Informace od profesionálů

MENU

  

CHOROBY

  

PĚSTOVÁNÍ

  

ŠKŮDCI

  

RECEPTY

  
Téma

OBLOŽENÝ CHLEBÍČEK HISTORIE

OBSAH

Odkdy známe obložené chlebíčky

Obložený chlebíček zhruba v dnešní podobě uvedl na scénu na počátku 20. století pražský lahůdkář Jan Paukert (lahůdkářství Jan Paukert fungovalo až do února 2015), a to na popud rodinného přítele malíře Jana rytíře Skramlíka, kterému nevyhovovaly v té době k malému pohoštění podávané jednohubky. S chlebíčkem o velikosti mezi jednohubkou a obloženým chlebem byl spokojen, stejně jako zákazníci lahůdkářství, ve kterém se tyto výrobky vzápětí začaly prodávat. Původní velikost byla o něco menší než dnes, tak na dvě tři kousnutí, během dvou následujících let se osvědčil rozměr větší – v této podobě si získaly oblibu a dělají se tak dodnes. Do nabídky patřily chlebíčky s humry, s paštikou a lanýži, s kaviárem, se salátem z raků nebo s králičí paštikou. Praha si je zamilovala. Paukertovo lahůdkářství si postupně oblíbilo mnoho známých osobností, jako například Hugo Haas, Ema Destinnová, Oldřich Nový nebo Vlasta Burian, vlastně nakonec nejen kvůli chlebíčkům, ale i salátům, paštikám, kremrolím a jiným lahůdkám.

Jen pro zajímavost, Československé státní normy (ČSN) pro výrobky studené kuchyně popisují skoro sto druhů obložených chlebíčků. Většina chlebíčků v ČR se konzumuje studená, výrobci proto musí plnit hygienické předpisy, aby prostřednictvím těchto tepelně neupravených potravin nedocházelo k šíření nemocí.

Jak již bylo uvedeno, obložený chlebíček je naše národní specialita. Zatímco ve světě svádí mezi sebou bitvy obložené bagety a sendviče, u nás se dobré lahůdkářství pozná podle obloženého pečiva, které nemůžete jen tak přikusovat po cestě do práce, ale ke kterému si musíte chvíli sednout, zapomenout na počasí za okny a nechat se unést mistrovskou kombinací přítomných chutí, případně také okomentovat kvalitu a čerstvost majonézy.

Zdroj: Obložené chlebíčky

Makrobiotický biskupský chlebíček

Suroviny:

  • 3 šálky vařených jáhel
  • 1 šálek celozrnné pšeničné mouky
  • 1 šálek rozinek
  • 1 šálek nahrubo nasekaných oříšků
  • 1 šálek křížal
  • 1 šálek Mišutky
  • 4 lžíce karobových čokoládových peciček
  • ½ lžičky skořice
  • ½ lžičky citronové kůry
  • 3 lžíce sušeného sójového, ovesného nebo kukuřičného mléka
  • 3 lžíce oleje
  • ½ lžičky kurkumy

Postup:

Jáhly a mouku zpracujeme v míse na těsto a necháme alespoň 4 hodiny na teplém místě kvasit. Křížaly a rozinky povaříme ve vodě a necháme okapat na sítu. Vývar z ovoce použijeme k přípravě polevy. Když je těsto zkvašené, přidáme ostatní přísady a, je-li potřeba, i trochu vody. Těsto by mělo být husté, poddajné a dobře tvarovatelné. Formu na chlebíček vymažeme olejem a vysypeme Mišutkou. Vlhkýma rukama vytvoříme z těsta váleček. Jestliže se těsto lepí na ruce a nedrží tvar, přidáme ještě Mišutku. Váleček těsta natlačíme vlhkýma rukama do formy. Pečeme cca 20 minut v hodně vyhřáté troubě a potom zvolna sušíme 1 hodinu. Při dopékání přikryjeme formu alobalem. Upečený chlebíček necháme zcela vychladnout, pak ho oddělíme od formy a vyklopíme. Štětečkem potřeme chlebíček vrstvou čokoládové polevy.

Zdroj: Recepty na makrobiotické vánoční cukroví

Historie guláše

Náš výborný guláš má svůj původ v Maďarku, kde byly jeho hlavními ingrediencemi hovězí maso, cibule a mletá paprika. Samotný název vznikl od slova „gulya“, znamenající stádo hovězího dobytka. Abych byla úplně přesná, maďarsky „gulyás“ neznamenal omáčku, ale hovězí polévku. K nám už ale guláš doputoval jako omáčka, ke které se hodí jak krajíc chleba, tak další nejrůznější přílohy.

Zdroj: Guláš

Historie segedínského guláše

Segedínský guláš začal psát svou historii v 19. století. Vypráví se, že vznikl v oblíbené hospůdce, kam chodil budapešťský soudce Szekeley. Jednoho dne přišel pozdě a v kuchyni zůstalo jen pár zbytků, mezi nimi cikánský guláš a vařené kysané zelí. Kuchař z těchto zbytků připravil soudci pozdní oběd a s ním vznikl i nový pokrm – segedínský guláš, někdy také nazývaný szekelský guláš.

Zdroj: Segedínský guláš

Historie

Druhové jméno získala rostlina po skotském botanikovi Robertu Brownovi, který tento rod v roce 1817 poprvé popsal. Krásnohlávek (drátovec) patří do čeledi hvězdnicovitých Asteraceae, do níž kromě hvězdnic řadíme například aksamitník, bělotrn či artyčok. Latinský název krásnohlávku byl odborníky upraven na Leucophyta brownii, ale na trhu jej stále ještě najdete pod původním názvem Calocephalus brownii.

Zdroj: Calocephalus brownii alias krásnohlávek nebo také drátovec

Historie kamélie

Kamélie pochází z jihovýchodní Asie, především Číny a Japonska. Dodnes je v těchto zemích květinou, která často zdobí chrámy a kláštery. Nejstarší rostliny v těchto prostorách dosahují stáří až šesti set let. Do Evropy se dostala v osmnáctém století, a to díky úsilí dovážet do evropských zemí kvalitní, vzácné čajovníky. Od té doby se kamélie stala v celé Evropě velmi populární zahradní rostlinou, ale také dlouhověkou ozdobou chladných prostor.

Zdroj: Pěstování krásných kamélií

Historie sýra

Výroba sýrů představuje umění staré možná 10 000 let, tuto dovednost ovládali totiž již staří Egypťané. V dobách nedávno minulých se domácí sýr připravoval zcela běžně. Sýr u nás býval kdysi obecně rozšířenou krmí, i poslové kněžny Libuše prý zastihli Přemysla Oráče, jak právě pojídá chléb se sýrem – a byli jím také pohoštěni. Je také písemně doloženo, že staročeské „kozí syrečky“ bývaly výnosným exportním zbožím a byly požadovány i pro svatbu krále Vladislava v roce 1502. Slavné olomoucké tvarůžky zůstávají s oštěpky a brynzou stálou specialitou.

Zdroj: Recept na domácí tvrdý sýr

Rada na závěr

Neustále slyšíme od propagátorů zdravé výživy, že konzumace této lahůdky je nezdravá, že se jí máme vyvarovat. Všichni víme, že právě ty nejkaloričtější a nejméně zdravé varianty jsou chuťově nejlepší, a málokdo se může pochlubit tím, že by občas nezahřešil a chlebíček, třeba právě ten se salátem a debrecínkou, si nekoupil. Vždyť se na nás z chladicích pultů přímo smějí. Tak se nebojte a sem tam si nějaký dopřejte.

Zdroj: Obložené chlebíčky

Historie šunkofleků v české kuchyni

Chceme-li mluvit o historii šunkofleků, nesmíme zapomenout, že zemí, ze které se k nám šunkofleky dostaly, je sousední Německo. Těstoviny jako takové byly již známy z Itálie, ale recept na šunkofleky přišel opravdu od sousedů, německy se jim říká Schinkenflecker – v překladu „šunka a malý kousek“.

Naše babičky si s takovými šunkofleky uměly výborně poradit, možná vzpomínáte jako já, jak výbornou dobrotu dokázaly připravit. Dnes se málokomu chtějí dělat domácí těstoviny a leckdo z nás podlehne těm kupovaným, ale přiznejme si, s babiččinými šunkofleky to nemá mnoho společného.

Zdroj: Šunkofleky nejsou jen zapečené těstoviny

Postup zdobení

V žádné knize nenaleznete přesný postup. Záleží pouze na fantazii a chuti. Je však dobré dodržet určité zásady...

Pestrost: Střídejte na talíři různé druhy chlebů a chlebíčků, protože pestrost je u studené mísy velmi důležitá. Například můžete okolo narovnat plátky z pečeného masa, rolády, vařeného uzeného nebo šunky.

Saláty i pomazánky: Obložený chlebíček nemusí být namazaný jen bramborovým, vlašským nebo hermelínovým salátem. Nebojte se běžných pomazánek, včetně tvarohové, budapešťské, z nivy, česnekové, sýrové, nebo dokonce i másla nebo neochuceného krémového sýra. Použijte cokoli, stačí, když pečivo nezůstane suché. V podstatě se nemusíte trápit tím, jak pečivo natřete, protože tato vrstva obvykle zůstane zcela zakrytá dalšími surovinami.

Kombinace: U chlebíčků platí jednoduché pravidlo – jakákoli pomazánka nebo salát snese jakékoli ozdobení. Chuťově to nijak nebude vadit. Pomazánka z nivy snese šunku, uherák, rajče, sýr nebo vajíčko, je to jedno, co si vyberete. Chlebíček bude vždycky dobrý. Rozhodnete-li se vsadit na osvědčené kombinace, použijte například nivovou pomazánku ve spojení s plátkem sýra, kouskem jablka a ořechem.

Tenké plátky: Podstatou krásného chlebíčku je, že suroviny stavíte do výšky. Zapomeňte na to, že byste na chlebíček položili kousek plátku sýra a kousek plátku šunky, neděláte přece svačinu do školy, ale efektní ozdobu slavnostního stolu. Zkuste si sehnat šunku a další salámy krájené na co nejtenčí plátky. Lépe se prohýbají, protože hned nepopraskají. A lépe také drží tvar, takže vaše dílo pak vzorně ční do výšky. Plátek salámu stačí prohnout kolem prstu a pak libovolně stočit, tím se vytvoří výškový rozměr. Čechrejte, prohýbejte, vlňte, ale nepokládejte.

Kornoutky: Velmi efektní a jednoduchou součástí chlebíčků jsou kornoutky či náznaky růží. Pokud je budete chtít vyrobit ze dvou nebo tří plátků trvanlivého salámu, překryjte je přes sebe, pak celé přehněte podélně na půl a smotejte. V pomazánce nebo salátu tvar obvykle vydrží.

Zdobička: Doma se obvykle natírá nožem nebo vidličkou, plní lžící a závěrečného prezentačního efektu se dosahuje úplně jiným způsobem. Přesto se nebojte ze skříně vylovit řezanou trubičku a nastříkat s ní na chlebíčky třeba trochu tvarohové pomazánky nebo ochucené majonézy na ozdobu. Jde to rychle a budete za hvězdu.

Zelenina: Stačí kousek zeleniny, dokonce se počítá i naložená kapie. V ústech udělá toto šťavnaté křupnutí divy. Platí, že kombinovat se dá skoro všechno se vším, spíš než chutí se řiďte barevným kontrastem.

Zelená barva: Zelená barva je symbol čerstvého. Půvabné jsou drobné lístečky ze salátových srdíček (zatímco velké salátové listy můžete použít jako podklad pod chlebíčky). Samozřejmě můžete použít zelenou petrželku (kadeřavou nechte v růžičkách, plocholistou nasekejte). Moderní jsou překřížené snítky pažitky a splést se nemůžete ani s šikmo nakrájenou natí jarní cibulky.

Zdroj: Obložené chlebíčky

Bylinkové máslo podle Pohlreicha

Chcete-li si připravit bylinkové máslo podle Pohlreicha, bude vám stačit jen pár surovin.

Ingredience:

  • 200 g másla
  • kopr
  • lístky estragonu
  • rozmarýn
  • šalvěj
  • tymián

Postup:

Nejprve na drobno nasekejte rozmarýn, pak postupně přidejte zbytek bylinek a dobře je promíchejte. Smíchejte s povoleným máslem. Vzniklé bylinkové máslo upravte do tvaru válečku, zabalte do alobalu nebo potravinářské fólie a dejte vychladit do ledničky. Takto připravené máslo je vhodné použít na steaky, hamburgery, brambory, těstoviny, ale i jen tak namazat na obložený chleba.

Zdroj: Kuchařka na bylinkové máslo

Obložené chlebíčky pro pohoštění

Chlebíčky se podávají zejména při různých oslavách a setkáních s přáteli. Připravené chlebíčky nechte odležet, chraňte je pouze před oschnutím. Rozležením se provlhčí pečivo, přestane se drobit, zvláční a chutě se tak nějak lépe spojí.

Co je třeba:

  • základní surovinou je bílá veka (to je klasika) – v současné době se v této oblasti poměrně experimentuje a používají se i bagety (světlé i tmavé), housky, popřípadě jiné druhy pečiva

Další suroviny se volí dle toho, jaký chlebíček budete vyrábět. K tradičním surovinám patří:

  • vlašský salát, bramborový salát
  • uzeniny – šunka, debrecínka, uherák, herkules a další
  • vejce – vařené natvrdo
  • sýr – je možné použít různé druhy, od plátkového přes plísňový až po tavený
  • pomazánky – budapešťská, česneková, rybí atd.
  • kyselá okurka
  • zelenina – okurka, rajče, paprika

Fantazii se meze nekladou, hodí se i olivy, oříšky, majonéza a podobně.

Postup:

  • nejdříve nakrájíte veku (šířka plátků i velikost záleží na tom, jak velké a „tlusté“ chlebíčky chcete vyrábět)
  • poté ji potřete máslem či pomazánkou
  • následně začnete chlebíčky zdobit (suroviny se skládají vesměs vedle sebe, nikoliv na sebe)
Nejčastější kombinace:
  • veka + vlašský/bramborový salát + šunka + vejce + kyselá okurka
  • veka + budapešťská pomazánka + sýr + paprika (často nakládaná)
  • veka + máslo + suchý salám (uherák, herkules) + kyselá okurka/rajče
  • veka + hermelínová pomazánka + hermelín

Fantazii se meze nekladou, a tak záleží jen na vás, co na chlebíček dáte. Je třeba jen dávat pozor, aby se chutě vyloženě „netloukly“. Vyrobit chlebíček lze i tak, že se na každý konec položí rozdílné chuti. Prostředek pak může být neutrální.

Tip: Uzenina by měla být nakrájená na tenké plátky, poté se tvaruje do kornoutků.

Zde je několik inspirací z komerční sféry.

Zdroj: Obložené chlebíčky

Původ a historie tatarského bifteku

Historie tatarského bifteku, pochoutky ze syrového masa, sahá daleko. Do doby, kdy Attila zvaný Bič boží, král spojených (mongolsko-tureckých) kmenů Hunů, žijících ve třetím století před naším letopočtem na území dnešního Mongolska, vtrhl se svými hordami do Středomoří a západní Evropy. Attilovi muži rychlými nájezdy pokořovali obyvatelstvo dobytých území a vytvořili rozsáhlou říši se střediskem v dnešním Maďarsku. Válečníci ale potřebovali doplnit energii, kterou vydávali během své zběsilé celodenní jízdy v sedle koní. Nezbývalo než přizpůsobit tomu i jídelníček. Jedli tak hlavně syrové libové hovězí maso, které nakrájené na sousta uložili vždy ráno pod sedla. Maso pak bylo během dlouhé celodenní jízdy dobře naklepáno, aromatizováno a nasoleno potem koní. V době jídla k němu stačilo přidat už jenom trochu koření a bylo to. Právě při tatarských nájezdech do Evropy se recept dostal až k nám. Samotné slovo tatar, nebo původní „tartar“, má údajně kořeny v ustrašeném oznamování příchodu těchto životu nebezpečných nájezdníků. Jejich vpádu totiž vždy předcházel daleko slyšitelný a zřetelný zvuk podobný „trrrr trrrr“, který vydávaly nárazy četných koňských kopyt o zem. Brzy se tento zvuk stal varovným slovem, vyslovovaným už jako „tar-tar“.

Zdroj: Tatarský biftek

Historie tříd rostlin

Kvetoucí rostliny byly tradičně rozděleny do dvou hlavních skupin nebo tříd:

  • Jednoděložné rostliny (Liliopsida)
  • Dvouděložné rostliny (Magnoliopsida)

Pro většinu lidí je rozdělení do dvou tříd již samozřejmostí, učili se ho ve škole, je jasně srozumitelné, ale odborníky na botaniku není vždy toto dělení jednoznačně uznávané.

Jako první s dělením rostlin přišel cca 370 let před naším letopočtem Theoparastus. Toto dělení spočívalo v dělení rostlin na základě formy jejich růstu, tedy na stromy, byliny a vinné révy, tato klasifikace trvala až do roku 1600.

V roce 1682 John Ray publikoval dělení rostlin na jednoděložné a dvouděložné rostliny v podobě formálního taxonomického postavení. Tento systém byl propracován botanikem Antoinem Laurentem de Jussieu v roce 1789.

Zdroj: Jednoděložné rostliny

Historie dobrého provensálského koření

Provensálské koření je směs bylinek, ať už čerstvých, nebo sušených, které běžně rostou v Provence. Tato asi nejznámější a nejoblíbenější bylinková směs obvykle obsahuje rozmarýn, bazalku a tymián, někdy také majoránku, dobromysl, saturejku, estragon, v americké variantě se přidává i levandule. Přesné složení provensálského koření bylo definováno v roce 1970 obchodníky s kořením (například firma Ducros). Koření může být pro větší trvanlivost naloženo v oleji nebo v octě. Používá se zejména pro ochucení dušené zeleniny, grilovaného masa (kuřecího, králičího, jehněčího a skopového), ryb, omáčky, těstovin, sýrů, do hořčic, jídel z rajčat a tak dále. Provensálské koření se hodí na veškeré úpravy masitých i bezmasých pokrmů. Provensálské bylinky zjemní a zvýrazní chuť pomazánek připravených na máslovém, sýrovém či tvarohovém základu.

Zde můžete vidět cenu provensálského koření.

Zdroj: Provensálské koření

Historie chleba

První příprava chleba sahá mnoho let, spíše několik tisíců let do časů před naším letopočtem. V dřívějších dobách se lidé živili lovem a úpravou různé zvěři, tuto obživu později vystřídala úprava a zpracování obilovin a půdních plodin, které v dnešní moderní době nazýváme zemědělstvím. Společně s touto změnou přišla také první zmínka o výrobě chleba. Samozřejmě si ani zdaleka nemůžeme představit dnešní kynutý chléb doplněný různými semínky, kostkami uzenin a podobně. Ale vlastně už v těch dávných dobách se postupně výroba chleba zdokonalovala a upravovala dle daných možností, chutí a fantazie. A kam až celý tento vývoj dokráčel? Vlastně stále ještě kráčí. Dnes a denně na pultech v obchodech můžete vidět další a další nové druhy chleba z různých surovin a se spoustou přísad. Chléb si dnes pořídíte v každém obchodě s potravinami, ale možná právě vy dáváte přednost domácí výrobě a ozkoušeným či novým receptům...

Zdroj: Recept na chleba


Autoři obsahu

Mgr. Světluše Vinšová

Nina Vinšová

Mgr. Jana Válková

Gabriela Štummerová


ČeskéNápady

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP