Rychlá odpověď: Blýskavku (Photinia) je nejlepší stříhat na jaře a znovu během léta. Pravidelný řez podporuje tvorbu nových výhonů s typickými červenými listy a pomáhá zahustit živý plot. Pozdní řez na konci léta nebo na podzim se nedoporučuje, protože mladé výhony mohou být poškozeny zimními mrazy.
Blýskavka, známá také pod latinským názvem Photinia, patří mezi nejpopulárnější stálezelené keře používané pro živé ploty. Zahradníci ji mají rádi hlavně kvůli výrazným červeným mladým listům, které na jaře vytvářejí velmi dekorativní efekt.
Aby ale rostlina opravdu vytvořila hustý živý plot a pravidelně tvořila nové červené výhony, je potřeba vědět, kdy a jak ji správně stříhat. V tomto článku si ukážeme nejen praktický postup řezu, ale také množení řízky, zkušenosti z českých zahrad a nejčastější chyby při pěstování.
FAQ – často kladené otázky
Kdy stříhat blýskavku
Blýskavku (Photinia) je nejlepší stříhat na jaře a případně znovu během léta. Pravidelné stříhání blýskavky podporuje růst nových výhonů a tvorbu typických červených listů.
Hlavní řez se obvykle provádí v březnu nebo dubnu, kdy rostlina začíná růst. Druhý lehký řez je možné provést v květnu nebo červnu, případně ještě jednou v červenci. Po srpnu se už stříhání Photinia nedoporučuje, protože nové výhony by nestihly vyzrát před zimou. Pokud chcete hustý živý plot, je důležité provádět pravidelný jarní řez.
Jak množit blýskavku
Nejjednodušší způsob množení Photinia je pomocí řízků. Množení blýskavky řízky umožňuje získat nové rostliny z mladých výhonů.
Řízky se odebírají z mladých zdravých výhonů, které mají délku přibližně 10 až 15 centimetrů. Spodní listy se odstraní a řízek se zapíchne do lehkého substrátu. Pokud je substrát stále mírně vlhký, začnou se během několika týdnů vytvářet kořeny. Tato metoda množení Photinia je poměrně spolehlivá a používá ji mnoho zahradníků.
Jak rychle roste blýskavka
Blýskavka patří mezi poměrně rychle rostoucí keře. Photinia Red Robin může za rok vyrůst přibližně o 30 až 60 centimetrů.
Rychlost růstu závisí především na stanovišti a kvalitě půdy. Na slunném místě s dostatkem živin roste rostlina mnohem rychleji než ve stínu. Pokud je živý plot pravidelně stříhán, vytváří více postranních větví a působí hustším dojmem. Správná péče o živý plot z Photinia tedy výrazně ovlivňuje jeho vzhled.
Proč blýskavka nemá červené listy
Červené listy se objevují hlavně na mladých výhonech. Pokud rostlina nevytváří nové výhony, mohou být listy převážně zelené.
Nejčastější příčinou bývá nedostatek řezu nebo nedostatek slunečního světla. Když se provede jarní řez blýskavky, rostlina obvykle začne vytvářet nové výhony s červenými listy. Důležitou roli hraje také kvalita půdy a hnojení. Pokud má Photinia Red Robin dostatek živin a světla, červené listy se objevují pravidelně.
Jak zahustit živý plot Photinia
Hustotu živého plotu lze výrazně zvýšit pravidelným zkracováním vrcholových výhonů. Stříhání živého plotu Photinia podporuje tvorbu nových větví.
Když se vrchol výhonu zkrátí, rostlina začne vytvářet několik postranních větví. Ty postupně zaplní prázdná místa v živém plotu. Pokud chcete opravdu hustý plot, je dobré provádět tvarovací řez alespoň jednou nebo dvakrát ročně. Důležitý je také dostatek světla a živin v půdě.
Jak daleko od sebe sázet blýskavku
Při zakládání živého plotu se blýskavka obvykle vysazuje ve vzdálenosti přibližně 60 až 80 centimetrů.
Přesný rozestup závisí na velikosti sazenic a na tom, jak rychle chcete vytvořit souvislý živý plot. Menší ro
V naší poradně s názvem BÍLEJ POVLAK ZEMINY U ORCHIDEI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana.
Prosím o radu na substrátu na orchidejí mám bílý povlak co s tím. Dočetla jsem se že je to častou zálivkou já zaléváme 1krat týdně je to moc,? Děkuji za odpověď
Vesecká
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Vaše orchidej má bílou plíseň. Plísně potřebují ke svému životu vlhko a to přichází z vaší zálivky. Pravděpodobně máte substrát s větší schopností nasáknout vodu. Proto bude stačit zalévat jednou za dva až tři týdny. Zde je návod, co dělat:
Odstraňte všechen substrát s povlakem. Aby se zabránilo šíření choroby, pak použijte sprej proti plísním Fugispray bezchlórový. Zde je jeho cena: https://www.zbozi.cz/hledan…
Roztok aplikujte na místa odkud byl odebrán plesnivý substrát. Při rozsáhlé kontaminaci je možné roztok nalít do celého substrátu v rámci zálivky v ředění jedna lžíce na 3 litry vody. Rostlině to neublíží. Pokud nemáte fungispray, pak do postižené oblasti nalijte v plné síle peroxid vodíku z lékárny. Opakujte každé 2 až 3 dny, dokud se nezastaví jeho šumění.
Komule Davidova se stříhá brzy na jaře, nejčastěji během března. Jarní řez komule Davidovy podporuje tvorbu nových výhonů, na kterých se během léta objevují květy.
Ideální je období, kdy už nehrozí silné mrazy, ale rostlina ještě nezačala intenzivně růst. Pokud je jaro chladnější, může se řez motýlího keře posunout na začátek dubna. Důležité je nečekat příliš dlouho, protože pozdní zásah může mírně zpozdit kvetení.
Může se komule stříhat na podzim
Podzimní řez komule Davidovy se obecně nedoporučuje. Komule se stříhá na jaře, protože podzimní zásah může zvýšit riziko poškození mrazem.
Když se keř zkrátí na podzim, nové výhony nestihnou vyzrát a během zimy mohou snadno namrznout. Proto je bezpečnější provádět řez komule Davidovy až na jaře, kdy se rostlina připravuje na nový růst.
Jak moc se má komule zkrátit
Komule Davidova snáší poměrně silný řez. Větve se obvykle zkracují na výšku asi 30 až 50 centimetrů nad zemí, aby vznikly silné nové výhony.
Takový silný jarní řez komule podporuje růst mladých větví, na kterých se tvoří květenství. Pokud se provede jen slabé zkrácení, může keř vytvářet dlouhé pruty s menším množstvím květů. Proto se při řezu motýlího keře vyplatí nebát se razantnějšího zásahu.
Proč komule po řezu nekvete
Pokud komule po řezu nekvete, bývá nejčastější příčinou nedostatek slunce nebo příliš pozdní řez. Komule Davidova potřebuje plné slunce, aby vytvořila velké množství květů.
Někdy může být problém také v tom, že byl řez komule proveden příliš pozdě na jaře. Rostlina pak nestihne vytvořit dostatečně silné výhony. Důležité je také zajistit dostatek vláhy během horkého léta.
Co se stane když komuli nestříhám
Pokud komule Davidova není pravidelně stříhaná, začne postupně vytvářet stále více starého dřeva. Komule bez řezu pak kvete méně a květy se objevují pouze na koncích dlouhých větví.
Takový keř může dorůst do velké výšky, ale jeho kvetení bývá slabší. Pravidelný jarní řez komule Davidovy proto pomáhá udržet rostlinu kompaktní a podporuje bohaté kvetení.
Kdy stříhat komuli po zimě
Po zimě se komule obvykle stříhá v březnu nebo začátkem dubna. Tento termín umožňuje rostlině rychle reagovat a vytvořit nové výhony.
Pokud byla zima velmi chladná, je dobré počkat, až pomine riziko silných mrazů. Řez komule po zimě by měl být proveden v období, kdy se začínají objevovat první známky jarního růstu.
Lze komuli ostříhat v únoru
Řez komule v únoru je možný pouze v teplejších oblastech, kde už nehrozí silné mrazy. Obvykle je ale bezpečnější počkat alespoň do března.
Pokud by po řezu přišel silný mráz, mohl by poškodit
V naší poradně s názvem ORCHIDEJE DRUHY A PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdena Čápová.
na orchidei se mi nespustil květ,ale vyrostli mi tam asi 4 lístky,asi sazenička,co s tím mám udělat
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Nechte ji povyrůst a až bude mít dostatek vzduchových kořenů, tak ji můžete odstřihnout a přesadit. Tvorbu vzduchových kořenů můžete podpořit častým sprchováním rostliny a dostatkem světla po celý den.
Výsadba sazenic vinné révy se podstatně liší od výsadby keřů a stromků. Vysazovat můžeme na podzim od konce října do konce prosince (půda nesmí být zamrzlá) nebo na jaře po rozmrznutí a oschnutí půdy do poloviny května. Kontejnerované sazenice je možné vysazovat celý rok.
Před výsadbou zvolíme vzdálenost jednotlivých keřů od sebe, a to od 90 do 150 cm – podle způsobu vedení. Poté připravíme jamku pro výsadbu o rozměrech 40 x 40 cm a hloubce 50 cm, dno jamky dobře prokypříme, dáme několik lopat dobré ornice a rozleželého kompostu. Do jamky můžeme nasypat i hnojivo na vinnou révu. Sazenici vyklopíme z kontejneru, vložíme do jamky a zasypeme, tak aby byl kořenový bal zároveň s vrchem okolní zeminy. Pozor, abyste sazenici nedali hlouběji. Poté sazenici důkladně zalijeme. K takto připravené sazenici vložíme jako oporu bambusovou (nebo jinou) opěrnou tyčku a révu vyvazujeme. Při intenzivním ošetřování mohou výhony sazenic již v prvním roce narůst do délky 1–2 m. Z takového výrůstku je pak možné vytvořit v následujícím roce kmeny vysoké 80–90 cm. V této výšce je poté možné vytvořit tažně, které ponesou úrodu.
Univerzální prostředek pro ochranu proti chorobám vinné révy je přípravek Kvadris, který se aplikuje po odkvětu dle návodu. Vinná réva se v dalších letech přihnojuje Cereritem na začátku sezony a hnojivy s obsahem draselné soli v průběhu sezony.
Velkým rizikem při zasílání poštou je zaschnutí či poničení sazenic při přepravě. Balové rostliny vyjmeme ze sáčku, vytřepeme zeminu a namočíme sazenice přes noc do vody.
V naší poradně s názvem PŘESAZOVÁNÍ ORCHIDEÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslava Cromá.
V návodu jsem se nedočetla co s kořeny které jsou nad substrátem. Mám je ostřihat nebo je ponechat tak jak původně byly? Děkuji za radu. Přeji hezký den.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Kořeny nestříhat. Orchideím nevadí, když mají kořeny odkryté na vzduchu.
Když „provětrávací“ prevence nestačí - jakými „zbraněmi“ teď musíme zasáhnout proti houbovým chorobám?
Z toho, co jsem uvedla o sprchávání jako důsledku srážek v době kvetení vyplývá, že takzvaně „do květu“ bychom aplikovat postřiky raději neměli. Po odkvětu a v době vegetace vůbec je nutné pravidelně kontrolovat zdravotní stav révy a to podle vývoje počasí vyhledávat příznaky buď peronospóry (pokud je počasí deštivé) nebo příznaky padlí (pokud je sucho). Aplikovat přípravky proti těmto dvěma chorobám doporučuji drobným pěstitelům podle výskytu příznaků. Sice existují signalizační postupy, jak vývoj chorob v daném čase předpovídat, ale jsou značně náročné. Tak náročné, že ti, kteří je ovládají, je poskytují profesionálním vinařům jako placenou službu. Avšak drobný pěstitel si jistě najde chvíli na to, aby vinici pravidelně procházel, a příznaky výskytu houbových chorob jistě najde včas.
Pokud byl chemický zásah proti houbovým chorobám před květem proveden přípravkem s preventivním účinkem, je možné použít přípravky kontaktní. Proti peronospoře použijeme opět přípravky na bázi mědi, např. FOLPAN, CUPROXAT, či DITHANE, proti padlí např. KUMULUS, KARATHANE nebo CABRIO TOP.
Po odkvětu je však nutné vzít v úvahu možnost výskytu další houbové choroby a tou je šedá hniloba, dříve zvaná plíseň šedá, latinsky Botrytis cinerea. Ta škodí především na květenstvích a později především na hroznech. Květenství mohou zasychat a upadat. Působení plísně šedé známe nejvíce z doby, kdy hrozny zrají. Projevuje se hnilobnými skvrnami na bobulích, které jsou touto plísní napadané postupně - nejprve uvnitř hroznu (kde je déle vlhko) až k povrchovým bobulím, což je nebezpečné hlavně u odrůd s hustým hroznem. Takto napadené hrozny se nehodí ke sklízení. Toto houbové onemocnění je pro pěstitele pohromou - není závislé na teplotě, k jejímu zdárnému rozvoji stačí dostatek vlhkosti. Proto zůstává nepřítelem révy i na podzim, v září či říjnu – tedy pokud prší. Nicméně boj s plísní šedou je nutné začít již po odkvětu, proto se o tom zmiňuji už teď. Kromě preventivního kvalitního provedení všech zelených prací doporučuji v tomto případě určitě provést také preventivní chemické ošetření po odkvětu, například přípravkem MELODY COMBI. Zde je vidět bobule uvnitř hroznu napadené plísní šedou:
Doposud jsme se zabývali houbovými chorobami a v březnu jsme také věnovali pozornost bakteriálním a fytoplazmatickým onemocněním. Existují však ještě další révové choroby...
Systematicky jsou zařazené do skupiny „viróz“ a virům podobných mikroorganizmů, nazývaných „viroidy“ a „virózám podobná onemocnění“. Jsou způsobovány původci tak drobnými, že ani nemají buňky. Viry jsou tvořeny DNA s
Ve svém příspěvku BÍLEJ POVLAK ZEMINY U ORCHIDEI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana.
Prosím o radu na substrátu na orchidejí mám bílý povlak co s tím. Dočetla jsem se že je to častou zálivkou já zaléváme 1krat týdně je to moc,? Děkuji za odpověď
Vesecká
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdena.
Dobry den chci se zeptat co delat ze vzdusnymi koreny u orchidei mam jich tam hodne kvety nerostou jen ty koreny
Dekuji
Je jasné, že ve vlastním zájmu si máme sazenice raději kupovat, pokud nezvládáme štěpovat si je sami. Ale stejně, jak bychom vyrobili sazenice pravokořenné?
Naši předkové nařezali na jaře réví (asi tak dvouoké řízky), zapíchli je do půdy a hotovo. Samozřejmě, že množit révu takovýmto způsobem možné je. Otázkou je procento úspěšnosti, asi moc vysoké nebude. Když vezmeme v potaz to, co o výrobě štěpovaných révových sazenic víme, dalo by se stručně říci, že postup výroby pravokořenných sazenic bude podobný jako u sazenic štěpovaných, s tím rozdílem, že se nebude nic roubovat. Stručně řečeno, působením vyšších teplot v předjaří je možné donutit dvou až tříoké řízky (upravené tak, že jsou ponechána pouze horní očka, zatímco další očka jsou odstraněna), aby na patě vytvořily kalus /= hmota vzniklá při srůstu/. Když se sazenice otuží, zasadí se do půdy, aby během roku z kalusu vyrostla kořenová soustava – stejně jako v běžné révové školce. Mnoho místa v této fázi nepotřebují, takže je můžeme vkládat do půdy poměrně nahusto. Pochopitelně se však během roku musíme starat o jejich zdravotní stav.
Musím však varovat: takovýto způsob množení lze použít jen tam, kde se v minulosti dlouhodobě réva nepěstovala. Pokud by se mšička révokaz někdy v minulosti na takové lokalitě vyskytovala, pouze si ji takovýmto způsobem namnožíme. I když na druhou stranu chápu, že drobní pěstitelé často mají svou pěstitelskou hrdost, že dokáží totéž, co profesionální školkaři. A také třeba touží po některé odrůdě, jejíž sazenice se běžně neprodávají a právě soused ji na zahradě má. Já osobně bych ale do takových pokusů nešla.
Ve svém příspěvku CHOROBY SAZENIC RAJČAT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana Trnková.
Dobrý den,mám sazenice rajčat doma vypěstovaných ze semínek.Již mají 3patra listů a na posledním patře se začali kroutit nové výhonky a zdá se,že nerostou jak by měli.Kroutí se jen nové výhonky,spodní listy jsou v pořádku.Sázela jsem do země pro osivo koupené v zahradnictví.
Na listech není vidět žádný škůdce.Může mi někdo poradit?
Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Petr Langmaier.
Paní Trnková, mám ten samý problém, je to jak přes kopirák
Ano, aronii lze radikálně seříznout u země, ale je to zmlazovací řez s dočasným výpadkem úrody. Tento postup volte jen u silně přestárlého keře.
Pokud provedete úplné seříznutí, aronie obvykle obrazí z báze, protože má silný kořenový systém. První rok ale počítejte s minimální nebo nulovou sklizní. Radikální řez aronie je vhodný u keřů starších 10 let, které téměř neplodí. V suchých podmínkách nebo na lehké půdě může být regenerace pomalejší, proto je někdy lepší rozložit zmlazení do dvou sezón.
Proč aronie po řezu jeden rok skoro neplodí?
Po silnějším řezu aronie investuje energii do růstu nových výhonů, nikoli do plodů. Dočasný pokles úrody je běžná reakce.
Když odstraníte větší část plodného dřeva, keř musí nejdříve vytvořit náhradní výhony. Řez aronie a úroda spolu souvisejí s časovým odstupem – plná plodnost se často vrací druhý rok po zásahu. Pokud byl řez proveden koncem zimy a keř má dostatek vláhy, návrat bývá rychlý. Důležité je nepodlehnout panice a nezasahovat znovu příliš brzy.
Můžu stříhat aronii v únoru?
Ano, únor je vhodný termín, pokud nejsou silné mrazy. Kdy stříhat aronii záleží hlavně na počasí.
Ideální je období těsně před rašením. Pokud teploty neklesají hluboko pod -10 °C, únorový řez je bezpečný. Výhodou je, že keř je bez listí a struktura je přehledná. Vyhněte se řezu při promrzlé půdě nebo při extrémních mrazech, kdy by mohlo dojít k poškození řezných ploch.
Jak poznám, které výhony jsou staré a mám je odstranit?
Staré výhony aronie jsou tmavší, silnější a málo obrůstají. Stáří výhonů je klíčové pro plodnost.
Jednoleté výhony jsou světlejší a pružné, zatímco 5letý a starší výhon má tmavou kůru a méně postranních větví. Pokud vidíte silnou větev s minimem mladých výhonků, je to kandidát k odstranění. Jak stříhat aronii správně znamená rozlišovat stáří dřeva a postupně nahrazovat staré větve mladšími.
Kolik hlavních výhonů má mít plodící keř?
Ideální počet hlavních výhonů u aronie je přibližně 8–12 kusů různého stáří. Tento rozsah podporuje stabilní plodnost.
Příliš málo výhonů může omezit úrodu, příliš mnoho způsobí zahuštění a menší plody. Udržovací řez aronie spočívá v každoročním vyrovnávání počtu větví. Důležité je, aby mezi výhony byl prostor pro světlo a proudění vzduchu. Rovnováha mezi mladými a středně starými větvemi je zásadní.
Je lepší jarní nebo podzimní řez aronie?
Ve většině českých podmínek je vhodnější jarní řez aronie. Podzimní zásah může zvýšit riziko poškození mrazem.
Na jaře je keř ještě v klidovém stavu a rychle reaguje novým obrůstem. Podzimní řez aronie může vést k zaschnutí řezných ploch během zimy, z
Ve svém příspěvku CHOROBY SAZENIC RAJČAT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana Trnková.
Dobrý den,mám sazenice rajčat doma vypěstovaných ze semínek.Již mají 3patra listů a na posledním patře se začali kroutit nové výhonky a zdá se,že nerostou jak by měli.Kroutí se jen nové výhonky,spodní listy jsou v pořádku.Sázela jsem do země pro osivo koupené v zahradnictví.
Na listech není vidět žádný škůdce.Může mi někdo poradit?
Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Veselý Stanislav.
Dobrý den,
mám ten samý problém s kroucením horních listů, neboli celých špiček.
Málé příznaky jsem již pozoroval při koupi sadby. Domníval jsem se, že je to způsobeno změnou prostředí, či přechodem sadby na jiné podmínky. Rostliny sice rostou, ale ono kroucení listů na špičkách přetrvává. Nevím co s tím ! Celkový vzhled rostlin není to správné "ořechové". Jsem z toho zklamaný.
Prosím o radu.
Děkuji Veselý.
Názory na to, jak pěstovat medvědí česnek se různí. Někdo doporučuje bylinu pěstovat ze sazenic, jiný tvrdí, že lepší je využít jeho cibulek. Sazenice je možné vysadit zhruba v období března – dubna. Pokud jich bude více na jednom místě, měly by být od sebe zhruba deset až dvacet centimetrů. Pěstování medvědího česneku ze sazenic se ale nemusí povést, cibulky totiž mohou zaschnout, nebo shnít v závislosti na tom, jak často jsou zalévány. Úroda ze sazenic medvědího česneku bude navíc až za rok (jak vyplývá z předchozích odstavců, protože medvědí česnek kvete a plodí na jaře).
Lepší výsledky jsou s pěstováním medvědího česneku z cibulek. Ty se sázejí na podzim, rostou pak v době, kdy je země více vlhká, a tak je mnohem větší pravděpodobnost, že se česnek ujme. Cibulky se do země sázejí v trsech (jeden trs by mělo tvořit minimálně deset cibulek). Při sázení by nad cibulkami mělo být zhruba pět centimetrů hlíny.
Medvědí česnek je možné vypěstovat i na balkoně, ale v takovém případě nebude sklizeň příliš velká.
V naší poradně s názvem PESTOVANI ORCHIDEE PHALAENOPSIS se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Simi.
Dobry den k vanocum jsem dostala krasne kvetouci orchidei phalaenopsis dala jsem ji na okno na jizni stranu do ted bylo vse v poradku kvety byly plne sily a krasne ale dnes rano jsem se na ni podivala a kvety jsou vsechny zvadle mekke a bez pevnosti vubec nevim co se stalo prosim poradite mi nekdo snazila jsem se neco najit ale bohuzel bez odpovedi na mou otazku nerada bych o ni prisla a nevim co delam spatne dekuji simi
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Jestli jste již orchidej zalévala, tak zřejmě došlo k převlečení a kořeny napadla hniloba - rostlina umírá s velmi malou šancí na přežití. Pokud jste ještě od té doby, co ji máte, nezelévala, tak je rostlina suchá a bude třeba ji na 10 minut ponořit do větší nádoby s odstátou vodou. Když to uděláte rychle, tak je velká šance na záchranu. Další možností je, že rostlina nastydla během cesty pod váš vánoční stromeček. Zde bude třeba vyčkat, jestli znovu obrazí a za několik let znovu vykvete. Nejlépe se příčina takového zvadnutí dá určit jen při vizuální kontrole rostliny, proto ji zkuste vzít do oblíbeného květinářství a pokuste se s jejich pomocí rostlinu zachránit.
Než ze sazenic vznikne první víno, trvá to i několik let. Sazenice se prvně naštěpují, rok trvá, než se vypěstují, další dva až tři roky, než začne vinný keř plodit. Pak ještě pár měsíců víno kvasí, čistí se a zraje. Takže první víno je ze sazenic zhruba po pěti letech.
Jaké odrůdy vybrat? A jaké odrůdy jsou nejlepší pro malé pěstitele?
Dostáváme se k tématu, které tvoří náplň části vinohradnictví, zvané Ampelografie, což je obor zabývající se vlastnostmi jednotlivých odrůd. O ampelografii byla napsána řada odborných knih, které kromě popisu toho, jak keře vypadají, také uvádějí jejich požadavky na prostředí a na způsoby pěstování, a také charakteristiky jejich vín.
Kdybychom si chtěli udělat v odrůdách pořádek, mohli bychom je rozdělit např. podle barvy slupky na odrůdy bílé, červené a modré, nebo podle využití na odrůdy moštové a stolní. Ale mnohem zajímavější je podívat se na to, jak dlouho se pěstují na našem území a jak se k nám dostaly. Některé jsou u nás domovem již několik staletí. Patří k nim odrůdy z rodiny Burgundských (dnes podle legislativních dohod správně zvané odrůdy Rulandské), jež k nám opravdu dovezl Karel IV., kterému můžeme děkovat za rozšiřování vinohradnictví v Čechách. Jiné odrůdy se k nám v minulosti spontánně dostaly z dalších území Evropy; připomeňme si např. oblíbené odrůdy Sauvignon či Ryzlink rýnský. Všechno jsou to odrůdy velmi náročné na podmínky pěstování a zároveň jejich vína patří k nejkvalitnějším.
U řady odrůd není přesně znám původ, např. u odrůdy Neuburské. Navíc se v minulých dobách nevedla přehledná evidence popisů odrůd, takže ve starých literárních zdrojích se mohou najít tytéž odrůdy pod několika názvy. U nás byla první přehledná evidence zavedena v roce 1941, což se u odrůd, které zde byly mnohem déle, označuje jakožto rok „povolení odrůd“, přestože nikým jejich pěstování povolováno nebylo – na rozdíl od současných nových odrůd. Nežli se nové odrůdy zapíšou do seznamu povolených odrůd (a smí se z nich vyrábět a prodávat vína nebo hrozny), musí projít tzv. „uznávacím řízením“. To kupodivu není byrokratický akt, ale skutečné vysazení nových odrůd ve zkušebních vinicích a zhruba desetileté pozorování jejich vlastností na stanovišti. A také pochopitelně opakované zkoušení vín vyrobených z jednotlivých ročníků.
Čeští šlechtitelé révy vinné už několik desítek let nejenže udržují nejcennější keře z jednotlivých odrůd, (přemnožených do klonů), ale zabývají se také tzv. „novošlechtěním“, což je kreativní i náročná činnost, při které se vytvářejí nové odrůdy. Asi tak dvacet let trvá, než je nová odrůda povolena. Výsledkem jsou odrůdy, jako např. André, Olšava, Malverina, Veritas, Florianka, Erilon a řada dalších.
V minulém století k nám přicházely odrůdy z jiných zemí cíleně vyšlechtěné a tam registrované, které se vyznačovaly takovými pěstitelskými vlastnostmi a takovou kvalitou vín, že se postupně rozšířil
V naší poradně s názvem AMELANCHIER LAMARCKII se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Soukup Jindřich.
Mám asi 10 sazenic muchovníku - nevím jaký druh. Dá se množit řízkováním? Kdy se mají řízky odřezat a pak zasadit ?
Děěkuji za zprávu,
Jindřich Soukup.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Muchovník se rozmnožuje výsevem na jaře, dělením a nebo štěpováním. Muchovník se štěpuje snadno. Roubování se s úspěchem provádí na další rostlinné druhy, jako jsou hloh (Crataegus) a jeřáb (Sorbus). Ve vašem případě si můžete obstarat některou z těchto rostlin, která je již zakořeněná a na ni po posledních mrazech naroubovat odstřižený muchovník. Nebo můžete sazenice rozpůlit v jejich kořenovém balu.
Hortenzie latnatá, latinsky Hydrangea paniculata, je zástupcem keřovitých hortenzií. Tyto nádherné keře je možné pěstovat na záhonech, jiné lze použít k popnutí zdí a mnohé se dají pěstovat i ve stromkových tvarech či v nádobách.
Ani klasický kulovitý tvar květu už není jedinou možností. Květenství hortenzie latnaté až čtyřicet centimetrů vysoké, plně rozkvetlý keř je tak opravdu nepřehlédnutelný. Hortenzie kvetou od března do července. Záleží na ranosti odrůdy a pěstitelských schopnostech. Některé kvetou i v září. Listy mají jednoduché, pilovité či laločnaté a často bývají olistěné až k zemi. Vyšlechtěna je dokonce hortenzie měnící barvu květu z jarní krémové na růžovou, a to koncem léta. Hortenzie stromkovitá (Hydrangea arborescens) vás překvapí odrůdami s čistě bílými nebo rudými květy, přičemž obří květy kvetou po celé léto.
Bez nadsázky lze o těchto hortenziích tvrdit, že mnoho jejich odrůd přináší nové možnosti zejména majitelům menších zahrad. Některé z nich přirozeně dorůstají jenom do výšky 80–160 cm, ty další se pak pravidelným řezem dají v těchto rozměrech snadno udržet.
Převážná část nově vyšlechtěných odrůd je velice přizpůsobivá. Stále ale platí, že vápno v půdě hortenzii neprospívá – rostlina pak reaguje žloutnutím listů. Zajímavé jsou jejich barevné proměny, které má na svědomí půdní reakce. V alkalických půdách mají rostliny růžové zabarvení a v kyselých modré. Hortenzie se stříhají až zjara, neboť většinou kvetou na nových výhonech.
Protože hortenzie na zimu shazují listy, můžete je zazimovat v místnosti bez přístupu světla. Opatrně se zálivkou – hortenzie by neměly přeschnout, nadbytečná zálivka však způsobí zahnívání kořenů, což je může zcela zahubit.
Hydrangea paniculata 'Limelight'
Hydrangea paniculata 'Limelight' patří do skupiny latnatých hortenzií, tedy nikoli skupiny macrophylla s velkými listy a velkými kulovitými květenstvími. Květy jsou až 30 cm velké, když rozkvétají v polovině prázdnin, mají nejprve zelenobílou barvu, ta se od konce léta do začátku podzimu mění v jasně starorůžovou. Listy jsou oválně vejčité, středně velké, tmavě zelené.
Neskutečné bohatství květů na rostlině, která dokáže dorůst 1,5–2 m, odolává větru, dešti i plnému slunci. Obecně se má za to, že se hortenzie mají pěstovat v polostínu, ale tato rostlinka si na plném slunci přímo lebedí, pokud je řádně zamulčovaná. Kvete na nových výhonech, takže ji můžete zjara bez obav zastříhat na pevnou kostru a pěkný tvar, což přispěje k jejímu zhoustnutí.
Nejlepší čas pro řez švestky je obvykle od května do července. Strom je v aktivním růstu a rány se hojí rychleji než během zimního období.
Švestky patří mezi peckoviny, které reagují citlivěji na infekce přes řezné rány. Pokud se strom řeže v zimě, rány zůstávají dlouho otevřené a zvyšuje se riziko chorob, například stříbřitosti listů. Proto mnoho sadařů doporučuje provádět letní řez švestek, kdy je strom aktivní a dokáže rány uzavřít rychleji. Správné načasování řezu může výrazně ovlivnit zdraví stromu i stabilitu budoucí úrody.
Můžu řezat švestku v zimě?
Zimní řez švestky se většinou nedoporučuje, protože strom je v klidu a rány se hojí pomaleji.
V zimním období jsou stromy citlivější na infekce a otevřené rány mohou být vstupní branou pro houbové choroby. Typickým příkladem je stříbřitost listů, která může napadnout větve přes čerstvé řezy. Pokud je nutné odstranit poškozenou větev, je lepší provést jen malý zásah. Pro běžný řez švestky je však bezpečnější období vegetace, zejména konec jara a začátek léta.
Proč švestka po řezu přestane plodit?
Pokud švestka po řezu nerodí, bývá příčinou příliš silný zásah do koruny.
Strom po silném řezu investuje energii především do růstu nových výhonů. Tento proces může trvat jednu až dvě sezony. Během této doby se vytváří nový plodný obrost a koruna se postupně stabilizuje. Proto je při řezu švestky důležité odstranit jen část větví a větší zásahy rozdělit do více let. Postupný řez pomáhá zachovat rovnováhu mezi růstem a plodností.
Co dělat, když švestka po řezu vyžene spoustu vlků?
Silný růst vlků je běžná reakce stromu na hlubší řez švestky.
Vlky jsou silné vzpřímené výhony, které strom vytváří, aby rychle obnovil ztracenou listovou plochu. Nejlepší je regulovat je během léta, kdy se rány hojí rychleji. Některé výhony lze odstranit úplně a několik vhodně umístěných ponechat pro budoucí větve. Postupná letní regulace vlků pomáhá stromu vytvořit stabilnější strukturu koruny.
Jak poznám, že švestka potřebuje omlazovací řez?
Omlazovací řez švestky je vhodný zejména u starších stromů, které mají hustou korunu a plodí jen na koncích větví.
Typickým znakem je také velká výška stromu a slabý růst nových výhonů. Spodní větve postupně ztrácejí vitalitu, protože do nich neproniká dostatek světla. V takovém případě může pomoci postupná obnova koruny. Omlazovací řez staré švestky by měl být rozdělen do několika let, aby strom nebyl vystaven příliš velkému stresu.
Je nutné rány po řezu švestky zatírat?
Ve většině případů není nutné rány po řezu švestky speciálně ošetřovat.
Moderní arboristická praxe ukazuje, že strom dokáže většinu ran uzavřít p
Ve svém příspěvku MOJE NOVÁ TÝDENÍ PHALAENOPSIS se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Mirek.
Dobrý den, mám novou orchidej phalaenopsi a nevím jestli ji můžu přesadit
když kvete, a kdy by bylo správné ji přesadit
a jak se mám oni starat a její optymalní
starosť celkově. předem děkuji"
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Magdalena.
Dobry den, obecne se doporucuje presazovani a odpocinek v chladnejsi mistnosti po odkvetu. Máte-li starost, roste destovkou nebo destilkou s kohout.vodou (2:1) a jednou tydne dejte lazen mekke vidy s hnojivem, poradne odkapte/ v misce by mela mit moznost dýchat= na podstavci a ne pomorena ve vode/ a je, vic od nas nepotrebuji. Jsou to symbioticke rostliny,ktere bezne porustaji kmeny strom-z toho vychazejte-ne prime slunce,.... Snad vse. At se Vasi orchidei i vam dari dobre, Mag
Vinná réva se nejčastěji vysazuje na jaře do teplé půdy (to je od dubna do poloviny května), ale může se vysadit i na podzim (nejlépe v říjnu). Při podzimní výsadbě je však nutné zeminu zakryt chvojím nebo listím, aby nedošlo ke zmrznutí kořínků (můžete použít i hnůj, který v době mrazů vytváří teplo). Sazenici 24 hodin před sázením namočte do vody nebo do hodně řídké hliněné kaše, aby pořádně nasála vláhu. V místě, kam chcete rostliny vysadit, si nejprve vytyčte vzdálenost jednotlivých sazenic a zatlučte zde opěrné kolíky. Při výsadbě ke zdi nebo k pergole musí od nich být jáma vzdálená alespoň šedesát centimetrů. Rostlinky sázejte ve vzdálenosti podle budoucího vedení (pro jednopatrové v řadách a u stěn minimálně 120 cm od sebe, pro dvoupatrové u stěn budov 80 cm od sebe). Před hloubením jamek zarazte do připravené půdy 2 m dlouhé kůly (tyč nebo silný drát pro vyvazování letorostů). Jamku vyryjte rýčem do hloubky 40 cm a to na svahu pod kolíkem, ve volné řadě v jižním směru nebo směrem od zdi. Na dno jamky vhoďte lopatu dobrého kompostu (ne čerstvý hnůj!). Spodní kořínky sazenic zkraťte na šířku dlaně, všechny postranní odřízněte. Sazenici v jamce postavte mírně šikmo ke kolíku tak, aby místo srůstu podnože s roubem bylo cca 5 cm nad zemí. Kořínky v jámě pečlivě rozložte na všechny strany a jejich konce nasměrujte mírně dolů, prosypte kompostem, jamku zasypte zeminou do poloviny její hloubky, nasypanou zeminu stlačte (ušlapte), aby mezi kořínky nezůstaly vzduchové bubliny, a zalijte 5–10 litry (při podzimní výsadbě nezalévejte). Po vsáknutí vody sazenici zahrňte zeminou a z lehké půdy upravte nad sazenici růvek z lehké hrabanky asi 10 cm nad očkem. Růvek (nahrnutou zeminu) udržujte až do srpna kyprý a vzdušný, jen dávejte pozor na snadné vylomení křehkých letorostů. Půdu udržujte okopáváním celý rok v bezplevelném stavu. A nezapomeňte zalévat, kořenový systém se teprve tvoří a nemá šanci dosáhnout ke zdrojům spodní vody. Proto musíte zalévat, zalévat a zalévat. Nejvhodnější je jednou za čas velkými dávkami vody. Rostlinu ze začátku nepřihnojujte, kvalitní zahradnický substrát je dostatečným zdrojem živin.
Intenzivní péče o mladou výsadbu se vám bohatě vyplatí. Během prvních dvou let budete muset kopeček zeminy opatrně kypřit, aby se rašící výhon dostal lehce na povrch. Na jaře, až výhon vyroste do deseti až patnácti centimetrů výšky, zeminu opatrně odhrňte. Objeví-li se nad povrchem takzvané rosné kořínky, seřízněte je a stejně postupujte během celého vegetačního období. Výhon seřízněte na jeden pupen tak, aby zůstal jen jeden s
Révu vinnou pěstujeme především na svahovitých pozemcích s jižní, jihovýchodní nebo jihozápadní expozicí. Zcela nevhodná jsou stanoviště exponovaná směrem k severu. Nevhodné jsou také rovinaté pozemky. Výhoda jižních svahů se nejvíce projeví na jaře a potom v září a říjnu, kdy je příjem slunečního záření nejlepší. Porovnáme-li východní a západní svahy, mají východní největší příjem sluneční energie dopoledne, západní odpoledne. Západní svahy dosahují ve slunečných dnech většinou vyšší teplotní maxima než východní svahy.
Stanoviště v lokalitách mimo vinařské oblasti, kde se pěstuje réva jen na zahrádkách, by mělo být co nejvíce exponované k jihu a vhodný je rovněž mírný svah. Je výhodnější, když révu vinnou chrání ze severní strany stavba. Proto ji můžeme vysazovat podél stěny domu.
Ve zcela netypických lokalitách pro pěstování révy vinné se můžeme orientovat podle jiných teplomilných dřevin, například meruněk a broskvoní. Mnohdy rozhodují mikroklimatické podmínky přímo na určitém stanovišti.
Jamky pro výsadbu sazenic vykopeme na předem rozměřeném pozemku. Hloubka každé jamky je asi 30–40 cm, podle velikosti sazenice. Do vykopané jamky přidáme na dno asi 0,5 l dobře uleželého kompostu, biohumusu nebo zahradnického substrátu. Sazenici upravíme, kořeny dobře rozprostřeme na dně jamky a kmínek orientujeme šikmo ke kolíku. Sazenici zahrnujeme a současně zavlažujeme asi 5 l vody.
Aby se podpořil růst mladých sazenic, používáme pouze doplňkovou závlahu rostliny, nikoli dusíkaté hnojení. Lze využívat i plastových tubusů, které podpoří růst révy. Dokud se letorosty nacházejí v tubusu, nemusíme provádět ochranu proti houbovým chorobám, protože se v tubusu nerozvíjejí. V průběhu vegetace rostliny neustále vyvazujeme k opoře. V místě za listem se vytvářejí zálistky, které během vegetace postupně vylamujeme (viz výše).
Tloušťka letorostu pro budoucí kmínek by měla být 8–10 mm. Silnější letorosty mají obvykle horší vyzrálost dřeva a nejsou zárukou dostatečné stability a odolnosti pěstitelského tvaru.
V závislosti na intenzitě růstu révy a podmínkách můžeme dosáhnout požadované výšky kmínku již v prvním roce po výsadbě. Obvyklé to ale není. Nedosáhne-li kmínek v prvním roce žádané výšky, seřízneme letorost na jaře následujícího roku na 2 očka a postupujeme stejným způsobem, dokud se nepodaří zapěstovat kvalitní kmínek.
U vzcházejících rostlin dochází většinou k jejich úhynu. Na starších rostlinách se na listových čepelích, ale i na řapících, lodyhách, květech a plodech vytvářejí nepříliš veliké, většinou hranaté skvrny. Ty jsou zpočátku vodnaté (olejovité), postupně však žloutnou a zasychají. Na spodní straně listových skvrn a na povrchu ostatních skvrn se za deštivého počasí nebo za vysoké vzdušné vlhkosti objeví kapky mléčně zbarveného bakteriálního slizu (exudátu), které daly název odbornému názvu původce (Lachrymans = slzet). Za sucha se kapky přeměňují v bílý nebo stříbřitý povlak (šupinky, krusty). Počet skvrn a jejich velikost postupně narůstá, skvrny splývají a napadené pletivo na listových skvrnách vypadává. Silněji napadené listy jsou roztrhané a roztřepené. Nakonec napadené listy usychají. Na plodech jsou skvrny propadlé s následnými hnilobami druhotných mikroorganismů. Napadené plody jsou většinou deformované. Choroba je rozšířená především v porostech polních okurek. Hlavním zdrojem jsou povrchově infikovaná semena pocházející z napadených plodů. Dalším zdrojem jsou napadené posklizňové zbytky, ve kterých mohou bakterie zůstávat vitální 2 až 3 roky. Za vegetace se choroba rozšiřuje deštěm, hmyzem, rukama pracovníků (především při sklizni), ale i pouhou zvěří či lidmi procházející porosty. Do rostlin se bakterie dostávají průduchy, hydatodami, mechanickými poraněním (například při větrné erozi na písčitých půdách), ale i opylujícím hmyzem. Vodivými pletivy se choroba nešíří. Rozvoj choroby podporuje ovlhčení rostlin (deštivé počasí) a vyšší teploty přes den a chladné noci.
Opatření pro záchranu sazenic: Používání zdravého osiva, střídání plodin v osevním postupu (minimálně 3 roky mezi tykvovitými plodinami), rychle osychající polohy (slunné a větrné), vertikální vedení rostlin, dezinfekce nářadí, šetrná závlaha, omezení pohybu v kultivačních porostech, především v době ovlhčení rostlin (po dešti a za rosy), a odstraňování napadených rostlin nebo jejich částí. Omezený účinek mají přípravky na bázi mědi, avšak některé odrůdy, mohou být za určitých podmínek vůči mědi citlivé.
Když přijde jaro a půda nebude zmrzlá, můžete dřevité řízky zasadit do květináčů se zeminou nebo je přenést na záhon. Nezapomeňte však sazenice nejprve otužovat, tedy postupně je zvykat na venkovní podmínky. Je také dobré, když se sazenice v prvním období udrží pod tunelem z netkané textilie.
Vysazení na záhon
Na záhonu udělejte do půdy svislé, dosti hluboké jamky a sazenice do nich umístěte tak, aby nad povrch vyčnívaly jen krátké kousky, pouze několikacentimetrové konečky. Nad zemí by měl vyčnívat pouze vrchol řízku s nejvyšším pupenem). Půdu kolem sazenic důkladně udusejte, nejlépe jemně prohněteme rukou. Je důležité, abyste při přesazování sazenic na záhon nepoškodili spodní část kořenových výhonů, protože tam mohou být sotva viditelné kořeny. Nesmíte tedy sazenice do země silně tlačit. Měly by se lehce vsunout do předem připravených otvorů.
Po několika týdnech (asi 10) by se měly objevit první listy, to si pak si můžete být jisti, že sazenice zakořenila a adaptovala se. Zakořeněné dřevité řízky lze vysadit na podzim na své určené stanoviště, například do řady na živý plot.
Cupressocyparis leylandii je rychle rostoucí túje nejen na živé ploty. Má přírůstek 0,8–1,2 m za rok a možnost neomezeného sestřihování a tvarování. Je svěže zelená po celý rok, neprosychá, nerezaví a nevytváří šišky.
Sázet je možné na jaře i na podzim, na podzim je více vláhy, takže lépe zakoření, první zimu je vhodné rostliny přikrýt chvojím, aby nedošlo k poškození mrazem. Při jarním sázení je nutné pravidelně zavlažovat, aby nedošlo k přeschnutí sazenic a zastavení růstu. Doporučuje se sázet na vzdálenost 40 cm. Výška sazenic při prodeji je 30–40 cm, od plotu se sází minimálně 0,8–1 m.
Na hnojení je vhodné použít Cererit nebo Hydrokomplex na začátku vegetace, růst se podstatně zrychlí pravidelnou závlahou v době sucha s přídavkem Kristalonu v zálivkové vodě.
První dva roky není třeba nijak upravovat, pouze vyvazovat k opoře, aby sazenice rostly rovně. Po dosažení požadované výšky zakrátíme růstové vrcholy a zakracujeme rychle rostoucí boční výhony. V dalších letech stříháme podle potřeby do tvaru, který požadujeme.
Obecně je se stříháním tújí lepší počkat, až keř dobře zakoření. To může různě dlouho trvat, ale minimálně je dobré nechat je 2 až 3 měsíce v klidu kořenit. V průběhu této doby je nutná pravidelná zálivka. Túje můžeme nechat v klidu růst a zastřihnout je můžeme již po roce od výsadby.
