Schodiště je vertikální komunikace mezi různými výškovými úrovněmi. Podle umístění jsou schodiště buď uvnitř budovy (schodiště vnitřní), nebo jsou vně budovy a přímo s ní souvisejí (schodiště vnější), popřípadě jsou samostatné v terénu, kde překonávají výškové rozdíly (schodiště terénní).
Schodiště je výrazný prvek staveb, na který je kladen důraz jak z hlediska funkčnosti, tak z hlediska estetiky. A to jsou v mnoha případech požadavky vesměs protichůdné. Zvláště když k nim přičteme i požadavek ekonomický, na co nejnižší náklady na bydlení. Ve většině případů chceme, aby schodiště bylo pevné, odolné vůči mechanickému namáhání a pohodlné, ale zároveň estetické, nezabíralo mnoho cenného prostoru stavby a pokud možno nestálo mnoho peněz. První skupině požadavků odpovídají schodiště betonová s mohutnou nosnou, většinou železobetonovou konstrukcí, popřípadě konstrukcí svařovanou na místě. Druhé skupině požadavků lépe vyhovují lehké konstrukce, často v nezvyklých kombinacích materiálů, tvořená jednotlivými prvky montovanými na místě. Je na každém stavebníkovi, jakou cestou se vydá a kterou kombinaci zvolí.
Při navrhování schodišť se vychází především z funkčních požadavků. Většina rozměrů je ovlivněná typem budovy, provozem, ale i architektonickými požadavky. U novostaveb bývá návrh schodiště mnohem jednodušší než u rekonstrukcí, kde rozhodujícím (limitujícím) prvkem je schodišťový prostor.
Prvním předpokladem pro správný návrh schodiště je promyšlení a nakreslení jeho tvaru.
Optimální výška schodu je od 15 do 18 cm. Pamatujte, že pro dospělého zdravého člověka není problém vysoký schod, ale pro děti a starší nebo hendikepované to již problém může být. Šířka stupňů bývá kolem 30 cm. Běžný sklon schodišťového ramene se pohybuje v rozmezí od 25° do 35° (odpovídá výšce stupně od 15 do 18 cm). Šířka ramene je u rodinných domů minimálně 90 cm, ale vhodnější je 100 cm.
Rozeznáváme několik druhů schodišť: jednoramenné, dvouramenné, točité, lomené, zavěšené, mlynářské. Typů je hodně, ale mezi nejčastější patří dvouramenná schodiště, protože jsou velmi jednoduchá.
Schodiště se vyrábí z různých materiálů: železobeton, vyztužený pórobeton, dřevo, nebo v dřívějších dobách i plné cihly. Povrch schodiště může být například z keramiky, ze dřeva nebo z teraca.
Podle schodišťových ramen rozeznáváme schodiště:
rampové – sklon 10° až 20° s výškou stupňů 80 až 130 mm;
mírné – sklon 20° až 25° s výškou stupňů 130 až 150 mm;
běžné – sklon 25°až 35° s výškou stupňů 150 až 180 mm;
strmé – sklon 35° až 45° s výškou stupňů 180 až 200 mm;
Ve svém příspěvku VÝPOČET SCHODŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel FRANTIŠEK ROZMANIT.
Jak spočítám počet a výšku schodů.Stavební výška je 138 cm a délka je 418 cm.Jedná se o venkovní schodiště.Děkuji F.Rozmanit.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Honza.
Ještě k tomu výpočtu schodů. Na délku schodiště 418cm vychází na 9 schodů délka nášlapu cca 46cm, což je moc. Toto je potřeba řešit nahoře schodiště podestou. Měla by být dlouhá cca 1,5m, potom délka nášlapu bude vycházet kolem 30cm, což je už přijatelné. Toto je opět z důvodu pohodlnější chůze po schodech.
S pozdravem Honza.
Točité schodiště (stejně tak vřetenové schodiště) patří mezi takzvaná křivočará schodiště, která obvykle zabírají velmi málo místa oproti ostatním typům schodů. Působí velmi elegantně, vzdušně a bývají ozdobou obytných či reprezentativních prostor. Pro svou nenáročnost na prostor se točité schody používají i jako vedlejší či úniková komunikační cesta. Vhodnou kombinací materiálů lze vytvořit jak luxusní schodiště s ambicemi na designový prvek, tak i funkční venkovní bezúdržbový komunikační prostor.
Uvedené schodiště patří mezi oblouková schodiště a podle půdorysného tvaru se jim všeobecně říká křivočará schodiště. Do této skupiny patří točité, kruhové, spirálové nebo vřetenové schody. Rozdíly mezi nimi nejsou příliš velké, někdy se jedná pouze o synonyma. Například vřetenové schody jsou charakteristické tím, že vždy vycházejí ze středového sloupu. Prvky středového sloupu mohou mít rozličný tvar, není nutno se omezit pouze na rotační trubku. Některá oblouková schodiště žádný středový sloup mít nemusí.
Délka kroků ve spirále schodiště by neměla být menší než 80 cm. Šířka stupně ve střední části by neměla být menší než 20–25 cm a v nejširší části ne více než 40 cm.
Pro výpočet schodiště je nutné znát tyto základní údaje: výška schodiště, vnější průměr, vnitřní průměr (těleso, do kterého se budou stupně zapouštět), počet schodů, tloušťka stupnice, úhel natočení.
Pro tento typ schodiště je typický středový sloup, ke kterému jsou připevněny, případně na něj mohou být navlečeny, jednotlivé schodišťové stupně. Jedná se o samonosné, tedy nepodporované schodiště, jehož schodnice obvykle nejsou z vnější strany kryty schodnicí.
Obloukové (točité) schodiště
Vyznačuje se tím, že nemá výše zmiňovaný středový sloup, naopak má z obou stran bočnici. Jak už název napovídá, jeho tvar je obloukový, obvykle půdorys tvoří půlkruh, respektive písmeno „C“. Nicméně může mít i tvar kruhu (kruhové schodiště).
Spirálové schodiště
Jedná se v podstatě o další variaci na křivočaré schody. Svůj název dostalo podle tvaru, tedy spirály. Obvykle je takto nazýváno schodiště, které se kolem své osy obtočí o více než 360 stupňů, nicméně není to pravidlem. Za spirálové schody bývají označovány jak vřetenové schody, tak obloukové schody.
Ve svém příspěvku VÝŠKA SCHODŮ NORMA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra Daňhelová.
Při opravě vstupních prostor bytového domu o 9 vchodech děláme nové venkovní schody.Vždy jsou 2. Protože dům je dlouhý a je nestejná výška od terénu, jde nám o zjištění, zda mohou u 1 vstupu být schody 20 cm vysoké a jak musí být zabezpečen přesah schodnice.
Děkuji Daňhelová
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Pohodlné schodiště by mělo mít sklon 25–35°. Projektanti a architekti mají s touto činností bohatou zkušenost, schodiště je jedna ze základních věcí v dispozici domu a musí se spočítat velmi přesně. Dodatečné korekce jsou v případě schodiště velice komplikované.
Základní výpočet schodiště
Prostor pro schodiště – v případě návrhu nového domu je výhodou možná změna dispozice tak, aby schodiště bylo ideální i ve vztahu k ostatním místnostem. V rekonstrukcích se někdy dostáváme k hodnotám na hraně pohodlnosti či použitelnosti dle dostupného prostoru.
Určíme si konstrukční výšku – je to výška, kterou musí schodiště překonat od čisté podlahy nástupního podlaží k čisté podlaze výstupního podlaží (zkratka KV).
Prostým matematickým dělením zjistíme, kolik je nutno mít stupňů k překonání výšky (zkratka N) a jak tento stupeň bude vysoký (zkratka V). Všechny stupně na schodišti musí mít stejnou výšku.
Šířka stupně (zkratka Š) se dopočítá ze vztahu Š = 630 – 2 x V mm (možno snížit až na 600, odvozeno od délky lidského kroku) a spočítáme i sklon schodiště.
Délku ramene (zkratka D) vypočítáme (například 8 výšek znamená 7 šířek).
Vzorce pro výpočty schodů:
1) Počet stupňů N = KV : V
2) Výška stupně V = KV : N
3) Šířka stupně Š = 630 – 2 x V
4) Délka schodišťového ramene – jednoramenné L = Š x (N – 1)
5) Délka schodišťového ramene – dvouramenné L = Š x (N : 2 – 1)
6) Sklon schodiště a = arctg V : Š
7) Délka ramene D = Š x N
8) Podchodná výška ramene Hp = 1 500 + (750 : cos a)
9) Průchodná výška ramene Hpr = 750 + (1 500 x cos a) (hodnota musí být vyšší než 1 900 mm)
Podesta neboli odpočívadlo je vodorovný mezistupeň, který odděluje ramena schodiště. Schody jsou tedy rozdělené na dvě části a chůze po nich je tak mnohem pohodlnější, funkčnější a bezpečnější.
Tento typ schodů se převážně používá v bytech s velkým půdorysem a v mezipodlažích, která mají okna a dveře do dalších místností. Podesta se dá využívat i jako odpočívadlo tam, kde je velké převýšení mezi podlažími.
V naší poradně s názvem KATALPA? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sylva.
Dobrý den nejsem si jista jestli mám na zahradě katalpu. Stromeček malí cca 30cm jsem si přinesla z jedné zanedbané zahrady, kde se volně samy rozmnožily pod velikou "maminou". Loni vyrostl cca do výšky 50 cm, 4 lístky opadly. Letos vyrost do možná už více jak 2m výšky. Nekvetl, a listy jsou skoro 50 cm široké. Prosím jedná se o Katalpu? Děkuji Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na vaší fotografii je rostlina s názvem pavlovnie protáhlá (Paulownia elongata). Tento druh pavlovnie je velmi bujně rostoucí strom pěstovaný pro ozdobu v zahradách a parcích. Tato pavlovnie je oblíbená pro své překrásné fialové květy a řadí se mezi nejrychleji rostoucí stromy na světě. Roste dobře v písčitých půdách, nesnáší přemokření. Zcela mrazuvzdorná se stane až po 4 letech. V osmi až deseti letech doroste do výšky 15 metrů a vytvoří obrovský strom.
Katalpa a pavlovnie jsou často zaměňovány pro svůj podobný vzhled. Ale jde o dva různé zástupce. Katalpa pochází z USA, kdežto pavlonvnie z Číny. Katalpy jsou vzácné, ale pavlovnie jsou běžné. Listy Katalpy jsou velké, ale listy Pavlovnie jsou větší, často mnohem větší. Listy katalpy vyrůstají po třech třech, ale pavlovnie má listy jen v párech. Květy katalpy jsou bílé, ale květy pavlovnie jsou levandulové až fialové. Plody katalpy jsou dlouhé úzké lusky, ale plodem pavlovnie je zaoblená dřevěná kapsle.
Pavlovnie je u nás dostatečně odolná a pokud vysadíte jednoletou sazenici zjara, tak do podzimu zesílí natolik, že zpravidla přežije zimu bez poškození. Někdy během zimy omrzne nevyzrálý vegetační vrcholek rostliny, ale další roky se už zvýší její šance na další přežití. Vyžaduje plně osluněné stanoviště, ale snese i lehký polostín. Obvykle se vyrovná s běžnou výsadbu kdekoli na zahradě, bez úpravy zeminy, ale v humózních výživných půdách poroste asi o třetinu rychleji. První roky je dobré rostlině přilepšit občasnou závlahou a přihnojením.
Paulownie prvním rokem po vysetí vyroste zpravidla do metrové výšky a následující rok se běžně stává, že nadzemní část, nikoli kvůli mrazu, zcela odumře do výšky 5 - 30 cm nad zem. Není to vůbec na závadu, naopak, rostlina nad zemí vyraší a pokud je ve volné půdě s dostatkem vláhy a živin, je schopná v této druhé vegetační sezoně vyrůst do výšky i přes 3 metry. Následující rok může Paulownie přirůst další 3-4 metry, pakliže si zachová zřetelný terminál, a je přihnojována dusíkatými hnojivy. Pokud rostlina při suchém počasí není vůbec zalévána ani hnojena, pak jsou její přírůstky jen poloviční.
Keře jsou na zahradě ideální kulisou, která vytváří pocit stálosti. Nejlépe uděláme, když vybereme rostliny různé výšky a rozličného tvaru a strategicky je rozmístíme. Keře kvetoucí výraznými barvami kombinujeme s těmi, jejichž květy jsou poněkud mdlé.
Keře mohou být dekorativní svým tvarem, nebo květy, které často voní, či barevnými listy, často i svými ozdobnými plody. K celkovému vzhledu přispívají v neposlední řadě také stonky, které mívají často charakteristickou texturu.
Keře jsou rostliny s dřevnatými stonky, které se obvykle rozvětvují od báze a vytvářejí množství postranních stonků přímo ze země nebo kousek nad její úrovní. Tím se liší od stromů, které mají jen jeden kmen, ale do jisté míry se obě skupiny překrývají. Některé z okrasných keřů vypadají zajímavě i několik ročních období, jiné pouze jedno. Většinou jsou snadno dostupné a s jejich pěstováním není velká práce. Všechny však potřebují odpovídající prostor, aby se mohly rozvíjet. Volné místo můžeme do doby, než dorostou, zaplnit přechodnou výsadbou.
Žlutě kvetoucích keřů je velké množství, níže je uvedeno několik druhů pro inspiraci.
Buxus zimostrázový
Jedná se o keř (Buxus sempervirens), který dorůstá do výšky 20 až 30 cm, je listnatý neopadavý, barva listů je zelená, květy žluté. Má rád slunce nebo polostín.
Tento nízký, zakrsle rostoucí neopadavý keř se od ostatních buxusů liší pouze drobnými trny, které nejsou nebezpečné. Květy jsou drobné, žluté. Keř kvete v květnu až červnu.
Snese všechny typy půd. Je vhodný jako skupinová podsada vyšších keřů či stromů, do skalek, venkovních květináčů a do malých zahrádek.
Dřišťál Juliin
Tento keř (Berberis julianae) dorůstá do výšky 2,5 m, je listnatý neopadavý, listy má zelené, květy žluté. Vyhovuje mu slunce nebo polostín.
Dřišťál je stálezelený trnitý keř vzpřímeného tvaru. V květnu až červnu jej zdobí žluté vonné květy, které se na podzim promění v modravé bobule. Tento keř snese všechny typy půd.
Používá se buď jako solitér, nebo v keřových skupinách a pro neprostupné volně rostoucí i tvarované stálezelené živé ploty.
Brslen evropský
Jedná se o listnatý opadavý keř (Euonymus europaeus) dorůstající až do výšky 5 m. Barva listů je zelená, keř vykvétá v září až říjnu nápadnými žlutými květy. Má rád polostín.
Listy tohoto brslenu jsou řapíkaté, jednoduché, podlouhle eliptické až podlouhle kopinaté, na vrcholu zašpičatělé, na bázi klínovité, na okraji drobně pilovité, lysé, pouze na spodní straně na žilkách kratičce chlupaté. Květy jsou drobné, 4četné, korunní lístky úzce vejčité až čárkovité, na okraji často podvinuté a brvité, žluté až žlutozelené. Plodem je 4pouzdrá růžová až karmínově červe
V naší poradně s názvem AVOKÁDO Z PECKY ZALOŽENÍ KORUNKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena.
Dobrý den, řeším podobný problém. Podařilo se Vám prosím zjistit, jak správně rostlinku zastřihávat, nebo co udělat, aby rostla do korunky? Předem děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Avokádo ve svém přirozeném prostředí dorůstá výšky a objemu našich lip. Proto, když stromku, který má v plánu dosáhnout výšky 15 metrů, zakrátíte hlavní výhon, tak nebude dělat nic jiného, než že vyšle nový výhon, který znovu požene do výšky. Dělá to proto, že v našich podnebných podmínkách má během zimy nedostatek světla a myslí si, že zakořenil někde v tmavém pralese a musí co nejvíce vyrůst do výšky, aby se dostal nahoře ke světlu. K vytvoření korunky ho přiměje jedině přibližně stále stejně dlouhý 12-ti hodinový denní svit po celý rok a to v našem podnebném pásu nedokážeme. Jedině, že byste stromku od listopadu do května svítila rtuťovou výbojkou o výkonu 1000 Wattů a prodloužila tak denní světlo na celkem 12 hodin. To by například v prosinci znamenalo svítit 8 hodin, aby se udržela požadovaná intenzita světla. V nákladech na elektřinu by to znamenalo přibližně 1000 Kč za celou zimní sezónu.
Pokud chcete svou zahradu ozdobit bíle kvetoucím keřem, můžete vybírat z kultivarů těchto známých druhů: kdoulovec, čilimník, hroznovec, ibišek, hortenzie, tavolník, šeřík, kalina, vajgélie, trojpuk.
Kdoulovec
Kultivar Chaenomeles x superba ´Nivalis´je opadavý listnatý keř dorůstající do výšky 1,5 až 2 m. Kvete v březnu a dubnu. Vhodný je do skupin, jako živý plot nebo coby solitér. Lze jej dobře tvarovat řezem.
Kultivar Cytisus praecox ´Albus´ je zelený metlovitý keřík, dorůstající do výšky okolo 1,5 m. Kvete v květnu a červnu. Po odkvětu je nutný hluboký řez, ale určitě neřežte až do starého dřeva. Vyžaduje lehčí, písčité půdy a slunné stanoviště. Ve stínu totiž málo kvete a špatně vyzrávají nové výhony, které pak v zimě snadno namrzají.
Kultivar Exochorda x macrantha ´The Bride´ dorůstá cca do výšky 1 m. Listy jsou opadavé, obvejčité, až 7 cm dlouhé, raší poměrně brzy zjara. Keř kvete v květnu poměrně velkými jednoduchými květy uspořádanými v hroznech. Květy nejsou vonné a objevují se na loňských výhonech (řez tedy provádějte ihned po odkvětu). Tvar keře je zaoblený a přepadavý. Hroznovec roste pomalu a hustě, je to nenáročná dřevina, vhodná téměř do všech podmínek.
Kultivar Hibiscus syriacus ´China Chiffon´ dorůstá do výšky 1,5 až 2,5 m, kvete v srpnu až září nápadnými plnými bílými květy s červeným středem. Listy raší na jaře dost pozdě, jsou trojlaločné, hrubě zubaté. S podzimem se zbarvují do žluta a opadávají. Tento kultivar je mrazuvzdorný.
Na zeminu je nenáročný, přizpůsobí se téměř jakékoliv půdě. Vyhovuje mu spíš mírně vlhká půda, ale pozor na přemokření. Vysazuje se na slunné stanoviště. Řez provádějte jen tehdy, je-li to nutné. Vysazujte je jako menší solitéry nebo do skupin keřů. Přihnojujte kvůli lepšímu kvetení.
Kultivar Spiraea japonica ´Albiflora´ je opadavý nízký keř dorůstající cca do výšky jednoho metru. List je zelený, květy se objevují v červnu až srpnu. Roste vzpřímeně, jde o nenáročný keř, který lze každoročně tvarovat řezem.
Kultivar Viburnum plicatum ´Kilimadjaro´ dorůstá do výšky necelých dvou metrů. Čistě bílé květy jsou složené ve vrcholových latách, vyrůstají po celé délce vodorovných větví a ve velkém množství se objevují od konce května až do června. Opadavé listy jsou podlouhle vejčité, zelené, na rubu šedavé, chlupaté, na podzim se barví do fialova. Na keři jsou mí
Ve svém příspěvku BUXUS ZIMOSTRÁZ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Rosta.
Vážení poradte, už dvakrát jsem sedil buxus do nádob 0,90cm po 5.kusech a vždy mi uschnul.Vadí jim slunko nebo malo vláhy ,nebo jsou zasazeny jen v rašelině a při zálivce rychle voda odteče a trpi suchem. další dotaz nasadil jsem si na zahradu větvičky buxusu a v tomto parném létě se mi zdá žejich spálilo slunce ,jsou ještě zelená musím je odstranit nebo je necht ještě jestli se spamatují
Děkuji za odpověd Rosta
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Matěj.
Pěstovat buksus v rašelině je nesmysl. Rašelina je moc kyselá a to buksus nemá rád. Je potřeba použít hlínu drnovku s pískem a trochou vápence. Na dno nádoby je potřeba dát drenáž z keramzitu do výšky 10% z výšky nádoby. Nádobu je potřeba opatřit miskou na přebytečnou vodu. Buksus v nadobách je potřeba zalévat i v zimě, když nemrzne.
No a s tím buksusem na zahrádce to nevím, protože nepíšeš jestli a jak hodně měl vyvynuté kořeny a taky do jaké zeminy si ho dal. Nezakořeněné větvičky napíchané do země těžko prežijí, obzvláště ta horka, která teď u nás máme. Sazeničky je třeba pořádně předpěstovat, aby vytvořily hutný kořenový bal, a až pak je vysadit na stanoviště s pravidelnou zálivkou.
Fuchsie je rostlina mnoha tvarů a podob. Existuje více než deset tisíc odrůd, které se liší odolností, vhodným místem pro pěstování, ale především svým vzhledem. Fuchsie mohou být vzpřímené, převislé i polopřevislé, ale také jednoduché, plnokvěté, i s poloplnými květy. Některé vysoce odolné odrůdy můžete pěstovat na záhonu jako keřík či stromek, v našich podmínkách se ale nejčastěji pěstují v truhlících a květináčích. Co mají většinou společné všechny, je, že se dobře množí, a pokud správně nastudujete vybranou odrůdu, tak se i snadno pěstují. Abyste se pro začátek ve fuchsiích alespoň trochu zorientovali, na následujících řádcích najdete malý přehled několika druhů.
Fuchsie Florabelle – je jedním ze známějších odrůd pěstovaných u nás. Tato rostlina se množí nejčastěji semeny, pokud ji včas vysejete, nejen že se v tomtéž roce dočkáte mnoha květů, ale zároveň bude rostlina hodně bohatá. Květy bývají menší, zato jich bývá opravdu spousta. Výška rostliny se pohybuje kolem 30 cm, ale šířka až k 60 cm.
Fuchsie Gartenmeister Bonstedt – odrůda s malými květy, kterých se dočkáte velmi brzy. Většinou se pěstuje ve smíšených záhonech, dorůstá do výšky 60 cm a šíře kolem 45 cm.
Fuchsie Harry Gray – tato odrůda vám vydrží kvést celé léto, a to středně velkými, plnými květy. Jde o převislou rostlinu pěstovanou nejčastěji v závěsných nádobách nebo na okrajích smíšených záhonů, rozrůstá se do šíře 30 až 45 cm.
Fuchsie Cascade – je jednou z nejlepších odrůd pro závěsné nádoby, má dlouhé, kaskádovité květy. Její stonky dorůstají do délky kolem 60 cm, rostlina se rozrůstá do šíře 30 až 45 cm.
Fuchsie Genii – tato odrůda vám nejlépe vynikne na polostinném místě, kde ukáže svou zvláštnost zlatavými listy. Pokud ji necháte ve stínu, budou listy zelené. Někoho, kdo tuto rostlinu nezná, by to mohlo zaskočit, že se s rostlinou něco děje, když listy žloutnou, ale nemusíte se ničeho obávat, u této odrůdy to tak má být. Můžete ji pěstovat na záhonech, ale na zimu ji raději přesuňte do domu. Možná by vám venku přečkala, pokud nebude zima extra krutá, ale pravděpodobnější je, že byste o rostlinu přišli. Ani tato fuchsie nezůstane bez krásných květů, roste do výšky i šířky kolem 30 cm.
Fuchsie Lena – tato odrůda je velmi nenáročná na pěstování, nejčastěji se umísťuje do smíšených záhonů. Dorůstá do výšky kolem 90 cm a šířky 60 cm.
Fuchsie Mission Bells – je odrůda pěstovaná buď na kmínku, nebo jako keř, bývá obalena jednoduchými květy a dorůstá do výšky kolem 50 cm a do šířky 30 až 45 cm.
Fuchsie Mrs Pople – tato odrůda bývá často v mírnýc
Ve svém příspěvku BETONOVÁ SMĚS NA VENKOVNÍ POUŽITÍ POMĚR PÍSEK CEMENT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiří hauer.
potřeboval jsem poradit jaký beton mám namíchat na část základu z tvárnic jako věnec.Tvárnice jsou staré se dvěma dutinami.Věnec bude jen na jedné ze čtyř stran v rozměrech 150 x 100 x 3500 šířka výška délka. Tvárnice jsou do výšky 1m a na betonový pás bude postavena zeď z porobetonu do výšky cca 2m. Vše bude čelit vlivúm počasí ze západu.Jsem ve věku 74 l a nevím zda vám dotaz dorazí. Pokud se to povede budu rád a předem děkuji. S pozdravem Hauer Jiří
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Antonín.
K přípravě betonu použijte Portlandský cement CEM I 42,5 R, říční písek frakce 0,5 až 3 mm, kamenivo frakce 10 až 20 mm, plastifikátor od firmy Den Braven a provzdušňovač. Beton připravte smícháním dvou dílů kameniva, dvou dílů písku a jednoho a půl dílu cementu. Přidáním plastifikátoru se sníží množství potřebné vody, proto ji přidávejte pomalu a jen tak, aby směs byla vlhká. Když bude směs přemokřená, tak to bude mít negativní dopad na výslednou pevnost a životnost betonu. Když to přeženete s vodou, tak jednoduše přidejte všechny ostatní přísady v uvedeném poměru. Beton připravte v míchačce a nechte míchat alespoň 15 minut, aby se uplatnil provzdušňovač, který ochrání beton před mrazem. Takový beton pak vydrží být pevný i více než sto let.
Čilimníky (Cytisusy) jsou stálezelené i opadavé keře. Ve volné přírodě rostou ve Středomoří, ve střední a západní Evropě a na Kanárských ostrovech. Botanických druhů známe kolem 70, v zahradách se však spíše setkáváme s různými pestrokvětými kříženci, kterých se vyšlechtilo několik set.
Čilimníky dosahují výšky od cca 20 cm (poléhavé druhy) do více než 250 cm, záleží na druhu keře. Kmínky mají krátké a tenké, bohatě obrostlé úzkými, hustě olistěnými, metlovitými a u většiny druhů hranatými větvemi. U nízkých poléhavých druhů jsou větve mírně převislé, až téměř vodorovně rostoucí. Květy jsou asi 1 cm velké a mají bílou, žlutou, krémovou, růžovou, oranžovou, červenou či tmavě purpurovou barvu, často můžeme vidět dokonce kombinaci více barev. Většina druhů silně voní. Keře kvetou nejčastěji od května do začátku července, některé druhy až do konce srpna. Plody jsou několik centimetrů dlouhé lusky.
Čilimníky milují slunce a sušší stanoviště, proto jim vyhovuje území orientované na jih či západ. Vyžadují dobře prosychající, nejlépe hlinitopísčitou půdu s dobrou drenáží. Na přemokření jsou citlivé, zvláště ve spojení s nízkými teplotami. Janovce jsou sice mrazuvzdorné, ale kombinace nízkých teplot a vlhka, která bývá v zimě v našich podmínkách dosti častá, je může zahubit. Sucho naopak snášejí poměrně dobře. Vzrostlé čilimníky, jež se plně ujaly, se zalévají pouze v době květu nebo při déletrvajícím suchu. Rostliny nesnášejí častější přesazování, protože jejich kořenový systém je málo větvený (to jest bez výraznějšího kořenového vlášení), a při přesazování se tudíž snadno poškodí. Na výživu nejsou náročné, hnojit se nemusí.
Čilimníky vyniknou na zahradě jako solitérní keře, které bohatě kvetou a které v zimě zaujmou zajímavým vzhledem. Ojíněné keře totiž vypadají jako skleněné fontány. Čilimníky se rovněž velmi dobře kombinují s jinými rostlinami, například s jalovci či nízkými formami tmavých jehličnanů. Ve společnosti bříz pak působí velice vzdušně a hezky doplňují také vřesovištní výsadby.
V dobrých podmínkách roste čilimník opravdu rychle, a koupíte-li keř s kořenovým balem, bez problémů se i ujme. Existuje několik druhů tohoto keře, které se od sebe liší vzrůstem a konečnou velikostí, a to dost podstatně. Vybrat si můžete keře rostoucí vzpřímeně či kulovitě, některé čilimníky mají převislé větve, jiné jsou nízké a široce rozložené a najdete i typ poléhavý (téměř plazivý).
Co se týče barev, jednobarevné čilimníky konkurují čilimníkům s květy dvou- i vícebarevnými a věřte, že je opravdu těžké se rozhodnout. Podobně obtížně budete hledat i stejný odstín jedné barvy u různých druhů či
Volba výšky postele je věc poměrně individuální. Ideální výška se pohybuje mezi 45 a 55 cm. Pro seniory se doporučuje ještě minimálně o 10 cm více. Díky pestré nabídce dnes není problém takové postele sehnat. Existuje samozřejmě i možnost výroby postele na míru. Žádná norma pro výšku postele není. Máte-li postel nízkou a moc vám nevyhovuje, zkuste nahnat potřebné centimetry výškou matrace. Maximální výška matrace činí 26 cm.
A jaká jsou pozitiva či negativa obou zmíněných variant? Výška lehací plochy vyplývá především z potřeby usnadnit opouštění lože a pohodlné usednutí. Za optimální výšku se považuje 42–45 cm. U osob nemocných a starých lze výšku zvýšit na 50–60 cm. Maximální výška lehací plochy, která umožňuje pohodlné stlaní je 85 cm. A naopak z hlediska snadného úklidu pod postelí je nezbytná minimální výška spodní úrovně konstrukce od podlahy 25 cm.
Ve svém příspěvku ODRŮDY MAGNOLIÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladimír Mikeš.
Prosím o radu zda se prodává na našem trhu magnolie dorůstající výšky 2-3 m. Děkuji za odpověď. Někde jsem o takové odrůdě četl a viděl jsem ji na obrázku,ale nemohu ten časopis najít. Děkuji za info .
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Vladimír Mikeš.
Prosím o radu o odrůdách magnolií dorůstajících výšky 2 max 3 metrů. Děkuji za info
Máme připravené plány, víme, jak má naše jezírko vypadat, můžeme tedy začít s jeho budováním. Než vezmete do ruky krumpáč a lopatu, je dobré si samotné jezírko vytyčit. Dobře vám k tomu poslouží jakýkoliv sypký materiál, například písek, nemáte-li nic takového po ruce, zvolte dřevěné kolíky, vyznačte si nejen obvod samotného jezírka dle připraveného nákresu, ale také jednotlivé změny hloubky jezírka. Bude se vám pak lépe pracovat.
Výkopové práce pro zahradní jezírko
Nyní máte před sebou tu nejnáročnější fyzickou práci. Jestliže si na ni netroufáte nebo jste zvolili koupací jezírko větších rozměrů, doporučuji buď techniku, která těžkou práci udělá za vás, nebo pomocnou sílu, záleží na vaší kondici. S výkopovými pracemi postupujte dle svého nákresu. Je lepší dodržovat jednotlivé výšky dna pomocí kaskádovitých schodů, aby pak nedocházelo k sesouvání podkladu či rostlin.
Příprava před položením fólie
Máte-li jezírko vykopané a jste s jeho tvarem, hloubkou i jednotlivými vrstvami spokojeni, můžete pokračovat dále. Celý povrch vykopaného jezírka by měl být bez ostrých předmětů, aby nedocházelo k protrhávání fólie. Dno i jednotlivé úrovně jezírka důkladně vysypte pískem ve vrstvě vysoké tři až pět centimetrů, i to bude bránit protržení fólie. Chcete-li dát jezírku maximální péči a máte-li představu, že jezírko bude zdobit vaši zahradu desítky let, aniž byste museli provádět složité opravy, použijte pod fólii geotextilii. Tu rozprostřete po celé ploše jezírka. Geotextilie nemusí být z jednoho kusu, může se skládat z několika kusů, ale měla by zakrývat celou plochu jezírka.
Nákup jezírkové fólie
Fólie pro zahradní jezírka je vyráběna v různých tloušťkách, u menších zahradních jezírek do pár metrů čtverečních můžete volit fólii o tloušťce 1 mm, u větší jezírek je doporučována fólie silná 1,5 mm. To, zda si vyberete český výrobek nebo zvolíte zahraniční značku, je čistě na vás, nezapomeňte však na to, že fólie by měla být odolná vůči UV záření, mrazuvzdorná a neměla by obsahovat škodlivé látky.
Při nákupu jezírkové fólie myslete na to, že plocha fólie se zvětší o hloubku jezírka a jednotlivá tvarování, abyste až na zahradě nezjistili, že je fólie krátká. Fólie se dají lepit k sobě speciálními lepidly a zároveň je možné opravovat protržená místa, a to i pod vodou.
Pokládání jezírkové fólie
Jezírko máte připravené k pomalému finišování. Vezměte jezírkovou fólii a opatrně ji rozprostřete na geotextilii. Nejlépe se vám s fólií bude pracovat v teplém počasí, bude poddajná a lépe tvarovatelná. Vytvarujte jednotlivé tvary a výškové úrovně jezírka. Fólii nikdy extrémně ne
V naší poradně s názvem ZLUTY KER se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martina Musilova.
Dobry den.
Chtela bych Vas poprosit o pomoc.Pred peti lety jsem si ze seminka vypestovala tento ker.Mela to byt Planouci pochoden.Je mi jasne,ze ta to neni.Ted kerik poprve vykvetl.Mam z neho radost,ale nevim jak se jmenuje a jak o nej pecovat a do jake vysky vyroste.
Pokud vite o jaky ker se jedna,budu moc rada za odpoved.
Moc dekuji.Musilova Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
To se vám podařilo vypěstovat štědřenec. Štědřence jsou nevelké stromy a keře dorůstající výšky až 7 metrů a jsou celkem tři známí zástupci: alpský, odvislý a Watererův. Navzájem si jsou velmi podobní, ale vyžadují odlišné pěstební podmínky. Štědřence mají zelenou kůru a vzpřímené nebo převislé větve, na kterých vyrůstají trojčetné listy, dlouze řapíkaté, bez palistů, s téměř přisedlými oválnými lístky, a na zimu opadávají. Květy jsou zlatožluté, motýlovité, uspořádané v bohatých převislých hroznech a proto se jim často říká zlatý déšť (stejně jako naší známé zlatici). Kalich květu je zvonkovitý, slabě dvoupyský, s horním pyskem zakončeným dvěma zuby a dolním trojzubím. Pavéza (největší okvětní list) je okrouhlá až široce vejčitá, na vrcholu vykrojená. Plody štědřence - lusky jsou podlouhlé, zploštělé, dlouze stopkaté, na švech ztlustlé až úzce křídlaté a mezi semeny jsou slabě zaškrcované. Obsahují několik ledvinovitých semen, která jsou velmi jedovatá pro všechny živočichy! K otravě dítěte stačí spolknout dvě semena nebo sníst pět květů z této rostliny, takže pozornost je na místě.
Pěstování štědřence musí naplňovat podmínky jeho domoviny, kterou je oblast jižní Evropy. Nejlépe se jim daří na plném slunci, ale přežijí i v polostínu. U zeminy je to trochu potíž, protože je nutné přesně vědět, o kterého zástupce štědřence jde. Štědřenec odvislý potřebuje zásaditou zeminu, je vápnomilný a štědřenec alpský naopak vyžaduje kyselou půdu (rašelina). Štědřence při tvarování nesnášejí hlubší řez, ze starého dřeva neobrazí a zemřou. Množí se výsevem semen, která je třeba před výsevem krátce spařit. Dále je možné štědřence množit letním očkováním na štědřenec odvislý nebo roubováním. Štědřenec Watererův lze množit dřevitými řízky, které se řežou již v první polovině října. Množení je možné i letními řízky. Na podnože štědřence odvislého nebo i alpského lze roubovat i jiné dřeviny, například hlodáš, jehlici nebo čilimník - dosáhne se pak úchvatných chimér s nekonečnou variací barevnosti květů.
Pro inspiraci k tomu, co lze se štědřenci dokázat v zahradní architektuře, můžete shlédnout následující fotografie: https://www.google.com/sear…
Je zástupcem jednoho z mnoha druhů palem. Tato palma je bezkonkurenční v odstraňování amoniaku z okolního prostředí.
Botanický název – Rhapis excelsa
Lady Palma je vysoká pokojová rostlina, která je nenáročná na pěstování. Jde o keřovitou palmovou odrůdu, jejím charakteristickým rysem jsou hrudkovité listy ve tvaru dlaně, které ji dodávají na atraktivnosti. Tato rostlina se rozmnožuje pomocí podzemních oddenků. Ve volné přírodě roste v keřích, které vytvářejí příjemný stín. Tato odrůda byla kultivována tak dlouho, že její přesný původ je neznámý. Lady Palma je nejčastěji pěstovaným druhem palem v interiéru, vyžaduje polostín až stín a jedná se o elegantní pokojovou rostlinu, která tvoří vynikající ochranu pro svého uživatele. Listy rostliny jsou 30 cm dlouhé a 2,5 cm široké. Palma dorůstá do výšky cca 90 cm.
Rostlina potřebuje místo, které je světlé, ale není vystaveno přímému světlu. Palma roste jako shluk dřevin. Spodní listy opadají a vytváří na kmeni atraktivní bambusový vzhled. Rostlina se přesazuje každé 3–4 roky, má ráda menší obal a výrazně omezenou zálivku. Může být také pěstována i v misce pro bonsaje.
Pochází z jihovýchodní Číny.
Výška činí 3 metry ve venkovním prostředí, v interiéru dorůstá do výšky 90 cm.
Potřebuje jasné nepřímé světlo, příliš světla může rostlině způsobit žloutnutí listů.
Půdu udržujte rovnoměrně vlhkou po celé roční období. Palmy jsou velmi citlivé na chemické látky ve vodě, což se projevuje zhnědnutím hrotů listů.
Vyžaduje střední až vysokou vlhkost.
Vhodné jsou průměrné teploty 16–24 °C v místnosti.
Půda: rašelina a mech v podobě substrátu pro pokojové palmy.
Hnojivo: běžně dostupné hnojivo pro pokojové rostliny; přihnojování jedenkrát za měsíc.
Rozmnožování: rozdělením nebo semeny.
Zde je několik fotografií, kde je pěkně vidět Lady Palma.
Rubber Plant – Fíkus
Jedná se o rostlinu, která je známá spíše pod názvem fíkus. Její předností je odstraňování toxinů, především formaldehydu, ze znečištěného ovzduší.
Botanický název – Ficus elastica
Fíkus je tropická rostlina patřící do skupiny Meraceae, která se vyznačuje velkými, podlouhlými, lesklými, kožovitými listy a v zakrslé podobě je populární pokojovou rostlinou. Tyto rostliny se také nazývají „gumovníkové rostliny“. Ve volné přírodě dosahuje vzrůstu velkého stromu. Jedná se o populární pokojovou rostlinu s 20 cm dlouhými listy. Fíkus je velmi náchylný na plísně, které se vyskytují na listech rostliny, ale lze je jednoduše odstranit otřením napadených listů roztokem vody a mýdla.
Fíkus při pěstování v interiéru vyžaduje vyšší teplotu, velmi dobře
V naší poradně s názvem RYNGLE RENKLÓDA PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Kousal.
Koupil jsem před rokem malý stromeček ryngle renklódy. nyní vyrostly asi 20 cm výhonky. Mají se už nyní nějak prostříhávat?
Díky P.K.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Nechte růst bez střihu. Pokud se vyvíjí symetricky do šířky i výšky, tak nemusíte stříhat. Jinak jen tvarujte podle svých představ a prostorových možností.
Mluvila jste o nařízeních a právech v dobách historických. Jak je tomu teď?
Prvním zákonem, jak ho chápeme dnes, byl zákon o vinařství z roku 1907 o moštech a rmutech a také o obchodu s vínem, který vydržel poměrně dlouho. V době socialismu žádný vinařský zákon neplatil, pouze v roce 1954 byla vydána Československá státní norma, která byla zaměřená na dělení druhů vín, a na předepsané technologické postupy. V současnosti existuje řada legislativních předpisů, často v návaznosti na legislativu EU, které musí vinaři dodržovat. Především máme Vinařský zákon č. 321/2004 Sb., již několikrát novelizovaný, který se zabývá vinohradnictvím a vinařstvím obecně. Ten uvádí kategorie vín, informace, které jsou předepsány na etikety, a také se zabývá Vinařským fondem. Do Vinařského fondu jsou všichni profesionální vinaři povinni přispívat a mohou z něho čerpat prostředky na akce propagující víno.
Každý zákon je do určité míry napsán v obecné poloze, a proto musí být konkretizován prováděcími vyhláškami. Vinařský zákon doplňují dvě důležité prováděcí vyhlášky. Ta první, v současnosti platná, má označení č. 88/2017 Sb. a zabývá se konkrétními postupy při naplňování jednotlivých paragrafů Vinařského zákona. Druhá vyhláška, č. 254/2010 Sb. uvádí přehled vinařských oblastí, podoblastí, vinařských obcí a viničních tratí, což je velmi zajímavé čtení. Například jen jména viničních tratí! Jsou to často místní jména, a některá jsou velmi krásná.
Samozřejmě pro vinaře platí řada dalších souvisejících předpisů, není však problém, aby si zájemci příslušné legislativní předpisy dohledali sami.
V naší poradně s názvem RAKYTNÍK - JEHO PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef.
Mám zájem vysázet a pestovat několik keřů Rakytníku. Přečetl sem dokumentaci, jak se Rakytník pěstuje, není náročný a hlavně obsahuje hodně vitanínu které potřebujem pro naše tělo.
Chci se zeptat jestli nebude vadit, pokud budou v okoli bilinky jako: Levandule, máta, bršlice kozí?
Vím že se rakytník časem rozrůstá jak do šířky i do výšky. Prosim o radu jak to bude nejlepší? Děkuji za odpověď. Josef
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Nebude to problém. Až se rakytník rozroste, tak bylinky vysadíte na jiné místo. Společně si nijak nevadí.
