Zajímáte se o téma MULČOVÁNÍ? Tak právě pro vás je určen tento článek. Nespočet lidí touží po krásné zahradě plné kvetoucích rostlin a keřů a záhonů se spoustou druhů bohatě plodící zeleniny a ovoce. Stejně jako lidé i rostliny mají své požadavky a potřeby pro zdravý růst a vývoj a my bychom jim je měli v co největší míře poskytovat a vytvořit co nejzdravější a nejoptimálnější půdu pro jejich růst.
Přírodní hnojiva
Chcete-li pěstovat zeleninu bez umělých chemických látek, pak nemáte jinou možnost než použít přírodní hnojiva a přídavné látky jako kompost, hnůj, mulč či kamenný prach. Přírodní hnojiva pro vás navíc budou tou nejlevnější volbou.
Kompost
Kompost je vrstvený odpad trávy, listí, pilin, dřevěných štěpků, který se nejčastěji ukládá mezi betonové bloky nebo vyskládané neošetřené dřevo. Kompost je základem zahradničení.
Hnůj
Hnůj se obvykle používá od hospodářských zvířat a je výborným zdrojem dusíku, což je jedna ze tří hlavních složek hnojiv prodávaných v obchodech, a dalších důležitých půdních živin.
Mulčování
Mulčování je základním prvkem zahradničení, má několik předností a jednou z nich je, že udržuje půdu vlhkou, zmírňuje půdní prostředí, zabraňuje růstu plevele, snižuje hnilobu u ovoce. Mulčování může být prováděno různými přírodními materiály, jako je například tráva, sláma, listí stromů, jehličí nebo kůra, přičemž lze kombinovat několik druhů přírodních odpadů.
Kamenný prach
Zdravá půda by měla obsahovat dostatek fosforu. Dobrým přírodním zdrojem fosforu jsou například vápenné dolomity či další skalní prach obsahující například čedič. Tento skalní prach může být dodáván do kompostu nebo rovnou do zahradní zeminy. Abyste dosáhli nejlepší půdní směsi, použijte skalní prach s velmi malou velikostí částic.
V naší poradně s názvem SUCHÁ SKVRNITOST LISTŮ BOBKOVIŠNĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena Adámková.
Dobrý den,
prosim o radu. Asi před měsícem jsem koupila a zasadila
bobkovišeň do zeminy pro okrasné dřeviny. Je jich patnáct v řadě, jsou na jižni straně kde je hodně slunička. Asi před 4 dny se začaly na některých bobkovišních dělat hnědé listy. Viiz foto
Poradíte mi co s tim?
Děkuji
Alena Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Zavíječ broskvoňový.
Přítomnost tohoto hmyzu způsobuje odumírání větví a hnědnutí listů. Hledejte kolem základny stonků díry v kůře a dole piliny. Tento vrtal je přitahován nadměrným mulčem a hlubokou výsadbou. Udržujte mulčování ne silnější než 6 cm a dále od základny stonků. Při výsadbě v těžkých jílovitých půdách je vhodné keř vysadit o něco výše, než je stávající úroveň půdy. Pokud se potvrdí přítomnost zavíječe, můžete použít postřik přípravkem MOSPILAN 20 SP.
Špatná drenáž.
Listy mohou žloutnout, hnědnout a odumírat. Bobkovišeň nemá ráda těžkou jílovitou půdu, která špatně odvodňuje. Nadměrná vlhkost půdy snižuje kyslík v půdě, poškozuje jemné kořenové vlásky a kořenový systém není schopen absorbovat vodu. Ujistěte se, že máte dobrou drenáž půdy a ujistěte se, že v kořenové zóně nejsou žádné svody vypouštějící vodu. Rostliny zasaďte na vyvýšené záhony a/nebo odveďte svody na jiné místo.
Přilišná zálivka.
Bobkovišně nezalévejte každý den. Nechte substrát jeden vyschnout, aby kořeny mohly dýchat
Při tomto způsobu hospodaření, který se také nazývá přímé setí, obdělávka půdy bez orby, drážkové obdělávání či drážková výsadba, se půda ponechává bez narušení od sklizně do osevu, s výjimkou dodání živin. Sadba či osev se provádí v úzkém seťovém lůžku nebo drážce vytvořené předradličkami, čističi řádků, diskovými či hrotovými otvírači. Regulace plevele se dosahuje v prvé řadě herbicidy. K nouzové regulaci plevele lze využít půdní obdělávky.
Tento bezorebný systém využívá dvou základních metod: hrůbkování a mulčování.
Hrůbkování
Půda se ponechává bez narušení od sklizně do osevu s výjimkou dodání živin. Výsadba se dokončuje v půdě připravené v hrůbcích pomocí šípových radliček, diskových otvíračů, předradliček nebo řádkových čisticích strojů. Zbytky se ponechávají na povrchu mezi hrůbky. Regulace plevelů se provádí herbicidy, obděláním půdy či oběma způsoby. Hrůbky se obnovují během obdělávání.
Mulčování
V zemědělství se termínem mulčování označuje rovnoměrné pokrytí plochy (pole), na které rostla sklízená rostlina, odpadem ze sklizně. Před výsadbou se půda naruší, k tomu se používá kultivační nářadí, jako jsou dlátové kypřiče, polní kultivátory, disky, šípové radličky nebo radlice. Regulace plevelů se pak provádí herbicidy, obděláním půdy či oběma možnými způsoby.
Zahradničení bez rytí vám nejen ušetří čas a námahu, ale má i další výhody. Jak jsme již zmiňovali, rytí může narušit půdní rovnováhu, především vyváženost půdních organismů, a přestože je jeho hlavním smyslem půdu provzdušnit, dochází při něm spíše k jejímu udusání a půda se stává příliš kompaktní. Systém však vyžaduje specifický přístup, aby záhony neovládl plevel. Je však potřeba poznamenat, že záhony bez rytí nebudou dobře prosperovat ve velmi těžké, jílovité půdě.
Příprava netradičních záhonů
Nabízíme několik základních pravidel a rad při zakládání záhonů, které není třeba rýt:
Na podzim se záhony určené k zahradničení musí bez rytí zbavit plevelů, tedy ne rýčem, ale například rycími vidlemi. Snazší práce bude v místech, která od jara do podzimu ležela pod černou perforovanou fólií nebo tmavou netkanou textilií.
Záhony je vždy vhodné ohradit prknem nebo řadou cihel či kamenů, aby z nich nevypadávala vrstva mulče, kterou budou posléze pokryty.
Záhony a cestičky mezi nimi si rozvrhněte tak, aby nedocházelo k ušlapávání půdy mimo cesty.
Cestičky musí být dost široké na průjezd kolečkem, abyste mohli bez problémů dovážet mulčovací materiál a podobně.
Mulčování místo rytí
Další variantou, jak pěstovat plodiny bez rytí, je využít mulčování. Vyberete-li si tento způsob, pak postupujte podle těchto doporučení:
Abyste mohli zahradničit bez rytí, musíte mít k dispozici velké množství vyzrálého kompostu.
Záhony se na podzim nezryjí, ale pokladou přibližně 5 cm silnou vrstvou vyzrálého kompostu nebo hnoje. Žížaly se na svou oblíbenou pochoutku vrhnou a postupně ji zatahají do spodních vrstev půdy, čímž zeminu provzdušní a obohatí o množství nezbytných živin.
Mulčovací vrstva půdu v zimě chrání před vysycháním a výkyvy teplot, poskytuje příznivé podmínky pro půdní mikroorganismy. Prudké deště nenaruší její strukturu a živiny se nevyplavují.
Na jaře lze záhon rovnou osít. Semínka můžete překrýt opět vrstvičkou vyzrálého, jemného kompostu.
Vrstvený záhon
Další varianta klasického zahradničení bez rytí je taková, že záhon poté, co jej na podzim vyplejete, pokladete lepenkou nebo nepotištěným papírem, který důkladně pokropíte, aby byl mokrý. Na papír pak můžete vrstvit kompost, posečenou trávu a podrcené listí v několika opakujících se vrstvách do té doby, než bude výška pokrývky na půdě činit přibližně 15 cm. Vše přes zimu zetlí a na jaře bude půda připravená k osetí či osázení. Na podzim je pak vhodné prohrábnout záhon vidlemi a celý postup zopakovat.
Úskalí při pěstování bez rytí půdy
Pokud jste se rozhodli pro zahradničení bez rytí, musíme vedle pozitiv, uvést i možná negativa tohoto způsobu pěstování:
V důsledku vysychání půdy se plodiny stávají více citlivými na nedostatek živin.
Rostliny potřebují více vstupů pro potírání plevele.
Lze konstatovat, že výnosy mají tendenci k nižší stálosti.
Motorové sekačky jsou ideální volbou pro údržbu středně velkých trávníků, třeba i s členitějším terénem. Umožňují efektivně sekat i vyšší a hustší travní porosty. Benzínová sekačka je výborným pomocníkem tam, kde není v dosahu přívod elektrické energie anebo tam, kde se při práci nechcete omezovat přívodním elektrickým kabelem. Moderní čtyřtaktní motory se vyznačují dlouhou životností a snadnou obslužností. Jsou šetrné k životnímu prostředí a splňují náročné hlukové normy stanovené Evropskou unií.
Motorová sekačka bez problémů zvládne posekat i vyšší a hustší travní porost a posekanou trávu posbírá do koše. Pokud nebudete chtít trávu sbírat a někde na zahradě skladovat, můžete mulčovat – dovnitř sekačky je totiž možné vsunout mulčovací vložku. Kombinovaně lze střídat mulčovaní a sběr do koše nebo výhoz dozadu.
Sekačka se dá nastartovat buď pomocí navíjecího startéru, který je připevněn k horní části sekačky (startuje se zatažením za lano). Nebo jsou některé sekačky vybaveny elektrickým startováním, které funguje tak, že jednoduše zmáčknete tlačítko start.
Nastavení výšky sečení se ovládá pomocí páčky, která pohybuje výškou nastavení koleček od země. Rozmezí je různé od 2 cm do 9 cm výšky, záleží na výrobci. Šíře sečení je závislá na modelu a šíři žacího nože.
Motorová sekačka funguje na benzínový motor, do kterého se doplňuje benzín Natural 95 a do motoru olej určený pro zahradní techniku, například Garden 4T 10W-30. Pravidelně kontrolujte stav oleje. Na víčku s měrkou je vyznačena maximální a minimální hladina oleje (platí při zašroubovaném víčku). Sekačka musí být při zjišťování hladiny oleje na vodorovné ploše a minimálně 30 minut po provozu.
Spouštění žacího nože se provádí pomocí vrchní páky, která se přitiskne k rukojeti.
Některé sekačky mají vlastní pohon, který se ovládá pákou před držadlem zepředu. Některé modely jsou vybaveny ještě rychlostí pohonu – zpravidla mají dvě rychlosti (pomalá a rychlá).
Sběrný koš je součástí každé sekačky a liší se pouze objemem. Sběrný koš se vyprázdní tak, že uchopíte sběrný koš za rukojeť a zvednete jej přímo nahoru. Zadní kryt se otočí kolem tyče zadního krytu mimo sběrný koš a sejmete sběrný koš z adaptéru na koš na sekačce. Zatímco budete držet rukojeť, zvednete nahoru zadní část sběrného koše a vysunete koš směrem dozadu. Při nasazování sběrného koše na sekačku zpět, se ujistěte, zda horní část sběrného koše dosedá na opěrnou tyč mezi rukojeťmi.
V motoru je nutné kontrolovat předepsané množství motorového oleje dle návodu. Pečlivě si přečtěte a dodržujte uvedené pokyny. V normálních podmínkách provádějte údržbu vzduchov
Travní hmotu sebranou do koše, kterou nevyužijeme na mulčování, bychom měli zkompostovat. Živiny se pak navrátí do zahrady.
Trávu je před kompostováním vhodné smísit s jiným hrubějším rostlinným materiálem, například s naštěpkovanými větvemi z prostřihu ovocných stromů, s pilinami nebo se vzdušnou zeminou. Samotná posečená tráva v kompostu totiž po čase vytvoří kompaktní hnijící vrstvu, ve které se nedaří organismům schopným trávu rozložit na kompost.
Před kompostováním je vhodné trávu nechat mírně naschnout.
Kompostování zefektivníme a zrychlíme, když do směsi přidáme takzvané urychlovače kompostu, které jsou k dostání v obchodech, nebo i rostlinné výluhy či výluhy z hnoje. V případě nouze je možné k urychlení rozkladu použít i některé z dalších dusíkatých hnojiv (močovinu, rohovku).
K rozmnožování se vysévají krátkodobě mrazem stratifikovaná semena, která do týdne vyklíčí. Dají se rozmnožit i řízkováním za pomoci řízků, ze kterých vyrůstají stromy s níže posazenými větvemi. Mladé rostlinky se vysazují na záhony nebo plantáže do úrodné, lehké a propustné půdy. Této rostlině vadí přemokřená půda, na přemokřených stanovištích hynou. Nedokážou si však zajistit vodu z větší hloubky, a tak potřebují mulčování, případně i zavlažování. V průběhu intenzivního využívání je nutno je hnojit a prořezávat.
Dospělé stromy špatně snáší pokles teploty k 0 °C, mladé chlad zcela zničí.
Stromy plytce koření a ty vysoké a obtěžkané plody jsou často větrem vyvráceny nebo polámány. Na plantážích jsou proto – i pro usnadnění sběru – udržované řezem na nižší výšku a bývají sazeny šikmo pod úhlem 45–60°. Na záhonech je možné je podepřít nějakou vhodnou oporou.
První plody se objevují asi ve dvou letech, ve čtyřech již stromy plně plodí a průměrně se dožívají dvanácti let. Ze stromu v plné síle se sklidí průměrně asi 60 kg ovoce za rok.
Tamarillo dobře roste a plodí při teplotách 28 až 30 °C. Pokud jej pěstujeme jako pokojovou rostlinu, teplota se může pohybovat okolo 20 °C. Aby rostlina plodila, je důležité jí zajistit po celý rok dostatek slunečního záření (případně umělého osvětlení) a teploty pohybující se okolo 30 °C. Takové pěstování je ale časově i finančně náročné.
Rostlinu pravidelně zaléváme odstátou vodou. Zejména mladé stromky jsou choulostivé a velmi citlivé na přelití i na přeschnutí. Rostlina je také velmi náročná na výživu, stejně jako rajčata ji přihnojujeme jednou za čtrnáct dní speciálním organickým hnojivem rozpuštěným ve vodě.
Tamarillo by mělo přezimovat v teplém skleníku nebo i v bytě při teplotě okolo 10 °C. Rostliny nejsou mrazuvzdorné. Lze je letnit na polostinném místě.
Rajčenka bývá napadána padlím, které snižuje výnosy a poškozuje plody. Na jejích listech se nezřídka živí housenky motýlů kovoleskleců a často i mšice. Dozrávajícími plody se zase živí hmyzí larvy vrtulí rodu Anastrepha a hnilenek rodu Silba.
Při práci v koruně stromů se používá obvykle profesionální vybavení od firem Singing Rock, Petzl, Stihl, Silki a speciální arboristické vybavení od předních zahraničních firem.
Výsadba stromů
Představuje vlastně začátek arboristické práce, a proto jí je třeba věnovat velkou pozornost, neboť na jejím odborném provedení bude záviset v budoucnu celý život stromu, a potažmo i zalesňovaného okolí.
Výsadba stromů spočívá nejen ve vlastní výsadbě stromů, ale je třeba dbát i na další aspekty pro ideální budoucí podmínky pro vysazené stromy:
výběr vhodných stromů pro konkrétní stanoviště;
hodnocení podmínek stanoviště;
zabezpečení příznivých podmínek pro výsadbu stromů a zeleně;
péče o stromky v prvních letech po výsadbě.
Vysazují se jak malé stromky ze zahradní školky, tak i větší stromy až po ty největší. V závislosti na tvaru koruny, rozměrech daného stromu a půdních poměrech stanoviště se poté volí technologie výsadby a ukotvení stromu (park, zahrada, hřbitov, volná příroda, ...). Při samotné výsadbě stromu se většinou jedná o úplnou či částečnou výměnu substrátu na stanovišti, instalaci závlahových sond, statické zajištění stromu pomocí dřevěných kůlů, přihnojení, zamulčování kůrou proti výparu vody, zalití a provedení komparativního řezu. U větších stromů se pak kotví bal ještě speciálním podzemním systémem.
Kácení stromů
Patří mezi velmi časté činnosti. Provádí se rizikové kácení nebezpečných stromů v městské zástavbě, v blízkosti budov, nad objekty, ale i v lese a v blízkosti zástavby, hřbitovů, elektrického vedení a podobně.
Při kácení stromů je samozřejmostí pojištění proti způsobeným škodám a profesionální přístup. Cílem je postupné odřezání a bezpečná doprava částí stromu na zem tak, aby byla zachována maximální bezpečnost pro všechny zúčastněné pracovníky a nedošlo k žádnému poškození majetku zákazníka.
Kácení stromů a jejich prořezy se provádí za pomocí speciálních lanových technik a použitím arboristického vybavení od různých firem, které se dobře osvědčily (Singing Rock, Petzl, ...).
Ořezy stromů
Pravidelné ošetřování stromů je kompromisem mezi jejich přirozeným růstem a potřebami lidí. Vhodnými zásahy, jako jsou především různě rozsáhlé ořezy, se prodlužuje životnost stromů a zlepšuje se jejich zdraví.
Všechny druhy řezu a ořezu stromů:
Výchovný řez – provádí se u mladých stromků v prvních letech po výsadbě na trvalé stanoviště. Cílem je dosažení druhově charakteristického tvaru koruny a její přizpůsobení funkčním požadavkům stanoviště (například úprava podchozí a podjezdové výšky).
Bylinková zahrádka by měla být vždy v blízkosti domu a zejména kuchyně. Ideální je, můžeme-li při vaření prostě jen vyběhnout na zahradu a utrhnout si čerstvé lístky koření, které právě potřebujeme při přípravě pokrmu. V zahrádce by měla být cestička, nebo alespoň kameny, po nichž lze šlapat – budeme tam přeci jen chodit častěji než do běžného záhonu.
Mezi tradiční české bylinky patří:
Šalvěj lékařská se používala již ve staročeské kuchyni jako koření k masu. Je velmi aromatická a v léčitelství pomáhá při žaludečních potížích. Můžeme ji také přidat do osvěžující koupele.
Pelyněk pravý je velmi hořký a používá se zejména jako přísada do nápojů, jako je tonic, vermut nebo absint. V kuchyni pelyňkem dochutíme tučná masa nebo pečeni. V lékařství působí při nechutenství nebo žaludečních problémech, při vyšších dávkách však působí poruchy vnímání a bolest hlavy.
Dobromysl obecná pochází ze Středomoří, ovšem v Čechách zdomácněla již ve středověku a stala se oblíbeným kořením. Oregano užijeme při přípravě pizzy i při nakládání sýrů. Je rovněž součástí provensálského koření. V lékařství působí protizánětlivě a usnadňuje vylučování žluči. Je také významnou medonosnou rostlinou.
Libeček lékařský je mohutná celerovitá rostlina dosahující až dvoumetrové výšky. Své uplatnění najde zejména v kuchyni – listy patří do salátů, omáček nebo na pečeni a bez libečku si také nelze představit pořádnou bramboračku. V léčitelství se používá jako močopudná rostlina.
Dále je vhodný rozmarýn, saturejka, meduňka, tymián, celerová nať, pažitka, máta, bazalka, majoránka, cibule, petržel.
Na záhony, kde pěstujete léčivé nebo kuchyňské bylinky, nikdy nepoužívejte chemické postřiky na likvidaci plevelů! Mohou způsobit vážné zdravotní potíže. Zvykněte si jednou nebo dvakrát týdně na zelené fitcentrum: s motyčkou v ruce půdu okolo bylinek nakypřete a přitom zlikvidujte klíčící plevel. Nikde nenechte plevel odkvést a vysemenit! Některé druhy bylinek jsou pokryvné, jejich hustý polštář omezí růst plevele, například některé mateřídoušky, jiné mají mohutný růst a široké listy, takže si plevel „nepustí k tělu“, například divizna, oman, rebarbora. Mařinku vonnou po jarním přehození drceným listem nebo rašelinou podpoříte k bujnému růstu, při němž vypouští do půdy látky omezující klíčení jiných rostlin. U některých bylinek můžete plevel omezit namulčováním posekanou trávou (celer, kořenová petržel, bazalka), u některých teplomilných bylinek pak nasypáním kamenné drtě, ovšem některé druhy mulčování přímo nesnáší (majoránka).
Na podzim ostříhejte všechny jednoleté a dvouleté druhy, nať usušte nebo naložte do oleje, do octa,
Hortenzie 'White' je velkolistá hortenzie s kulatými květy bílé barvy. Jedná se o odrůdu, která kvete na loňských i nových větvích. Odstříháváním odkvetlých hlav podpoříte tvorbu dalších květů. Opadavé listy jsou pevné, až kožovité, sytě zelené. Rostlina roste pomalu a zůstává kompaktní.
V bytě kvete na jaře, na zahradě květy přicházejí v létě. Ve své domovině dosahuje výšky až 2,5 m, u nás okolo 70 cm.
Bíle kvetoucí velkolistá hortenzie není vybíravá co do kyselosti nebo zásaditosti půdy, bude vždy prostě bílá. Také tato odrůda se pěstuje ve vlhké, ale dobře odvodněné živné zemi. Půdu musíte udržovat vlhkou, a to hlavně první rok po výsadbě. Po zakořenění už nebývá rostlina tak choulostivá na občasné vysušení. Nejlépe jí vyhovuje polostín nebo rozptýlené sluneční světlo. Přímé slunce zvládne pouze při dostatečné a pravidelné zálivce, přesto se doporučuje vysazovat do polostínu či stínu a na místa, kam v zimě nebude svítit slunce. Od května je vhodné rostlinu letnit na stinném místě chráněném před větrem. S příchodem prvních mrazíků schovejte hortenzii do sklepa, nebo ji nechte na zahradě, ale v tom případě ji musíte na zimu dobře připravit. Odkvetlé výhony se zkrátí a svážou do jednoho svazku. Zemina nad kořeny se přikryje vrstvou jehličí nebo slámy a rostlina se zakryje chvojím. Mulčování musí být důkladné, aby půda neztrácela vláhu. Hortenzie jsou mrazuvzdorné cca do -23 °C.
Přesazujeme každoročně na jaře, protože se za celý rok zalévání v substrátu nashromáždilo velké množství vápníku z vody.
Nejlepší mulčovací variantou pro borůvky jsou piliny, kompostová kůra, nasečená tráva a kyselé hnojivo, jelikož borůvky mají mělké kořeny a získávají z výše uvedeného množství živin. 5 až 10 cm vysoká vrstva zkypřené půdy jim dodá dostatek vláhy, omezí výskyt plevele a dodá jim organické látky. Tento proces je třeba provést každý rok. Ujistěte se však, že nepoužíváte piliny z cedru nebo sekvoje.
Abyste zabránili poškození rostlin, musíte provádět následující opatření:
mulčování půdy;
pravidelné přihnojování;
přidání rašeliny a písku do půdy;
odvodnění;
okopávání;
vyčistění oblasti od plevele a nečistot;
přihrnutí zeminy na podzim;
léčba profylaktickými sloučeninami;
pravidelný řez, při kterém se odstraňují nemocné a zdeformované výhony.
Některé odrůdy révy vinné kladou vysoké nároky na podmínky pěstování a vyžadují zvláštní péči. Existují také ovocné plodiny se silným nebo slabým imunitním systémem.
Bobkovišeň Rotundifolia je třeba prořezávat na podzim a na jaře. Rostlina snese i hluboké prořezávání. Pokud chcete omezit růst rostliny v živém plotu, prořezávejte jednou ročně na podzim, když míza sestupuje. Pokud budete pokračovat v řezu na jaře, keř poroste bujněji a rychleji.
Zalévání
Voda je nezbytná pro kořenění mladých rostlin. Musíte pravidelně kontrolovat, zda jsou kořeny vlhké. Lehký déšť v létě se nedostane ke kořenům a větrné podmínky zvýší rychlost odpařování vody z půdy. I přes zimu je třeba kontrolovat vlhkost, protože stálezelené rostliny skrze své listy ztrácejí vlhkost.
Odstraňování plevele
Pravidelně odstraňujte trávu a jiné rostliny okolo mladých rostlin. V tomto vám pomůže mulčování a také sníží rychlost odpařování vody z půdy. Mulč však udržujte 10 cm od kmene rostlin, abyste zabránili hnilobě rostlin. Při výsadbě zapracujte do výkopu hodně dobře prohnilého kompostového hnoje.
Běžné problémy
Listy bobkovišně Rotundifolia mohou být postiženy skvrnitostí listů a plísní. Tyto podmínky se obvykle rozvíjejí na podzim a na jaře, ve vlhkých povětrnostních podmínkách. Doporučuje se odříznout postižené listy.
V poslední polovině června, po odkvětu hroznů, začíná intenzivní fáze zelených prací:
Vylamování nebo zaštipování mladých výhonků.
Dlouhé výhonky mezi dráty zapleteme tak, aby se mohly přichytit a nezlomil je vítr.
Zelené hnojení nebo mulčování: Tráva, jetel, slunečnice, vikve atd., které rostou mezi řadami vinné révy, se posekají a nechají se ležet. Tento zelený odpad pokrývá půdu vinice a půdními organismy je pomalu zpracováván na humus. Tím se zlepšuje kvalita půdy. Voda může být navíc při silných deštích lépe absorbována a ukládána půdou.
V období kvetení révy je důležité u odrůd náchylných na plíseň révy včas zařadit do systému ochrany také fungicidní ošetření proti této chorobě. Šedá hniloba (plíseň šedá, botrytida) napadá hrozny již po odkvětu až do úplné zralosti.
Ošetření vinné révy v červnu
Proti plísni révy
V lokalitách, kde nebyly zjištěny první výskyty plísně révy a v minulém období nebyly splněny podmínky pro primární infekci, je možno použít kontaktně a preventivně působící fungicidy: Areva Combi, Cabrio Top, Folpan 80 WG, Pergado F, Polyram WG. K naplnění podmínky náhrady organických fungicidů také i měďnaté přípravky lze použít: Cuprocaffaro Mickro, Cuproxat SC, Defender, Flowbrix, Funguran-PRO, Champion 50 WG, Kocide 2000. Přípravky s účinnou látkou folpet: Areva Combi, Folpan 80 WG, Pergado F aj. zpevňují pletiva a zvyšují odolnost proti padlí, omezují výskyt šedé hniloby květenství a neomezují populace dravého roztoče Typhlodromus pyri. Při silném infekčním tlaku je vhodnější aplikovat kombinované déle působící fungicidy: Cassiopee 79 WG, Melody Combi 67,5 WG nebo fenylamidů Fantic F. Použít je možno i ostatní léčebně působící fungicidy při respektování doby kurativního působení: Forum Star, Profiler, Tanos 50 WG, Valis M, které při doporučené dávce zajistí dlouhou dobu účinnost a dobrou ochranu nově narůstajících částí (systémové nebo hloubkové působení).
Proti padlí
Na padlí révy je vhodné pro ošetření rizikových porostů (náchylná odrůda, pravidelný výskyt, silnější výskyt v minulém roce) použít na počátku kvetení při teplotách nad 15 °C především přípravky na bázi elementární síry: Flosul, Kumulus WG, Sulfonac 80 WG, Sulfurus, Thiovit Jet. Přípravky na bázi elementární síry současně omezují i výskyt hálčivce révového. Pokud už byl zjištěn výskyt padlí, bude vhodné použít organické fungicidy: Collis, Domark 10 EC, Dynali, Luna Experience, Luna Max, Prosper, Sercadis, Spirox D, Vivando, případně i další: Karethane New, Talendo Extra, Talent, Topas 100, EC, včetně jejich kombinací. Interval mezi ošetřeními by neměl ani při ošetření intenzivními přípravky u rizikových porostů překročit 10–12 dnů. Alternativou při sil
Kolem základny rostliny umístěte mulč, abyste izolovali kořeny a chránili je před zimním počasím.
Kolem Klematisu přidejte silnou vrstvu mulče, přibližně 12 až 18 cm vysokou. Rozložte mulč do kruhu 60 cm kolem základny rostliny. To pomůže izolovat kořeny a chránit je před drsnými zimními mrazy.
Vydatná vrstva mulče pomáhá půdě kolem kořenů udržet vlhkost i v zimě, kdy rostlina aktivně neroste. Vrstva mulče nebo kompostu také pomůže kořenům udržet vlhkost po celý zbytek roku.
K mulčování můžete použít dobře odleželý kompost, nařezané seno, štěpku, kůru nebo listí. Jednotlivé materiály můžete také kombinovat. Například kolem rostliny dejte vrstvu bohatého organického kompostu a pak na ni dejte vrstvu dřevěné štěpky nebo sena. Tím vznikne mulč, který je bohatý na živiny a zároveň chrání a izoluje před extrémním zimním počasím.
Prořezání kořenů a větví: Pomocí rýče kružte kolem magnólie asi 60 cm od kmene a rýč jemně zařezávejte do půdy. Tato metoda, známá jako prořezávání kořenů, připravuje kořeny na transplantaci a podporuje vývoj nových kořenů. Ořežte také všechny vyčouhlé, odumřelé nebo poškozené větve.
Příprava nového stanoviště: Na novém místě vykopejte díru, která je připravena přijmout strom magnólie, a ujistěte se, že hloubka díry odpovídá aktuální hloubce magnólie v zemi.
Příprava kořenového balu: Kopejte kolem magnólie a vytvořte kolem ní příkop. Jak budete kopat hlouběji, nakloňte lopatu nebo rýč mírně dovnitř, abyste vytvořili kořenový bal. Cílem je udržet kořenový bal neporušený.
Podřezávání: Zasuňte lopatu pod kořenový bal, abyste odřízli případné hlubší kořeny. To uvolní strom magnólie a umožní vám jej zvednout.
Zvedání stromu: S pomocí přítele nebo pomocí kolečka jemně zvedněte magnólii, aby kořenový bal zůstal v bezpečí.
Přesazování: Přesuňte strom magnólie do připravené jámy. Magnólie by měla být umístěna svisle, aby byla ve stejné hloubce jako předtím.
Zásyp: Vyplňte díru zeminou a ujistěte se, že kolem kořenů nejsou žádné vzduchové kapsy. Půdu jemně přitlačte kolem kmene.
Zalévání a mulčování: Jakmile je magnólie na svém novém místě, ujistěte se, že ji dobře zalejete, abyste ji udrželi potřebnou vlhkost. Mulčujte kolem základny, ale s mulčem se držte dál od kmene. To pomůže udržet vlhkost a chránit nové kořeny.
Vytyčování: U vyšších magnólií použijte kůly, které strom podepřou a ochrání před silným větrem.
Pokud nevlastníte zahrádku, můžete zkusit pěstovat maliny na balkoně. Rostou a plodí nádherně, květináče na jednu rostlinu stačí mít o objemu jen cca 15 litrů. Pěstují se v podstatě stejně jako na zahradě. Vybrat si můžete mezi druhy jednoplodícími (Granát, Lloyd George, Rubín, Veten, Zeva II), které zrají v létě, nebo stáleplodícími (Ada, Heritage, Ljulia, Medea), ty plodí dvakrát za sezonu. Výhony malin průběžně usměrňujte, jinak se divoce rozrostou. Vhodná je opora, například treláž na zdi, nebo alespoň tyče s příčkami, ke kterým výhony vyvazujte.
Přesazování volte asi v intervalu, kdy potřebujete z květináče dostat většinu odplozených „pařízků“. Nejlepší doba pro přesazování je na počátku rašení. Interval každé třetí (čtvrté) jaro asi bude optimální. Samozavlažovací květináče jsou ideální, ale je potřeba volit takové, aby je v zimě ponechaná kaluž vody neroztrhala (případně místo, kde by se kaluž vytvářela, na zimu vyplnit rašelinou). Není potřeba při přesazování postupně rostlinu dávat do většího květináče, ale jen vyčistit kořenový systém od odplozených oddenků a dát novou výživnou zeminu do původní nádoby.
Řez malin pěstovaných na balkoně je stejný jako u malin rostoucích na zahrádce, viz výše v článku. Vždy záleží na tom, o jakou odrůdu se jedná. Prořezávejte všechny mrtvé výhonky a větvičky, které brání novému růstu. Zároveň tvarujte malinovník, ať vám nepřeroste přes hlavu.
Pokud bydlíte v oblasti, kde je tuhá zima, přesuňte maliny do garáže. Během zimního období rostlina spí, takže ji zalévejte pouze tak, aby zůstala naživu. Malinovník dejte zase ven, až přejdou první jarní mrazíky. V případě, že nechcete maliny přesouvat, květináč dobře zaizolujte a použijte mulčování pro ochranu kořenů.
