Téma: 

nakladaní utopencu


Facebook Twitter Pinterest email tisk

UTOPENCI

Jak použít Deko na utopence

Deko usnadňuje nakládání utopenců.

Ingredience nálev: 100 g Deka, 1,5 l vody, ½ l octa, 6 kuliček nového koření, 3 bobkové listy, 10 kuliček černého pepře, sůl

Ingredience utopenci: 20 ks špekáčků, 0,5 kg cibule, 1 lžíce moučkového cukru

Technologický postup: Svaříme vodu s octem a solí, vsypeme celý (nikdy nedělit na několik nálevů!) obsah 100g balíčku Deka, povaříme asi 4 minuty a necháme chladnout. Špekáčky oloupeme, nakrojíme napůl, ale nedokrojíme (můžeme nechat i vcelku) a do hrnce či sklenice je vkládáme do vrstev rozevřeným řezem dolů, střídavě s cibulí nakrájenou na kolečka. Prosypeme cukrem, pokud jsme zvolili umělé sladidlo, necháme ho rozpustit ve vařícím nálevu, přidáme další koření a zalijeme téměř chladným nálevem. Necháme zrát v chladnu a temnu 10 dní.

Detail odstavce: Jak použít Deko na utopence
Zdroj: Utopenci
Zveřejněno: 25.4.2016

BOBKOVÝ LIST V KVĚTINÁČI

Jak sušit bobkový list

Až keř povyroste, tvarujeme jej a při tom sklízíme lístky, které sušíme. Při sušení se nesmí listy zapařit a zhnědnout - jinak zcela ztrácejí své typické aroma. Listy ostříháme bez řapíků a rozložíme je v temné a vzdušné místnosti až do seschnutí listů. Tyto uskladníme v plátěném sáčku v temnu a suchu.

Bobkový list = sušené listy vavřínu se specifickým aroma. Používá se k nakládání a úpravě zvěřiny i jiných mas, rajské či svíčkové omáčky. Bobkový list je tradičním kořením české kuchyně. Rovněž se používá při nakládání zeleniny, hub nebo konzervaci masa a k marinovaným rybám.

Detail odstavce: Jak sušit bobkový list
Zdroj: Bobkový list v květináči
Zveřejněno: 19.6.2017

DOMÁCÍ ŠUNKA - RECEPTY

Domácí šunka a rychlosůl

Rychlosoli se přidávají do uzenin. Rychlosůl je označení pro dusitanovou směs, která se používá k nakládání masa určeného k dalšímu zpracování (na výrobu salámů, klobás, konzerv a tak dále). Rychlosůl stabilizuje chuťové vlastnosti a vůni výrobků a je zodpovědná za růžové zbarvení uzenin. Rychlosůl je dusitan draselný s dusičnanem sodným v poměru 2 : 5.

Detail odstavce: Domácí šunka a rychlosůl
Zdroj: Domácí šunka - recepty
Zveřejněno: 20.10.2014

MARINÁDA NA UZENÍ DRŮBEŽE

Jak udit kachnu

Uzení je v tomto případě trochu odlišné od obvyklých postupů, liší se hlavně v nakládání. Drůbež nakládáme pouze do láku, ať už celou anebo porcovanou na části. Krůty, kachny a ostatní drůbež se doporučuje vykostit, připravit na jednotlivé porce a pak teprve udit. Hotové maso se při krájení nedrobí a nerozpadá a je připravené přímo na talíř. Celá drůbež anebo porce se udí zásadně s kůží, potrhaná nebo chybějící kůže není vzhledná, i chuťově není drůbež stažená z kůže dobrá. Povrchová vrstva se příliš vysuší a ztvrdne.

Nakládání do láku se provádí pouze směsí soli a dusičnanu draselného. Poměry jsou stejné jako při uzení masa, vážíme i s kostmi a považujeme je za maso pro výpočet množství soli. Nedává se cukr a česnek. Pro naložení je lepší drůbež pouze chlazená, mražené je sušší.

Kachnu rozdělíme na porce, důkladně nasolíme a necháme 1 až 3 dny proležet. Před uzením oklepeme sůl a udíme podle velikosti porcí doměkka 6 až 8 hodin na 75 °C.

Detail odstavce: Jak udit kachnu
Zdroj: Marináda na uzení drůbeže
Zveřejněno: 15.5.2017

LIKÉR ZE SMRKOVÝCH VÝHONKŮ

Smrkové výhonky ve slivovici

Výluhem smrkových výhonků v alkoholu získáme další účinný lék – tinkturu. Tradiční lidovou cestou je nakládání smrkových výhonků do silnější slivovice. Taková tinktura se pak používá především k ošetření bolavých revmatických kloubů, které prokrvuje, prohřívá a ulevuje od bolesti. Pro vnitřní užití si raději opatříme tinkturu připravenou profesionální cestou a dodržujeme předepsané dávkování.

Domácí výroba: do slivovice vložíme hrst smrkových výhonů, přidáme plátek citronu a necháme měsíc louhovat. Poté přecedíme a přidáme 10 lžic medu, vše důkladně promícháme a můžeme podávat.

Detail odstavce: Smrkové výhonky ve slivovici
Zdroj: Likér ze smrkových výhonků
Zveřejněno: 24.8.2017

NAKLÁDANÝ HERMELÍN

Nakládaný hermelín se zelím

Suroviny:

  • 3 hermelíny
  • 250 g kysaného zelí (bez nálevu)
  • 2 cibule
  • 1 lžíce provensálského koření
  • 5 kuliček celého černého pepře
  • 1 lžíce octa
  • olej

Postup:

Připravíme si zavařovací šroubovací sklenici nebo jinou dózu k nakládání hermelínu, propláchneme ji horkou vodou a poté jednou lžící octa. Hermelíny rozkrájíme na čtvrtiny, cibuli nakrájíme na kolečka, zelí pořádně vymačkáme, aby v něm nezůstala žádná šťáva. Když máme vše nachystané, můžeme začít se samotným nakládáním hermelínu. Do sklenice postupně vrstvíme cibuli, zelí, hermelín poskládaný do původního tvaru a koření. Poslední vrstvičkou by mělo být zelí. Nakonec zalijeme olejem, uložíme do ledničky, a pokud to vydržíme, necháme týden uležet. Podáváme s jakýmkoli slaným pečivem. Dobrou chuť.

Detail odstavce: Nakládaný hermelín se zelím
Zdroj: Nakládaný hermelín
Zveřejněno: 5.3.2019

KAKADU PALMOVÝ

Přirozený výskyt kakadu palmového

Kakadu žije na poloostrově Kap York v severní Austrálii, Nové Guinei a přilehlých ostrovech. Jeho populace klesá, už je jich jen několik stovek až tisíců exemplářů, proto byl zařazen do mezinárodní úmluvy CITES o zákazu odchytu a volném nakládání s jedinci chovanými v zajetí. Nejradši má pralesy, kde žije ve skupinkách po 2, někdy i třech kusech. Staví si hnízda v kmenech dutých stromů, občas až ve výšce 10 m. Nosí si tam kousky dřevin, které rozmělňuje na drť. Hnízdit začíná v srpnu. Létá podobně jako naše sovy, takže téměř není slyšet. Kakadu palmový nekřičí jako spousta jiných papoušků, ale melodicky si hvízdá.

Detail odstavce: Přirozený výskyt kakadu palmového
Zdroj: Kakadu palmový
Zveřejněno: 30.11.2014

UTOPENCI

Utopenci v aspiku

Ingredience: 5 špekáčků, 0,2 l octa, 1 l vody, 4 cibule, 4 kyselé okurky, 1 lžíce soli, 2 lžíce cukru, 1 lžíce vegety – podravky, 4 bobkové listy, 8 kuliček nové koření, 8 kuliček černého pepře, 2 sáčky želatiny

Technologický postup: Ocet, litr vody, sůl, cukr, celý pepř, bobkový list, nové koření a vegetu svaříme. Necháme povařit ještě asi 3 minuty, pak koření scedíme a do láku dáme na 3 minuty vařit oloupanou a na proužky nakrájenou cibuli. Špekáčky „svlékneme z kůže“ a nakrájíme na centimetrová kolečka (případně kostičky). Kyselé okurky nakrájíme na tenká kolečka. Špekáčky, okurku a cibuli zalijeme teplým nálevem a necháme 3 dny marinovat. Po uplynutí této doby si připravíme aspik. Slijeme nálev z utopenců, dolijeme vodou na požadované množství pro 2 sáčky želatiny, ohřejeme na 80 °C – nesmí se vařit! Obdélníkovou formu na pečení (žebro) vložíme do většího mikrotenového sáčku, upravíme podle formy a nalijeme sběračkou asi 2 cm nálevu. Necháme chvíli v chladu ztuhnout a pak střídavě dodáváme po vrstvách směs špekáčků s cibulí a zaléváme nálevem aspiku. Špekáčky mají tendenci vyplavávat nahoru, tak vždy chvíli počkáme a necháme maličko zatuhnout. Utopencový aspik můžeme připravit i tak, že špekáčky nakrájíme na kostičky a spolu s cibulí a okurkami nasypeme do obalu na tlačenku, zalijeme aspikem, zavážeme a necháme ztuhnout.

Detail odstavce: Utopenci v aspiku
Zdroj: Utopenci
Zveřejněno: 25.4.2016

KOŘENÍ FENYKL

Co je to fenykl

Fenykl obecný pravý je dvouletá bylinka s nitkovitými listy podobnými kopru. Pochází z eurasijského kontinentu, u nás se pěstuje odedávna, a dokonce někdy i zplaňuje jako vytrvalá bylina. Široká, plochá semena, podobná mrkvovým, se využívají jako jemné, ale výrazně aromatické nasládlé koření hlavně do pečiva, do pudinků a k nakládání zeleniny. Nálev z nich je výborným prostředkem podporujícím zdravé trávení a je vhodný i pro děti a těhotné ženy. Šlechtěním planého fenyklu vznikla i další velmi zajímavá kulturní odrůda, která se pěstuje nikoli pro semena, ale pro nadzemní „hlízu“ delikátní chuti. Jde o takzvaný sladký či hlíznatý fenykl. Rostlinu můžete zužitkovat celou, zralé plody, listy, semena, nadzemní řapíkatou část i kořen.

Detail odstavce: Co je to fenykl
Zdroj: Koření fenykl
Zveřejněno: 26.9.2015

RYCHLOSŮL

Použití

Rychlosůl se používá k nakládání uzených mas a předúpravě masa určeného pro další zpracování do masných výrobků, klobás, salámů, sekané, konzerv a polokonzerv. Zajišťuje stabilitu vybarvení a chuťové vlastnosti masných výrobků. Přispívá ke zvýšení údržnosti a podílí se na vytvoření chuti a vůně masných výrobků, chrání tuky v mase a masných výrobcích před oxidací a zajišťuje vznik typického růžového zbarvení nakládaných masných výrobků.

Praganda nesmí být používána k přímému solení potravin a hotových pokrmů. Je určena výhradně pro použití v masném průmyslu. Solicí dusitanová směs se používá v případech, kdy je solené maso zpracováno v krátké době, nejvýše několik dnů po zasolení.

Dávkování: 20 až 22 g na 1 kg díla do výrobků tepelně opracovaných, 22 až 24 g na 1 kg díla do výrobků připravovaných studenou cestou. Před použitím se doporučuje promíchat.

Detail odstavce: Použití
Zdroj: Rychlosůl
Zveřejněno: 6.12.2018

NAKLÁDANÝ HERMELÍN

Nakládaný hermelín se sušenými rajčaty

Suroviny:

  • 4 hermelíny
  • 1 sklenička sušených rajčat naložených v oleji
  • 4 stroužky česneku
  • 10 ks zelených oliv
  • hrstka čerstvé bazalky
  • hrstka čerstvé petrželky
  • 1 větší cibule
  • 1 jarní cibulka
  • 1 bobkový list
  • olivový olej
  • slunečnicový olej

Postup:

Do připravené zavařovací šroubovací sklenice nebo jiné dózy k nakládání hermelínu naskládáme na dno trochu cibule nakrájené na kolečka. Hermelíny rozkrojíme podélně na půlku. Poté připravíme směs, kterou rozmixujeme ze sušených rajčat, oliv, poloviny bazalky, poloviny petrželky, kousku cibule a česneku. Takto připravenou směsí natřeme obě poloviny hermelínu a přiklopíme.

Hermelíny naskládáme do sklenice na cibuli, proložíme jarní cibulkou, bobkovým listem, zbytkem bazalky a petrželky a nakonec zalijeme postupně olejem. Použijeme olej ze sušených rajčat, jednu čtvrtinu sklenice s hermelíny naplníme olivovým olejem a zbytek zalijeme slunečnicovým olejem. Necháme odležet minimálně tři dny a poté můžeme ochutnávat. Podáváme se slaným pečivem. Přejeme dobrou chuť.

Detail odstavce: Nakládaný hermelín se sušenými rajčaty
Zdroj: Nakládaný hermelín
Zveřejněno: 5.3.2019

RYCHLOSŮL

Složení

Rychlosůl je složena z jedlé soli vakuové, stabilizátoru dusitanu sodného (0,5–0,6 %), jodičnanu draselného (s obsahem jódu 20–34 mg/kg). Dále je v ní obsažena protispékavá látka ferrokyanid sodný a regulátor kyselosti uhličitan sodný.

Dusičnan draselný má vzorec KNO3, v potravinářství je ukryt pod kódem E252 a řadí se mezi konzervanty. Využívá se při výrobě masných a rybích výrobků a sýrů. Do jídelníčku se tento minerál dostává hlavně vodou a konzumací zeleniny. Dusičnany nejsou příliš toxické, ale v těle se mohou přeměňovat na jedovatější dusitany, které mohou dále reagovat a tvořit karcinogenní látky (nitrosaminy). V ČR je povoleno používat dusičnan draselný v konzervách, tvrdých a polotvrdých sýrech, sledích a šprotech a podobně.

Hojně se využívá ve směsi s NaCl jako „rychlosůl“, která slouží k nakládání masa do slaného láku (nejdříve „za sucha“, po týdnu až dvou na týden s vodou) před uzením. Používá se ve velkovýrobnách i v domácnostech. Směs se využívá například k potlačení otrav botulotoxinem.

Detail odstavce: Složení
Zdroj: Rychlosůl
Zveřejněno: 6.12.2018

DOMÁCÍ KLOBÁSY

Recepty na uzení

První možnost:

Na 1 kg masa se dávají 2 dkg rychlosoli, lák na zalití se připravuje z 10 l vody a 50 dkg rychlosoli.

Postup:

U masa na uzení je ideální, aby vážilo zhruba 1,2 kg a aby bylo bez kosti. Maso si navážíme a odvážíme sůl, kterou do masa dobře vetřeme. Takto připravené naskládáme do smaltované nebo kameninové nádoby. Nádobu uchováváme v lednici nebo na jiném studeném místě, třeba ve sklepě. Za tři dny zalijeme maso připraveným lákem, aby bylo celé potopené, a dáme zpět do chladna. Celkem necháme maso odležet týden, ale můžeme i déle. Před uzením maso umyjeme v hodně teplé vodě a osušíme. Roztopíme udírnu a rozvěsíme maso na háčkách. Udíme asi osm hodin na 90 stupňů. Samozřejmě záleží na druhu masa.

Druhá možnost:

Není nad to, když na oslavě vytáhnete z udírny pořádný kus voňavé a křehké uzené krkovice nebo vlastní klobásy. Když dodržíte několik pravidel, není domácí uzení nijak náročné.

  • Nepospíchejte, chce to čas.
  • Vyberte kvalitní a čerstvé maso.
  • Naporcujte maso na vhodnou velikost pro uzení.

Nakládání masa nasucho

Jde o klasický způsob nakládání za pomocí běžné kuchyňské soli nebo rychlosoli (například Praganda). Můžeme přidat jakékoli jiné koření dle vlastní chuti a doplnit o česnek. Maso na uzení prosolíme a dobře zapracujeme (vetřeme), důležité je dodržovat při nakládání přísnou hygienu. Takto připravené uložíme do čisté nádoby tak, aby mezi jednotlivé kusy neměl přístup vzduch. Maso uskladníme při teplotě do 4 °C.

Nakládání do láku

Na uzení masa používáme stejné druhy soli nebo rychlosoli, jen se ředí v různém poměru vodou, říkáme tomu lák na maso. Koncentrace soli nejde přesně určit, protože každý má rád různou slanost. Jako základ můžeme brát poměr 800 g obyčejné soli na 10 l vody. U rychlosoli se radši řiďte návodem na obalu výrobku a poté si množství případně upravte dle vlastní chuti. Lák můžete doplnit o koření a bylinky, které máte rádi. Určitě zkuste pepř, jalovec, bobkový list, nové koření, rozmarýn a další. Aby bylinky a koření uvolnily více aroma, doporučuje se lák krátce povařit. Lák na maso použijeme vychlazený. Kdo nemá rád koření a bylinky, může nechat lák pouze slaný. Maso musí být vždy zcela ponořené. Někdy je potřeba ho zatížit.

Uzení masa

  • Teplota se při uzení masa pohybuje v rozmezí 60–100 °C.
  • Vhodné dřevo na uzení masa je buk, poté například olše, bříza, habr, jasan a další tvrdá dřeva.
  • Doba uzení je závislá na druhu a velikosti masa a na teplotě uzení.
  • Doporučujeme při uzení používat vpichovací teploměr.

Detail odstavce: Recepty na uzení
Zdroj: Domácí klobásy
Zveřejněno: 19.3.2019

ÚPRAVA SRNČÍHO MASA

Srnčí maso – nakládání

Srnčí maso není potřeba vždy nakládat, sice by mělo srnčí maso jako každá zvěřina před zpracováním uzrát, ale obvykle jí stačí ta doba od zastřelení zvěře po čekání na povinný veterinární rozbor (ten trvá několik dní). Pokud ale pochází srnčí maso ze staršího zvířete, může krátké naložení masa pomoci v jeho zkřehnutí.

Maso, které lze vykostit, nakládáme vykostěné. Maso musíme před naložením řádně odblanit a omýt. Musíme si připravit dostatečně velkou nádobu, do níž maso vložíme. Připravíme si máslo, které necháme rozpustit a mírně vychladnout. Máslem pak maso potřeme a zbytek másla pak na maso nalijeme. Nádobu se srnčím masem uložíme do chladnější místnosti, kde ji necháme zhruba tři dny. Nemusíme se bát, že by maso začalo zapáchat, protože vychladlé máslo na mase vytvoří povlak, který k masu nepropustí vzduch. Srnčí maso se nenakládá osolené, solí se až pak před konečnou úpravou. Sůl by při naložení způsobila, že by srnčí maso ztratilo chuť.

Detail odstavce: Srnčí maso – nakládání
Zdroj: Úprava srnčího masa
Zveřejněno: 23.2.2019

MARINÁDA NA UZENÍ DRŮBEŽE

Druhy solení vhodné na nakládání

Suché solení – používá se, pokud chceme udit velký kus masa. Sůl, cukr, sanytr se v poměru 100 : 10 : 1 vetře do masa. Je možné přidat i koření. Maso se zavěsí do sklepa, kde se nechá i dva měsíce, než začneme udit. Pokud máme menší kousky masa, můžeme je vložit do kamenné nádoby. Takto naložené maso otáčíme každé dva dny, aby se sůl i koření dostaly do všech částí masa, a to přibližně po dobu jednoho měsíce. Pokud jsou kousky masa menší než jeden kilogram, postačí dva týdny. Šťávu z masa, která se vytváří, odstraníme. Při tomto způsobu nakládání se musí maso před uzením důkladně umýt a jeden den nechat uležet ve vodě (vodu měníme). Poté je potřeba maso osušit. Během skladování kontrolujeme barvu i vůni masa.

Mokré solení – maso se naskládá do kameninové, plastové nebo smaltové nádoby a jednotlivé vrstvy masa se polévají solným lákem. Na jeden litr láku je třeba 1 litr vody, 100 g soli, 10 g cukru, 1 g sanytru. Na kilo masa potřebujeme cca 750 ml litru láku. Při přípravě láku rozpustíme doporučené množství solicí směsi v pitné vodě a 20–30 minut povaříme. Je možné přidat i koření. Přecedíme přes plátno nebo husté sítko. Než směsí maso zalijeme, je třeba jej vychladit. Je důležité, aby bylo maso celé ponořené. Naložené by mělo být dva až tři týdny. Poté se maso opláchne v teplé vodě, zavěsí se na vzdušné místo a nechá se řádně oschnout.

Sanytr (ledek) je draselná sůl kyseliny dusičné, silné oxidační činidlo, v potravinářství uvedeno pod kódem E252.

Maso by mělo být skladováno při teplotách od 0 do 4 °C. Pokud maso nakládáme, měli bychom se vyhnout některým chybám, jako je špatně umyté nádobí, neúplné prosolení masa, předčasné, nebo naopak pozdní zalití lákem, nedodržení teploty, vyčnívající části masa z láku a podobně.

Detail odstavce: Druhy solení vhodné na nakládání
Zdroj: Marináda na uzení drůbeže
Zveřejněno: 15.5.2017

RECEPTY NA SRNČÍ MEDAILONKY

Úprava srnčího masa na medailonky

Na přípravu minutek ze zvěřiny se používá maso mladých kusů, dostatečně odleželé. Předběžná příprava je stejná jako u ostatních mas, ale pro svou specifickou vůni a chuť dáváme zvláštní důraz na nakládání a moření. Nejvhodnější je maso z vykostěné kýty a hřbetu. Zvěřina je velmi sezonní surovina a většinou se nenabízí po celý rok. Krátkým naložením masa do směsi zeleniny, cibule a divokého koření můžete zmírnit výrazné aroma a (pa)chuť, v marinádě nebo v podmáslí taky jako zázrakem zkřehne i maso jinak ne právě nejmladšího „paroháče“. Zvěřina obsahuje jen velmi málo tuku, takže je k vysušení náchylnější než jakékoli jiné maso. Další možností, jak zabránit vysušení, je maso ještě před tepelnou úpravou pořádně prošpikovat, pernaté zvěři v troubě neuškodí ani celotělový zábal z plátků slaniny. A konečně čím zvěřinu doplnit? Z koření se kromě soli a divokých směsí hodí hlavně bylinky: petrželka, tymián, rozmarýn nebo meduňka. Nejvíc si ale zvěřina rozumí s tím, co je stejně jako ona nejlepší na podzim: s dýní, houbami, brusinkami, šípky, případně se zelím. A samozřejmě s vínem.

Detail odstavce: Úprava srnčího masa na medailonky
Zdroj: Recepty na srnčí medailonky
Zveřejněno: 15.2.2019

ŘÍMSKÝ KMÍN

Využití římského kmínu

Římský kmín je v kuchyni velice oblíbený. Nejvíce jej uznává indická a mexická kuchyně, kde je přísadou snad všech pokrmů a přidává se i do směsi kari koření. Stejně tak je součástí směsi koření zvané garam masala (v ní je ještě koriandr, kardamom, černý pepř, hřebíček, skořice, muškátový květ a bobkový list). Často se přidává do zeleninových, rýžových a luštěninových pokrmů. Mohou se s ním ochucovat polévky a různá dušená jídla. Používá se i při nakládání zeleniny, uzenin a sýrů. Stejně jako kmín klasický je vhodný k přidání do kysaného zelí.

Nejlepší je používat celá semena. Pokud potřebujete přesto kmín nadrtit, doporučujeme provést to až těsně před vařením – silice totiž na vzduchu rychle vyprchávají. Chuť kmínu římského lze zvýraznit krátkým opražením na oleji a až potom jej rozdrtit. Klasický kmín je nenahraditelný při pečení nejen žitného, ale většiny druhů chleba i jiného pečiva. Každá hospodyňka jej pak zná jako přísadu pro vaření brambor. Koření se jím bylinkové sýry, saláty nebo pomazánky z tvarohu. Používá se při pečení a dušení masa. Je tak například nezbytnou součástí grilovaného vepřového kolene.

Detail odstavce: Využití římského kmínu
Zdroj: Římský kmín
Zveřejněno: 30.5.2017

ČERVENÁ ŘEPA - ZAVAŘOVÁNÍ

Zavařovaná a nakládaná červená řepa

Základním a víceméně jediným zásadním procedurálním rozdílem mezi zavařováním a nakládáním je, že v případě nakládání nedojde po vložení ingrediencí do sklenic (nádob na uchování) a jejich uzavření k dalšímu zahřívání těchto sklenic a jejich obsahu, zatímco u zavařování ano. Jinými slovy, když zavařujeme, tak poté, co vše dáme do sklenic, nebo jiných nádob a zavřeme je, tak tyto již naplněné sklenice ještě musíme po nějakou dobu zahřívat v horké vodě, na páře či v troubě.

Zavařování

Pro zavařování je ideální speciální hrnec na zavařování s mřížkou, na které sklenice v hrnci stojí. Postačí však i dostatečně velký běžný hrnec, na jehož dno umístíme látkovou utěrku, aby sklenice nestály přímo na dně a nepopraskaly. Sklenice vkládáme do vlažné vody a pamatujme na to, že se v hrnci nesmí dotýkat. Poté zvýšíme teplotu přibližně na 85 °C. Teplotu kontrolujeme na zavařovacím teploměru. Voda v hrnci nikdy nesmí vařit.

Po uplynutí potřebné doby (dle receptu) začneme sklenice opatrně vyndávat zavařovacími kleštěmi. Pokládáme na podložku, která nesmí být studená, aby sklenice nepraskaly. Šroubovací víčka nyní dotáhneme. Sklenice lze také pozvolna zchlazovat již v hrnci přiléváním studené vody, kterou ale nesmíme lít přímo na sklenice. Po vychladnutí obrátíme sklenice dnem vzhůru, abychom se ujistili, že vše těsní. Při pohledu na sklenici by víčka měla být vtažena mírně dovnitř.

Hotové zavařeniny uchováváme v suchu, chladu a temnu.

Červenou řepu je nutné před samotným zavařováním uvařit. Platí přitom, že maximální množství živin, minerálů a dalších prospěšných látek zachováme, jestliže ji uvaříme vcelku ve slupce. Vaříme ji doměkka. Podle velikosti bulvy to může trvat až hodinu. Teprve poté ji oloupeme a nakrájíme či nastrouháme. Krájet můžeme bulvu do libovolných tvarů – hranolky, plátky, kostky. Nejčastější a nejoblíbenější je však krájení na zhruba 1 centimetr velké kostky.

Nakládání

Nakládání je oproti zavařování rychlejší a o něco málo pracnější, je ovšem potřeba počítat s tím, že trvanlivost je výrazně kratší a že je potřeba uchovávat takto zpracovanou řepu v ideálním případě v lednici. Postup jako takový je prakticky totožný se zavařováním s tím rozdílem, že se po naplnění a uzavření sklenice už nebude nic sterilovat ve vodní lázni ani troubě.

Neoloupané bulvy červené řepy uvaříme doměkka, necháme vychladnout, oloupeme a nakrájíme na menší kousky. Nálev připravíme tak, že vložíme všechny ingredience do vody, tu přivedeme k varu a necháme vychladnout. Připravené sklenice naplníme řepou, zalijeme nálevem, řádně uzavřeme víčkem a vložíme do lednice.

Detail odstavce: Zavařovaná a nakládaná červená řepa
Zdroj: Červená řepa - zavařování
Zveřejněno: 11.12.2016

KYSELINA FOSFOREČNÁ

Neutralizace kyseliny fosforečné

Koncentrovaná kyselina fosforečná se ředí vodou. Při směšování s vodou se musí dbát na to, aby příliš nevzrůstala teplota roztoku. Kyselina se vždy pomalu a za stálého míchání přidává do vody, nikdy ne naopak! Produkt se vstřebává všemi cestami expozice. Dráždí dýchací orgány, je žíravý, způsobuje vážné popáleniny a těžce se hojící rány. Vnikne-li do očí, hrozí poškození až ztráta zraku (oční dráždivost: králík 119 mg – silně dráždivý (SEV); kožní dráždivost: králík 595 mg/24 hod – silně dráždivý (SEV)).

Vypouštění vod obsahujících produkt do kanalizace a vodotečí je přípustné až po neutralizaci a za podmínek stanovených vodohospodářskými orgány. Eliminace fosforu v odpadních vodách se provádí srážením solemi trojmocného železa či hliníku. Vzniklá nerozpustná suspenze se absorbuje v aktivním kalu.

Vhodný materiál k zředění nebo neutralizaci: zředěný roztok hydroxidu sodného, hašené vápno, mletý vápenec, soda.

Při likvidaci zbytků produktu a jeho obalů je nutno postupovat v souladu se zákonem o odpadech, ve znění všech prováděcích předpisů (vyhláška, kterou se stanoví Katalog odpadů; vyhláška o podrobnostech nakládání s odpady). Jestliže se tento přípravek a jeho obal stanou odpadem, musí konečný uživatel přidělit odpovídající kód odpadu podle Katalogu odpadů. Zatřídění podle Katalogu odpadů je možno provádět na základě vlastností odpadu v době jeho vzniku.

Detail odstavce: Neutralizace kyseliny fosforečné
Zdroj: Kyselina fosforečná
Zveřejněno: 26.3.2019

RECEPTY NA UZENÉ MASO

Nutriční hodnoty

Uzené maso je masný výrobek. Vyrábí se uzením v udírnách. Výroba tohoto masa je jednoduchá. Maso se musí nejprve nasolit buď klasickou solí, sanytrem, nebo dusitanovou směsí, přičemž možnosti nasolení jsou tři: nakládání do láku, suché nasolení a solení injekční stříkačkou. V českých podmínkách se nejčastěji užívá nakládání do láku. Kromě soli (rychlosoli) se do masa vetře či mezi jednotlivé vrstvy vloží různé další ingredience, jako například česnek, cibule, jalovcové bobule, pepř, cukr a podobně. V láku se maso nechá odležet určitou dobu, která je odvislá na použitém způsobu solení. Po tuto dobu je třeba maso průběžně kontrolovat. Takto připravené maso se vkládá do udírny, kde se vyudí.

Způsob průmyslového uzení je odlišný. To má za účel výrobky pouze vybarvit, ochutit a aromatizovat. Na maso se aplikuje takzvaný tekutý udírenský kouř, doba skutečného uzení je pak příliš krátká. Výhoda tohoto uzení spočívá v tom, že takto upravené maso neobsahuje karcinogeny, které při běžném uzení v kouři vznikají. Nevýhodou je odlišná chuť. Po zrušení závazných norem na výrobu potravin počátkem 90. let 20. století začali někteří výrobci za účelem zlevnění masa či většího zisku do uzeného masa injekčně vpravovat vodu s polyfosfáty, což jsou zvýrazňovače chuti spolu s dalšími éčky. Některá uzená masa obsahují pouze 70 % masné části. Dalším způsobem šizení uzeného masa je jeho nastavování práškem ze sušené krve. Proto je dnes průmyslově vyráběné uzené maso velmi rozdílné kvality.

Uzené maso je úplně stejně tučné jako neuzené maso, záleží na tom, co je to za maso. Kuřecí šunka bude mít tuku minimum, naopak anglická slanina, turistické salámy nebo uzená krkovička klidně víc než 50 %. Uzené maso je nezdravé spíš svým vysokým obsahem soli a také možnou přítomností karcinogenních látek, které vznikají špatným vyuzením.

100 g vařeného uzeného masa má energetickou hodnotu 1 004,88 kJ (123,99 kcal) a obsahuje zhruba 15 g bílkovin a 20 g tuku.

Uzené maso často obsahuje velké množství tuku (podle druhu zvířete, ze kterého maso pochází, a podle použité části) a o něco méně bílkovin. Velké množství přidávané soli může být příčinou vysokého krevního tlaku (rizikové pro vznik infarktu myokardu) či zadržování vody v organismu. Solicí směsi často obsahují i další látky, které jsou podezřelé z negativního vlivu na lidské zdraví. Hovoří se o žaludečních vředech, rakovině tlustého střeva a jiných civilizačních chorobách. Při úpravě uzením vzniká množství dalších zdraví škodlivých látek (maso se několik hodin udí zavěšené v kouři). Pokud je to proto možné, uzenému masu se zcela vyhněte. Uzené maso je nevhodné zejména pro děti, starší lidi, pacienty s šetřící dietou nebo pro osoby s ledvinovými obtížemi. Nehodí se ani při redukční dietě. Pokud si uzené maso nedokážete odepřít, vybírejte alespoň méně tučné druhy a s jeho konzumací to nepřehánějte.

Ceny uzeného masa můžete vidět zde.

Detail odstavce: Nutriční hodnoty
Zdroj: Recepty na uzené maso
Zveřejněno: 2.9.2016

KŘEN

Rostlina křen selský

U křenu selského (Armoracia rusticana) nejsou ani tak důležité listy nebo květy, jako spíš tlustý kořen v zemi. Při jeho naříznutí se začnou uvolňovat silice, které vyvolávají slzení, stejně jako při krájení cibule. Zároveň se postarají o uvolnění ucpaných dýchacích cest a čelních dutin. S tím je spojeno i léčebné užívání: křen rozpouští sliz a užívá se nastrouhaný s medem nebo cukrem jako prostředek proti kašli (třikrát denně jedna čajová lžička). Látky v křenu brzdí infekce. Křen se rovněž často používá v kuchyni. Aby nebyl příliš ostrý, je dobré jej spařit trochou horkého vývaru, poté ke křenu můžeme přidat strouhané sladké jablko nebo trochu mrkve. Přidáváme-li křen do konzervované červené řepy, krájíme ho očištěný na kolečka nebo jej hruběji nastrouháme, aby se mohl jíst spolu s řepou.

Křen selský je vytrvalá, 30 až 150 cm vysoká bylina. Lodyha je přímá, jemně rýhovaná, dutá, větvená. Přízemní listy jsou až 80 cm dlouhé, eliptické, zubaté, dlouze řapíkaté. Dolní lodyžní listy, které během vegetace odumírají, jsou peřenolaločné, krátce řapíkaté, horní lodyžní listy pak podlouhlé až kopinaté, zubaté nebo i celokrajné, přisedlé zúženou bází. Květenství se objevuje na konci větví a je složené z mnoha hroznů, květy jsou stopkaté, 4četné, špinavě bílé. Plodem je šešulka. Křen kvete v květnu až červenci.

Křen podáváme jemně nastrouhaný k vařenému nebo pečenému masu nebo z něj upravujeme křenové omáčky, zejména na tučná vepřová masa (ovar, uzené). Křen dobře opereme kartáčkem, pak ho tence oloupeme a jemně nastrouháme, ale vždy až těsně před podáním, aby stykem se vzdušným kyslíkem neztrácel vitamíny.

Používá se jako přísada k jídlům, zejména masitým. Fytoncidního působení křenu je také využíváno při nakládání okurek nebo červené řepy, k nimž se přidávají plátky křenu, díky kterému naložené směsi nepodléhají (nebo alespoň podléhají později) plesnivění.

Detail odstavce: Rostlina křen selský
Zdroj: Křen
Zveřejněno: 28.10.2016