MUCHOVNIK MNOZENI a mnoho dalšího se dozvíte v tomto článku. Muchovník indiánská borůvka je velmi otužilý a nenáročný keř, rostoucí v téměř jakékoliv půdě. Bohatě kvete vonnými květy, produkuje množství výborných jedlých plodů a na podzim se jeho listí barví do úžasných odstínů červené a oranžové, které se uplatní jak v užitkové, tak i okrasné zahradě. Některé druhy, například muchovník oválný, pocházejí sice z Evropy, nejsou však dostatečně prošlechtěny. K výsadbě se z tohoto důvodu hodí americké kultivary – díky nim muchovník bývá nazýván též jako indiánská borůvka –, vyšlechtěné z muchovníku olšolistého.
Odrůdy muchovníku
Muchovník (Amelanchier) je rod s asi 20 druhy keřů a malých opadavých stromů z čeledi růžovitých. Rod je původní v teplých oblastech severní polokoule, kde roste především na stanovištích, na nichž probíhá stadium rané sukcese. Nejvíce druhů je v Severní Americe, obzvláště v USA a Kanadě. V Evropě je původní muchovník oválný (Amelanchier ovalis), výskytem zasahuje až na jižní Slovensko. Dříve se vyskytoval jen na vápencích Karpat, nyní i zásluhou pěstování v zahrádkách zplaňuje. V USA muchovník roste jako původní dřevina ve všech státech kromě Havaje. Dva druhy muchovníku najdeme v Asii. Tyto rostliny jsou zahradnicky cenné a jejich plody jsou důležité pro divoká zvířata. Lidem je ovoce muchovníku téměř neznámé, k jídlu jej průmyslově pěstují jen v některých lokalitách, dříve se sušené malvice užívaly jako náhražka hrozinek.
Muchovníky rostou do výšky 0,2–20 m jako řídké dřevité keře nebo malé stromy se vzpřímenými kmínky. Kůra je šedá nebo méně často hnědá, hladká nebo popraskaná u starších stromů. Listy jsou opadavé, řapíkaté, střídavé, jednoduché, různě eliptické až kulaté, 0,5–10 × 0,5–5,5 cm velké, od tenkých po kožovité, s povrchy hladkými nebo hustě ochlupenými v květu a v dospělosti. Listy se na podzim výrazně barví do červena nebo oranžova. Květenství je sestavené ve vzpřímených nebo převislých hroznech, s 1 až 20 květy, a to buď v seskupení jednoho až čtyř květů, nebo hroznu se čtyřmi až dvaceti květy. V květu je pět bíle (vzácně poněkud růžových) kulatých lístků, 2,6–25 mm dlouhých. Květy některých druhů se objevují na začátku jara, v březnu, další kvetou ještě v červnu. Letní kvetení je cenné, protože jde o období, kdy kvete jen málo keřů. Plodem je malvice, v barvě od červené přes fialovou až po téměř černou, 5–15 mm velká, ve škále chutí od nasládlé, šťavnaté po suchou a mdlou. Zraje v létě.
Odrůd muchovníku je velká řada, patří mezi ně: muchovník kanadský, oválný, hladký muchovník velkokvětý 'Prince William' a také muchovník Lamarckův, který hojně plodí po dobu 40–50 let. Sytě karmínová šťáva plodů je ideální ingrediencí do míchaných nápojů. Plody muchovníku lze zavařovat, použít k přípravě výborných marmelád i sladkých moučníků.
V naší poradně s názvem AMELANCHIER LAMARCKII se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Soukup Jindřich.
Mám asi 10 sazenic muchovníku - nevím jaký druh. Dá se množit řízkováním? Kdy se mají řízky odřezat a pak zasadit ?
Děěkuji za zprávu,
Jindřich Soukup.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Muchovník se rozmnožuje výsevem na jaře, dělením a nebo štěpováním. Muchovník se štěpuje snadno. Roubování se s úspěchem provádí na další rostlinné druhy, jako jsou hloh (Crataegus) a jeřáb (Sorbus). Ve vašem případě si můžete obstarat některou z těchto rostlin, která je již zakořeněná a na ni po posledních mrazech naroubovat odstřižený muchovník. Nebo můžete sazenice rozpůlit v jejich kořenovém balu.
Jedná se o vyšší keř, který dorůstá do výšky mezi 2 až 6 m, jeho šíře je 2 až 5 m. Keř je listnatý, opadavý. Kvete nápadnými bílými květy, a to od dubna do května. Keř dobře snáší přímé slunce a v zimním období je mrazuvzdorný.
Květenství muchovníku je sestavené ve vzpřímených nebo převislých hroznech s 1–20 květy, a to buď v seskupení jednoho až čtyř květů, nebo v hroznu se 4–20 květy. V květu je pět bílých (vzácně poněkud růžových) kulatých lístků, 2,6–25 mm dlouhých. Listy jsou oválné, až 8 cm velké, raší bronzově a zrají do tmavě zelené barvy, na podzim se mění do sytě růžově až zářivě červené.
Tato rostlina má lidové označení indiánská (aljašská) borůvka, neboť její plody jsou borůvkám podobné. Mají cca 1 cm v průměru, temně modrofialovou barvu, zrají již na začátku léta a mají výbornou, sladkou chuť s lehce pikantní, trnkovou příchutí. Na keři vydrží zralé poměrně dlouho, takže je možné je sklízet postupně až měsíc.
Muchovník roste poměrně divoce do hustého a velkého keře. Pokud jej chcete udržet kompaktní, na jaře před rašením jej sestříhejte. Potřebuje kyselou půdu bez obsahu vápence, která bude živná a neustále vlhká, ale dobře odvodněná.
Keř dokonale kombinuje funkci okrasnou a užitkovou. Na jaře je obalený sněhově bílými vonnými květy. V létě přinese bohatou úrodu lahodných plodů a na podzim se jeho listy neuvěřitelně vybarvují. Indiánská borůvka je absolutně mrazuvzdorný keř, a dokonce i květy jsou velmi odolné mrazu, takže bohatě plodí i v letech, kdy vám ostatní ovoce pomrzne. Muchovník tedy nelze než doporučit do každé zahrady. Je možné jej pěstovat i v květináči na terase či balkoně.
Amelanchier je původní rostlina kanadských prérií a v Kanadě se pěstuje v mnoha odrůdách na plantážích. Nejvyšší hodnotou muchovníku je jeho vysoká odolnost vůči zimě a rané dozrávání plodů. Může být pěstován ve vyšších polohách i na krajním severu, kde plodí a dozrává každoročně, a kde jiné ovocné druhy nemohou růst a plodit.
Vysazené rostliny začnou plodit již tři roky po výsadbě a plodí každoročně po dobu 40–50 let. Keř je samosprašný. Na zahradě tak stačí jen jedna rostlina, aby dobře plodil. Průměrná úrodnost z jednoho keře je 8–12 kg oválných tmavofialových bobulí s vysokým ojíněním. Bobule jsou šťavnaté, sladké, příjemné chuti.
Muchovník roste dobře a zdravě v každé půdě a téměř není napadán chorobami a škůdci. I když bude růst a plodit bez jakékoliv péče, za dobrou péči a přípravu půdy se odvděčí vyšší úrodou a kvalitnějšími plody.
Mladé rostliny můžeme vysadit do jam 60 x 60 x 60&n
Všechny kultivary bez rozdílu jsou pěstebně nenáročné. Rostliny jsou odolné i vůči velmi silným mrazům (minus 30 stupňů) a plody dozrávají časně, proto je možné je pěstovat i ve vyšších a podhorských oblastech. Keře jsou navíc samosprašné, takže pokud chcete na zkoušku vysadit jedinou rostlinu, nemusíte se bát neúrody. U některých druhů se doporučuje pro vyšší procento opylení květů pořídit keře dva (muchovník kanadský). Další předností muchovníku je jeho odolnost vůči chorobám a škůdcům. Má tuhé a lesklé listy, spodní strana je u některých druhů plstnatá. Na podzim se krásně vybarvují. Keř neroste příliš agresivně a vytváří vzdušnou korunu, není proto náročný na řez. Pokud pod ním budete chtít udržovat trávník, můžete si jej dotvarovat do nízkého stromku.
Pro muchovník vyberte na zahradě slunné místo, aby vám dobře vyzrály plody. Pokud při výsadbě přidáte trochu kompostu do sazební jámy, pomůžete lepšímu zakořenění keře. Po výsadbě určitě nezapomeňte v suchých obdobích na zálivku. Při dobrém zakořenění pak keř snese i dlouhá období sucha lépe než jiné ovocné druhy. Keř nastupuje do plodnosti už ve druhém, nejpozději třetím roce od výsadby (záleží také na tom, jak starý jej pořídíte) a plodnost si je schopen udržet po desítky let. Vzhledem k dlouhověkosti muchovníků je už od počátku zmlazujte do přiměřené výšky kolem tří metrů, jsou pak schopny plodit po celé délce prutu, takže je snáze očešete.
Všechny muchovníky potřebují podobné podmínky. Pokud mají dobře růst, vyžadují zejména dobré osvětlení, ale všechny snášejí i polostín. Důležitá je dobrá drenáž a proudění vzduchu (jinak trpí listovými chorobami). Snášejí zakouřené ovzduší. Většina druhů je v ČR mrazuvzdorná. Muchovník olšolistý snáší mrazy až –40 °C. Vhodná je vláha během suchého období, ale snášejí dobře i sucho. Na zvláštní péči tedy náročné nejsou, můžeme je přihnojovat běžnými průmyslovými hnojivy, jejich vegetativní růst není po dosažení asi metrové výšky i s přihnojováním nijak silný. Přijatelné půdní podmínky pro muchovníky jsou téměř všude mimo vlhká místa. Dřevo je hnědé, pevné a těžké. Vnitřní část je načervenale hnědá a dřevo je světlejší barvy. Může být použito pro rybářské pruty.
Rozmnožuje se výsevem na jaře, dělením a štěpováním. Muchovník se štěpuje snadno, roubování na další druhy, jako jsou hloh (Crataegus) a jeřabiny či jeřáb (Sorbus), jsou často úspěšné. Po naroubování pozorujeme po určité době slábnutí růstu.
V naší poradně s názvem PRODEJ MUCHOVNÍKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana Topičová.
Dobrý den,
ráda bych se zeptala kde je možné zakoupit - Muchovník indiánská borůvka .
Děkuji za odpověď.
Topičová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Muchovník můžete běžně koupit v mnoha zahradních a dokonce si ho můžete objednat i přes internet. Nabídky internetu jsou vidět tady https://www.google.com/sear…
Amelanchier laevis – Muchovník hladký je velmi pěkná odrůda muchovníku původem z Holandska. Růst má bujnější, tvoří spíše menší stromy, velmi bohatě kvete a plodí a krásně probarvuje listy na podzim.
Amelanchier alnifolia – Muchovník olšolistý je keř až strom bujnějšího růstu, pojmenovaný podle typického tvaru listů.
Amelanchier ovalis – Muchovník oválný pochází sice z Evropy, není však dostatečně prošlechtěn. Pro výsadbu se z tohoto důvodu hodí spíše americké kultivary, díky kterým se muchovník nazývá také indiánská borůvka.
Ve svém příspěvku MUCHOVNÍK INDIÁNSKÁ BORŮVKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Radek.
Dobrý den,
ať dělám, co dělám, nemůžu najít informaci o opadavosti listí Muchovníku na zimu.
Děkuji za odpověď.
Běťák
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Věra Kalivodová.
Dobrý den,koupila jsem si muchovník a chtěla bych aby to byl stromek, teď má tři hlavní větve ,jak ho mám prosím stříhat ,nemohu nikde najít video ,ukázku ,děkuji za radu , Kalivodová
Plody muchovníku jsou malvičky tmavě fialové až modré barvy o průměru deset milimetrů. Dle druhu dozrávají od poloviny června do konce srpna. Kvůli vyšší šťavnatosti a cukernatosti je můžete nechat klidně týden přezrát. Z plně vzrostlého keře lze sklidit osm až patnáct kilogramů plodů v závislosti na volbě odrůdy. Nevadí-li vám sklízet plody postupně, můžete zvolit i původní formy: muchovník kanadský či Lamarckův.
Plody muchovníku mají své místo i v lidovém léčitelství, protože obsahují velké množství vitamínu C a B12, barviva (antokyany, jimž se přisuzuje účinnost proti rakovinnému bujení) a zdraví prospěšné minerály. Plody celkově podporují odolnost organismu, působí preventivně proti žaludečním chorobám a při onkologických onemocněních je možné plody muchovníku podávat jako podpůrný doplněk stravy. Při žaludečních a střevních potížích může být podáván čaj ze sušených listů.
V Kanadě se plod zvaný saskatoon berry sklízí komerčně. Známé jídlo původních amerických obyvatel (indiánů) pemikan (pemmican) obvykle obsahovalo kromě sušeného masa s tukem právě sušené plody muchovníku. Stonky muchovníku byly pak často používány k výrobě šípů. Některé druhy muchovníků jsou velmi oblíbené okrasné keře pěstované pro květy, kůru a pro krásu podzimního barevného listí.
Doporučení: Využití plodů je podobné jako u ostatního drobného ovoce. Můžete je zpracovat do zavařenin či kompotů, nebo vyrobit šťávu. Karmínové zbarvení dužiny se využívá v potravinářském průmyslu. Odvar z listů pomáhá při žaludečních a střevních potížích.
Ve svém příspěvku MNOŽENÍ BORŮVEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdenek stříž.
Dobrý den,
Začal jsem pěstovat borůvky a prosím o všechny možné info o množení (doba, ,postup a td.) mám dobré pozdní odrůdy a chtěl bych je sám namnožit , děkuji Stříž
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jelinková Vlasta.
koupila sem si Muchovnik a rada bych si ho namnožila Děkuji
Z muchovníku si můžete vytvořit lahodný živý plot, zde jsou jeho výhody:
již 3. rok po výsadbě bohatě plodí (8–12 kg plodů/keř);
je absolutně odolný proti mrazu (snese až –40 °C), květy přežijí jarní mrazíky (–7 °C);
je odolný vůči suchu;
plody jsou elixírem zdraví – jsou plné vitamínů a minerálů, mimo jiné obsahují antokyany (ty hrají roli v prevenci mnoha chorob i rakoviny);
kvete nádhernými sněhobílými květy;
roste až do výšky 3–4 m, dobře snáší zmlazovací řez;
kvete v dubnu a již v červnu bohatě plodí;
nemá trny.
Muchovník je rostlina mnoha barev – krásné sněhobílé květy, listy hrající barvami od zelené až po temně rudou a lahodné plody podobné obrovským borůvkám.
Platycodon nemá moc rád, když ho někdo ruší, a i když lze množení provést dělením těchto trsovitých rostlin, je to často obtížné. Proto je lepší množení semeny nebo lze na jaře odebírat řízky, pokud je to žádoucí.
Množení řízkováním
Platycodon je oblíbený zahradníky, protože je pevný a rychle roste, takže čím více ho je, tím lépe, ale musíte být opatrní, jak rostlinu množíte. Množení dělením se boubelíku obecně nedoporučuje, protože hluboké kůlové kořeny nemají rády, když je někdo ruší. Místo toho ho můžete množit odběrem stonkových řízků.
Použijte sterilní ostré nůžky k odstřihnutí stonku o délce 10 cm a odstraňte spodní listy, abyste odhalili holý stonek.
Pokud chcete, použijte zakořeňovací stimulátor na holý stonek a poté ho zasaďte do vlhké půdy.
Udržujte půdu vlhkou (ale ne mokrou), když čekáte, až se kořeny uchytí.
Jakmile uvidíte růst nových listů a ucítíte odpor, když za řízek jemně zatáhnete, budete vědět, že kořeny vyrostly. Poté je rostlina připravena k přesazení do zahrady.
Pěstování ze semen
Začněte s vysazováním semen doma brzy na jaře, asi šest až osm týdnů před plánovaným datem posledního mrazu ve vaší oblasti, použijte množící substrát a nebo běžnou zeminu. Semínka lehce zakryjte tenkou vrstvou půdy. Umístěte nádobu na teplé místo, dokud semena nevyklíčí. Po oteplení můžete sazenice přesadit ven. Pokud zasadíte semena přímo na zahradě, udělejte to po posledním datu mrazu, ale vězte, že pravděpodobně nevykvetou v prvním roce.
Je zástupcem jednoho z mnoha druhů palem. Tato palma je bezkonkurenční v odstraňování amoniaku z okolního prostředí.
Botanický název – Rhapis excelsa
Lady Palma je vysoká pokojová rostlina, která je nenáročná na pěstování. Jde o keřovitou palmovou odrůdu, jejím charakteristickým rysem jsou hrudkovité listy ve tvaru dlaně, které ji dodávají na atraktivnosti. Tato rostlina se rozmnožuje pomocí podzemních oddenků. Ve volné přírodě roste v keřích, které vytvářejí příjemný stín. Tato odrůda byla kultivována tak dlouho, že její přesný původ je neznámý. Lady Palma je nejčastěji pěstovaným druhem palem v interiéru, vyžaduje polostín až stín a jedná se o elegantní pokojovou rostlinu, která tvoří vynikající ochranu pro svého uživatele. Listy rostliny jsou 30 cm dlouhé a 2,5 cm široké. Palma dorůstá do výšky cca 90 cm.
Rostlina potřebuje místo, které je světlé, ale není vystaveno přímému světlu. Palma roste jako shluk dřevin. Spodní listy opadají a vytváří na kmeni atraktivní bambusový vzhled. Rostlina se přesazuje každé 3–4 roky, má ráda menší obal a výrazně omezenou zálivku. Může být také pěstována i v misce pro bonsaje.
Pochází z jihovýchodní Číny.
Výška činí 3 metry ve venkovním prostředí, v interiéru dorůstá do výšky 90 cm.
Potřebuje jasné nepřímé světlo, příliš světla může rostlině způsobit žloutnutí listů.
Půdu udržujte rovnoměrně vlhkou po celé roční období. Palmy jsou velmi citlivé na chemické látky ve vodě, což se projevuje zhnědnutím hrotů listů.
Vyžaduje střední až vysokou vlhkost.
Vhodné jsou průměrné teploty 16–24 °C v místnosti.
Půda: rašelina a mech v podobě substrátu pro pokojové palmy.
Hnojivo: běžně dostupné hnojivo pro pokojové rostliny; přihnojování jedenkrát za měsíc.
Rozmnožování: rozdělením nebo semeny.
Zde je několik fotografií, kde je pěkně vidět Lady Palma.
Rubber Plant – Fíkus
Jedná se o rostlinu, která je známá spíše pod názvem fíkus. Její předností je odstraňování toxinů, především formaldehydu, ze znečištěného ovzduší.
Botanický název – Ficus elastica
Fíkus je tropická rostlina patřící do skupiny Meraceae, která se vyznačuje velkými, podlouhlými, lesklými, kožovitými listy a v zakrslé podobě je populární pokojovou rostlinou. Tyto rostliny se také nazývají „gumovníkové rostliny“. Ve volné přírodě dosahuje vzrůstu velkého stromu. Jedná se o populární pokojovou rostlinu s 20 cm dlouhými listy. Fíkus je velmi náchylný na plísně, které se vyskytují na listech rostliny, ale lze je jednoduše odstranit otřením napadených listů roztokem vody a mýdla.
Fíkus při pěstování v interiéru vyžaduje vyšší teplotu, velmi dobře
Rozmnožování orchidejí se dělí na generativní (výsev semen) a vegetativní (dělení rostlinných částí). Množení výsevem je však problematické a pro běžného pěstitele prakticky nemožné. Semena jsou totiž velmi malá a prakticky nemají žádné zásobní látky. V přírodě klíčí za pomoci příslušných symbiotických hub z rodu Rhizoctonia, které jim zajišťují potřebnou výživu. Vyklíčí tak ovšem jen velmi malé množství semen, a proto jich orchideje musí tolik vytvářet. Běžný výsev do substrátu je v podstatě neúspěšný. V praxi jsou dnes orchideje vysévány na speciální živné médium, které obsahuje veškeré potřebné živiny vedoucí k úspěšnému vyklíčení, a to ve sterilních laboratorních podmínkách. Metoda výsevu je tedy náročná na zařízení, pomůcky a materiál.
Oproti tomu je rozmnožování dělením poměrně jednoduché. Jakmile rostlina naroste do větších rozměrů, můžete ji zkusit rozdělit, ale tak, aby každá z dceřiných rostlin měla alespoň 3 zdravé pahlízy (výhony). Řezné rány očistěte a před opětovným nasazením je nechte mírně zaschnout. Polámané a odumřelé kořeny odstraňte. Dceřiné rostliny dobře ukotvěte v substrátu, nejlépe pomocí vyvázání k opoře. Na tři týdny omezte zálivku, doporučuje se nejlépe jen rosit. U rodu Cymbidium a jiných terestrických rodů je možno používat k množení jednotlivé zadní pahlízy vsazené do poréznějšího substrátu. Mladé rostliny by měly vykvést za 4 až 5 let. U rodu Dendrobium lze využít k množení části starší pahlízy, které se položí na vlhký rašeliník a poté uzavřou plastovým obalem. Mladé rostlinky vykvetou cca za 4 roky. U rodu Phalaenopsis můžete použít malé rostlinky, takzvané keiki, které se občas vytvoří na květním stvolu mateřské rostliny. Jakmile dceřiným rostlinkám dostatečně narostou vzdušné kořeny (doporučuje se několik vzdušných kořenů o délce minimálně 5 cm), můžete keiki opatrně odkroutit a zasadit do vhodného substrátu. Rostlinka by měla kvést tak za 3 roky. Jinou vegetativní metodou je řízkování, k němuž použijete u tohoto rodu staré dlouhé stonky, vedlejší výhony nebo odkvetlé stvoly. Řízky řežte dlouhé 10–15 cm. Odříznutá část se nevkládá do zeminy jako u jiných pokojových rostlin, ale pokládá se na plocho na povrch zeminy (písku nebo mechu) a umístí se do vytápěného pokojového skleníku. Orchideje rovněž můžete množit stonkovým výhonem přesahujícím do vedlejšího květináče, který po zakořenění od mateřské rostliny odřízněte.
V naší poradně s názvem BEZTRNÝ OSTRUŽINÍK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jan Parýzek, ing..
Prosím o radu. Kdy je nejvhodnější doba ke hřížení šlahounů. Hřížím matiční šlahouny, nové rostliny mi vzejdou, ale nechám si poradit. Jestli matiční šlahouny už letos nebo až druhý rok, kdy už budou mít plody.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník .
Nejvhodnější doba pro hřížení ostružin je na jaře a na podzim. Výsledky jarního hřížení můžeme oddělit ten samý rok na podzim. Ty podzimní až následující rok na jaře. K hřížení se používají jednoleté výhony.
K vegetativnímu množení ostružin můžete také použít i další postupy, které jsou vhodnější. Je to například množení kořenovými řízky. Vhodné části kořenů získáváme na podzim. U matečné rostliny odkryjeme z jedné strany kořeny, aby je bylo dobře vidět a ostrým nožem je od rostliny oddělíme. Řízky mají být dlouhé 8-10 cm a v průměru 8-10 mm. Horní konec seřízneme kolmo na osu řízku, spodní část mírně šikmo. Pracovat musíme pozorně. Řízek vysazený obráceně neroste. Řízky zakládáme přes zimu v mrazuprosté místnosti do písku s rašelinou. V dubnu je vysazujeme na záhony s lehčí kompostní zeminou. Na záhoně vyhloubíme rýžku asi 10 cm hlubokou, která má jednu stěnu kolmou. Na tuto stěnu stavíme řízky asi 10 cm od sebe, zasypeme zeminou a navršíme 3 cm vysoký hrůbek. Po výsadbě zalijeme, kypříme, odstraňujeme plevele a přihnojujeme. Řízky je nezbytné ošetřit stimulátorem růstu.
Aby řízky dobře zakořenily, vysazujte je do kvalitního substrátu. Použít můžete například Substrát na řízkování 10 l od firmy Agro. Jde o vzdušný substrát s jemnou strukturou, nižším obsahem živin a stopových prvků. Obsahuje vybrané druhy rašeliny a křemičitý písek.
Vhodný je rovněž AGRO Substrát pro výsev a množení 20 l, jehož speciální struktura – rašelina, písek, upravená reakce, jemná struktura, nízký obsah živin – je určena pro klíčení semen, k přepichování mladých rostlin, k zakořeňování řízků, k předpěstování sadby květin i zeleniny a k vegetativnímu množení rostlin. Navíc obsahuje aktivátor zakořeňování.
Firma Forestina má ve své nabídce Substrát supresivní pro výsev a množení 5 l, který svým složením odpovídá nejvyšším nárokům hobby pěstitelů i profesionálů. Supresivní výsevní substrát je určen speciálně pro výsevy a množení rostlin. Je připraven ze směsi vytříděné světlé a tmavé rašeliny s upravenou pH reakcí a perlitem. Je vhodný jak k setí semen, tak k přepichování řízků rostlin. Substrát je obohacen hnojivem se základními i stopovými živinami v nezbytném rozsahu, což má vliv na bezproblémové zakořeňování řízků a klíčení výsevů. Supresivní substrát obsahuje 2 druhy hub, které potlačují původce významných houbových onemocnění a preventivně působí proti hmyzím škůdcům.
V naší poradně s názvem MY MADAGASCAR TUBIFLORA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
Ráda bych věděla, jak o tento druh pečovat a jestli kvete. Má někdo zkušenosti? Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Madagascar tubiflira neboli kalanchoe vytváří malý shluk květů, uspořádaný na stopkách. Ke kvetení nedochází pravidelně a někdy nemusí kvést vůbec. V případě, že se rozhodne kvést, tak se tak stane na začátku teplého ročního období. Kakanchoe mají malé šedavé květy podobné levanduli. Po odkvětu, hlavní rostlina umírá a přichází čas ke znovuzrození přes malé rostlinky, které s umřelou rostlinou můžou klesnout k zemi a růst všude tam, kde přistanou. To je důvod, proč je nejlepší, aby se kalanoche pěstovala v samostatných květináčích.
Kalanoche potřebuje teplotu 16° až 24° C. Potřebuje minimálně čtyři hodiny slunečního svitu denně. Dá se pěstovat i venku, ale je třeba ji uklidit před prvními mrazy, a to postupně, protože náhlé změně teploty můžou rostlině způsobit stress. Kalanchoe poroste na přímém slunci, nebo v jasném světle ve stínu. Zalévá se pouze tehdy, když je půda suchá. K zálivce se používá voda o pokojové teplotě. V zimním období je zapotřebí, aby se půda nechala vyschnout mezi jednotlivými zálivkami. Kalanchoe potřebuje zeminu pro kaktusy. Pokud používáte standardní zeminu pro pokojové rostliny, tak přidejte písek nebo perlit pro lepší propustnost. Kalanchoe se přesazuje brzy na jaře, ale pouze tehdy, když rostlina přeroste svůj květináč. Nový květináč vyberte o něco větší než byl ten původní. Přesazování je možné každý měsíc, mezi březnem a zářím. Následně se pak použije tekuté hnojivo naředěné na polovinu, než je doporučováno. Kalanchoe nemá ráda vysokou vzdušnou vlhkost. Průměrná vlhkost v místnosti moderních bytů je ideální pro tuto rostlinu. K rozmnožování je třeba vybrat některé z rostlinek z okrajů listů. Množení se provádí v mělkém hrnci, do kterého se nasype hlína pro kaktusy. Hrnec nemusí být hluboký, protože kořeny zde neporostou moc dlouho. Malé rostlinky se rozmístí na povrch půdy, hrnec se zakryje průhlednou igelitovou fólií a umístí se na slunném místě. Půda se při množení udržuje vlhká, ale ne přemokřená. Když jsou rostliny dostatečně vysoké a lehce se dotýkají plastu, tak se odstraní plastový obal a přesadí se do většího květináče.
Réva vinná se dá množit dvěma způsoby, buď vegetativním, nebo generativním. Vegetativní množení spočívá v nařezání menších či větších částí z původní rostliny a zabezpečení jejich dalšího růstu. Jedná se například o meristémové množení, štěpování, hřížení, řízkování. Svým způsobem jde u všech těchto způsobů o klonování původního keře s dobrými vlastnostmi. Generativní způsob spočívá v přirozeném způsobu množení semeny.
V naší poradně s názvem DOTAZ OHLEDNĚ NÁZVU KVĚTINY - VIZ FOTO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva Korenská.
Dobrý den, prosím o název této květiny. Předem děkuji za odpověď. Eva Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na vašem obrázku bude asi pepřinec (Peperomia), respektive nějaký jeho druh. Tyto druhy mají tlusté mohutné stonky a masité listy. Je to tropická trvalka, která je pěstována pro její okrasné listy. Nejčastěji pochází z tropické Ameriky. Jsou kompaktní a obvykle nepřesahují výšku 30 cm. Jednotlivé druhy se značně liší ve vzhledu. Listy jsou hladké a masité a mohou být oválné nebo mohou mít tvar srdce. Drobné květy jsou nenápadné a rostou ve tvaru kordovitých hrotů.
Nároky na světlo
Peperomia je nenáročná pokojová rostlina a dobře roste na jasném nepřímém světle, které poskytuje západní nebo východní okno. Tyto rostliny dokonce rostou i pod fluorescenčními světly (umělé osvětlení). Nedostatečné světlo způsobuje, že pomalu rostoucí peperomie přestane růst. Přímé sluneční světlo naopak spálí její listy.
Nároky na vodu
Před každou zálivkou nechte půdu vyschnout. Přelití vede k hnilobě kořenů, je hlavní příčinou závažných problémů s těmito rostlinnými. Nejlepší je namočit květináč na 10 minut do vody a pak vyndat. Tato technika udržuje listy suché a pomáhá předcházet nemocem rostlin. Husté listy rostlin Peperomia drží vodu a umožňují rostlině odolávat dlouhým obdobím bez zálivky.
Hnojení
Tyto pokojové rostliny přihnojujte měsíčně od jara a v létě základním rostlinným rostlinným hnojivem ve výši 1/2 doporučené dávky. Během podzimu a zimy není nutné tuto rostlinku hnojit.
Nároky na teplotu
Teploty mezi 16 - 27 °C jsou nejlepší. Teploty pod 10 °C a studené průvany z oken a dveří poškozují listy.
Vlhkost vzduchu
Peperomia je původem z deštných pralesů Brazílie a proto milují teplé vlhké prostředí.
Květy
Květy peperomických rostlin jsou velmi malé a nevýrazné. Jsou to listy, které jsou na rostlině tak zajímavé.
Škůdci
Domácí škůdci jako vlnatka a mšice mohou být pro rostlinu problém.
Nemoci
Ringspot virus je skvrnitost listů, který se vyznačuje jako nevzhledné kulaté fleky a nejčastěji se objeví kvůli vysoké vlhkosti. Vzhledem k tomu, že pro tuto chorobu rostlin neexistuje žádné chemické ošetření, musí být poškozené listy a dokonce i celá infikovaná rostlina vyhozeny. Udržujte listy peperomie suché a zajistěte dobrou cirkulaci vzduchu, abyste zabránila tomuto onemocnění.
Půda
Použijte dobře provzdušněnou volnou půdu, která dobře vysychá.
Velikost květináče
Velikost květináče má toto rostlina ráda spíše menší než větší. Přesazujte, až když kořeny zcela naplní současnou nádobu. Pěstování peperomie v květináči, který je příliš velký, zabraňuje rychlému vysychání půdy a způsobuje hnilobu kořenů.
Řez
Peperomia může být seříznuta kdekoli na lodyze. Nový růst se pak vyvíjí z uzlů těsně pod řezem ve stonku.
Množení
Peperomia se snadno množí z listových výrůstků, odřezků výhonků a rozdělením rostlin. Dobré je nechat nařezané konce listů nebo stonků používané k množení nejdříve vysušit několik hodin nebo přes noc před jejich vysazením.
Jedovatost
Peperomie je jedovatá s úrovní toxicity 1.
Jak si namnožit své oblíbené ostružiny se 100% úspěšností? Zakořenění ostružin je opravdu snadné a ostružiny této své výhody využívají i ve volné přírodě ke svému rozšiřování. Rychlé zakořenění, rychlý růst a dobrá úroda, to jsou charakteristické rysy zahradních ostružin.
Ostružiny se nejlépe množím vegetativně, dělením. Během léta vyberete silný ohebný šlahoun, který ohnete a jeho špičku umístíte do prázdného čistého květináče. Ten pak i se šlahounem zasypete zahradnickým substrátem. Konec šlahounu bude v zemině ponořen špičkou dolů. Zeminu v květináči dobře prolijte a zalévejte podle potřeby, aby zůstala stále vlhká. Ostružina si během měsíce pustí kořeny a bude možné ji odstřihnout od mateční rostliny. Na to, jak správně provést množení ostružin, se můžete podívat v tomto videu: množení ostružin video.
V naší poradně s názvem MNOŽENÍ HABRU ŘÍZKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Šmíd.
Vážení,
jaká by měly být velké řízky, délka průměr, stáří a pod.
Šmíd
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Habr obecný se množí vrcholovými řízky dlouhými přibližně 20 cm. Toto vegetativní množení je jednoduché a lze s ním získat mnoho mladých rostlinek například pro založení živého plotu. Jak přesně tuto techniku zvládnout, se můžete dozvědět v následujícím videu. https://youtu.be/sqfzX9SZfKc
Pokud se během léta rozhodnete množit ostružiny řízkováním, tak vězte, že nejlepších výsledků dosáhnete použitím přírodního růstového hormonu - kyseliny indol-3-máselné [1]. Kyselina indol-3-máselná se používá u mnoha plodin a okrasných rostlin k podpoře růstu a vývoje kořenů, květů a plodů a ke zvýšení výnosů plodin. Úspěšně byla také použita ve vědecké studii zkoumající její vliv na zakoření ostružin [1], kde jasně prokázala pozitivní vliv. Její obchodní název je IBA. IBA je rostlinný hormon z rodiny auxinů a je složkou mnoha komerčních zahradnických produktů pro zakořenění rostlin.
Na našem trhu ji obsahují například výrobky Clonex. K monstróznímu zakořenění ostružin potřebujete gel a sprej. Clonex Rooting Gel je vysoce účinný zakořeňovací gel na vodní bázi vyvinutý společností Growth Technology™ Ltd ve Spojených státech. Je to houževnatý gel, který zůstane v kontaktu kolem stonku. Gel utěsní řezanou tkáň a poté dodává hormony potřebné k podpoře vývoje kořenových buněk. Vyrábí se za přísných farmaceutických laboratorních podmínek, a proto je o roky napřed před staromódními hormony a prášky.
Od roku 1988 je Clonex Rooting Gel průkopníkem v množení rostlin s miliardami úspěšně zakořeněných řízků všech druhů rostlin, které člověk zná.
Receptura Clonex byla vyladěna tak, aby umožnila explozivní vývoj kořenů, a z tohoto důvodu na ní profesionální pěstitelé a školky nedají dopustit, pokud jde o úspěšné a ziskové množení rostlin. Receptura je zcela bez alkoholu.
Je k dispozici v 15ml baleních na jedno použití, nebo v 100ml a 250ml lahvičkách se širokým hrdlem. Jedno 15ml jednorázové balení ošetří přibližně 50 rostlinných řízků. Zde je uvedena cena a také obrázky, jak výrobek vypadá: Clonex Rooting Gel cena. Před odběrem řízků budete potřebovat také sprej Clonex Mist. Zde je vidět jak vypadá a kolik stojí: Clonex Mist cena.
Kamélie je rostlina, kterou lze poměrně snadno pěstovat, jakmile jí vytvoříte ty správné podmínky. Může být pěstována jak ve vnitřních prostorách, tak ve venkovních květináčích, ale také venku na záhoně.
Světlo a teplo
Ideální při pěstování kamélie je možnost ji na léto umístit ven a na zimu zase přenést do chladných, nepřetápěných částí domu. Ven kamélii přestěhujte nejlépe v květnu, preferuje polostín, ale bude snášet i slunné místo, pokud to nebude horké polední slunce. Myslete i na to, že na větru či v průvanu bude koruna kamélie rychle osychat. Rostlinu venku nechte co nejdéle, nejvýše však do prvních mrazíků.
Pěstujete-li rostlinu v květináčích, jejich baly rychle promrzají a rostlinu poškozují. Tam, kde se zimní teploty pohybují do -15 °C lze nechat kamélie i přes zimu v zemi, jen je třeba je zakrýt velkou vrstvou mulče a přikrýt geotextilií. Největším problémem při tomto způsobu pěstování bývá, že při pozdních mrazech omrzají mladé výhonky a odumírají.
Mnohem lepší je, když si kamélii můžete donést zpět do domu a umístit ji do místnosti vytápěné nejvýše do 15 °C. Kamélie potřebuje nižší teploty, protože ji podněcují k rozkvětu pupenů. Při teplotě 6–10 °C vám kamélie pokvete až pět týdnů, kdežto pokud byste ji umístili do vytápěného obývacího pokoje, odkvetla by vám po několika dnech.
Tato rostlina rozhodně není určena k pěstování v paneláku.
Půda a přesazování
Kamélie vyžaduje kyprou, kyselou půdu, která je vlhká, ale nezadržuje přebytečné množství vody. Kořeny kamélie mají vysoké nároky na kyslík, proto jsou dost mělké a není doporučováno v její blízkosti pěstovat další rostliny, které by svými kořeny kamélii utlačovaly. Zvolíte-li pro pěstování kamélie místo pod vzrostlým stromem, ve stínu, bude jí to vyhovovat a určitě se jí zde bude dobře dařit. Vyberte takový strom, který ji nebude svými kořeny obtěžovat, jako by to dělala například borovice.
Pěstujeme-li kamélie v květináčích, je potřeba je přesazovat. Nejlepší čas pro přesazování je na jaře, před začátkem nového růstu. Pokud kořeny rostliny pronikají květináčem, je možné přesazovat i na podzim. Mladé rostliny kamélie se přesazují jednou za dva roky, starší rostliny dle potřeby. K přesazování můžete použít substrát určený pro rododendrony, protože obsahuje málo vápníku a má odpovídající nízké pH.
Zalévání
Kamélie by neměla být suchá ani podmáčená. Přelití rostlině nepomůže, stejně jako zaschnutí, proto zalévání věnujte dostatečnou péči. Při přeschnutí mohou opadat poupata, při přelití uhnívat kořeny. Množství vody je potřeba přizpůsobit daným klimatickým podmínkám. Kamélie pěstované v květináčích budou vyžadovat méně vod
