Sušení potravin je nejjednodušší a nejpůvodnější konzervační metoda, kterou lidé praktikují už celá tisíciletí. Dnes mnohde upadlo sušení potravin v zapomnění, i když právě tímto šetrným způsobem můžeme zachovat důležité účinné i aromatické látky. Pouze vitamín C se při sušení odbourává, musíme ho tedy získat z jiné stravy.
Sušením se stávají potraviny nejen trvanlivějšími, ale jsou i lehčí a zmenší se jejich objem, takže pro jejich uskladnění potřebujeme málo místa. Spotřeba energie při sušení potravin je poměrně malá, zejména tehdy, když využíváte jen tepelné zdroje, které máte po ruce. Pokud chcete sušit větší množství potravin, vyplatí se pořídit si sušičku. Potraviny se takto konzervují bez jakýchkoliv přísad (v protikladu ke koupeným sušeným plodům), takže je konzumujeme přírodně čisté.
Bez vody nemůže existovat život – přesně tento princip se při sušení využívá. Sušeným potravinám se během hodin nebo dní odebírá za kontrolovaných podmínek voda, takže v nich nakonec žádné mikroorganismy nemohou žít. K sušení se nejlépe hodí ovoce, zelenina, houby a bylinky. Ideální teplota pro proces sušení je mezi 30 až 70 °C, přičemž je třeba se starat o pravidelné větrání, abychom se zbavili odpařené vlhkosti. Nejšetrnější je sušení při co možná nejnižší teplotě, protože pak zůstanou zachovány důležité živiny. Čím je vyšší teplota sušení, tím více živin se zničí.
Ovoce musíte pečlivě vybrat, umýt, dobře osušit a odstranit stopky. Peckovité ovoce se vypeckuje. Jádrové ovoce se zbaví jádřinců a dužina se pokrájí na kousky nebo kolečka. Vcelku se suší jen třešně, švestky a bobule. Všechno ostatní ovoce se krájí na nepříliš velké kusy, řezy nebo kolečka.
Druhy ovoce se světlou dužinou ponořte před sušením krátce do slané nebo citrónové vody nebo je postříkejte zředěnou kyselinou citrónovou, aby nezhnědly. Můžete je také blanšírovat v horkém cukerném roztoku s trochou citrónové šťávy, čímž se zvýrazní jejich sladká chuť. Ze zeleniny se hodí k sušení především kořenová a cibulová zelenina, ale v poslední době jsou vyhledávaná i sušená rajčata k rozmanitému použití v kuchyni. Zelenina se očistí, umyje a kuchyňsky připraví. Tvrdá zelenina se před sušením blanšíruje (to později zkrátí čas vaření).
Houby se jen přeberou a očistí, v žádném případě se neumývají. Otlačená nebo červavá místa velkoryse vykrojte. Houby, které už ne
Ve svém příspěvku MILÁNSKÉ ŠPAGETY ORIGINÁLNÍ RECEPT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivka.
Za našich dětských let (tj. v 80. letech minulého století) nám dělali ve školní jídelně milánské špagety, jaké jsem nikde jinde nejedla. Bohužel mě jako dítě nikdy nenapadlo zeptat se na recept... Do dnes cítím v puse tu báječnou chuť. Pokud si ale vzpomínám, tak kečup, sojová omáčka či parmazán u nás snad nebylo možné ani koupit a na ovoce a zeleninu se stály fronty, takže předpokládám, že naše kuchařky ve škole používaly rajčatový protlak. Špagety ale nebyly zalévané omáčkou až na talíři - byly promíchány s omáčkou již v hrnci, takže byly hezky růžové a byly na nich kousky mletého masa, nedorozvařené cibule a mám dojem, že i nějakého rozpuštěného sýra (byly to takové bílé měkké krupičky). Takto byly nandavány na talíř a posypány strouhaným "červeným" (tj. dnešním 30%) eidamem. O boloňských špagetách jsme tenkrát nic neslyšely, ale předpokládám, že rozdíl mezi nimi je hlavně v tom, že do boloňských se dává různá zelenina. Nepamatuji si ani to, že by se špagety dělaly doma. U nás tedy určitě nikdy nebyly a nevybavuji si ani to, jestli se daly v obchodě běžně koupit - těstoviny se dělaly většinou doma a kupovala se jen kolínka (jiný druh tenkrát také snad ani nebyl). A kdo neuměl (nebo nechtěl) dělat domácí nudle, strouhání do polévky a fleky, tak se daly také koupit.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Jako vždy si nejprve očistíme a odblaníme maso. Maso můžeme prošpikovat špekem a osolit. Maso je dobré nechat marinovat několik hodin (někdo doporučuje i 24 hodin). Připravené maso si můžeme nejprve zprudka osmažit na pánvi, dokud se nezatáhne a pak ho vložit do pekáče. K masu přidáme očištěnou a najemno nakrájenou zeleninu a připravené koření. Vše ještě zakápneme olejem a dostatečně podlijeme vodou. Vše pečeme v troubě tak dlouho, dokud nezměkne nejen maso ale i zelenina. Maso se zeleninou je potřeba čas od času polévat. Jakmile je maso i zelenina měkké, vyndáme z pekáče kuličky koření a bobkové listy. Maso pak z pekáče můžeme vyndat, a pokud je zelenina stále na kusy, můžeme ji rozmixovat.
K tomuto pokrmu se hodí podávat jako příloha bramborový knedlík nebo brambory.
Zda je rajče ovoce, nebo zelenina, byla velmi zapeklitá otázka a botanici na ni nemohli najít shodnou odpověď. Nakonec tento spor rozhodli právníci, v roce 1893 o tom rozhodoval Nejvyšší soud Spojených států ve sporu Nix vs. Hedden. Problém zdánlivě banální měl své ekonomické opodstatnění. Na ovoce se tehdy nevztahovala dovozní cla, kdežto na zeleninu ano. Soud vynesl verdikt, že rajče je zelenina.
Ingredience: 250 g šalotky, 2 žluté a červené papriky, 700 g malých cuket, 4 lžíce olivového oleje, 1 menší snítka rozmarýnu, 1 bobkový list, 3 lžíce octa Balsamico, 2 lžíce portského červeného vína, 1 stroužek česneku, 1 menší svazek bazalky, pepř, sůl
Postup: Papriky opláchneme a opečeme v troubě při 250 °C, až se na slupce začnou tvořit puchýřky. Během grilování jednou obrátíme. Papriky vyjmeme, osolíme a necháme vychladnout pod vlhkou utěrkou. Cukety opereme, špičky odřízneme. Šalotky oloupeme a oba druhy zeleniny podélně rozpůlíme. Na plechu smícháme olej, jehličky rozmarýnu, sůl, rozdrcený bobkový list a pepř. V této směsi obalíme šalotky a cukety. Poté je naskládáme na plech tak, aby šalotka byla pokrytá. Zasuneme do střední části trouby vyhřáté na 220 °C a 30 minut zapékáme, dokud zelenina nezhnědne. Papriky oloupeme, jadérka a stopku odstraníme. Šťávu z paprik smícháme s octem, portským, solí a pepřem. Česnek a bazalku nasekáme. Papriku pokapeme šťávou, opepříme, posypeme bazalkou a česnekem, dáme stranou do tepla. Na servírovací mísu naaranžujeme všechnu zeleninu a podáváme.
Zelenina jako papriky, rajčata, okurky, ředkvičky, brokolice, cibule, cuketa, česnek, tudíž v podstatě skoro veškerá naše zelenina, má nízkou energetickou hodnotu, a proto ji směle zařaďte při redukci do svého jídelníčku. Například paprika a okurka mají jen minimum kalorií.
Patison je zelenina příbuzná dýni či tykvi. Má většinou bílou, žlutou či světle zelenou barvu, nepravidelný tvar podobný květu slunečnice. Roste na zelené keříkovité rostlině, která rodí až deset plodů. Bílá dužnina chutí připomíná cuketu, lilek, dýni a také se podobně zpracovává. Patison je pokrytý tuhou slupkou, která odolává nákaze po delší dobu než běžná zelenina.
Tato zelenina není v českých kuchyních moc rozšířená, ačkoliv výborně chutná. Koupíme ji v supermarketech a obchodech s ovocem a zeleninou. Slupka by měla být neporušená, napnutá, tvrdší bez známek plísně a poškození.
Lze je jíst i se semeny a slupkou. Patisonů je řada barvou i tvarem odlišných druhů. Obsahují důležité minerální látky a vitamín C.
Technologický postup: Vepřovou plec opláchneme, osušíme a nakrájíme na kostky. Maso krájíme přes vlákno (i když se nakonec třeba mírně rozvaří, nebudou strávníci zápasit s dlouhými vlákny masa). Cibuli oloupeme a nakrájíme. V kastrolu rozpustíme asi dvě lžíce vepřového sádla (žádný jiný tuk se nedoporučuje) a při nízké teplotě a za stálého míchání osmažíme cibuli. Přidáme maso a zvolna orestujeme. Když jsou kousky masa zatažené, přidáme vrchovatou lžíci sladké mleté papriky. Zamícháme. Nejlepší mletá paprika je maďarská, která se prodává pod označením csemege, lahůdková. Kvalitní maďarská lahůdková paprika se vyznačuje plnou, opravdu paprikovou chutí a je nesrovnatelná s červeným práškem, který se prodává u nás. Můžeme přidat i půl lžičky maďarské pálivé (csípős). I ta má (na rozdíl od chilli) paprikovou chuť. Paprikové lusky zbavíme jader, opláchneme a nakrájíme na menší proužky. Rajčata spaříme a oloupeme, nasekáme na kousky. Tento krok není bezpodmínečně nutný, někde do perkeltu přidávají rajčata neloupaná, jen posekaná. Kvalita zeleniny se odrazí na chuti. Proto je lepší perkelt vařit v době, kdy je na trhu dostatek čerstvé zeleniny. Zeleninu přidáme k masu. Přidáme asi dvě lžičky soli, chvíli mícháme, stále při mírné teplotě. Pak přiklopíme poklicí. Asi za pět minut odklopíme a zkontrolujeme, kolik vlastní šťávy pustila zelenina a maso. Když byla zelenina čerstvá, masitá, sahá šťáva tak do poloviny celkové vrstvy pokrmu. Tak by to mělo být. Když byla zelenina bez šťávy, přikápneme velice malé množství vody. Při tomto stavu tekutiny perkelt pomalu dusíme pod pokličkou. Teplotu pod kastrolem nezvyšujeme. Občas zkontrolujeme, jestli se šťáva nevyvařila – to by hrozilo připálení. Jestliže přidáváme vodu, tak opět jenom maličko – do polovičky vrstvy. Maso se musí dusit, ne vařit ve vodě. Když je maso měkké, odkryjeme pokrm, zvýšíme teplotu a zredukujeme do zahoustlé konzistence. Perkelt se na talíři neroztéká. Do tohoto perkeltu se nepřidává žádné moučné nebo jiné zahušťovadlo, hustoty se docílí jen závěrečným odpařením. Nakonec pokrm ochutnáme, případně přisolíme nebo zostříme přídavkem malého množství mleté pálivé papriky. V Maďarsku se perkelt podává buď s noky (nokedli) nebo s drobnými těstovinami (tarhonya). Místně, ale ne všude, může být na talíři zakápnutý malým množstvím smetany.
Vhodnou tepelnou úpravou lze zeleninu připravit tak, aby nepřišla o cenné vitamíny a minerály. Hodně lidí při grilování zůstává jen u osvědčené papriky, cukety a žampionů, ale nebojte se experimentovat, vyzkoušet můžete v podstatě jakýkoliv druh zeleniny a zklamaní dozajista nebudete.
Pravidla pro grilování zeleniny
Kupujte pouze čerstvou a kvalitní zeleninu, nejlépe přímo od farmáře. Nyní vám to možná připadá nepodstatné, rozdíl v chuti ale určitě poznáte.
Vybírejte zeleninu menší, bude šťavnatější a chutnější.
Zeleninu před grilováním důkladně omyjte.
Zeleninu, kterou není třeba vypotit, osolte až po grilování, nikoli před ním.
Gril rozpalte, jak nejvíc to půjde, tepelná úprava by totiž měla být co nejrychlejší, aby si zelenina zachovala své vitamíny a jiné prospěšné látky.
Pro šetrnější přípravu můžete zeleninu zabalit do alobalu, případně u klasického grilu použít žulovou desku.
Pokud teplé zelenině zrovna moc neholdujete, můžete grilovanou zeleninu nechat vychladnout a teprve potom konzumovat, i studená bude chutnat skvěle.
Doporučení
Každý druh zeleniny vyžaduje při grilování trochu jiný postup, proto je zde malý přehled.
Cuketa: Cuketu neloupeme, grilujeme ji i se slupkou, která se ale ráda připaluje, a proto musíme být ve střehu a cuketu hlídat. Cuketu krájíme na kolečka nebo příčné plátky, a protože obsahuje hodně vody, necháme ji vypotit – nasolíme ji, chvíli počkáme, potom ji opláchneme a osušíme papírovým ubrouskem. Plátky cukety můžeme po ogrilování srolovat do rolky, kterou naplníme například sýrem.
Cibule: Grilovat cibuli by napadlo asi málokoho, ale světe div se, je to pochoutka. Stačí cibuli nebo šalotku oloupat, nakrájet na tlustší plátky a grilovat na grilovacím tácku nebo alobalu.
Dýně nebo patison: Patison omyjeme, nakrájíme příčně na plátky (vršek a spodek nepoužijeme) a grilujeme asi 5 minut.
Fazolové lusky: Žluté i zelené fazolové lusky představují vynikající a zdravou přílohu k masu. Umyjeme je, odkrojíme okraje a fazolky rozprostřeme na grilovací tácek či alobal, drobné fazolky by totiž jinak propadly dolů. Zakápneme je olivovým olejem nebo poklademe máslem a grilujeme dozlatova, tedy asi 15 minut.
Chřest: Chřest se stává velmi oblíbenou zeleninou, a není se čemu divit, chutná totiž opravdu skvěle. Zelený chřest, který se pro grilování hodí víc než bílý, omyjeme a odřízneme či odlomíme z každého výhonku
Nejvyšší soud v USA v roce 1983 (Nix vs Hedden) se usnesl, že okurka má být legálně zařazena do kategorie zelenina. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí na základě obvyklého použití okurek, které bylo podobné jako u zeleniny, jako jsou: mrkev, brambory, pastinák, květák, zelí, salát, řepa a celer.
Je to ale opravdu zelenina, nebo je okurka ovoce? Okurky odpovídají typické definici ovoce, což znamená, že se vyvíjejí, když je květ oplodněn, a také obsahují semena rostliny. Okurky jsou dokonce součástí stejného rodu (cucumus) jako cantaloupes, což je rozhodně ovoce. Podle nejvyššího soudu v roce 1983 však rajčata, okurky a další podobné plody, které se pěstují v zahradách a používají se v hlavních chodech k jídlu, spíše než jako dezerty jako ovoce, mají být považovány za zeleninu.
Při přípravě kávy je nejlépe umlít pouze tolik kávy, kolik se přímo spotřebuje – mletá káva si nedokáže dlouho držet své aroma, které rychle ztrácí (asi do 15 minut po umletí). Káva vydrží opravdu čerstvá pouze několik dní, maximálně týdnů. Pražená káva je tepelně opracovaný produkt. Obsahuje těkavé látky a oleje, které na vzduchu i v různých atmosférách žluknou. Většina prodávaných káv jsou tak již žluklé, vyčpělé kávy. Ať se jedná o obyčejné nejlevnější kávy typu robusta, tak i kávy renomovaných značek, na které lidi nedají dopustit. Káva je močopudná a dehydratuje organismus, takže je vhodné ji servírovat společně se sklenicí čisté vody.
Orientační hrubost mletí:
velmi jemné (na prach) – arabská káva (džezva)
jemné – espreso
střední – dle potřeby
hrubé mletí - moka, turecká káva
Turecká moka je všeobecně asi jedna z nejsilnějších, co se obsahu kofeinu týče. Přestože je silnější, je její chuť kultivovanější než u českého turka. Český turek znamená přípravu kávy, se kterou se nikde ve světě moc nesetkáte, tato příprava kávy je velmi nešetrná a prudkým spařením kávy se uvolňují třísloviny, které mají za následek mírně nakyslou až řezavou chuť kávy.
Bylinková zahrádka by měla být vždy v blízkosti domu a zejména kuchyně. Ideální je, můžeme-li při vaření prostě jen vyběhnout na zahradu a utrhnout si čerstvé lístky koření, které právě potřebujeme při přípravě pokrmu. V zahrádce by měla být cestička, nebo alespoň kameny, po nichž lze šlapat – budeme tam přeci jen chodit častěji než do běžného záhonu.
Mezi tradiční české bylinky patří:
Šalvěj lékařská se používala již ve staročeské kuchyni jako koření k masu. Je velmi aromatická a v léčitelství pomáhá při žaludečních potížích. Můžeme ji také přidat do osvěžující koupele.
Pelyněk pravý je velmi hořký a používá se zejména jako přísada do nápojů, jako je tonic, vermut nebo absint. V kuchyni pelyňkem dochutíme tučná masa nebo pečeni. V lékařství působí při nechutenství nebo žaludečních problémech, při vyšších dávkách však působí poruchy vnímání a bolest hlavy.
Dobromysl obecná pochází ze Středomoří, ovšem v Čechách zdomácněla již ve středověku a stala se oblíbeným kořením. Oregano užijeme při přípravě pizzy i při nakládání sýrů. Je rovněž součástí provensálského koření. V lékařství působí protizánětlivě a usnadňuje vylučování žluči. Je také významnou medonosnou rostlinou.
Libeček lékařský je mohutná celerovitá rostlina dosahující až dvoumetrové výšky. Své uplatnění najde zejména v kuchyni – listy patří do salátů, omáček nebo na pečeni a bez libečku si také nelze představit pořádnou bramboračku. V léčitelství se používá jako močopudná rostlina.
Dále je vhodný rozmarýn, saturejka, meduňka, tymián, celerová nať, pažitka, máta, bazalka, majoránka, cibule, petržel.
Na záhony, kde pěstujete léčivé nebo kuchyňské bylinky, nikdy nepoužívejte chemické postřiky na likvidaci plevelů! Mohou způsobit vážné zdravotní potíže. Zvykněte si jednou nebo dvakrát týdně na zelené fitcentrum: s motyčkou v ruce půdu okolo bylinek nakypřete a přitom zlikvidujte klíčící plevel. Nikde nenechte plevel odkvést a vysemenit! Některé druhy bylinek jsou pokryvné, jejich hustý polštář omezí růst plevele, například některé mateřídoušky, jiné mají mohutný růst a široké listy, takže si plevel „nepustí k tělu“, například divizna, oman, rebarbora. Mařinku vonnou po jarním přehození drceným listem nebo rašelinou podpoříte k bujnému růstu, při němž vypouští do půdy látky omezující klíčení jiných rostlin. U některých bylinek můžete p
Zjara převažuje ve složení kyselin především kyselina jablečná, později narůstá obsah šťavelanů – solí kyseliny šťavelové s vápníkem a hořčíkem. Nejširší zastoupení má draslík a vápník – látky nezbytné pro stavbu kostí, o něco méně hořčík a fosfor. Sodíku má rebarbora jen velmi málo, zastoupen je i jód, železo a další. Rebarbora není příliš bohatá na vitamín C, neobsahuje ani polovinu jeho hodnoty v citronu. Zato v ní najdeme provitamín A, vitamíny B, niacin, protisklerotické flavonoidy. Účinně ničí škodlivé mikroorganismy, prospívá krevnímu oběhu, je močopudná. Není ovšem vhodná pro nemocné žlučníkovými a močovými kameny. Díky zmíněným látkám účinně pomáhá při ochablosti a zácpě, zbavuje tělo škodlivin, posiluje svaly, kosti, nervy, pokožku a vlasy, aktivuje energii buněk a je dobrým pomocníkem při boji s nadváhou, neboť na sebe váže tukové látky.
Obsah látek v rebarboře:
Má velký obsah jablečné a citronové kyseliny, zato malý obsah vitamínu C. Na druhou stranu je to výborný zdroj vitamínů skupiny B.
Má mnoho niacinu prospěšného pro krevní oběh a energii buněk.
Vysoký obsah kyseliny pantotenové prospívá pokožce a vlasům.
Kyselina listová podporuje krvetvorbu a posiluje nervovou soustavu, je důležitá pro správný vývoj plodu.
Reveň je také bohatá na vápník, nezbytný pro stavbu kostí a důležitý pro ženy v menopauze.
Dále obsahuje mangan a draslík, který podporuje vylučování vody z těla a plní i řadu dalších důležitých funkcí.
V neposlední řadě je v rebarboře množství vlákniny, která zbavuje organismus jedů a odstraňuje zácpu.
Kdo má problémy se žaludečními kyselinami a podrážděnou sliznicí žaludku, měl by reveň konzumovat opatrně!
Rebarbora je bohužel pravděpodobně víc zodpovědná za ledvinové potíže u dětí než kterýkoli jiný faktor. Jen velice málo rostlin má tak velkou koncentraci kyseliny šťavelové jako rebarbora. Vařením se přemění tato kyselina v anorganickou chemikálii, která po konzumaci zanechá v našem těle značné množství krystalků kyseliny šťavelové. Bezpočetné případy revmatismu a revmatické horečky tak mohou být zaviněny právě konzumací vařené rebarbory. Jedí ji děti i dospělí, údajně pro její projímavý účinek, který se dostaví poměrně rychle, takže se nemyslí na tvorbu krystalků kyseliny šťavelové. Její usazeniny v těle nedráždí okamžitě, ale jejich účinek se dostavuje záludně a pomalu. Z tohoto důvodu jsou následky jen zřídka, jestliže vůbec, připisovány té správné příčině, totiž konzumaci rebarbory. Rebarborová šťáva nám může být užitečná za předpokladu, že ji použijeme úsporně a jen společně s ostatními šťávami jako karotkovou, celerovou nebo ovocnou. Neslaďte ji nikdy cukrem, použijte med.
Brambory uvařte ve slupce, po vychladnutí je nakrájejte na malé kousky (plátky nebo kostičky). Přidejte k nim lžičku hořčice, nebo trošku nastrouhaného čerstvého křenu (dobrá je i hořčice s křenem), dále na drobno nakrájenou cibuli (syrovou nebo spařenou) a sůl. Místo tradičního pepře použijte právě trošku mletého koriandru, poté ještě přidejte majonézu nebo tatarku (může být i zakysaná smetana), na kousky nakrájené kyselé okurky, trošku nálevu z okurek (dáváte-li čerstvě vařenou zelenina – mrkev, petržel, celer, hrášek), nebo celou jednu konzervu zeleniny do salátu. Nakonec můžete přidat nastrouhaný syrový celer, alespoň jednu vrchovatou lžíci, který salát zjemní a zajímavě dochutí. Můžete také přidat na tvrdo uvařené vejce a nakrájený salám. Dobře zamíchejte, ale opatrně, abyste ze salátu neudělali kaši. Před servírováním nechejte alespoň 1 hodinu odležet.
Kerblík byl znám již ve starém Řecku a prodáván na trzích jako zelenina. U nás se mu lidově říká stoklasa nebo třebule, v naší kuchyni se dnes používá jen málo. Dříve byl přidáván například do tvarohových koláčů. Jako naťová zelenina a zelené koření se pěstuje kerblík setý, ale rozšířen je i kerblík planý, který roste v křoviskách. Domácí léčba zná kerblík velmi dobře, protože v lidském organismu působí dobře na trávicí soustavu a je mírně močopudný. Obsahuje vitamíny, minerální látky a aromatickou silici. Čerstvě natrhané lístky příjemně voní a chutnají nasládle. Dá se využít všude, kde se tradičně používá petrželka. V kuchyni se přidává do salátů, nejlépe s petrželkou a estragonem, do vaječných pokrmů, polévek, k pečení a grilování masa. Také ho můžete dát do tvarohu, bylinkového másla, do dušené zeleniny a podobně. Kerblík se rovněž suší a přidává do různých směsí koření, nejvíce pak na grilovaná masa.
V hrnci si připravíme světlou jíšku z másla a hladké mouky, zalijeme vodou, přidáme nakrájenou nebo nastrouhanou zeleninu, kromě pórku, zeleninový bujon a vaříme, dokud je zelenina měkká. Mezitím si na pánvi podusíme s trochou vody osolené filé, které si potom pokrájíme na kostičky nebo malé kousky. Když je zelenina měkká, přidáme mléko nebo smetanu, pokrájené filé, pórek a necháme chvilku projít varem. Nakonec dozdobíme sekanou petrželkou.
