MUZE SE NA ZLUCNIK KRUPICOVA KASE je jedno z témat, které se týká tohoto článku. Pohádka mládí je slovní spojení, které v nás vyvolá vzpomínku na krupicovou kaši. Krupicová kaše je nejčastěji konzumována právě v dětském věku. Jedná se o lehce stravitelný pokrm. Svým složením je však kaše vhodná také pro dospělé a pro sportovce.
Krupicová kaše nutriční hodnoty
Krupicová kaše obsahuje ve 100 g průměrně 176,1 kilokalorií, tedy 737 kJ. 100 g krupicové kaše obsahuje 8,7 g tuků, 5,2 g bílkovin a 19,7 g sacharidů.
Česká krupicová kaše návod
Suroviny:
200 ml mléka
1 kostka cukru
1 lžíce cukru
1 lžíce krupičky
0,5 lžičky másla
0,5 lžičky skořice
Postup:
Krupici máčíme 1/4 hodiny v mléce. Poté v tomto mléce 10 minut vaříme do zhoustnutí s přidáním 1 kostky cukru. Kaši dáme na talíř. Povrch kaše posypeme cukrem smíchaným se skořicí a lehce polijeme rozpuštěným máslem.
Krupicová kaše z mouky
Suroviny:
0,5 l mléka
6 lžic hrubé mouky
kakao
máslo
moučkový cukr
Postup:
Mléko přivedeme těsně k varu a postupně do něj vsypeme hrubou mouku. Kaši musíme stále míchat, aby se nevytvořily hrudky. Do mléka vsypte jen tolik mouky, aby měla kaše pro vás tu správnou hustotu. Kaše začíná obratem houstnout. Přivedeme k varu a odstavíme. Posypeme kakaem, nebo grankem, položíme slabý plátek másla a posypeme moučkovým cukrem dle chuti.
Krupicová kaše z vody
Suroviny:
200 ml vody
1 lžíce cukru
1 lžíce krupičky
0,5 lžičky másla
Postup:
Kaši uvaříme ve vodě do zhoustnutí, to je cca 10 minut. Přidáme cukr. Povrch kaše lehce polijeme rozpuštěným máslem.
Krupicová kaše pro kojence
Suroviny:
1 rovná lžíce krupičky
1/2 lžičky másla
100 ml mléka
80 ml vody
2 ks kostkového cukru
Postup:
Krupici máčíme 15 minut ve vodě, pak ji ve stejné vodě 5 minut vaříme. Přidáme 100 ml mléka a vše vaříme dalších 5 minut. Nakonec do kaše zamícháme cukr a máslo. Do krupicové kaše můžete přidat ovoce nebo šťávu z mrkve či rajčat. Pro větší děti postupně snižujeme množství vody a nahrazujeme je mlékem, takže v 8 měsících věku dítěte vaříme kaši jen z mléka.
Krupicová kaše s jablky
Suroviny:
1 kg jablek
100 g krupice
trochu vody
100 g cukru
80 g másla
skořice
Postup:
Oloupaná jablka pokrájíme na menší kousky a rozvaříme s trochou vody. Poté do jablek s vodou zavaříme krupici. Mícháme, aby se kaše nepřipalovala. Je-li zapotřebí, zředíme trochou vody. Vmícháme cukr. Kaši dáme na talíře, posypeme skořicovým cukrem a polijeme rozehřátým máslem.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Jde o bakteriózu - plíseň ořechů produkovanou bakteriemi Xanthomonas juglandis. Toto onemocnění napadá listy, větve, květenství a plody. Bakterióza přezimuje v trhlinách kůry a na infikovaných rostlinných zbytcích a proniká do stromu prostřednictvím průduchů nebo ran, které se objevují při údržbě. Preventivní a léčebné opatření spočívá buď v prořezání postižených větví až do zdravé oblasti, ošetření pomocí bordeauxské kaše 4-5% a pokrytí ran tmelovou pryskyřicí;
Nebo použití postřiku na bázi mědi ve vegetačním období.
Krupicovou kaši tvoří základ z mléka, pšeničné krupice a cukru. Ve 100 gramech krupicové kaše je zhruba 20 g sacharidů s vyšším glykemickým indexem, 8 až 9 g tuků a 5 g bílkovin. Krupicová kaše je vhodná při onemocnění jícnu a žaludku. Konzumace krupicové kaše se však musí vzdát lidé trpící celiakií, laktózovou intolerancí a alergiemi na bílkoviny kravského mléka.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Takto vypadá sluneční úžeh plodů vinné révy. Příčina je vysoká teplota v kombinaci s nevhodně načasovaným nebo rychlým odlistěním a vystavením hroznů přímému slunku. Sluneční úžeh révy vzniká jako poškození infračerveným zářením. V podstatě lze mluvit o poškození hroznů vysokými teplotami. Tepelné záření, které může způsobit sluneční úžeh, se odvíjí od kombinace teploty, slunečního záření a proudění větrů. V bobulích, exponovaných ke slunečnímu záření, může být teplota vyšší až o 10°C, než je aktuální teplota vzduchu. Při teplotách okolo 35°C, může být teplota bobulí kolem 45°C, což může být destruktivní nejenom pro slupku, dužninu bobule, ale také pro enzymatický systém. Zcela destruktivně proto může být ovlivněná tvorba látek obsažených v bobulích a tím také kvalita hroznů. Vliv tepelného záření na bobule se zesiluje, zejména za bezvětří nebo minimálního proudění vzduchu.
Určitě znáte z vlastní zkušenosti velmi intenzivní, sálavé teplo, které je možné pozorovat při vysokých teplotách, při intenzivním slunečním záření a za bezvětří ve vinici. Právě toto teplo má destruktivní vliv na bobule.
Proudění větru může snižovat riziko vzniku slunečního úžehu. Proudění větru má ochlazující vliv a teplota bobulí se může výrazně snižovat. Může být na stejné úrovni, jako je aktuální teplota vzduchu nebo i nižší.
Poškození na hroznech se objeví většinou do 24 hodin a po 5–10 dnech působení těchto extrémních podmínek může dokonce dojít až k odumření třapiny. Jakmile překročí teplota vzduchu 35 °C, lze předpokládat, že úplná exponovanost hroznů je výrazně škodlivá.
Napadení bobulí je typické propadáním slupky bobule, která se zbarvuje do hnědé až fialové barvy. Při silnějším napadení dochází k scvrkávání bobulí. Postupně může dále docházet k zasychání bobulí. Takto extrémně poškozené bobule již nejsou vhodné ke zpracování na víno. Jelikož jsou často poškozené pouze části exponovaných hroznů, bylo by velice obtížné a časově náročné hrozny třídit ve vinici. Je proto třeba hrozny co nejšetrněji vylisovat a minimalizovat jakýkoliv delší kontakt poškozených hroznů s moštem. Mohlo by docházet k extrakci hořkých látek do moštu a vína.
Na poškození jsou náchylnější větší bobule. Poměr mezi slupkou bobulí a objemem bobule je poměrně malý a vrstva kutikuly je většinou tenká. Nejcitlivější jsou právě stolní odrůdy, kam patří i odrůda Prim, a dále moštové odrůdy s větší bobulí.
S blížícím se termínem zaměkání je proto také třeba změnit strategii odlistění. Odlistění zóny hroznů, prováděné v tuto dobu, by mělo být pouze jednostranné. Při směru řad sever-jih by se mělo odlistění provádět pouze z východní strany listové stěny. Při jiném směru řad, vždy z takové strany, kde svítí ranní slunce. Bobule jsou také odolnější ke slunečnímu úžehu, pokud bylo odlistění provedené brzy po odkvětu révy vinné.
Jestliže je některá vinice výrazněji odlistěná a zároveň hrozí poškození vysokými teplotami a sluncem, je možné aktuálně provést postřik kaolinem v 5% koncentra
Tempura je celosvětově proslavené japonské jídlo – v těstíčku obalené a osmažené křupavé kousky ryb, masa, zeleniny, žampionů a mnoha dalších potravin, které se servírují přelité omáčkou. Původ tempury přitom ale japonský není.
Tempura je v současnosti známá jako japonské jídlo, ale má svůj původ v Evropě – do Japonska se dostala v polovině 16. století s mořeplavci z Portugalska. Japonská gastronomie zná tedy tempuru déle než sushi a existují dokonce i specializované restaurace tenpura-ya. Výraz tempura vychází z japonského tempurako, což je název rýžové mouky, ze které se připravuje těsto na tento pokrm.
V Japonsku se jako tempura označují všechna jídla připravovaná obalením v těstě z mouky tempurako a pak smažená v rozpáleném oleji. Při tomto způsobu přípravy si potraviny udrží šťávu i přirozenou chuť. Nejčastěji se obalují a smaží kousky ryb, mořské plody, měkká masa, zelenina a žampiony, ale použít se může v podstatě téměř každá potravina, kterou je možné obalit a smažit.
V jižní Evropě takto připravovaná jídla nazývají tapas a na přípravu těsta používají kukuřičnou a pšeničnou mouku.
Na originální japonské těsto se používá rýžová mouka, v Evropě se nahrazuje moukou kukuřičnou nebo pšeničnou. V některých případech se do mouky přidává celé vejce, jsou ale i recepty, kdy se samostatně vmíchá žloutek a pak sníh z bílků. Bez vejce je těstíčko křupavější. V každém případě se ale mouka rozmíchává s ledovou vodou. To je podstata tempury, protože pouze ledové těsto se v rozpáleném oleji stane opravdu maximálně křupavým.
Těsto má konzistencí vypadat přibližně jako krupicová kaše.
Obalovací směs tempura se skládá z pšeničné mouky, kukuřičného škrobu, rýžové mouky, cukru, soli a nějakých dochucovadel. Takto namíchaná je k dostání v asijských prodejnách.
V naší poradně s názvem PĚSTOVÁNÍ ORCHIDEJÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka bezáková.
Prosím,proč "gumovatí"olistění,děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Gumové nebo spíše vrásčité a kožovité listy se obvykle vyskytují na orchideích Phalaenopsis a Paphiopedilum a může to mít dva důvody: nedostatečná zálivka nebo tepelný stres.
Nedostatek vláhy je pravděpodobně nejčastější viník. Buď rostlina není zalita dostatečně, nebo její kořeny prohnily (obvykle z nadbytečného zavlažování) a systém není schopen získat vodu, protože kořeny prostě nemůžou přivést vodu do rostliny. Pokud má vaše rostlina vzdušné kořeny, podívejte se na jejich stav. Jsou stříbrné a pomačkané? Pokud ano, váš problém může být v nedostatečném zalévání spíše než v přelévání. Pokud najdete kořeny duté a slizké, pak máte případ kořenové hniloby.
Nadměrné zalévání způsobuje hnilobu kořenů a je nejčastější příčinou ztráty orchidejí u nových pěstitelů. Zkontrolujte svůj způsob zálivky. Hnilobu z kořenů odstraníte pomocí skořice, se kterou poprášíte vitální kořeny a řezné rány. Použijte zakořeňovací stimulátor a dejte pozor, aby byla rostlina ve stínu a zvyšte vlhkost vzduchu nejlépe vložením rostliny do igelitového pytle. Jakmile je list vrásčitý, zřídka se vrátí do lesklého tvrdého stavu, ve kterém byl před tím, ale může se poněkud zlepšit jeho stav.
Druhou příčinou gumových listů je často přehřátí. Dotkněte se listu a pokud máte pocit tepla, pak je to váš problém. Sluneční svit může být pro rostlinu příliš silný a nebo letní teploty přes 30 stupňů nedělají rostlině také dobře. Zvyšování vlhkosti a cirkulace vzduchu můžou být užitečné při prevenci tepelného stresu.
Extrémní chlad může také způsobit gumové listy, ale listy jsou často kašovité od mrazu a obvykle mají tmavou barvu.
Základními surovinami pro přípravu bramborové kaše jsou zpravidla brambory, mléko, máslo a sůl. Někteří lidé přidávají také smetanu, různé bylinky, muškátový oříšek, smaženou cibulku, výraznější sýr typu parmezán a podobně. Brambory obecně představují zdroj vitamínů a minerálů. Mléko obsahuje zejména vápník, který je důležitý pro kosti, zuby a nehty. Pokud to „nepřeženete‟ s máslem (nebo jej nahradíte kapkou olivového oleje), může být tato příloha součástí redukční diety, protože je nízkokalorická. Z hlediska geriatrie (= obor zabývající se diagnostikou a léčením chorob ve stáří) je bramborová kaše asi nejčastěji podávanou teplou přílohou, neboť staří lidé mají často potíže se zuby, kousáním a polykáním. Navíc se jedná o lehce stravitelný pokrm, který mívají tito lidé v oblibě.
Bramborovou kaši je nejlepší připravovat z čerstvých brambor (na odrůdě příliš nezáleží). Existují sice i instantní dehydrované výrobky, které nám mají usnadnit práci a ušetřit čas, ale kaše z takových polotovarů obsahuje chemii a určitě není tak chutná jako ta námi doma připravená.
Kdo má bramborovou kaši rád a konzumuje ji opravdu často, může si její chuť zpestřit pokaždé jinou přísadou. Kromě bylinek lze použít téměř kterýkoli druh zeleniny, a to v množství, jež vyhovuje právě vám. Vhodnou volbou je například brokolice, květák, mrkev, celer, petržel či různé druhy mražených zeleninových směsí. Při přípravě postupujeme stejně jako u jednodruhové kaše, pouze na závěr v hotové bramborové kaši rozšťoucháme nebo rozmixujeme další (povařené) přísady.
Ingredience: 820 g brambor, 120 g šalotky, 100 g másla, 4 vejce, 1 a 1/2 dl mléka, 100 g sýra s modrou plísní, 100 g eidamu, několik snítek čerstvého tymiánu.
Postup: Šalotku nakrájíme nadrobno a osmažíme na 40 g másla dozlatova. Mezitím dáme vařit brambory ve slupce. Jakmile budou brambory hotové (zapíchnete do nich vidličku a ta jimi hladce projede), slijeme vodu a stáhneme z nich slupku. Ještě teplé brambory rozšťoucháme na kaši, zjemníme zbylým máslem a přimícháme cibulku. Z tymiánu pečlivě otrháme lístky (abychom v jídle neměli ani boční větvičky) a vmícháme je do kaše. Rozehřejeme troubu na 200 °C. V míse rozšleháme vajíčka a společně s oběma druhy sýrů přidáme do kaše. Nakonec vlijeme mléko, pořádně promícháme a přelijeme do zapékací nádoby. Vložíme do vyhřáté trouby a necháme péct asi 45 minut, dokud kaše neztuhne a na povrchu nezezlátne. Podáváme se zeleninovým salátem.
Tofu se vyrábí podobně jako sýr, jen se jako výchozí surovina vezme sójové mléko, respektive sójový nápoj získaný ze sójových bobů, který se vysráží různými syřidly (pomocí mořské soli Nigari nebo sádry), a sójová bílkovina se nechá srazit. Tofu je tedy ryze rostlinného původu, a proto je tolik vyhledáváno především lidmi, kteří maso či živočišnou stravu nejí, anebo lidmi, kteří se chtějí stravovat zdravě.
Návod na domácí výrobu cca 500–800 g tofu:
Sója – kvalita sóji je pro výrobu tofu velmi důležitá. Naneštěstí sója, která je běžně k dostání, je nevalné kvality a pro výrobu tofu nevhodná (má malé procento bílkovin a tuku). Zpravidla na pultech najdeme sóju, která má poměrně malá, našedlá zrna, často rozpůlená nebo svraštěná. Když už si můžeme vybrat, tak hledáme sóju, která má velká celistvá zrna (to znamená nerozdělená), jasné béžovo-žlutavé barvy, s hladce vypnutou nepopraskanou ani ne nakrabacenou slupkou.
Propírání – do nádoby navážíme půl kila sóji a zalijeme vodou. Promícháváme a sledujeme zabarvení vody. V ideálním případě by měla zůstat téměř čistá. Jestli se nám kalí, je to důkaz špatných podmínek při sklizni sóji. Vodu slijeme a propírání opakujeme, dokud voda nezůstane čistá.
Namáčení – propranou sóju v nádobě zalijeme přebytkem studené vody (to znamená, aby vrstva vody nad sójou byla alespoň tak vysoká jako byla vrstva samotné sóji v nádobě). Nádobu necháme stát při pokojové teplotě (21 °C) zhruba 12–14 hodin. Dobře namočená sója se pozná, když ji rozpůlíme podle toho, že celá ploška zrna má stejnou, bílou barvu.
Drcení – dobře nabobtnalou sóju rozmixujeme mixérem na co nejjemnější kaši, čím déle mixujeme, tím lépe. K husté kaši přidáme vodu tak, aby kaše po nabrání na lžíci snadno stekla, například jako kefír.
Vaření – kaši za neustálého míchání přivedeme těsně pod bod varu. Lepší by bylo vařit, ale při tom vzniká velké množství pěny, kterou bychom museli pracně odebírat. I při nižší teplotě vzniká pěna, ale podstatně menší množství, které lze ještě omezit tím, že na hladinu nalejeme vrstvičku oleje. Potom už nesmíme míchat, aby se olej nedostal do kaše, a to vyžaduje kvalitní hrnec, který kaši nepřipálí. Proto výrobci tofu vaří v páře v tlakovém hrnci. To má ještě jednu výhodu, při vyšší teplotě se začíná ztrácet typická luštěninová chuť sóji a mléko i tofu jsou prosté této pachutě, která některým lidem vadí. Na bodu varu kaši necháme cca 10 minut. Pokud nám kaše během vaření zhoustla, přidáme vodu, aby byla řídká jako na začátku, a necháme prohřát k bodu varu.
Pasírování – cílem je oddělit od sebe mléko a pevnou složku, která se nazývá okara. Můžeme použít jemné sít
Energetická hodnota 200 g bramborové kaše je 846 kJ / 202,19 kcal. Uvedené množství kaše obsahuje: 5,06 g bílkovin; 39,28 g sacharidů (z toho 2,88 g cukrů); 5,2 g tuků (z toho 2 g nasycených mastných kyselin a 2 mg cholesterolu); 3 g vlákniny; 0,666 g sodíku; 44 mg vápníku.
Ingredience: 600 g brambor, 80 g másla, mléko, sůl.
Postup: Oloupané brambory uvaříme v osolené vodě doměkka. Vodu slijeme a brambory rozšťoucháme s máslem (rozmixujeme). Kaše musí být v této chvíli zcela hladká (bez hrudek), teprve poté přilijeme horké mléko a promícháme (jakmile do kaše přidáme horké mléko, hrudky už nerozmícháme a kaše nebude hedvábná).
Postup: Do zbylé bramborové kaše přidáme hrubou mouku podle potřeby tak, abychom vytvořili tužší těsto. Můžeme přidat podle chuti jakýkoliv salám nebo třeba sýr. Poté vytvoříme placičky, vkládáme je do pánve s rozpáleným olejem a smažíme dozlatova. Bramborové placky z kaše podáváme teplé i studené.
Jedná se o produkt živočišného původu. Důležitým zdrojem potravy ve včelstvu je krmná šťáva, kterou je také mateří kašička. Tato krmná šťáva se tvoří v hltanových žlázách včelích dělnic – kojiček. Tyto žlázy jsou uloženy v hlavě dělnic. Produkují sekret, který je bohatý na proteiny. Mimo to je krmná šťáva dále dělnicemi obohacována také o výměšek kusadlových žláz, který má spíše tukovou povahu. Rozlišujeme dva typy krmné kaše: dělničí a mateří kašičku. Larva budoucí včelí matky je krmena mateří kašičkou, což je krmná kaše tvořená sekretem hltanových a kusadlových žláz v poměru 1 : 1, podávaná celé larvální období. V dospělosti zajišťuje krmení matky mateří kašičkou skupinka 8 až 16 včel, které se nazývají kojičky. Rozdílná kvalita a složení dělničí a mateří kašičky má vliv na vývojové, morfologické a věkové rozdíly mezi včelí dělnicí a matkou (dělničí je v poměru 3 : 1, mateří je v poměru 1 : 1).
Základem pro tvorbu mateří kašičky je pyl, z něhož se během trávení vytvoří látky jako proteiny, aminokyseliny, tuky, nukleotidy, vitamíny a cukry, které se hemolymfou včelích dělnic transportují do hltanových žláz a stávají se nezbytnou složkou mateří kašičky. Ta má bílou až nažloutlou barvu, vůně je kořeněná až štiplavá.
Mateří kašička se skládá z vody, cukrů (monosacharidy, disacharidy, trisacharidy), proteinů, lipidů (mastné kyseliny, steroly, tuky), minerálních látek (draslík, vápník, sodík, zinek, železo, měď, mangan, hliník, křemík, fluor, síra), vitamínů (A, B, C, D, E) a dalších látek (fosfáty).
Mateří kašičku můžeme konzumovat přímo v nativní formě. V tomto případě se kaše uchovává v injekčních stříkačkách v lednici. Dále se užívá lyofilizovaná mateří kašička, která projde procesem lyofilizace, kdy se hluboce zmrazí a následně suší. Takto vznikne bílý až nažloutlý prášek, který se stává součástí ampulí, pilulek, dražé a dalších přípravků s mateří kašičkou. Mateří kašičku lze také mísit s medem, současně můžeme přidat i propolis nebo pyl. Účinky mateří kašičky jsou antibiotické, protizánětlivé, antivirové, antimykotické, stimulující, celkově regenerační. Mateří kašička může být podávána také ženám v klimakteriu, kdy vyrovnává hladinu ženských hormonů a zmírňuje doprovodné potíže. Podobně působí také u potíží s prostatou u mužů. Regeneruje pokožku, má vliv na kožní jizvy, kožní vředy, lze ji použít při léčbě trudovitosti obličeje, ekzémů, akné i lupénky (kombinace s propolisem). Působí proti senescenci (stárnutí). Využívá se k léčbě psychoneuróz, paranoie, nervového vypětí, stavů po mozkových příhodách, nedokrevnosti mozku, degenerativních onemocněních mozkové tkáně, epilepsie, deprese a duševních otřesů, obrny
Ingredience: 10 g špeku, 500 g půleného žlutého hrachu, 1 cibule, lžíce hladké mouky, 50 g tuku, mléko, sůl, mletý pepř
Technologický postup: Hrách připravíme podle návodu na obalu. Uvařený hrách prolisujeme nebo rozmixujeme. Jemně nakrájenou cibuli rozdělíme na dvě půlky. Jednu zpěníme na tuku, přidáme mouku a poté rozředíme mlékem. Vmícháme prolisovaný hrách, povaříme a dochutíme solí a pepřem. Je-li kaše příliš hustá, zředíme ji mlékem. Druhou polovinu cibule osmažíme s nadrobno pokrájeným špekem. Hrachovou kaši ze žlutého hrachu rozdělíme na talíře a přelijeme špekem s cibulí. Ke kaši podáváme uzené maso, ale může být i opečený levný salám či párek. Kyselá okurka je ke hrachové kaši taky výborná. Bez špeku a masa je pokrm vhodný pro vegetariány.
Ingredience: 600 g bramborové kaše, 200 g karotky, 3 lžíce másla, 150 g nastrouhaného sýra, 1 kus nastrouhané karotky na posypání.
Postup: Karotku uvaříme v mírně osolené vodě (ne příliš doměkka) a po vychladnutí ji nastrouháme. Připravenou kaši promícháme se sýrem a karotkou a poklademe máslem. Vložíme na 10 minut do trouby vyhřáté na 200 °C. Nakonec kaši na talíři posypeme nastrouhanou čerstvou karotkou.
Ingredience: 500 g vařených brambor, 1 špenátový protlak, 5 stroužků česneku, 1 cibule, 2 lžíce olivového oleje, 250 ml mléka, 100 g nastrouhaného sýra, sůl, mletý pepř, mouka, 3 vejce.
Postup: Brambory rozmačkáme na kaši (nemusí být úplně najemno‚ protože malé kousky brambor tvoří pěknou strukturu kaše). Z oleje a mouky připravíme světlou jíšku‚ zalijeme ji mlékem‚ rozšleháme‚ povaříme‚ pak osolíme a přidáme polovinu nastrouhaného sýra. Špenátový protlak necháme rozmrazit. Cibulku osmažíme dozlatova na lžíci oleje‚ poté přidáme špenátový protlak‚ česnek a sůl. Do skleněné zapékací mísy vložíme brambory a špenátovou směs. Do špenátu uděláme tři otvory, do kterých rozklepneme vejce‚ vše přelijeme připravenou omáčkou a posypeme zbylým sýrem. Zapékáme asi 30 minut v troubě předehřáté na 180 °C.
Ingredience: 750 g brambor, 1 žloutek, 45 ml mléka, 15 ml smetany ke šlehání, 60 g másla, sůl, čerstvě namletý černý pepř.
Postup: Brambory oloupeme, nakrájíme a uvaříme doměkka. Přidáme máslo, mléko a smetanu a pomocí kuchyňského mixéru vše rozmělníme dohladka. Osolíme, opepříme, přidáme vaječný žloutek a důkladně promícháme. Předehřejeme troubu na 200 °C. Připravíme si zapékací nádobu a na její dno rozprostřeme bramborovou kaši (po celém povrchu až ke krajům). Zapékací nádobu vložíme do předehřáté trouby a pečeme přibližně 20 minut, dokud bramborová kaše nezíská krásně zlatavou barvu. Hotovou kaši dáme na servírovací talíře a ihned podáváme.
