NEUTRALIZACE KYSELINY SÍROVÉ

Bezpečnostní list

Zde se můžete podívat na bezpečnostní list kyseliny sírové.

Zdroj: Kyselina sírová

Poradna

V naší poradně s názvem KYSELINA CITRONOVÁ DO BAZÉNU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tomáš Fiala.

Dobrý den,

hledám alternativu k běžné chemii na snižování PH v keramickém bazénu se slanou vodou.

Aktuálně používám www.chlorito.cz/ph-m… co je pokud se nepletu na bázi kyseliny sírové.

Postupně v průběhu sezóny "cítím" v hlubší části "pachuť" která je pravdě podobně způsobená právě zmíněným PH-.

Můžu skutečně používat kyselinu citrónovou ke snížení pH bez nějakých vedlejších "efektů"? Chápu to tak, že je šetrnější ke kůži než sírová?

Děkuji předem,
TF

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Ano, kyselina citronová je pro pokožku lepší, než ostatní přípravky na snižování pH v bazénu. Kyselina citronová má antioxidační vlastnosti, které pomáhají zvrátit známky stárnutí a zároveň vyhlazuje texturu a tón pleti prostřednictvím exfoliace. Při vyšší koncentraci může být tato exfoliace pro pokožku iritující. Proto je potřeba postupovat s přidáváním kyseliny citronové do bazénu po dávkách a vždy po rozpuštění dávky změřit pH vody.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Kyselina citronová do bazénu

Cena

Cena 33% kyseliny sírové se pohybuje v rozmezí od 30 do 50 korun za 1 litr.

Tato kyselina se dá koupit pouze v koncentrátu, který je 33% a nižší.

Zdroj: Kyselina sírová

Diskuze

V diskuzi SÍROVÉ MÝDLO NA SVRAB 18% SIRY PRIPRAVENO LEKARNOU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Irena Darmova.

Dobry den. Mgr.Svobodova pise, ze nam kazda lekarna namicha sirove mydlo. Staci rict ze musi mit 18%siry. Neni to pravda. Zadna to nedela. Jen jedna byla ochotna, pokud bude napsan presny recept o slozeni. Takze prosim sdelte nam ho. Moc bych to potrebovala. Dekuji

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marie Svobodová.

Dobrý den, je mi líto, že máte takovou zkušenost z lékáren. Nejde o nic složitého jen rozmíchaná prášková síra v lékárenském základním mýdle sapo mollis v poměru 100:18. Prosím přijměte alespoň mojí pomoc s návodem k výrobě sirného mýdla v domácích podmínkách. Návod jsem doplnila do článku a nejdete ho zde: www.ceskyprehled.cz/…

Zdroj: diskuze Sírové mýdlo na svrab 18% siry pripraveno lekarnou

Prodej a cena

Sírové mýdlo vám může na požádání namíchat jen ochotná lékárna. Podle zkušeností to ale není moc obvyklé. Potřebné množství výsledného produktu je 30 gramů. Cena bude v každé lékárně jiná, ale neměla by být vyšší než 150 Kč.

Můžete si ale v lékárně koupit práškovou síru a vyrobit si sírové mýdlo doma.

Zdroj: Sírové mýdlo na svrab

Diskuze

V diskuzi KYSELINA MRAVENČÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kuchařinka.

Dobrý den,

mám dotaz - asi 80 - 100 mravenců si vlezlo do načnuté sklenice s medem (množství medu asi 400 g) a utopili se v něm. Nebylo datažené víčko. Mravence jsem vylovila, jen jestli med se dá dále používat - není poškozen a nebude mít negativní vliv na zdraví. Mravenci byli mallí černí, bydlíme na venkově a začalo se jich objevovat velice mnoho. Likviduji, ale pouze přírodní cestou.

Mnohokrát děkuji za odpověď.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Dr. Ivan Babůrek.

V medu se ve velmi malém množství přirozeně vyskytují organické kyseliny včetně kyseliny mravenčí. Med bez jejich obsahu by nám možná nechutnal pro fádní chuť. Utopení mmravenci obsah kyseliny nepatrně zvýší. Na chuti, ani na zdravotních parametrech medu se to ale nijak neprojeví.

Zdroj: diskuze Kyselina mravenčí

Kyselina sírová do bazénu

Také kyselina sírová snižuje pH vody v bazénu. Na úpravu stačí (cca do pH 7) 38% kyselina sírová, případně solná (ta je vhodnější pro tvrdou vodu).

Obvykle pro snížení pH bazénové vody platí: 30 ml kyseliny sníží pH 1 m³ vody o 0,1.

Při kontaktu koncentrované kyseliny sírové s pokožkou dochází k závažnému poleptání, vdechnutí jejích výparů může způsobit vážné poruchy dýchání a její požití může být až smrtelné. V množstvích, která se přidávají do potravin, je to však bezpečná látka.

Zdroj: Kyselina solná do bazénu

Výhody použití sírového mýdla na svrab

U této metody nebyl hlášen žádný případ sírové dermatitidy. Obsah síry v mýdle je 18 procent a pro tři aplikace na dospělé tělo postačí celkem 30 gramů tohoto mýdla. Při jedné aplikaci se využije přibližně 1,8 gramu síry. Tento přípravek je snadno použitelný a nepoškozuje oblečení. Sírové mýdlo může být použito i v jiných dermatologických podmínkách, kdy je indikována sírová mast na velké plochy nebo jako profylaxe proti parazitům.

Zdroj: Sírové mýdlo na svrab

Diskuze

V diskuzi SÍROVÉ MÝDLO NA SVRAB 18% SIRY PRIPRAVENO LEKARNOU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Irena Darmova.

Dobry den. Mgr.Svobodova pise, ze nam kazda lekarna namicha sirove mydlo. Staci rict ze musi mit 18%siry. Neni to pravda. Zadna to nedela. Jen jedna byla ochotna, pokud bude napsan presny recept o slozeni. Takze prosim sdelte nam ho. Moc bych to potrebovala. Dekuji

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Miro.

Možná by šlo i síru prostě rozmíchat do tekutého mýdla. Síru prodává Fichema
- fichema.cz/sra-jemn-…

nebo do nějakého krému či masti, zhruba v poměru zde popsaném..

taky by šla přidat třeba do Alpy - podobné "pleťové vody" se snad kdysi v lékárnách dělaly - zhruba mix 60 % líh, trocha éteru (osvěžovač) a nějaký ten gram síry
(odhadem 2-3 g na 100 ml "pleťové vody").

Zdroj: diskuze Sírové mýdlo na svrab 18% siry pripraveno lekarnou

Síra a svrab

Zdá se, že hlavní terapeutický problém u síry tkví ve správném použití pro tělo přijatelné sloučeniny, a ne v samotné sloučenině síry. Sirná mast je obvykle pro pacienta nepohodlná při aplikaci na tělo od krku dolů. Tato skutečnost má tendenci odradit od důkladného použití masti na celé tělo. Navíc při použití sírové masti je zvýšené riziko vzniku dermatitidy. Tato kožní reakce na síru sice není obvyklá, ale když se objeví, tak zjistíte, že jde o něco víc než jen nepříjemný vedlejší účinek.

Zdroj: Sírové mýdlo na svrab

Diskuze

V diskuzi STERILIZACE ŠŤÁVY Z ČERVENÉ ŘEPY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel cani.

zavařuje někdo šťávu z červené řepy?pomoze ,díky

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel MARIE KLÁRA.

2,5 KG NASTROUHANÉ ČERVENÉ ŘEPY
4 LITRY VODY
PŮL HODINY VAŘIT
PŘIDAT NA 1 LITR ŠŤÁVY:
15 GR CUKRU
2 LŽÍCE KYSELINY CITRONOVÉ
10 MINUT POVAŘIT
DO VYCHLADLÉ ŠŤÁVY DÁME:
2 MALINOVÉ TRESTI
NALIJEME DO SKLENIC
ZAVAŘÍME, STAČÍ POVAŘIT, ABY CHYTLO VÍČKO

Zdroj: diskuze Sterilizace šťávy z červené řepy

Shrnutí

1. Síra (18 procent) začleněná do sapo mollis je při léčbě svrabu účinnější než masti ze síry, protože mýdlo se snadno aplikuje a to usnadňuje jeho správné použití.
2. Při použití tohoto přípravku se prakticky vůbec nevyskytuje sírová dermatitida.
3. Mýdlo se sírou je užitečné tam, kde je prospěšná síra na velkých plochách těla a jako profylaxe některých parazitů.

Zdroj: Sírové mýdlo na svrab

Neutralizace kyseliny fosforečné

Koncentrovaná kyselina fosforečná se ředí vodou. Při směšování s vodou se musí dbát na to, aby příliš nevzrůstala teplota roztoku. Kyselina se vždy pomalu a za stálého míchání přidává do vody, nikdy ne naopak! Produkt se vstřebává všemi cestami expozice. Dráždí dýchací orgány, je žíravý, způsobuje vážné popáleniny a těžce se hojící rány. Vnikne-li do očí, hrozí poškození až ztráta zraku (oční dráždivost: králík 119 mg – silně dráždivý (SEV); kožní dráždivost: králík 595 mg/24 hod – silně dráždivý (SEV)).

Vypouštění vod obsahujících produkt do kanalizace a vodotečí je přípustné až po neutralizaci a za podmínek stanovených vodohospodářskými orgány. Eliminace fosforu v odpadních vodách se provádí srážením solemi trojmocného železa či hliníku. Vzniklá nerozpustná suspenze se absorbuje v aktivním kalu.

Vhodný materiál k zředění nebo neutralizaci: zředěný roztok hydroxidu sodného, hašené vápno, mletý vápenec, soda.

Při likvidaci zbytků produktu a jeho obalů je nutno postupovat v souladu se zákonem o odpadech, ve znění všech prováděcích předpisů (vyhláška, kterou se stanoví Katalog odpadů; vyhláška o podrobnostech nakládání s odpady). Jestliže se tento přípravek a jeho obal stanou odpadem, musí konečný uživatel přidělit odpovídající kód odpadu podle Katalogu odpadů. Zatřídění podle Katalogu odpadů je možno provádět na základě vlastností odpadu v době jeho vzniku.

Zdroj: Kyselina fosforečná

Poradna

V naší poradně s názvem NEALKOHOLICKÉ PIVO A DNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Leo.

Tak můžu při dně nealko pivo nebo nemůžu !!!

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Bohužel ani pivo bez alkoholu není při dně dobré. Při pití nealkoholického piva dochází v lidském těle k podpoře vzniku kyseliny močové, která souvisí s dnou. U alkoholického piva je tento efekt umocněn alkoholem a to do té míry, že řadí alkoholické pivo jako hlavní příčinu vzniku dny. Takže nealkoholické pivo jen svátečně a při pití mějte na paměti, že vám to neprospěje.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Nealkoholické pivo a dna

Mýdlo se sírou

Toto speciální mýdlo obsahuje 18% síry, která je zapracována do měkkého mýdla (sapo mollis). Tento obsah síry se ukázal jako velmi uspokojivý způsob léčby a profylaxe svrabu. Léčba se aplikuje na noc a začíná jako koupel s mýdlem a teplou vodou, po níž následuje úplné natření těla sirným mýdlem, které se nechá na pokožce zaschnout a působit až do rána. Celé se to opakuje po tři noci. Nedílnou součástí je výměna oblečení a ložního prádla před a po ošetření!

Zdroj: Sírové mýdlo na svrab

Poradna

V naší poradně s názvem KYSELINA CITRONOVA JAKO DEZINFEKCE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vacek.

Dobrý den,

V jakém poměru naředit kyselinu citronovou, aby z ní byla dezinfekce? Nechci dát málo ani plýtvat, v době možného nedostatku. Jakým zp. dezinfikovat - postříkáním, ponořením..? Jak dlouho to tam nechat? Záleží na teplotě?
Jak to je u sody, octa, soli … ¨Zdraví Vacek.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Kyselina citrónová se dá použít jako desinfekce všude tam, kde je potřeba likvidovat bakterie a plísně. Bohužel kyselina citrónová neúčinkuje na viry - vůbec. Dezinfekční roztok proti bakteriím a plísním se připraví v poměru 1 sáček kyseliny citrónové a 1 litr vody ohřáté na 20°C, přičemž dezinfekční účinky se projeví při úplném ponoření desinfikovaného předmětu na dobu 30 minut a více. Pro lepší smáčivost dezinfekčního roztoku je možné přidat lžičku Jaru.
Sůl, jedlá soda, ocet mají jen omezené dezinfekční účinky proti malému počtu bakterií, na viry neúčinkují vůbec.
Nejspolehlivější způsob desinfekce povrchů proti virům je mýdlová voda, líh a chlór - to vše zabíjí viry a je to snadno dosažitelné. Nejúčinnější desinfekce, která bezpečně zabije viry, se provádí omýváním povrchu ovoce, zeleniny, ale i obalů balených potravin mýdlovou vodou po dobu 40 sekund. Další způsob je využití lihu 60% a více, do kterého se ponoří desinfikovaný předmět na dobu 20 sekund. Chlór se nehodí k desinfekci potravin. Poslední možnost desinfekce je úplně bez chemie a spočívá v izolaci desinfikovaného předmětu mimo dosah možného hostilete viru po dobu minimálně 2 dny. Po dvou dnech na povrchu nepřežije žádný vir.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Kyselina citronova jako dezinfekce

Babské rady

Večer si umyjte obličej, vezměte si sírové mýdlo, které trochu pokropte vodou, a namažte si jím tváře, čelo a nos, nechte působit přes noc a ráno si obličej omyjte teplou vodou a pak použijte krém na růžovku Rozex.

Růžovka souvisí i se životním stylem. Změňte stravovací návyky, omezte sůl a koření. Doporučuje se pít čaje na pročištění a úplně vyřadit bílou mouku v jakékoli podobě i sladkosti.

Dále zkuste:

• gel z aloe vera;
• čaje roibos s citronem;
• mýdla se sírou;
• masti s ichtamolem.

Zdroj: Babské rady na červený nos

Diskuze

V diskuzi LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.

Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).

Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.

Slintavka objevuje se u králíků tehdy, je-li na ně přenesena od nemocných krav nebo vepřů a projevuje se nakažlivým zánětem sliznice ústní neobyčejně rychle se rozšiřujícím. Nemocnému zvířeti neustále vytéká z tlamy lepkavá tekutina, která slepuje srst na krku, prsou a na předních nohách. Králík je při tom smutný, nežere, posedává v tmavých místech a nezakročí-li se včas, pak rychle hyne. Nemoc je celkem zdlouhavá, nepříjemná, léčení samo je dosti namáhavé a spočívá v desinfekci tlamy a srsti. Nejjednodušším prostředkem je narůžovělý roztok hypermanganový, chlorová voda, kterou si připravíme tím způsobem, že jednu lžíci chlorového vápna rozpustíme ve třičtvrtě litru vody. Roztokem tímto nasákneme malou hubku a tou vytíráme 5-6kráte denně až do vyléčení tlamu a slepená místa srsti.

Ušní svrab vyvolávají rychle se rozmnožující drobní roztoči, kteří napadají ušní boltce králíků. Nemocní králíci potřásají neustále hlavou a škrábou se v uších. Bližší prohlídkou boltců zjistíme, že nalézají se v nich četné strupy a sedliny krve, v nichž nachází se tisíce roztočů, jimiž se nemoc roznáší. Zastaralé a dlouho trvající onemocnění může přivoditi smrt králíka, naproti tomu choroba včas zjištěná může se během několika dnů vyléčiti. Vnitřek uší natírá se papírkem nebo štětcem namočeným v 10proc. kreolínové masti anebo v tabulovém oleji a to tak často a tak dlouho, až jsou boltce zdravé. Výborně působí též směs glycerinu a kyseliny karbolové. Strupy je nutno vždy spalovati, neboť jimi se nákaza šíří.

Sněť slezinná je nejnebezpečnější a nejprudší nakažlivou chorbou králičí, která se však na štěstí poměrně zřídka vyskytuje. Nemocní králíci nežerou, dostávají třesavku, vysokou horečku, zrychlený a krátký dech, křeče, po nichž následuje ochrnutí celého těla a smrt. Upozorňuji, že nemoc tato je přenosná také na člověka a proto doporučuji co největší opatrnost, aby se králíkář nenakazil. Nemocní králíci se vůbec neléčí, naopak všichni churaví králíci musí býti utraceni a spálení. Králíkárna má býti vždy spálena a nikdy nemá býti použita pro další chov.

Mimo nakažlivé nemoce, které jsem zhruba dosud popsal, je ještě dlouhá řada chorob více nebo méně nebezpečných, z nichž mnohé mohou způsobiti hojně škod chovatelům. K nejběžnějším nemocem patří zácpa, průjmy, křeče, ochrnutí, tubrkulosa, chřipková rýma, nemoc pohlavní, prašivina a favus.

Zácpa je nejběžnější chorobou či příznakem choroby, která se vyskytuje hlavně u králíků krmených převážně krmivem suchým a u králíků málo se pohybujících. Mívají velká břicha, nepokojně pobíhají a špatně žerou. Proti zácpě králíků se nejlépe osvědčuje krmení zelené a šťavnaté píce v létě, v zimě nevařené mrkve a řípy, kalomel, teplé mléko s přimíšeným sirným květem.

Průjmy vznikají nesprávným krmením a nevhodnou vadnou potravou. Výkaly mohou se státi až vodnatými, často k nim bývá přimíšena také krev, králící rychle vysilují a hynou. Průjem nemusí přirozeně pocházeti z chyb dietetických, nýbrž může býti toliko příznakem řady jiných chorob: jako tuberkulosy, kokcidiosy atd. Léčení spočívá předně na změně potravy, krmí se píce výhradně suchá, dobré seno, chléb, zrní, vařená rýže nebo oves. Výborným prostředkem je svatojánský chléb, černý žitný chleb, sušený celer a vrbová kůra, která se podává buď jako čerstvé vrbové větvičky, anebo jako vařená kůra ve vodě. Stejně dobře působí také tinktura opiová, nebo živočišné uhlí.

Křeče vyskytují se dosti často u králíků jako poruchy nervové, rheumatické, anebo jako příznaky jiných chorob. Králíci nemohou se pohybovati a válí se doslova z místa na místo. Doporučoval bych vtírati do těla nemocného zvířete nějaké lihové mazání a dáti jej bezpodmínečně do tepla. Stává se někdy, že králík za křečovitého svíjení se rychle nám před zraky hyne, třebaže ještě před půl hodinou byl vesel a zdráv. Při takovém křečovitém záchvatu končícím okamžitou smrtí jedná se buď o mrtvici, o otravu jedovatými rostlinami v potravě, aneb o otravu uměl. hnojivy.

Ochrnutí napadá nejčastěji velké odrůdy, na příklad: belgické obry, strakáče, ale i menší stříbřité králíky, kteří jsou chováni v tmavých a dusných kotcích. Příčinou ochrnutí je téměř vždycky choroba ledvin. Nemocný králík nejistě se pohybuje, potácí se a nakonec se po zemi pouze plazí. Doporučuji masírovati měkčím kartáčem vícekráte denně nemocného králíka kafrovým lihem a umístění jeho ve vzdušné a teplé králíkárně.

Chřipková rýma je běžným nakažlivým onemocněním podporovaným nachlazením. Nemocný králík frká, kýchá a při tom vytéká mu hojně hlenu z nosu. Hlen tento je nakažlivý a jím přenáší se choroba na zdravá zvířata. Churavý králík má se ihned odděliti, do teplé místnosti přenésti, vlažnou vodou má se nos vícekráte za den očistiti a zaprašovati balonkem práškovou kyselinou borovou.

Tuberkulosa začíná většinou katarem horních cest dýchacích a projevuje se kašlem suchým a krátkým, který bývá provázen výtokem z nozder a z tlamy králíka; králík ztrácí chuť k žrádlu, dýchá namáhavě a často dostává průjem, což svědčí o zachvácení. Onemocnění toto je absolutně nezhojitelné a králíky je nutno pozabíjeti, při čemž nesmí se zapomenouti na příslušnou desinfekci.

Nemoce pohlavních ústrojů vyskytují se nyní poměrně velice často, ačkoliv před pěti až šesti léty nebylo o nich téměř ničeho slyšeti. Onemocnění projevuje se zánětem, zvředovatěním pohlavního ústrojí a hisavým výtokem a je způsobováno choroboplodným zárodkem t. zv. Spirochaetou cuniculi, který je velmi blízkým pžíbuzným spirochaet, jež vyvolávají syfilis nebo-li příjici lidí. Nemoc napadá jak samce, tak samice, chorá zvířata špatně žerou, zvolna hubnou a slábnou, až konečně za jeden až dva roky hynou. Stává se často, že při této chorobě nelze prostým okem zjistiti žádných změn a nemoc lze prokázati teprve krevní zkouškou, jako u člověka. Doba, která uplyne mezi vniknutím zárodku do zdravého těla a mezi objevením se prvních příznaků choroby obnáší dva až čtyři měsíce. Léčení: v prvním stupni nemoce omezujeme se na desinfekci, která se provádí tím způsobem, že se pohlavní ústrojí důkladně vymyje 3% roztokem kyseliny borové a zvředovatělá místa se potřou jodovou tinkturou; pokročilejší choroba se léčí roztokem resorcínu a dávkami benzolu ostrušíkového dle živé váhy králíka vypočtenými. U velmi cenných kusů s úspěchem se v poslední době používá injekcí neosalvarsanových.

Prašivina počíná obyčejně na hlavě, rozšiřuje se na krk, hruď, přední nohy a může postihnouti celý povrch zvířete. Srst na místech postižených vypadává, tvoří se malé puchýřky hnisem vyplněné, které praskají a zasychají ve strupy anebo mokvají. Nemocné zvíře je vždy nutno odděliti, isolovati, králíkárnu je nutno vřelým louhem sodným vymýti a po uschnutí vybíliti hašeným vápnem. Při počátcích choroby potírají se strupy vaselinou, glycerinem, aby změkly a pak je pomocí mazlavého mýdla a teplé vody opatrně odstraňujeme. Poté potíráme zachvácená místa kartáčkem neb pírkem po 3 dny 2krát denně směsí stejných dílů petroleje a lněného oleje, za týden se králík vykoupe, v teple osuší a v případě potřeby se totéž léčení opakuje. Dobře se také osvědčilo seslabené vídeňské dehtové mazání, jehož hlavní součástí je dehet, líh a sirný květ.

Favus, čili moučnivka je rovněž kožní chorobou králíků, vyvolávanou plísní, zvanou Achorion Schoenleini. Na postiženém místě tvoří se v srsti zaokrouhlené, přesně omezené větší neb menší skvrny, v jejichž středu srst vypadává a později pokrývá se bělavým práškem (jako moukou), který pochází z výtrusů plísně. Nemoc zůstává obyčejně omezena na hlavy, na nohy, někdy ovšem zachvacuje celé tělo. Nákaza tato vyskytuje se nejčastěji u králíků ve stáří do 3 měsíců, jakmile dosáhnou stáří 5 měsíců, pak náhle sama zmizí. Někdy dosahuje však takového stupně, že zvířata hynou seslábnutím. Léčení spočívá v potírání chorých míst vatou, namočenou ve slabém roztoku sublimátu, kyseliny karbolové, kreolinu. Králíci obyčejně uzdraví se do týdne. Upozorňuji zase, že choroba tato je přenosná na člověka a proto je třeba velké opatrnosti. Nakažlivé nemoce králíků jsou velmi nebezpečné už proto, že nákaza se rychle přenáší na všechny kusy v králíkárně. Abychom tomu zabránili, musíme králíky občas prohlížeti a zpozorujeme-li u některého známku nemoci, pak musíme jej ihned bez odkladu léčiti. Správná diagnosa a vhodný způsob léčení je ovšem důležitý. Když zjistíme, že některý králík málo žere a sedí skrčený, máme jej hned z králíkárny odebrati, dáti do nějaké prázdné a od králíkárny více vzdálené bedny. Tam jej máme delší dobu pozorovati a léčiti, jakmile poznáme, jakou nemocí je postižen. Včasným odstraněním churavého králíka zabrání se často nakažení a vyhynutí celého chovu.

Všeobecně o léčení možno říci, že nejlépe je králíky těžce nemocné nebo nápadně již vyhublé neléčiti vůbec, lépe je takové kusy z chovu odstraniti, aby se předešlo ještě větší škodě. Pro králíkáře platí, že lépe je nemocem předejíti, nežli je namáhavě léčiti. Když jsou králíci pak krmeni vydatnou a zdravou potravou, zamezí se mnohým chorobám. Nutno dbáti, aby chovní králíci nepocházeli z chovů zamořených nějakou nemocí, nebo zdegenerovaných pokrevní plemenitbou. Koupení králíci buďtéž vždy dobře prohlédnuti a delší dobu pozorováni, jestli snad nejsou nemocní. Pouze úzkostlivou čistotou a opatrností podaří se nám králíky udržeti zdravé.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: diskuze Léčení prašiviny u králíků

Výroba

Koncentrovaná kyselina sírová (96–98%) je hustá olejnatá kapalina, 1,8krát těžší než voda. Je neomezeně mísitelná s vodou, při ředění se uvolňuje velké množství tepla. Má silné dehydratační účinky, zuhelnaťuje většinu organických látek. Je hygroskopická, pohlcuje vodní páry. Koncentrovaná kyselina sírová je velmi reaktivní a má oxidační účinky. Reaguje téměř se všemi kovy kromě železa (pasivuje jej), olova, zlata, platiny a wolframu. Zředěná kyselina sírová nemá oxidační schopnosti a reaguje s neušlechtilými kovy za vzniku vodíku a síranů, s ušlechtilými kovy nereaguje. Kyselina sírová je silná dvojsytná kyselina, která tvoří dva typy solí – sírany a hydrogensírany.

Kyselina sírová byla známá již od středověku, kdy byla připravována arabskými alchymisty suchou destilací (tepelným rozkladem) zelené skalice. Nebyl o ni příliš velký zájem, proto byla připravována pouze v malých množstvích v lékárnách. Teprve v 17. století se zvýšil zájem o její výrobu, což souviselo s jejím využitím při bělení tkanin a jako rozpouštědla při barvení oblíbeným modrým barvivem indigem. Nejprve se vyráběla ze zelené skalice stejným způsobem, jako ji vyráběli alchymisté, poté se vedle zpracování zelené skalice z důlních vod začaly uplatňovat další postupy, zejména výroba z vitriolových břidlic.

Zpracování vitriolových břidlic se stalo v 2. polovině 18. století základem pro výrobu české dýmavé kyseliny sírové – olea. Provozy, ve kterých tato výroba probíhala, byly nazývány „olejny“. Tuto výrobu ve velkém zavedl Jan Čížek v roce 1778 v chemickém závodě ve Velké Lukavici u Chrudimi a brzy poté následovaly další podniky, ve kterých se česká dýmavá kyselina sírová začala vyrábět. V první polovině 19. století se česká dýmavá kyselina sírová stala celosvětově známým pojmem a na její výrobě byl závislý německý i anglický textilní průmysl. V 70. letech 19. století u nás dosahovala roční produkce kyseliny sírové 6 000 tun. Na konci 19. století tato výroba zanikla.

Podstatou výroby bylo pálení (tepelný rozklad) síranu železitého, který se získával větráním a vyluhováním vitriolových a kyzových břidlic. Vznikající oxid sírový byl pohlcován ve vodě nebo kyselině sírové.

Jiným způsobem výroby kyseliny sírové byla komorová výroba, která byla spuštěna v Anglii v Oxfordu již v roce 1746. U nás byla výroba anglické kyseliny sírové z dovážených surovin (sicilské síry a chilského ledku) poprvé zavedena ve Velké Lukavici v roce 1807. Jednalo se o nitrózní způsob výroby, při němž se k oxidaci oxidu siřičitého používal oxid dusíku. Oxidace probíhala v uzavřených olověných komorách. Ztráty oxidu dusíku při výrobě kyseliny sírové podstatně snížil J. L. Gay-Lussac v roce 1827, kdy zavedl protiproudou absorpci oxidu dusíku do kyseliny sírové v olověné věži nad komorou – šlo o takzvanou věžovou kyselinu sírovou. Poslední výroba „věžové“ kyseliny sírové u nás zanikla až na konci 80. let 20. století v Lovosicích. Komorovým způsobem výroby se získávala kyselina s koncentrací maximálně 76 %.

V roce 1831 si britský obchodník s octem Peregrine Phillips nechal patentovat kontaktní způsob výroby kyseliny sírové. V roce 1897 byla v Ústí nad Labem poprvé zavedena kontaktní výroba, tehdy s platinovým katalyzátorem. Tento způsob výroby je náročnější než komorový, poskytuje však čistší a koncentrovanější kyselinu sírovou. Kontaktní způsob výroby kyseliny sírové se s určitými úpravami používá dodnes.

Základní surovinou pro přípravu oxidu siřičitého je síra, která se dováží z Polska. Do spalovací pece se vstřikuje síra v roztaveném stavu v podobě drobných kapiček. Hořením vznikající teplo se z pece odvádí chladicím systémem a dá se využít k výrobě elektrárenské (vodní) páry. Vzduch se dodává suchý a předehřátý, k odstranění vody se využije vyráběná koncentrovaná kyselina sírová. V minulosti byl základní surovinou pro přípravu oxidu siřičitého pyrit a další sulfidy, což však dnešní spotřebě nestačí. V celosvětovém měřítku představuje pražení pyritu už jen asi 15 % produkce. V současnosti se stává hlavní surovinou síra získávaná z odsiřovacích procesů (čištění zemního plynu, rafinérie ropy, koksovny, hutě, elektrárny). Ve světě kryjí odsiřovací procesy asi dvě třetiny světové spotřeby síry, v České republice je to jen cca 20 %.

Využití kyseliny sírové je velmi široké. Používá se zejména při výrobě průmyslových hnojiv, pigmentů, plastů, barviv, léčiv, výbušnin. Dále má využití v papírenském, textilním i potravinářském průmyslu, při úpravě rud, zpracování ropy, sušení a odvodňování látek, při úpravě pH vody.

Zdroj: Kyselina sírová

Solutio

Jde buď o 10%, nebo 20% roztok tetraboritanu sodného (Na2B4O7.10H2O) v 85% glycerolu (C3H803).

V případě 10% roztoku obsahuje 9,2 až 10,8 % Na2B4O7.1OH2O a 74,6 až 79,3 % C3H8O3 a v případě 20% roztoku obsahuje 19,0 až 21,0 % Na2B4O7.10H2O a 66,3 až 70,5 % C3H8O3.

Příprava

Předepsané množství tetraboritanu sodného (10,0 g nebo 20,0 g) se zahříváním rozpustí za stálého míchání v předepsaném množství 85% glycerolu (90,0 g nebo 80,0 g).

Vlastnosti

Čirá, téměř bezbarvá sirupovitá tekutina.

Zkoušky totožnosti

K 0,2 ml se přidají 2 ml hexahydroxoantimoničnanu draselného RS a promíchá se. Během několika minut se vyloučí bílá jemně krystalická sraženina (sodík).

K množství odpovídajícímu asi 0,2 g tetraboritanu sodného se v porcelánové misce přidá 1 ml kyseliny sírové R, přidají se 3 ml lihu 96% R a směs se zapálí. Plamen, zvláště při dohořívání, je zbarven na okrajích zeleně (kyselina boritá).

1 ml se smíchá s 1 ml kyseliny dusičné R a směs se opatrně převrství 1 ml dichromanu draselného RS; na styku obou vrstev postupně vznikne fialově modrá zóna (glycerol).

Zkouška na čistotu

5,0 g se zředí vodou R na 25,0 ml. Tento roztok je čirý a bezbarvý.

Stanovení obsahu

Tetraboritan sodný: 4 000 g roztoku 10% nebo 2 000 g roztoku 20% se zředí vodou R na 25 ml a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (skleněná a nasycená kalomelová elektroda). Ztitrovaná tekutina se použije ke stanovení glycerolu.

1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 1,907 mg Na2B4O7.10H2O.

Glycerol: Ztitrovaná tekutina ze stanovení tetraboritanu sodného se kvantitativně převede do odměrné baňky na 100 ml, doplní se vodou R po značku a promíchá se. Do baňky se zabroušenou zátkou se odměří 5,0 ml (v případě 10% roztoku) nebo 10,0 ml (v případě 20% roztoku), zředí se vodou R na 50 ml, přidá se 0,3 ml červeně bromkresolové RS a tolik hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS, až se žluté zbarvení roztoku změní na fialově červené. Přidá se 1,5 g jodistanu sodného R, baňka se uzavře a obsah se občas promíchá. Za 5 minut po rozpuštění jodistanu sodného se přidá 1,5 ml propylenglykolu R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do fialového zbarvení s tím, že se před dotitrováním přidá ještě 0,1 ml stejného roztoku indikátoru. Nalezená spotřeba se koriguje výsledkem slepé zkoušky.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l US odpovídá 9,209 mg C3H8O3.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Zdroj: Roztok borax glycerin

Kuřátka žlutá

Kuřátka žlutá patří do skupiny nelupenatých, doba výskytu je od července do října. Plodnice kuřátek žlutých jsou vysoké 70-150 mm, rozvětvené v sírově až citronově žluté větvičky, nahoře s okrovým nádechem. Zpravidla mají 2-3 krátké špičky nebo jsou tupé. Třeň je bělavý až nažloutlý, po poranění přechází do hnědočervené barvy. Kuřátka žlutá rostou jednotlivě a nepříliš hojně. Vyskytují se především v listnatých lesích, zejména v bučinách, méně často i pod smrky a borovicemi. Podobná jsou kuřátka zlatá, která však mají větší plodnice s citronově až oranžově žlutými, ve stáří okrovými větvičkami, v mládí s jasně žlutými špičkami a většími výtrusy.

Jde o jedlý druh vhodný do směsí a polévek, žluté větvičky se skvěle vyjímají v houbách zavařených na kyselo.

Zdroj: Houba kuřátka

Kyselina solná

Chemické vlastnosti kyseliny: chlorovodík je štiplavý jedovatý plyn. V laboratoři se připravuje reakcí kyseliny sírové s chloridem sodným (kuchyňskou solí), průmyslově se vyrábí buď reakcí chloru s vodíkem, nebo chlorací uhlovodíků. Vodný roztok chlorovodíku se nazývá kyselina chlorovodíková.

Přestože se dá běžně koupit, nedoporučuje se s ní pracovat bez ochranného oděvu, rukavic a zejména brýlí. Je nutné ji uložit mimo dosah dětí a v této pozici ji zabezpečit proti převrhnutí nebo spadnutí. Její výpary také způsobují velmi rychlou korozi kovových předmětů v okolí. Vodný roztok leptá a při zasažení je třeba poraněné místo důkladně několik minut oplachovat tekoucí vodou (případně ještě zneutralizovat uhličitanem sodným – jedlou sodou nebo mýdlem), při zasažení očí je nutné provést velmi důkladný výplach, nejlépe za pomocí druhé osoby, a to tak, že druhá osoba drží té první rozevřená oční víčka (člověk sám má tendence se výplachu bránit a zpravidla jej neprovede dostatečně). Následně je nezbytně nutné co nejrychleji vyhledat lékařskou pomoc. Poleptání očí koncentrovanou kyselinou většinou končí slepotou. Při požití je nutné vypít větší množství vody a nevyvolávat zvracení, žaludek je zvyklý na nízké pH a zvracení by způsobilo jen další poleptání jícnu. Opět musí následovat vyhledání lékařské pomoci. Poleptání kyselinou se v celém svém rozsahu může projevit až po několika dnech, a proto nesmí být nikdy podceňováno.

Průmyslově využívaná koncentrovaná kyselina chlorovodíková je 37% vodný roztok chlorovodíku. V této koncentraci má nejmenší pH, je tedy nejúčinnější a nejnebezpečnější. Kyselina chlorovodíková je po kyselině sírové nejpoužívanější kyselou látkou v průmyslu.

Koncentrovaná v kombinaci s kyselinou dusičnou v poměru 3 : 1 tvoří lučavku královskou, kterou lze užít k rozpouštění zlata.

Kyselina chlorovodíková je aktivátor žaludečního enzymu pepsinu, denaturuje zkonzumované bílkoviny a zabíjí bakterie v potravě. Je vylučována trávicím traktem všech savců, často se vyskytuje i u jiných tvorů. Vnitřní stěna žaludku je na velmi nízké pH stavěna, pokud však dojde k poruše slizového krytu, vznikne žaludeční vřed. Ve dvanáctníku je neutralizována. Přesto se pití kyseliny chlorovodíkové, zvláště na lačno, nedoporučuje ani při nízkých koncentracích.

Kyselinu chlorovodíkovou lze využít jako technickou kyselinu, tedy jako čistidlo spojů při letování klempířských a podobných výrobků, lze ji použít i pro odstraňování vodního kamene, k neutralizaci alkalických odpadů a podobně.

Při práci s kyselinou sodnou je třeba zabránit kontaktu s pokožkou, očima a sliznicemi. Po zasažení chlorovodíkem se mohou projevit následující rizika a potíže: podráždění nosu, dýchacích cest, vznik trhlinek na dýchacích cestách, silné kašlání, krvácení z nosu a bolest na hrudi; dráždění plic, dušnost, tvorba tekutiny v plicích (edém) i nebezpečí udušení; popálení očí a kůže s nevratným poškozením. Opakované expozice mohou nenávratně poškodit plíce a zuby a vyvolat vyrážky.

Zdroj: Kyselina solná

Babské rady na trávení

Smíchejte po 25 g listu vachty, listu máty peprné, oddenku puškvorce, kořene lékořice, natě řebříčku, natě komonice a natě tymiánu. Lžíci bylin zalijte sklenicí vroucí vody a pomalu vařte 2–3 minuty pod pokličkou. Na 10 minut odstavte, pak přeceďte do termosky. Pijte třikrát denně sklenici před jídlem.

Další babská rada se také týká možné neutralizace, a to pomocí mléčného nápoje. Ten dokáže nejenom zajistit, že se kyseliny rozředí, čímž se sníží jejich účinnost, ale i to, že díky své konzistenci pokryje jícen a vytvoří tak ochrannou vrstvu. Jde tedy o pomoc hned ve dvou fázích. Pijte tučné mléko, jogurtové nápoje, kefír. Vhodné je dané mléčné nápoje pít i co nejvíce vychlazené. To z důvodu, že vám od bolesti uleví okamžitě, jelikož samotný jícen nízkou teplotou jednoduše znecitliví. Bolest tak rychle odezní a díky zředění kyselin a ochranné vrstvě by se již neměla objevit.

Na žaludek pomáhá i aloe vera: nakapejte ji do sklenice s vodou a následně vypijte. Nebo je možné použít i alternativu v podobě různých nápojů z aloe, případně ve formě různých čajů. Babské rady se v tomto případě týkají spíše snahy zastavit aktuální problém, tedy ulevit vám. Aloe vera skutečně může pomoci s trávením, ale rozhodně se nejedná o pomoc, kterou lze označit jako pomoc trvalou.

Na trávení může pomoci bylinný čaj. Ne každá bylina je ale ta pravá. Určitě se doporučuje čaj z této pětice:

• pampeliška
• máta
• meduňka
• puškvorec
• pelyněk

Je možné využít každou zvlášť, nic nezkazíte ani tím, že je použijete všechny najednou. A pokud žádný takový čaj nemáte, zkuste se poohlédnout i po bylinách, jako je třeba hořec nebo kopretina řimbaba. Obvykle jsou dostupné v kapkách, které přidáte do svého každodenního vlažného čaje.

Kromě tekutin pomůže vhodná strava. Dobrou prevencí mohou být mandle, které je vhodné dát si každý den (několik kousků). Paradoxně pomůže i kyselá okurka, která sice přináší do žaludku další kyseliny, ale změní v něm chemické reakce. Nic nezkazíte ani okurkou salátovou. Ideálně vyndanou z lednice. Tím, že obsahuje hodně vody, obsah vašeho žaludku naředí. Svým chladem zase dokáže zklidnit jícen. Skvělou pomocí může být třeba oblíbená okurka s mlékem, čímž zkombinujete hned dva pomocníky.

Vhodné je dát si také rýži. Ta vzhledem ke své povaze dokáže nasáknout tekutiny v žaludku a tím může minimalizovat problémy. Podobně efektivně mohou působit také brambory, nebo obecně jakákoliv jídla s vyšším obsahem škrobu.

Zdroj: Babské rady na žaludek

Kyselina chlorovodíková – dávkování

Kyselina chlorovodíková (solná) je vhodnější pro tvrdou vodu. Je to velmi silná kyselina, jedna z lidstvu nejdéle známých a nejvíce využívaných. Jde o vodný roztok plynného chlorovodíku (HCl).

Zpravidla je dávkování této kyseliny následující: 1 litr kyseliny na 20 m³ vody v bazénu.

Zdroj: Kyselina solná do bazénu