Pro výpočet schodů je potřeba znát několik důležitých parametrů – konstrukční výšku podlaží, výšku stupně a typ schodiště.
Točité schody
Točité schodiště (stejně tak vřetenové schodiště) patří mezi takzvaná křivočará schodiště, která obvykle zabírají velmi málo místa oproti ostatním typům schodů. Působí velmi elegantně, vzdušně a bývají ozdobou obytných či reprezentativních prostor. Pro svou nenáročnost na prostor se točité schody používají i jako vedlejší či úniková komunikační cesta. Vhodnou kombinací materiálů lze vytvořit jak luxusní schodiště s ambicemi na designový prvek, tak i funkční venkovní bezúdržbový komunikační prostor.
Uvedené schodiště patří mezi oblouková schodiště a podle půdorysného tvaru se jim všeobecně říká křivočará schodiště. Do této skupiny patří točité, kruhové, spirálové nebo vřetenové schody. Rozdíly mezi nimi nejsou příliš velké, někdy se jedná pouze o synonyma. Například vřetenové schody jsou charakteristické tím, že vždy vycházejí ze středového sloupu. Prvky středového sloupu mohou mít rozličný tvar, není nutno se omezit pouze na rotační trubku. Některá oblouková schodiště žádný středový sloup mít nemusí.
Délka kroků ve spirále schodiště by neměla být menší než 80 cm. Šířka stupně ve střední části by neměla být menší než 20–25 cm a v nejširší části ne více než 40 cm.
Pro výpočet schodiště je nutné znát tyto základní údaje: výška schodiště, vnější průměr, vnitřní průměr (těleso, do kterého se budou stupně zapouštět), počet schodů, tloušťka stupnice, úhel natočení.
Pro tento typ schodiště je typický středový sloup, ke kterému jsou připevněny, případně na něj mohou být navlečeny, jednotlivé schodišťové stupně. Jedná se o samonosné, tedy nepodporované schodiště, jehož schodnice obvykle nejsou z vnější strany kryty schodnicí.
Obloukové (točité) schodiště
Vyznačuje se tím, že nemá výše zmiňovaný středový sloup, naopak má z obou stran bočnici. Jak už název napovídá, jeho tvar je obloukový, obvykle půdorys tvoří půlkruh, respektive písmeno „C“. Nicméně může mít i tvar kruhu (kruhové schodiště).
Spirálové schodiště
Jedná se v podstatě o další variaci na křivočaré schody. Svůj název dostalo podle tvaru, tedy spirály. Obvykle je takto nazýváno schodiště, které se kolem své osy obtočí o více než 360 stupňů, nicméně není to pravidlem. Za spirálové schody bývají označovány jak vřetenové schody, tak obloukové schody.
V naší poradně s názvem PRVNÍ POMOC FIKUSU BENJAMÍN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan.
Celé léto byl nádherný a moc se mu dařilo,na zimu jsem ho přemístil z venčí do chodby na schody.Po nějaké době mu začaly žloutnout listy a opadávat,myslel jsem že mu je zima a přesunul jsem ho do jídelny ale nepomohl jsem si.Nějaký čas jsem ho i nezalíval protože jsem si myslel že jsem ho přelil ale opět jsem si nepomohl.Pokud jsou chyceny kořeny z nadměrné zálevky co mám udělat abych ho zachránil.
Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
U fikusu Benjamin je normální, že v období s krátkými dny začne opadávat listí. Ale je to jen sem tam, rostlina trochu prořídne, ale zůstává vitální. Když to ale začne vypadat jako opelichané koště, tak je zle a musí se to řešit.
Při letnění pokojových rostlin se velmi často stane, že zeminu v květináči během léta osídlí venkovní škůdci, kteří pak užírají kořínky a při jejich přemnožení rostlina chřadne a shazuje listy. V této situaci musí přijít na řadu chemie, která pomůže rostlině zbavit se nechtěných škůdců. Nejlépe se pro tyto účely hodí prostředek s názvem Mospilan 20 SP, který své účinné látky rozmístí v celém organismu rostliny od kořenů až po listy a vydrží v ní dva měsíce. Škůdce, který si kousne do některé části takto ošetřené rostliny ihned umírá. Mospilan se během letnění aplikuje buď postřikem a nebo zálivkou podle výskytu nových škůdců. Při pěstování uvnitř v místnosti stačí jen jedna aplikace na celou dobu. Zkuste tento způsob záchrany a při příštím letnění aplikujte Mospilan hned na začátku jako prevenci. Budete překvapen, jak pěkně pak rostliny budou venku prosperovat.
Mlynářské schody jsou schody s nášlapy se střídavou hloubkou stupně. Svou konstrukcí zaberou nejméně místa a jsou tedy vhodné do malých prostor. Skvěle se hodí na chalupy, do podkroví a na terasy.
Ve svém příspěvku VÝPOČET SCHODŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel FRANTIŠEK ROZMANIT.
Jak spočítám počet a výšku schodů.Stavební výška je 138 cm a délka je 418 cm.Jedná se o venkovní schodiště.Děkuji F.Rozmanit.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Honza.
Vážený pane. Záleží na tom, jak chcete mít jednotlivý schod vysoký. Většinou se dělá od 13 do 17cm. Stavební výšku máte 138cm tzn. 138 děleno výškou schodu. V případě výšky schodu 15cm je počet 138 děleno 15 to je 9,2. 9,2 schodu je samozřejmě nesmysl, musí vyjít na celé číslo, v tomto případě 9. Z tohoto se zpětně spočítá výška. Tj. 138 děleno 9 a to je 15,33cm. Pochopitelně je možno si rozměry určit jinak,ale potom budou schody na chůzi nepříjemné.
S pozdravem Honza.
Když se řekne čevabčiči podle norem, většina lidí si představí konkrétní chuť ze školní jídelny. Ve skutečnosti ale norma neřeší chuť jako takovou, ale opakovatelný technologický výsledek.
To znamená, že každá dávka musí mít stejnou strukturu, stejnou hmotnost, stejnou konzistenci. A právě proto jsou přesně dané poměry surovin i postup zpracování.
Já jsem si to uvědomil ve chvíli, kdy jsem dělal čevabčiči třikrát za sebou. Suroviny jsem měl téměř stejné, ale výsledek pokaždé jiný. Rozdíl byl v tom, jak jsem s masem pracoval.
Klíčové sdělení: Čevabčiči podle normy není recept, ale technologie – pokud nedodržíte postup, výsledek se rozpadne.
Norma počítá s tím, že maso vytvoří vlastní vazbu. K tomu potřebujete správné množství soli a dostatečné mechanické zpracování. To je zásadní rozdíl oproti domácím receptům.
Další důležitý prvek je voda. V běžných receptech ji lidé vynechávají, ale norma ji používá záměrně – zlepšuje šťavnatost a pomáhá struktuře.
V českých podmínkách se používá hlavně vepřové maso. Ne kvůli tradici, ale protože má vhodný poměr tuku a chová se stabilně při tepelné úpravě.
Radon je nebezpečný při dlouhodobém vystavení vyšším hodnotám, zejména nad 300 Bq/m³.
Riziko radonu spočívá v jeho dlouhodobém působení na plíce, nikoliv v okamžitém efektu. Pokud je radon v domě dlouhodobě zvýšený, jeho účinek se sčítá a zvyšuje zdravotní riziko. Nejde o akutní problém, ale o dlouhodobý faktor, který má smysl řešit včas.
Jaká je norma radonu v domě?
Doporučená hranice radonu v interiéru je přibližně 300 Bq/m³.
Norma radonu slouží jako orientační limit, kdy už má smysl řešit technická opatření. Hodnoty do 100 Bq/m³ jsou považovány za nízké, mezi 100–300 za střední. Radon nad 300 Bq/m³ znamená zvýšené riziko a doporučuje se zásah. Klíčový je dlouhodobý průměr, ne jednorázové měření.
Jak poznám radon bez měření?
Radon bez měření nepoznáte, protože je bez zápachu, barvy i chuti.
Detekce radonu bez přístroje není možná. Můžete odhadovat podle mapy nebo typu domu, ale skutečný radon v domě zjistíte jen měřením. Právě proto je měření radonu zásadní krok, bez kterého pracujete jen s odhadem.
Má smysl měřit radon v novostavbě?
Ano, radon v novostavbě se může objevit, pokud není správně provedená izolace.
Radon v novostavbě není výjimka. I nový dům může mít vyšší hodnoty, pokud jsou chyby v konstrukci nebo izolaci. Novostavba neznamená nulové riziko, proto má měření radonu smysl i u nových staveb.
Má smysl řešit radon v bytě?
Ve vyšších patrech většinou ne, protože radon přichází z podloží.
Radon v bytě se běžně nevyskytuje ve významném množství ve vyšších patrech. Výjimkou mohou být přízemní byty nebo starší stavby. Obecně ale radon v bytě nepředstavuje hlavní problém ve srovnání s rodinnými domy.
Jak rychle lze snížit radon v domě?
Krátkodobě lze radon snížit okamžitě větráním, dlouhodobě je nutné technické řešení.
Snížení radonu pomocí větrání funguje rychle, ale jen dočasně. Pokud chcete trvale snížit radon, je potřeba řešit zdroj – například odvětrání podloží. Efektivní snížení radonu je vždy kombinací více kroků.
Je radon horší než kouření?
Radon a kouření se kombinují a výrazně zvyšují zdravotní riziko.
Radon a kouření působí společně – pokud jsou oba faktory přítomné, riziko radonu je vyšší. Samotný radon v domě je dlouhodobý faktor, ale v kombinaci s dalšími vlivy může mít výraznější dopad.
Jak často měřit radon?
Radon má smysl měřit při změně podmínek nebo jednou za několik let.
Měření radonu se doporučuje při rekonstrukci, změně větrání nebo při koupi domu. Pravidelné měření radonu vám umožní sledovat vývoj a odhalit změny včas.
Když jsem začal řešit, proč mi čevabčiči nefunguje, rozhodl jsem se to vzít systematicky. Udělal jsem tři různé varianty během tří dnů.
Den 1 – domácí klasika
Přidal jsem vejce, strouhanku a směs koření. Už při tvarování bylo jasné, že směs není stabilní. Při smažení se rozpadala při prvním otočení. Na pánvi zůstaly kusy masa a výsledek byl spíš karbanátek.
Den 2 – internetový recept
Bez vajec, ale s hodně kořením. Výsledek držel o něco lépe, ale chuť byla těžká a překořeněná. Navíc při smažení část kusů popraskala.
Den 3 – norma
Jen maso, sůl, voda, česnek, pepř. Nic víc. Ale tentokrát jsem maso míchal téměř 5 minut.
Rozdíl byl okamžitý. Směs byla lepivá, táhlá a kompaktní. Při smažení držela tvar a vytvořila pevnou strukturu.
Klíčový moment: když jsem vzal kousek do ruky, držel pohromadě jako plastelína. To jsem u předchozích pokusů neměl.
Časová osa výsledku
Den
Postup
Výsledek
1
vejce + strouhanka
rozpad
2
více koření
špatná chuť
3
norma + míchání
perfektní struktura
Ten třetí den byl zlom. A od té doby už jiný postup nepoužívám.
Správně promíchaná masová směs – lepivá a soudržná.
Vhodná doba pro zazimování bazénu je tehdy, když teplota vody v bazénu klesne pod 10 °C.
Dříve se zazimování bazénu nedoporučuje. Pokud je voda stále nad 10 °C, nechte v provozu veškerou technologii. Když skončí koupací sezona a voda ve vašem bazénu klesne pod 20 °C, je dobré zkrátit provoz technologie v bazénu asi o 2/3 původního nastavení. Nechte funkční i další zařízení jako ionizátory, UV lampy, atd. V případě, že k údržbě vody používáte bazénovou chemii, musíte zhruba každých 14 dnů kontrolovat pH vody a chlór.
Abyste správně zazimovali bazén, musí být voda v bazénu před zazimováním čistá! Je tedy nutné vyluxovat dno a stěny bazénu.
Pomocí funkce „Proplach“ důkladně propláchněte filtr. Samotný „Proplach“ je jedna z poloh (funkcí) šesticestného ventilu, který je nedílnou součástí filtrační nádoby. Pro dosažení důkladného proplachu nechte pro jistotu tuto funkci v provozu delší dobu. Vizuální pohled na vypuštěnou vodu z bazénu vás ujistí o správně provedeném proplachu filtračního media (písku). Bazénová voda by měla být čistá. Pokud jste vše provedli správně a důkladně, zajistili jste si rovnou přípravu i na jaro.
Bazénovou vodu upravte na ideální hodnotu pH: 7,2–7,6.
Připravte si vysavačovou hadici, teleskopickou tyč a mechanický čistič dna. Vyjměte košík na nečistoty ze skimmeru a koncovku hadice vysavače umístěte do dna skimmeru (je možné použít i nástavec). Nástavec i dno skimmeru mají závit. Našroubujte nástavec lehce do dna skimmeru, asi tak na 1–2 závity. Ne všechny bazény mají závit nebo nástavec. V takovém případě musíte vsunout koncovku vysavačové hadice přímo do sání skimmeru. Pomocí funkce šesticestného ventilu „Odpad“ odpusťte další bazénovou vodu. Odpusťte hladinu vody pod namontovanou technologii, asi tak 10–20 cm pod technologické prostupy (skimmer, hlavu protiproudu, trysky...). Pokud máte bazén s plastovým skeletem s vestavěným schodištěm (schody v laguně, přes roh a podobně), musíte upustit hladinu do úrovně 2. schodu.
Pokud máte v bazénu světlo, musíte ho demontovat. Vyndejte středový plastový rámeček, pod kterým je uložen jeden samořezný šroub. Vyšroubujte ho, nahněte tělo světla směrem do bazénu a lehkým tahem směrem nahoru světlo vyjměte. Na zadní straně světla najdete dlouhý připojovací kabel, ten uvolněte a světlo postavte na vrchní okraj bazénu.
Pokud máte v bazénu schůdky, vyndejte je a očistěte.
Po odpuštění bazénové vody musíte také odpustit filtrační nádobu. Ve spodní části vypouštěcí nádoby jsou dva vypouštěcí šrouby. Ten menší povolte – je určen k vypuštění vody.
Plastové zahradní jezírko uložte přesně na místo určení, a to dnem vzhůru. Obrys jezírka si označte, dobře vám k tomu může posloužit písek, vápno či jiná sypká hmota, kterou máte po ruce. Pokud nemáte k dispozici sypký materiál, můžete použít například dřevěné kolíky. Obrys by měl být zhruba deset centimetrů od samotné nádoby. Můžete si vyznačit také jednotlivé hloubky nádrže, ale vzhledem k tomu, že vrchní ornici stejně musíte odstranit, je lepší nechat postupné značení na později.
Výkopové práce
Máte-li jezírko ohraničené, pak před sebou máte nejnáročnější fyzickou dřinu. Jestli si na to netroufáte, objednejte si techniku, která vám s výkopem pomůže. Výkop by měl být vybudován jen o pár centimetrů větší, než je tvar jezírka. Dodržujte postupné klesání, jednotlivé schody, zaoblení, snažte se být co nejpřesnější. Po dokončení výkopových prací ještě jednou vyzkoušejte, že vám jezírko do výkopu pasuje.
Začistění výkopu
Na dně výkopu ani na stranách nesmí zůstat žádná ostrá hrana, která by mohla hotovou nádrž poškodit. Dno připraveného výkopu vysypte vrstvou písku.
Usazení zahradního jezírka
Hotové zahradní jezírko vložte do připraveného a vysypaného výkopu. Pomocí vodováhy zkontrolujte, zda je jezírko uloženo v rovině, pokud by tomu tak nebylo, bude vám voda na jedné straně vytékat z jezírka a na druhé straně bude vidět jeho okraj. Jestliže se vám nepodařilo výkop připravit rovně, srovnejte ho pomocí dosypání písku na potřebnou stranu.
Napuštění zahradního jezírka
Protože jste si zvolili hotové zahradní jezírko, můžete v tuto chvíli začít s jeho napouštěním. Současně můžete začít se zasypáváním obvodu jezírka pískem či štěrkopískem, materiál postupně prolévejte vodou, aby se dostatečně udusal. U hlubších zahradních jezírek doporučuji, abyste si případnou dekoraci, kameny a další materiály, které chcete použít, umístili do jezírka včas, dokud na dno dosáhnete. Musíte však dávat pozor, aby proud z hadice vaši práci neporušil.
Dodělání zahradního jezírka
Teď už je vše jen na vaší fantazii. Zahradní jezírko a jeho blízké okolí doplňte kameny, rostlinami, rybami, filtrací, fontánou. Přesně tak, jak jste si to na samotném začátku vysnili. Jak se o takové jezírko v průběhu roku starat, jaké rostliny či ryby budou vhodné zrovna pro vaše jezírko, se dozvíte v dalších článcích.
Podesta neboli odpočívadlo je vodorovný mezistupeň, který odděluje ramena schodiště. Schody jsou tedy rozdělené na dvě části a chůze po nich je tak mnohem pohodlnější, funkčnější a bezpečnější.
Tento typ schodů se převážně používá v bytech s velkým půdorysem a v mezipodlažích, která mají okna a dveře do dalších místností. Podesta se dá využívat i jako odpočívadlo tam, kde je velké převýšení mezi podlažími.
Mluvila jste o nařízeních a právech v dobách historických. Jak je tomu teď?
Prvním zákonem, jak ho chápeme dnes, byl zákon o vinařství z roku 1907 o moštech a rmutech a také o obchodu s vínem, který vydržel poměrně dlouho. V době socialismu žádný vinařský zákon neplatil, pouze v roce 1954 byla vydána Československá státní norma, která byla zaměřená na dělení druhů vín, a na předepsané technologické postupy. V současnosti existuje řada legislativních předpisů, často v návaznosti na legislativu EU, které musí vinaři dodržovat. Především máme Vinařský zákon č. 321/2004 Sb., již několikrát novelizovaný, který se zabývá vinohradnictvím a vinařstvím obecně. Ten uvádí kategorie vín, informace, které jsou předepsány na etikety, a také se zabývá Vinařským fondem. Do Vinařského fondu jsou všichni profesionální vinaři povinni přispívat a mohou z něho čerpat prostředky na akce propagující víno.
Každý zákon je do určité míry napsán v obecné poloze, a proto musí být konkretizován prováděcími vyhláškami. Vinařský zákon doplňují dvě důležité prováděcí vyhlášky. Ta první, v současnosti platná, má označení č. 88/2017 Sb. a zabývá se konkrétními postupy při naplňování jednotlivých paragrafů Vinařského zákona. Druhá vyhláška, č. 254/2010 Sb. uvádí přehled vinařských oblastí, podoblastí, vinařských obcí a viničních tratí, což je velmi zajímavé čtení. Například jen jména viničních tratí! Jsou to často místní jména, a některá jsou velmi krásná.
Samozřejmě pro vinaře platí řada dalších souvisejících předpisů, není však problém, aby si zájemci příslušné legislativní předpisy dohledali sami.
Podle školních norem (ČSN a receptury pro veřejné stravování) má jeden kousek čevabčiči přibližně 50 gramů syrové hmotnosti. Tato hodnota není náhodná – vychází z požadavku na rovnoměrné propečení, správnou strukturu a standardizovanou porci.
V praxi to znamená, že z 1 kg masa připravíte přibližně 18–20 kusů čevabčiči. Menší kusy se sice rychleji propečou, ale bývají sušší. Naopak větší kusy mají problém s rovnoměrným propečením.
Důležité:Norma neřeší jen váhu, ale i tvar – váleček musí být uprostřed silnější a ke krajům se zužovat, aby se správně propekl.
Po tepelné úpravě dochází ke ztrátě hmotnosti, obvykle kolem 10–20 %, v závislosti na obsahu tuku a délce smažení. Výsledný kus má tedy přibližně 40–45 gramů.
Moje zkušenost z praxe
Když jsem testoval různé velikosti, rozdíly byly zásadní:
40 g → rychlé, ale suché
50 g → ideální rovnováha (šťavnatost + struktura)
70 g → riziko syrového středu
Nejlépe se mi osvědčilo držet rozmezí 45–55 g na kus, což odpovídá normě a zároveň funguje i v domácích podmínkách.
Praktický tip: Pokud nemáte váhu, vezměte do ruky množství masa přibližně velikosti menšího vejce – to odpovídá zhruba 50 gramům.
Kolik kusů čevabčiči z 1 kg masa přesně podle normy (včetně ztrát)
Z 1 kg syrové masové směsi připravíte podle normy přibližně 18–20 kusů čevabčiči, pokud dodržíte standardní hmotnost kolem 50 g na kus.
V praxi ale musíte počítat i se ztrátami během tepelné úpravy. Při smažení dochází k úbytku hmotnosti přibližně 10–20 %, v závislosti na obsahu tuku a délce přípravy.
Pro lepší představu jsem si udělal přesný výpočet a test:
Fáze
Hmotnost
Poznámka
Syrová směs
1000 g
výchozí stav
Po rozdělení (20 ks)
50 g / kus
standardní norma
Po smažení
40–45 g / kus
ztráta vody a tuku
Výsledek:
1 kg směsi → cca 20 kusů syrových
po tepelné úpravě → stále cca 20 kusů, ale menší hmotnost
Praktická realita: Počet kusů se nemění, ale objem se zmenší – čevabčiči „seschne“ přibližně o 15 %.
Moje zkušenost: Pokud jsem dělal kusy přesně 50 g, vyšlo mi z 1 kg vždy 20 kusů. Po smažení byly vizuálně menší, ale stále měly ideální velikost na porci 3–5 kusů.
Volba výšky postele je věc poměrně individuální. Ideální výška se pohybuje mezi 45 a 55 cm. Pro seniory se doporučuje ještě minimálně o 10 cm více. Díky pestré nabídce dnes není problém takové postele sehnat. Existuje samozřejmě i možnost výroby postele na míru. Žádná norma pro výšku postele není. Máte-li postel nízkou a moc vám nevyhovuje, zkuste nahnat potřebné centimetry výškou matrace. Maximální výška matrace činí 26 cm.
A jaká jsou pozitiva či negativa obou zmíněných variant? Výška lehací plochy vyplývá především z potřeby usnadnit opouštění lože a pohodlné usednutí. Za optimální výšku se považuje 42–45 cm. U osob nemocných a starých lze výšku zvýšit na 50–60 cm. Maximální výška lehací plochy, která umožňuje pohodlné stlaní je 85 cm. A naopak z hlediska snadného úklidu pod postelí je nezbytná minimální výška spodní úrovně konstrukce od podlahy 25 cm.
Ingredience na těsto: 3 vejce, 90 g moučkového cukru, trocha citronové kůry, špetka soli do sněhu, 90 g polohrubé mouky, 1 zarovnaná lžička prášku do pečiva
Ingredience na pudink: 700 ml mléka, 2 vanilkové pudinky, 40 g cukru, 80 g másla
Ingredience na želé: 2 ks jahodové želé od Dr. Oetkera, 70 g cukru, 1 l vody
Dále: 500 g čerstvých jahod na dozdobení na talíři, šlehačku, jahodový topping, lístky máty
Postup: Žloutky vyšleháme s cukrem a citronovou kůrou do bělavé pěny, taktéž ušleháme s malou špetkou soli pevný sníh a mouku prosejeme s práškem do pečiva. Pak do žloutkové směsi přidáme asi polovinu mouky a trochu sněhu, už lehčeji promícháme a zase přidáme druhou polovinu mouky s trochou sněhu, opatrně promícháme a nakonec jen velmi lehce vmícháme zbytek sněhu. Na pečení si předem připravíme hluboký plech s okraji, ten vyložíme pečicím papírem (aby nám na plechu lépe držel, tak plech můžeme mírně navlhčit). Pokud nepoužijeme papír, tak musíme vymazat tukem a vysypat hrubou moukou. Stačí do poloviny, jelikož piškot bude nízký. Na plech rozetřeme těsto, vložíme do vyhřáté trouby a upečeme. Po upečení i s papírem vyndáme z plechu a necháme vychladnout. Mezitím uvaříme hustější pudink (osladíme ho dle vlastní chuti). Po uvaření odstavíme, občas promícháme a ještě do horkého vmícháme na menší kousky nakrájené máslo, až se hmota spojí. Místo části cukru můžeme přidat při vaření vanilkový cukr, rovněž lze místo cukru použít nějaké náhradní sladidlo. Z piškotového plátu odstraníme papír na pečení, plát vložíme zpět na plech a zalijeme ještě teplým pudinkem. Ten dobře rozetřeme až k okrajům, aby nikde nebyly mezery. Už nyní se mohou na pudink poklást jahody a mírně do pudinku zatlačit. Necháme v chladničce vychladit a pak zalijeme už mírně houstnoucí jahodovou želatinou připravenou dle návodu na sáčku – v 1 litru horké vody, ale pod bodem varu, rozpustíme 2 sáčky želatiny a cukr. Místo cukru můžeme opět použít nějaké náhradní sladidlo. Necháme v chladničce důkladně ztuhnout, krájíme na kousky a na talíři dozdobíme dle své fantazie šlehačkou, toppingem a mátou.
