Téma: 

molice forsterova


Facebook Twitter Pinterest email tisk

RÝMOVNÍK

Rostlina molice alias rýmovník

Rýmovník (Plectranthus argentatus) patří do čeledi hluchavkovitých a rodu molic. Rod molice zahrnuje kolem 350 druhů jednoletých nebo vytrvalých stálezelených rostlin. A pozor, nepěstují se jen pro listy, ale i pro své květy. Pocházejí z teplejších částí Afriky, Madagaskaru, Asie, Austrálie a tichomořských ostrovů.

Plectranthus amboinicus

Je z botanického hlediska jen krátce žijící polokeř se sukulentními listy velkými jako dlaň a malými bělorůžovými květy. Pro amatérské zahrádkáře a kuchaře představuje aromatickou, ale také poněkud tajemnou rostlinu. V obchodech a v literatuře se objevuje rovněž pod synonymy Coleus amboinicus a Solenostemon amboinicus, Němci mu říkají španělský tymián, indický brutnák nebo mexické oregano.

Jemně nasekaný Plectranthus amboinicus aneb rýmovník eukalyptový se dobře hodí do salátu a okořeňuje polévky. Vždy zdravě vypadající listy poslouží také jako vynikající obloha pokrmů. Rostlina se využívá především ve španělské a mexické kuchyni a platí za jedno z nejdůležitějších koření na karibských ostrovech.

Plectranthus argentatus

Plectranthus argentatus aneb rýmovník pochází z Austrálie. Má stříbřitě ochlupené stonky s hustě rostoucími vejčitými listy dlouhými 5 až 11 cm. Listy mají světle šedozelenou barvu a vykrajované okraje. V místě svého původu roste jako stálezelený keř.

Plectranthus forsteri

Plectranthus forsteri aneb moud Forsterův je divoce rostoucí druh z východu Austrálie, Fidži a Nové Kaledonie. Vytváří i přes metr dlouhé převislé šlahouny s množstvím zelených, bíle lemovaných listů. Panašované druhy této molice se skutečně stanou ozdobami truhlíků na vašem parapetu či balkóně.

Plectranthus purpuratus

Plectranthus purpuratus aneb moud purpurový se pěstuje jako rostlina vhodná k inhalování. Obsahuje vonné silice, které působí proti rýmě nebo ucpanému nosu. Zároveň slouží jako odpuzovač much nebo komárů – přes léto vytváří krásné dlouhé převisy, které obsahují silice odpuzující mouchy, komáry, mšice a jiné záškodníky. V zimě vám možná vykvete bílými, pyskatými kvítky, které raději odstraňte, aby rostlinku nevyčerpávaly. Pěstuje se jako přenosná rostlina, kterou je v říjnu potřeba odnést do světlých prostor s teplotou od 8 do 15 °C. Pro pěstování používáme klasický zahradní substrát. Nezapomínáme rostlinu během vegetace přihnojovat. Moud stále rychle dorůstá, takže můžete pravidelně stříhat jeho vonné lístky, které nastříháte, natrháte a umístíte všude tam, kde chcete dýchat eukalyptovou vůni. Je to vhodná rostlina do ložnic, dětských pokojů, obýváků. Pomáhá v boji proti rýmě, prokazatelně se lépe dýchá ve vytápěných místnostech. Při rýmě a nachlazení se doporučuje inhalovat aromatické látky z několika lístků rozlámaných v dlani. Pomáhá i astmatikům.

Detail odstavce: Rostlina molice alias rýmovník
Zdroj: Rýmovník
Zveřejněno: 3.2.2016


Facebook Twitter Pinterest email tisk

Diskuze: Re: Re: jak odstranit molice z bazalky

Dobrý den a co insekticid přírodní na bylinky?Mě se molice objevují na ibiškách a na salátových okurkách.Podotýkám,že je ná´´mám u sebe na balkoně

Zdroj: diskuze Jak odstranit molice z bazalky
Odesláno: 2.7.2017 uživatelem Jana
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

BALKONOVÉ ROSTLINY VHODNÉ NA PLNÉ SLUNCE

Molice Forsterova (moud Forsterův)

Molice Forsterova je rostlina, která se nazývá též moud Forsterův či kadidlový keř. Svůj název si vysloužila tím, že má schopnost odpuzovat moly a komáry, a to svou vůní. Molice má srdčité zelené listy s bílými vroubkovanými okraji. Květy této rostliny jsou nenápadné a mají bílou či nafialovělou barvu.

Zde je molice Forsterova.

Jak molici Forsterovu pěstovat

Tato rostlina dorůstá do výšky kolem 20 cm, ale její výhony mohou dosahovat až 2 m, proto se hodí do závěsných systémů (truhlíků nebo květináčů). Vzhledem k tomu, že se molice dobře a rychle rozrůstá, stačí do truhlíku dlouhého 50 cm zasadit 2 rostliny. Použijte dobře propustný substrát bohatý na živiny.

Zálivka a hnojení

Zeminu se snažte udržovat stále vlhkou a každé dva týdny ji přihnojujte.

Přezimování

Rostlina je schopna za určitých podmínek přezimovat. Připravíte ji tak, že zkrátíte dlouhé výhonky na 30 cm, odstraníte všechny suché listy a umístíte ji i s truhlíkem do místnosti s dostatečným množstvím světla a stálou teplotou kolem 10 °C. Rostlinu během zimy zalévejte malým množstvím zálivky jedenkrát za 2 až 3 týdny.

Na jaře rostlinu přesaďte do nového substrátu.

Množení

Molice Forsterova je rostlina, jež se velice dobře množí, a sice řízkováním na přelomu března a dubna. Pokud chcete, aby byly nové rostliny košaté, musíte mladé výhonky zaštipovat. Rovněž je dobré zvýšit pokojovou teplotu na 18 °C.

Detail odstavce: Molice Forsterova (moud Forsterův)
Zdroj: Balkonové rostliny vhodné na plné slunce
Zveřejněno: 12.1.2016


Facebook Twitter Pinterest email tisk

Diskuze: jak odstranit molice z bazalky

Mám na bazalce molice a bazalka chřadne.NEVÍM JAK SE JICH ZBAVIT,ABY MOHLA BÝT NADÁĹE K POUŽITÍ V KUCHYNI.

Zdroj: diskuze Jak odstranit molice z bazalky
Odesláno: 16.6.2017 uživatelem Vlasta
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

ANTHURIE

Nejčastější choroby anthurií

Anthurie může být napadena hned několika chorobami nebo škůdci:

  • svilušky – škůdci, kteří napadají většinou nahnědlé listy a dále se šíří na ty zdravé, příznakem jsou stočené listy. Svilušek se můžete zbavit chemickými přípravky.
  • třásněnky – škůdci jen milimetrové velikosti a pouhým okem téměř nepozorovatelné, živí se tekutinou z rostlin, příznakem jsou žluté nebo šedobílé skvrny, napadené listy úplně uschnou. Zjistíte-li napadení včas, zkuste rostlinu opakovaně osprchovat, pokud to nepomůže, musíte použít chemický postřik.
  • molice – škůdci dorůstající 1 až 2 mm. Příznakem jsou listy, které ztrácejí barvu a jsou pokryty lepivým trusem. Chcete-li se těchto škůdců zbavit, zakupte si lepivé destičky, na které se dospělé molice přilepí.
  • vlnatky – škůdci, kteří ve větším množství vypadají jako chomáč vaty. Na rostlině vytvářejí prasklinky a nádorky a tato místa pak napadají další hniloby a škůdci. Odstranit je můžete buď babiččiným receptem, kdy listy a poškozená místa potřete alkoholem, nebo použitím chemických přípravků.

Detail odstavce: Nejčastější choroby anthurií
Zdroj: Anthurie
Zveřejněno: 16.2.2016


Facebook Twitter Pinterest email tisk

Diskuze: Re: jak odstranit molice z bazalky

Nejlepší zbraň na molice je chemický insekticid Mospilan. Bohužel pro bazalku se moc nehodí, jelikož její listy jsou hlavním produktem a Mospilan v nich zůstává moc dlouho aktivní. Abyste udržela bazalku stále jedlou a bez molic, tak zkuste použít žluté lepové desky, které jsou běžně k dostání, jak je vidět zde: www.zbozi.cz/hledani…
Molice na ně přelezou, přilepí se a uhynou.

Zdroj: diskuze Jak odstranit molice z bazalky
Odesláno: 16.6.2017 uživatelem Zahradník
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

MAST Z RÝMOVNÍKU

Molice, či rýmovník?

Jako rýmovník jsou někdy označovány všechny druhy rodu Plectranthus (molice), kterých je asi 350. Nejčastěji jde však o pojmenování australského druhu Plectranthus argentatus. Jeho původní domovinou je Austrálie, ačkoli je dnes rozšířen i na dalších kontinentech.

Detail odstavce: Molice, či rýmovník?
Zdroj: Mast z rýmovníku
Zveřejněno: 26.4.2018


Facebook Twitter Pinterest email tisk

RÝMOVNÍK EUCALYPTOVÝ

Plectranthus argentatus

Jako rýmovník jsou někdy označovány všechny druhy rodu Plectranthus (molice), kterých je asi 350. Nejčastěji jde však o pojmenování australského druhu Plectranthus argentatus. Jeho původní domovinou je tedy Austrálie, ačkoli je dnes rozšířený i na dalších kontinentech.

Detail odstavce: Plectranthus argentatus
Zdroj: Rýmovník eucalyptový
Zveřejněno: 5.5.2019

OLEANDR

Choroby oleandru

Ochrana proti škůdcům je neodmyslitelná. Často se mohou objevit svilušky, molice i mšice. Proto je důležité vhodně používat náležité přípravky, abyste zabránili objevení nepříjemných škůdců. S jejich výběrem si nechte poradit ve specializovaných prodejnách. Při správné péči se budete radovat z překrásných rostlinek na kmínku po mnoho a mnoho let.

Detail odstavce: Choroby oleandru
Zdroj: Oleandr
Zveřejněno: 5.2.2019

MAST Z RÝMOVNÍKU

Definice dle Wikipedie

Molice (Plectranthus), nazývaná česky též moud, patří do rodu teplomilných bylin z čeledi hluchavkovité. Vyskytuje se v subsaharské Africe, na Madagaskaru, v jižní Asii a na ostrovech v Pacifiku. Charakteristickými znaky jsou výška okolo jednoho metru, lodyha s čtvercovým průřezem, oválné zoubkované listy a bleděmodrá nebo nafialovělá barva květů. Rozeznává se až tři sta padesát druhů.

Detail odstavce: Definice dle Wikipedie
Zdroj: Mast z rýmovníku
Zveřejněno: 26.4.2018

SVILUŠKA

Česnekové dýmovnice

Dýmovnice jsou určeny pro ochranu rostlin proti svilušce ve skleníku. Česneková dýmovnice chrání rostliny před napadením hmyzem, konkrétně mšice, svilušky, molice a třásněnky. Dosahuje to tím, že při hoření dýmovnice se postupně uvolňuje česnekový olej ve formě kouře, čímž zvyšuje disperzi živin a také dodává rostlinám látky, které zvyšují jejich obranyschopnost a odpuzuje široké spektrum škodlivého hmyzu a roztočů včetně svilušek. Česneková dýmovnice nezanechává na rostlinách žádné nánosy a nepoškozuje prospěšné organismy. Česneková dýmovnice se běžně prodává na internetu a na tomto odkazu můžete vidět nejlevnější ceny česnekové dýmovnice.

Detail odstavce: Česnekové dýmovnice
Zdroj: Sviluška
Zveřejněno: 20.3.2014

CO S MUŠKÁTY NA JAŘE

Škůdci a choroby u muškátů

I muškáty mají své choroby, nemoci a škůdce. Nejčastěji je trápí mšice, třásněnky a molice. Všichni tito zákeřní škůdci útočí na rostlinu na povrchu a zbavíte se jich chemickým postřikem. A s jakými že chorobami a nemocemi se u muškátů můžete setkat? Tak především je to kadeřavost a plíseň šedá. Kadeřavost poznáte podle žlutých skvrn na listech, které následně zasychají, a plíseň šedou podle šedobílého povlaku, který muže být na listech, stoncích, ale i květech. Vždy je potřeba napadené části rostlin odstranit a ošetřit vhodným postřikem, který zakoupíte v květinářství nebo hobby marketech.

Detail odstavce: Škůdci a choroby u muškátů
Zdroj: Co s muškáty na jaře
Zveřejněno: 28.2.2016

RHODOCHITON

Pěstování

Rostlina vyžaduje výživnou vlhkou, humózní, propustnou, lehkou půdu a polostín. Rhodochiton mohou napadnout mšice, molice a třásněnka.

Rhodochiton vysazujeme do květinových záhonů k lehkým konstrukcím, také na balkony a terasy do nádob, které jsou umístěné k lehkým mřížkám, trelážím nebo k drátěným konstrukcím. Potřebuje oporu, po které se bude moct šplhat. Rostlina vykvétá až pět měsíců po výsevu a plodem je tobolka.

V našich zahradnictvích se s rhodochitonem setkáváme jen málo, protože se musí vysévat již v listopadu. Starší rostliny běžně doma přezimují a nemusí se tak čekat až mladé začnou zodpovědně růst.

Při výsadbě provedeme základní vyhnojení substrátu pomalu rozpustnými hnojivy a za vegetace přihnojujeme 1–2x týdně hnojivem pro balkonové rostliny. Zálivku podřizujeme průběhu počasí, rostlinu nepřeléváme. Vhodné jsou samozavlažovací nádoby, které nám pomohou s udržením správného vodního režimu. Rostliny do venkovních prostor vysazujeme vždy až po 15. květnu, kdy je již nebudou ohrožovat přízemní mrazíky.

Rostlina přezimuje při teplotě 4–12 °C.

Detail odstavce: Pěstování
Zdroj: Rhodochiton
Zveřejněno: 29.9.2016

ŠKŮDCI

Škůdci na paprikách

Mšice

Nejčastějšími škůdci na paprikách jsou mšice, zejména mšice řešetláková (pozor – je velmi odolná proti přípravku Pirimor). Mšice škodí rostlinám především sáním a přenosem ostatních viróz. Rostliny můžete ochránit přípravky Actellic 50 EC, Dursban 480 EC, Mospilan 20 SP a Tribute Trigger.

Svilušky

Dalšími častými škůdci jsou svilušky, konkrétně sviluška chmelová, která vytváří na paprikách jemné pavučinky. Pro ochranu rostlin před napadením lze použít přípravky Omite 30, Omite 570 EW nebo Talstar 10 EC.

Molice

Velmi těžko hubitelným škůdcem paprik jsou molice. Jsou také označovány jako „bílé mušky“. V současné době je možné proti nim aplikovat pouze přípravek Applaud 25 WP.

Deformace plodů

Příčinou deformace plodů bývají nejčastěji genetické poruchy nebo potíže s opylením. Ty může vyvolat buď chladné počasí (nedostatek opylovačů, neprášivý pyl) nebo velké teplo v době květu (zasychání blizen).

Bradavice na paprikách

Pokud objevíte na plodech paprik drobné bradavičky (většinou umístěné na spodní straně listů poblíž listových žilek), jedná se o tzv. intumescenci. Její příčinou je především nadměrná zálivka nebo příliš vlhký vzduch.

Virus mozaiky okurky (CMV)

Následkem viru mozaiky okurky jsou plody paprik menší a deformovanější. Listy mají hnědé skvrny. Choroba se objevuje na rostlinách ve druhé polovině léta.

Paprikám škodí nebezpečná bronzovitost rajčete

Nebezpečná je virová bronzovitost rajčete, která je příčinou zpomaleného růstu až úhynu rostlin, na plodech způsobuje různobarevné, většinou rozptýlené skvrny. Všechny virózní rostliny je třeba okamžitě likvidovat.

Hniloba kořenů nebo kořenového krčku

Hniloba kořenů nebo kořenového krčku je příčinou fytoftorové hniloby nebo fusariového vadnutí. V obou případech je základem ochrany důsledné střídání plodin, včasné a důkladné odstraňování napadených rostlin a posklizňových zbytků, vyrovnaná výživa, případně vhodná dezinfekce půdy.

Detail odstavce: Škůdci na paprikách
Zdroj: Škůdci
Zveřejněno: 18.6.2014

PĚSTOVÁNÍ OSTEOSPERMUM

Pěstování

Semena osteosperma vyséváme v únoru až březnu do lehkého substrátu s přídavkem perlitu. Při teplotě 20 °C klíčí 14–21 dní. Do venkovních prostor vysazujeme sazenice v polovině května. Najdeme pro ně záhon s jižní expozicí nebo osluněný balkon. V polostínu jsou rostliny vyšší, ale méně kvetou. Osteospermum lze pěstovat i v truhlíku, zde bude rostlina nižší, ale pokud bude umístěna na slunném místě, bohatě pokvete.

Při pěstování osteosperma v nádobách je zásadním předpokladem úspěchu lehčí a propustný substrát. Rostlina totiž nesnáší dlouhodobé přemokření substrátu v pěstební nádobě, kořeny rostlin bez vzduchu uhnívají. Proto také této letničce nesvědčí deštivé léto. Zeminu však musíme udržovat vlhkou.

Abychom zajistili trvalou násadu květů, rostlinu včas zbavujeme odkvetlých květenství, čímž zabráníme tvorbě semenných váčků. Počítáme také s tím, že některé starší odrůdy kvetou v létě s přestávkou.

V teplých podmínkách přezimování v místnosti nebo skleníku se může objevit molice skleníková, kterou likvidujeme Mospilanem v opakovaných postřicích podle návodu výrobce. Pokud se vyskytnou na jaře mšice, používáme osvědčený Pirimor, na svilušky, vyskytující se v příliš suchém a teplém vzduchu, nasadíme přípravek Omite. Častým škůdcem jsou i třásněnky, které likvidujeme některým z insekticidů.

Detail odstavce: Pěstování
Zdroj: Pěstování osteospermum
Zveřejněno: 15.5.2016

IBIŠEK POKOJOVÝ

Škůdci

Svilušky jsou 0,3–0,6 mm velké, zelenožlutavě nebo červenavě zbarvené, velmi rychle se rozmnožují a přelézají z jedné rostliny na další. Larvy i dospělci jsou mimořádně žraví a nejsou vybíraví. Jejich šíření a rozmnožování podporují vysoké teploty, nízká vzdušná vlhkost vzduchu a přehnojení. Svilušky žijí na spodní straně listů, většinou blízko listových nervů, napichují listové buňky a vysávají z nich šťávu.

Mšice se rozmnožují neobyčejně rychle a prospívá jim suchý vzduch. Dávají přednost zesláblým rostlinám a mladým vrcholovým částem, jejichž měkká buněčná pletiva snadno propíchnou svým sacím ústrojím. Mšice způsobují trojí poškození: propichují listy až k vodivým drahám a vysávají šťávu. Přitom přechází sosákem do rostliny jed. Kromě toho mšice vylučují lepivou sladkou tekutinu (medovici), na které žijí plísně ze skupiny černí.

Červci jsou nepříjemnými škůdci zvláště proto, že napadení objevíme až tehdy, když jsou již larvy v bezpečí pod svými štítky. Mladé, velmi pohyblivé a citlivé larvy nejsou pouhým okem viditelné. V suchém a teplém prostředí, například při zimním vytápění, se cítí červci zvlášť dobře a rychle se rozmnožují. Jako většina škůdců dávají i červci přednost zesláblým rostlinám. Z voskovité hmoty, kterou sami produkují, vytvářejí štítky, pod nimiž kladou vajíčka. Štítek je bělavý až nahnědlý, spíše plochý a není spojen s larvou pod ním. Hnědavé polokulovité pancíře puklic jsou ztvrdlou pokožkou zadní části těla. Červci stejně jako mšice škodí trojím způsobem. Napichují a vysávají listy nebo stonky, slinami otravují rostlinu a vylučují medovici.

Molice vyžaduje teplotu 15–25 °C a vlhkost vzduchu kolem 80 %. Molice sedí většinou na spodní straně listů. Jen 0,1 mm velké larvy jsou pohyblivé pouze v nejmladším stadiu vývoje, potom se pevně přisají k rostlině a chrání se štítkem. Vedle škod způsobených sáním znečišťují molice rostliny medovicí.

Vlnatky jsou růžoví až světle hnědí, 2–3 mm dlouzí škůdci. Jsou trvale pohyblivé a nemají pevné štítky. Jejich voskovité výpotky tvoří bělavé vlnaté chuchvalce, pod nimiž je živočich často zcela ukryt. Usazují se ve větších koloniích, zejména na kořenovém krčku, na spodní straně listů nebo v paždí větví rostlin. Škodí stejně jako jejich opancéřovaní příbuzní a daří se jim také nejlépe v suchém a teplém vzduchu.

Třásněnka je malý hmyz, který se vyskytuje zejména v suchém a teplém pokojovém vzduchu. Jsou velkou pohromou pro rostliny a explozivně se množí. Povšimneme si jich většinou až tehdy, když 1–2 mm dlouzí úzcí okřídlení dospělci poletují kolem rostliny ve velkém počtu. Třásněnky přeletují z rostliny na rostlinu a mohou být také unášeny větrem. Dospělci kladou vajíčka na spodní stranu listů do pletiva rostlin. Po několika málo dnech se vylíhnou larvy, které často zůstávají pohromadě. Napichují listy a květy a vysávají šťávu.

Proti těmto škůdcům existují chemické postřiky, které jsou k dostání v zahradnictvích nebo e-shopech.

Detail odstavce: Škůdci
Zdroj: Ibišek pokojový
Zveřejněno: 28.2.2017

MAST Z RÝMOVNÍKU

Zázrak jménem rýmovník

Řecký eukalyptus, kubánské oregano, španělský tymián, indický brutnák, nebo třeba molice. Ve všech případech se jedná o bylinu z čeledi hluchavkovitých s latinským názvem Plectranthus, respektive o rýmovník. Rýmovník poznáte lehce nejen podle silných dužnatých listů, hustě a souvisle porostlých stříbrnými chloupky, ale také podle velmi intenzivní specifické vůně, která připomíná směs kafru, máty, meduňky a eukalyptu.

Rýmovník je nenáročná rostlina, která potřebuje jen dostatek světla. Přes zimu je ideální umístit květináč na parapet okna, kam alespoň část dne svítí slunce. V létě pak rostlině dopřejte letnění na terase, balkonu nebo venkovním parapetu, aby měl šanci se bohatě rozrůst. Rýmovník miluje teplo, a proto mu nesvědčí průvan a dlouhodobější pokles teploty pod 12 stupňů. Nebezpečné je i větrání. Naopak mu bude svědčit suchý horký vzduch, takže se nebojte ho umístit i na parapet nad radiátorem. Co se týká zálivky, zcela dostačující je, když rýmovník zalijete jen tehdy, když je substrát opravdu suchý.

Rýmovník přesaďte ihned, jakmile si ho přinesete z obchodu. Každý rok na jaře ho pak přesazujte pravidelně. Odmění se vám tím, že se rozroste. Jako zeminu použijte dobře propustnou směs s vyšším podílem písku a umístěte rostlinu do květináče s odtokovým otvorem. Rýmovník nemá rád přílišnou vlhkost. Na dno proto ještě před přesazením nasypte například kamínky. Také se nebojte rýmovník pravidelně zaštipovat, aby se rozkošatěl.

Detail odstavce: Zázrak jménem rýmovník
Zdroj: Mast z rýmovníku
Zveřejněno: 26.4.2018

KVETOUCÍ POKOJOVÉ ROSTLINY

Anturie

Je výrazná rostlina a v interiéru působí exoticky. Na úzkých stoncích má velké tmavě zelené listy srdcovitého tvaru a velmi nápadné květenství červené, růžové nebo bílé barvy. Květ tvoří barevný voskový toulec se žlutou nebo oranžovou palicí. Patří mezi jedny z mála rostlin, které kvetou i na nepříliš slunném stanovišti. Z květů se můžeme těšit poměrně dlouho a kdykoli během roku. Jedná se o poměrně drahou rostlinu.

Pěstování: Anturii svědčí světlé stanoviště, nikoli však přímé slunce. V interiéru vyžaduje teplotu 18–21 °C, v zimě by teplota neměla klesnout pod 15 °C. Nemá ráda studenou zálivku a vápnitou vodu. Zaléváme ji proto vodou dostatečně odstátou. Voda nesmí přijít na květy, jelikož pak na nich vznikají skvrny. V létě zaléváme 2x týdně, v zimě postačí zálivka 1x týdně. Rostlině často rosíme listy a květináč umístíme do misky s vlhkými oblázky. Při nízké vlhkosti a na přímém slunci se rostlině svinují listy. Hnojíme během hlavní doby vegetace, to je od března až do srpna, plným tekutým hnojivem každé 2 týdny. Nedostatečná výživa způsobuje útlum růstu nových listů a rostlina nekvete. Množíme na jaře dělením nebo řízky z postranních výhonů. Přesazujeme na jaře, když je obal plný kořenů, a to do rašelinového substrátu nebo jednotné zeminy. Pro tuto rostlinu je letnění nevhodné. Anturie nemá ráda chlad a vlhko. Na nevhodném stanovišti rostlinu napadají svilušky, třásněnky, molice a plži.

Zde můžete shlédnout fotografie anturie.

Detail odstavce: Anturie
Zdroj: Kvetoucí pokojové rostliny
Zveřejněno: 19.1.2014

HELIOTROPIUM

Pěstování

Pěstujeme jako letničku do nádob, květináčů, truhlíků nebo do záhonů. Doporučuje se umístit na terasu, kde večer sedáváme. Důležité je odstraňovat odkvetlé květy. Nezapomínejte na hnojivo na kvetení a kvalitní substrát při výsadbě. Vanilkový keřík umístěte na slunečné stanoviště, které je chráněné před větrem.

Rostlina vyžaduje mírnou zálivku a každé 2 týdny přihnojovat. Odkvetlé květy odstraňujte, abyste podpořili další kvetení. Bal musí být mírně vlhký, nesmí nikdy úplně vyschnout. Listy, které kvůli nedostatku vláhy uvadnou, se jen těžko vzpamatovávají, většinou na nich zůstanou hnědé skvrny.

Zakoupené nebo vypěstované mladé rostliny se vysazují na vzdálenost 25 cm. Rostliny zakoupené na podzim nebo v zimě chraňte před přílišnou vlhkostí.

Otočník je citlivý na chlad, proto je nezbytné přenést ho k přezimování do světlé místnosti s teplotou 12 až 15 °C a málo zalévat. Na jaře rostlinu přesaďte. Otočník může přezimovat, ale u malých rostlin se to nevyplatí. Můžete jej však pěstovat jako malý keřík, který zimování vyžaduje. Po několika letech nás pak potěší krásnou barvou a vůní, která je příjemná nejenom nám, ale i motýlům, kteří za horkých dnů květy přímo obalí. Otočník je možné pěstovat i jako stromek, jestliže se hlavní stonek včas vyváže k opěrné tyčce. Zapěstování takového stromku trvá až pět let.

Heliotropium lze množit pomocí semen, která klíčí při teplotě 20 °C, nebo i řízků, které se odebírají z přezimovaných rostlin. Vhodným termínem na množení je leden. V létě se doporučuje množení bylinnými řízky – rostlina snadno zakořeňuje vrcholovým řízkem se třemi páry listů. Podzimní řízkování se provádí z polovyzrálých řízku, výsev ze semen je vhodný v březnu.

Otočník můžete pěstovat i na světlém místě v bytě, ale bude vám vděčný za letnění. V bytě může trpět mšicemi a molicemi, jejichž počet se omezí právě při letnění. Při napadení mšicemi se doporučuje postřik Pirimor a molice likvidujte postřikem Mospilan.

Detail odstavce: Pěstování
Zdroj: Heliotropium
Zveřejněno: 2.9.2016

FILODENDRON

Pěstování a rozmnožování

Rostlina patří do čeledi áronovité. Pochází z tropických a subtropických oblastí Afriky a Asie. Je to rostlina okrasná listem a v našich podmínkách květy nevytváří. Řadíme ji mezi liánovité rostliny, které mají velké množství vzdušných kořenů. Ke svému růstu tedy potřebují oporu, okolo které se obtáčí, nebo je můžeme použít do závěsných nádob. Tvar listů bývá srdčitý anebo šípovitý.

Filodendron patří mezi pokojové rostliny, které mají rady teplo celoročně, takže i přes zimu mu musíme dopřát příjemnou teplotu, která by neměla klesnout pod 18 °C. Rostlina potřebuje dostatek světla, ale v létě na ni nesmí dopadat přímé sluneční paprsky, ty by mohly rostlinu spálit. Zálivka by měla být pravidelná a půda stále vlhká, ale nesnáší přemokření a také vysychání. Filodendron je dobré rosit, u velkých rostlin je vhodné otírat listy vlhkým hadrem. Každý rok by měla být rostlina zjara přesazena, podpoříme tím růst. K rostlině dodáváme oporu a podle potřeby ji můžeme i seříznout, jestliže ji nepodepřeme, stonek se svěsí.

Listy filodendronů mohou být krásně třpytivé nebo matné, temně zelené nebo načervenalé, mohou být i stříbrné, na vrcholku dlouze zaostřené, středních rozměrů, dlouhé 8 až 14 cm a široké 5 až 9 cm. V uzlech odrůstají vzduchové kořeny. Nedoporučuje se obřezávat vzdušné kořeny či je vracet do země.

Rostlina potřebuje středně těžkou humózní zeminu. Dospodu květináče je nutná drenáž, která zabrání přemokření. Přihnojování provádíme během vegetace, a to dvakrát za měsíc od jara do podzimu.

Optimální způsob jak rozmnožit filodendron je řízkování. Řízky mohou být vrcholové nebo ostní (stonkové). Řízky odebíráme s 3 až 5 listy, seřízneme čistým, mírně šikmým řezem a namočíme do stimulátoru. Takto připravené řízky napícháme přímo do květináče po několika kusech. Přibližně za 4–6 týdnů nám zakoření.

Filodendron nejčastěji napadají mšice, molice a puklice. Když zjistíme, že je rostlina napadená, dáme ji do karantény a použijeme organofosfátové insekticidy nebo biologické prostředky na bázi oleje. Poté postřik po několika dnech opakujeme, dokud se škůdců zcela nezbavíme. Z chorob se u filodendronu můžeme setkat s opadem listí a hnilobou kořenových krčků, způsobenou přelitím rostliny.

Detail odstavce: Pěstování a rozmnožování
Zdroj: Filodendron
Zveřejněno: 18.11.2015

DURMAN ALIAS TRUMPETY

Pěstování a množení

Durman je jednoletá bylina rozložitého vzrůstu, její lodyha bývá 20 až 140 cm vysoká, bohatě větvená. Listy řapíkaté, čepel vejčitá, chobotnatě laločnatá, nepříjemně páchnoucí. Jednotlivé květy vyrůstají v místech větvení lodyhy, koruna je nálevkovitá, bílá nebo světle fialová, otevírá se večer okolo 19. hodiny. Plodem je nápadně ostnitá tobolka. Durman kvete od června do září, patří do čeledi lilkovitých. Názvem durman (Brugmansia) jsou označovány velice dekorativní exotické rostliny pocházející z And, často se jim také říká kvetoucí trumpety. Mají dřevnatý kmen a olistěnou korunu. Celá rostlina může dosahovat až 2m výšky. Květ mívá barvu v odstínech bílé, žluté či růžové.

Od konce května a přes léto se durman pěstuje buď v okrasné nádobě venku na terase, nebo je možné jej v drátěném koši zapustit ven do záhonu. V létě vyžaduje hojnou zálivku a hnojení alespoň jednou týdně plným hnojivem. Nesmí ale stát ve vodě. Od poloviny října rostliny přemístíme nejlépe do nemrznoucího sklepa s teplotou od 5 do 12 °C. Místo nemusí být světlé. Zmírníme zálivku na minimum, jen aby kořenový bal zcela nevyschl. Protože se jedná o poměrně objemnou rostlinu, je většinou třeba výhony zakrátit. Musíme postupovat velice opatrně – koruna má dvě části – vnitřní růstovou a vnější kvetoucí. Nikdy neseřezáváme růstovou zónu, durman by nasadil na květ až za delší dobu. Kvetoucí výhony poznáme podle tvaru listů (jsou nesouměrné a odlišně zbarvené). Na jaře už zakrátíme jen slabé, vytáhlé výhony, mírně zvýšíme zálivku, durman přesadíme do čerstvé zeminy bohaté na živiny a po posledních mrazících jej vyneseme ven do zahrady.

U nás známé druhy durmanů jsou: Brugmansia arborea (krásně kvetoucí), Brugmansia kandida (hodí se do polostínu), Brugmansia suaveolens a aurea (kvete koncem léta), Brugmansia sanquinea (kvete brzy zjara).

Ve volné přírodě se nejčastěji vyskytuje na hnojištích, náspech a ve výživných půdách. V ČR roste roztroušeně, obvykle v teplejších oblastech, většinou jen od nížin do podhorských oblastí (nejčastěji okolo 450 m n. m.). Durmany často napadají mšice a molice, pak je nutné jejich chemické ošetření.

Všechny části rostliny obsahují tropanalkaloidy, které mají ochromující a omamné účinky. Při předávkování je možné i zemřít. Zejména po požití čaje nebo studeného výluhu z listů a semen se vedle žádoucích účinků projevují i nanejvýš nepříjemné účinky vedlejší poruchy vidění, polykací obtíže, pocit celkové slabosti, stavy zmatenosti, přecházející až v úzkostnou nepříčetnost. Mimořádně nemilé vedlejší účinky durmanového čaje mohou přetrvávat i po dobu několika dní.

Detail odstavce: Pěstování a množení
Zdroj: Durman alias trumpety
Zveřejněno: 15.11.2015

ŠKŮDCI

Nejznámější škůdci rostlin

Mšicovití

Mšice (lat. Aphis)

Nejčastější výskyt: Na měkkých tkáních rostlin. Na mladých výhonech, listech, stoncích, poupatech, květech. Mšice se přirozeně shlukují a tvoří kolonie, při silném napadení jsou jedna přes druhou. Mšice klade vajíčka a velmi rychle dospívá. V dospělosti mají někteří jedinci křídla a přelétávají na jiné části rostlin a tím se rychleji šíří. Sáním oslabují rostlinu a mohou ji ze začátku i deformovat (důležitý znak). Mšice občas opečovávají mravenci, ti požírají jejich výměšky (jsou velmi sladké). Při malém napadení lze mšice ručně odstraňovat, rostlinu je nutné častěji mít či rosit. Velké kolonie snadno podléhají přípravkům na mšice. Napadají ibišky, semenáčky banánovníků, lilkovité rostliny, liány (měkkolisté), pelargonie. Palmám se většinou vyhýbají.

Zde můžete vidět, jak vypadají mšice.

Vlnatka (lat. Eriosoma)

Nejčastější výskyt: Na měkkých i lehce dřevnatých částech rostlin. Stonky, větvičky, paždí listů a řapíků. Vyskytuje se většinou jednotlivě, nebo v malých skupinkách. Ojediněle může tvořit kolonie o desítkách jedinců. Při objevení na rostlině se poměrně rychle dokáže šířit. Mladí jedinci se schovávají v paždích listů a jiných rostlinných záhybech, kde nejsou na první pohled postřehnutelní. Boj s nimi je velmi zdlouhavý a mnoho pěstitelů jej vzdá a napadenou rostlinu zlikviduje. Již několik jedinců je pro menší rostliny velmi nebezpečných. Řadíme ho k nejodolnějším škůdcům vůči chemii, protože na svých tělech tvoří voskovitý povlak, který nepropustí chemický postřik k tělu škůdce. Pokud je na rostlině jen pár jedinců, stačí je buď ručně odstranit, nebo napadené části rostlin postříkat silným proudem vody. Při silnějším napadení se používá aplikace roztoku rostlinného oleje a vody, jenž ucpe dýchací otvory vlnatek. Při silném a opakovaném napadení je nutné použít několikrát po sobě chemický přípravek. Vlnatky napadají palmy, mučenky, fíkusy a téměř všechny pokojové rostliny.

Puklice (lat. Parthenolecanium)

Nejčastější výskyt: Je schopna parazitovat na veškerých nadzemních částech rostliny, většinou jen vyjma plodů a květů. Puklice se vyskytují buď jednotlivě, nebo v celých koloniích. Na listu se často objevují souběžně se žilnatinou. Škůdce vylučuje sladké výměšky, které chutnají mravencům. S mravenci jsou puklice v blízké symbióze, mravenci puklice nosí z rostliny na rostlinu a „těží“ tak sladké pukličí výměšky. Škodlivost puklic tkví v jejich voskovitých pokryvech těla, jež ji chrání před veškerými vnějšími vlivy. Jedná se o velmi nebezpečného a snadno přehlédnutelného škůdce. Likvidujeme je ručně (papírový ubrousek) – stíravým pohybem. Při silném napadení aplikujeme postřik oleje a vody, podobně jako u vlnatky. Chemie se musí kombinovat smícháním několika účinných přípravků a používat vícekrát po sobě. Tyto postřiky ale mohou některým citlivým rostlinám uškodit. Puklice má velice široký záběr hostitelských rostlin, od palem, veškerých dřevin a bylin až po citrusy a okrasné i užitkové rostliny. Dle našich poznatků se nejvíce vyskytuje zejména na citrusech.

Molice (lat. Trialeurodes)

Nejčastější výskyt: Molice se vyskytuje na listech měkkolistých a rostlin s plstnatými listy. Tvoří výhradně kolonie na spodní straně listu. Dospělec molice je létavý hmyz, který se velmi snadno přemisťuje z rostliny na rostlinu, kde naklade vajíčka. Nemají takové škodlivé účinky jako jiní škůdci. Jejich síla tkví v jejich množství, menší výskyt rostlině prakticky neublíží. Mladé molice sají z rostlin výhradně na spodní straně listu. Pro dokonalé zlikvidování připadá v úvahu pouze chemický postřik. Ten ale stačí aplikovat jen jednou a od molic je na dlouho pokoj. Ruční odstranění prakticky nelze použít pro titěrnost. Molice nejčastěji napadají rostliny lilkovité – tabák, rajčenku, zcela ojediněle i palmy či banánovníky.

Štítenka (lat. Quadraspidiotus)

Nejčastější výskyt: Většinou na spodních stranách lístků, rozvíjejících se listech i na tvrdších částech rostlin, jako jsou řapíky nebo listové pochvy. Nejčastěji tvoří větší skupiny, jsou rozprostřeny na celé části napadené rostliny (list – od řapíku po špičku listu). Většinou si škůdce přineseme spolu s pořízenou rostlinou. Jedná se o velmi nebezpečného škůdce, způsobuje deformace nových částí rostlin, zpomaluje její vývoj. Likvidaci provádíme ručně pomocí hadříku, silným stíráním jej odstraníme (hadřík může být namočený do rostlinného oleje). Štítenka je velmi odolná proti postřikům – při vysokém výskytu je zapotřebí použít silný přípravek několikrát po sobě. Z pozorování se vyskytuje zejména na palmách, a to: Syagrus romanzoffianum, Dypsis decaryi, Archontophoenix alexandrae Sabal, Phoenix, Livistona.

Sviluškovití

Sviluška (lat. Tetranychus) se nejčastěji vyskytuje na spodní straně listů téměř všech rostlin. Svilušky tvoří při silném napadení jemnou, ale hustou síť pavučin. Na jednom listu mohou parazitovat až tisíce jedinců. Při bližším pohledu vidíme v pavučinkách červené broučky – pavoučky. Tito pavoučci se rychle šíří volným prostorem a je běžné, že se během krátké doby přenesou na velké množství rostlin. Jsou velmi malí a většinou si jich všimneme, až když dělají kolonie. Svilušky sají rostlinu, a ta tak nevyvíjí zdravé nové výhony, ale vybledlé a zakrnělé. Mimo to, postupně blednou, flekatí a kroutí se i jiné napadené části rostlin (listy i měkké větvičky). Při neřešení likvidace svilušky brzo rostlinu natolik oslabí, že o ni můžeme přijít. Likvidace bývá běh na dlouhou trať, pro úplné zničení všech svilušek bývá zapotřebí několik procedur složených z několika postřiků. Nejjednodušší řešení bývá do začátku rostlinu radikálně přemístit na jiné stanoviště s vyšší vlhkostí a častěji rosit či polívat vodou. Vodu nemají svilušky příliš v lásce, avšak ta je nezahubí, jen omezí jejich množení. Pro úplné vyhubení je zapotřebí použít opakovaně postřik přímo na svilušky. Efektivní bývají postřiky na olejové bázi, ovšem takový postřik doporučujeme použít na rostlinu ve slabší koncentraci, než je napsaná na obalu, a použít ho jen jednou. Další postřik by už měl být chemický. Při výskytu svilušek většinou platí, že se objevují opakovaně v různých intervalech. Téměř všechny rostliny v interiéru má sviluška ráda a nepohrdne ani některými venkovními rostlinami. Nejčastěji se objevuje na přenosných rostlinách v květináči.

Smutnicovití

Smutnice (lat. Sciara). Nejčastější výskyt – klíčící semena, interiérové rostliny. Velké skupiny, larvy jsou v zemině, takže okem neviditelné. Smutnice se mohou vyskytnout i v sebesterilnějším substrátu, jsou výsledkem přirozeného hnijícího koloběhu půdy. Škodí jen jejich larvy. Při přemnožení ohrožují nejtenčí kořínky a hrozbou jsou tak pro čerstvě vyklíčené rostlinky. Jinak menší množství smutnic prakticky neškodí. Většině pěstitelů pouze vadí jejich přítomnost, jelikož jsou malým poletujícím hmyzem kolem našich klíčících pokladů. Na larvy se používají insekticidní přípravky, zabírají přípravky i na jiné škůdce, jen pozor, aby přípravek nebyl ve větším množství pro rostlinu škodlivý. Některé mohou být agresivnější, zvlášť při styku s kořeny rostliny. Mušky, které lítají nad substrátem, se daří celkem úspěšně likvidovat žlutými lepicími páskami. Smutnice napadají prakticky jakoukoli klíčící rostlinu, častěji se mohou vyskytnout při výsevu semen se zbytky dužiny, nebo u výsevu, kde semena často podléhají hnilobám. Nepohrdnou ale ani dospělou rostlinou. Prakticky výhradně se vyskytují jen u interiérových rostlin.

Detail odstavce: Nejznámější škůdci rostlin
Zdroj: Škůdci
Zveřejněno: 18.6.2014

NEMOCI OKUREK

Choroby okurek ve skleníku

Chorob okurek je celá řada, může se jednat o napadení hadovek, nebo vadnutí okurek, zde je stručný popis...

Virová mozaika: Na okurce se objevují světlé a tmavozelené mozaiky, také deformace listů a plodů. Virus se vyskytuje na více než 200 druzích rostlin a je přenosný mšicemi.

Ochrana před virovou mozaikou: Pěstujte pouze rezistentní odrůdy okurek. Odstraňujte plevel a likvidujte mšice. Jednotlivé napadené rostliny salátových okurek odstraňte.

Bakteriální skvrnitost: Na listech okurek jsou hranaté, vodnaté, průsvitné žlutohnědé skvrny ohraničené listovými žilkami (převážně u polních odrůd). Za vysoké vlhkosti vzduchu se uvolňuje bakteriální sliz, který za sucha zasychá a tvoří stříbřitý povlak. Podobné symptomy jsou i na plodech.

Ochrana před bakteriální skvrnitostí okurek: Vysévejte pouze zdravé uznané osivo. Na stejné ploše nepěstujte okurky minimálně 3 roky. Zajistěte rychlé osychání porostu a do vlhkého porostu nevstupujte.

Padlí: V počátcích napadení jsou na listech ojedinělé moučnaté bělavé skvrny, které se rychle slévají a pokrývají celou čepel listu. Silně napadené listy odumírají. Napadeny mohou být i stonky a plody.

Ochrana před padlím okurek: Pěstujte rezidentní odrůdy. Při nebezpečí výskytu padlí opakovaně ošetřete postřikem Europaren 50WP, Saprol New, případně dalšími přípravky proti padlí.

Sviluška chmelová (Tetrychus urticae): Na listech okurek jsou drobné běložluté skvrny, později hnědnou a zasychají, zejména na spodní straně listů žijí 0,2 až 0,5 milimetrů velké svilušky, chráněné jemnou pavučinkou. Okurky bývají silně napadeny za suchého a teplého počasí.

Ochrana před sviluškou chmelovou: Ve sklenících je možno vysadit dravé roztoče (Phytoseilus persimilis), v polních podmínkách při hrozícím přemnožení opakovaně ošetřete insekticidem.

Molice skleníková: Především na mladých listech rostlin žijí asi 1 milimetr velké molice s bílými křídly a neokřídlené světle žluté larvy. Silně napadené listy okurek jsou potaženy lepivou medovicí, na níž se usídlují saprofytické černě.

Ochrana před molicí skleníkovou: Ve sklenících lze vysadit parazitickou vosičku (Encarsia formosa). V polních podmínkách ochrana není nutná.

Plíseň: Na listech vznikají zpočátku žlutozelené skvrny, které jsou u některých odrůd ostře ohraničené listovými žilkami a u jiných jsou rozptýlené. Napadené pletivo hnědne, zasychá a celé rostliny postupně hynou.

Ochrana před plísní okurek: V převážné většině případů se potřebná komplexní ochrana proti plísni okurkové neobejde bez ochrany chemické. První ošetření se provádí v souladu s vyhlašovanou signalizací, další pak podle průběhu počasí. Vhodnost přípravků je třeba volit z hlediska jejich biologické účinnosti a z hlediska délky ochranných lhůt. Před začátkem sklizňového období je vhodné použít preventivně působící přípravky Bravo 500, Dithane DG, Champion 50 WP nebo kombinované přípravky s delší ochrannou lhůtou – Acrobat MZ, Mikal M nebo kombinaci Previcur 607 SL + Dithane DG.

Černá hniloba: Na listech rychlených okurek, ale i vodních a cukrových melounů vznikají žluté nebo hnědé skvrny, které postupně zasychají, a pletivo vypadává. První skvrny se objevují na okrajích listových výkrojků. U řapíků a stopek plodů se v místech přirůstání ke stonkům objevují nekrotické skvrny s velkým množstvím velmi drobných černých plodniček. Přilehlé listy a plody žloutnou a odumírají. Napadené plody se deformují, od špičky černají a zasychají. Hniloba někdy postupuje jen uvnitř plodů. Větší škody jsou u pozdně letních a podzimních kultur.

Ochrana před černou hnilobou okurek: Za vegetace je při prvních příznacích napadení možné provést postřik přípravkem Rovral Flo, který je účinný i na další listové choroby. Ošetření je možné po 10 až 20 dnech zopakovat. Není-li osivo namořené vhodným fungicidem, je vhodné jej dodatečně namořit přípravkem Fundazol 50 WP, u skleníkových okurek pak i přípravkem Previcur 607 SL. U těchto okurek je možné i napřed namořit naředěným Previcurem 607 SL a následně na sucho Fundazolem 50 WP. V případě použití přípravku Previcur 607 SL je třeba výsev provést do 7 dnů po namoření.

Vadnutí: U klíčících a vzcházejících rostlin dochází k odumírání klíčků nebo mladých rostlin s typickým zúžením kořenového krčku. U větších rostlin dochází k typickému vadnutí rostlin, které je ze začátku vratné (projevuje se jen při náhlém zvýšení teploty nebo po oslunění), později nevratné, končící úhynem rostlin. Vadnutí a úhyn rostlin jsou doprovázeny rozpadem (měknutím) a hnilobou kořenových krčků nebo postupným hnědnutím a odumíráním kořenů. Při napadení houbou Sclerotinia sclerotiorum se vodnaté skvrny, a to většinou s bohatým nárůstem bílého vatovitého podhoubí, vyskytují především na bázích rostlin (ale i na stoncích), a rostliny pak odumírají až nad těmito místy.

Ochrana před vadnutím okurek: Ochrana se doporučuje u rychlených okurek preventivně, a to před výsadbou, při výsadbě nebo do jednoho týdne po výsadbě. K ochraně je nejvhodnější zálivka půdy nebo rostlin kombinací přípravků Fundazol 50 WP a Previcur 607 SL.

Bílá hniloba: Okurky mohou být infikovány zejména od počátku zaměkání. Napadené plody se zbarvují mléčně až světle hnědě, hnijí a obvykle rychle usychají. Typická je octová vůně napadených plodů, kterou působí přemnožení a činnost octových bakterií a kvasinek. K napadení dochází především za teplého (optimum 25–30 °C) a vlhkého počasí.

Padání klíčících rostlin: Proti padání klíčících rostlin lze preventivně provést zálivku přípravkem POLYVERSUM. Jakmile semena vzejdou a rostlinky vytvoří první normální list, je nutné je v hnízdě vyjednotit a ponechat jen nejsilnější rostliny.

Choroby a škůdci okurek:

  • alternáriová skvrnitost
  • šedá hniloba
  • antraknóza
  • nekróza listů a stonků
  • černá hniloba
  • gumovitost
  • mšice
  • třásněnky
  • kořenová háďátka cystotvorná

Detail odstavce: Choroby okurek ve skleníku
Zdroj: Nemoci okurek
Zveřejněno: 26.6.2018

BUXUS

Buxus na bonsaj

Buxusy neboli zimostrázy (lidově také krušpánky) zná většina pěstitelů bonsají hlavně ze sféry venkovních bonsajových exponátů. Jsou to stálezelené keře nebo stromky s bohatým větvením a vstřícnými listy. V současnosti je známo asi 70–80 druhů, jejichž domovem jsou hlavně státy východní Asie, západní Indie nebo střední Ameriky. Pro naše středoevropské klimatické podmínky mají význam pouze dva druhy, a to Buxus microphylla (zimostráz malolistý) a Buxus sempervirens (zimostráz vždyzelený). Jejich pěstování jako bonsají je popsáno ve většině knih o venkovních bonsajích a nejsou s nimi v podstatě žádné problémy. Bez problému rostou i přezimovávají. A lze z nich vytvořit krásné miniatury.

Pokojový zimostráz (Buxus harlandii) je stálezelený, robustní, pomalu rostoucí keř s hustou korunou a velmi bohatými, kožovitými a lesklými lístky o velikosti jeden až dva centimetry. Má drobné, nenápadné zelené květy a zajímavou drsnou šedě hnědou kůru. Snáší větší množství slunečního svitu, nevyžaduje vydatnou zálivku a v zimě se může uchovávat jak v chladnějším prostředí, tak i na okně bytu. V této době jsou jeho přírůstky minimální, což má za následek to, že je rostlina při nástupu do vegetace více kompaktní. Zimostráz snáší velice dobře suchý vzduch, snad jenom přímý a dlouhodobý proud teplého vzduchu od radiátoru topení mu může částečně usušit listovou plochu. Vodu doplňujte až po částečném proschnutí substrátu a zásadně nepřelévejte nebo nenechávejte bonsaj trvale stát v podmisce s vodou. Stejně jako na vodu není buxus náročný ani na hnojení, postačí mu hnojivo na pokojové rostliny. Od jara do podzimu hnojte jednou za 3 až 4 týdny, v zimě pak podle způsobu přezimování 6 až 8 týdnů. Protože má pokojový zimostráz snahu intenzivně růst, vyvíjí se mu odpovídajícím způsobem i kořenová soustava. Jelikož má kořenů hodně, doporučuje se přesazování každé 2 roky a současně zakrácení kořenů asi o 1/3. Vhodným substrátem pro přesazování je třeba směs akadamy, rašeliny a písku v poměru 2 : 1 : 2, pokojový zimostráz ale snese bez problémů i běžnou zeminu pro bonsaje nebo pokojové rostliny. Na dno misky je dobré dát vždy trochu hrubšího štěrku jako drenáž, která při zálivce odvede přebytečnou vodu.

Zakracovat nově narostlé výhony můžete v podstatě kdykoliv, pouze v zimě se snažte rostlinu častým řezem nevysilovat. Několik měsíců ke konci starého a na začátku nového roku větévky tedy raději moc nezakracujte, protože by jim pak, podobně jako u ostatních pokojových rostlin, narostly dlouhé a slabé výhony s velkými listy, které byste na jaře z estetických důvodů stejně asi odstranili. V době vegetace pak zakracujte nové letorosty v okamžiku, kdy naroste asi 6–8 listů a ponechávejte pouze 2–3 listy.

Buxusy můžete tvarovat v podstatě kdykoliv, jen dávejte pozor na poškození citlivé dekorativní kůry. To se týká hlavně vedení drátu po kmeni při utváření menších bonsají. V nabídce obchodů s pokojovými bonsajemi se buxusy nabízejí hlavně v podobě kulovitých nebo oválných korunek, které rostou na silnějším, nahrubo seříznutém krmeni. Podobu bonsaje můžete buď ponechat a korunu částečně jen prosvětlovat a udržovat přiměřeně velikou k síle kmene, nebo se můžete pokusit o malé přetvarování dle své fantazie.

Zimostráz mohou v bytových podmínkách napadat běžní škůdci, kteří způsobují deformace listů. Pokud je na rostlině objevíte, aplikujte opakovaně postřik, který vám doporučí odborní pracovníci prodejen hobby marketů nebo zahrádkářských potřeb. Deformované části rostliny můžete při vyšším napadení také odstřihnout a raději ihned spálit. Naše buxusy napadají hlavně mšice, třásněnky a puklice a mladými výhony nepohrdnou ani molice.

Detail odstavce: Buxus na bonsaj
Zdroj: Buxus
Zveřejněno: 1.9.2014