotlivé vrstvy vloží různé další ingredience, jako například česnek, cibule, jalovcové bobule, pepř, cukr a podobně. V láku se maso nechá odležet určitou dobu, která je odvislá na použitém způsobu solení. Po tuto dobu je třeba maso průběžně kontrolovat. Takto připravené maso se vkládá do udírny, kde se vyudí.
Způsob průmyslového uzení je odlišný. To má za účel výrobky pouze vybarvit, ochutit a aromatizovat. Na maso se aplikuje takzvaný tekutý udírenský kouř, doba skutečného uzení je pak příliš krátká. Výhoda tohoto uzení spočívá v tom, že takto upravené maso neobsahuje karcinogeny, které při běžném uzení v kouři vznikají. Nevýhodou je odlišná chuť. Po zrušení závazných norem na výrobu potravin počátkem 90. let 20. století začali někteří výrobci za účelem zlevnění masa či většího zisku do uzeného masa injekčně vpravovat vodu s polyfosfáty, což jsou zvýrazňovače chuti spolu s dalšími éčky. Některá uzená masa obsahují pouze 70 % masné části. Dalším způsobem šizení uzeného masa je jeho nastavování práškem ze sušené krve. Proto je dnes průmyslově vyráběné uzené maso velmi rozdílné kvality.
Uzené maso je úplně stejně tučné jako neuzené maso, záleží na tom, co je to za maso. Kuřecí šunka bude mít tuku minimum, naopak anglická slanina, turistické salámy nebo uzená krkovička klidně víc než 50 %. Uzené maso je nezdravé spíš svým vysokým obsahem soli a také možnou přítomností karcinogenních látek, které vznikají špatným vyuzením.
100 g vařeného uzeného masa má energetickou hodnotu 1 004,88 kJ (123,99 kcal) a obsahuje zhruba 15 g bílkovin a 20 g tuku.
Uzené maso často obsahuje velké množství tuku (podle druhu zvířete, ze kterého maso pochází, a podle použité části) a o něco méně bílkovin. Velké množství přidávané soli může být příčinou vysokého krevního tlaku (rizikové pro vznik infarktu myokardu) či zadržování vody v organismu. Solicí směsi často obsahují i další látky, které jsou podezřelé z negativního vlivu na lidské zdraví. Hovoří se o žaludečních vředech, rakovině tlustého střeva a jiných civilizačních chorobách. Při úpravě uzením vzniká množství dalších zdraví škodlivých látek (maso se několik hodin udí zavěšené v kouři). Pokud je to proto možné, uzenému masu se zcela vyhněte. Uzené maso je nevhodné zejména pro děti, starší lidi, pacienty s šetřící dietou nebo pro osoby s ledvinovými obtížemi. Nehodí se ani při redukční dietě. Pokud si uzené maso nedokážete odepřít, vybírejte alespoň méně tučné druhy a s jeho konzumací to nepřehánějte.
Ve svém příspěvku DOMÁCÍ ŠUNKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sidonie.
Dobrý den, mám dotaz zda se dá domácí šunka vyrobit také z mraženého/ rozmraženého masa...nemám možnost pokaždé dostat čerstvé maso ale v mrazáku ho mám dosti a také jakje to potom s vařením...mám schinkenfee ale nevím , zda z rozmraženého masa se musí vařit na ( jakou teplotu a jakou dobu )? Děkuji moc za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Bla bla.
čerstvé je po úpravě šťavnatější při rozmrazení část tekutiny z masa vyteče lze dodat lákem a maso napíchat 4 procentním roztokem soli s cukrem nebo praganda teplota 75 stupňů čím méně bude kolísat tím lépe cca 2 hod - kuřecí šumku táhnout při 80 C
Čevabčiči se rozpadá, pokud maso není dostatečně promíchané nebo obsahuje málo soli, která aktivuje bílkoviny a vytvoří vazbu.
Nejčastější problém je krátké míchání. Směs sice vypadá hotová, ale není. Pokud chcete, aby čevabčiči drželo tvar, musíte míchat minimálně 3–5 minut, dokud není hmota lepivá. Další častá chyba je nízké množství soli, protože bez ní nevznikne potřebná struktura. Pokud se vám rozpadá, vraťte se zpět k základu – sůl, voda a důkladné mechanické zpracování.
Je v čevabčiči vejce nebo ne?
Správné čevabčiči podle normy vejce neobsahuje, protože by změnilo strukturu a výsledná konzistence by nebyla správná.
Vejce sice pomáhá držet směs pohromadě, ale vytváří jiný typ vazby než maso samotné. Výsledkem je textura podobná karbanátku, ne pravému čevabčiči. Pokud chcete autentické čevabčiči, vejce vynechte úplně. Správná struktura vzniká pouze díky soli a míchání masa, nikoliv přidáním pojiv.
Kolik soli dát do čevabčiči?
Do čevabčiči patří 18–20 g soli na 1 kg masa, což je více než u běžných domácích receptů, ale je to technologicky nutné.
Sůl zde nefunguje jen jako dochucovadlo, ale hlavně jako aktivátor bílkovin. Pokud jí dáte méně, čevabčiči nebude držet a rozpadne se. Pokud jí dáte příliš, bude chuť nepříjemná. Ideální je držet se přesného rozmezí a vážit. Odhad nefunguje, protože rozdíl několika gramů je v tomto případě zásadní.
Kolik česneku patří do čevabčiči?
Správné množství česneku je přibližně 8–12 g na 1 kg masa, aby chuť zůstala vyvážená a nepřebila maso.
Častou chybou je přidání velkého množství česneku, což vede k nepřirozené chuti. Čevabčiči má být jednoduché a česnek má pouze doplňovat. Pokud chcete chuť jako ze školní jídelny, držte se spíše spodní hranice. Více česneku znamená výraznější chuť, ale také odklon od původního charakteru jídla.
Proč chutná čevabčiči jinak než ze školy?
Čevabčiči chutná jinak, protože doma lidé mění poměry, přidávají koření a nedodržují technologii přípravy.
Ve školních jídelnách se drží přesné normy – méně koření, více soli a důsledné míchání. Doma se často improvizuje, což vede k jiné chuti. Pokud chcete dosáhnout stejného výsledku, musíte dodržet nejen suroviny, ale i postup. Klíčová je jednoduchost a přesnost, nikoliv kreativita.
Lze čevabčiči péct v troubě?
Čevabčiči lze péct v troubě, ale výsledek bude jiný než při smažení, hlavně v chuti a textuře.
Při pečení se nevytvoří tak výrazná kůrka jako na pánvi a maso může být sušší. Pokud chcete zachovat šťavnatost čevabčiči, je lepší smažení. Trouba je vhodná spíše jako kompromis pro větší množství. Doporučuje se použít vyšší teplotu a kr
Ve svém příspěvku DOMÁCÍ ŠUNKA MRAŽENÉ MASO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Frodl.
Dělal jste někdo domácí šunku z mraženého masa? A s jakým výsledkem? Já to zkusil a výsledek byl: Krásně růžová, homogenní, dala se krájet i na milimetrové plátky. Chuť žádná, vůně také žádná, v ústech pocit suchého masa, jako přesolená (dal jsem na 1 kg 9 g soli 9g pragandy ). Poradí někdo, nebo má někdo podobnou zkušenost? Předem díky za radu.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Srnčí kýta na červeném víně podle Zdeňka Pohlreicha
Ingredience:
Bobkový list
Celer
Cibule
Černý pepř
Červené víno
Jalovec
Mrkev
Nové koření
Olivový olej
Rajský protlak
Srnčí kýta
Sůl
Špek
Třtinový cukr
Postup přípravy:
Dva dny dopředu si naložíme maso. Prošpikujeme ho, svážeme, přidáme nakrájenou cibuli, mrkev, celer, nové koření, černý pepř, bobkový list, jalovec a sůl. Vše v nádobě zalijeme červeným vínem a necháme to odležet. Po dvou dnech dáme maso z marinády stranou a marinádu přecedíme (zelenina zvlášť, marináda zvlášť). Připravíme si pánev a na ní dáme zahřát olivový olej. Na pánev pak vložíme kýtu, kterou zprudka opečeme ze všech stran. Maso pak z pánve vyndáme a místo něj do ní vložíme zeleninu z marinády, kterou necháme restovat a přidáme třtinový cukr a rajský protlak. Jakmile zeleninu orestujeme, vrátíme na pánev zpět maso a zalijeme přeceděnou marinádou. Kýtu se zeleninou znovu přivedeme k varu, vše podle chuti dosolíme a maso necháme ještě asi hodinu dusit doměkka. Nakonec maso znovu vyndáme a omáčku pořádně propasírujeme přes síto. Maso pak nakrájíme na plátky. Nakonec na talíři zalijeme omáčkou. A je hotovo.
Je anglický roastbeef syrový, nebo je to v pořádku?
Anglický roastbeef není syrový. Růžová barva je technicky správný stav masa, který vzniká řízeným pečením při nízké teplotě a následným odpočinkem.
Syrové maso je studené, bez struktury a vláčné. Roastbeef je teplý, pevný a šťavnatý. Rozdíl je nejen vizuální, ale i hmatový. Problém není růžová barva, ale přepékání ze strachu. Jakmile se snažíte barvu „opravit“, měníte roastbeef v obyčejnou pečeni. Technicky to není chyba, jen je to jiné jídlo.
Jak poznám, že roastbeef není syrový, ale správně hotový?
Správně hotový roastbeef poznáte podle kombinace teploty, pružnosti a chování masa při stlačení, ne jen podle barvy.
Maso klade odpor, ale není tvrdé. Po stlačení se vrací zpět a nepůsobí gumově. Pokud používáte teploměr, pohybujete se v rozmezí, kde je maso růžové, ale stabilní. Barva sama o sobě není spolehlivý ukazatel. Mnohem důležitější je struktura a to, že maso prošlo odpočinkem.
Proč je roastbeef uvnitř růžový a nemá být šedý?
Roastbeef je růžový proto, že se peče při nižší teplotě a maso se nepřehřívá. Šedá barva znamená úplné propečení a ztrátu šťavnatosti.
Při vyšších teplotách se bílkoviny v mase rychle stahují a vytlačují šťávu ven. Výsledkem je suché maso bez chuti. Růžový střed znamená, že maso zůstalo šťavnaté. Tohle není moderní trend, ale fyzika masa. Šedý roastbeef není bezpečnější, jen je víc vysušený.
Je růžové maso bezpečné k jídlu?
Ano, růžové hovězí maso je bezpečné, pokud bylo správně skladované a připravené.
Hovězí se liší od drůbeže. Rizika jsou jiná a správně upečený roastbeef nepředstavuje zdravotní problém. Klíčové je kvalitní maso, čistá práce a dodržení teplot. Největší riziko nevzniká z růžové barvy, ale z nekvalitního suroviny. Pokud máte pochybnosti o původu masa, problém není technika, ale vstupní surovina.
Co dělat, když jsem roastbeef přetáhl?
Pokud jste roastbeef přetáhli, už z něj znovu růžový roastbeef neuděláte. V tu chvíli je důležité změnit přístup.
Maso se dá využít jako pečené hovězí, nakrájet na tenké plátky nebo použít studené druhý den. Snaha „vrátit ho zpět“ nic nevyřeší. Nejde o selhání, ale o změnu výsledku. Přijetí reality je v téhle chvíli lepší než další zásahy.
Dá se přetažený roastbeef ještě zachránit?
Přetažený roastbeef se nedá zachránit zpět do původního stavu, ale dá se dobře využít.
Nejlepší cestou je krájet ho velmi tence, podávat studený nebo ho použít do sendvičů. Omáčka může pomoct chuťově, ale strukturu už nezmění. Záchrana znamená změnu využití, ne opravu chyby. Jakmile tohle přijmete, frustrace zmizí.
Proč je roastbeef suchý, i když jsem dodržel postup?
Technologický postup: Nejdříve dobře rozmícháme hořčici, sójovou omáčku a olej. Listy bazalky omyjeme, oklepeme a jemně nasekáme. Pak přidáme kečup, koření i sekanou bazalku. Opět vše dobře rozmícháme a nakonec přilijeme pivo. Plátky krkovice dobře omyjeme a osušíme. Maso nenaklepáváme. Na dno větší nádoby nalijeme polovinu marinády a krkovici do ní vložíme. Druhou polovinu marinády nalijeme na krkovici seshora. Nádobu dobře uzavřeme a dáme do lednice rozležet. Maso necháme naložené alespoň 3 hodiny, ideální čas je 12 hodin. Namarinované plátky krkovice pokládáme na dobře rozpálený gril. Marinovanou vepřovou krkovici grilujeme z každé strany přibližně 4 minuty. Tady záleží na tloušťce masa. Pokud je maso tenké, stačí 3 minuty z každé strany, pokud jsou plátky silnější, grilujeme 5 minut po obou stranách. Marinovaná krkovice na grilu chutná výborně s čerstvým chlebem či pečeným bramborem. Můžeme k ní podávat i různé dresinky a omáčky.
Při přípravách na grilování je velmi důležité marinování. Maso naložíme minimálně tři hodiny před grilováním, čím je maso déle naložené, tím lépe. Rozhodně není dobré maso jen potřít olejem a hned začít grilovat. Olej i marinádu necháváme před grilováním okapat. Důraz klademe také na teplotu grilování. Gril je třeba dostatečně rozpálit, ideálně tak 35¬40 minut předem. Teplota by měla dosáhnout 250–300 °C. Stejně podstatná je i doba grilování.
Skopové maso je nejchutnější z 2 až 3letých dobře krmených beranů, skopců (vykastrovaný beran), ovcí. Maso je jasně červené barvy, tuk (lůj) je bílý a má tuhou konzistenci.
Skopové maso je více blanité a šlachovité než masa ostatních jatečních zvířat, a tak potřebuje delší dobu zrání.
Skopové maso má vysokou biologickou hodnotu, obsahuje až 30x více železa než maso ostatních druhů. Jeho chuť ovlivňuje prostředí chovu zvířete, výživa a druh plemene. Pokud bylo jehně drženo na volné pastvě a má tři až dvanáct měsíců, je jeho maso velmi libové a hezky růžové. S přibývajícím věkem pak barva masa tmavne. Prodává se maso beranů, ovcí, jehňat. Podle věku zvířete je skopové maso cihlově červené až tmavočervené, jemně vláknité. U starších zvířat je maso méně kvalitní (tuhé, tučné).
Maso z krmných beranů a ovcí – z vykastrovaných samčích a samičích kusů, které se porážejí až ve druhém roce stáří – má tmavou barvu a je prostoupené žlutým tukem (lojem). Maso z vykastrovaných samčích kusů starších dvou let je hrubě vláknité, žlutě žilkované tukem (lojem) a většinou mírně páchne po rybím tuku.
Skopové maso obsahuje lůj, který po vychladnutí tuhne a je velmi nechutný, proto pokrmy podáváme dostatečně horké a vždy na předehřátém talíři nebo v timbálech.
Možnosti kuchyňské úpravy jsou široké, vyžadují však zručnost a znalost způsobů různých řezů. Pro kuchyňskou úpravu skopového masa používáme pouze maso řádně vyzrálé, neboť jen u takového masa je zaručena jeho šťavnatost, křehkost, chuť a vůně. Při úpravě masa je třeba důkladně odstraňovat případný tuk a jednotlivé části pečlivě odblanit a zbavit šlach.
Jehněčí maso se dělí do dvou jakostních tříd. Do první jakostní třídy patří kýta, hřbet a výběrová kolínka. Do druhé jakostní třída spadá plecko, hrudí a krk.
Hovězí maso je významným zdrojem látek a živin pro krvetvorbu, patří k biologicky nejplnohodnotnějším druhům mas. Hovězí maso má oproti vepřovému vyšší obsah železa, zinku, selenu, kyseliny listové a vitamínu B12. Je přirozeným zdrojem CLA, tedy konjugované kyseliny linolové, která napomáhá k vytvoření optimální rovnováhy mezi svalovou a tukovou hmotou v lidském těle.
Nejkvalitnější maso pochází z 3–6letých volů, vykastrovaných a zvlášť krmených rok před porážkou. Tuk je rovnoměrně prorostlý, maso je tudíž křehké a šťavnaté.
Dobré maso je také z mladých jalovic, prvoletek a mladých býků. Nejméně kvalitní je maso ze starších kusů.
V dnešní době se na trhu dá zakoupit maso ze zvířete, které bylo prvotně chováno pro jednostrannou produkci mléka. Typickým příkladem jsou v tomto případě staré, vyřazené krávy (toto maso může být v obchodě krásně naaranžováno, ale zklamání, které vás čeká při jeho přípravě a konzumaci, raději ponechte jiným). Je pravdou, že dříve jsme jako spotřebitelé neměli možnost zjistit, co kupujeme. Dnes však máme možnost z povinně zveřejňovaných údajů zjistit datum narození a porážky zvířete, pohlaví a plemennou skladbu konkrétního jedince. Kupujte proto přednostně maso mladých býků (cca 14–24 měsíců) či jalovic (14–20 měsíců), v tuzemsku vykrmených a poražených (tuzemské zvíře poznáte tak, že před vlastním číslem je písmenný kód CZ).
Vyzrálé hovězí maso
Kvalitní hovězí maso potřebuje před kuchyňskou úpravou vyzrát. Jde o celý komplex procesů v mase, které zaručí jeho křehkost a chutnost. Doba zrání je u různých mas různě dlouhá, hovězí maso by mělo dle odborných doporučení zrát cca 10 dní. Vyzrálé maso je 2–3x křehčí než maso nevyzrálé, a proto lze jen doporučit zakoupení kvalitního hovězího masa cca 1 týden před jeho kulinářským využitím. Koupené maso doma pouze mechanicky dočistíme, zabalíme do potravinářské fólie a v lednici ho můžeme nechat dalších 5–10 dnů dozrát bez obav, že se zkazí.
Ingredience: 900 g vepřové krkovice bez kosti v celku, 150 ml červeného vína – suché, 2 lžíce mletého zázvoru, 2 lžíce granulovaného česneku, 1 lžíce sladké mleté papriky, 6 lžic oleje, 1 slabší lžička soli, 1 lžíce oleje, 2 větší cibule nakrájené nadrobno, 4 větší stroužky česneku nakrájené na tenké plátky, vývar nebo voda na podlévání
Postup: V nádobě s víkem promícháme víno s olejem a solí. Maso opláchneme, osušíme a rozdělíme na 4 kusy. Zázvor s česnekem a paprikou promícháme a vetřeme do každého kusu masa. Okořeněné maso vložíme do nádobky s ochuceným vínem, důkladně promícháme a nejlépe do druhého dne necháme odležet v lednici.
Poté máme dvě možnosti postupu:
První možnost postupu: V tlakovém hrnci necháme na rozehřátém oleji rozvonět plátky česneku a poté prudce osmažíme ze všech stran kousky masa. Zasypeme cibulí, krabičku od zbytku marinády vypláchneme 200 ml vývaru a vlijeme do hrnce. Hrnec uzavřeme poklicí a od doby varu na slabém plameni vaříme 25 minut. Po ochlazení hrnec otevřeme, maso a všechnu šťávu přendáme do pekáčku a vložíme do předehřáté trouby. Na ¾ výkon pečeme odkryté cca 20 minut doměkka. Během pečení často přeléváme vypečenou šťávou, aby se maso nevysušovalo a dostalo hezkou barvu.
Druhá možnost postupu: Ve větší pánvi na rozehřátém oleji necháme rozvonět plátky česneku. Poté přidáme maso a necháme prudce zatáhnout. Maso přendáme do pekáčku a zasypeme cibulí. Pánev vypláchneme cca 150 ml vývaru a přilijeme k masu. Přidáme také zbytek vína s kořením z marinování, pekáček přiklopíme víkem a dáme do předehřáté trouby péct na ¾ výkon. Zhruba po půlhodině maso přelijeme výpekem, podle potřeby podlijeme, opět přiklopíme víkem a na poloviční výkon trouby pečeme cca 70–80 minut doměkka. Během pečení maso přeléváme výpekem a podle potřeby podléváme. 15 minut před koncem odstraníme víko a maso dopečeme na barvu.
Servírujeme nakrájené na plátky masa, přelité šťávou, s čerstvým chlebem a okurkou. Ale můžeme také podávat se zelím a knedlíkem.
Doporučení: Doba pečení je orientační, záleží na typu trouby.
