Rychlá odpověď: Hypermangan na zahradě používejte jen jako velmi slabý dezinfekční roztok na sadbu, pomůcky nebo omezeně půdu, ne jako běžný postřik na plody. Funguje oxidací, proto může ničit zárodky chorob, ale také poškodit rostliny. Největší riziko je silná koncentrace, použití na listy za slunce a lití do bazénu či jezírka.
Hypermangan neboli manganistan draselný patří mezi prostředky, které mnoho zahrádkářů zná z lékárničky, starých zahrádkářských rad nebo diskuzí. Právě proto kolem něj vzniká zmatek: někdo ho používá na česnek, jiný na půdu, další by ho nalil na rajčata, do skleníku nebo dokonce do bazénu.
V článku najdete praktický pohled bez přikrášlování. Ukážu, kde mi slabý roztok dával smysl, kde jsem narazil, proč není dobré z něj dělat zázračný lék na plíseň a jak si dávkování přepočítat tak, abyste rostlinám spíš nepřitížili.
Hypermangan a květiny: pokojovky, cibuloviny a staré květináče
Hypermangan a květiny je další častá kombinace, hlavně když se na povrchu substrátu objeví plíseň, zelený povlak nebo zápach. U pokojových rostlin je ale potřeba být ještě opatrnější než venku. Květináč je malý uzavřený prostor, odtok bývá omezený a kořeny nemají kam ustoupit. Když do takového prostředí nalijete silnější roztok, snadno poškodíte kořeny a problém se projeví až za několik dní žloutnutím listů.
U pokojovek bych hypermangan nepoužíval jako první pomoc. Nejdřív zkontrolujte, zda rostlinu nepřeléváte, zda má květináč odtok, jestli substrát není starý, zhutněný a bez vzduchu. Povrchovou plíseň často vyřeší odstranění vrchní vrstvy zeminy, omezení zálivky, lepší světlo a proudění vzduchu. Plíseň na substrátu bývá často příznak pěstební chyby, ne nedostatku dezinfekce.
Jiná situace jsou cibuloviny, hlízy a prázdné nádoby. Pevné cibule okrasných rostlin snesou krátké povrchové ošetření lépe než jemné kořeny pokojovky. Přesto platí, že nahnilé, měkké nebo zapáchající cibule nepatří do země. Když jsem kdysi zkoušel zachránit měkké cibulky „pro jistotu“ dezinfekcí, většina stejně odešla. Dnes už je nekompromisně vyřazuji.
Fotografie znázorňuje bezpečnější použití hypermanganu mimo živé listy: čištění prázdných květináčů a sadbovačů po sezóně.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Tahle fialová kráska se jmenuje poděnka (Tradescantia pallida) a původem je ze středomoří. U nás se pěstuje jako pokojová rostlina, která se vám odvděčí drobnými květy, když ji dáte na léto ven na plné slunce. Není náročná na pěstování, ale chce dostatek vody. Množí se snadno řízkováním. Jak vypadá na fotografiích, se můžete podívat zde: https://www.google.cz/image…
Je to nevelký rod, který obsahuje všehovšudy tři druhy. Nejrozšířenější je klívie oranžová. Květenství klívie je vysoké 30 až 40 cm, s 20 kvítky. Listy jsou rovné, sytě zelené, dlouhé 40 až 50 cm. Jsou sestaveny do růžice a rozkládají se do zvláštního vějíře. Váš interiér tak může zdobit i v období, kdy nekvete. Klívie je poměrně nenáročná rostlina. Její listy se nemusí rosit. V létě jí poskytněte jasné a rozptýlené světlo. Zimní nedostatek světla snáší dobře, můžete ji tedy umístit v nevelké vzdálenosti od jižního okna, na jihovýchod nebo na západ. Při velkém nedostatku světla klívie sice přežívají, ale nekvetou a rostou pomaleji. Zálivka je vždy mírná. Aby klívie pravidelně kvetly, je pro ně důležité období klidu. U mladých rostlin je to období od září. Klívie se přesazují jen tehdy, pokud je to nutné, a květináč zvolíme raději s velkým průměrem. Musíme dávat pozor, aby nedošlo k poškození kořenů. Pokud postupujeme opatrně, mohou se oddělit dceřiné výhonky. Je důležité, aby mladé rostliny neměly méně než 4 listy. Kvůli dalšímu zakořenění se zasadí do písku nebo do směsi písku a rašeliny (v poměru 1 : 1). Klívie by se dala zařadit mezi kvetoucí pokojovky vhodné do chladu, protože celé léto může být venku někde ve stínu a v zimě ji vyhovuje 12-16 °C, ale snese i méně. Platí, že čím nižší teplota, tím menší zálivka.
Botanický název: Clivia
Osvětlení: Světlé místo s přistíněním od přímých slunečních paprsků v létě. Klívii vyhovuje čerstvý vzduch na přistíněném místě.
Zálivka: Od jara do podzimu hojná. V pozdním podzimu opatrná a mírná. V zimě místo konvice můžeme použít rozprašovač. Tak se zvlhčí zemina i listy, ale jen tehdy, když je v místnosti s chladnější teplotou. Jestliže je klívie v místnosti s teplotou okolo 20 °C, zaléváme ji více.
Přesadba: Doporučená směs zeminy: 2 díly drnovky, 1 díl listovky, 1 díl prohnojené zeminy, 1 díl rašeliny a 1 díl písku. Přesazuje se až po období kvetení a jenom tehdy, kdy již kořeny vylézají z květináče.
Rozmnožování: Dělením při přesazování a semeny. Semena se sbírají z plodu 2 až 3 měsíce po odkvětu a v příhodné době se vysévají do zeminy. Semena vzchází během měsíce, ale rostlina kvete při semenném množení až za 4 nebo 5 let.
Ve svém příspěvku NENÁROČNÉ POKOJOVÉ ROSTLINY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martina Nejedlá.
Inspirativní článek, já bych snad ještě dodala například Šplhovnici (epipremnum), kterou doma mám a je super, jednak je krásná a druhak opravdu nenáročná. Dala bych si snad pozor jen na přímý sluneční svit. Jednou jsem ji na slunci nechala a pak jsem měla co dělat abych ji udržela při životě. Nemáte někdo zkušenosti s lopatkovcem? Jak dlouho prosím vydrží a jak často kvete?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Tomáš.
Dobrý den, rád bych si pořídil do bytu nějakou rostlinu, která by mi to tam ,,rozzářila" zeleně. Zde jsem našel Řasokouli zelenou https://www.esmond.cz/nenar… že by neměla být náročná na obstarání. Je opravdu nenáročná a jaký na ni máte názor. Děkuji
Nenáročnépokojovky jsou ideální pro úplné začátečníky, majitele kanceláří i ty, kteří chtějí zeleň bez složité péče. Tchýnin jazyk, zamiokulkas nebo šplhavnice patří mezi nejodolnější rostliny vůbec, monstera a dracena do interiéru přidají dekorativní efekt a kalatea nabídne unikátní kresby listů.
Skalníky patří již řadu let k významným a vyhledávaným okrasným keřům, oblíbeným jak u našich zahrádkářů, tak i v zahradní architektuře. Pěstují se pro skutečně mnohostranné upotřebení, dále pro zvláštní půvab plodů v podzimním období, pro zajímavý tvar větví, charakter rozvětvení i ornamentální rozvětvení listů a někdy i dekorativní květenství. Květy jsou sice u většiny forem více nápadné, s výjimkou například skalníku mnohokvětého s převislými větvemi, který dorůstá výše až 3,5 m a připomíná v době květu záplavou bílých kvítků známý tavolník. Na podzim pak přináší spousty šarlatově červených a poměrně velkých plodů. Velmi dobře se hodí k výsadbě do trávníku jako solitéra nebo do širších kvetoucích živých plotů.
Skalníky patří k medonosným rostlinám a všechny druhy jsou v době květu bohatě navštěvovány včelami. Mnohé skalníky se vyznačují stálezeleným olistěním, další, opadavé druhy vynikají nádherným podzimním zbarvením listů. Plody skalníků jsou vítanou potravou hladovějícímu ptactvu v pozdním podzimu a v zimě. Většina z nich nabízí jasně červené bobule, jen několik málo žluté anebo i černé plody.
Skalníkům se daří v každé dobré zahradní zemi s obsahem vápna, spíše sušší, a to i takové, která se nám zdá vysloveně chudá. Líbí se jim na plném slunci, avšak spokojí se i s místem zastíněným, nebo v průvanu. Jsou mezi nimi výtečné solitéry, které se hodí i do živých plotů, dokonce i stříhaných, například Cotoneaster simonsii, ale též jako větrolamy, nebo do skupin keřů pro podzimní zbarvení, k oživení suchých svahů na slunci. Méně vzrůstné typy patří k vítaným dřevinám našich skalek nebo jejich nejbližšího okolí. Téměř všechny odrůdy se vyznačují velmi dobrým vzrůstem, a to i v městském ovzduší. Skalníky se vysazují na podzim i na jaře, a jestliže jsou předpěstovány v květináčích, tak po celý vegetační rok. Řez většinou není nutný, pokud jej však chceme z určitých důvodů provést, tedy nejlépe v zimě.
Množíme je výsevem, semena je nutno stratifikovat ihned po sklizni (po uzrání). Zjara je vyséváme buď pod sklo, nebo do volné půdy. Od počátku léta je můžeme množit i vegetativně, řízkováním a druhy s listy neopadavými řízkujeme o něco později.
Díky své nenáročnosti, krásným plodům a malebným růstovým formám se skalník dostal i do základního sortimentu přenosných a balkonových rostlin.
FAQ – hypermangan na zahradě, česnek, půda, rajčata a bazén
Je hypermangan vhodný na zahradu?
Hypermangan na zahradě je vhodný jen omezeně: hlavně na dezinfekci sadby, prázdných nádob, pomůcek a někdy semen.
Na živé rostliny ho nepovažuji za běžný přípravek. Je to silné oxidační činidlo, takže může omezit část patogenů, ale také poškodit listy, kořeny nebo půdní život. Největší smysl má tam, kde neřešíte plodící rostlinu, ale povrchovou hygienu. Na plíseň rajčat, okurek nebo nemocnou půdu bych ho nebral jako hlavní řešení.
Jak namíchat hypermangan na zahradě?
Hypermangan míchejte velmi slabě: pro citlivé použití má být voda jen světle růžová, nikdy sytě fialová.
Krystalky vždy úplně rozpusťte a roztok připravte čerstvý. Na sadbu, semena nebo rostliny začínejte nejslabší variantou a testujte jen malé množství. Sytě fialový roztok si nechte maximálně na dezinfekci neživých povrchů, a i tam opatrně. Na zahradě platí, že silnější roztok často nepřinese lepší účinek, jen vyšší riziko poškození.
Jak dlouho mořit česnek v hypermanganu?
Česnek v hypermanganu mořte krátce, obvykle zhruba 20 až 30 minut ve slabě růžovém roztoku.
Delší máčení nepovažuji za výhodu. Stroužky mohou zbytečně nasáknout, povrch se může poškodit a po výsadbě hůř startovat. Po moření je rozložte v jedné vrstvě, nechte oschnout a sázejte co nejdřív. Měkké, plesnivé nebo poškozené stroužky nemořte s nadějí na záchranu, ale rovnou je vyřaďte.
Pomůže hypermangan na plíseň rajčat?
Hypermangan na plíseň rajčat nepovažuji za spolehlivou záchranu, hlavně když je choroba už rozjetá.
U rajčat má větší význam prevence: vzdušný porost, odstranění spodních listů, zálivka ke kořenům, větrání skleníku a rychlé odstranění napadených částí. Slabý roztok může působit dezinfekčně na povrchu, ale nezmění vlhké mikroklima ani nezachrání napadené plody. Plody se známkami plísně bych raději nekonzumoval.
Může se hypermangan použít na okurky?
Hypermangan na okurky je rizikový, protože okurkové listy bývají citlivé a snadno reagují skvrnami.
Pokud řešíte plíseň okurek, začněte větráním, omezením zálivky na listy, odstraněním napadených listů a lepším prouděním vzduchu. Postřik hypermanganem bych netestoval na celé rostlině. Velmi slabý roztok maximálně na malém kousku a večer, nikdy za slunce. U okurek často nadělá unáhlený zásah víc škody než užitku.
Dá se hypermangan použít na dezinfekci půdy?
Dezinfekce půdy hypermanganem je možná jen velmi omezeně, slabě a mimo citlivé rostliny.
Půda není sterilní materiál, ale živý systém. Silnější zásah může poškodit nejen patogeny, ale i užitečné mikroorganismy a jemné kořeny.
FAQ – Stephanotis, věncovec květnatý a madagaskarský jasmín
Proč stephanotis nekvete, i když má hodně listů?
Stephanotis nekvete nejčastěji kvůli nedostatku světla, teplé zimě, špatnému hnojení nebo chybějícímu sezónnímu rytmu.
Hodně listů neznamená, že má rostlina podmínky pro květy. Pokud dostává moc dusíku, stojí v polostínu a celou zimu roste v teple, tvoří hlavně zelenou hmotu. Pomůže světlejší stanoviště, mírnější zimní zálivka, klidnější období a hnojení pro kvetoucí rostliny. Výsledek se obvykle ukáže až v další sezóně.
Proč stephanotis shazuje poupata po přinesení z obchodu?
Stephanotis shazuje poupata po nákupu hlavně kvůli změně světla, teploty, vlhkosti, převozu a otočení květináče.
Rostlina často zažije během pár dnů pěstírnu, obchod, transport a úplně jiné domácí podmínky. V době poupat je na změny mimořádně citlivá. Dejte ji na stabilní světlé místo, nezalévejte nárazově a květináčem už nehýbejte. Část poupat může spadnout i tak, ale zdravé listy a nové výhony jsou dobré znamení.
Může být stephanotis na přímém slunci?
Stephanotis snese jemné ranní nebo večerní slunce, ale ostré polední slunce za sklem mu často škodí.
Na jižním parapetu bez záclony se listy a substrát mohou v létě přehřívat. Rostlina pak ztrácí vodu rychleji, poupata zasychají a listy mohou blednout. Lepší je rozptýlené světlo, východní okno nebo jižní okno se stíněním. Pokud máte jen slunné místo, dejte rostlinu kousek od skla.
Jak často zalévat věncovec květnatý?
Věncovec květnatý zalévejte tehdy, když vrchní vrstva substrátu lehce proschne, ne podle pevného týdenního rozpisu.
V létě může potřebovat vodu častěji, v zimě výrazně méně. Důležité je, aby kořenový bal nebyl dlouho suchý, ale ani trvale mokrý. Po zalití vždy vylijte vodu z obalu. Nejbezpečnější je kontrola prstem a sledování hmotnosti květináče. Přelití bývá u stephanotisu horší než krátké mírné proschnutí povrchu.
Má se stephanotis rosit?
Stephanotis rosení snáší na listech, ale květy a poupata by se rosit neměly, protože mohou skvrnit a opadávat.
Rosení pomůže jen krátkodobě, proto je lepší vytvořit stabilnější vlhkost kolem rostliny. Použijte misku s keramzitem, více pokojovek pohromadě nebo zvlhčovač. V suchém bytě nad radiátorem samotné občasné rosení nestačí. Nejlepší je kombinace vyšší vzdušné vlhkosti, větrání bez průvanu a pravidelné kontroly škůdců.
Jak zimovat madagaskarský jasmín?
Madagaskarský jasmín zimujte světle, chladněji a s omezenou zálivkou, aby si rostlina odpočinula před další sezónou.
Ideální je světlé místo, kde není horký vzduch z radiátoru ani studený průvan. Zálivku přizpůsobte teplotě: čím chladněji, tím méně vody rostlina spotřebuje. V zimě nehnojte jako v létě.
Pokud hledáte rostliny pro stinný kout, tedy na východní či severní straně pozemku, můžete si vybrat například keře s bohatým olistěním a dlouhým obdobím kvetení, jako jsou pěnišníky. V místech, kde není příliš velký stín, se bude dařit kalinám, pustorylu či některým druhům tavolníku. Jestliže dáváte předost užitečným keřům před těmi okrasnými, pak budou ideální borůvky či brusinky. Když hledáte zeleň, která by ochránila vaše obydlí nejen před prachem či hlukem ze silnice, ale i před pohledy kolemjdoucích, vybírejte nejlépe mezi neopadavými druhy keřů, jako je tis nebo zimostráz. Pokud potřebujete rostlinu, která by jednak zakryla a zkrášlila holé plochy v místech pod stromy, jednak pomohla udržet vláhu u kořenů stromů, jsou tu půdopokryvné keře jako borůvka černá nebo tolokvěnka alpská. Toužíte-li po celoroční pestré barevné paletě, kombinujte keře s různými barvami listů (viz níže podkapitolka keře s červenými listy). Potřebujete-li osázet větší plochy, pak sáhněte po třezalce rozkladité, tavolníku nízkém či dřišťálu Thumbergově.
O některých keřích si něco víc povíme dále v našem příspěvku. Jestli vám však místo dlouhého povídání více vyhovuje stručný a jasný výčet, pak doporučujeme například bezvadnou přehlednou tabulku stínomilných keřů, z níž se dozvíte, které keře jsou okrasné listem, které květem či plodem; jestli jde o keř opadavý, stálezelený, nebo o jehličnan; jak moc vám vyroste; a v neposlední řadě, jaká půda je pro něj vyhovující. A kdo má raději to „povídání“, nechť se pustí do čtení následujících řádků, kde se blíže seznámíme s těmi nejoblíbenějšími keři.
Hlohyně šarlatová (Pyracantha coccinea)
Krásný neopadavý keř, který bude vaši zahradu zdobit celý rok. Hodí se zejména k tvorbě živých plotů a bývá vedena po stěnách budov, neboť může vyrůst až do výšky 5 metrů, přičemž jde o kompaktní hustý keř dobře tvarovatelný řezem. Hlohyni však lze využít také jako dekorativní solitér. Na jaře kvete bílými květy, na podzim ji zdobí oranžové až červené plody, které zůstávají na keřích tak dlouho, dokud je nesezobou ptáci. Listy jsou leskle zelené.
Hlohyni vyhovuje polostín, na půdu je nenáročná, jen nesmí být příliš kyselá. Dobře zvládá sucho.
Jde asi o jednu z nejčastěji využívaných stálezelených rostlin v našich zahradách, neboť je vhodná jak do živých plotů, tak i jako solitér. Velmi dobře se tvaruje a můžete ji nechat růst i v nejrůznějších drátěných šablonách. Zimostráz neboli buxus má hned několik druhů a čeledí, všechny jsou však charakteristické svými tmavě zelenými listy.
Jakmile se tyto keře usadí v novém prostředí, stanou se z nich nenáročné okrasné rostliny, které krásně doplní každou prosluněnou místnost nebo zahradu. Jsou velmi nenáročné, a proto byste rozhodně měli zvážit, zda je začlenit do vaší vnitřní či venkovní zahrady.
Pokud keře bobkovišně zasadíte na pěkné místo ve vaší zahradě, kde budou mít správné světelné podmínky a teplotu, rychle porostou a brzy je budete moci zastřihovat a tvarovat, jak si přejete. Stačí je občas zalít, aby jejich půda zůstala vlhká, pravidelně je prořezávat a chránit před případným napadením. Pokud budete dostatečně trpěliví, můžete si donekonečna množit další a další sazenice na svůj vlastní labyrint z keřů těchto krásek. Jak daleko sázet bobkovišně se dozvíte v našem dalším článku: jak daleko se sází bokovišeň. Podívat se také můžete na informace o tom, jak a čím správně hnojit bobkovišně.
Juka je vzrostlá rostlina, která vypadá jako nepravá palma. Zelené, slizké, výjimečné lineární listy se sbíhají do vločky na vrcholku stonku. Juka vyžaduje sluneční světlo a přiměřenou zálivku. Po proschnutí zaniká. V létě se doporučuje vynést ji na otevřený vzduch, v zimě je nezbytné uchovávat ji raději na chladnějších místech. Juka dobře roste při teplotě 13 až 21 °C. Od jara do podzimu udržujeme půdu permanentně vlhkou. Je však lepší, když půda přeschne, než když ji přelijeme. V zimě zeminu zavlažujeme pouze čas od času a v závislosti na teplotě. Rostliny milují zvýšenou vlhkost, ale snášejí i suchý vzduch. Na jaře a v létě jednou za 2 až 4 týdny rostlinu přihnojujeme minerálními hnojivy. Rostlina musí být v blízkosti svěžího vzduchu, proto je v létě vhodnější ji vynést na balkón nebo do zahrady. Pro kvalitní půdní podklad se používá směs zeminy z listové hlíny, dřevité hlíny, humusu, rašeliny, písku (v poměru 1 : 1 : 1 : 1: 1). Rozmnožování probíhá stonkovými odnožemi, výhonky.
Teplota: Přiměřená, v zimě chladnější 16 až 18 °C. Nejnižší 8 °C. V zimě je potřeba místnost dobře provětrávat, ale chráníme rostlinu před průvanem.
Osvětlení: Světlé, slunečné místo. V létě umístění v zahradě a na balkóně. V zimě najít stanoviště světlé, blízko okna. Tyto rostliny postrádají v zimě světlo.
Zalévání: Bohatě zalévat od jara do podzimu, voda ale nesmí být v misce pod květináčem. Jestli držíme rostlinu v zimě v chladnější místnosti, zaléváme omezeně. Juka nesnáší přelití, zahnívaly by kořeny a objevila by se hniloba i na stonku.
Rozmnožování: Na jaře zakořeňují vrcholová stébla a také kousky stvolů dlouhých asi 10 cm. Seříznutím dceřiných růžic ze stvolu také získáme novou rostlinu. Odříznuté růžice na místě řezu ošetříme sírou a dáme do vlhkého písku, po zakořenění zasázíme do květináče se zeminou, do které přidáme kousky dřevěného uhlí. Seříznutí růžic provádíme vždy na jaře.
Juka – foto
Zde je několik fotografií, na nichž je možné vidět juku.
Phalaenopsis jsou nenáročné orchideje a bude se jim dařit na okně směrovaném na východ nebo ve stínu jižní nebo západní expozice. Nemají rádi přímé sluneční záření, které by je mohlo spálit. Dospělá rostlina bude mít tmavší zelené listy, na vrcholu listů, ve spodní části nebo její pruhy budou zbarvené do červena.
Voskovka roste velice rychle a vyžaduje ke svému růstu oporu, nejlépe kruhovou. Její výhony mohou dosahovat délky až 6 m. Na svých dlouhých poléhavých dřevnatějících stoncích nese lesklé, tmavě zelené dužnaté listy se silnou pokožkou, které jsou vstřícné a mají oválný, mírně zašpičatělý tvar. Listy jsou 5–8 cm dlouhé a 3–4 cm široké, masité a lesknou se jako voskové. Rostlina kvete od jara do podzimu pětičetnými hvězdicovitými květy, které vytvářejí polokulovité květenství. Jednotlivé kvítky mají v průměru kolem 1,5 cm, květenství může obsahovat až 30 kvítků. Plstnatá koruna má bílou nebo narůžovělou barvu, vedlejší koruna vypadá jako lesklá pěticípá hvězdička s červeným středem. Květy intenzivně vylučují sladký nektar, vytvářející průzračnou kapku na každém kvítku. Voskovky kvetou po celé léto a její květy jemně voní. Kvalitní květy vynášejí pouze dobře vyvinuté rostliny. Kořen rostliny je žlutavý, uvnitř bílý. Jeho chuť je palčivá, ostrá, až hořká. Voskovka může trpět na opadávání listů a květů. Velmi často ji také napadají mšice, které rostlinu výrazně poškozují.
V létě by se teplota vzduchu pro voskovku měla pohybovat mezi 18–22 °C. V zimě na světlém stanovišti bude vyhovující teplota 12–13 °C. Celkově důležité je vybrat slunečné stanoviště, protože voskovka potřebuje dostatek slunečních paprsků. Dostatek světla je podmínkou pro to, aby výhony, na kterých kvete, mohly dostatečně vyzrát. Nikdy by však neměla být vystavena přímému slunci. Rostlině se daří dobře i při umělém světle, ale nevykvete. Rostlina se stáčí ke světlu a nepříliš dobře snáší změnu umístění vůči světlu. Proto by se neměla přemisťovat ani otáčet. Měla by se nechávat na jednom, vhodně zvoleném, stabilním místě. Důležitý je pro rostlinu také čerstvý vzduch. Další nutností je mírná, přesto však pravidelná zálivka. V letních měsících je třeba zvýšit intenzitu. Jako zálivka je, alespoň v létě, ideální dešťová voda. V zimě se zálivka omezuje. Stačí, když kořenový bal bude polosuchý. Důležitým faktorem je také hnojení. V době vegetace hnojíme každých 7 dní standardním tekutým organickým nebo plným průmyslovým hnojivem. Odkvetlé stonky nikdy neodstraňujeme, protože se na nich vytvářejí nová květenství. Seřezávání květních stvolů po odkvětu rostlině nesvědčí, nemohou tak v dalších letech vyrůstat vedlejší okolíky květů. Jako substrát pro zakořenění je pro voskovku vhodná jakákoli živná a kyprá půda, nevadí jí zahradní půda s příměsí písku. Optimální je pro ni také hydroponie a iontoponie. Nesnese však vyšší koncentraci živného roztoku než 0,1 %.
Tato krásná dekorativní liána pochází z tropických lesů jihovýchodní Asie. Je jednou z nejvíce rozvětvených a vytrvalých pokojových rostlin. Rozměry šplhavice mohou dosahovat až 10 metrů. Je to nenáročná stínomilná rostlina, kterou musíme před přímým sluncem spolehlivě ochránit. V zimě je nutné chránit ji před příliš studeným vzduchem. Teplota v zimě nesmí klesnout pod 15 °C. Prochladnutí listů zabráníme tím, že je zakrýváme, jinak „malátní“ a může nastat také zahnívání stonků. Rostlina nemá ráda intenzivní zálivku, substrát mezi zálivkami musí zlehka proschnout. Má ráda postřik, jindy také omývání listů vlažnou vodou. Při přebytečné zálivce listy žloutnou a opadávají, stonky hynou. Rozmnožuje se stonkovými rouby ve vodě. Rostlina špatně snáší přesazování.
Botanický název: Epipremnum pinnatum 'Aureum'
Umístění: světlo, stín i polostín
Zálivka: lehce zalévat, od března do srpna týdně přihnojovat
Množení: vrcholovými nebo stonkovými řízky
Půdní podklad: směs zeminy z listové hlíny, rašeliny, písku (v poměru 1 : 1 : 1)
Přihnojování: na jaře a v létě, a to jednou až dvakrát měsíčně
Scindapsus – foto
Zde několik fotografií, které zachycují scindapsus.
Pokojové fíkusy (rod Ficus) patří k oblíbeným pokojovým rostlinám hlavně proto, že mají minimální nároky na péči. Dekorativně působí jako solitéry i ve skupinách. Nejčastěji se pěstují drobnolisté odrůdy fíkusu malolistého. Fíkusy pocházejí z Indie. Řadí se do čeledi morušovníkovitých (Moraceae). V pokojových podmínkách dorůstají od třiceti centimetrů do dvou metrů. Jejich hlavní předností je schopnost odstraňovat nečistoty ze vzduchu. Špatně snáší změny prostředí.
Fíkus je velmi oblíbená pokojová rostlina. Drobné lístky jsou dekorativní zvláště na vzrostlých stromech. Navíc má tento druh schopnost vychytávat nečistoty ze vzduchu.
Výška: 0,2–1,8 m
Tvar: strom
List: eliptický, lesklý, tuhý, řapíkatý
Barva listu: zelená
Nároky na světlo: plné slunce až polostín
Nároky na vlhkost: střední
Atraktivita: list
Použití: Je to velmi elegantní dřevina, která najde široké uplatnění v interiérech všeho druhu.
Ostatní: Fíkus drobnolistý miluje jasné rozptýlené světlo. Při mírné zálivce dobře prospívá. Pokud je v okolí vyšší teplota, má rád vyšší vzdušnou vlhkost.
Fikus malolistý – foto
Zde je několik fotografií, na kterých je možné vidět fíkus malolistý.
Hnědé skvrny nebo špičky listů klivie mohou být způsobeny několika faktory, včetně nesprávné zálivky, nadměrného slunečního záření nebo plísňových infekcí. Přelévání může vést k hnilobě kořenů, zatímco nedostatečné zalévání může způsobit vysychání a hnědnutí špiček listů. Přímé sluneční světlo, zejména během nejteplejší části dne, může listy spálit, což má za následek hnědé skvrny. Plísňové infekce mohou také způsobit hnědé skvrny se žlutými kruhy.
Hnědnutí kvůli zalévání
Klivie dávají přednost mírnému vysychání mezi zálivkami. Přelévání může vést k hnilobě kořenů, což způsobí žloutnutí nebo hnědnutí listů a jejich nakonec odumření. Nedostatečné zalévání může způsobit hnědnutí a suchost špiček listů.
Hnědnutí kvůli prudkému slunci
Klivie se daří v jasném, nepřímém světle. Přímé sluneční světlo, zejména během nejteplejší části dne, může listy spálit a způsobit hnědé skvrny nebo špičky.
Hnědnutí kvůli plísňové infekci
Hnědé skvrny se žlutými okraji na listech mohou být příznakem plísňových onemocnění. V takových případech se doporučuje odstranit postižené listy a zvážit použití fungicidu.
Hnědnutí kvůli nedostatku živin
I když je to méně časté, nedostatek živin může také přispívat k žloutnutí a hnědnutí listů.
Přirozené stárnutí listů
Je normální, že staré listy žloutnou a hnědnou, jakmile se objeví nové listy. Tyto listy lze ořezat nebo odlomit, jakmile zcela zažloutnou nebo zhnědnou.
Řešení hnědnutí listů u klívie
Zhodnoťte zálivku
Ujistěte se, že rostlina nestojí ve vodě a že půda mezi zálivkami mírně vyschne.
Upravte osvětlení
Přemístěte rostlinu na místo s nepřímým světlem, mimo dosah přímého, intenzivního slunečního záření.
Zkontrolujte plísňové problémy
Zkontrolujte listy, zda se na nich nevyskytují hnědé skvrny se žlutými okraji. Pokud se na nich vyskytnou, zvažte prořezání postižených listů a použití fungicidu.
Zvažte potřebu přihnojení
Pokud máte podezření na nedostatek živin, aplikujte vyvážené hnojivo zředěné na poloviční koncentraci.
Otrhávejte odumřelé listy
Odstraňte všechny zcela zažloutlé nebo hnědé listy, abyste zlepšili vzhled rostliny a předešli potenciálním plísňovým problémům.
Sansevierie jsou nenáročné rostliny, jejichž pěstování zvládne i začátečník. Zničit je může jen trvalé přemokření při nízkých teplotách v době vegetačního klidu, pak dochází k hnilobě kořenů. Tchýnin jazyk snáší stín i plné slunce, sucho i pravidelnou zálivku. Zejména pestrolisté variety jsou více světlomilné, takže jim nevadí ani přímé sluneční paprsky. Ideálním místem pro tuto rostlinu bude východní nebo západní okno. V zimě ji raději přesuňte na zcela prosvětlené stanoviště. Rostlině vyhovuje normální pokojová teplota od 20–24 °C. V zimě by pak neměla teplota klesnout pod 12 °C.
Jde o rostlinu, která trpí, když to přeženete zálivkou, proto ji zalévejte jen tehdy, když je zemina opravdu suchá, od jara do podzimu tedy zalévejte jen mírně. Nadměrnou zálivku signalizují hnědé skvrny nebo shnilé listy. V zimě zalévejte asi 1x za měsíc, v závislosti na teplotě stanoviště. Při zimním zalévání dejte pozor, aby se voda nedostala do středu růžice, mohlo by to způsobit její zahnívání. Tchýnin jazyk nemá vysoké nároky na vzdušnou vlhkost, stačí jen pravidelně omývat listy rostliny od prachu.
V teplých měsících hnojte tchýnin jazyk jednou za dva až tři týdny organickými a minerálními hnojivy pro kaktusy, v zimě není potřeba hnojit. Jako půdní směs se používá listová půda, kompostová půda, humus, rašelina a písek, a to v poměru 2:1:1:1:1.
Tchýnin jazyk neroste moc rychle, takže se přesazuje jen podle potřeby. Mladé rostliny je vhodné přesadit každý rok, starší rostliny asi každé 2 až 3 roky. Tchýnin jazyk lze množit dělením oddenku, to je bočními výhonky na jaře, nebo pomocí listových řízků. K množení listem použijte starý list, ten rozřežte na kousky dlouhé 4 až 5 cm a na vzduchu trochu přisušte. Poté list spodním koncem vsaďte do písku a po zakořenění (asi po měsíci) přesaďte do květináče se substrátem.
Tyto okrasné keře, které nejsou náročné na údržbu, kvetou většinou velmi bohatě od konce dubna do konce května. Listy mají drobné, oválné, mírně lesklé a středně zelené.
Překrásná stálezelená dřevina kulovitého tvaru s nepřehlédnutelnými květy, které každé jaro ohromují svou nádhernou barvou, stavbou květu a velikostí. Listy jsou neopadavé, tmavě zelené. Rododendron kvete od května do června a jeho květy mají různé bravy podle druhu. Výška keře je 1,8 až 2,5 m, šířka 1,8 až 2,5 m. Vyžaduje mírně kyselou a živnou půdu. Dobře snáší zastínění, potřebuje alespoň polostín (nejlépe dopolední z východní strany). V zimě je citlivý především na dopolední slunce, jež může silně popálit jeho listy. Nemají-li tedy zvláště mladé keře přirozený dopolední stín, je třeba je chránit (například chvojím). Rododendron má široké spektrum využití: jako nepřehlédnutelná solitéra, do skupinové výsadby či na vřesoviště.
Azalka japonská
Tyto na údržbu nenáročné keře kvetou většinou velmi bohatě od konce dubna až do konce května a jejich květy mají oranžovou barvu. Listy jsou drobné, oválné, mírně lesklé a mají středně zelenou barvu. Výška keře je 30 až 60 cm, šířka 1,8 až 2,5 m. V polostínu a stínu téměř neopadávají, naproti tomu na slunných plochách může více než polovina listů přes zimu opadat. Na jejich místě pak na jaře po odkvětu vyrostou listy nové. Azalka potřebuje lehkou, kyselou, velmi propustnou a nejlépe neustále vlhkou půdu bohatou na železo a fosfor. Ideální je do skupinové výsadby a na vřesoviště.
Azalka japonská zakrslá
Jedná se o plnokvětou odrůdu. Keř má sněhově bílé květy a kvete většinou velmi bohatě od konce dubna do konce května. Ostatní vlastnosti a potřeby jsou stejné jako u azalky japonské (viz výše).
Dřín obecný
Dřín je opadavý, široce rozložitý a vzdušný keř se sytě zeleným olistěním. Drobné žluté kvítky vykvétají ještě na holých větvích již v březnu. V srpnu dozrávají plody, které mají červenou barvu a jsou velmi chutné a zdravé (obsahují velké množství vitaminu C). Keř může dorůst až do výšky 5 m. Na půdu a umístění je dřín naprosto nenáročný. Dříny se hodí do skupin nebo se z nich může vytvořit stříhaný či volně rostoucí živý plot.
Kdoulovec lahvicovitý
Rozložitý až vystoupavý opadavý keř, jehož výška je až 1,6 m. Před olistěním se na něm objevuje záplava tmavě růžových květů. Po odkvětu pak kdoulovec zdobí velké žlutavé nebo žlutozelené jablkovité plody, a to až do pozdního podzimu, mnohdy dokonce až do jara.
