Chcete kvetoucí nebo nekvetoucí orchidej? To je dobrá otázka. Většina lidí si koupí kvetoucí orchidej z důvodu okamžitého uspokojení, které přichází hned potom, co si krásnou rostlinu přinesou domu. Orchidej lze vystavit na stole a okamžitě vypadá krásně.
Záleží, z jakého pohledu na nákup orchideje koukáme, nicméně, nejméně ideální je nákup kvetoucí rostliny. Dlouhou dobou rozkvětu orchideje, vydá rostlina obrovské množství energie. Mnoho zkušených pěstitelů už ví, že zejména Phalaenopsis se může ukvést k smrti, což znamená, že bude mít nádherné květy po několik let po sobě, postupně ale slábne a odumírá.
Takže při dumání nad otázkou „Kvetoucí nebo nekvetoucí orchidej“ musíte zvážit i své záměry. Pokud chcete rostlině maximálně přizpůsobit rostoucí podmínky a životní prostředí, je nejlepší koupit rostlinu, která není v plném květu. Ale pokud nemůžete odolat krásně kvetoucí orchideji ve vašem zahradnictví, jděte do toho. Jen se snažte vybírat rostlinu s nejvíce uzavřenými pupeny, abyste si její květ mohli vychutnávat déle.
V naší poradně s názvem CHOROBY OLEANDRU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ludmila Kutálková.
Jeden z 6ti oleandrů má světle šedé kropenaté skvrny na všech listech, je to asi 2 letá, zatím nekvetoucí rostlina. Nechci uložit na zimu spolu se zdravými oleandry. Poradíte, prosím?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Namnožte se nový oleandr ze zdravé rostliny a netrapte se léčbou. To je nejjednodušší, co můžete udělat.
Pravděpodobně jste slyšeli o rostlinách, které čistí vzduch a zbavují naše domovy vnitřních toxinů. Tyto rostliny kromě krásy, kterou ozvláštňují naše domovy a kanceláře, nám vytvářejí i prostředí, ve kterém se cítíme příjemně, dokážou nám zlepšit náladu při naší každodenní činnosti a mají uklidňující účinek nejen na pracovišti, ale i v našich domovech. Rostliny se dají použít jako dárky k různým příležitostem, které vykouzlí úsměv na tváři všech přítomných.
A to není vše. Studie NASA spolu s dalšími studiemi týkajícími se kvality vnitřního ovzduší ukázaly, že běžné pokojové rostliny mají schopnost snižovat toxické chemikálie ze znečištěného ovzduší ve vnitřních prostorách budov.
Tudíž se jedná o opravdu přínosné rostliny, které čistí vzduch a odstraňují například formaldehyd, benzen, trichlorethylen a jiné chemikálie uvolňující se z barev, látek a věcí běžné potřeby, které pravidelně používáme.
V diskuzi ORCHIDEJE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dana.
Díky za odpověd,ale já naposledy hnojivo přidala je to asi tak před 5 měsíci jinak zalévám,tedy 1x týdně namáčím a listy pouze otřu výživným ubrouskem 1x za 3-4 měsíce,ale mě šlo nejvíce o to: zda mohu celé orchideje osprchovat(mám nekvetoucí) zda nevadí ta voda v srdíčkách rostliny.Díky za každou radu Dana.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Olina.
Osprchovat a oklepat, aby vytekla přebytečná voda.
Vybraná semena hebe sázejte v období od června do srpna. Kromě semen můžete hebe rozmnožovat i pomocí řízků.
Řízky tvořte v červenci anebo v srpnu, kdy z keře odřízněte asi 10 centimetrů dlouhé nekvetoucí větvičky těsně pod párem listů. Ty nejspodnější listy odstraňte a větvičku vložte do stimulátoru (písčitý kompost umístěný v mírném stínu), kde vám rostlinka pěkně zakoření.
Zakořeněné řízky nechte první zimu v pařeništi na chladném a světlém místě při mírné občasné zálivce.
Od následující zimy se pokračuje v řezu stejným způsobem. Na podzim seřízněte všechny postranní výhony na dva pupeny. Na jaře začněte postranní výhony prosvětlovat a na každých 30–40 cm hlavního stonku ponechte jeden výhon na pravé a jeden na levé straně. Ostatní výhony odstraňte. Nepotrvá dlouho a na ponechaných postranních výhonech se objeví hrozny květů. Pak je zapotřebí tyto výhony zaštípnout tak, aby za květenstvím směrem ven zůstaly jen dva listy. Nekvetoucí výhony se nechají růst do délky 60 cm a pak se zaštípnou. Pokud vyrostou na postranních výhonech ještě další druhotné výhony, musí být zaštípnuty za prvním listem. Když opadnou listy, opět všechny postranní výhony seřízněte na jeden nebo na dva pupeny.
Červenec a srpen jsou měsíce ideální na množení hortenzií řízkováním. Používají se k tomu nové nekvetoucí výhony, které musí být polovyzrálé (slabé konce nebo naopak už dřevnaté nám nezakoření).
Postup: Vybereme si letošní polovyzrálý nekvetoucí výhon, odstřihneme mu špičku, cca 2 mm nad spící pupeny. Řízek by měl být dlouhý přibližně 10–15 cm, konec zastřihneme šikmo (bude větší plocha pro vytvoření kořenů). Ponecháme jeden pár listů, pokud jsou velké, zkrátíme je na půl, zbytečně by kořenícímu řízku ubíraly sílu. Řízky zapícháme do připraveného vlhkého perlitu nebo písku, pokud předtím namočíme do stimulátoru, tak si uděláme dírku pro řízek, jinak stimulátor setřeme. Sázíme do vlhkého perlitu nebo písku s trochou rašeliny, nikdy ne do výživné zeminy (většinou pak nezakoření), pro urychlení můžeme použít nejen stimulátory na kořínky, ale přes květináč dáme igelit, sklenici, aby měly řízky teplo a vlhko. Potřebují také teplo odspodu, takže pokud je venku v noci zima, necháme zakořenit doma.
Takto zakoření asi do 3 týdnů, pak přesazujeme do menších květináčů už se zeminou, která je pro dané rostlinky vhodná, žádné hnojení, dáme ven, do polostínu (i ty, které budou později na sluníčku) a zaléváme.
Na podzim je již možné zasadit hortenzii na dané stanoviště, ale na první zimu ji překryjte, nebo můžete i s květináčem dát do země, zakrýt a zasadit až na jaře.
Rozchodník prudký (Sedum acre) je také známý pod českým jménem rozchodník ostrý. Toto pojmenování se vztahuje k jeho ostré, palčivé chuti, kterou se liší od ostatních u nás rostoucích druhů. Je to drobná bylina, která dorůstá při květu výšky kolem 10 cm. Má vystoupavé lodyhy dvojího druhu, a to kratší nekvetoucí, hustě střechovitě listnaté a delší řídce listnaté, kvetoucí. Listy jsou válcovité, cca 3 mm dlouhé, po odumření bělavé. Květenství se skládá ze 2 až 3 vijanů jasně žlutých květů, kterých bývá kolem pěti. Tato vytrvalá, trsnatá rostlina kvete v červnu a červenci. Plody jsou měchýřky. Druh je velice proměnlivý, rozdíly jsou patrné ve tvaru listů i vzhledu trsů. Rozchodník prudký roste dost hojně na slunných stráních, skálách, písčinách, mezích a chudých půdách od nížin po podhůří. Často je pěstován i v kultuře jako houževnatá skalnička. V minulosti byl používán také jako léčivka. Pozor, jedovatá šťáva je obzvlášť nebezpečná pro oči!
Tento středně velký keř roste do výšky okolo 2 m, jeho šířka je obdobná. Barva listů je zelená a krémová. Jedná se o nekvetoucí druh, který má rád polostín, ale snese i přímé slunce. Je mrazuvzdorný.
Svídy bílé jsou v současnosti takřka nepostradatelnými keři v hromadných výsadbách parků, bývají důležitou složkou ozdobných remízků či veřejných ploch. Jsou totiž naprosto bezúdržbové a spolehlivé, netrpí na škůdce ani choroby a nabízejí barevné listy nebo větvičky.
Cornus alba má panašované listy, které jsou 5 až 7 cm dlouhé, nepravidelně vejčité, v základu středně zelené, s krémově bílými okraji, které brzy na podzim přecházejí do sytě růžové, později celý list zčervená. Zralé větvičky mají sytě vínově červený odstín, který vynikne nejvíce po opadání listů a v zimě, kdy je pod keřem souvislá vrstva sněhu.
Keř je přirozeně hustý a lze jej jakkoli stříhat od konce zimy do poloviny léta. Pro sytě vybarvené větve se někdy doporučuje zpětný řez celého keře na výšku cca 10 až 20 cm nad zemí, ale není to nezbytné. Svída poroste v jakékoli půdě, přednost dává plnému slunci. Zvládne i mírné podmáčení.
Keř je možné zakoupit v některých zahradnictvích nebo na internetu, cena se pohybuje okolo 80 Kč za 1 kus, vždy záleží na výšce – podle ní se mění i cena.
DAM je kapalné dusíkaté hnojivo obsahující 30 % dusíku, z toho jednu čtvrtinu ve formě amonné, jednu čtvrtinu ve formě dusičnanové a jednu polovinu ve formě amidické. Tvoří jej roztok dusičnanu amonného a močoviny. Ve 100 litrech obsahuje 39 kg N (dusíku), při 25 °C má hustotu 1 300 kg/m3, vysolovací teplota je -10 °C.
Pro určení potřeby hnojení dusíkem se doporučuje využít platných normativů a dalších objektivních diagnostických postupů (například rozbory půd a rostlin) při zohlednění hnojení statkovými hnojivy a vlivu předplodiny. DAM je možno použít k základnímu hnojení, k přihnojování během vegetace, k urychlenému rozkladu zorané slámy a k přípravě široké palety NPK suspenzí. Pro základní dusíkaté hnojení při přípravě půdy před setím lze DAM použít ke všem plodinám, zvláště k jařinám. Velmi vhodně zapadá do systému předzásobního hnojení fosforem a draslíkem. Dobře se uplatní i v systému minimálního zpracování půdy k meziplodinám. U semen citlivých na vyšší koncentraci čpavkového dusíku (jeteloviny, řepy a podobně) nepoužíváme DAM těsně před setím. Vzhledem k tomu, že DAM obsahuje rychle i pozvolně působící formy dusíku, je možno jím hnojit na jaře před setím (se zapravením) a na půdách s dobrými absorpčními vlastnostmi jednorázově po celou dobu vegetace (jarní ječmen, oves, směsky na zeleno a jiné). K přihnojování během vegetace se používá buď v nezředěném stavu (především ke hnojení obilnin, řepky a travnatých porostů), nebo zředěný (zejména při dávkách dusíku pod 10 kg N/ha-1 a u většiny dvouděložných rostlin). DAM je možno bez omezení aplikovat na nekvetoucí porosty. Na kvetoucí rostliny lze aplikovat jen v době mimo letu včel. Společná aplikace s povolenými přípravky na ochranu rostlin je možná a výhodná.
Jedná se o keř, který dorůstá do výšky 2 m, je listnatý opadavý, barva listů je zelená, květy nápadné bílé. Má rád přímé slunce nebo polostín.
Maliník obecný neboli ostružiník maliník je keř se vzpřímenými, později převislými výhony, vyskytující se v celém mírném pásmu. Roste divoce ve volné přírodě, na zahradách se pěstují vyšlechtěné odrůdy jednoplodící či remontující (plodí dvakrát ročně). Jeho plody – maliny – jsou souplodím peckovic na květním lůžku.
Tento listnatý opadavý keř dorůstá obvykle do výšky 2 m, barva listů je zelená, květy nápadné růžové nebo červené. Vyhovuje mu přímé slunce nebo polostín.
Meruzalka krvavá je nízký hustý keř s laločnatými a zubatými lístky, přirozeně roste na západním pobřeží Severní Ameriky. Na jaře rozkvétá hrozny červeno-růžových květů. Je velmi odolná a hodí se i do vyšších poloh. Její plody jsou jedlé, ale mají mdlou chuť.
Jedná se o keř dorůstající až do výšky 6 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné bílé, růžové až fialové. Má rád polostín.
Ostružiník křovitý neboli obecný je samosprašný trnitý keř s chutnými plody velkými až dva centimetry. K druhu ostružiník křovitý se u nás řadí zhruba stovka dalších druhů, které se vzájemně kříží. Jsou pro ně typické nekvetoucí dřevnaté prýty a plodné bylinné prýty. Listy mají různou velikost i tvar a mohou být lysé nebo chlupaté. Vyšlechtěny byly i beztrnné odrůdy.
Tento u nás oblíbený keř dorůstá obvykle do výšky 1,5 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté. Vyhovuje mu polostín.
Rybíz černý je beztrnný keř, jehož listy i plody jsou na rozdíl od rybízu červeného či bílého velmi aromatické. Černé bobule mají vysoký obsah vitamínu C. Na zahradách a v sadech se pěstují různé vyšlechtěné odrůdy, v menší míře roste rybíz černý i divoce.
Jedná se o keř dorůstající do výšky 2 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné bílé nebo červené. Má rád přímé slunce nebo polostín.
Josta je beztrnný keř, kříženec černého rybízu a angreštu (květy černého rybízu byly opyleny pylem z květů angreštu). Vyšlechtěn byl roku 1977, v současnosti existuje několik kultivarů. Plody mívají různou barvu, velikost i chuť – záleží na původním kultivaru. Svým tvarem a velikostí se listy josty podobají spíše rybízu.
Listnaté okrasné keře můžeme rozdělit na opadavé nebo neopadavé a kvetoucí či nekvetoucí. Tyto keře nejsou náročné na pěstování, některé snáší i přímé slunce.
Jedná se o poloopadavý hustě větvený keř, který dorůstá do výšky 1,5 až 2 m a šířky 1 až 1,5 m. Kvete od začátku července do konce srpna, květy mají růžovobílou barvu a začínají se tvořit na letošním dřevě koncem léta. Abélie vyžaduje slunné či polostinné stanoviště bez přímého denního úpalu (slunečního žáru) s dobře propustnou a vlhčí půdou. Tento keř se hodí do skupinových výsadeb, vynikne však i jako menší solitéra.
Javor japonský
Javor japonský je keř vysoký až 3 m. Jeho listy, které jsou velké, hluboce (až k bázi) střihané, se na podzim zbarvují do červenavých odstínů (od oranžové až po vínově červenou barvu). Rašící květy mají barvu purpurovou, jsou upořádány v hroznech a začínají se ukazovat již v dubnu. Tomuto javoru vyhovují slabě kyselé, humózní, vlhčí a vzdušné půdy. Uplatnění najde na skalkách či vřesovištích, hezký je rovněž jako menší solitéra.
Javor dlanitolistý
Opadavý keř původem z Japonska a Číny, který v dospělosti dorůstá do výšky 2 m a do šířky 1,5 až 2 m. Je jemně větvený, často má více kmenů a hustou kulovitou korunu. Starší keře vytvářejí elegantní patrovitou strukturu. Javor dlanitolistý vyžaduje slunné či polostinné stanoviště s dobře propustnou, humózní a mírně kyselou půdou. Japonským javorům nesvědčí přímý polední žár, v zimě pak potřebují chráněné polohy. K nejžádanějším kultivarům patří stříhanolisté kultivary, a sice zelený a červenolistý.
Dřišťál
Dřišťál je 1,5 až 2 m vysoký červenolistý keř, který bývá na podzim obsypaný spoustou červených plodů, jež nejsou jedovaté. Hodí se do živých plotů a plůtků (je možné ho střihat), může se vysazovat ve skupinách či jednotlivě na suché stráně a na okraje zahrad a skalek.
Vajgélie květnatá
Tento keř dosahuje výšky 1 až 1,5 m. Má výrazné růžové trubkovité květy, které se objevují během léta. Keř vítá běžnou zahradní zeminu s průměrnými srážkami, naopak nesnáší vápník v půdě. Vhodné je pro něj slunné stanoviště.
Americký velkokvětý ibišek
Venkovní velkokvěté ibišky jsou ozdobou každé zahrady. Velkokvětý ibišek představuje zajímavou kombinaci tmavě fialových listů a obrovských (až 25 cm) růžových květů s tmavším středem. Kvete od léta do podzimu. Rostlina vyžaduje slunné místo s dostatkem vláhy. Na podzim se keř seřezává až o 20 cm. Ibišek na zimu chráníme listím a chvojím, které nahrabeme nad kořenový bal. V našich podmínkách může dorůstat do výšky až 2 m, ale roste pomalu.
Tento listnatý neopadavý keř dorůstá do výšky 20 až 30 cm, barva listů je zelená, květy má žluté. Vyhovuje mu slunce nebo polostín.
Nízký, zakrsle rostoucí neopadavý keř, který se od ostatních dřišťálů liší pouze drobnými trny, které nejsou nebezpečné. Květy jsou drobné, žluté. Keř kvete v květnu až červnu. Snese všechny typy půd. Je vhodný jako skupinová podsada vyšších keřů či stromů, do skalek, venkovních květináčů a do malých zahrádek.
Jedná se o keř dorůstající obvykle do výšky 1,5 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté. Má rád přímé slunce.
Zelený metlovitý keřík kvete v květnu až červnu žlutými květy. Po odkvětu je nutný hluboký řez, ale neřežeme do starého dřeva. Vyžaduje lehčí, písčité půdy na slunci. Ve stínu málo kvete a špatně vyzrávají nové výhony, které v zimě namrzají.
Tento listnatý opadavý keř dorůstá až do výšky 4 m, barva listů je zelená, květy má nápadné žluté. Vyhovuje mu přímé slunce nebo polostín.
Květy mají tvar krátkých třásní, sytou žlutou barvu a vyrůstají na holém dřevě bez listí. Vykvetou ke konci zimy, vydrží na stromě až do příchodu teplých dnů. Listy jsou podobné lísce, jen větší a pevnější a na podzim se barví převážně do šarlatově červené a zlaté. Jsou to opadavé keře s otevřenou korunou ve tvaru V, které se svou střední velikostí hodí téměř do každé zahrady.
Vilín má rád vlhkou a kyselou půdu, nesnáší vápno. Nejlépe prospívá na výslunném místě v zahradě či v mírném polostínu. Starší rostliny nestříhejte.
Jedná se o keř, který dorůstá do výšky 2 m, je listnatý neopadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté. Má rád polostín až stín.
Nejčastěji se pěstuje plnokvětý kultivar s bambulkovitými květy. Hlavním obdobím kvetení je duben až květen. Častokrát však zákula vykvete i v průběhu léta nebo na podzim. Větve zůstávají po celý rok svěže zelené, což činí tento keř dekorativním i v zimě.
Silnější mrazy mohou způsobit nevzhledné poškození větví, zákula ale snáší velmi dobře i hluboké seřezání až k zemi. Řez provádíme po odkvětu. Je to nenáročný keř, vyhovují mu nejrůznější půdní typy, jen se mu příliš nedaří na půdách těžkých a málo propustných. Výhodnou vlastností je i to, že snáší stanoviště částečně až plně zastíněná, dokonce na nich i bohatě kvete.
Jedná se o keř dorůstající pouze do výšky 50 cm, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté. Vyhovuje mu slunce.
Tento nízký poléhavý a opadavý půdopokryvný keřík s obloukovitě převislými měkkými větvičkami a malými čárkovitými, sytě zelenými listy. Velmi bohatě kvete menšími nápadnými květy. Vhodný je do větších skalek, zídek a na záhony, jako solitér i do menších skupin.
Keř má rád plné slunce, světlo, chráněné stanoviště. Půda by měla být velice lehká, chudší a jen mírně vlhká, dobře propustná hlinitopísčitá až štěrkovitá.
Jedná se o mrazuvzdorný keř, ale přes zimu se doporučuje přikrývka, v tuhých zimách může namrzat. Kručinka nemá ráda přesazování.
Keře na živý plot mohou být listnaté nebo jehličnaté, opadavé nebo neopadavé, kvetoucí nebo nekvetoucí. Vždy musíte mít představu o tom, jak by měl živý plot vypadat a jakou by měl plnit funkci (estetickou, hlukovou, ...).
Plot je méně náročný na místo, při dobré údržbě (pravidelném střihu) ho udržíte v šířce do jednoho metru. Živý plot si nikdy nenechte příliš přerůst přes hlavu. Stačí do sto sedmdesáti centimetrů, pak už budete potřebovat žebřík na to, abyste sestřihli vršek do roviny.
Správně tvarovaný živý plot bude chloubou vaší zahrady. Opadavé dřeviny je dobré pravidelně stříhat dvakrát až třikrát ročně. První sestřih proveďte koncem února, druhý v červnu, podle potřeby pak ještě v srpnu.
Boční stěny opadavých plotů stříhejte šikmo, tak aby byl plot dole alespoň o deset centimetrů širší, jinak začnou spodní větve vyholovat. Jehličiny snesou sklon mírnější. Vždy se stříhají nejprve boční stěny.
Jedná se o keř, který dorůstá do výšky 2 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté. Má rád přímé slunce.
Kvete bohatě před rašením listů. Květy jsou žluté a na keři se objevují od března do dubna. Vysazujeme solitérně nebo ve skupinách – volně rostoucí nebo stříhané živé ploty. Řez je nejlépe provádět po odkvětu.
Jedná se o keř, který dorůstá do výšky 2 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné bílé. Má rád přímé slunce.
Hlohyně je velmi oblíbený a často využívaný neopadavý keř. Kvete od jara bílými květy, na podzim je obsypán červenými plody. Roste velmi rychle a tvoří díky trnům neproniknutelné tvary. Je možno vytvářet stříhané i volně rostoucí živé ploty. Na metr stačí 2 rostliny. Snáší nepřízeň počasí i smog, lze vysazovat jako hlukovou bariéru k silnici.
Jedná se o keř dorůstající do výšky 1,5 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné bílé. Má rád přímé slunce.
Bobkovišeň je stálezelený vzrůstný keř, který velmi dobře snáší řez a vytváří husté a kompaktní sytě zelené živé ploty. Bobkovišně rostou dobře v mírně kyselé a vlhčí zemině. Jak na slunci, tak v polostínu až mírném stínu. Sází se do běžné zahradní zeminy, je nenáročná na údržbu. Na jeden metr postačí 2 až 3 rostliny.
Jedná se o keř, který obvykle dorůstá do výšky 3 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné bílé. Vyhovuje mu přímé slunce.
Ptačí zob je ideální keř pro stříhané živé ploty. Dobře snáší stín, roste rychle, zvládá smog i sucho, je tedy vhodný do měst jako bariéra k silnici. Výborně se tvaruje, nevadí mu i radikálnější řez. Proto můžete tvarovat živý plot podle svých představ, a to od nízkých plůtků až po dvoumetrové bariéry.
Jedná se o keř dorůstající do výšky 4 m, je jehličnatý, tedy stálezelený. Má rád přímé slunce.
Pro živé ploty je túje zvláště vhodná z několika důvodů. Je totiž zcela odolná proti mrazu, poměrně rychle roste, je celkem nenáročná a snáší i velmi hluboký řez. Dobře kryje a lze z ní vytvořit hladké, zelené, 1 až 4 m vysoké a 0,5 až 2 m široké stěny.
Túje vyžadují světlé stanoviště, středně těžkou až jílovitohlinitou a dostatečné vlhkou půdu, bohatě zásobenou živinami. Pravidelné sestřihované živé ploty občas důkladně zalijte a každý druhý rok je přihnojte, třeba pokrytím půdy mrvou.
Ve své podstatě není hebe rostlina náročná na pěstování. Takže pokud se rozhodnete pro její pěstování, máte na výběr z cca 140 různých odrůd, a proto vybírejte pečlivě.
Jsou to husté, kompaktní, polštářovitě se rozrůstající keříky s drobnými, stěsnanými, stálezelenými listy různých odstínů. Některé hebe připomínají cypřišovité jehličnany, mají šupinové, jen 0,5 cm velké lístečky. Drobné květy jsou uspořádány v malých koncových, většinou hroznových květenstvích, jsou karmínové až modré. Listy jsou vzpřímené, oválné až eliptické, 1 cm dlouhé, šedozelené, křižmostojné (postavené na větévkách vstřícně, ale každý pár křížem).
Hebe vyžaduje světlé stanoviště s mírným polostínem. Rostlině se zavděčíte klasickou zahradní zeminou. Saďte ji proto tam, kde je půda mírně zásaditá s příměsí písku. Její nároky na živiny nejsou nikterak vysoké, klidně se spokojí s chudší půdou. Hebe sázejte na volnou plochu zahrady, na skalku, do vřesovišť i truhlíků. Všude tam se jí bude dařit a bude vám přes celé léto kvést od května až do října. Plodem je tobolka.
Zálivku potřebuje běžnou a přihnojování není nutné. Před zimou hebe musíte ochránit, jinak by vám mohla vymrznout. Na zimu ji proto celou pokryjte zahradní fólií anebo textilií, a navíc k tomu použijte i chvojí. Na jaře pak vše odstraňte. V jarních měsících hebe rovněž vhodně upravuje. Dokud však není stará, neřežte ji. Na začátku jara pouze odstraňte větvičky, které kazí celkový vzhled keře, a jinak keř nechte být.
Mají-li se rostliny hebe stát trvalou součástí naší zahrady, pak je vhodné se po nich poohlédnout u specializovaných prodejců. Ti totiž nejen uvádějí přesné názvy a nároky jednotlivých kultivarů, ale většinou před zavedením kultivaru do prodeje testují jeho odolnost v našich klimatických podmínkách.
Hebe armstrongii je keřík vysoký 20–30 cm, má ploše kuželovitý vzrůst a větévky téměř vodorovné. Barva olistění je žlutohnědá. Drobné šupinovité lístečky těsně přiléhají k větévkám, takže to vypadá, že keřík žádné lístečky nemá, větévky jsou na omak hladké. Kvete bíle.
Hebe buchananii je hustý, kompaktní, široký, rozložitě rostoucí keřík, vysoký asi 20 cm. Větévky jsou vzpřímené, listy oválné až eliptické, 1 cm dlouhé, šedozelené, křižmostojné (postavené na větévkách vstřícně, ale každý pár křížem). Toto postavení listů je v podstatě typické pro všechny hebe. Kvete bíle.
Hebe minor je zakrslý keř, vysoký jen 5–10 cm. Tvoří husté bochánky a kvete bíle.
Hebe gibbsii je řidší keřík vysoký 15–20 cm. Má šedozelené až namodralé kožovité listy, velké 1–2 cm a široce oválné. Kvete bíle.
Hebe hectori má postavení lístečků na větévkách těsné, přiléhající, budící dojem úzkých, válečkovitých větévek. Tvoří širší polokulovité, husté, žlutozelené keříky vysoké 15 cm. Kvete bíle.
Hebe autumn glory – od června do listopadu kvete fialovomodrými květy, dorůstá výšky až 60 cm.
Hebe Green Globe – nekvetoucí nízký keřík tvoří lesklé, drobné, tmavě zelené listy.
Hebe imbricata tvoří husté, 10–15 cm vysoké keříky, složené z mnoha stovek tenkých vzpřímených větévek. Z dálky připomíná plavuň. Má tuhé, kožovité, tmavě zelené lístečky, které odstávají od větévek na omak drsných, jsou velké jen 0,5 cm.
Hebe pimeleoides var. glaucocaerulea je plazivý, 10–15 cm vysoký, poměrně hustý keřík. Má šedé až namodralé listy, velké 1 cm, křižmostojné, oválné, slabě zašpičatělé. Poměrně bohatě kvete modrofialovými drobnými kvítky.
Hebe pinguifolia – hebe tučnolistá patří k nejodolnějším druhům rostoucím u nás. Je vysoká 15–20 cm. Roste široce rozložitě až plazivě. Větévky jsou vzpřímené, na okraji poléhavé, listy šedozelené, tučné, křižmostojné, velké 1,5 cm. Na okrajích listů bývá slabý červený proužek. Kvete velmi bohatě, bíle.
Hebe x Silvet Queen je krásný, ale choulostivý kříženec, tvoří široce rozložité keříky s mírně převislými větévkami. Je vysoký 15–20 cm. Drobné lístečky jsou velké 0,5 cm a mají stříbřitě šedou, lehce namodralou barvu. Tento keřík je velmi elegantní.
Je zástupcem jednoho z mnoha druhů palem. Tato palma je bezkonkurenční v odstraňování amoniaku z okolního prostředí.
Botanický název – Rhapis excelsa
Lady Palma je vysoká pokojová rostlina, která je nenáročná na pěstování. Jde o keřovitou palmovou odrůdu, jejím charakteristickým rysem jsou hrudkovité listy ve tvaru dlaně, které ji dodávají na atraktivnosti. Tato rostlina se rozmnožuje pomocí podzemních oddenků. Ve volné přírodě roste v keřích, které vytvářejí příjemný stín. Tato odrůda byla kultivována tak dlouho, že její přesný původ je neznámý. Lady Palma je nejčastěji pěstovaným druhem palem v interiéru, vyžaduje polostín až stín a jedná se o elegantní pokojovou rostlinu, která tvoří vynikající ochranu pro svého uživatele. Listy rostliny jsou 30 cm dlouhé a 2,5 cm široké. Palma dorůstá do výšky cca 90 cm.
Rostlina potřebuje místo, které je světlé, ale není vystaveno přímému světlu. Palma roste jako shluk dřevin. Spodní listy opadají a vytváří na kmeni atraktivní bambusový vzhled. Rostlina se přesazuje každé 3–4 roky, má ráda menší obal a výrazně omezenou zálivku. Může být také pěstována i v misce pro bonsaje.
Pochází z jihovýchodní Číny.
Výška činí 3 metry ve venkovním prostředí, v interiéru dorůstá do výšky 90 cm.
Potřebuje jasné nepřímé světlo, příliš světla může rostlině způsobit žloutnutí listů.
Půdu udržujte rovnoměrně vlhkou po celé roční období. Palmy jsou velmi citlivé na chemické látky ve vodě, což se projevuje zhnědnutím hrotů listů.
Vyžaduje střední až vysokou vlhkost.
Vhodné jsou průměrné teploty 16–24 °C v místnosti.
Půda: rašelina a mech v podobě substrátu pro pokojové palmy.
Hnojivo: běžně dostupné hnojivo pro pokojové rostliny; přihnojování jedenkrát za měsíc.
Rozmnožování: rozdělením nebo semeny.
Zde je několik fotografií, kde je pěkně vidět Lady Palma.
Rubber Plant – Fíkus
Jedná se o rostlinu, která je známá spíše pod názvem fíkus. Její předností je odstraňování toxinů, především formaldehydu, ze znečištěného ovzduší.
Botanický název – Ficus elastica
Fíkus je tropická rostlina patřící do skupiny Meraceae, která se vyznačuje velkými, podlouhlými, lesklými, kožovitými listy a v zakrslé podobě je populární pokojovou rostlinou. Tyto rostliny se také nazývají „gumovníkové rostliny“. Ve volné přírodě dosahuje vzrůstu velkého stromu. Jedná se o populární pokojovou rostlinu s 20 cm dlouhými listy. Fíkus je velmi náchylný na plísně, které se vyskytují na listech rostliny, ale lze je jednoduše odstranit otřením napadených listů roztokem vody a mýdla.
Fíkus při pěstování v interiéru vyžaduje vyšší teplotu, velmi dobře se adaptuje na teploty v domácnostech a kancelářích. Vyžaduje dostatečnou vlhkost půdy, ovšem ne přelití půdy! Abychom zabránili přelévání půdy, je dobré používat nádoby, které odvádějí přebytečnou vodu do misek, tak se zabrání i uhnívání kořenů. Správný růst těchto rostlin podpoří prostor, který umožní dostatečné zalévání. Fíkus nemá rád přemisťování a náhlé změny teploty. Přihnojování se používá jednou za dva měsíce běžným hnojivem pro pokojové rostliny. Pokud je rostlina umístěna na přímém světle, měla by se přihnojovat jedenkrát za čtyři měsíce. Při správné péči si fíkus udrží lesklý vzhled listů. Listy by se měly pravidelně otírat vlhkým měkkým hadříkem, který slouží k odstranění prachu. Pro zvýraznění lesku listů se dají použít přípravky, které jsou běžně dostupné v oblíbených zahradních centrech.
Pochází z Indie a Malajsie.
Dosahuje výšky až 3 metry.
Potřebuje jasné světlo, ne přímé slunce.
Půdu udržujte rovnoměrně vlhkou.
Prospívá při relativní vlhkosti vzduchu 40 až 60 %.
Vhodná je pokojová teplota 16 až 24 °C v místnosti.
Půda: rašelina s mechem v podobě substrátu.
Hnojivo: jedenkrát za měsíc použít běžně dostupné hnojivo pro pokojové rostliny.
Rozmnožování: řízkováním v jarních měsících, a to následovně: uříznutou špičku řízku umístěte do nádoby s vodou po dobu 30 min. Řízek vyjměte a pouze povrch řezu ponořte do roztoku zakořeňujícího hormonu, poté vložte takto ošetřený řízek do vlhkého substrátu ke kořeni rostliny.
Boston Ferns vede žebříček rostlin vhodných pro odstraňování toxického formaldehydu, dále dodává vzduchu vlhkost.
Tato rostlina je nejpopulárnějším druhem kapradiny, původem ze Střední Ameriky, který se během viktoriánské éry se rychle stal oblíbeným v salonech a verandách v Severní Americe. Dlouhé, hustě pokryté listy rostliny se velmi dobře vyjímají na podstavcích nebo v závěsných koších. V současné době existuje několik nových kultivarů, které se vyznačují kudrnatými volánky v podobě lístků.
Neumísťujte rostlinu v blízkosti tepelných zdrojů a ventilátorů, jelikož kolísání teploty může způsobit zhnědnutí lístků. Rostlina je původem z tropických deštných pralesů, kde je relativní vlhkost vzduchu cca 70%, tudíž potřebuje vlhké prostředí, čehož můžete docílit například ručním rozprašovačem. Při pěstování používejte nádoby s odvodem přebytečné vody, tak zabráníte uhnívání kořenů rostliny. Při přesazování rostliny použijte nádobu, která je jen o něco větší než původní nádoba, a kořeny rostliny zkraťte o ¼, eventuálně můžete rostlinu rozdělit a přesadit do více nádob.
Kapradí je velmi náchylné na škůdce, převážně na roztoče, pokud škůdce objevíte, setřete je z lístků či napadené části, nebo ji ustřihněte. Použití insekticidů kapradině škodí. V letním období můžete vzít rostlinu ven a umýt ji vlažnou vodou. V domácím prostředí osprchujte taktéž vlažnou vodou. Pravidelným rosením zabráníte invazi svilušky, která miluje sušší podmínky.
Množení: odřízněte nové rostliny, které rostou mimo hlavní kořenový bal, a přesaďte je do jiné nádoby se substrátem, nebo rozdělte velký kořenový bal do menších shluků a přesaďte do jiných nádob.
Zde je několik fotografií, na nichž je vidět kapradina.
Dracena fragrans – dračinec
Dracena fragrans patří do nejvyšší kategorie rostlin, které čistí vzduch, konkrétně jej zbavují formaldehydu.
Dracena fragrans „Massangeana“ je ideální pokojová rostlina, jelikož její pěstování je velmi jednoduché. Rostlina má podobu nerozvětveného kmene, který je na svém vrcholu zastřešen listy. Listy mají tmavozelenou barvu a jsou cca 60 cm dlouhé a 10 cm široké s úzkým žlutým pruhem. Ve volné přírodě má rostlina velmi aromatické květenství, v interiéru kvete zřídka. Jak rostlina roste, spodní listy opadávají, což je normální.
Rostlinu chraňte před průvanem a přímým slunečním světlem, které může spálit listy. Žlutě zbarvené listy mohou svědčit o přelití rostliny, nebo o hnilobě kořenů. Je dobré pro pěstování použít nádobu s odvodem vody, rostlina nikdy nesmí stát ve vodě. Dračinec pravidelně prořezávejte, aby nebyl příliš vysoký. Pokud chcete, můžete použít kmenové řízky pro další rostliny. Přesazování je vhodné pouze tehdy, když rostlina naplní nádobu svými kořeny. Jedná se o pomalu rostoucí pokojovou rostlinu, která se přesazuje jedenkrát za 3 roky. Rostlina vyžaduje menší nádoby a vzhledem k její objemnosti je třeba dbát na bezpečnost v jejím okolí. Jedná se o dlouholetou nenáročnou pokojovou rostlinu.
Pochází z tropické východní Afriky.
Rostlina dorůstá pomalu, může dosáhnout až 1,8 m.
Má ráda jasné světlo, bude tolerovat i polostín až stín.
Od jara do podzimu potřebuje vlhkou, ale ne mokrou půdu. V zimě je důležité dodržovat klidové vegetační období rostliny a zálivku omezit.
Vhodná je průměrná až střední vlhkost prostředí.
Průměrné teploty 16–24 °C v místnosti. Je důležité, aby rostlina nebyla vystavena teplotám nižším než 13 °C.
Stačí jí substrát pro běžné pokojové rostliny.
Jedenkrát za měsíc přidat běžně dostupné hnojivo pro pokojové rostliny.
Množí se řízkováním v jarních a letních měsících; řízek ponechat ve vlhkém substrátu.
Zde je několik fotografií zachycujících tuto dracénu.
Draceana draco – Dračinec obrovský/Dračí strom
Tato rostlina je dynamickým vzduchovým filtrem proti xylenu a trichlorethylenu ve znečištěném ovzduší. Draceana draco neboli Dračí strom je velmi dekorační pokojová rostlina. Vzhled této rostliny připomíná krásný strom s hustým chomáčem špičatých listů na vrcholu kmínku. Spodní listy přirozeně klesají a opadávají. Listy jsou úzké, červeně lemované, o délce 30 až 40 cm. Tato exotická pokojová rostlina je pomalu rostoucí a dosahující výšky 1,8 m v interiéru. Výšku rostliny lze upravit řezem vrcholu. Dracaena je nenáročná rostlina, které se daří v průměrných interiérových podmínkách. Toleruje suchý vnitřní vzduch a nízké osvětlení v místnosti, které je většinou smrtící pro většinu rostlin. Nemá ráda mokrou půdu, ale velmi dobře toleruje změny teplot. Přesazování tohoto dračince je vhodné na jaře s použitím běžného substrátu pro pokojové rostliny. Pokud se na rostlině vyskytnou škůdci, je dobré ji pravidelně rosit vodou.
Původem je z Madagaskaru.
Dosahuje výšky 1,8 m.
Je nenáročná na světlo, nesnáší přímý sluneční svit.
Vyžaduje vlhkou půdu od jara do podzimu, v zimním období snáší mírně sušší půdu. Zemina nikdy nesmí být podmáčená.
Vhodná je průměrná vlhkost v místnosti, ale bude tolerovat i suchý vzduch.
Teplota v místnosti by se měla pohybovat mezi 16–24 °C.
Potřebuje kvalitní univerzální substrát.
Přihnojování jedenkrát za 2 týdny na jaře a v létě. V zimním období přihnojovat poloviční dávkou běžného hnojiva pro pokojové rostliny.
Množení: odříznout v jakékoliv výšce a nechat zakořenit ve vlhkém substrátu.
Zde je několik fotografií, na nichž je vidět dračí strom.
English Ivy – Anglický břečťan
Jedná se o popínavou, velmi invazivní a rychle rostoucí rostlinu, která má velmi dobré absorpční účinky při odstraňování mnoha toxinů, zejména formaldehydu.
Břečťan je popínavá rostlina s laločnatými listy se silnými šlachovitými stonky. Běžně se pěstuje v závěsných květináčích v interiéru. Existují stovky odrůd břečťanu, některé druhy jsou s hladkými zelenými listy, jiné odrůdy mají listy žlutozlaté nebo krémově bílé.
Listy rostliny jsou jedovaté a mohou způsobit i podráždění pokožky, z tohoto důvodu je nevhodné rostlinu umístit v dosahu dětí a domácích mazlíčků! Rostlině vyhovuje vlhký vzduch a rovnoměrně vlhká půda. Rostlina nemá ráda průvan, ale má velmi ráda rosení vodou. Pokud chcete mít rostlinu bohatou a rozvětvenou, provádějte během roku pravidelné prořezávání. Rostlina velmi dobře reaguje na světlo, což se odrazí v barevnosti listů.
Původem je tato rostlina z Evropy.
Rostlina bude růst tak vysoko, jak jí bude dovoleno.
Nevyžaduje přímé slunce, ale dobře osvětlené stanoviště. Této rostlině se dobře daří i pod zářivkovým osvětlením.
Vyžaduje půdu rovnoměrně vlhkou, ale ne přemokřenou. V zimních měsících má raději sušší půdu.
Důležité je pravidelné vlhčení vodou.
Rostlina snáší i nižší pokojové teploty v rozmezí 10 až 21 °C.
Potřebuje běžný substrát, který dobře propouští vodu.
Přihnojování stačí jedenkrát měsíčně od jara do podzimu hnojivem s vysokým obsahem dusíku.
Množení: pravidelně řízkováním a vložením řízků do vody nebo do vlhkého substrátu.
Zde je několik fotografií, na kterých je krásně vidět anglický břečťan.
Pygmy Date Palm – Trpasličí palma
Tato palma je velmi ceněna pro své detoxikační účinky, a to zejména při odstraňování xylenu a toluenu.
Jedná se o trpasličí rostlinu, která dosahuje maximálně výšky maximálně 120 cm po dobu několika let. Je to velmi pomalu rostoucí palma, která má dlouhé vypouklé listy se štíhlými jemnými konečky, což tomuto druhu dodává elegantní vzhled.
Trpasličí palma je velmi nenáročná rostlina, která nevyžaduje velkou pozornost. Nemá ráda vlhkou až přemokřenou zeminu. Vlhkost půdy může vést ke hnilobě kořenů. Přesazování rostliny se doporučuje na jaře po několika letech. Tato rostlina má jemné kořeny, které při přesazování nesmí být porušeny.
Palma pochází z jihovýchodní Asie.
Maximální výška růstu je 1,2 m ve vnitřním prostředí.
Tato palma vyžaduje jasné světlo.
Vlhká půda přes léto, v zimním období minimální zálivka.
Vlhkost by měla být střední až vysoká.
Průměrná pokojová teplota v rozmezí 18 až 29 °C.
Dobře propustný standardní substrát v kombinaci s perlitem nebo pískem.
Přihnojování jedenkrát na jaře a jedenkrát v létě postupně uvolňujícím hnojivem bohatým na hořčík.
Množení: mladé výhonky, které rostou ve spodní části rostliny se samostatnými kořeny, oddělte a zasaďte samostatně do kontejnerů. Rozmnožování je možné pomocí semen, ale tato forma je zdlouhavá a vyžaduje několik let.
Zde je několik fotografií, na nichž uvidíte trpasličí palmu.
Weeping Fig/Ficus benjamina – Fíkus benjamín
Rostlina je asi nejlepší volbou, když potřebujeme vzduch v místnosti zbavit formaldehydu, čpavku, xylenu a toluenu.
Fíkus benjamín je asi nejpopulárnější interiérová rostlina z čeledi Moraceae. Jeho větve padají dolů v podobě zdřevnatělých stonků, které jsou pokryté lesklými, tmavě zelenými listy. Fíkus přináší potěšení v jakékoli jasně osvětlené místnosti. Pěstitelé jej vyhledávají pro jeho dekorativní vzhled. Patří mezi dlouholeté a pomalu rostoucí pokojové květiny.
Fíkus umístěte ve světlé místnosti bez přímého světla. Rostlinu chraňte před průvanem, před výkyvy teplot či prouděním studeného vzduchu od oken a dveří. Při dobré péči budou rostlině růst nové listy na jaře a v létě. Na podzim očekávejte opadávání většího počtu listů. Tento stav je normální. Opadávání můžete zabránit rosením. Fíkus nemá rád přelévání.
Pochází z jihovýchodní Asie a severní Austrálie.
Dorůstá až do výšky 3 metrů.
Vyžaduje jasné světlo.
Vodu v květináči nechte důkladně vyschnout. Udržujte půdu mírně sušší především v zimě, kdy je intenzita světla nižší.
Vlhkost by měla být střední až vysoká.
Teplota v místnosti by se měla pohybovat v rozmezí 16–24 °C.
Fíkusu postačí substrát pro pokojové rostliny.
V letních měsících přihnojujeme jedenkrát za měsíc běžným hnojivem na pokojové rostliny, v zimních měsících přihnojujeme ve stejném intervalu, pouze s poloviční dávkou hnojiva.
