NAKLÁDANÁ MLADÁ KUKUŘICE RECEPT je jedno z témat, o kterém si můžete přečíst v tomto článku. Uplatnění kukuřice je opravdu široké. Můžeme si ji dopřát syrovou, vařenou, ale také ve formě kukuřičné mouky či krupice v pečivu, moučnících či v kaších. Přínos má i pro rybáře.
Vařená kukuřice na ryby
Jako návnada a nástraha patří k nejuniverzálnějším při chytání kaprovitých a bílých ryb. Je nepoměrně levnější alternativou k boilie, například při lovu větších kaprů. Přestože boilie má selektivnější charakter (to znamená, že je možné velikostí a úpravami omezit záběry menších ryb), na některých vodách je kukuřice dlouhodobě úspěšnější nástrahou. Je to zřejmě dáno její snadnější dostupností a masivnějším užíváním při vnadění.
I když můžeme v obchodech zakoupit kukuřici již konzervovanou a upravenou (naložená, zavařená, sladká, barvená a podobně), pro dlouhodobé používání si ji můžeme vhodně upravit sami. Zralou a patřičně vyschlou (vydrolenou z klasů) kukuřici můžeme skladovat po delší dobu v suchu. Možných způsobů úprav kukuřice je hned několik.
Kukuřice máčená
Potřebnou dávku kukuřice nasypeme do nádoby a zalijeme ji dvojnásobným množstvím studené vody. Ponecháme ji 24–48 hodin v klidu do doby, než kukuřice nabobtná. Protože i pak zůstane velmi tuhá a bez vůně, pro menší ryby není atraktivní, lovci kaprů ji proto občas používají k vnadění. Nelze to ale doporučit jednoznačně. Ryba je totiž tvor studenokrevný a průběh trávení tedy závisí na teplotě vody. Jestliže je kapr plný tvrdé kukuřice (nebo jiné luštěniny, kupříkladu hrachu) a dojde k prudkému ochlazení vody třeba vlivem studeného deště a větru, trávení se okamžitě zpomalí. To společně s vlivem kvašení může způsobit potíže.
Kukuřice mírně předvařená
Po zhruba 24 hodinách bobtnání slijeme vodu, kukuřici nasypeme do sklenice s uzávěrem, náplň zalijeme vařící vodou, uzavřeme nádobu a vše necháme odstát. Pak vodu slijeme a totéž opakujeme ještě nejméně 2x. Takto získáme návnadu již poněkud měkčí, ale stále jen na povrchu. Pozor, při slévání vody přicházíme o vyloučené látky včetně škrobů. Tato kukuřice ještě nemá typické silné aroma. Jednou z nejúčinnějších nástrah je vařená kukuřice. Vzhledem ke své vydatnosti je vhodná obzvláště na podzim. Ryby sbírají zásoby na zimu a nástrahy „lehkého typu“, kupříkladu křupky, ztrácejí díky nedostatku výživných látek na atraktivitě.
Kukuřice vařená
Po zhruba 24 hodinách bobtnání kukuřici i s vodou nasypeme do nádoby, ve které ji budeme vařit (větší hrnec, hodně času ušetříme například použitím staršího papiňáku). Počítejte s tím, že kukuřice nabude až dvojnásobný objem, proto nádobu vybírejte dostatečně velkou. Dolijeme dvojnásobek vody a vaříme až do okamžiku, kdy některá zrna začínají pukat, rozevírat se. Nádobu odstavíme a kukuřici necháme v původní vodě. Takto připravená kukuřice je skvělou návnadou i nástrahou, je měkká a krásně voní.
Ve svém příspěvku BLECHY V BYTĚ BEZ ZVÍŘETE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sandra.
Už 5 let se nemůžu zbavit blech v bytě. Jsou malinké 1,5 až 2 milimetry a černé - asi lidské. Občas je zahlédnu, lezou mi do šatů, rychle po sobě dvakrát kousnou někdy i hladově tři krát, špatné je, že letou často do intimních oblasti a svědí to a pak to bolí. Nemám zvíře, takže od něj to být nemůže. Kde jsem k nim přišla - nevím. Žiji sama a tak žerou jenom mně. Úplně mi změnily život, nikde nechodím - abych je někomu nechtíc nezavlekla. Nepomohly postřiky proti blechám a ani postřiky deratizačních firem, opakovaně. Pořád peru, denně převlékám postel, vysávám a vytírám 1x týdně dlážku savem. Abych aspoň něco zlikvidovala a mezi nimi vydržela a nějak přežila. Všechen nábytek jsem vyhodila, nemám koberce, záclony skříně - jenom kovové regály, kovou postel, židli, stůl a věci v pytlích. Co vyperu a vysuším v sušičce, hned balím do sáčků po jenom kuse a zauzluji. Jsem na všechno sama. Prosím, poraďte mi něco, co konečně na blechy zabere. Už jsem strašně z toho vyčerpaná a řešení nikde. Závidím psům, že mají proti bleší obojky a tablety na požití které je zabíjejí a mají šanci se tak blechám ubránit. Na člověka nic není. Prakticky je nechráněn, je pořád potravou pro blechy a šance se jich zbavit - nulová. Výrobci, zdá se - vůbec nepočítají s tím, že člověk je taky tvor s krví a když jej blechy napadnou a zamoří mu byt - nemá se jak chránit a jak s nimi bojovat. Chemie nezabírá a nic nepomáhá - jak se jich zbavit. A zvíře, aby na sebe lapalo blechy a mně se ulevilo - si dovolit nemůžu. Děkuji vám za jakoukoliv radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Sandra.
Ten přípravek není dlouhodobě dostupný, který mi tady byl doporučen - to je Frontline Pet Care Difuzér proti hmyzu a roztočům. Na internetě Heuréka hlásí, že už nikde není k sehnání. Vypadá to, že to co je účinné tak bylo odstraněno z možnosti koupit si to volně, takhle by se neprodalo toů neúčinnéú drahé chemnické svinstvo, které nabízejí různé jiné firmy a stříkají s tím i specializované firma na hubení blech - deratizéři. Když jsem se jich na půl roku zbavila, tak se vedle mně nastěhoval mladá holka se takovým chlupatým malým ratlíkem - psem, ten mi pravidelně chodil přes rohožku několikrát denně jak ho venčila a navíc na boku - směr k jejím dveřím bytu ochcával - značkoval. Domluva s ní nulová. Navíc §prolézal kde jakým roštím před barákem a drbal se furt. Takže zablešený. Samozřejmě že mi ty blechy skákaly pak do bytu jak lozil přes mou rohožku a vyklepával navíc vajíčka o měl v srsti. Znovu se mi v bytě blechy od něj namnožily a jasně něco žrát musely - takže žraly mně. Nepomohlo ani denně vytírat byt dezinfekcí, a před mými dveřmi rohožku, byla jsem zablešená komplet - nepomohlo ani 2 x sprchování denně a brání si čistých věcí. Ty svině na mně naskákaly stejně a lezly mi pod šaty a žraly. Zalezou nejvíce do vlasů a do ochlupení kdekoliv na těle. Jsou odolné už na jakékoliv chemikálie, prakticky se už pouze snažím přežít pouze, omezit jejich počet v bytě, aby mně nedostaly do blázince.Jsme tři byty na poschodí, novinkou je, že i rodina vedle mně si pořídila psa. Jsem už naprosto zoufalá. Oční lékař mi řekl, že mám šedý zákal- to bylo před rokem, měla bych jít na operaci - nejdřív jedno oko a za 104 dní druhé - celkem 4 týdny mít oči v klidu aby se ranky zahojily po operaci, nesmí se ani mnout oko, žádný dotek - a běžně mně kousnou denně blechy do oka, skočí z vlasů nebo hrudi a kousnou, takže to zabolí, ranka svědí a já si mnu oko. Zhoršil se mu už zrak hodně, tu operaci potřebuji co nejdřív, nevyhubitelné agresivní blechy ale zařídily, že na ni jít nemůžu.Pokud mne dokoušou do očí po operativním zásahu - tak byla operace zbytečná a ještě můžu dostat od nakažené blechy infekci do rány. Nemám rodinu kam bych na ten měsíc šla, abych se dostala od těch agresivních parazitů pryč.A na operaci jít mohla. Jsem v neřešitelné situaci. Ty svině mně nakonec umoří. A řešení jak je pozabíjet a zbavit se jich - žádné. Paneláky jsou jeden velký psinec, páničkové na své mazlíčky mají šanci navěšet nebo do nich dostat antiparazitální chemické přípravky a tak je ochránit před blechami, Na napadeného člověk blechami - nic takového není. Nemůže spolykat protibleší tablety nebo si na sebe navěšet na kůži chemii.Takte funguji jako potrava pro blechy a blechy - nevyhubitelní vetřelci totálně ovládly můj život - připadám
si jak v hororu. Michale, nezávidím vám ani nikomu, kdo nemá zvíře a dostal se do stejné situace jako já. Stačí, aby k vám někdo se zablešeným mazlíčkem přišel na návštěvu a nechá vám tam dárek - kterého se už nezbavíte... a nepomůže ani přest
Ingredience: 2 ks mražené sladké kukuřice, 2 plátky másla, 2 lžičky soli, 2 špejle, 2 l vody
Technologický postup: Do hrnce vložíme kukuřici – mraženou sladkou kukuřici (celý klas). Lze koupit v každém větším obchodě. Hrnec naplníme vodou tak, aby byly kukuřice zcela potopené. Vodu osolíme a hrnec přiklopíme pokličkou. Vodu přivedeme k varu, poté sundáme pokličku a dál kukuřice vaříme. Je potřeba občas dolít vodu tak, aby byla kukuřice stále celá potopená. Vaříme do té doby, než nám kukuřice změkne, asi tak 20 minut. Když je kukuřice měkká, přidáme do vroucí vody máslo a počkáme, až se ve vodě rozpustí. Poté vodu vypneme a kukuřice vytáhneme. Pro lepší manipulaci při jídle je dobré napíchnout kukuřici na špejli. Poté stačí jen kukuřici po celé její ploše rovnoměrně osolit. Vařené kukuřice ihned podáváme.
Ve svém příspěvku PODZIMNÍ ŘEZ VINNÉ RÉVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Polešovský.
Ošetření vinné révy na podzim
Veškeré spadané listí pod vinnou révou shrabeme a dáme do popelnice. Listy mohou obsahovat zárodky plísní.
- Do popelnice NE! Pokud se nudíme listí shrabeme a dáme na kompost. Vinaři se tímto nezabívají-je to ztráta času. Malovinaří postříkají močovinou zeminu a tím urychlí rozklad starého listí.
Provádíme řez révy (nebo brzy v zimě, podle počasí), ponechaná očka se tím posílí a vinná réva neslzí.
- Kdo se do budoucna nechce trápit virovímy chorobami a Escou provádí řez až po 15.únoru. Pouze vinaři co toho mají příliž mnoho stříhají dříve a vystavují se tím ryziku zmrznutí tažňů. Jinak se nedoporučuje žádný řez!!!
Révu na zimu nepřikrýváme, pouze přihrneme ke kořenům trochu zeminy.
- Ne trochu, ale mladá rostlina má mít v chladnějších oblastech zakryté spodní očka případně zásobní čípek. Zahrnuje se to jako brambory. Malovinaři naorávají vinice a tím chrání hlavně před lednovými a únorovými mrazi.
Po řezu vinné révy postříkáme větve i půdu pod keřem směsí z vápenného mléka s přídavkem 10% roztoku kainitu.
- Postřik případné hnojení se dělá podle potřeby založené na rozboru půdy. Vápenaté mléko může na některých půdách spíše škodit.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Na polích se ve velkém pěstuje kukuřice na zrno (Zea mays indentata), říká se jí krmná nebo také „koňský zub“, a sice pro podobnost semen se zuby koně. Je to velice důležitá plodina pro výrobu škrobu, potravin a mouky.
Kukuřice obecná (Zea mays indurata) se liší tvarem zrn, která jsou kratší, tvrdá a kulatější. Má podobné využití, ale u nás se moc nepěstuje. Rozšířená je spíše v zámoří, hlavně v Jižní Americe.
Cukrová kukuřice (Zea mays invar. saccharata) bude zajímat zahrádkáře. Řadí se mezi zeleninu a konzumuje se syrová nebo na mnoho způsobů v kuchyňské úpravě. Semena obsahují hodně cukru, vitamínu B i vlákniny.
Pukancovou kukuřici (Zea mays everta) znají milovníci popcornu v podobě pražených puklých zrn. Díky vysokému obsahu škrobu bobtnajícího při zahřátí jsou pražená zrna mnohem větší, než byla v původní velikosti.
Moučná kukuřice (Zea mays amylacea) má měkká zrna složená převážně ze škrobovin. Používá se k výrobě mouky na speciální pečivo (tortilly a podobně), bývá i barevná. U nás se nepěstuje, takže ji uvádíme spíše pro zajímavost.
Zbývá ještě indiánská kukuřice, druh s menšími klasy a různobarevnými zrny. Jedná se o kukuřici okrasnou, která je využívána jako dekorace. Vypadá úžasně, a tak není divu, že se její obliba mezi pěstiteli rychle šíří.
Jakmile zaschnou kukuřici „vlasy“, zkuste rozbalit klas a dloubnout nehtem do zrnka. Pokud je měkké a tekutina vodová, ještě je na sklizeň čas. Ze zralého zrna po narušení prýští mléčná tekutina, zato přezrálé zrno je jen moučnatě škrobovité. Sklizené klasy nechte v suknicích, loupejte je až před úpravou, aby neztrácely chuť.
Kukuřici můžete jíst syrovou, kuchyňsky upravovat vařením či v mikrovlnné troubě, grilovat i zamrazovat. Syrové klasy neskladujte dlouho, moučnatí a ztrácí svěží chuť. Při vaření kukuřice nepřidávejte do vody sůl, zrna by ztvrdla, přidejte ale lžíci cukru – zvýrazní se chuť i vůně.
S kukuřicí si nejen pochutnáte, ale i polepšíte: látky obsažené v zrnech zahánějí stres a zásobí mozek okamžitou energií. Odbourávají také únavu a podrážděnost, podporují soustředění a zvyšují vaši odolnost proti špatným náladám.
Pokud vám lahůdková kukuřice chutná, není problém vypěstovat si ji na zahradě. Semena (odrůda může být i barevná) se vysévají v době, kdy má půda teplotu alespoň osm stupňů. Hybridy ji potřebují ještě prohřátější, s výsevem není radno spěchat, protože při nižších teplotách semena nevyklíčí. Předpěstování je možné od března ve skleníku, asi po pěti týdnech jsou sazeničky vhodné k vysazování. Před výsadbou je alespoň deset dní otužujte. Přesazování se nebojte, kukuřice ho snáší velmi dobře. Rostliny vysazujte na dvacet pět centimetrů od sebe, řádky by měly mít vzdálenost tak sedmdesát pět centimetrů. Předpěstováním získáte o tři týdny časnější sklizeň. Pro postupnou (prodlouženou) sklizeň vysévejte kukuřici postupně v intervalu dvou týdnů, další jarní výsevy po oteplení už nemusíte předpěstovávat.
Odstřihněte slupku. Neodstraňujte ji, jen její konce sestřihněte, aby se klas vešel do mikrovlnky. Zbavte se pouze suchých nebo uvolněných listů. Vytrhněte uvolněné vlasy. Pokud je to nutné, můžete také vlhkou papírovou utěrkou otřít z listů špínu. Dejte klasy do mikrovlnky (obvykle se vejdou 3 klasy najednou). Pokud máte velkou mikrovlnku, možná se jich tam vejde víc. Aby se klasy uvařily rovnoměrně, měly by být ve středu nádoby a nedotýkat se ostatních. Pokud vaříte tři klasy, naskládejte je do trojúhelníku, pokud čtyři, tak do čtverce. Dávejte pozor, aby se klasy jeden druhého nedotýkaly. Nerovnejte je na sebe, jinak bude kukuřice nedovařená. Ohřejte kukuřici. Nechte ji v mikrovlnce asi 3–5 minut, podle velikosti klasů a jejich počtu. Pokud máte pouze jeden klas, začněte na 3 minutách, vaříte-li jich víc, začněte na 5 minutách. Jestli vaříte více klasů najednou, v půlce vaření troubu otevřete a otočte je, aby se uvařily ze všech stran. Podle velikosti kukuřičných klasů počítejte asi 2–4 minuty na každý. Vytáhněte kukuřici z mikrovlnky a nechte ji odpočinout. Nechte kukuřici ve slupce minutu nebo dvě odležet, aby se v ní teplo správně rozložilo. Slupka obsahuje velmi málo vody, proto zůstane suchá. Odkryjte kousek slupky a zkontrolujte, zda je kukuřice hotová. Dloubněte do několika zrníček a zkontrolujte jejich teplotu a strukturu. Pokud je to zapotřebí, dejte slupku zpátky, kukuřici vraťte do mikrovlnky a vařte dále. Je-li kukuřice rozbředlá nebo příliš měkká, je převařená – příště ji nechte vařit kratší dobu. Před konzumací odstraňte z kukuřice slupku a vlasy. Kukuřice a její pevný stonek budou horké, buďte opatrní, abyste se při loupání nespálili. Slupka i vlasy by měly jít od zrníček poměrně snadno. Ochuťte svou kukuřici. Potřete ji máslem, osolte a opepřete, nebo doplňte jiným kořením, které máte rádi. Nechte ji trochu vystydnout, než ji budete jíst. Kukuřice ohřátá v mikrovlnné troubě je čerstvá a velmi chutná. Můžete ji jíst jen tak, samotnou, nebo jako přílohu k nejrůznějším pokrmům. Chcete-li, stáhněte zrníčka z klasu. Jednoduše kukuřici podržte, aby vertikálně stála a pak po zrníčkách přejeďte ostrým nožem.
Ingredience: mladé, malé (cca 10 cm dlouhé) kukuřičky, které ještě mají mléčná zrna a málo vyvinuté vřeteno, voda na povaření
Ingredience na nálev: 1 l vody, 1 l octa, 50 g cukru, 1 nakrájená cibule, 6 zrnek pepře, 1 lžička saturejky, 3 zrnka nového koření, 1 bobkový list, špetka tymiánu, špetka estragonu, 1 lžička hořčičného semínka
Postup na kukuřičky: Kukuřičky oloupejte a řádně očistěte. V hrnci přiveďte k varu vodu a vhoďte do ní na 5 minut kukuřičky. Po vychladnutí skládejte klásky do dobře vymytých sklenic.
Postup na nálev: Do hrnce dejte vodu, cibuli, cukr a všechno koření kromě soli a přiveďte k varu. Přilijte ocet, dochuťte solí a ještě jednou krátce pod pokličkou provařte. Sítkem vyberte koření a cibuli a naběračkou nalévejte horký lák do sklenic tak, aby byla kukuřice zcela (nejlépe 1 cm) ponořená. Ihned pevně zavíčkujte a uložte v chladu. Další tepelná úprava není nutná, protože koncentrace octa sama o sobě dobře konzervuje. Receptů je mnoho, ale tento rychlý recept si určitě oblíbíte.
Ve svém příspěvku RECEPT UTOPENCI SE ZELÍM A KŘENEM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Inka.
V severních Čechách v hospůdce U vodopádu v zimě podávávali utopence s cibulí, zelím a křenem. Bylo to ohromné s chlebem a 2 dcl svařáku. Má někdo na podobné utopence recept?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ivana.
Dobrý den, naložila jsem špekáčky, asi po týdnu jsme ochutnali a přidali cibuli.
Teď jsou naložené asi čtyři týdny a obsah se trochu zakalil a objevily se bublinky.
Máte s tím někdo zkušenost? Děkuji za odpověď.
Oloupejte kukuřici. Všechny listy slupky z ní stáhněte dolů. Je to podobné spíše loupání banánu než loupání cibule. Budou držet při sobě, takže je snadno odtrhnete a zahodíte. Odstraňte také všechny vlasy, které zůstaly nalepené na zrníčkách kukuřice. Pokud se stonek kukuřice neulomil, nebo není poškozený, nechte ho být – hotová kukuřice se za něj dobře drží. Kukuřici zakryjte. Můžete ji zakrýt navlhčenou papírovou utěrkou, nebo ji dát do uzavíratelné nádoby, speciálně určené pro mikrovlnné trouby. Přidejte ke kukuřici lžíci vody, aby při vaření nevysychala. V tuto chvíli můžete také kukuřici různě ochutit. Vyzkoušejte strouhaný sýr, citronovou nebo limetkovou šťávu, či jiné koření, které podpoří chuť kukuřice. Papírovou utěrku můžete samotnou také namočit do ochucené šťávy, například citronové. Je to dobrý způsob, jak kukuřici ochutit a přitom nenadělat nepořádek. Kukuřici uvařte. Dejte ji na talíř nebo do misky do jedné vrstvy. Nechte mezi jednotlivými kusy trochu mezery, aby se uvařily ze všech stran. Vařte na vysoký výkon po dobu 5 minut, podle toho, kolik klasů vaříte. Na každý klas počítejte se 2–4 minutami. Vytáhněte kukuřici z mikrovlnky a nechte ji vychladnout. Ochuťte máslem, solí a pepřem nebo ji posypte strouhaným čedarem nebo jiným sýrem.
V naší poradně s názvem DOMÁCÍ RECEPT NA NALOŽENÉ PLODY SCHIZANDRY V MEDU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ludmila.
Máte,prosím někdo recept s dávkou medu a plodů schizandry,jak dlouho nechat naložené a jak užívat ?Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča .
Domácí pastilky ze schisandry
Ingredience:
- 29 gramů prášku ze schisandry
- 1 lžíce medu
- okvětní lístky z růže nebo jiný rostlinný prášek na stužení pastilky - volitelně
Postup:
V případě že med je příliš tuhý, jemně ho nahřejeme ve vodní lázni, aby se roztekl. Do malé misky dáme prášek ze schisandry a zvolna přidáváme med dokud se nevytvoří těstovitá konzistence. Z těsta vytvarujte kuličky velikosti hrášku a obalíme je v prášku z okvětních lístků, aby se kuličky neslepovaly. Kuličky se uloží do těsného obalu na tmavé místo nebo v chladničce.
Doporučené použití: 3 až 6 g denně.
Vařená kukuřice má ve 100 g takovéto nutriční hodnoty: 400 kJ, 95,6 kcal kalorií, 3 g bílkovin, 18 g sacharidů (z toho 3 g cukrů), 2 g tuků, 2 g vlákniny.
Z hlavních živin v kukuřici najdeme především sacharidy (zejména ve formě glukózy). Tato zelenina dále obsahuje vitamíny B1, B3, B5, B9, z minerálních látek pak železo, mangan, hořčík, selen či zinek.
Všechny výše uvedené vitamíny řady B jsou nezbytné pro správnou funkci orgánů a metabolické procesy v organismu. Obsažené minerální látky přispívají k tvorbě krve, okysličování buněk, udržují správnou hladinu hormonů, zdravou pleť, silné vlasy nebo podporují plodnost a potenci. Vysoký obsah cukrů je energií pro naše tělo i mozek. Pokud držíte redukční dietu, volte přiměřenou porci této zeleniny a doplňte ji dostatkem bílkovin (plátek masa, nízkotučný sýr, vejce a podobně).
Aby si vařená kukuřice zachovala co nejvyšší obsah zdraví prospěšných látek, vařte ji šetrně – nejlépe v páře a jen po nezbytně nutnou dobu.
V naší poradně s názvem PEČENÍ CHLEBA V ELEKTR.PEKÁRNĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladimir Kalina.
Mám problém.Když mě chléb v pekárně krásně vykyne a zahájím pečení,vždy po vypnutí pekárny se chléb ve středu propadne a je z toho neforemný kus upečeného chleba.Dík azdraví Vladimír
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Zkuste jiný recept na pečení. Tady je podrobně vysvětlen netradiční recept z kvásku: https://www.ceskenapady.cz/…
Technologický postup: Kukuřici očistíme od listů, dáme do papiňáku, zasypeme hodně solí, dolijeme do 3/4 hrnce vodu a zapneme. Od bodu varu vaříme asi 15 minut. Vypustíme vzduch, kukuřice vyndáme a znovu dle chuti osolíme a ihned podáváme.
Ve svém příspěvku MILÁNSKÉ ŠPAGETY ORIGINÁLNÍ RECEPT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivka.
Za našich dětských let (tj. v 80. letech minulého století) nám dělali ve školní jídelně milánské špagety, jaké jsem nikde jinde nejedla. Bohužel mě jako dítě nikdy nenapadlo zeptat se na recept... Do dnes cítím v puse tu báječnou chuť. Pokud si ale vzpomínám, tak kečup, sojová omáčka či parmazán u nás snad nebylo možné ani koupit a na ovoce a zeleninu se stály fronty, takže předpokládám, že naše kuchařky ve škole používaly rajčatový protlak. Špagety ale nebyly zalévané omáčkou až na talíři - byly promíchány s omáčkou již v hrnci, takže byly hezky růžové a byly na nich kousky mletého masa, nedorozvařené cibule a mám dojem, že i nějakého rozpuštěného sýra (byly to takové bílé měkké krupičky). Takto byly nandavány na talíř a posypány strouhaným "červeným" (tj. dnešním 30%) eidamem. O boloňských špagetách jsme tenkrát nic neslyšely, ale předpokládám, že rozdíl mezi nimi je hlavně v tom, že do boloňských se dává různá zelenina. Nepamatuji si ani to, že by se špagety dělaly doma. U nás tedy určitě nikdy nebyly a nevybavuji si ani to, jestli se daly v obchodě běžně koupit - těstoviny se dělaly většinou doma a kupovala se jen kolínka (jiný druh tenkrát také snad ani nebyl). A kdo neuměl (nebo nechtěl) dělat domácí nudle, strouhání do polévky a fleky, tak se daly také koupit.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Postup: Cibulku pokrájíme na drobno a osmahneme dozlatova, plátky naklepeme z obou stran, osolíme, opepříme a pomažeme hořčicí. Dáme na cibulku, krátce osmahneme, zaprášíme paprikou a podlijeme vodou. Přidáme žampiony bez nálevu, kmín, bujon, celou okurku a dusíme do měkka. Hotovou omáčku zahustíme moukou a necháme řádně provařit. Okurku vytáhneme, dává se jen na chuť, ještě dochutíme. Podáváme s dušenou rýží.
Ve svém příspěvku RECEPT NA BUŘTGULÁŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vilém Černík.
Teda zcela mne usadil recept dle Pohlreicha. Jak jsem byl blbej a nevzdělanej než mne poučil tenhle kuchtík. Tak on před vařením brambory umyje, hleďme, a dokonce cibuli oloupe. No, řekl by to někdo ? A jen tak mimochodem, smetana nemá v buřguláši co dělat, to ať si vaří Pohlreich v těch svejch rádoby honosných putykách.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Naděžda.
Pane Černíku, do buřtguláše přidávám na konec šlehačku, aby se zjemnil. Je i pro děti a ne jen pro chlapy, co ho zapijí škopkem piva.
A jsem přesvědčena, že pan Pohlreich o vaření toho ví mnohem víc, než vy, pokud nevaříte v nějaké vyhlášené restauraci.
Ingredience: 200 g těstovin, 250 g krůtího masa, 2 lžíce olivového oleje, mletý pepř, 4 lžičky kremžské hořčice, sůl
Technologický postup: Krůtí maso podle potřeby očistíme, nakrájíme na kostky a naložíme do marinády, kterou připravíme smícháním oleje, kremžské hořčice, soli a pepře. Takto naložené maso necháme uležet a nasát chuť asi 1–2 dny v lednici. Vrtulky uvaříme v osolené vodě podle návodu na obalu. Uvaříme „al dente“, scedíme a dáme stranou. Maso orestujeme na teflonové pánvi, můžeme přidat ještě lžičku oleje. Jakmile se maso trochu „zatáhne“, vmícháme připravené těstoviny a osmažíme dozlatova, dokud není maso měkké. Podle chuti ještě osolíme a opepříme. Krůtí s těstovinami podáváme ihned po přípravě, přílohou je pouze čerstvá nebo nakládaná zelenina.
V naší poradně s názvem CIBULOVÁ ŠŤÁVA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Doleželová.
Prosím Vás kde najdu recept na cibulovou šťávu. Měli jste ji na vašem webu. Děkuji D.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Recept na cibulovou šťávu je tady: https://www.ceskenapady.cz/…
V článku je napsáno, jak se používá šťáva z cibule na kašel. Jestli je dobrá cibule s cukrem proti kašli. A také recept na to, jak vymačkat šťávu z cibule.
Ingredience: 800 g vepřového bůčku s kostí, 200 g tvrdého sýra, 30 g soli, 1 g mletého pepře, 20 g petrželové nati nebo pažitky, 1 vejce, 100 ml mléka
Na obalení: 100 g hladké mouky, 2 vejce, 100 ml mléka, 100 g strouhanky, 200 g tuku
Postup: Bůček opláchneme ve studené vodě, osušíme (aby neklouzal pod nožem) a zbavíme kostí, chrupavek a kůže. Poté jej nakrájíme na kousky a pomeleme strojkem na maso (bůček krájíme proto, aby se snadněji mlel). Zbytek masa vytlačíme kouskem rohlíku, ale jen opravdu malým, strouhanka se do holandského řízku nepřidává. Kdybychom používali kupované mleté maso, musí být pouze vepřové a čerstvé. Do mletého masa přidáme jemně nastrouhaný sýr, sůl, mletý pepř a jemně pokrájenou zelenou petrželku. Přidáme vejce rozšlehané v mléce. Hmotu dobře propracujeme a dáme na chvíli do lednice odležet (v některých receptech na holandský řízek se v této fázi nepřidává vejce, ale lžíce hladké mouky; mléko je někdy nahrazováno vodou). Z prochladlé směsi na holandský řízek tvarujeme oválné, asi 7 mm silné placičky. Musí být stejně vysoké ve středu i při krajích. Obalíme je v hladké mouce, opatrně v rozšlehaném vejci a pak ve strouhance. Placičky musíme držet v prstech, vidlička by je roztrhala. Pak obalené holandské řízky usmažíme ve vyšší vrstvě tuku (oleje, sádla, tuku na smažení). Obracíme plochou obracečkou, nepícháme do řízku vidličkou, aby z něj nevytekla šťáva. Smažíme po jedné straně prudce, pak opatrně otočíme a smažíme volněji. Na závěr ještě jednou otočíme. Díky trojobalu se holandský řízek při smažení smrskne jen minimálně (na rozdíl od karbanátků). Je ustáleným zvykem podávat holandský řízek s bramborovou kaší. Nejlepší je její „hedvábná“ varianta. Výtečnou přílohou k holandskému řízku je ale rovněž v sezoně dýní kaše z dýně hokaido. Holandský řízek dobře chutná i s vařenými nebo šťouchanými bramborami. Protože se jedná o pokrm smažený, nejsou k němu moc vhodné smažené přílohy. Kyselá okurka, nakládaná řepa nebo okurkový salát se k tomuto pokrmu přímo nabízejí. Holandský řízek je dobrý i studený – s chlebem, okurkou, cibulkou a hořčicí. Do holandského řízku nedáváme žádné jiné koření.
Ingredience: 500 g listového těsta, 240 g slaniny na plátky, 2 svazky jarní cibulky, 1 sklenička nakládaných rajčat, 250 g nivy, 2 vejce, sezamové semínko
Technologický postup: Listová těsto rozpůlíme a rozválíme na lehce pomoučené pracovní ploše, vyskládáme na ně plátky slaniny a posypeme je nasekanou jarní cibulkou. Na jeden plát vyskládáme i nasekaná nakládaná rajčata a nakonec oba pláty posypeme nivou. Každý obdélník rozkrojíme rádýlkem na pizzu na čtyři obdélníky a všechny po delší straně zarolujeme, mírně stlačíme k sobě a pak nožem nakrájíme na 1 cm široká kolečka. Vyskládáme je na plech (řeznou stranou dolů), potřeme vajíčkem a posypeme sezamovým semínkem. Pečeme 15–20 minut v troubě vyhřáté na 180 °C.
Možností máte celou řadu. Můžete si postavit garáž zděnou, garáž plechovou, garáž dřevěnou nebo jen kryté stání pro váš automobil. Záleží na tom, jakým způsobem chcete garáž během roku využívat a kolik peněz jste do její stavby ochotni investovat. Garáž bývá většinou nejen místem, kam zaparkujete svůj automobil, ale i prostorem pro uskladnění věcí spojených s provozem vašeho vozu, náhradních dílů a nářadí. Kutilové velmi často využívají garáž i jako dílnu. V dnešní době se kladou na garáž vyšší nároky, než tomu bylo dříve. Obvykle se počítá s tím, že se do garáže minimálně zavede elektrická energie a natáhne voda. Pokud se v garáži nachází také topení, může celoročně sloužit k rozličným činnostem.
Materiál bychom měli volit podle toho, jak dlouho budeme chtít garáž využívat a pro jaký vůz bude. Pořídíme-li si starší auto, nemusíme pro něj budovat garáž za velký peníz, stačit pravděpodobně bude jen dřevěná bouda, aby na auto hlavně nepršelo a nesněžilo. V takovéto garáži toho však moc nenapracujeme a též lze předpokládat, že v ní bude postupem času i značné vlhko. Cena takové garáže z nového materiálu bude v dnešní době činit řádově několik tisíc korun, pokud nebude mít stavba betonovou podlahu, izolace a inženýrské sítě.
Dřevěnou garáž (kůlnu) si postaví téměř každý zručný kutil sám a „ušetří". Avšak takovou garáž skoro žádná pojišťovna nepojistí jako dostatečnou ochranu auta a překážku proti zlodějům aut.
Plechové nebo v mnoha případech známější takzvané ocelové garáže jsou dnes poměrně oblíbené. Jejich pořízení může být vzhledem k cenám materiálu nákladnější než u dřevěných garáží, záleží na variantě, kterou zvolíme. Plechy se mohou přišroubovat anebo přivařit k ocelové konstrukci. Kvůli zlodějům barevných kovů se nedoporučuje používat plechy z hliníku. Mnohem lepší a odolnější je nerezový plech. Ten se dá natřít vhodnou barvou, takže garáž nepůsobí tak stroze. Takovou garáž si už nepostaví každý kutil, ale jen velmi zručný řemeslník, který umí pracovat se železem.
Plechové garáže postavené svépomocí budete muset často opatřovat novým nátěrem, tedy alespoň ty nejlevnější plechové boudy. To samozřejmě ve výsledku zvyšuje náklady. Nevýhodou je stejné odolávání povětrnostním podmínkám jako v případě dřevěných garáží. Proto například německá značka Siebau používá na plech jako krycí vrstvu omítku. Jinak byste se v takové garáži v létě cítili jako v sauně. Zde asi samotný kutil rovněž nepochodí. Co se týče finanční náročnosti, vybudovat svépomocí solidní garáž s prostorem pro malou dílničku a pro uskladnění náhradních dílů včetně nářadí vyjde na několik desítek tisíc korun.
Z hlediska statiky je pro stavbu obvodových stěn garáže nutné
Ingredience: 1 nakládaná zelenina, 1 polévková lžíce nasekané petrželky, 2 polévkové lžíce vegety, 2 polévkové lžíce vinného octa, 200 g dušené šunky, 250 ml vývaru, 40 g želatiny, 6 vajec uvařených natvrdo, 80 g majonézy, sůl
Postup: Zeleninu, vejce a šunku nakrájíme na kostičky. V ohřátém vývaru smíchaném s nálevem ze zeleniny rozpustíme želatinu. Zeleninu smícháme v míse s kostičkami vajec, majonézou, šunkou, vegetou, octem, pepřem a petrželkou. Nakonec vmícháme chladnoucí želatinu. Část směsi nalijeme do formy, položíme na ni tři celá vejce a přelijeme zbylou směsí. Necháme v chladničce ztuhnout. Na řezu tvoří tato tlačenka krásnou mozaiku barev.
Základní rybí vývar, kousky bělomasých ryb a lososa, krevety a směs mořských plodů, rajčata, červená řepa pařená + nakládaná, cibule, kořenová zelenina, čerstvé bílé zelí, nové koření, celý pepř, ocet, sůl, cukr a mletý pepř na dochucení, čerstvý kopr, zakysaná smetana na ozdobu při podávání.
Základním a víceméně jediným zásadním procedurálním rozdílem mezi zavařováním a nakládáním je, že v případě nakládání nedojde po vložení ingrediencí do sklenic (nádob na uchování) a jejich uzavření k dalšímu zahřívání těchto sklenic a jejich obsahu, zatímco u zavařování ano. Jinými slovy, když zavařujeme, tak poté, co vše dáme do sklenic, nebo jiných nádob a zavřeme je, tak tyto již naplněné sklenice ještě musíme po nějakou dobu zahřívat v horké vodě, na páře či v troubě.
Zavařování
Pro zavařování je ideální speciální hrnec na zavařování s mřížkou, na které sklenice v hrnci stojí. Postačí však i dostatečně velký běžný hrnec, na jehož dno umístíme látkovou utěrku, aby sklenice nestály přímo na dně a nepopraskaly. Sklenice vkládáme do vlažné vody a pamatujme na to, že se v hrnci nesmí dotýkat. Poté zvýšíme teplotu přibližně na 85 °C. Teplotu kontrolujeme na zavařovacím teploměru. Voda v hrnci nikdy nesmí vařit.
Po uplynutí potřebné doby (dle receptu) začneme sklenice opatrně vyndávat zavařovacími kleštěmi. Pokládáme na podložku, která nesmí být studená, aby sklenice nepraskaly. Šroubovací víčka nyní dotáhneme. Sklenice lze také pozvolna zchlazovat již v hrnci přiléváním studené vody, kterou ale nesmíme lít přímo na sklenice. Po vychladnutí obrátíme sklenice dnem vzhůru, abychom se ujistili, že vše těsní. Při pohledu na sklenici by víčka měla být vtažena mírně dovnitř.
Hotové zavařeniny uchováváme v suchu, chladu a temnu.
Červenou řepu je nutné před samotným zavařováním uvařit. Platí přitom, že maximální množství živin, minerálů a dalších prospěšných látek zachováme, jestliže ji uvaříme vcelku ve slupce. Vaříme ji doměkka. Podle velikosti bulvy to může trvat až hodinu. Teprve poté ji oloupeme a nakrájíme či nastrouháme. Krájet můžeme bulvu do libovolných tvarů – hranolky, plátky, kostky. Nejčastější a nejoblíbenější je však krájení na zhruba 1 centimetr velké kostky.
Nakládání
Nakládání je oproti zavařování rychlejší a o něco málo pracnější, je ovšem potřeba počítat s tím, že trvanlivost je výrazně kratší a že je potřeba uchovávat takto zpracovanou řepu v ideálním případě v lednici. Postup jako takový je prakticky totožný se zavařováním s tím rozdílem, že se po naplnění a uzavření sklenice už nebude nic sterilovat ve vodní lázni ani troubě.
Neoloupané bulvy červené řepy uvaříme doměkka, necháme vychladnout, oloupeme a nakrájíme na menší kousky. Nálev připravíme tak, že vložíme všechny ingredience do vody, tu přivedeme k varu a necháme vychladnout. Připravené sklenice naplníme řepou, zalijeme nálevem, řádně uzavřeme víčkem a vložíme do lednice.
