Medovina byla tradičním nápojem starobylých národů. Jedná se o nápoj vzniklý kvašením medu naředěného vodou a upraveného kořením nebo ovocnou šťávou. Druhy medoviny se odlišují podle objemu vody použité na 1 litr medu (jedenapůlnásobná, dvojnásobná, trojnásobná a čtyřnásobná).
Medovina Elisa
Tato medovina se vyrábí netepelnou cestou a dozrává v hlubokých klimatizovaných sklepeních. Do medoviny není přidáván rafinovaný lih, obsah alkoholu vzniká pouze kvašením medu. Obsah alkoholu je zhruba 12%. Jedná se o klasickou hořkou či ochucenou medovinu tmavé barvy a výrazné chuti po medu. Je vhodná pro podávání za studena i zahřátá cca na 50 °C. Blahodárně působí na zažívací ústrojí.
Medovina Elisa se skládá z pitné vody, včelího medu, kyseliny vinné, selektovaných kvasinek, bylinného macerátu, konzervantu E202, kuléru E150.
Medovina Elisa se vyrábí v pěti možných příchutích. Základní hořká, bylinná či medová, je čistě přírodní bez ochucení, dále jsou to Hromčíkova cherry, skořicová, mandlová a ořechová, které jsou dochucovány přírodními ovocnými či ořechovými sirupy.
Na nabídku medoviny Elisa na internetových stránkách se můžete podívat zde: medovina Elisa - cena.
Ve svém příspěvku SMOOTHIE RECEPTY KOMENTÁŘ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Skokova.
Dobry den mam prosim dotaz na mixer jestli bude vyhovujici tento https://mixersmoothie.cz/sm… i na led jak zminuji? Chci hlavne mixovat smoothie pro deti ale take sekat led. Bude vyhovujici? Predem dekuji za odpoved, Skokova Simona.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Mášinka.
No já mám tedy lepší mixér a to Vitamix. Ten udělá jak smothie tak i rozdrtí led. Zvládá dokonce i burákové máslo. Lepší si za mixér rozhodně připlatit.
Při servírování medoviny máme dvě možnosti. Buď ji můžeme podávat studenou o teplotě kolem 14 °C do sklenky se stopkou. Anebo se dá medovina servírovat ohřátá na teplotu cca 50 °C. Taková medovina nejen lahodně chutná, ale také zahřeje během chladných večerů. Ohřátou medovinu podávejte nejlépe ve skleněných šálcích s plátkem citronu. Dejte však pozor, abyste medovinu nepřehřáli cca nad 60 °C. Při této teplotě totiž medovina ošklivě napění a její chuť je ta tam. Medovina se konzumuje způsobem vychutnávání.
Zodpovědný včelař med s vyšším obsahem vody zákazníkům nikdy nenabídne. Co s ním udělá záleží pouze na něj, ale dá se dále použít například na výrobu medoviny.
Medovina je alkoholický nápoj vzniklý kvašením roztoku medu a vody. Patří mezi nejstarší alkoholické nápoje. Med byl jediným koncentrovaným sladidlem běžně dostupným v prehistorických dobách, a tak zkvašený med mohl člověku snadno poskytnout i první alkoholický nápoj, dlouho před cíleným pěstováním ovoce a obilí. Medovina se vyráběla ve všech civilizacích a na různých místech světa. Není tedy pravdou, že by byla typickým nápojem Čechů či Keltů. V různých variantách ji najdeme v celé Evropě. Vzhledem k tomu, že med byl vždy vzácnou surovinou, byla i medovina ve starověku a středověku určena především pro panovnické dvory, slavnostní příležitosti a podobně. Medovinou se platily i naturální dávky pánům. Ve městech bývaly dříve šenky medné a vinné. Když Karel IV. zavedl u nás pěstování vinné révy, byla postupně medovina vytlačována vínem a také pivem.
Vzájemným poměrem medu a vody na začátku kvašení je možné ovlivnit obsah alkoholu ve výsledném produktu. Chuťové variability lze dosáhnout různými přísadami, které jsou výrobním tajemstvím každého výrobce. Výroba medoviny je náročná na energie, prostory, suroviny i čas. Nenechá-li se dobře dozrát (což může trvat rok i několik let), má sklony k dalšímu rozkvášení.
Nevíte, co se zkvašeným medem? Vhodným řešením je výroba medoviny. Je vhodné roztok medu obohatit amonnými sloučeninami (živná sůl Vinka), případně jej okyselit kyselinou mléčnou nebo citronovou. Ovocné medoviny se neokyselují. Dále můžete roztok doplnit bylinami, kořením, chmelem přibližně takto: na 100 l medoviny přidejte 20–30 g skořice, 10 až 20 g hřebíčku, 10–20 g zázvoru, 20–30 g kozlíku lékařského, 100–200 g čerstvého listí celeru, 30–50 g jalovce, 3 tyčinky vanilky, 50 g máty peprné, 20–50 g růžových plátků, 50–100 g šípků, 50–100 g pomerančové nebo citronové kůry. Chmele se dává 100–150 g na 100 l. Kombinaci přísad si určíte časem díky praxi. Přísady vždy vložte do plátěného pytlíku, povařte v malém množství roztoku, který poté vlijte do celé směsi nebo vložte sáček do chladného roztoku a nechte vložený po celou dobu kvašení. Ke kvašení používejte čisté odrůdy kvasinek (nejlépe Tokaj, Madeira, Malaga), namnožených podle přiloženého návodu. Po ukončení kvašení medovinu stočte a nechte dozrát při snížené teplotě (10–15 °C). Lehké medoviny (čtyřnásobné) dozrávají za rok, dvojnásobné a trojnásobné za 2–4 roky, těžké zrají 5–10 let.
Podle výrobního postupu můžeme medoviny rozdělit na nevařené, kdy se med smíchá s vodou za studena, případně za mírně zvýšené teploty (tento postup využíváme u kvalitního medu), a na vařené medoviny, kdy med s vodou povaříme, přičemž sbíráme vznikající pěnu. Medovina se pak vaří tak dlouho, dokud se tvoří pěna. Dalším druhem jsou ovocné medoviny, v nichž je část medu nahrazena ovocnou šťávou – lépe kvasí a snadno se čeří. Medovina připravovaná studenou cestou neztrácí vzácné a cenné látky prvotřídního medu, které blahodárně působí na lidský organismus.
Ve svém příspěvku RECEPTY NA KARLOVARSKÝ HOUSKOVÝ KNEDLÍK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lucasice.
My doma veškeré knedlíky děláme už jen na páře.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Hary.
Před 49 lety jsem okoukal vaření knedlíků v páře od své nastávající tchýně a od té doby to jinak nedělám. Nemusím mít strach z rozvaření, spolehlivě vytvořím knedlíky, které jsem ještě nikdy nevařil.
Medovina patří bezesporu i v současnosti mezi chutné alkoholické nápoje a její konzumace je dokonce zdraví prospěšná, samozřejmě v rozumné míře. Kdybychom chtěli medovinu stručně charakterizovat, což na tomto místě chceme, řekli bychom, že se jedná o středně alkoholický kvašený nápoj vyráběný především z medu.
Medovina má antioxidační, dezinfekční, antibakteriální, protizánětlivé a protirakovinné účinky. Medovinu se tak vyplatí pít nejen pro její příjemnou sladkou chuť, ale i pro její pozitivní vliv na lidské zdraví.
K výrobě medoviny se zpravidla používá méně kvalitní med, který se dost dobře nehodí pro přímou konzumaci. Na kvalitu medu je však třeba dbát při výrobě nedochucených medovin, ve kterých má chuť a kvalita medu nejdůležitější roli. Druh medu je také zásadní pro výslednou barvu medoviny. Ze světlého lučního medu vznikne světlá medovina, naopak z lesního zas medovina tmavší. Pro částečnou podobnost s výrobou vína se medovině někdy přezdívá medové víno.
Abyste mohli vyrobit medovinu, potřebujete tyto suroviny: kvasinky, živná sůl, koření (skořice, zázvor, koriandr, badyán, hřebíček); a toto vybavení: plastové nádoby pro kvašení, demižony pro dokvašování a zrání, plátno, nálevka, hadička, kvasná zátka, korkové špunty, hrnec.
A jak probíhá výroba medoviny? Příprava zákvasu (rozkvašení kvasinek), příprava medového roztoku (smíchání vody s medem a zákvasem, včetně koření), bouřlivé kvašení, stáčení, dokvašování, zrání, stáčení do lahví.
Technologický postup
Na 100 litrů medoviny přidáme 25 g skořice, 15 g hřebíčku, 15 g zázvoru, 25 g valeriány lékařské, 150 g čerstvé celerové natě, 40 g jalovce, 3 tyčky vanilky, 50 g máty peprné, 75 g šípků, 75 g pomerančové kůry, 125 g chmele. Tyto přísady vložíme do plátěného pytlíku, povaříme v malém množství roztoku, který vlijeme do celé směsi, nebo vložíme sáček do chladného roztoku a necháme vložený po celou dobu kvašení. Ke kvašení použijeme čisté odrůdy kvasinek, namnožené podle přiloženého návodu. Po ukončení kvašení medovinu stočíme a necháme dozrát při snížené teplotě (10–15 °C). Lehké medoviny – čtyřnásobné – dozrávají za rok, dvojnásobné a trojnásobné za 2–4 roky, těžké a jedenapůlleté zrají 5–10 let.
Mnoho včelařů se zabývá výrobou medoviny, proto není problém si takto vyrobenou medovinu opatřit. Domácí medovina je vždy ojedinělá a nějakým způsobem výrazná.
Obsah alkoholu je ovlivněn poměrem medu a vody a také kvalitou a hlavně cukernatostí medu. Obecně se dá říci, že při poměru 4 : 10 (med : voda) je poměr alkoholu cca 13%. Zaleží i na průběhu kvašení.
Dýně hokaido se nemusí vždy zaštipovat, ale bez tohoto zásahu většinou vytváří mnoho menších plodů, které nestihnou rovnoměrně dozrát.
V praxi záleží hlavně na cíli pěstování. Pokud máš silnou rostlinu na kompostu a dlouhé teplé léto, můžeš hokaido nechat růst volně. V běžných českých podmínkách ale zaštipování dýní pomáhá směrovat energii do menšího počtu plodů, což vede k lepší chuti, barvě a využití v kuchyni.
Kdy je nejlepší čas na zaštipování hokaida?
Nejlepší čas na zaštipování hokaida je ve chvíli, kdy už má rostlina nasazené plody a je zřejmé, kolik jich dokáže uživit.
Obvykle se jedná o období přibližně 6–8 týdnů po výsadbě, v závislosti na počasí. Pokud zaštipuješ příliš brzy, rostlina ještě nemá vytvořenou dostatečnou sílu. Naopak pozdní zásah má už jen malý efekt. Správné načasování je klíčové pro velikost plodů i jejich dozrání.
Kolik plodů mám nechat na jedné rostlině hokaida?
Optimální počet plodů hokaida závisí na síle rostliny a stanovišti, neexistuje jedno univerzální číslo.
Na silné rostlině na kompostu se osvědčilo ponechat 4–5 plodů. Na běžném záhonu spíše 3–4 kusy. Pokud je půda slabší nebo léto chladnější, je bezpečnější nechat jen 2–3 dýně. Menší počet plodů znamená vyšší koncentraci chuti a lepší využití pro buchtu z dýně hokaido nebo pečení.
Proč mi hokaido zůstává zelené?
Zelené hokaido většinou znamená, že plod nestihl dozrát, často kvůli přetížené rostlině nebo krátké sezóně.
Nejčastější příčinou je příliš mnoho plodů na jedné rostlině. Energie se rozdělí a žádný plod se plně nevyvine. Zelené hokaido má slabší chuť a nižší nutriční hodnotu. Pro sladké recepty, jako je dýňová buchta hrníčková, se nehodí. Řešením je včasné zaštipování a redukce plodů.
Je zelené hokaido jedlé?
Ano, zelené hokaido je jedlé, ale jeho využití je omezené a chuťově slabší.
Zelené plody se hodí spíše na vaření nebo rychlé restování, nikoli na sladké recepty. Dužina bývá tužší a méně aromatická. Pokud chceš hokaido používat na polévku nebo dezerty, je vždy lepší počkat na plně vyzrálé, oranžové plody.
Jak poznám, že je dýně hokaido zralá?
Zralá dýně hokaido má sytě oranžovou barvu a suchou stopku, která se začíná zatahavat.
Dalším znakem je tvrdá slupka, do které nejde snadno zatlačit nehtem. Zralé hokaido při poklepání zní dutě. Právě takové plody jsou ideální na uskladnění dýně hokaido i dlouhodobé kuchyňské využití.
Jak dlouho vydrží dýně hokaido uskladněná?
Při správném skladování vydrží dýně hokaido 2 až 4 měsíce, někdy i déle.
Klíčem je suché, větrané místo s teplotou kolem 10–15 °C.
Vařená zelenina může být v některých případech pro kompostování lepší. Proces vaření přiměje zeleninu, aby se začala rozpadat, takže hnije rychleji než syrová zelenina. Kromě toho jsou v kompostu k vařené zelenině přitahovány bakterie, které vydávají teplo, což urychluje proces kompostování.
Zatímco vařená zelenina má tendenci kompostovat se rychleji než nevařená, existuje několik věcí, které byste měli udělat, abyste zajistili, že bude kompostována lépe:
Před vhozením zeleniny do kompostovací nádoby z ní sceďte všechnu přebytečnou vlhkost.
Ujistěte se, že v kompostu jsou i jiné druhy materiálů, jako je sláma a papír, aby se vyrovnal poměr dusíku a uhlíku.
Vyhněte se kompostování příliš velkého množství vařené zeleniny najednou.
Hovězí kýta bez kosti – jak s ní pracovat a co z ní vařit
Hovězí kýta bez kosti je oblíbená především pro snadnou manipulaci a široké využití. Nejčastěji se používá na pečení, dušení, plátky na omáčkách nebo na rolády. Díky absenci kosti se maso rovnoměrněji propéká a lépe se porcuje.
Je však nutné počítat s tím, že jde o libové maso. Pokud se připravuje příliš rychle nebo bez dostatečného podlití, může vyschnout. Pomalá tepelná úprava je u hovězí kýty bez kosti téměř vždy jistota.
Části hovězí zadní kýty
Hovězí kýta patří v dělení hovězího masa mezi takzvané hovězí zadní, která je v 1. jakostní kategorii – tedy patří mezi dražší kousky. Hovězí kýta se skládá:
z ořechu,
vrchního a spodního šálu,
zadní kýty,
válečku,
květové špičky.
Jak je vidět, zadní kýta se skládá z několika částí, které se liší jemností i vhodným způsobem úpravy. Správná volba konkrétní části je klíčová pro výsledek receptu.
Hovězí kýtu je možné v dnešních podmínkách zakoupit již rozbouranou na jednotlivé šály nebo jejich části. V některých řeznictvích je možné zakoupit i kýtu v celku s kostí, ta se dá rožnit, ale je to velmi náročná úprava. Spíše si ji doma rozbouráte na jednotlivé šály nebo kusy.
Květová špička (rump steak)
Jde o nejlepší část zadního hovězího. Tohle velice jemné maso najdete v horní části kýty, upravit jej lze téměř jakkoli. Hodí se k pomalejší úpravě v celku (pečení), vynikající je také na minutky jako rump steak. Maso lehce potřete olivovým olejem, který můžete v závěru zjemnit lžičkou másla. Po grilování nebo smažení před konzumací maso nechte několik minut odpočinout na pánvi nebo grilu.
Hovězí zadní ořech (tip roast, tip steak, ball tip)
Je to libová část z přední části zadní kýty (předkýtí). Jde o pevnější část s výraznou masovou chutí. Skládá se ze tří částí svaloviny, které se od sebe oddělují. Vynikající je pečínka (peče se v celku), pokud je maso perfektně vyzrálé a odleželé, hodí se i na steak. Také se hodí na plátky na houbách, na cibuli, řízky nebo rychlé minutky.
Vrchní šál (top round steak)
Hovězí vrchní šál je libový kus z vnitřní části zadní kýty, má obvykle jemné tukové mramorování. Maso má jemnější svalové vlákno než maso ze spodního šálu, proto je i měkčí a křehčí. Vhodný je především pro pomalejší úpravy – dušení, pečení nebo gulášové recepty. Vyžaduje delší čas, ale odmění se plnou chutí. Vhodný je také ke grilování.
Spodní šál (bottom round steak)
Je to nejnamáhanější část zadní kýty, nemůže být tedy nejkřehčí a nejměkčí. Ovšem dobře zralý spodní šál se hodí i pro minutkovou úpravu.
Domácí pekárna chleba se používá k automatickému míchání, hnětení, kynutí a pečení různých druhů chleba, těst a dokonce i dalších potravin, jako jsou džemy, koláče a rizoto. Nabízí pohodlný a bezdotykový způsob výroby pečiva, takže je ideální pro začátečníky nebo ty, kteří mají nabitý program a chtějí čerstvé domácí výrobky bez ruční práce tradičního pečení.
Recepty na chléb
Sendvičové bochníky
Nejčastěji se používá pro standardní bílý, celozrnný a jiný kynutý sendvičový chléb podle jednoduchých, předem odměřených receptů.
Speciální chleby
Dobré pekárny mohou také vyrábět obohacená těsta, jako je brioška, challah a ovocno-ořechový chléb, často s funkcí pro přidání ingrediencí ve správný čas.
Nastavení pouze pro těsto
Program „Těsto“ lze použít k míchání a hnětení různých kynutých těst pro pozdější pečení v klasické troubě, například na pizzové korpusy, bagely nebo housky.
Recepty na těsta
Těsto na pizzu
Oblíbeným použitím je výroba těsta na pizzu, čímž se ušetří nemalé úsilí spojené s ručním hnětením.
Sladké rohlíky a preclíky
Těsto na skořicové buchty, večeře a další sladké pochoutky lze připravit v pekárně chleba.
Recepty na ostatní potraviny
Džemy a zavařeniny
Cyklus „Džem“ nebo „Vaření“ u některých modelů umožňuje vařit a míchat džemy a další zavařeniny.
Koláče a dezerty
Pekárny chleba lze použít k pečení rychlých chlebů, tvarohových koláčů a dokonce i ovocných koláčků.
Slané pokrmy
Díky možnosti ohřevu a míchání mohou pekárny vařit jednoduchá jídla, jako je rizoto, dušené maso a dokonce i míchaná vejce.
Výhody používání pekárny chleba
Pohodlí
Vložte ingredience, stiskněte tlačítko a pekárna se postará o míchání, hnětení, kynutí a pečení.
Plánované pečení
Mnoho modelů má časovače, které vám umožňují nastavit pečení za několik hodin, takže chléb je hotový, kdykoli ho budete chtít.
Čerstvost
Užijte si čerstvý domácí chléb a pečivo bez konzervantů, které se nacházejí v kupovaných produktech.
Všestrannost
Kromě chleba dokáží tyto stroje připravovat různá těsta, koláče a dokonce i některá vařená jídla, což zvyšuje jejich využití v kuchyni.
Dýně hokaido patří mezi nejuniverzálnější dýně v kuchyni a nabízí široké možnosti využití – od polévek až po sladké recepty. Mezi čtenáři dlouhodobě patří k nejoblíbenějším tyto ověřené postupy:
Je Zdeněk Pohlreich opravdu nejlepší kuchař v Česku?
Zdeněk Pohlreich je považován za nejlepšího kuchaře hlavně díky technické autoritě a vlivu na českou gastronomii.
V praxi ale „nejlepší“ neznamená univerzální. Je výborný tam, kde jde o kvalitu, techniku a disciplínu. Jakmile vstupují emoce, tradice a rodinná očekávání, jeho přístup přestává fungovat pro každého.
Dají se recepty Zdeňka Pohlreicha vařit doma bez úprav?
Recepty Zdeňka Pohlreicha se doma vařit dají, ale často vyžadují přizpůsobení.
Technický základ funguje, problém bývá v čase, ceně surovin a očekáváních rodiny. Bez úprav tempa a nároků může výsledek působit stroze nebo nepřijatelně. Překlad do domácí reality je klíčový.
Proč lidem vadí styl komunikace Zdeňka Pohlreicha?
Lidem vadí hlavně tvrdý jazyk a konfrontační styl, ne samotné názory.
Pro část publika je jeho přístup motivující a upřímný. Pro jiné demotivující a zbytečně agresivní. V domácím vaření, kde jde často o pohodu, může forma přebít obsah.
Je Pohlreich lepší kuchař než Kluci v akci?
Zdeněk Pohlreich je technicky silnější, Kluci v akci jsou praktičtější pro domácnosti.
Pohlreich učí disciplínu a kvalitu, Kluci v akci učí vařit v reálném čase a prostoru. Nejde o to, kdo je lepší, ale kdo víc odpovídá potřebám konkrétního kuchaře.
Proč svíčková podle Pohlreicha doma často neuspěje?
Svíčková podle Pohlreicha neuspěje hlavně kvůli rozporu s rodinnými očekáváními.
Je méně sladká, méně moučná a technicky čistší. Chuťově dává smysl, ale emočně může zklamat. Lepší technika nemusí znamenat větší spokojenost.
Je roastbeef podle Pohlreicha vhodný pro běžnou rodinu?
Roastbeef podle Pohlreicha je vhodný jen pro rodiny, které akceptují růžové maso.
Technicky je postup jednoduchý, ale psychicky náročný. Pokud rodina očekává propečené maso, výsledek bude odmítnut. Tady není chyba v receptu, ale v očekávání.
Co si z Pohlreicha vzít, pokud začínám vařit?
Začátečník by si měl vzít hlavně technické základy a respekt k surovinám.
Není nutné přebírat tlak, tvrdost ani absolutní nekompromisnost. Pokud se přístup zjemní, může být Pohlreich velmi dobrým učitelem základů.
Pro koho je styl Zdeňka Pohlreicha nevhodný?
Styl Zdeňka Pohlreicha je nevhodný pro lidi, kteří vaří hlavně podle emocí a tradice.
Pokud je cílem pohoda, klid a rodinná atmosféra, může jeho tlak na správnost vaření spíš škodit. Ne každý chce vařit jako profesionál.
Je Pohlreich víc kuchař, nebo mediální osobnost?
Zdeněk Pohlreich je v základu kuchař s mediálním přesahem.
Média jeho styl zesílila, ale nevytvořila. Odbornost existovala dřív než televizní popularita. Přesto platí, že část jeho obrazu dnes formuje hlavně televize.
Postup: Rybu dáme na mísu nebo velký talíř, pokapeme olejem, posypeme nakrájeným koriandrem a přelijeme limetovou šťávou. Maso obrátíme, aby se obalilo v marinádě, mísu přikryjeme potravinářskou fólií a uložíme na půl hodiny do chladničky. Gril předehřejeme na středně vysokou teplotu, vyjmeme rybu z marinády a grilujeme ji 5–8 minut na předehřátém grilu. Maso musí být křehké. Filety rozdělíme na talíře, ozdobíme koriandrem, doplníme klínky limetky a podáváme se zelinovým salátem.
Recept na platýse podle Pohlreicha
Ingredience: 4 filety z platýse, lžičku drceného kmínu, sůl, pepř, 4 lžíce hladké mouky, 2 lžíce másla, šťáva z limetky
Postup: Filety opláchneme a osušíme, poté je osolíme, opepříme a posypeme drceným kmínem. Obalíme je v hladké mouce. Na pánvi rozehřejeme máslo. Filety z platýse dáme na pánev a zakapeme šťávou z limetky. Pečeme cca 1 minutu z každé strany. Maso je delikátní, jemné a opravdu bez kostí. Podáváme s bramborem.
Ingredience na marinádu: 3 stroužky česneku, 1 lžíce vody, 1 lžíce sójové omáčky
Postup: Rozetřeme česnek a smícháme ho se lžící vody a lžící sójové omáčky. Rybu očistíme, potřeme připravenou česnekovou pastou a alespoň hodinu marinujeme. Zatím si nasekáme chilli papričky najemno a rozpustíme máslo. Potom platýse grilujeme při velmi mírné teplotě a potíráme průběžně zbylou pastou. Když je ryba měkká, přelijeme ji rozpuštěným máslem, posypeme chilli papričkami, polijeme zbylou sójovou omáčkou a zakapeme citronem. Podáváme s bílým pečivem.
Postup: Filet z platýse omyjeme, osušíme, osolíme, opepříme a osmahneme z obou stran na rozpáleném másle. Maso z výpeku vyndáme a uchováme na teple. K výpeku přidáme ještě druhou lžíci másla, přidáme šťávu vymačkanou z citronu, asi lžičku citronové kůry, kapary a necháme 2 minuty prohřát. Hotového platýse rozdělíme na talíře, přelijeme kapary s omáčkou a podáváme s kuskusem, bulgurem nebo šťouchanými brambory.
Stejně jako u čerstvých šťáv platí i u smoothie, že nejde o doplnění pitného režimu, ale počítejte s ním jako se svačinou či jídlem. Obsahuje ovocný cukr, tedy takzvaný jednoduchý rychlý cukr.
Rajčatové smoothie
Toto smoothie je vhodné užívat při dietě.
Ingredience: 150 g rajčat, 1 dl rajčatové šťávy, 0,5 dl jablečné šťávy, 100 g mrkve, 50 g celeru a šálek ledu
Technologický postup: Zeleninu nakrájíte na menší kousky a vložíte do markeru, přidáte zbytek surovin a vše umixujete. Podává se ihned.
Špenátové smoothie
Toto smoothie je vhodné užívat při dietě.
Ingredience: 100 g mraženého listového špenátu, ½ avokáda, 100 g jahod, 10 g lněných semínek, hrnek vody
Technologický postup: Všechny suroviny rozmixujete dohladka, v případě potřeby zředíte vodou. Ihned se servíruje.
Rukolové smoothie
Toto smoothie je vhodné užívat při dietě.
Ingredience: 70 g rukoly, ½ avokáda, 30 g slunečnicových semínek, špetka chilli, 150 g ananasu, hrnek vody
Technologický postup: Všechny suroviny rozmixujete dohladka, v případě potřeby zředíte vodou. Podává se okamžitě.
Smoothie z jablek a mrkve
Toto smoothie je vhodné užívat při dietě.
Ingredience: 150 ml jablečné šťávy, 120 g jablek, 100 g mrkve, 70 g okurky, špetka skořice a muškátového oříšku, hrnek vody
Technologický postup: Okurku oloupete a společně s jablky a mrkví nakrájíte na menší kousky. Všechny ingredience vložíte do mixéru a dohladka umixujete, v případě potřeby zředíte vodou. Ihned se podává.
