Rychlá odpověď: Choroby ryngle poznáte hlavně podle toho, jestli se problém objeví na listech, plodech, kůře nebo mladých výhonech. Nejdřív zkontrolujte mšice, červivost plodů, skvrny na listech, klejotok a deformované plody. Strom nestříkejte naslepo, protože u šárky, stříbrných listů nebo bakteriální rakoviny běžný postřik problém nevyřeší.
Ryngle je na zahradě vděčný strom, dokud nezačne z ničeho nic kroutit listy, shazovat mladé plody nebo dávat ovoce s červem uvnitř. Právě tady vzniká největší zmatek: člověk vidí jeden příznak, ale neví, jestli jde o škůdce, houbovou chorobu, virus, sucho, špatný řez nebo kombinaci více věcí najednou.
V článku najdete praktický způsob, jak ryngli prohlížet během sezóny, co řešit hned, co vydrží do zimy a kdy už je lepší přestat strom zachraňovat za každou cenu. Důraz je na české zahrady, běžné domácí podmínky, dostupnou ochranu a zkušenosti, které dávají smysl i mimo profesionální sad.
FAQ – choroby ryngle a nejčastější problémy v zahradě
Proč se ryngli kroutí listy?
Kroucení listů ryngle nejčastěji způsobují mšice na mladých výhonech, hlavně když jsou listy lepkavé a ze spodní strany obsazené koloniemi.
Zkontrolujte rub listů, vrcholky výhonů a přítomnost mravenců. Pokud list rozbalíte a najdete drobný hmyz, nejde o tajemnou chorobu, ale o škůdce. U mladé ryngle zasáhněte brzy, protože silně stočené listy chrání mšice před postřikem. Nejlepší je včasná kontrola, šetrné omytí nebo cílený zásah podle rozsahu napadení.
Co dělat, když jsou ryngle červivé?
Červivé ryngle nejčastěji souvisejí s obalečem švestkovým nebo pilatkou. Rozřízněte několik plodů a hledejte housenku, chodbičku nebo trus.
Poškozené a spadané plody nenechávejte pod stromem, protože tím podporujete další generace škůdců. Příští sezonu zavěste včas feromonový lapač a sledujte nálet. U silného výskytu řešte ochranu podle termínu, počasí a aktuálně povolených přípravků. Při sklizni už bývá pozdě, rozhodující je sledování před poškozením plodů.
Dá se ryngle se šárkou zachránit?
Šárka ryngle je virová choroba a běžným postřikem ji nevyléčíte. Podezřelé jsou deformované plody, prstence, mozaiky a tvrdá dužnina.
Pokud se příznaky opakují více let a odpovídají šárce, strom může být zdrojem infekce pro další slivoně. U jediného nejasného příznaku má smysl dokumentace a odborné posouzení. U jasně nemocného stromu je ale často nejrozumnější odstranění. Postřik proti viru nefunguje, proto je důležitá prevence, zdravá sadba a omezení přenašečů.
Proč z ryngle vytéká pryskyřice nebo klej?
Klejotok ryngle může vzniknout po poranění, mrazu, špatném řezu, stresu nebo chorobách kůry. Rozhoduje vzhled okolní kůry.
Jedna malá ranka nemusí znamenat katastrofu, pokud větev normálně roste. Varovné je, když je kůra propadlá, tmavá, praská a větev nad místem zasychá. Pak může jít o bakteriální rakovinu nebo vážné poškození dřeva. Nesledujte jen kapku kleje, ale celou větev, kmen a vývoj v čase.
Jak poznám mšice na ryngli?
Mšice na ryngli najdete hlavně na mladých výhonech a rubu listů. Listy jsou zkroucené, lepkavé a často u nich běhají mravenci.
Rozbalte několik stočených listů a podívejte se dovnitř. Pokud najdete drobné zelené, šedé nebo tmavší mšice, máte příčinu. U slabého napadení pomůže mechanické odstranění a podpora užitečného hmyzu. U mladého stromku jednejte rychleji. Silně svinutý list už škůdce chrání, takže pozdní zásah bývá méně účinný.
Pomůže na choroby ryngle modrá skalice?
Modrá skalice může mít místo v preventivní měďnaté ochraně některých houbových chorob, ale nevyřeší mšice, obaleče ani šárku.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na vašem obrázku bude asi pepřinec (Peperomia), respektive nějaký jeho druh. Tyto druhy mají tlusté mohutné stonky a masité listy. Je to tropická trvalka, která je pěstována pro její okrasné listy. Nejčastěji pochází z tropické Ameriky. Jsou kompaktní a obvykle nepřesahují výšku 30 cm. Jednotlivé druhy se značně liší ve vzhledu. Listy jsou hladké a masité a mohou být oválné nebo mohou mít tvar srdce. Drobné květy jsou nenápadné a rostou ve tvaru kordovitých hrotů.
Nároky na světlo
Peperomia je nenáročná pokojová rostlina a dobře roste na jasném nepřímém světle, které poskytuje západní nebo východní okno. Tyto rostliny dokonce rostou i pod fluorescenčními světly (umělé osvětlení). Nedostatečné světlo způsobuje, že pomalu rostoucí peperomie přestane růst. Přímé sluneční světlo naopak spálí její listy.
Nároky na vodu
Před každou zálivkou nechte půdu vyschnout. Přelití vede k hnilobě kořenů, je hlavní příčinou závažných problémů s těmito rostlinnými. Nejlepší je namočit květináč na 10 minut do vody a pak vyndat. Tato technika udržuje listy suché a pomáhá předcházet nemocem rostlin. Husté listy rostlin Peperomia drží vodu a umožňují rostlině odolávat dlouhým obdobím bez zálivky.
Hnojení
Tyto pokojové rostliny přihnojujte měsíčně od jara a v létě základním rostlinným rostlinným hnojivem ve výši 1/2 doporučené dávky. Během podzimu a zimy není nutné tuto rostlinku hnojit.
Nároky na teplotu
Teploty mezi 16 - 27 °C jsou nejlepší. Teploty pod 10 °C a studené průvany z oken a dveří poškozují listy.
Vlhkost vzduchu
Peperomia je původem z deštných pralesů Brazílie a proto milují teplé vlhké prostředí.
Květy
Květy peperomických rostlin jsou velmi malé a nevýrazné. Jsou to listy, které jsou na rostlině tak zajímavé.
Škůdci
Domácí škůdci jako vlnatka a mšice mohou být pro rostlinu problém.
Nemoci
Ringspot virus je skvrnitost listů, který se vyznačuje jako nevzhledné kulaté fleky a nejčastěji se objeví kvůli vysoké vlhkosti. Vzhledem k tomu, že pro tuto chorobu rostlin neexistuje žádné chemické ošetření, musí být poškozené listy a dokonce i celá infikovaná rostlina vyhozeny. Udržujte listy peperomie suché a zajistěte dobrou cirkulaci vzduchu, abyste zabránila tomuto onemocnění.
Půda
Použijte dobře provzdušněnou volnou půdu, která dobře vysychá.
Velikost květináče
Velikost květináče má toto rostlina ráda spíše menší než větší. Přesazujte, až když kořeny zcela naplní současnou nádobu. Pěstování peperomie v květináči, který je příliš velký, zabraňuje rychlému vysychání půdy a způsobuje hnilobu kořenů.
Řez
Peperomia může být seříznuta kdekoli na lodyze. Nový růst se pak vyvíjí z uzlů těsně pod řezem ve stonku.
Množení
Peperomia se snadno množí z listových výrůstků, odřezků výhonků a rozdělením rostlin. Dobré je nechat nařezané konce listů nebo stonků používané k množení nejdříve vysušit několik hodin nebo přes noc před jejich vysazením.
Jedovatost
Peperomie je jedovatá s úrovní toxicity 1.
Monilióza ryngle: hniloba plodů a zasychání větviček po odkvětu
Monilióza je jedna z chorob, kterou si lidé často všimnou až při sklizni, když se na plodech objeví hnědá hniloba s polštářky výtrusů. U peckovin ale může být problém vidět už dříve jako moniliová spála květů a mladých větviček. Po odkvětu mohou květy a konce výhonů zasychat, jako by je spálil mráz. Jenže když se to opakuje a na stromě zůstávají zaschlé mumifikované plody, je potřeba myslet na houbovou chorobu.
U ryngle je monilióza častější tam, kde plody zůstávají dlouho ve vlhku, koruna je hustá, plody se vzájemně dotýkají nebo jsou poškozené od obaleče, ptáků či praskáním po dešti. Hniloba se pak šíří velmi rychle. Stačí jeden poškozený plod v hroznu dotýkajících se rynglí a během pár dnů může být zasažená celá skupina. Proto je důležité spojit ochranu proti hnilobě s ochranou proti škůdcům a mechanickému poškození.
Proč nestačí sbírat jen pěkné plody
Velká chyba je otrhat pěkné ryngle a napadené nechat na stromě „pro ptáky“. U moniliózy tím necháváte na stromě zdroj infekce. Mumifikované plody mohou zůstat viset dlouho a být problémem do další sezóny. V domácí zahradě se proto vyplatí při sklizni vzít i malý kbelík na špatné plody a rovnou je odnášet pryč. Není to elegantní práce, ale má velký význam.
Napadené plody nenechávejte na stromě, i když už je nechcete jíst.
Prosvětlete korunu, aby po dešti rychleji osychala.
Omezte červivost, protože poškozený plod snadněji hnije.
Sklízejte včas, přezrálé ryngle jsou k hnilobě náchylnější.
Časová dimenze je u moniliózy zásadní. Jeden vlhký týden před dozráním může změnit pěknou úrodu v mazlavou hnilobu. Když se k tomu přidají prasklé plody po dešti a červivost, nestačí řešit jen jednu věc. Ryngle potřebuje vzdušnou korunu, čisté okolí, pravidelné probírání špatných plodů a u problémových stromů také rozumnou preventivní ochranu podle aktuálního stavu a povolených přípravků.
Ve svém příspěvku VOSKOVKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarmila Šromová.
Mám dlouho krásnou voskovku omotanou dokola a rostou z ní dlouhé šlahouny, kvetla 1x, šlahouny připnu k sobě a za chvíli vyrostou další, je na SV straně v polostínu, zalévám s mírou, co s tím mám dělat? Nejraději bych ji vyhodila, ale listy jsou krásné, lesklé, opravdu se rozmýšlím, jestli ji nemám vyhodit, už jsem z ni nasadila 3 rývky a rostou pěkně, tak nevím, co dál, p o r a ď t e prosím.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Uznatelnost praxe závisí na její návaznosti na současné činnosti. Nejde o stáří samotné, ale o to, zda je praxe relevantní k požadovanému rozsahu zkoušky.
Komise posuzuje, zda popsaná praxe odpovídá aktuálním požadavkům a typu práce. Pokud je praxe starší, ale činnosti jste vykonávali kontinuálně nebo na ně navazujete, bývá uznána. Problém nastává, když je praxe stará a bez jasné vazby na současnou práci. V takovém případě pomůže doplnění detailního popisu nebo aktuální potvrzení.
Můžu doložit praxi z více firem?
Ano, praxi lze doložit z více zaměstnání nebo zakázek. Důležité je, aby jednotlivé části na sebe logicky navazovaly.
Každé potvrzení musí jasně uvádět období a konkrétní činnosti. Komise hodnotí celek, nikoliv jednotlivé papíry izolovaně. Pokud je praxe roztříštěná, pomůže souhrnný přehled, který vysvětlí kontinuitu a rozsah práce. Bez tohoto kontextu může žádost působit nepřehledně.
Stačí čestné prohlášení o praxi?
Čestné prohlášení samo o sobě obvykle nestačí. Slouží spíše jako doplněk, nikoli hlavní důkaz praxe.
Komise potřebuje ověřitelné informace – kdo praxi potvrzuje, v jakém období a v jakém rozsahu. U OSVČ může čestné prohlášení pomoci, ale musí být podložené dalšími dokumenty, například zakázkami nebo referencemi. Bez opory v dalších podkladech bývá považováno za nedostatečné.
Jak přesně popsat rozsah činností?
Rozsah činností musí odpovídat tomu, co skutečně děláte. Vyhněte se obecným formulacím.
Popis by měl obsahovat konkrétní úkony, úroveň samostatnosti a odpovědnost. Komise porovnává tento popis s typem zkoušky. Pokud je rozsah činností širší než doložená praxe, žádost se vrací. Pomáhá psát popis tak, aby byl srozumitelný i pro někoho mimo firmu.
Co když mi bývalý zaměstnavatel nechce potvrdit praxi?
Situace je nepříjemná, ale řešitelná. Neexistuje povinnost zaměstnavatele potvrzení vydat automaticky.
V praxi lze doložit praxi jinými dokumenty – pracovní smlouvou, popisem pracovní pozice nebo svědeckým potvrzením odpovědné osoby. Důležité je doložit, že jste činnosti skutečně vykonávali. Komise posuzuje věrohodnost celku, nikoli jeden papír.
Jak se posuzuje praxe u OSVČ?
U OSVČ se klade větší důraz na samostatnost a odpovědnost. Praxi si dokládáte sami, ale musíte ji umět obhájit.
Nestačí seznam zakázek. Je nutné uvést, jaké činnosti jste vykonávali, v jakém rozsahu a bez dozoru. Komise sleduje, zda praxe odpovídá požadované úrovni zkoušky. Pomáhá mít připravené konkrétní příklady prací a dokumentaci k nim.
Kontroluje někdo pravdivost dokladů?
Ano, pravdivost dokladů se může ověřovat. Kontrola nemusí přijít hned, ale často až při problému.
V naší poradně s názvem CERERIT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana Kaplanová.
Dobrý den,chtěla bych se zeptat,zda může celerit poškodit zažívání pejska,nebo kočičky...Náš pejsek měl problémy,zvracel a vnučka mi dávala za vinu,že jsem celerit nasypala také krůžičkám a nijak jsemho moc nezahrabala do hlíny...Děkuji za vaši radu,zdraví Hana Kaplanová.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Zatímco hnojivo Cererit může poskytnout výživu rostlinám, obsahuje škodlivé chemikálie, které jsou pro psy a kočky jedovaté. Pes nebo kočka mohou tyto chemikálie náhodně zkonzumovat, když jsou nasypány na záhonu třeba jen tím, že budou běhat a hrát si v těchto místech a pak při olizování svého těla zkonzumují jednotlivé kuličky hnojiva, které jim uvízly v tlapkách nebo v srsti. I malé množství může způsobit problémy, držte proto své mazlíčky daleko od hnojiv nebo použijte vhodné zábrany.
Příznaky, že pes pozřel hnojivo, zahrnují:
- Slintání.
- Nevolnost.
- Zvracení.
- Průjem.
- Obtížné dýchání.
- Třes a záchvaty.
Je třeba aktivně dohlížet na své psy, když jsou venku. Pokud váš mazlíček pozře na zahradě škodlivý toxin, vyhledejte okamžitou pohotovostní veterinární péči. Pokud víte, že snědli něco škodlivého, přineste s sebou i vzorek jedovaté látky.
Nejlepší je jít se psem ven. Čerstvý vzduch a pohyb jsou dobré pro vás i pro ně.
Bluma Wazonova je převážně sladká s lehce navinulým podtónem, který se mění podle zralosti plodů a podmínek pěstování.
V praxi platí, že chuť Wazonovy není stabilní a výrazně ji ovlivňuje počasí během sezóny. V suchém roce bývá sladší a koncentrovanější, zatímco v deštivém roce je chuť jemnější a více vodnatá. Klíčové je nechat plody plně dozrát na stromě, protože předčasná sklizeň výrazně snižuje kvalitu chuti a celkový dojem z této odrůdy.
Kdy začíná Wazonova plodit?
Wazonova začíná plodit obvykle mezi 3. a 5. rokem po výsadbě, plná plodnost nastupuje kolem 6.–7. roku.
První roky bývá úroda spíše symbolická a nelze očekávat plnohodnotnou sklizeň. Nástup plodnosti závisí na řezu, světle a péči, přičemž zanedbaný strom může začít plodit později. Pokud strom správně vedete, plná plodnost nastoupí rychleji a stabilněji, ale i tak je potřeba počítat s několikaletým čekáním.
Kolik kilo plodů dává Wazonova?
Výnos Wazonovy se pohybuje kolem 20–40 kg na strom ročně při správné péči a vhodných podmínkách.
Reálný výnos závisí na stáří stromu, množství vody a kvalitě řezu. Bez zásahu může být úroda nižší nebo méně kvalitní, zatímco při správné péči je plodnost poměrně pravidelná. Je důležité si uvědomit, že velké množství plodů neznamená vysokou kvalitu, a proto je někdy lepší část úrody odstranit.
Potřebuje Wazonova opylovače?
Wazonova je částečně samosprašná, ale s opylovačem dosahuje lepší úrody i kvality plodů.
V praxi je rozdíl mezi solitérním stromem a stromem v blízkosti jiných odrůd dobře viditelný. Opylovač zvyšuje stabilitu plodnosti a často i velikost plodů. Pokud máte možnost, je vhodné vysadit další ryngli v blízkosti, protože vzájemné opylení výrazně zlepšuje výsledky.
Proč má Wazonova malé plody?
Malé plody jsou nejčastěji způsobené suchem nebo přetížením stromu, což omezuje jejich vývoj.
Pokud strom nasadí velké množství plodů, nedokáže je všechny vyživit. Dalším důležitým faktorem je nedostatek vody, který vede ke snížení velikosti. Řešením je kombinace zálivky, řezu a probírky plodů, protože právě tyto zásahy umožní stromu lépe rozdělit energii a zlepšit kvalitu sklizně.
Kdy dozrává Wazonova?
Wazonova dozrává od konce srpna do poloviny září, v závislosti na průběhu počasí.
Plody nedozrávají najednou, což umožňuje postupnou sklizeň. Nejlepší chuť mají při plné zralosti, kdy jsou měkké a sladké. Pokud sklízíte příliš brzy, plody budou méně chutné a méně šťavnaté. Proto je důležité sledovat zralost přímo na stromě a nespoléhat jen na kalendář.
V naší poradně s názvem VRBA JÍVA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel MVDr. Josef Holejšovský Ph..
Dobrý den, kde je prosím možné zakoupit, případně objednat, sazenice vrby jívy (kočičky). Děkuji předem za vaší odpověď.
S pozdravem
Josef Holejšovský
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Vrba jíva je běžně k dostání v zahradnictví a v hobby marketech (OBI, Hornbach, Bauhaus, Baumax). Zakoupit jde i na internetu. Nabídky internetových obchodů můžete vidět zde: https://www.heureka.cz/?h%5…
Plody aronie mají blahodárný vliv na krevní oběh, snižují hladinu cholesterolu v krvi i krevní tlak. Doporučují se proto při arteroskleróze.
Prospěšné jsou dokonce i při cukrovce, obsahují totiž přírodní sorbit, což je sladidlo vhodné i pro diabetiky.
Komplex účinných látek rovněž podporuje náš imunitní systém a celkově posiluje organismus.
Cenný je nejen obsah vitamínů, ale také bioflavonoidů a rutinu, který se z plodů i extrahuje k výrobě léčiv, a dále železa, jódu, fluoru, manganu a dalších mikroelementů, jež jsou nezbytné pro pevné zdraví a vitalitu.
Výhodou při sklizni a zpracování plodů je jejich velká trvanlivost. Na stromě je můžete ponechat téměř do prvních mrazíků, i když sklízet je lze i mnohem dříve (v průběhu září). Měly by však být dokonale vyzrálé a sladké. Po sklizni vydrží plody v dobrém stavu i dva měsíce, pokud je uschováte na chladném místě.
Plody mají až 60 % šťávy. Tato šťáva se dá poměrně úspěšně použít na přibarvování světlých vín, různých nápojů, šťáv a na výrobu biologicky aktivního potravinářského barviva. Z plodů jsou výborné kompoty, zavařenina, džem, vína, šťávy. Plody lze také sušit, nepodléhají snadno plísni, kvasinkám ani bakteriální hnilobě.
Přírodní šťáva a plody aronie se doporučují jako léčebný prostředek při arteroskleróze, vysokém krevním tlaku a anacidních gastritidách. Je ověřeno, že šťáva aronie snižuje hladinu cholesterolu v krvi nemocných aterosklerózou. A zároveň zvyšuje rychlost proudění krve, což je vhodné při léčení hypertenze. Veškeré výrobky z aronie projevují aktivitu i při zpevňování kapilár. Zjistilo se, že se působením plodů a šťávy jeřábu černoplodého vyrovnávají procesy vzruchu a útlumu v mozku a snižuje se emocionální nerovnováha. Šťáva z jeřabin má podle výzkumu izraelských vědců z ovocných šťáv nejvyšší vliv na imunitní systém a stejný účinek můžeme očekávat také u aronie. Kdo tedy považuje tyto stromy jen za okrasné, dělá velkou chybu.
V dnešní době syntetických sirupů a nápojů je šťáva z aronie vítanou změnou pro přípravu nápojů. Prodávané džusy se zvýšeným podílem aronie nebo černého rybízu po zředění se stolní nebo pramenitou vodou (1 : 1) představují nápoj, který lze doporučit dětem i dospělým, kteří se bez přislazovaných nápojů dosud nedokážou obejít. Naštěstí dnes již mnozí výrobci sirupů přistupují k tomu, že své výrobky přibarvují biologicky aktivním barvivem s výtažkem z černého bezu nebo právě aronie.
V naší poradně s názvem ČERNÁNÍ OŘECHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk.
Dobrý den.Mám velký problém s ořešákem,listy v pořádku plody na stromě černé.Děkuji za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Černání vlašských ořechů může být zaviněno tak zvanou plísní ořechovou. Zde jsou fotografie, na kterých je vidět plíseň ořešáku https://www.google.cz/image…
Plíseň na ořechu je nejvíce destruktivní onemocnění vlašských ořechů a je způsobena bakterií, která infikuje pouze vlašské ořechy. Je-li zelené oplodí infikováno, tak infikované oblasti zčernají a bakterie pokračují v napadání okolních tkání. Z lézí v infikované oblasti vytékají kapky černého slizkého exsudátu (exsudát je zánětlivý extravaskulární výpotek). Tyto kapky obsahují nepřeberné množství bakterií nesoucích se na rozkládajícím se buněčném materiálu. Dosavadní výzkum této nemoci prokázal zatím jedinou účinnou obranu a to popraškem nebo postřikem materiálem obsahujícím měď, například Kuprikol 50.
Řez švestek se nejlépe pochopí přímo při sledování práce v sadu nebo na zahradě. Následující videa patří mezi nejpřehlednější ukázky řezu ovocných stromů. Vybral jsem je proto, že ukazují skutečné zásahy na stromě, nikoli jen teoretické vysvětlení.
Řez slivoní v praxi – ukázka práce v sadu
Toto video je velmi užitečné pro pochopení základních principů řezu švestek. Autor ukazuje práci přímo ve starším ovocném sadu a vysvětluje, které větve je vhodné odstranit.
Velkou výhodou tohoto videa je, že ukazuje reálný strom v terénu. Je dobře vidět, jak se postupuje při prosvětlování koruny a jak se vybírají větve k odstranění. Právě tento způsob řezu je typický pro starší švestky na zahradách.
Základní techniky řezu ovocných stromů
Toto video vysvětluje techniku jednotlivých řezů – například řez na větevní kroužek nebo přesměrování růstu na boční větev.
Tyto principy jsou velmi důležité i při řezu švestek. Pokud se řez provede na správném místě, strom dokáže ránu rychleji uzavřít a riziko infekce je menší.
Nejčastější chyby při řezu ovocných stromů
Třetí video je zajímavé především tím, že ukazuje chyby, které lidé při řezu stromů často dělají. Patří mezi ně například ponechání pahýlů nebo odstranění příliš velké části koruny.
Tyto chyby jsou u švestek obzvlášť problematické. Strom na silný zásah reaguje tvorbou velkého množství vlků a může několik let špatně plodit. Proto je lepší postupovat pomalu a korunu upravovat postupně.
Sledování těchto videí může být dobrým doplňkem k textovému návodu. Nejlepší je kombinace obou přístupů – nejdříve pochopit principy řezu a potom si techniku prohlédnout přímo na stromě.
V naší poradně s názvem ČERNÁNÍ JEŠTĚ ZELENÉ SLUPKY OŘEŠÁKU ČERNÁNÍ SLUPKY NA JEŠTĚ NEDOZRÁLÝCH OŘEŠÍCH VLAŠSKÝCH OŘECHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Malinová.
pod černající slupkou jsou malí červíci,co je toho příčinou?Jaká je ochrana?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Tyto problémy způsobuje malá pestrobarevná muška Rhagoletis completa. Tady je vidět jak vypadá: https://www.google.cz/image…
Typickým znakem je žlutá skvrna těsně pod oblastí, kde vyrůstají křídla a tmavý trojúhelníkový pás na špičce křídel. Tím se dají rozpoznat od jiných mušek, které se běžně vyskytují v sadech.
Tyto mouchy mají jednu generaci ročně a přezimují jako kukly v půdě. Na povrch vystupují jako dospělé mouchy od konce června do začátku září. Nejvyšší vrchol je obvykle v polovině srpna. Samice klade vajíčka ve skupinách asi po 15 kusech pod povrch ořechového lusku poblíž stonku. Do pěti dnů se z vajec vylíhnou bílé červy. Starší červy jsou žluté s černými ústními částmi. Než dospějí krmí se 3 až 5 týdnů a potom vypadnou na zem a zahrabou se několik centimetrů do půdy, kde se z nich stanou kukly. Většina z nich se pak objeví jako dospělé mouchy v létě, ale některé zůstávají v půdě po dobu 2 let nebo déle.
Napadení v sezóně (pozdní červenec až polovina srpna) vede k děravění a černání plodů nebo může vyvolat růst plísní. Pozdní zamoření způsobuje jen malé škody na jádrech, ale někdy mohou poškodit i skořápky.
Ochrana je složitá. Existují různé jedy, které zabíjejí mušky i červy. Musí být několikrát nastříkány na celý strom. Jsou ale velmi jedovaté pro životní prostředí (pro ptáky, včely a podzemní vody). Aplikace na vzrostlé stromy je opravdu složitá a hrozí poškození zdraví člověka při aplikaci. Proto se v zahrádkách tento postup likvidace vůbec nedoporučuje. Co se dá dělat, je rozvěsit po stromě žluté lepové destičky, na které se tyto mouchy nalepí. Sice nezajistí úplnou ochranu, ale sníží počet samic, které by jinak nanesly nová vajíčka do plodů. Tady je vidět cena za žluté lepové desky: https://www.zbozi.cz/hledan…
Postřik na pilatku švestkovou: kdy má smysl a kdy už ne
Postřik na pilatku švestkovou má smysl jen tehdy, když je správně načasovaný a legálně použitelný. To je věta, kterou bych dal na začátek každého návodu. Nestačí vědět, že nějaký přípravek „hubí hmyz“. U ovocných stromů musíte řešit plodinu, škůdce, fázi růstu, dávku, ochrannou lhůtu, riziko pro opylovače a aktuální registraci. U pilatky navíc platí, že škůdce zasahujete v době kolem kvetení, tedy v nejcitlivějším období celé zahrady.
Obecně se u pilatky mluví o zásahu na konci kvetení, při opadu korunních plátků. To je chvíle, kdy už nechcete stříkat do otevřených květů plných včel, ale zároveň nesmíte čekat, až budou larvy bezpečně schované v plodech. V malém sadu nebo zahradě proto dává smysl nejdřív sledovat bílé desky a po odkvětu teprve vyhodnotit, jestli je tlak škůdce takový, že se zásah vyplatí.
U dostupnějších přípravků se často zmiňuje Mospilan 20 SP s účinnou látkou acetamiprid. I tady ale platí: neřiďte se jen tím, co někdo napsal v diskusi nebo v pět let starém článku. Přípravky na ochranu rostlin se mění, etikety se aktualizují a některá použití mohou být omezena. Správný postup je ověřit přípravek v aktuálním registru a použít ho přesně podle etikety. Pokud si nejste jistí, je lepší poradit se v odborné prodejně nebo u rostlinolékaře než improvizovat.
Situace na stromě
Má postřik smysl?
Proč
Bezpečnější rozhodnutí
Strom ještě nekvete
Obvykle ne
Není správná cílová fáze pro zásah proti larvám v plůdcích
Vyvěsit bílé desky
Strom je v plném květu
Rizikové
Vysoké riziko zásahu opylovačů
Monitoring, ne chemický zásah do květu
Opadávají korunní plátky
Může mít smysl
Krátké okno po odkvětu, pokud je silný výskyt škůdce
Ověřit etiketu a aktuální povolení
Plůdky už hromadně padají
Většinou pozdě
Larvy už poškodily plody zevnitř
Sbírat poškozené plody a plánovat příští rok
Velká chyba je vzít postřik jako náhradu pozorování. Postřik není omluva pro to, že nevím, co se na stromě děje. Naopak: čím víc chcete zasahovat chemicky, tím přesnější musíte být v načasování. U hobby zahrady bych vždy začal mechanickými a preventivními kroky a chemii nechal jen pro situaci, kdy se škody opakují, strom má hodnotu a tlak pilatky je opravdu silný.
V naší poradně s názvem VLAŠSKÉ OŘECHY CHOROBY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Litvák.
V letošní sklizni vlašských ořechů jsem zjistil u spousta plodů "jakoby vyžrané" díry ve skořápce, zjištěno min. na 50 % úrody. Tento jev jsem zaznamenal poprvé. Můžete mi poradit o co se jedná a jak tomu předcházet?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Obaleč jablečný (Cydia pomonella) dělá tyto díry do ořechů. Je to škůdce, který přezimuje jako larva v kůře stromu v hedváných chomáčcích. Vývoj začíná brzy na jaře a dospělí se objevují v době kvetení. Dospělí jsou aktivní pouze za soumraku a za úsvitu a kladou vajíčka na listy, případně na plody. Larvy vystupují z vajíček a hledají ořechy, aby se začaly krmit. Chemické postřiky se obvykle používají k likvidaci vajec a mladých larev předtím, než vstoupí do plodu. Larvy mohou vlést do středu vyvíjejících se ořechů, aby se krmili jádrem. Když dospívají, vytlačují ze vstupní díry své výkaly. Po třech až čtyřech týdnech larvy opustí ořech a hledají na stromě chráněné místo, aby se obalily kokony. Larvy ve svém kokonu mohou přezimovat, nebo se mohou objevit ve dvou až třech týdnech jako nová generace dospělých. Tito dospělí jsou aktivní v červenci a srpnu. V teplých oblastech může být i třetí generace.
Ochrana je postřikem celého stromu. To je při vzrostlém ořechu velmi komplikované, protože se používají kontaktní jedy, které jsou jedovaté pro všechno živé. Nejméně toxický je postřik neemovým olejem (olej ze stromu nimba). Existuje ale jedna nechemická vychytávka, která omezí populaci těchto potvor. Je to papírová vlnitá lepenka, která se omotá kolem kmene a větví. Larvy do ní velmi rády nalezou, aby se zakuklily. Pravidelným vyměňováním a likvidací lepenky zamezíte vývoji nových generací.
Kadeřavka a puchrovitost plodů: když ryngle vytvoří divné nejedlé plody
U rynglí a dalších slivoní se můžete setkat s deformovanými plody, které vypadají nafoukle, protáhle, bez pecky, světleji zbarvené a často skoro jako malé vaky. Lidově se tomu někdy říká kadeřavka švestková, správněji se často mluví o puchrovitosti švestek. Pro zahrádkáře je důležité hlavně to, že nejde o běžné špatné opylení ani o jeden nepovedený plod. Pokud se takové plody objevují opakovaně a ve větším množství, jde o houbový problém, který je potřeba řešit včas.
Prakticky je tato choroba zrádná tím, že se v zahradách nevyskytuje tak často jako mšice nebo červivost, ale když se objeví, působí velmi nápadně. Plody jsou protáhlé, pokroucené, bez normální tvrdé pecky a nedají se jíst. Člověk je nejdřív zvědavý, jestli z toho ještě něco bude. Nebude. Takové plody je lepší co nejdříve odstranit, aby nezůstávaly na stromě a v okolí.
Co bych dnes udělal jinak při prvních deformovaných plodech
Dřív bych pár divných plodů nechal na stromě, protože jsem si říkal, že příroda si poradí. Dnes bych je odstranil hned. Ne kvůli jedné ryngli, ale kvůli celkové hygieně stromu. U peckovin se vyplatí být důsledný: napadené plody nepatří pod strom, do vysoké trávy ani na kompost vedle sadu. Když už máte problém v koruně, nechcete si ho zbytečně držet pod stromem.
Prevence stojí hlavně na vzdušné koruně, vhodném řezu, úklidu napadených částí a sledování stromu v období po odkvětu. Pokud se problém opakuje, je vhodné řešit preventivní ochranu v době, kdy má u houbových chorob smysl, nikoli až ve chvíli, kdy jsou plody hotové a deformované. To je obecné pravidlo pro více chorob ryngle: u plodových a listových houbových chorob je pozdní zásah často jen kosmetika.
Teď je správný čas ukázat deformovaný plod v porovnání se zdravým. Fotografie pomůže pochopit, že puchrovitost není obyčejná menší ryngle, ale zcela změněný vývoj plodu.
Ve svém příspěvku ČERNÁNÍ JEŠTĚ ZELENÉ SLUPKY OŘEŠÁKU ČERNÁNÍ SLUPKY NA JEŠTĚ NEDOZRÁLÝCH OŘEŠÍCH VLAŠSKÝCH OŘECHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Malinová.
pod černající slupkou jsou malí červíci,co je toho příčinou?Jaká je ochrana?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jaroslav Kesler.
Co je příčina černání a hniloba plodu ořechu Ořech se nevyloupne ale zčerná a zaschne na stromě a nespadne. Děkuji.
Sbírka zdravých orchidejí je určitě dobrý nápad. Může jít také o rostlinu určenou jako dárek nebo jen jako dekorace na stůl, kromě krásného květu musíte při výběru orchideje klást důraz na důležitější faktory:
Zatřeste s rostlinou. Jemně uchopte rostlinu v místě, kde se začíná dotýkat substrátu a jemně s ní zatřeste. Epifytické orchideje (Dendrobium, Cattleya, včetně Phalaenopsis, Oncidium a Brasavola) jsou obvykle zasazené v hrubé směsi kůry, uhlí, polystyrenových a dalších organických a anorganických materiálech. Pokud kořeny nejsou pevně přichyceny k nádobě, můžete jemně zvednout orchidej z nádoby a opatrně nahlédnout. Pokud jsou kořeny k nádobě pevně přichyceny, nikdy je netrhejte, nechcete přeci kořeny poškodit. Pokud několik kořenů v horní části z nádoby vylézají, je vše v pořádku. Pokud je orchidej nevhodně zalitá, ale zdravá, nic vám nebrání v jejím nákupu, jen s další zálivkou vyčkejte do okamžiku, kdy bude skutečně potřeba.
Zkontrolujte zdravé kořeny. Kořeny jsou nejdůležitější částí rostliny orchideje. Kořeny orchideje jsou vysoce specializované orgány, které umí rychle přijímat vodu a dokonce i provádět fotosyntézu. V případě epifytických orchidejí jsou navrženy tak, aby byly schopny lpět na nerovném povrchu a ukotvit rostlinu vysoko na stromě. Zdravý kořen orchideje má v suchém stavu světle zelenou barvu a v době, když je zalitý, má tmavě zelenou barvu. Kořeny orchidejí by měly mít dlouhé výhonky, na konci lesklé a špičaté. Čím delší výhonek, tím zdravější rostlina. Odumřelé kořeny orchideje jsou svraštělé, a když jsou suché, tak bílé. Rostlina s odumřelými kořeny zajde.
Zkontrolujte listy. Toto je obtížné téma k řešení, protože je mezi orchidejemi spousta druhů a variant. Některé mají listy tenké, zatímco jiné je mají masité a ploché. Některé druhy orchidejí nemají listy vůbec a vypadají jako malé spleti kořenů. Obecně je však potřeba podívat se na listy, které jsou husté a lehce zbarvené do žluto - zelena, skoro jako zelené jablko. Listy, které jsou příliš zelené a lesklé znázorňují, že je rostlina přehnojena a stejně nebude kvést. Listy by měly být bez vad, zjevných nečistot a skvrn. Na závěr se ujistěte, že místo, ze kterého listy vyrůstají, není poničeno.
Zkontrolujte pahlíz. V zásadě existují dva druhy epifytických orchidejí. Ty, které rostou z jednoho rostoucího bodu (například Phalaenopsis), a ty, které rostou z plazivého oddenku (například Cattleya). Orchidejím s plazivým oddenkem může každý rok narůst čerstvý pahlíz s novými listy a květy. Pokud si kupujete tento druh, ujistěte se, že pahlíz je baculatý a tučný.
Ve svém příspěvku ČERNÁNÍ OŘECHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk.
Dobrý den.Mám velký problém s ořešákem,listy v pořádku plody na stromě černé.Děkuji za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jaroslav.
Ořechy po dozrání zůstanou na stromě a spadnou až v průběhu zimy. Dužinatý obal zčerná a změkne a z ořechu je obtížné obal odstranit. Jádro ořechu pod obalem shnije.Listy jsou zdravé. Tento stav se opakuje poslední dva roky. 50 m od tohoto ořešáku je druhý ořešák, stáří 75 let,je zdravý a dobře rodí.
Díky za radu
Pod pojem slivoně/švestky zahrnujeme takzvané pravé švestky (zašpičatělé modré), slívy (kulovité modré), mirabelky (zlatožluté a velké jen jako třešně) a renklódy (kulaté zelenožluté nebo červenomodré až hnědé). Všechny představují výtečné chuťové obohacení našeho jídelníčku i zdroj drahocenných složek.
Švestky patří k oblíbenému ovoci pozdního léta. Nejsou náročné, rostou ledaskde, dají se koupit za přijatelné peníze. Navíc se kromě skvělé chuti a pestrého využití v kuchyni mohou pyšnit i širokým léčebným působením.
Švestky pocházejí z Předního východu a jihoevropských zemí. V antické době byly slivoně hojně pěstovány, avšak za léčivý prostředek pro lidské zažívání byly už tehdy považovány jen švestky pravé. Ty mají také nejdelší trvanlivost a jsou nejlépe skladovatelné. Pokud necháváme modré plody vyzrát na stromě co nejdéle a nepodtrhneme je, vytvoří si vlivem slunečního záření mnohem více vitamínů. Pro svoje vlastnosti zdomácněly slivoně brzy také v zemích střední Evropy. Ve střední Evropě má pěstování švestky domácí – stromovité dřeviny nižšího vzrůstu – dlouhou tradici. I v České republice jde o nejčastěji pěstovanou a hodně ceněnou dřevinu. Švestka bývá součástí ovocných sadů, snadno se množí, je spíše teplomilná, proto se jí daří v mírném podnebí. Švestky dozrávají ke konci léta, tělo před zimou doslova nabíjejí energií a množstvím nezbytných vitamínů a minerálů. Významnou složkou švestek jsou i antioxidanty, bojující proti volným radikálům.
Švestky jsou plody stromu slivoně švestky, který patří do čeledi růžovitých. Jedná se o peckovice modré až fialové barvy s jemně nasládlou chutí. Jejich použití je velmi široké. Mohou se konzumovat čerstvé, sušené, konzervované nebo kompotované, vyrábějí se z nich povidla, plní se jimi knedlíky, buchty nebo koláče a velmi oblíbené jsou pro výrobu slivovice. Kromě toho mají řadu zdravotních účinků, a to nejen na náš organismus, ale i pleť a vlasy.
Spousta lidí si plete slivoň se švestkou. Slivoň je označení celé skupiny ovocných dřevin, mezi které patří právě i švestky. Dále se sem řadí slívy, mirabelky, pološvestky, renklódy, myrobalány a špendlíky. Pravé švestky se od pološvestek liší svým vzhledem – mají oválné a protáhlé plody zašpičatělé na obě strany. Pološvestky nejsou ani tak protáhlé, ani zašpičatělé a mají měkčí dužinu. Další rozdíl je patrný při srovnání pecek – švestky jdou velmi dobře od pecky, která je placatá, protáhlá a stejně jako plody špičatá na obě strany. Pološvestky jdou od pecky hůře, pecka je oválnější, kulatější a u stopky není špičatá. Barva plodů je fialová až purpurová. Švestka má širší šedou běl a šedohnědé až červenohnědé jádro, mírně lesklé.
Bobkovišeň je hustý keř dorůstající až do 4 m. Na svých dřevitých větvích nese velké vejčité listy, které jsou lesklé a mají tmavě zelenou barvu. Rostlina listy na podzim neshazuje a nese je po celý rok. Na dobrém stanovišti roste tak hustě, že dokáže zakrýt nevzhledný kout zahrady či nabídnout přes plot soukromí. Na přelomu jara a léta vykvétá svícovitými hroznovitými květy bílé barvy.
Bobkovišeň lékařská (Prunus laurocerasus), někdy nazývaná i střemcha vavřínolistá, pochází ze Středozemí, kde tvoří mohutné, až šestimetrové keře. U nás se aklimatizovala dobře, ale dorůstá nanejvýš do výšky dvou metrů. Tento keř každého okouzlí svými až 15 cm dlouhými tmavozelenými oválnými kožovitými listy.
Složená květenství jsou vzpřímená, drobné květy jsou bílé, voní po šeříku a mohou se objevit i na podzim. Po opylení nastupují lákavé plody – bobule, které jsou pochoutkou pro ptactvo, zpočátku mají červenou barvu, později černají. Pro člověka jsou nejedlé a konzumace semen z nezralých plodů může způsobit zažívací obtíže. Starší informace o jedovatosti zralých plodů nebyly správné.
Druhy
Etna je mezi bobkovišněmi tou nejelegantnější královnou. Její tuhé, kožovité listy jsou nápadně bronzové, když raší, a jejich barva přechází do teplého odstínu sytě smaragdově zelené. Mají zvláštní tvar – list je od řapíku vejčitý, ale k vrcholu se rozšiřuje a končí téměř naplocho. Tento konec je navíc zvlněný, takže celý keř působí velmi plasticky. Daleko lépe snáší zimní oslunění než jiné druhy, a tak zůstává sytě zelený. Pokud se objeví složená květenství, jsou vzpřímená, drobné květy jsou bílé, voní po šeříku a mohou se objevit i na podzim. Po opylení se tvoří lesklé černé plody (nejedlé), avšak tato odrůda kvete málo.
Caucasica má podlouhlé, sytě až tmavě zelené lesklé kožovité listy. Větve rostou vzpřímeně, zatímco listy se horizontálně sklánějí. Složená květenství jsou vzpřímená, drobné květy bílé, vonící po šeříku, často se objevují i na podzim. Černé plody vypadají lákavě, jsou však nejedlé a pochoutkou jsou jedině pro ptactvo. V našich podmínkách se pokládá za jednu z nejvzrůstnějších a nejvhodnějších rostlin pro živé ploty, neboť dorůstá až 4 m.
Otto Luyken je jeden z nejotužilejších a nejoblíbenějších keřů. Jako snad jediný zatím přežil -29 °C bez jediného spáleného listu. Lesklé listy jsou podlouhlé, špičaté a kožovité, mají tmavě zelenou barvu. Větve i listy rostou vzpřímeně, přestože se keř rozrůstá hlavně do šířky. Je tak ideální k použití jako půdopokryvný do stinných míst nebo jako podrost pod stromy.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Vaše kalanchoe se latinsky jmenuje Kalanchoe blossfeldiana. Kalanchoe není pro lidi jedovatá. Větší problém ovšem kalanchoe představuje pro zvířata. Obsahuje totiž srdeční glykosidy, které jsou toxické pro mnoho zvířat. V některých částech světa, kde kalanchoe rostou divoce ve volné přírodě, jsou často hlášeny otravy hospodářských zvířat, přičemž jejich smrt je obecně kvůli vlivu glykosidů na jejich srdce. Květy kalanchoe obsahují mnohem více glykosidů, než kterékoliv jiné části rostlin, takže většina hospodářských zvířat se otraví, když je rostlina v plném květu. V našich podmínkách je kalanchoe pěstována v zahradách nebo v květináčích, spíše než na pastvinách, takže rostlina nepředstavuje významné riziko pro hospodářská zvířata. Domácí zvířata jsou však v ohrožení.
Vzhledem k tomu, že kalanchoe je běžná pokojová rostlina, je třeba chránit domácí zvířata před otravou. Toho se nejlépe dosáhne, když jsou rostliny nepřístupné pro psy, kočky a ptáky, protože dokonce i jen trochu květů může poškodit vašeho domácího mazlíčka. Je prokázáno, že tele zemře po snědení 7 gramů květů na 1 kg tělesné hmotnosti, ale smrtelná dávka pro menší zvířata není přesně známa. Během několika hodin po požití rostliny se u zvířete může spustit slintání průjem a bolesti žaludku. V případě, že zvíře pozřelo značné množství kalanchoe, tak tyto příznaky doplní i zmíněné srdeční účinky. V takovém případě je nejlepším řešením, co nejdříve dostat zvíře k veterináři. Existuje lék na tyto stavy, a veterinář zároveň může poskytnout symptomatickou a podpůrnou pomoc.
Opadavý keř, až přes 10 m vysoký, často s více kmeny. Borka zprvu hladká, tmavošedá, později tmavošedá a brázditá. Pupeny stopkaté, červenohnědé, lepkavé. Listy střídavé, řapíkaté, okrouhlé, v mládí lepkavé, na vrcholu tupé nebo vykrojené, na bázi klínovité, na okraji zubaté. Květy se rozvíjí před rašením listů, jsou jednodomé, samčí uspořádány v jehnědách po 2 až 5. Jehnědy jsou až 12 cm dlouhé, štíhlé, převislé, samčí květy převážně 4četné, se 4 tyčinkami. Samičí květy rostou jen asi v 5 mm dlouhých jehnědách, které jsou červené, stopkaté, v době zralosti dřevnatějící a vytvářející typické, asi 15 mm velké šištice vytrvávající na stromě obvykle až do jara dalšího roku. Plodem jsou ploché, úzce křídlaté nažky. Keř kvete v únoru až dubnu.
Olše lepkavá začíná plodit ve věku asi 12 let a dožívá se až 100 let. Je to jedna z mála našich dřevin, které na promáčených půdách vytvářejí vzdušné (chůdovité) kořeny. V kořenových hlízkách olše žijí v symbióze plísně, které jsou schopny vázat vzdušný dusík a obohacovat jeho sloučeninami půdu.
Roste v lužních lesích, bažinách, březích, prameništích, na půdách vlhkých až bahnitých, zaplavovaných, hlubokých, humózních, hlinitých, jílovitých, nevápnitých.
Využití má i v léčitelství, kde se sbírá list (Folium alni), občas i kůra (Cortex alni), obojí brzy zjara. Suší se ve stínu, při umělém sušení za teplot do 40 °C. Droga obsahuje třísloviny, atrachinony, fytosteroly, flavonoidy a látky triterpenové a fenolové. Olše působí fytoncidně (antibakteriálně) a svíravě, užívá se při nachlazení, zánětu horních cest dýchacích nebo mandlí (ve formě kloktadla), při průjmech, střevních zánětech, zevně na špatně se hojící rány, spáleniny nebo bércové vředy. Tinktura z kůry působí proti stafylokokům, proti Escherichia coli, Bacillus subtilis i proti některým prvokům. Spaní na olšovém listí mívá příznivé účinky při revmatismu, stejně jako koupele končetin v odvaru z olistěných olšových větévek. Rozmačkané čerstvé listy hojí vředy a popraskané bradavky kojících žen. Listy i kůra se podávají nejčastěji ve formě vařeného odvaru.
Olše se vysazuje podél břehů, které zpevňuje. Hodí se i k osázení průmyslových oblastí, neboť snáší dosti znečištěné ovzduší. Bývá často pěstována v parcích v několika okrasných kultivarech s listy žlutými, skvrnitými, dřípenými. Olšové, za sucha načervenalé dřevo je měkké, lehké, ne příliš pružné a velmi odolné vodě.
V naší poradně s názvem PREVISLE MUSKATY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna Vodrážkoaá.
jaké polopřevislé převislé muškáty si koupit které vic kvetou,plnokvěté nebo jednoduché?Které vic kvetou?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Plnokvěté jsou hezčí na pohled z blízka, ale nevytvoří moc dlouhé květopády. Z dálky jsou lepší jednoduché muškáty, protože bujně rostou a množství květů obalí jejich dlouhé šlahouny a to pak vytváří opravdu dlouhé převislé květopády. Skvělé jsou jejich kombinace v jednom květináči. Například jednoduchý bílý s plnokvětým červeným.
Staré švestky jsou na českých zahradách velmi časté. Mnoho z nich bylo vysazeno před desítkami let a během času vyrostly do velké výšky. Typickým problémem těchto stromů je, že plody rostou především na vrcholových větvích, zatímco spodní část koruny postupně ztrácí vitalitu.
Na jedné zahradě jsme měli právě takový strom. Švestka byla stará přibližně třicet let a její výška přesahovala sedm metrů. Sklizeň byla obtížná a většina plodů zůstávala na stromě.
Místo radikálního řezu jsme zvolili postupnou obnovu rozdělenou do několika let. Tento postup se ukázal jako výrazně bezpečnější než jednorázový zásah.
První rok
V první sezoně jsme odstranili pouze několik nejstarších větví. Cílem bylo snížit hustotu koruny a umožnit lepší přístup světla do jejího středu.
Současně jsme mírně snížili výšku stromu, ale pouze na několika místech. Velké větve jsme nechali zatím bez zásahu.
Druhý rok
V další sezoně bylo možné pozorovat první změny. Strom vytvořil několik nových výhonů a začal postupně obnovovat plodný obrost.
V tomto roce jsme odstranili část vlků a upravili tvar koruny. Zásah byl stále poměrně mírný.
Třetí rok
Ve třetím roce už byla koruna výrazně přehlednější. Plody se začaly objevovat i na nižších větvích a sklizeň byla výrazně jednodušší.
Ukázalo se, že postupná obnova je u starých švestek často nejlepší řešení.
Ve svém příspěvku JAK OSTRIHAT ZAHRADNI JUKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Valeria fojtik.
Dobry den potrebuji poradit s jukou .Mam 2stromy krasne kvetou letos maji 8 kvetu rostou jak do vysky tak do sirky.maji zhruba 3 - 4 m a potrebuji ji zkratit .je mozne je uriznout od zeme 1m? Poroste dal? Pri zmene pocasi a hlavne vetru a ze to tady fouka aby nam nespadla na barak.Nebo je mozne je presadit, nevim jak hluboko maji koreny. Dekuji Val. Anglie
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Valeria.
Fotka na dotaz jak ostrihat juku a zkratit kmen je li to mozne
FAQ – hloubka kořenů thuje, kořenový systém a živý plot
Jak hluboké kořeny má thuje?
Hloubka kořenů thuje je u běžného živého plotu nejčastěji přibližně 20 až 60 cm, podle stáří, půdy a zálivky.
Nejdůležitější ale není jen hloubka. Túje má mělký vláknitý kořenový systém, který se rozrůstá hlavně do stran. Proto může dobře držet v půdě, ale zároveň rychle trpí suchem v horní vrstvě. U starších rostlin mohou jít některé kořeny níže, ale většina jemných přijímacích kořenů zůstává poměrně mělko.
Mají túje invazivní kořeny?
Túje většinou nemají invazivní kořeny v agresivním smyslu, ale jejich hustá mělká kořenová síť může překážet.
Kořeny tújí obvykle aktivně neničí pevné základy jako mohutné stromy, ale v úzkém pásu u plotu, chodníku nebo zídky umí vytvořit problém. Berou vodu, zaplní horní vrstvu půdy a ztíží pozdější rytí nebo opravy. Prakticky tedy nejsou extrémně nebezpečné, ale potřebují prostor.
Poškodí kořeny tújí základy domu?
Kořeny tújí běžně nepatří mezi hlavní ničitele základů, ale u domu je lepší sázet s rozumným odstupem.
Riziko roste tam, kde je stará drenáž, praskliny, špatný zásyp nebo trvale vlhké spáry. Túje nehledá beton, ale hledá vodu, vzduch a prostor. Pokud máte u domu okapový chodník, hydroizolaci nebo drenáž, nechte si přístup na údržbu. Bezpečný odstup je levnější než pozdější oprava přes vzrostlý živý plot.
Jak daleko sázet túje od plotu?
Túje sázejte od plotu tak, aby zůstal prostor na kořeny, šířku koruny i stříhání, ne jen na sazenici.
Přesná vzdálenost záleží na odrůdě a plánované výšce, ale častou chybou je výsadba těsně k hranici. Malá sazenice vypadá nevinně, za několik let ale potřebuje místo. Myslete na to, že živý plot se bude rozšiřovat a budete ho muset stříhat. Údržbový prostor je u tújí stejně důležitý jako samotná hloubka kořenů.
Jaké kořeny mají tůje?
Tůje mají mělké, husté a vláknité kořeny, které se rozprostírají hlavně v horní vrstvě půdy.
Nejde obvykle o jeden hluboký kůlový kořen. Spíš o síť jemných kořínků a několika silnějších bočních kořenů. Díky tomu túje dobře využívá vláhu po dešti, ale zároveň je citlivá na vyschnutí povrchu. Pokud je půda tvrdá, suchá nebo přehřátá, kořenový systém thuje začne rychle trpět.
Rostou kořeny tújí víc do hloubky, nebo do šířky?
Kořeny tújí rostou prakticky víc do šířky než hluboko dolů, hlavně u živých plotů.
Proto se při výsadbě doporučuje spíš širší rýha než zbytečně hluboká jáma. Kořeny potřebují měkký prostor do stran, aby se mohly rozrůstat mimo původní bal. Když narazí na tvrdý jíl, stavební zásyp nebo betonové omezení, růst se zpomalí. Šířka kořenové zóny je pro vitalitu tújí zásadní.
Pomněnkovec je krásná trvalka pocházející z lesů východní Evropy a severozápadní Asie. Svými velkými, okrouhle srdčitými listy tvoří zajímavý pokryv menších či větších ploch zejména kolem stromů, neboť koření mělce a silné kořeny kolem kmenů stromů pro něj nejsou konkurencí. Základní druh nese listy zelené, jemně plstnaté, zakončené výraznou špičkou.
Vykvétá v polovině jara na tenkých stoncích ve výšce kolem 20 až 30 cm. Tvoří nebesky modré, opravdu pomněnkové droboučké kvítky, které v husté výsadbě nabídnou překrásnou hru modravé a sytě zelené barvy v kombinaci se zdravými listy, a to po dobu necelých dvou měsíců. Netrpí chorobami ani na škůdce. Tato trvalka vynikne nejlépe vysazená ve větší mase. Sama od sebe se množí pomalu, stojíte-li tedy o hustý půdní pokryv, vysaďte již na počátku více rostlin do hustšího sponu, to znamená na metr čtvereční 5–6 rostlin. Listy plochu zakryjí brzy, ale kořeny s květními stonky rostou pomaleji.
Lodyhy vyrůstají do délky 15 cm z tmavého vřetenovitého kořene s 2 cm hrubým, šupinatým oddenkem. Jednoduché, drsně chlupaté lodyhy se větví až v květenstvích. Přízemní listy vyrůstají v trsu a řapíky mají 5 až 25 cm dlouhé. Srdčité čepele jsou na bázi hluboce vykrojené, na vrcholu protáhlé do špičky a mohou být veliké až 10 až 13 cm. Tvarově podobné, málo početné, střídavě vyrůstající lodyžní listy jsou drobnější, směrem vzhůru se jejich velikost i délka řapíku zkracuje a stávají se přisedlými. Všechny listy jsou vrásčité a porostlé tuhými chloupky.
Ne každý si brunneru oblíbí pro její květy. Hlavní atrakcí jsou totiž velké, srdčité listy, které mají nápadné vybarvení. Jsou v základu středně zelené, stříbřitě mramorované, takže původní zelená barva se objevuje jen při okrajích a jako nápadné žilkování. Odrůdy s barevnými listy dovedou pokrýt půdu za znatelně delší dobu než základní druh se zeleným olistěním, takže pokud si přejete vytvořit půdní pokryv rychle, vysaďte na určené místo více rostlin nepříliš daleko od sebe.
Během dubna a května se v porostu začínají objevovat nádherně modré pětičetné květy, které vyrůstají ve svazcích po několika. Květy s krátkými stopkami bývají 4 mm velké a rostou v řídkých vijanech s dlouhými vřeteny. Oboupohlavné květy mají vytrvalý kalich s kopinatými lístky nahoře zahrocenými. Modrá až modrofialová široce kolovitá koruna je v ústí korunní trubky žlutá a má bílou šupinatou pakorunku. Tyčinky s prašníky nevyčnívají z korunní trubky a jsou s ní v polovině srostlé. Spodní semeník má jednu čnělku s bliznou.
