MŮŽE MED ZKVASIT

Proč je zelí kyselé

Kysané neboli kyselé zelí je, jak všichni víme, jemně nakrájené hlávkové zelí, které se nechalo zkvasit pomocí bakterií mléčného kvašení. Za jeho charakteristickou kyselou chuť může tedy kyselina mléčná, která vznikla kvašením cukrů obsažených v čerstvém zelí.

Zdroj: Kysané zelí

Poradna

V naší poradně s názvem ZKVAŠENÝ MED se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kamča.

Pravý včelí med nikdy nezkvasí. Zkvasit může jen med, do kterého byly přidány různé příměsi, jako například cukr, špinavá voda nebo další levné náhražky, kterými se med pančuje, aby ho bylo víc za míň peněz. Zkvašený med již není možné bezpečně použít a ani ho vrátit do původního stavu. Kupte si raději med čerstvý nejlépe přímo od včelaře.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jarka.

mám vlastní med a skvasil mi. no zřejmě jsem nabírala med lžičkou od čehosi a zanesla jsem si tam nežádoucí příměsi. takže zkvasit může i nepančovaný

Zdroj: diskuze Zkvašený med

Tipy

Rajčata v oleji připravíte tak, že do jedné zavařovací sklenice pěstí napěchujete rajčata, přidáte pár snítek oblíbených bylinek (bazalka, tymián) a olivový olej, kterým se rajčata zalijí. Po třech nedělích už lze použít, lépe však vydržet o něco déle. Olej ze snědených rajčat se samozřejmě nevylije, ale je možné jej použít například do salátů.

Pokud zůstane v rajčatech voda, mají i v oleji bohužel tendenci zkvasit, pro začátečníka se doporučuje přidat jako další konzervant na skleničku lžičku soli, která trochu pomůže (ale není samozáchranná). Pokud si nejste jistí, jestli jsou rajčata dokonale suchá, pak určitě sušte dál. Rajčata musí být kožnatá, v sušičce jsou pak prakticky "dokřupava".

Je dobré nepoužívat pouze olivový olej, ale olivový napůl s rostlinným. Olivový olej totiž v ledničce "tuhne" a tvoří se zákal.

Zdroj: Sušená rajčata – recepty na použití

Jak poznat zkvašený med

Ve většině případů není zkvašení medu vaše vina, ale způsobí ho samotné včely. Někdy je však opravdu na vině nepozorný včelař. Včely přinášejí do úlu nektar s obsahem 60–70 % vody a postupně ho zahušťují. V ideálním případě by objem vody v medu neměl přesáhnout hranici 18 %. Někdy to ovšem včely nestihnou a med zavíčkují, často v období, kdy je delší dobu vysoká vzdušná vlhkost. Pokud je pak včelař netrpělivý či nezkušený, snadno může med s vyšším obsahem vody vytočit a prodávat, což způsobuje, že med může následně kvasit.

Med může kvasit, zkvašený med poznáte na první pohled. Když otevřete sklenici, první, co ucítíte místo nasládlé vůně medu, bude nepříjemný štiplavý zápach, charakteristický právě pro kvasící med. Takovýto med je někdy nazýván jako skvasený a nebo zkvašený. Hladina medu je pak pokrytá tenkou řídkou vrstvou. V takovém medu už nastal kvasný proces. Pokud byste si toho snad nevšimli před konzumací, věřte, že byste to poznali nejpozději v okamžiku, kdy byste med poprvé vložili do úst – je nakyslý.

Když med kvasí nebo je již zkvašený, je to nezvratný proces, který nelze zastavit.

Ke zkvašení ale může dojít i přímo u vás doma, pokud budete med nevhodným způsobem skladovat. Stačí, když špatně utáhnete víčko u sklenice. Med má totiž schopnost nasávat do sebe okolní vlhkost. A to je ten hlavní problém. Pokud totiž vlhkost v medu, respektive hladina vody v něm, přesáhne hranici zhruba 21 %, dojde ke kvašení a nevratnému znehodnocení medu.

Když vám med zkvasí, jediná rada je med vyhodit a koupit jiný. Jakmile totiž ke kvašení dojde, už není cesty zpět.

Zkvasit může i zkrystalizovaný med.

Zdroj: Zkvašený med

Diskuze

V diskuzi ZKVAŠENÝ MED se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kája.

Samozřejmě, že med může zkvasit a také kvasí a jedná se o velmi kvalitní med pouze od včel aniž by kdokoli cokoli přidával. Stačí když má obsah vody vyšší než 20%. Záleží jen na včelaři kdy odebírá a vytáčí plásty a jestli odebírá zavíčkované. Nebo vytočí med se správným obsahem vody, ale je špatně uskladněný ( zavřený např. ) a jelikož je hydroskopický, tedy absorbuje vodu z prostředí, tak si když si ji natáhne víc než 20%, tak přirozeně začne kvasit. Takový med se stále dá využít, buď na medovinu nebo nechat vypálit na kořalku. Ale nejlepší způsob je zadělat ho do perníčků nebo zkrátka koláčů a moučníků, místo cukru. Nic se nikomu nestane.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jirka.

Myslel jste hygroskopický samozřejmě.

Zdroj: diskuze Zkvašený med

Získávání medu

K medobraní přistupujeme pokud možno na konci jedné snůšky (například po odkvětu řepky nebo akátů), a to nejlépe brzy ráno nebo ve dnech bez snůšky. Nikdy by se plásty neměly odebírat večer, po počasí příhodném pro pastvu, protože med bývá částečně ještě nezralý a mohl by zkvasit. Než sklidíme med, musíme se přesvědčit, že je zralý. Zralý med má obsah vody pod 20 %, nejoptimálněji kolem 17 %, protože jedině pak si můžeme být jisti, že med nebude kvasit. Existují dvě možnosti, jak se přesvědčit, jestli je med vhodný k vytáčení, a to zkouškou vystříknutím nebo změřením obsahu vody.

Med se odebírá tak, že postavíme za úl jeden nástavek s utěsněným dnem i víkem a jiný nástavek, ve kterém máme prázdné plásty a rámky s mezistěnami. Velmi lehce úl zakouříme a odstraníme víko a fólii. Vyjmeme krajní plást a obsedající včely smeteme smetáčkem. Pokud jsou ze ¾ buňky zavíčkovány, zavěsíme plást do připraveného utěsněného nástavku, který rychle uzavřeme. Vytahujeme plást po plástu, smetáme včely a plásty se zralým medem ukládáme do utěsněného nástavku. Po vyjmutí medových plástů naplníme medník soušemi.

Po odebrání medných plástů z úlu následuje odvíčkování, vytáčení, cezení, sbírání pěny, plnění, prodej a skladování. Med můžeme také pastovat.

Během celého medobraní dbáme na čistotu. Prostor, ve kterém med vytáčíme, by měl být světlý, suchý a čistý. Musí být „včelotěsný“ a měl by v něm být k dispozici vodovod nebo alespoň možnost k umytí a opláchnutí. Včelař by měl pracovat v čistém oblečení, protože pracuje s potravinou.

Med dělíme na pevný a tekutý. Med s vysokým obsahem hroznového cukru (glukózy) rychle krystalizuje na jemné krystalky (například řepkový), med s vysokým obsahem ovocného cukru (fruktózy) a nízkým obsahem glukózy zůstává dlouho tekutý (například akátový).

Zdroj: Jak chovat včely

Poradna

V naší poradně s názvem SMIL ITALSKÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ema.

Dobrý den, Smil italský pěstuji asi tři roky, je bezvadný čerstvý i sušený do mnoha jídel, nahrazuje kupované Maggi. Keřík je už dost velký, máte někdo zkušenost se stříháním-úpravou keře? Radili mi na jaře ho úplně setřihnout, že znovu obrazí.Prosím, poraďte. děkuji

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.

Helichrysum italicum je skutečně úžasná rostlina. Když je umístěna na místě, kde může přijímat sluneční svit alespoň 6 hodin denně, tak bujně roste a může dorůst až 60 cm na výšku a šířka keře může dosáhnout až 90 cm. Nezřídka může tato rostlina přerůst původní očekávání a je třeba ji trochu prostříhat. Střih proveďte před sezónou podle libosti. Rostlina obrazí s novými výhony.

Zdroj: diskuze Smil italský

Jakostní vína

To je příjemné. A co ty další kategorie?

Třetí velká kategorie (nebo spíše skupina kategorií) je označována jako vína chráněného označení původu a ta se člení na dvě menší skupiny: na vína jakostní (Qualitätswein) a na vína jakostní s přívlastkem (Qualitätswein mit Prädikat).

Obě tyto „podkategorie“ se ještě dál dělí: u vín jakostních rozlišujeme vína jakostní odrůdová (víno se jmenuje podle odrůdy či odrůd, ze kterých bylo vyrobeno) a na vína jakostní známková (ta se naopak podle odrůd jmenovat nesmí), která byla vytvořena smícháním vín z různých odrůd (v téže barvě, buď vína bílá, nebo červená). Takovéto směsi vín také mohou být označovány výrazem cuveé. Předepsaná minimální cukernatost pro vína jakostní je 15 °NM a tato vína už musejí být zatříďována. Protože uvedená cukernatost je stále ještě nedostatečná pro tvorbu takového objemu alkoholu, který by víno spolehlivě stabilizoval (stejně jako u kategorií předchozích), musí se mošty doslazovat, což se dělá řepným cukrem. Dokonce se v těchto kategoriích smí doslazovat i hotová vína, avšak už nikoli řepným cukrem, ale jen zahuštěným moštem. Ten se připravuje ve vakuových odparkách nebo vymrazováním vody.

A zbývá nám skupina vín jakostních s přívlastkem, ve které některé kategorie určitě znají ti, kteří při výběru vín dávají přednost těm kvalitnějším. Nejnižší kategorie z této skupiny se jmenuje: vína kabinetní (kabinettwein). Minimální cukernatost při sklizni hroznů je 19°NM, což je pro produkci dostatečného množství alkoholu stále méně, než vína ke své stabilitě potřebuji. Ale pozor, takovýto mošt, protože je určen pro vína s přívlastkem, už se nesmí doslazovat! A samozřejmě ani hotová vína! Je tedy na umění sklepmistra, jak dokáže, aby i takovéto méně alkoholické víno zůstalo zdravé a nekazilo se. Vína kabinetní bývají lehká, svěží a pitelná, takže jsou vhodná pro delší příjemné posezení.

Dalším přívlastkovým vínem je víno zvané „pozdní sběr“. Z názvu vyplývá, že je nutné déle čekat na dosažení minimální cukernatosti hroznů, která je pro tuto kategorii 21°NM, což dává předpoklad pro vyšší kvalitu vína. Této cukernatosti se běžně dosahuje u pozdnějších odrůd, ale ve vinařsky „pěkných“ letech je možné ochutnat i vína odrůd s kratší vegetační dobou, třeba Sylvánské zelené, Müller Thurgau či Veltlínské zelené. Další následující kategorie má minimální limit cukernatosti 24°NM a nazývá se „výběr z hroznů“. Ta už potřebuje opravdu dostatek sluníčka během vegetace a krásný teplý podzim nejen pro navýšení obsahu sacharidů, ale také pro vývoj aromatických látek. A ne každým rokem se povede tak vysoké cukernatosti dosáhnout. Což stejně tak platí pro všechna zbývající přívlastková vína, o kterých ještě budu mluvit.

Vína kabinetní i pozdní sběry bývají většinou v chuti suchá nebo jen s malým zbytečkem nezkvašených sacharidů. Další kategorie mají minimální limity cukernatosti vyšší, kvasinky často nezvládnou všechen cukr zkvasit, a proto tato vína s vyššími predikáty bývají často sladká.

A co vína ledová a slámová?

Ta mají jednu stejnou charakteristiku: společně s výběrem z bobulí je pro vína ledová a slámová stejný minimální limit: 27°NM. „Výběry z bobulí“ se proto objeví na trhu ještě méně často, protože vyžadují opravdu velmi pěkný průběh počasí za vegetace, aby bylo dosaženo této cukernatosti, a jsou výrazně sladká. Také bývají adekvátně drahá.

„Vína ledová“ jsou vyráběna zvláštním technologickým postupem – hrozny se nechají viset na keřích v mrazech až do doby, kdy jejich teplota dosáhne hodnoty minimálně -7°C, jak stanoví vinařský zákon. Neznamená to ovšem, že se hrozny nechají přemrznout a sklízejí se, až mrazy zase povolí! Při této nízké teplotě zmrzne všechna voda v moštu a tím se zvýší koncentrace sacharidů. A vinař nesmí připustit, aby led v bobulích roztál, ale musí hrozny zpracovávat takto zmrzlé. To znamená, že se sklízejí v noci nebo nad ránem, kdy je teplota nejnižší, a stále ve zmrzlém stavu se pomalu lisují velmi mírným tlakem, aby led zůstal ve slupkách a koncentrace moštu zůstala vysoká. Je jasné, že vinaři nesou značné riziko, že příhodný okamžik během zimy nenastane a jejich celoroční práce přijde vniveč. A protože se k takovémuto postupu vybírají pozdní velmi kvalitní odrůdy, je jasné, proč jsou ceny takových vín tak vysoké.

Předposlední kategorií takovýchto vzácných vín jsou „vína slámová“. I ta mají svůj „zákonný“ postup výroby a jsou pro ně opět vhodné jen ty nejkvalitnější odrůdy. Sklizené hrozny se uloží v dobře větraných prostorách (půdy, bývalé sýpky, dobře větrané haly aj.), kde se nechají ležet tří měsíce, aby se během té doby odpařila část vody z moštu přes slupky bobulí a tím se zvýšila koncentrace sacharidů. V minulosti se ukládaly na vrstvu slámy – proto vína slámová – dnes se ukládají do nízkých lísek, na otevřené police nebo se zavěšují. Hrozny musí být při vysychání často kontrolovány, aby nedocházelo k hnití nebo napadení plísněmi. Také tato výroba je pro vinaře značně riskantní, a proto je jejich cena vysoká.

Zdroj: Kalendář pro vinaře - listopad

Poradna

V naší poradně s názvem ZAVAŘOVÁNÍ KAPUSTY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zuzana Keilová.

Prosím zavařoval jste někdo kapustu??? jak na to ?? díky Zuzana

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.

Nechte kapustu zkvasit podobně jako zelí. Výsledný produkt je bezlepkový, paleo a je vhodný pro vegany i vegetariány. Tady je recept na dva litry kysané kapusty:

Suroviny:
1 velká hlava kapusty
4-5 šálků organického kadeřávku - velké stonky jsou odstraněny a listy nazřezány na tenké proužky
1 malá organická červená cibule - nakrájená na kostičky
4 čajové lžičky himalájské růžové soli
1 lžíce loupané organické bílé buničiny z kůry citronu
3 stroužky oloupaného česneku
4½ šálků teplé čisté vody (40° C)
1 čajová lžička organického kokosového cukru nebo Rapadury
1 balíček bakteriální kultury pro mléčné kvašení www.amazon.com/gp/aw…
2 čisté skleněné zavařovací sklenice s víčkem

Postup
1. Odstraňte 4 vnější listy z kapusty, opláchněte, osušte a odložte. Odstraňte košťál a nakrájejte zbývající časti kapusty na tenké plátky nebo použijte kuchyňský robot. Umístěte kapustu a nakrájený kadeřávek do velkého sítka a důkladně opláchněte vodou. Možná to budete muset udělat v několika dávkách v závislosti na velikosti sítka.
2. Do velké mísy dejte omytou kapustu s kadeřávkem, přidejte červenou cibuli, posypte dvěma lžičkami růžové soli a promíchejte čistýma rukama, dokud kapusta a kadeřávek nezačne vadnout a neuvolní kapalinu. Pak to nechte stranou a přejděte k přípravě solanky.
3. Do mixéru dejte zbývající 2 lžičky růžové soli, bílou kůru z citronu, rozmačkaný česnek, vodu, cukr a rozmixujte, dokud to nebude hladké. Nakonec ručné přimíchejte mléčné kultury. Nechejte slanou vodu odležet po dobu 10-15 minut, aby se dobrá bakterie probudila a začala se krmít cukrem. Nalejte slanou vodu na nakrájenou zeleninu a dobře promíchejte rukama, dokud nebude veškerá zelenina pokryta solankou.
4. Směs nandejte do čistých skleněných sklenic a důkladně to rukama nebo velkou lžičkou umačkejte, dokud slanina nezakryje všechnu zeleninu. V horní části každé nádoby ponechte nejméně 6 cm místa na zakrytí.
5. Na začátku odložené 4 okrajové listy z kapusty přeložte a umístěte na vrch fermentované zeleniny, zatlačte dolů na listy, aby se zakryly solankou. Opakujte to i pro druhou sklenici. Tímto dalším krokem pomůžete udržet vaši fermentovanou zeleninu pod solankou. Můžete také použít malou čistou sklenici, která se vejde do nádoby a zeleninu přitlačí ke dnu. Ujistěte se, že máte alespoň 3 nebo 6 cm slaného nálevu nad horní částí fermentované zeleniny a složených listů.
6. Sklenice umístěte do lepenkové krabice, abyste je chránili před světlem. Nechte zeleninu kvasit při pokojové teplotě po dobu 5-7 dnů. Ochutnejte malou část po 4 dnech v letních měsících a 5-6 dnech v chladnějších měsících, abyste zjistili, zda se vám líbí chuť. Pokud se vám líbí chuť, odstraňte horní listy zelí a umístěte fermentovanou zeleninu do ledničky. Čím déle zeleninu kvasíte, tím více bude kyselejší. Poté, co dokončíte fermentaci, umístěte zeleninu do chladničky po dobu až 6-8 měsíců.
7. Pokaždé, když ujíte kysanou zeleninu, ujistěte se, že zbylá zelenina je zatlačena pod solanku, abyste si ji ochránili po dlouhou dobu.

Zdroj: diskuze Zavařování kapusty