Téma: 

mospilan na smutnice


Facebook Twitter Pinterest email tisk

MOSPILAN

Příbalový leták Mospilanu

V příbalovém letáku Mospilanu 20 SP najdete veškeré potřebné informace – složení, škodlivost, dávkování, ochrannou lhůtu, bezpečnostní opatření, likvidaci, skladování a první pomoc.

Detail odstavce: Příbalový leták Mospilanu
Zdroj: Mospilan
Zveřejněno: 22.12.2015


Facebook Twitter Pinterest email tisk

Diskuze: mospilan dávkování

Provedl jsem postřik brambor 2x v rozmezí 10 dnů ( Mospilan 20SP).
V letáku je uvedeno 1x. Bude to mít vliv na kvalitu brambor?

Zdroj: diskuze Mospilan dávkování
Odesláno: 29.6.2017 uživatelem Jaroslav Domes
Počet odpovědí: 0

KROUCENÍ LISTŮ

Kroucení listů u jabloní

Na ovocných dřevinách se vyskytuje celá řada různých mšic. Zelená nebo zelenočerná mšice jabloňová způsobuje na jabloních a hrušních svinování listů, zkrucování letorostů a deformace plodů. Různě zbarvená mšice jitrocelová je příčinou deformací a typického zčervenání listů jabloní.

Účinnými insekticidy jsou Mospilan, Calypso, Pirimor.

Detail odstavce: Kroucení listů u jabloní
Zdroj: Kroucení listů
Zveřejněno: 29.6.2017


Facebook Twitter Pinterest email tisk

Diskuze: Re: jak odstranit molice z bazalky

Nejlepší zbraň na molice je chemický insekticid Mospilan. Bohužel pro bazalku se moc nehodí, jelikož její listy jsou hlavním produktem a Mospilan v nich zůstává moc dlouho aktivní. Abyste udržela bazalku stále jedlou a bez molic, tak zkuste použít žluté lepové desky, které jsou běžně k dostání, jak je vidět zde: www.zbozi.cz/hledani…
Molice na ně přelezou, přilepí se a uhynou.

Zdroj: diskuze Jak odstranit molice z bazalky
Odesláno: 16.6.2017 uživatelem Zahradník
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

MOSPILAN

Co je to Mospilan

Systémově účinný insekticid ve formě prášku rozpustného ve vodě, určený k hubení širokého spektra živočišných škůdců v ochraně rostlin, zejména mandelinky bramborové v bramborách, mšic včetně vlnatky krvavé a obaleče jablečného v jádrovinách, molic, smutnic a mšic na okrasných rostlinách.

Mospilan 20 SP je systémově působící insekticid ze skupiny neonikotinoidů. Působí jako neurotoxikant, blokuje nikotinový Ach receptor v postsynaptické membráně nervového systému živočišných škůdců. Přípravek působí systémově i translaminárně, prostupuje celým profilem listu. Účinkuje jako kontaktní a požerový jed ve velmi nízkých dávkách, má relativně rychlé počáteční působení v porostu. Vyniká dlouhodobým a vyrovnaným reziduálním účinkem proti širokému spektru živočišných škůdců rozhodujících zemědělských plodin. Mospilan 20 SP je velmi flexibilní k vyšší teplotě během aplikace, v rostlině je rozváděn akropetálně (vzhůru, do nově narůstajících listů), nikoliv bazipetálně ke kořenům. Pro lepší penetraci do porostu se doporučuje dle podmínek a plodiny použití se smáčedly (zeleniny, luskoviny).

Přípravek se využívá k ošetření těchto rostlin: řepka olejná, jádroviny, peckoviny, brambory, obiloviny, kukuřice, slunečnice, cukrovka, luskoviny, chmel, zelenina a okrasné rostliny.

Cena přípravku Mospilan 20 SP se pohybuje podle nabízeného množství a společnosti, která produkt prodává. Postřik lze pořídit v internetových obchodech nebo některých zahradnických prodejnách.

Detail odstavce: Co je to Mospilan
Zdroj: Mospilan
Zveřejněno: 22.12.2015


Facebook Twitter Pinterest email tisk

Diskuze: Re: Lepivá Anturie.

Lepivý sliz rostlina vylučuje, když je napadena nějakým sajícím škůdcem. V tomto případě může jít o smutnice nebo puklice. Co s tím? Kupte přípravek Actara a rostlinu s ním postříkejte. Do rostliny se dostane jed, který si nasaje nechtěný škůdce a zahyne. Jed zůstane v rostlině dva měsíce, takže je potřeba po této době zopakovat, pokud bude rostlina venku. Anturie potřebuje světlé místo ve stínu chráněné před větrem a teplotu nad 15°C.

Zdroj: diskuze Anturie - dotaz k pěstování
Odesláno: 5.4.2019 uživatelem Zahradník
Počet odpovědí: 3 Zobrazit odpovědi

POSTŘIK ŠVESTEK

Zkušenosti s postřikem ovocných stromů

  1. pilatka – zničí cca 90 % květů; použít ihned po odkvětu Decis, Mospilan, Zolone
  2. obaleč švestkový 1. generace – konec května až počátek června; nemusí se stříkat
  3. obaleč švestkový 2. generace – pravá červivost; hned po 10. červenci; použít Zolone nebo Mospilan (má dlouhodobý účinek)

Závěrečným postřikem na švestky bývá Horizon 250 EW, který strom chrání před moniliovou hnilobou. Tento postřik slivoní řešíme ve chvíli, kdy se na stromě objeví první otlučené plody (plody s hnědou skvrnou). Často za to mohou kroupy. Můžeme rovněž počkat na první plesnivou švestku s tímto příznakem (na hnědé skvrně se začnou objevovat bílé tečky plísně a celý plod postupně shnije). V tomto případě smícháme 1 ml přípravku s 1 l vody a můžeme začít stříkat. Po tomto zásahu nesmíme zapomenout na ochrannou lhůtu (po tento čas ovoce není vhodné ke sklizni), která vyprší až po sedmi dnech.

Detail odstavce: Zkušenosti s postřikem ovocných stromů
Zdroj: Postřik švestek
Zveřejněno: 15.5.2018

MOSPILAN

Ochranná lhůta a dávkování

Přípravek se aplikuje postřikem schválenými pozemními postřikovači a rosiči. Přípravek aplikujte na listy a ostatní zelené části. Při postřiku dbejte na rovnoměrné pokrytí listů přípravkem tak, aby kapalina nestékala.

Abyste zabránili vzniku rezistence, neaplikujte tento přípravek nebo jiný, který obsahuje účinnou látku ze skupiny neonikotinoidů (acetamiprid, thiakloprid, klothianidin, imidakloprid, thiamethoxam), po sobě bez přerušení ošetřením jiným insekticidem s odlišným mechanismem účinku.

Pro dosažení maximální účinnosti je důležité provést postřik ve správnou dobu. U brambor je termín aplikace velmi flexibilní, lze ho provést mezi I. až III. larválním instarem. Absolutní biologická účinnost přípravku je pak zaručena po dobu 3 týdnů po provedení postřiku. Až 6 týdnů po aplikaci přetrvává celková biologická účinnost přípravku Mospilan. Při hubení obaleče jablečného na jabloních je termín aplikace závislý na signalizaci. Doporučené množství namíchaného postřiku je 10 l na 100 m2 plochy.

Před aplikací je nutné připravit si Mospilan do formy roztoku. Odměřené množství přípravku Mospilan se rozmíchá v menším množství vody. Vzniklá tekutina se následně nalije do postřikovače naplněného cca do poloviny vodou. Po zamíchání se postřikovač doplní vodou do stanoveného objemu. Při postřiku brambor lze přípravek Mospilan bez problémů smíchat i s fungicidy proti plísni bramborové. Dosud nebyla zjištěna jakákoli druhová či odrůdová citlivost na přípravek Mospilan, před ošetřením se však doporučuje ověřit citlivost na několika málo jedincích dané odrůdy rostlin. Pro aplikaci na okrasné rostliny lze využít předem namíchaného roztoku dodávaného v lahvičce s mechanickým rozprašovačem – přípravek Mospilan 500 ml.

Ochranná lhůta je 3 až 28 dnů dle typu rostliny. Období doporučené pro aplikaci je duben až říjen, u některých druhů se mohou postřiky i opakovat (okurky, rajčata, ...). Podrobné informace o ochranné lhůtě jsou uvedeny v příbalovém letáku (například jádroviny mají ochrannou lhůtu 28 dnů, okurky, papriky a rajčata mají ochrannou lhůtu 7 dnů).

Detail odstavce: Ochranná lhůta a dávkování
Zdroj: Mospilan
Zveřejněno: 22.12.2015

MOSPILAN

Návod na použití

Odměřené množství přípravku Mospilan se rozmíchá v menším množství vody a za stálého míchání se vlije do nádrže aplikačního zařízení, naplněné polovinou vody, potom se důkladně rozmíchá a doplní se zbylá voda. V případě přípravy tank-mixů nemíchejte přípravek s extrémně kyselými nebo alkalickými přípravky. Před mícháním je vzhledem k různým formulacím nutné ověřit jejich kompatibilitu. Při přípravě tank-mixů směsí je zakázáno míchat koncentráty přípravků, tyto se do nádrže aplikátoru vpravují odděleně.

Postřik by se měl provádět za absolutního bezvětří, aby nedošlo k ohrožení dalších osob. V případě silnějšího větru je nutné provádět postřik ve směru po větru od postřikovače a dalších osob. Přípravek Mospilan 20 je možné využívat i pro aplikaci v uzavřených prostorech (skleníky). Po skončení práce je nutné co nejrychleji opustit uzavřené prostory. S přípravkem Mospilan by se nemělo pracovat déle než 30 minut během 1 dne. Delší doba už může představovat zdravotní riziko. Při manipulaci s přípravkem Mospilan 20 i při aplikaci je doporučeno nosit gumové nebo plastové rukavice a ochranný pracovní oděv či nepromokavý plášť s kapucí. Nohy chraňte pracovní obuví nebo holínkami. V průběhu práce až do odložení obranného oděvu a důkladného umytí rukou mýdlem a teplou vodou je zakázáno jíst, pít a kouřit. Z důvodu bezpečnosti je vhodné pracovní oděv před dalším použitím vyprat.

Po vyprázdnění nádrže vypláchněte nádrž, ramena a trysky čistou vodou (čtvrtinou objemu nádrže postřikovače nebo rosiče), případně s přídavkem čisticího prostředku nebo sody (3% roztokem). V případě použití čisticích prostředků postupujte dle návodu na jejich použití.

Při náhodném požití je nutné vypláchnout ústa vodou a vyhledat lékařskou pomoc. Při požití přípravku Mospilan není vhodné vyvolávat zvracení! Při zasažení očí je důkladně vyplachujte tekoucí vodou, pokud se objeví příznaky podráždění, zarudnutí či pálení, vyhledejte lékařskou pomoc. Zasažená kůže se omyje mýdlem a teplou vodou. Při nadýchání se aerosolu je důležité co nejrychleji přejít na čerstvý vzduch a zachovat tělesný i duševní klid. V případě přetrvávajících potíží je vždy nutné vyhledat lékařskou pomoc. Pro zrychlení záchrany ukažte lékaři příbalový leták nebo obal od přípravku Mospilan.

Detail odstavce: Návod na použití
Zdroj: Mospilan
Zveřejněno: 22.12.2015

POSTŘIK ŠVESTEK

Postřik švestek proti pilatce

Pilatka nalétává v době květu, je třeba stříkat co nejdříve, ale tak, abychom nezahubili včelky a ostatní opylovače. Ti nejdou do odkvetlého stromu, takže jakmile začnou opadávat okvětní lístky, může se stříkat, nemusí se čekat až do úplného odkvětu. Proti pilatce je tedy termín postřiku jasný, jakmile opadá cca 75 % květních plátků. Proti druhé generaci (té škodlivé) obaleče švestkového se stříká v první polovině července. V teplejších oblastech to je cca 5., na horách přibližně 10. července. Volte přípravek s delším působením, například Mospilan nebo Zolone, Decis nebo Sumithion mají krátký účinek a hodí se spíš proti pilatce po odkvětu. Teoreticky vše zvládnete Zolonem. Dodržujte ochranné lhůty uvedené na obalu. Zolone i Mospilan působí až 20 dnů. Pozor na letní odrůdy pološvestek, ty někdy zrají už začátkem srpna, takže stihnete postřik jen tak tak.

Možných postřiků je několik, je dobré je občas střídat. Patří sem: Decis Flow 2,5, Zolone 35 EC, Sumithion Super. Nejlepší, ale taky nejdražší je Calypso 480 SC.

Detail odstavce: Postřik švestek proti pilatce
Zdroj: Postřik švestek
Zveřejněno: 15.5.2018

PUKLICE

Elegantní řešení na puklice na více rostlinách

Pokud zjistíme puklice na více rostlinách, tak je ihned izolujeme. Zprvu začneme odstraňovat puklice mechanicky, až poté přistoupíme k použití insekticidů. Pokud toto zjistíme v letním období, můžeme rostliny umístit do venkovních prostor, kde by s odstraněním mohlo pomoci černě a oranžově zbarvené slunéčko Cryptolaemus montrouzieri.

Na každý druh potřebujete rozdílný postřik. Většina z nich je jedovatých, a proto je nikdy nepožívejte v uzavřené místnosti, natož přímo v bytě. Na puklice je potřeba použít přípravek, který koluje celou rostlinou a sama jej tak do sebe nasaje. Je to například Mospilan 20 SP, jehož aplikaci opakujte jednou za 14 dní. Na další žravé a savé škůdce platí Soldep, Actellic, Neopynamin nebo Ultracid.

Při pěstování dbejte na to, aby bylo o rostlinu dobře postaráno a měla vhodné podmínky – už jen tím předejdete celé řadě problémů.

Detail odstavce: Elegantní řešení na puklice na více rostlinách
Zdroj: Puklice
Zveřejněno: 29.12.2015

PĚSTOVÁNÍ BRAMBOR

Jak správně postříkat brambory

Nejčastější chorobou je plíseň bramborová. U raných porostů se ochrana neprovádí, ale pokud pěstujete brambory pro uskladnění, je nutné preventivní ošetření 1–2x před zapojením porostu a dále postřik 2–3x opakovat vždy při vhodných podmínkách k šíření plísně – teplé počasí po několikadenních deštích. Důležité je zabránit přechodu plísně z natě do hlíz. Ošetřujeme přípravky Acrobat MZ WG, Dithane M45 nebo Kuprikol. Pokud ošidíte chemickou ochranu, je nutné včas napadenou nať z pozemku odstranit – nejlépe pokosením těsně u země.

Nejzávažnějším škůdcem je mandelinka bramborová. Pokud pěstujete brambory opakovaně na stejném pozemku, musíte počítat s jejím líhnutím přímo v porostu. V současné době je na trhu dostatek povolených přípravků. Optimální zásah je při objevení mladých larev, starší jsou odolnější, takže přípravky většinou stačí likvidovat jen bodově ohniska výskytu. Optimální zásah je tedy při objevení mladých larev, a to přípravky Calypso 480 SC, Mospilan 20 SP.

Detail odstavce: Jak správně postříkat brambory
Zdroj: Pěstování brambor
Zveřejněno: 3.6.2016

ŠKŮDCI

Škůdci pokojových rostlin

Červci a puklice

Nejčastěji se můžeme setkat se mšicemi a molicemi (bílé voskové mušky na spodní straně listů). Dnes se však zaměříme na velmi odolné škůdce, jako jsou vlnatí červci a puklice. Červci jsou savý hmyz, který tvoří na svém těle voskový obal. Ten je výborně chrání proti proniknutí vody, tedy i případného postřiku. Červci se často vyskytují na bázi stonku, v úžlabí listů a na dalších těžko přístupných místech. Na skoro všech druzích pokojových rostlin se může také vyskytnout další velmi odolný škůdce a tím je puklice. Puklice jsou kryté tvrdou schránkou, a proto jsou velmi odolné. Ochranu je třeba provádět včas, tzn. při objevení prvních červců či puklic. Pokud je rostlina již vysloveně „obalená“, jsou naše šance na úspěch mizivé. Puklice a ostatní červce můžeme odstraňovat mechanicky třeba houbičkou namočenou v lihu. Protože mechanicky se nám nepodaří odstranit 100 % škůdců, je vhodné provést jeden postřik doporučenými insekticidy. Pokud máme více rostlin a mechanické odstraňování je příliš náročné, je možné použít opakovaný postřik insekticidy, tzn. tři postřiky po sobě v intervalu 7–10 dní, je vhodné střídat přípravky a do každé postřikové kapaliny přidávejte smáčedlo, které zajistí lepší pokryvnost a prostupnost přes ochrannou voskovou vrstvu. Ke vhodným insekticidům řadíme Piklustop, Calypso, Mospilan, Chess, Decis Mega. Koupíte-li nějakou novou pokojovou rostlinu, pořádně ji prohlédněte i ze spodní strany listů a v úžlabí listů, zda není napadená. Proveďte jeden preventivní postřik zmíněnými insekticidy a nechte rostlinu 14 dní v „karanténě“, tedy oddělenou od ostatních rostlin. Zabráníte tak zavlečení škůdců i na ostatní vaše doposud zdravé rostliny.

Detail odstavce: Škůdci pokojových rostlin
Zdroj: Škůdci
Zveřejněno: 18.6.2014

PUKLICE

Puklice švestková

Puklice švestková (Eulecanium corni) je velmi rozšířený škůdce. Její larvy sají mízu od června do zimy, nejprve na listech, pak na mladých větévkách a přezimují v puklinách borky na silnějších větvích. Nad sebou vytvářejí půlkulovitý štít o průměru 1,5–2 mm. Napadený strom je na větvích jakoby poprášený sazemi. Ochranou je seškrabat borku na kmeni a silnějších větvích a spálit ji. Poté provést zimní postřik. Při větším výskytu je nutný i jarní postřik po odkvetení stromu. Puklici škodí slunce, proto je dobré udělat řádný průklest koruny a řez.

Puklice švestková napadá ovocné dřeviny, dub, bohyně, trubač, zimolez, skalník, růže a šácholan.

Samičky žijí na kůře větví pod ochranou 4–6 mm velkých, oválných, silně vyklenutých, tmavě hnědých štítků. Samečci jsou okřídlení. Larvy jsou oválné, ploché, hnědé, kolem 2–3 mm velké.

V průběhu května a června kladou samičky pod ochranu svých štítků několik set až 1000 vajíček. Vylíhlé larvy opouštějí štítky a přelézají na listy, kde – zpravidla na spodní straně – sají rostlinné šťávy. Koncem léta přelézají larvy na větve či kmeny a přezimují. Po přezimování obsazují jednoleté větve, kde se přisají a dokončí svůj vývoj.

Puklice švestková je schopna silně poškodit napadené stromy. Larvy a samičky podněcují svým sáním tvorbu nekróz. Následně dochází k předčasné ztrátě listů a prosychání větví; po dlouhodobém, víceletém napadení v některých případech i k hynutí celých stromů.

Při použití insekticidního přípravku k postřiku stromů je dobré znát konkrétní výskyt jednotlivých škůdců a umět si vybrat ten správný postřik. Proti puklici švestkové lze doporučit postřik Calypso 480 SC, Mospilan 20 SP, Reldan 22 či Sulka. K ekologickým postřikům patří přírodní insekticid Rock Effect.

Detail odstavce: Puklice švestková
Zdroj: Puklice
Zveřejněno: 29.12.2015

ŠKŮDCI

Škůdci na paprikách

Mšice

Nejčastějšími škůdci na paprikách jsou mšice, zejména mšice řešetláková (pozor – je velmi odolná proti přípravku Pirimor). Mšice škodí rostlinám především sáním a přenosem ostatních viróz. Rostliny můžete ochránit přípravky Actellic 50 EC, Dursban 480 EC, Mospilan 20 SP a Tribute Trigger.

Svilušky

Dalšími častými škůdci jsou svilušky, konkrétně sviluška chmelová, která vytváří na paprikách jemné pavučinky. Pro ochranu rostlin před napadením lze použít přípravky Omite 30, Omite 570 EW nebo Talstar 10 EC.

Molice

Velmi těžko hubitelným škůdcem paprik jsou molice. Jsou také označovány jako „bílé mušky“. V současné době je možné proti nim aplikovat pouze přípravek Applaud 25 WP.

Deformace plodů

Příčinou deformace plodů bývají nejčastěji genetické poruchy nebo potíže s opylením. Ty může vyvolat buď chladné počasí (nedostatek opylovačů, neprášivý pyl) nebo velké teplo v době květu (zasychání blizen).

Bradavice na paprikách

Pokud objevíte na plodech paprik drobné bradavičky (většinou umístěné na spodní straně listů poblíž listových žilek), jedná se o tzv. intumescenci. Její příčinou je především nadměrná zálivka nebo příliš vlhký vzduch.

Virus mozaiky okurky (CMV)

Následkem viru mozaiky okurky jsou plody paprik menší a deformovanější. Listy mají hnědé skvrny. Choroba se objevuje na rostlinách ve druhé polovině léta.

Paprikám škodí nebezpečná bronzovitost rajčete

Nebezpečná je virová bronzovitost rajčete, která je příčinou zpomaleného růstu až úhynu rostlin, na plodech způsobuje různobarevné, většinou rozptýlené skvrny. Všechny virózní rostliny je třeba okamžitě likvidovat.

Hniloba kořenů nebo kořenového krčku

Hniloba kořenů nebo kořenového krčku je příčinou fytoftorové hniloby nebo fusariového vadnutí. V obou případech je základem ochrany důsledné střídání plodin, včasné a důkladné odstraňování napadených rostlin a posklizňových zbytků, vyrovnaná výživa, případně vhodná dezinfekce půdy.

Detail odstavce: Škůdci na paprikách
Zdroj: Škůdci
Zveřejněno: 18.6.2014

HELIOTROPIUM

Pěstování

Pěstujeme jako letničku do nádob, květináčů, truhlíků nebo do záhonů. Doporučuje se umístit na terasu, kde večer sedáváme. Důležité je odstraňovat odkvetlé květy. Nezapomínejte na hnojivo na kvetení a kvalitní substrát při výsadbě. Vanilkový keřík umístěte na slunečné stanoviště, které je chráněné před větrem.

Rostlina vyžaduje mírnou zálivku a každé 2 týdny přihnojovat. Odkvetlé květy odstraňujte, abyste podpořili další kvetení. Bal musí být mírně vlhký, nesmí nikdy úplně vyschnout. Listy, které kvůli nedostatku vláhy uvadnou, se jen těžko vzpamatovávají, většinou na nich zůstanou hnědé skvrny.

Zakoupené nebo vypěstované mladé rostliny se vysazují na vzdálenost 25 cm. Rostliny zakoupené na podzim nebo v zimě chraňte před přílišnou vlhkostí.

Otočník je citlivý na chlad, proto je nezbytné přenést ho k přezimování do světlé místnosti s teplotou 12 až 15 °C a málo zalévat. Na jaře rostlinu přesaďte. Otočník může přezimovat, ale u malých rostlin se to nevyplatí. Můžete jej však pěstovat jako malý keřík, který zimování vyžaduje. Po několika letech nás pak potěší krásnou barvou a vůní, která je příjemná nejenom nám, ale i motýlům, kteří za horkých dnů květy přímo obalí. Otočník je možné pěstovat i jako stromek, jestliže se hlavní stonek včas vyváže k opěrné tyčce. Zapěstování takového stromku trvá až pět let.

Heliotropium lze množit pomocí semen, která klíčí při teplotě 20 °C, nebo i řízků, které se odebírají z přezimovaných rostlin. Vhodným termínem na množení je leden. V létě se doporučuje množení bylinnými řízky – rostlina snadno zakořeňuje vrcholovým řízkem se třemi páry listů. Podzimní řízkování se provádí z polovyzrálých řízku, výsev ze semen je vhodný v březnu.

Otočník můžete pěstovat i na světlém místě v bytě, ale bude vám vděčný za letnění. V bytě může trpět mšicemi a molicemi, jejichž počet se omezí právě při letnění. Při napadení mšicemi se doporučuje postřik Pirimor a molice likvidujte postřikem Mospilan.

Detail odstavce: Pěstování
Zdroj: Heliotropium
Zveřejněno: 2.9.2016

ŠKŮDCI

Nejznámější škůdci rostlin

Mšicovití

Mšice (lat. Aphis)

Nejčastější výskyt: Na měkkých tkáních rostlin. Na mladých výhonech, listech, stoncích, poupatech, květech. Mšice se přirozeně shlukují a tvoří kolonie, při silném napadení jsou jedna přes druhou. Mšice klade vajíčka a velmi rychle dospívá. V dospělosti mají někteří jedinci křídla a přelétávají na jiné části rostlin a tím se rychleji šíří. Sáním oslabují rostlinu a mohou ji ze začátku i deformovat (důležitý znak). Mšice občas opečovávají mravenci, ti požírají jejich výměšky (jsou velmi sladké). Při malém napadení lze mšice ručně odstraňovat, rostlinu je nutné častěji mít či rosit. Velké kolonie snadno podléhají přípravkům na mšice. Napadají ibišky, semenáčky banánovníků, lilkovité rostliny, liány (měkkolisté), pelargonie. Palmám se většinou vyhýbají.

Zde můžete vidět, jak vypadají mšice.

Vlnatka (lat. Eriosoma)

Nejčastější výskyt: Na měkkých i lehce dřevnatých částech rostlin. Stonky, větvičky, paždí listů a řapíků. Vyskytuje se většinou jednotlivě, nebo v malých skupinkách. Ojediněle může tvořit kolonie o desítkách jedinců. Při objevení na rostlině se poměrně rychle dokáže šířit. Mladí jedinci se schovávají v paždích listů a jiných rostlinných záhybech, kde nejsou na první pohled postřehnutelní. Boj s nimi je velmi zdlouhavý a mnoho pěstitelů jej vzdá a napadenou rostlinu zlikviduje. Již několik jedinců je pro menší rostliny velmi nebezpečných. Řadíme ho k nejodolnějším škůdcům vůči chemii, protože na svých tělech tvoří voskovitý povlak, který nepropustí chemický postřik k tělu škůdce. Pokud je na rostlině jen pár jedinců, stačí je buď ručně odstranit, nebo napadené části rostlin postříkat silným proudem vody. Při silnějším napadení se používá aplikace roztoku rostlinného oleje a vody, jenž ucpe dýchací otvory vlnatek. Při silném a opakovaném napadení je nutné použít několikrát po sobě chemický přípravek. Vlnatky napadají palmy, mučenky, fíkusy a téměř všechny pokojové rostliny.

Puklice (lat. Parthenolecanium)

Nejčastější výskyt: Je schopna parazitovat na veškerých nadzemních částech rostliny, většinou jen vyjma plodů a květů. Puklice se vyskytují buď jednotlivě, nebo v celých koloniích. Na listu se často objevují souběžně se žilnatinou. Škůdce vylučuje sladké výměšky, které chutnají mravencům. S mravenci jsou puklice v blízké symbióze, mravenci puklice nosí z rostliny na rostlinu a „těží“ tak sladké pukličí výměšky. Škodlivost puklic tkví v jejich voskovitých pokryvech těla, jež ji chrání před veškerými vnějšími vlivy. Jedná se o velmi nebezpečného a snadno přehlédnutelného škůdce. Likvidujeme je ručně (papírový ubrousek) – stíravým pohybem. Při silném napadení aplikujeme postřik oleje a vody, podobně jako u vlnatky. Chemie se musí kombinovat smícháním několika účinných přípravků a používat vícekrát po sobě. Tyto postřiky ale mohou některým citlivým rostlinám uškodit. Puklice má velice široký záběr hostitelských rostlin, od palem, veškerých dřevin a bylin až po citrusy a okrasné i užitkové rostliny. Dle našich poznatků se nejvíce vyskytuje zejména na citrusech.

Molice (lat. Trialeurodes)

Nejčastější výskyt: Molice se vyskytuje na listech měkkolistých a rostlin s plstnatými listy. Tvoří výhradně kolonie na spodní straně listu. Dospělec molice je létavý hmyz, který se velmi snadno přemisťuje z rostliny na rostlinu, kde naklade vajíčka. Nemají takové škodlivé účinky jako jiní škůdci. Jejich síla tkví v jejich množství, menší výskyt rostlině prakticky neublíží. Mladé molice sají z rostlin výhradně na spodní straně listu. Pro dokonalé zlikvidování připadá v úvahu pouze chemický postřik. Ten ale stačí aplikovat jen jednou a od molic je na dlouho pokoj. Ruční odstranění prakticky nelze použít pro titěrnost. Molice nejčastěji napadají rostliny lilkovité – tabák, rajčenku, zcela ojediněle i palmy či banánovníky.

Štítenka (lat. Quadraspidiotus)

Nejčastější výskyt: Většinou na spodních stranách lístků, rozvíjejících se listech i na tvrdších částech rostlin, jako jsou řapíky nebo listové pochvy. Nejčastěji tvoří větší skupiny, jsou rozprostřeny na celé části napadené rostliny (list – od řapíku po špičku listu). Většinou si škůdce přineseme spolu s pořízenou rostlinou. Jedná se o velmi nebezpečného škůdce, způsobuje deformace nových částí rostlin, zpomaluje její vývoj. Likvidaci provádíme ručně pomocí hadříku, silným stíráním jej odstraníme (hadřík může být namočený do rostlinného oleje). Štítenka je velmi odolná proti postřikům – při vysokém výskytu je zapotřebí použít silný přípravek několikrát po sobě. Z pozorování se vyskytuje zejména na palmách, a to: Syagrus romanzoffianum, Dypsis decaryi, Archontophoenix alexandrae Sabal, Phoenix, Livistona.

Sviluškovití

Sviluška (lat. Tetranychus) se nejčastěji vyskytuje na spodní straně listů téměř všech rostlin. Svilušky tvoří při silném napadení jemnou, ale hustou síť pavučin. Na jednom listu mohou parazitovat až tisíce jedinců. Při bližším pohledu vidíme v pavučinkách červené broučky – pavoučky. Tito pavoučci se rychle šíří volným prostorem a je běžné, že se během krátké doby přenesou na velké množství rostlin. Jsou velmi malí a většinou si jich všimneme, až když dělají kolonie. Svilušky sají rostlinu, a ta tak nevyvíjí zdravé nové výhony, ale vybledlé a zakrnělé. Mimo to, postupně blednou, flekatí a kroutí se i jiné napadené části rostlin (listy i měkké větvičky). Při neřešení likvidace svilušky brzo rostlinu natolik oslabí, že o ni můžeme přijít. Likvidace bývá běh na dlouhou trať, pro úplné zničení všech svilušek bývá zapotřebí několik procedur složených z několika postřiků. Nejjednodušší řešení bývá do začátku rostlinu radikálně přemístit na jiné stanoviště s vyšší vlhkostí a častěji rosit či polívat vodou. Vodu nemají svilušky příliš v lásce, avšak ta je nezahubí, jen omezí jejich množení. Pro úplné vyhubení je zapotřebí použít opakovaně postřik přímo na svilušky. Efektivní bývají postřiky na olejové bázi, ovšem takový postřik doporučujeme použít na rostlinu ve slabší koncentraci, než je napsaná na obalu, a použít ho jen jednou. Další postřik by už měl být chemický. Při výskytu svilušek většinou platí, že se objevují opakovaně v různých intervalech. Téměř všechny rostliny v interiéru má sviluška ráda a nepohrdne ani některými venkovními rostlinami. Nejčastěji se objevuje na přenosných rostlinách v květináči.

Smutnicovití

Smutnice (lat. Sciara). Nejčastější výskyt – klíčící semena, interiérové rostliny. Velké skupiny, larvy jsou v zemině, takže okem neviditelné. Smutnice se mohou vyskytnout i v sebesterilnějším substrátu, jsou výsledkem přirozeného hnijícího koloběhu půdy. Škodí jen jejich larvy. Při přemnožení ohrožují nejtenčí kořínky a hrozbou jsou tak pro čerstvě vyklíčené rostlinky. Jinak menší množství smutnic prakticky neškodí. Většině pěstitelů pouze vadí jejich přítomnost, jelikož jsou malým poletujícím hmyzem kolem našich klíčících pokladů. Na larvy se používají insekticidní přípravky, zabírají přípravky i na jiné škůdce, jen pozor, aby přípravek nebyl ve větším množství pro rostlinu škodlivý. Některé mohou být agresivnější, zvlášť při styku s kořeny rostliny. Mušky, které lítají nad substrátem, se daří celkem úspěšně likvidovat žlutými lepicími páskami. Smutnice napadají prakticky jakoukoli klíčící rostlinu, častěji se mohou vyskytnout při výsevu semen se zbytky dužiny, nebo u výsevu, kde semena často podléhají hnilobám. Nepohrdnou ale ani dospělou rostlinou. Prakticky výhradně se vyskytují jen u interiérových rostlin.

Detail odstavce: Nejznámější škůdci rostlin
Zdroj: Škůdci
Zveřejněno: 18.6.2014

PIERIS JAPONICA

Pieris japonský ′Debutante′

Jedná se o nízký nebo půdopokryvný keř o výšce 0,3–0,6 m a šířce až 1 m. Je listnatý, stálezelený, s barvou listů zelenou. Kvete v dubnu až květnu nápadnými bílými květy. Pieris japonica ′Debutante′ je vhodné umístit na slunce nebo do polostínu.

Tento pieris patří do skupiny yakushimanum, což znamená, že má nízký, ale velmi efektní a kompaktní růst. Obzvláště v našich podmínkách se rostlina nežene do výšky, ale tvoří velmi hustý keř o šířce 80–100 cm a výšce kolem 40 cm. V zemích s vlhkým klimatem dorůstá až do výšky 1 metru. Na začátku jara vykvétají drobná, oranžovorůžová poupata v úzké hrozny bílých, konvalinkových květů. Podlouhlé, přišpičatělé listy jsou sytě zelené, pololesklé, jejich barva po přesazení do běžné půdy mírně zesvětlá.

Také tato odrůda pierisu nevyžaduje přílišnou péči, ale po odkvětu ostříhejte zavadlá květenství, aby se netvořily plody. Během sezony dvakrát až třikrát zkontrolujte listy, jestli na nich svrchu nejsou vidět světlé tečky, které svědčí o napadení hmyzem, jehož larvy vyžírají pletiva listů a zalepují spodek listů. V takovém případě stačí pieris postříkat vhodným insekticidem (Mospilan). Pokud v zimě keř zapadá těžkým sněhem, jemně sníh sundejte, aby neohýbal a nepřelámal křehké větvičky.

Vyzrálé výhony pierisů jsou pro naše klimatické podmínky dostatečně mrazuvzdorné, čerstvě vyrašené lístečky jsou však na mrazy náchylné a často namrzají, a to někdy i při teplotě 0  C. Obvykle to pro život rostliny nemívá tragické následky, neboť vyzrálé výhony snadno regenerují a znovu vyraší. Tuto vysokou regenerační schopnost lze snadno využít i v případě, že nové výhony vůbec nenamrznou. Včasným seříznutím snadno přinutíte rostlinu opět k rašení, čímž se efekt pestrých nových výhonů může prodloužit o další 2 až 3 týdny, a navíc tímto zásahem dosáhnete nižšího vzrůstu a kompaktnějšího tvaru rostliny. Pokud ale tento zákrok provedete příliš pozdě, s největší pravděpodobností se připravíte o efekt kvetení i v příštím roce.

Jedná se o vřesovištní rostlinu, která má ráda vlhkou, kyselou, nevysychavou půdu, pro vylehčení země přidejte rašelinu. Potřebuje dostatek organického materiálu při kořenech nebo občasné přihnojování, aby bohatě kvetla, nezasychala poupata a listy měly stále pěknou barvu. Jde o ideální keř pro podsadu do skupin. Vhodný je také jako solitér do malé zahrady, výborně se uplatní rovněž v zahradách japonského stylu. Je plně mrazuvzdorný.

Detail odstavce: Pieris japonský ′Debutante′
Zdroj: Pieris japonica
Zveřejněno: 3.1.2016

PIERIS JAPONICA

Pieris japonský ′Bonfire′

Jedná se o středně velký keř o výšce 0,5–1,5 m a šířce 0,5 – 1 m. Je listnatý, stálezelený, s barvou listů zelenou a rudou. Kvete v březnu až dubnu, květy jsou bílé a nápadné. Pieris japonica ′Bonfire′ je vhodné umístit na slunce nebo do polostínu.

Bonfire je novinková odrůda, která určitě nadchne ty z vás, kteří nemáte rádi převislé hrozny květů na pierisech. Bonfire totiž roste vzpřímeně a takto nese i květy – stojí jako vojáci na vrcholech větviček. Zajímavostí je atraktivní vínová barva poupat, která zdobí rostlinu již od podzimu až do rozkvětu v březnu. Překvapením poté mohou být květy, které jsou čistě bílé. Po odkvětu nastupují nové listy v zářivém odstínu červeně vínové barvy.

Neopadavé listy jsou podlouhlé, přišpičatělé, středně zelené a lesklé. Bonfire roste středně pomalu a vytváří vcelku kompaktní keř, o něco málo vyšší než širší. Stříhání není potřeba. Pokud rostlinu chcete tvarovat, učiňte tak po odkvětu, přibližně v dubnu.

Nevyžaduje přílišnou péči, ale po odkvětu ostříhejte zavadlá květenství, aby se netvořily plody. Během sezony dvakrát až třikrát zkontrolujte listy, jestli na nich svrchu nejsou vidět světlé tečky. Znamenalo by to, že je napadl hmyz, jehož larvy vyžírají pletiva listů a zalepují spodek listů. V takovém případě stačí keř postříkat vhodným insekticidem (Mospilan). Pokud v zimě rostlina zapadá těžkým sněhem, jemně z ní sníh sundejte, aby neohýbal a nepřelámal křehké větvičky.

Zatímco jsou vyzrálé výhony tohoto keře pro naše klimatické podmínky dostatečně mrazuvzdorné, čerstvě vyrašené lístečky jsou na mrazíky dost náchylné a často namrzají někdy i při teplotě 0  C. Naštěstí se s tím rostlina obvykle dokáže vypořádat, protože vyzrálé výhony snadno regenerují a opět krásně vyraší. Tuto vysokou regenerační schopnost lze využít i v případě, když nové výhony vůbec nenamrznou. Seřízneme-li je včas, snadno přinutíme rostlinu opět k rašení, čím se efekt pestrých nových výhonů může prodloužit o další 2–3 týdny, navíc dosáhneme nižšího vzrůstu a kompaktnějšího tvaru keře. Pokud by ale tento zákrok přišel příliš pozdě, s největší pravděpodobností se připravíme i o efekt kvetení v příštím roce.

Zem pro výsadbu musí být dobře připravená, propustná a lehká, doporučuje se smíchat rašelinu se zetlelým listím nebo hrabankou, popřípadě jemnou kůrovou drtí a pilinami. V těžké zemi se pierisu dařit nebude, listy budou žloutnout a opadávat, mohou se objevit škůdci. Výsadbovou jámu připravte spíše širokou než hlubokou. Keř je mrazuvzdorný.

Detail odstavce: Pieris japonský ′Bonfire′
Zdroj: Pieris japonica
Zveřejněno: 3.1.2016

PIERIS JAPONICA

Pieris japonský

Jedná se o středně velký keř o výšce 1–1,8 m a šířce 0,5–1,5 m. Je listnatý, stálezelený, s barvou listů zelenou až červenou. Kvete v dubnu až červnu, květy jsou bílé a nápadné. Pieris japonský je vhodné umístit na slunce nebo do polostínu.

Konvalinkově kvetoucí pierisy zaujímají mezi vřesovištními rostlinami v oblíbenosti horní příčky. Mají velice dekorativní, neopadavé listy a většina druhů brzy zjara kvete. V dnešní době se již málo pěstuje původní druh z Japonska, většinou na zahradách najdete odrůdy odlišného habitu, barvy květů i nově rašících listů.

Pieris nevyžaduje přílišnou péči, ale po odkvětu ostříhejte zavadlá květenství, aby se netvořily plody. Během sezony dvakrát až třikrát zkontrolujte listy, jestli na nich svrchu nejsou vidět světlé tečky. Znamenalo by to, že je napadl hmyz, jehož larvy vyžírají pletiva listů a zalepují spodek listů. V takovém případě stačí pieris postříkat vhodným insekticidem (Mospilan). Pokud v zimě napadá těžký sníh a máte rostlinu na dosah, jemně z ní sníh oklepejte, aby neohýbal a nepřelámal křehké větvičky.

Zatímco vyzrálé výhony pierisů jsou pro naše klimatické podmínky dostatečně mrazuvzdorné, čerstvě vyrašené lístečky jsou na mrazíky velmi náchylné a často namrzají, a to někdy i při teplotě 0 stupňů Celsia. Naštěstí to však pro rostlinu nemívá tragické následky, protože vyzrálé výhony snadno regenerují a opět krásně vyraší. Tuto vysokou regenerační schopnost můžeme snadno využít i v případě, když nové výhony vůbec nenamrznou. Seřízneme-li je včas, snadno přinutíme rostlinu opět k rašení, čím se efekt pestrých nových výhonů může prodloužit o další 2 až 3 týdny. Tímto zásahem také dosáhneme nižšího vzrůstu a kompaktnějšího tvaru rostliny. Kdyby ale tento zákrok přišel příliš pozdě, s největší pravděpodobností se připravíme i o efekt kvetení v příštím roce.

Pierisy jsou vřesovištní rostliny a tak se s nimi musí při výsadbě i zacházet. Zem musí být dobře připravená, propustná a lehká, doporučuje se smíchat rašelinu se zetlelým listím nebo hrabankou, popřípadě jemnou kůrovou drtí s pilinami. V těžké zemi se jim dařit nebude, listy budou žloutnout a opadávat a keř bude trpět na škůdce. Výsadbová jáma se nedělá hluboká, ale široká. Máte-li jílovité podloží, udělejte vyvýšený záhon. Keř je mrazuvzdorný.

Na zahradách lze pierisy využít mnoha způsoby. Hodí se především do vřesovišť, do pozadí skalek, do řídkého podrostu stromů, jako součást smíšených skupin, pro výsadbu atriových zahrádek i pro velmi moderní pojetí zahradní architektury. Díky existenci velmi kompaktních a zakrslých odrůd výborně poslouží pro okrasu i těch nejmenších zahrádek a dvorků.

Detail odstavce: Pieris japonský
Zdroj: Pieris japonica
Zveřejněno: 3.1.2016

KEŘE KVETOUCÍ V DUBNU

Pieris japonský

Jedná se o středně velký keř dorůstající do výšky 1–1,8 m a šířky 0,5–1,5 m. Je listnatý, stálezelený, s barvou listů zelenou až červenou. Kvete v dubnu až červnu, květy jsou bílé a nápadné. Pieris japonský je vhodné umístit na slunce nebo do polostínu.

Konvalinkově kvetoucí pierisy zaujímají mezi vřesovištními rostlinami v oblíbenosti horní příčky. Mají totiž velice dekorativní neopadavé listy a většina druhů brzy zjara kvete. V dnešní době se již málo pěstuje původní druh z Japonska, většinou na zahradách najdete odrůdy odlišného habitu, barvy květů i nově rašících listů.

Pieris nevyžaduje přílišnou péči, ale po odkvětu ostříhejte zavadlá květenství, aby se netvořily plody. Během sezony dvakrát až třikrát zkontrolujte listy, jestli na nich svrchu nejsou vidět světlé tečky. Znamenalo by to, že je napadl hmyz, jehož larvy vyžírají pletiva listů a zalepují spodek listů. V takovém případě stačí keř postříkat vhodným insekticidem (Mospilan). Pokud v zimě napadá těžký sníh a máte rostlinu na dosah, jemně z ní sníh oklepejte, aby neohýbal a nepřelámal křehké větvičky.

Zatímco vyzrálé výhony pierisů jsou pro naše klimatické podmínky dostatečně mrazuvzdorné, čerstvě vyrašené lístečky jsou na mrazíky velmi náchylné a často namrzají, a to někdy i při teplotě 0 stupňů Celsia. Naštěstí to však pro rostlinu nemívá tragické následky, protože vyzrálé výhony snadno regenerují a opět krásně vyraší. Tuto vysokou regenerační schopnost můžeme snadno využít i v případě, kdy nové výhony vůbec nenamrznou. Seřízneme-li je včas, snadno přinutíme rostlinu opět k rašení, čím se efekt pestrých nových výhonů může prodloužit o další 2 až 3 týdny. Tímto zásahem také dosáhneme nižšího vzrůstu a kompaktnějšího tvaru rostliny. Kdyby ale tento zákrok přišel příliš pozdě, s největší pravděpodobností se připravíme i o efekt kvetení v příštím roce.

Pierisy jsou vřesovištní rostliny a tak se s nimi musí při výsadbě i zacházet. Zem musí být dobře připravená, propustná a lehká, doporučuje se smíchat rašelinu se zetlelým listím nebo hrabankou, popřípadě jemnou kůrovou drtí s pilinami. V těžké zemi se jim dařit nebude, listy budou žloutnout a opadávat a keř bude trpět na škůdce. Výsadbová jáma se nedělá hluboká, ale široká. Máte-li jílovité podloží, udělejte vyvýšený záhon. Keř je mrazuvzdorný.

Na zahradách lze pierisy využít mnoha způsoby. Hodí se především do vřesovišť, do pozadí skalek, do řídkého podrostu stromů, jako součást smíšených skupin, pro výsadbu atriových zahrádek i pro velmi moderní pojetí zahradní architektury. Díky existenci velmi kompaktních a zakrslých odrůd výborně poslouží pro okrasu i těch nejmenších zahrádek a dvorků.

Detail odstavce: Pieris japonský
Zdroj: Keře kvetoucí v dubnu
Zveřejněno: 24.5.2016

PUKLICE

Puklice na pokojových rostlinách

Puklice sají rostlinám šťávu a tím je oslabují tak dlouho, až napadená květina uhyne. Tento drobný hmyz se usídluje na spodní straně listů, v jejich záhybech nebo v okolí čerstvých pupenů a vytváří si voskovitou schránku, která ho ochraňuje před většinou přirozených nepřátel i chemických postřiků, které na ně pěstitelé aplikují.

Pokud jste na pokojových rostlinách objevili puklice, bude vaším prvním krokem izolace postižených rostlin od zdravých. Vyplatí se zvážit, zda se napadené květiny nezbavit nadobro ve prospěch ostatních rostlin; puklice se velmi rychle šíří. Pokud se rozhodnete rostlinu zachránit, přestěhujte ji do oddělené místnosti. Poté začněte s léčbou. Nejprve mechanicky – pomocí nehtu nebo nože – odstraňte všechny puchýřky. Postupujte opatrně, abyste už tak oslabenou rostlinu dále nepoškozovali. Další fází je pak likvidace všech vajíček a zárodků. Tu proveďte pomocí mýdlové vody nebo lihového roztoku – naneste je ideálně v poměru 1 : 1 na napadenou rostlinu pomocí vatičky nebo štětce. Použít můžete i některý ze speciálních přípravků. Viditelné puklice se dají mechanicky odstranit hadříkem namočeným ve vodě s příměsí smáčedla. Lze také použít tampon namočený v lihu. Teprve poté aplikujte postřik. Předtím si však vždy pozorně pročtěte návod na použití, abyste zejména v obývaných prostorech nepodcenili doporučená opatření!

Při odstraňování puklice musíte být trpěliví. Parazité se schovávají v nepřístupných místech i v zemině, první očistná kúra tak zdaleka neznamená, že máte vyhráno. Celý proces musíte několikrát opakovat a rostlinu ponechat v karanténě minimálně dva až tři měsíce.

Nejlepší prevencí proti puklicím je obezřetnost. Pokud si pořizujete novou rostlinu nebo ji dostanete jako dárek od známých, vždy byste měli pečlivě zkontrolovat, jestli není napadená některým z agresivních škůdců. Můžete tak předejít rozšíření parazitů na ostatní květiny v domácnosti, případně jejich úhynu.

V bytě můžete puklice odstraňovat mechanicky nebo některým hygienicky šetrným biopreparátem. Pokud je nutné ošetření účinnějšími insekticidy (Mospilan 20 SP), rostliny ošetříte mimo obývané prostory. Tyto látky většinou škodí lidskému zdraví!

Likvidace puklic je kvůli jejich způsobu života a voskovému pokryvu těla obtížná a zdlouhavá. Vosk je dobře chrání před působením kontaktních chemických přípravků. Poměrně dobře lze přípravky zasáhnout pouze první pohyblivé stadium.

Na pokojových rostlinách se mohou současně vyskytovat všechna vývojová stadia škůdce. Proto je vhodné použít současně nebo střídavě kontaktní a systémové insekticidy s přidáním vhodného smáčedla, u rostlin s kožovitými listy i vhodného oleje (Biool, Frutapon). Ošetření je zpravidla nutné po 7 až 10 dnech 1x až 3x zopakovat při pokojové teplotě.

Detail odstavce: Puklice na pokojových rostlinách
Zdroj: Puklice
Zveřejněno: 29.12.2015

PUKLICE

Ochrana proti puklicím

Puklice patří mezi obtížné druhy škůdců, ale to ještě neznamená, že musíte napadené rostliny ihned ničit. V nenarušené přírodě (zahradě) udržuje jejich počty na většinou neškodné úrovni celá řada predátorů. Pokud tedy vynesete pokojové rostliny napadené škůdci na zahradu, po určité době škůdci jakoby sami zmizí. Když pak rostliny na podzim vrátíte domů, v pokojových podmínkách, kde se regulátorům nedaří a které naopak přejí škůdcům, puklice se mohou znovu silně namnožit. Proto se doporučuje pokojové rostliny před přenesením do bytu opravdu velmi důkladně prohlédnout a všechny škůdce zlikvidovat ještě mimo byt. Případně můžete škůdce v bytě zlikvidovat mechanicky nebo některým hygienicky šetrným biopreparátem. Pokud bude nutné ošetření účinnějšími (a většinou i zdraví škodlivějšími) insekticidy, rostliny ošetřete mimo obývané prostory.

Likvidace puklic je kvůli jejich způsobu života a voskovému pokryvu těla dosti obtížná a zdlouhavá. Vosk je dobře chrání před působením kontaktních chemických přípravků, ale poměrně dobře lze přípravky zasáhnout první pohyblivé stadium. Na ostatní stadia a samičky je potřeba aplikovat účinný systémový insekticid. Na pokojových rostlinách se mohou současně vyskytovat všechna vývojová stadia škůdce, proto je vhodné použít současně nebo střídavě kontaktní a systémové insekticidy s přidáním vhodného smáčedla, u rostlin s kožovitými listy i vhodného oleje (Biool, Frutapon). Toto ošetření je nutné podle síly napadení po 7–10 dnech 1–3x zopakovat (při pokojové teplotě). Jakmile na rostlině škůdce objevíte, můžete viditelné puklice mechanicky odstranit hadříkem namočeným ve vodě s příměsí smáčedla. Lze také použít tampon namočený v lihu. Teprve poté aplikujte postřik. Pokud budete stříkat v zimních měsících v obývaných místnostech, vždy si pozorně pročtěte návod na použití a nepodceňujte doporučená opatření.

V současné době je možné na ochranu proti červcům u pokojových okrasných rostlin použít kontaktní přípravky s účinnou látkou pyretroidem (Agrion Delta, Biolit, Decis Mega, Fast M, Karate se Zeon technologií 5 CS), případně přípravky na bázi pyrethrinů a řepkového oleje (Raptol, Raptol SchädlingsSpray, Spruzit, Spruzit AF, Spruzit AF Schädlingsfrei). Systémové přípravky obsahují účinnou látkou acetamiprid (Careo koncentrát, Careo postřik proti škůdcům, Careo Combi tyčinky proti škůdcům, Mospilan 20 SP) nebo účinnou látku thiamethoxam (COM 109 11 I SL, COM 109 11 I PR – tyčinky, Compo Axoris proti hmyzu). Řepkový olej bez insekticidní složky obsahuje přípravek Biool, parafinový olej Frutapon. Na bázi oleje z asijského stromu Pongamia pinnata je založen přípravek Rock Effect. Napadené okrasné rostliny venku na zahradě můžete za vegetace ošetřit i účinným organofosfátem Bi–58 EC, případně i přípravkem Confidor 200 OD, obsahujícím účinnou látku imidakloprid.

Detail odstavce: Ochrana proti puklicím
Zdroj: Puklice
Zveřejněno: 29.12.2015

KALENDÁŘ PRO VINAŘE - ČERVENEC

Škůdci vinné révy

Houbové choroby bychom tedy měli zase na čas zlikvidované. A co škůdci?

Škůdcům jsme se doposud věnovali jen jedenkrát – v dubnu jsme se seznámili s těmi, kteří škodí už na začátku vegetace. To jsou především roztoči. S těmi se nejlépe bojuje předjarním postřikem. Réva však má nepřátele i mezi motýly. Jde o dva druhy, které se chovají stejným způsobem, takže je můžeme řešit najednou. Jsou to motýli, velikostně odpovídající asi tak molům, jmenují se obaleč mramorovaný, latinsky Lobesia botrana a obalečík jednopásý, latinsky Eupoecilia ambiquella. Ve svém životním cyklu procházejí několika stádii: z vajíček se vylíhnou larvy, ty se zakuklí, a posléze z kukly vyletí motýlek. Vzájemně je můžeme rozpoznat právě ve stádiu dospělce, tedy motýla. V našich podmínkách mívají 2 – 3 generace za vegetaci. Škodí především jejich housenky, a to tím, že v první generaci vyžírají jednotlivé kvítky nebo i celá květenství. Zbytky kvítků spojují se svým trusem a z této směsi vytvářejí „pavučinky“, kterými květy obalují. Odtud jejich název. Druhá generace způsobuje škody mnohem větší, protože housenky druhé generace se „pasou“ na bobulích, kde poškodí slupku a vyžírají jejich vnitřky. Někdo by mohl říci: no, to je toho, tak ať si dají, celou sklizeň nám přece nesežerou. To je sice pravda, ale druhá generace obalečů škodí především tím, že se narušením celistvosti slupky bobulí otevírá cesta houbovým chorobám druhé poloviny vegetace. Zde je vidět mladý hrozen zahalený do „pavučiny“ obalečů:


Můžeme proti nim bojovat jinak než chemicky?

Ano, v tomto případě mám dobrou zprávu: chemická ochrana se už běžně nahrazuje šetrnější ochranou biologickou. Pro velkoproducenty se hodí metoda zvaná „matení samců“. Je založena na aplikaci samičích feromonů do prostoru vinice v odpařovačích, feromony se uvolňují do vzduchu a vytvářejí obalečům takové „erotické dusno“, že nejsou schopni konkrétní samičky nalézt. Ty pak nejsou oplodněny a další generace se tudíž nevylíhne. Tato metoda se bohužel nehodí pro majitele malých viničních ploch, protože feromonový mrak nad malou plochou může být snadno větrem zavát tam, kde už vinice není.

Další metoda je založena na dodávání parazitoidů do těl larev. Ty umí larvy tak poškodit, že uhynou. Jde o mikroorganizmus zvaný Bacillus thuringiensis, který má svou buňku vybavenou toxinem. Když se Bacillus thurigiensis dostane do trávící soustavy larvy, toxin se v ní rozpustí a larvu zlikviduje. Zdá se to být drsné, ale tato metoda ochrání hrozny. Konec konců, tento mikroorganizmus nepoužívají jen vinaři, uplatní se v řadě ovocnářských, zelinářských a polních kultur. Biopřípravek obsahující Bacillus thuringiensis používaný ve vinohradnictví se jmenuje Leponox Plus, dříve se vyráběl přípravek Biobit. Samozřejmě je možná i chemická ochrana, zde bych mohla jmenovat přípravek Decis Mega.

Podle čeho poznáme, že je čas zásahu? Jistě nebudeme čekat, až zpozorujeme motýly?

To by ani dost dobře nešlo, většinou létají po setmění. Co je v případě likvidace těchto škodlivých motýlů podstatné, je přesné stanovení termínu zásahu. Ten proti nim je efektivní tehdy, když je aplikován na co největší množství housenek. Proto musíme vědět, kdy přesně se tento škůdce množí. K tomuto poznání slouží Biopřípravek. Pomocí feromonu jsou samečci přilákáni k lapači, kde se zachytí na lepové desce. Lapače se kontrolují jedenkrát za týden, odchycení jedinci se evidují a samozřejmě se vždy musí z lepové desky odstranit. Při zvětšování úlovku se pak lapače kontrolují každý druhý den. Výskyt 10 jedinců, přepočítáno na den, signalizuje rozvoj populace obalečů. Protože jsou zachytáváni dospělí jedinci, máme přibližně deset dní na to, abychom si rozmysleli, jaký přípravek chceme použít, stačili si ho obstarat a aplikovat.

Všimla jsem si, že sem tam na některých listech jakoby někdo vystříhával kolečka nebo je ukrajoval do oblouku. To je také dílo nějakého hmyzu? Zajímalo by mě, zda proti němu vinaři nějak bojují.

Zde je vidět onen požer na listech „vystříhávaná kolečka“, lalokonosec rýhovaný:


Podle toho, co vidím na tomto snímku, patrně jde o požer listových čepelí broukem, který se jmenuje lalokonosec rýhovaný, latinsky Otiorhynchus sulcatus. Ten škodí na révě jen ojediněle. Ale můžeme se s ním setkat hlavně na okrasných rostlinách, např. na rododendronech, vistárii, hostě či loubinci. Jde o asi centimetrového černého brouka s dlouhým noscem. Proto také patří do čeledi nosatcovitých. Dospělí brouci takto okusují listy. Bioochrana se provádí aplikací dravých háďátek formou zálivky do půdy pod rostlinami. Háďátka zlikvidují larvy lalokonosce vyvíjející se v půdě. Protože larvy v půdě mohou přežívat až tři roky, doporučuje se zálivku s háďátky opakovat. Tento postup je doporučován především pro okrasné rostliny, u révy je výskyt tak ojedinělý, že vinaři likvidaci tohoto škůdce téměř neřeší. Kromě bioochrany je samozřejmě možné použít i vhodný insekticid, např. Decis Flow, Zolone, Mospilan nebo Karate.

Detail odstavce: Škůdci vinné révy
Zdroj: Kalendář pro vinaře - červenec
Zveřejněno: 24.9.2018