OBRÁCENÉ PTÁČKY a nejen to vám přinášíme v tomto článku. Jedná se o pokrm připravovaný z hovězího plátku, do kterého se zabalí slanina, okurka, vejce a uzenina. Tudíž se jedná o malé závitky.
Jak dělají ptáčka Kluci v akci
Ingredience: 800 g hovězí roštěné (vysoký roštěnec), 4 lžičky plnotučné hořčice, 50 g špeku, 2 nožičky párku v jedlém střívku, 2 vejce, 1 velká sterilovaná okurka, 1 velká cibule, 100 ml oleje, instantní jíška na zahuštění šťávy
Technologický postup: Maso nakrájíme přes vlákno na plátky, naklepeme je do šíře, osolíme, opepříme a potřeme hořčicí. Okurky, vejce, párky, špek a cibuli pokrájíme na stejné čtvrtinové dílky a klademe na jednotlivé plátky masa. Dobře zavineme, popřípadě spíchneme párátkem. Na povrchu můžeme též osolit a opepřit. Do pekáčku vložíme cibuli, zalijeme olejem, navrch naskládáme natěsno ptáčky a dáme zapéct do maximálně rozehřáté trouby na 10 minut, pak zmírníme a dopékáme při 150 °C cca 45 minut, až je maso měkké. Během pečení poléváme vypečenou šťávou nebo podle potřeby podléváme horkou vodou. Když jsou závitky upečené, vyjmeme je z výpeku, který přivedeme k varu, orestujeme do zlatohněda, zalijeme trochou vody a zahustíme jíškou, dochutíme solí, pepřem a lžičkou hořčice. Ptáčky vložíme zpět do šťávy a prohřejeme.
V naší poradně s názvem BEZTRNÝ OSTRUŽINÍK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jan Parýzek, ing..
Prosím o radu. Kdy je nejvhodnější doba ke hřížení šlahounů. Hřížím matiční šlahouny, nové rostliny mi vzejdou, ale nechám si poradit. Jestli matiční šlahouny už letos nebo až druhý rok, kdy už budou mít plody.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník .
Nejvhodnější doba pro hřížení ostružin je na jaře a na podzim. Výsledky jarního hřížení můžeme oddělit ten samý rok na podzim. Ty podzimní až následující rok na jaře. K hřížení se používají jednoleté výhony.
K vegetativnímu množení ostružin můžete také použít i další postupy, které jsou vhodnější. Je to například množení kořenovými řízky. Vhodné části kořenů získáváme na podzim. U matečné rostliny odkryjeme z jedné strany kořeny, aby je bylo dobře vidět a ostrým nožem je od rostliny oddělíme. Řízky mají být dlouhé 8-10 cm a v průměru 8-10 mm. Horní konec seřízneme kolmo na osu řízku, spodní část mírně šikmo. Pracovat musíme pozorně. Řízek vysazený obráceně neroste. Řízky zakládáme přes zimu v mrazuprosté místnosti do písku s rašelinou. V dubnu je vysazujeme na záhony s lehčí kompostní zeminou. Na záhoně vyhloubíme rýžku asi 10 cm hlubokou, která má jednu stěnu kolmou. Na tuto stěnu stavíme řízky asi 10 cm od sebe, zasypeme zeminou a navršíme 3 cm vysoký hrůbek. Po výsadbě zalijeme, kypříme, odstraňujeme plevele a přihnojujeme. Řízky je nezbytné ošetřit stimulátorem růstu.
Ingredience: 4 plátky roštěné, 1 vejce natvrdo, 2 kyselé okurky, 1 větší párek, 4 malé špalíčky slaniny (dle chuti ještě slaninu na kostičky do omáčky), 1 malá cibule, 3 velké cibule, dijonská hořčice, čerstvě mletý černý pepř, sůl, 1 lžíce sádla, hovězí vývar
Technologický postup: Roštěnou naklepeme, každý plátek pomažeme dijonskou hořčicí, lehce osolíme a poklademe kouskem párku, čtvrtkou vejce natvrdo, čtvrtkou cibulky, půlkou okurky a špalíčkem slaniny. Uděláme závitky a převážeme je provázkem. Jednu velkou cibuli nakrájíme na kostičky a spolu se slaninou na kostičky a ptáčky dáme opéct na rozpálené sádlo. Zalijeme vařící vodou (nebo vývarem, máme-li) tak, aby závitky byly zality do poloviny. Opepříme, přidáme ještě lžíci dijonské hořčice a dusíme cca 1,5 hodiny, občas obracíme a podléváme. Zbylé dvě cibule nakrájíme na kostičky, dáme do kastrůlku s vodou a chvíli povaříme. Necháme vychladnout a rozmixujeme, ke konci dušení cibulí ptáčky podlijeme. Podáváme s rýží nebo knedlíkem.
Ve svém příspěvku INDIÁNEK RETRO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milada.
Dobry den, my, co jeste narozeni v praveku, si pamatujeme indianky s krupavou cukrovo kakaovou polevou. Mely sve kouzlo. Indianek jsme chytili obracene, prvni jsme snedli piskot /bufler/ a az potom jsme teprve z krupave krusty vylizovali hoodne pomalu snih, protoze, vetsinou jsme na 2 ks nemeli penize a nakonec jsme pokroupali onen obal indianku. Takove mlsani bychom si s indiankem poletym cokoladou nemohli dovolit, nebot by se nam rozmazl v ruce a vetsi cast upadla na zem. Ptam se :pamatujete nekdo jak se ta krusta delala?.
Hezky den a dekuji za recept
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kateřina.
Dříve se protahoval Indian ve fondanu, poleva co je i teď například na venečkach. Barvila se. Tehdy se tomu říkalo fondán, hmota se nahrivala , a poté se máčel do této hmoty. Nyní se dá fondán sice koupit i v supermarketu ale je to už něco jiného.
Technologický postup: Větší plátky masa naklepeme, osolíme, opepříme a potřeme hořčicí. Na každý plátek masa položíme plátek špeku, půlku oloupaného vejce, okurku a půlku (čtvrtku – dle velikosti) špekáčku nebo jinou měkkou uzeninu. Náplň pak v plátku masa dobře a pevně zabalíme, zpevníme provázkem. Na trošce oleje (můžeme také přidat uzený špek vyškvařený na kostičky) osmažíme pokrájenou cibuli, pak orestujeme ze všech stran i ptáčky. Vše zalijeme vývarem a za občasného otočení a podlití dusíme doměkka. Před koncem dušení můžeme do omáčky přidat nadrobno pokrájenou nebo nastrouhanou kyselou okurku. Ptáčky z vývaru vyjmeme a vývar zahustíme hladkou moukou rozmíchanou v trošce studené vody, necháme provařit a dle chuti případně ještě dochutíme solí, pepřem, hořčicí. Z ptáčků odstraníme nitě, rozkrojíme je a podáváme s omáčkou a přílohou, například s rýží, houskovými knedlíky.
Krmítko pro ptáčky ve stylu okrasná zahrada si můžete už hotové pořídit v obchodě, ale kdo má šikovné ruce a nějaké ty zbytky dřeva, zvládne si vyrobit originál. Krásný dřevěný kousek, který bude zahradě slušet. Nikdy krmítko nedávejte na místa, kam se snadno dostane kočka. Ideální místo je asi 1,5 m nad zemí, nejlépe na kůlu.
A co je potřeba vědět o pozemku, na němž bychom chtěli založit vinici?
Obecně lze říci, že réva se hodí do mírného a subtropického pásma. Více na sever je pro ni zima, v tropech nevyhovují dlouhé (půlroční) intervaly sucha a srážek. Také nadmořská výška je omezující faktor. Kvůli vhodným teplotním podmínkám v našich zeměpisných šířkách bychom měli vybrat pozemky do výšky 300 – 350 m nad mořem, pokud chceme dosáhnout přiměřené kvality sklizně. Určitě se dají najít vhodná místa pro pěstování révy i ve vyšší nadmořské výšce, je však nutno počítat s nižší dosažitelnou cukernatostí i s vyšším obsahem kyselin v hroznech.
Vinné révě se nejlépe daří na jižním svahu...
Určitě. Svahy orientované na jih jsou na naší polokouli těmi nejvýhřevnějšími polohami. Keře vysazené na západních svazích zůstávají dlouho orosené nebo mokré po srážkách, což vytváří vhodné podmínky pro rozvoj houbových chorob. Na východních svazích hrozí nebezpečí, že mladé letorosty budou poškozeny jarními mrazy, protože zde bývá velký rozdíl mezi denními a nočními teplotami. A svahy obrácené na sever bývají studené a pro pěstování révy se nehodí.
Stejně tak je potřebné uvědomit si rozdíly na jednotlivých částech svahu. Nahoře na kopci často povívá větřík, čímž se teploty snižují. Proto se na vrcholy svahů hodí odrůdy s kratší vegetační dobou. Dolní části svahu mívají hluboké, hlinitější půdy (vlivem dlouhodobé eroze), proto se hodí pro odrůdy s vysokou plodností, které mívají větší nároky na vodu. Někde se však na dolních svazích mohou občas vyskytovat přízemní mrazíky – tam je nutné vybírat odolnější odrůdy.
Která odrůda se osvědčila jako nejodolnější vůči mrazům?
Ryzlink rýnský.
Nejlepším místem na svahu je tedy jeho střední část...
Ano, zvláště pak, když je otočená k jihu. To jsou polohy ideální pro nejnáročnější odrůdy, jako je například Rulandské bílé, Rulandské šedé, Chardonnay, Tramín červený a další.
Říkáte, že hlinitější půdy se hodí pro vysoce plodné odrůdy. Jaké druhy půd vlastně révě vyhovují?
Z hlediska nároků na druhy a kvalitu půd je réva nenáročná; obecně je možné říci, že roste ve všech druzích půd s jedinou výjimkou – nedaří se jí v půdách přemokřených, které jsou studené a uhnívají v nich kořeny. Réva zkrátka nemá ráda „mokré nohy“. I když samozřejmě některé skupiny odrůd se trochu specializují na „své“ půdy. Jak jsem již uvedla, hlinitější půdy se hodí pro odrůdy, které přinášejí vysoké výnosy, ale zvláštní kvalita vín se od nich očekávat nedá.
Pro kvalitní odrůdy jsou nejvhodnější půdy kamenité nebo štěrkovité, které se během dne dobře prohřívají a ještě po západu slunce uvolňují nahromaděné tep
Půda je, jak známo, velmi složitý systém, kde každá část, ať už živá či neživá, má své místo a roli. Rytím může být tento křehký systém narušen a převrácen, například organismy, které mají raději více kyslíku, se najednou ocitnou mnohem hlouběji a hynou – uvádí se, že tak uhyne až 80 % mikroorganismů, tedy bakterií, hub a řas, které jsou důležité pro úrodnost půdy. Stejně to platí i obráceně pro organismy, které naopak žijí hlouběji a kyslík nebo sluneční záření jim škodí.
Také struktura půdy samozřejmě utrpí po rytí veliké šrámy. V půdě je systém kapilárních (tenkých) průduchů, které jsou důležité pro průnik vzduchu, vody či živin. Zatímco povrchové kypření pomáhá tomuto systému a potažmo rostlinám, kompletní zrytí tuto strukturu zcela naruší.
Doporučuje se tedy rýč nahradit rycími vidlemi. Půdu jimi prokypříme tak, že je zapichujeme postupně do půdy (v pásech vzdálených 10–15 cm od sebe) a pak se zapíchnutými vidlemi zahýbeme dopředu a dozadu. Tím se půda provzdušní a také bude snadněji přijímat vlhkost.
Vhodné terárium pro gekončíka nočního by mělo být zhruba 50 cm vysoké, 60 cm dlouhé a 50 cm široké. Pokud se rozhodnete chovat jich více, určitě budete potřebovat terárium větší. Vhodným podkladem do terária je písek, rašelina nebo lignocel. Dále přidáme různé kameny, kořeny s otvory jako úkryty, rozpůlené kokosy, obrácené květináče a jiné. V teráriu by měla být teplota kolem 25 stupňů, což zajistíme klasickou žárovkou. Zde si můžete prohlédnout různá terária a nechat se inspirovat k zařízení toho vlastního.
Vzorů, druhů a technik háčkování je celá řada a každý vzor má i jinou techniku háčkování.
Tuniské háčkování: Tuniské háčkování, rovněž nazývané afghánské či úpletové, se obvykle používá na těžší kusy, protože výsledná látka je pevnější než klasicky háčkovaná. Potřebujete dostatečně dlouhý háček se zarážkou na konci. Zejména delší háčky se skládají z násady a pružného provázku.
Filetové háčkování: Filetové háčkování se od ostatních druhů odlišuje svými vzory, které jsou založené na čtvercích. Základ vzoru tak tvoří síť. Vyplněné čtverečky se nazývají bloky, otevřené okénka. Existují i propracovanější oka – proužky a lacetky. Obrácené lacetky vytvářejí kosočtvercové tvary. Síťky mohou být různě velké. Až se naučíte pracovat se schématem, zjistíte, že si můžete za pomoci čtverečkového papíru snadno tvořit své vlastní krásné vzory. Při tvoření základního řetízku pamatujte, že potřebujete při střední velikosti sítě 3 řetízková oka na každý blok či okénko ve schématu plus 3 řetízková oka na obrácení.
Irské háčkování: Irské háčkování stejně jako filetové vzniklo ve snaze kopírovat šitou krajku. Má se za to, že tímto způsobem poprvé háčkovaly řeholnice, ty to pak naučily ženy v Irsku. Říká se mu tedy i „klášterní krajka“ nebo „krajka pro chudé“. Hlavním znakem je vzor z plastických motivů, většinou lístečků a kvítků, spojený otevřenou podkladovou sítí. Podklad se zhotovuje háčkováním řetízkových ok, která se spojí s uháčkovanými motivy. Někdy je podkladem hotová strojově vyrobená síť, na niž se motivy přišívají. Nejlepší jsou výrobky vytvořené výhradně háčkováním s podkladovou síťkou, která obsahuje i některá ozdobná oka, jako jsou pikotky a uzlíky.
Vlásenkové háčkování: Na vlásenkové háčkování, rovněž nazývané vlásenková krajka, potřebujete nastavitelný nástroj (vlásenku) a klasický háček. Vlásenky (vidlice, stávky) jsou tvořeny dvěma ocelovými pruty, které se vkládají do polohovatelného plastového nástavce. Používá se o něco menší háček než normálně a příze se protahuje smyčkami, které vytvoříme kolem zubů.
Postup: Vlásenkové háčkování začněte základním okem, které přeneste na pravou stranu vlásenky. Základní oko nechte otevřené. Dejte přízi za vlásenku a tu pak otočte ve směru hodinových ručiček. Vpíchněte háček zespodu do základního oka a protáhněte, takže na háčku budou dvě smyčky. Oviňte přízi a protáhněte dvěma smyčkami. Takto pokračujte, dokud vlásenku nezaplníte smyčkami, pak je na spodní straně vlásenky stáhněte a přidávejte další, dokud nedosáhnete požadované délky. Středovou část můžete rozšířit tím, že před otočením vlásenky uháčkujete více než jedno oko. Tyto díly pak lze spojit různými háčkovanými
Těsto si hezky odpočinulo a je připravené na další zpracovávání. Odkrojte si část těsta a na vále pomoučeném hladkou moukou ho vyválejte na tloušťku asi 5 mm. Doporučuji takto připravené těsto opatrně přenést na připravený pečicí papír a pak začít vykrajovat. Uděláte-li to obráceně, může se vám stát, že se jednotlivé tvary dílů zdeformují a pak se vám bude chaloupka hůře slepovat.
Tak zpět k vykrajování, začněte spodním, největším dílem, jak jsem již uvedla, tento díl můžete vykrajovat od oka, jeho rozměr by měl být asi 20 x 30 cm a vlastně vůbec to nemusí být ani obdélník, jen je důležité, aby se vám pak na něj chaloupka vešla.
Znovu si odkrojte díl těsta, vyválejte, přeneste na pečicí papír a vykrájejte 2x díl střechy, 2x boční díl, 2x přední díl, 1 dveře a 2x díl na komín. Zbylo-li vám těsto, vykrájejte si pomocí formiček například stromečky a sněhuláky, nemáte-li formičky, musíte si udělat své šablony.
Máte-li takto připravené jednotlivé díly chaloupky, předehřejte si troubu na 180 °C, dejte díly i s pečicím papírem na plech a upečte je. Doba pečení jednoho plechu bude asi 20 minut, ale raději si to pohlídejte, přeci jen každá trouba peče trochu jinak.
Až vyndáte plech z trouby, přendejte jednotlivé díly na mřížku a nechte vychladnout. Co musíte ale ještě stihnout, než díly vychladnou, je do předního a zadního dílu vyřezat okýnka a dveře. Kdybyste nechali díly vychladnout a chtěli to vykrajovat až později, dělalo by se vám to špatně, protože perníčky budou tvrdé, než se rozleží, a praskaly by vám. Komínové díly rozdělte na polovinu, takže vám vzniknou 4 kusy, do 2 kusů je potřeba vyříznout sklon střechy, abyste pak mohli komín umístit na vrchol střechy. Vyřízněte tedy na užší straně tvar obráceného písmene V. Nepovede-li se vám úplně přesně odhadnout daný sklon a vznikne-li vám mezi komínem a střechou malá mezera, nic se neděje, vše při zdobení zamaskujete.
Tento chléb potřebuje dostatečně dlouhý čas na kynutí, proto s jeho přípravou začněte s dostatečně dlouhým předstihem, ideální je večer si ho připravit a ráno upéct nebo obráceně, ráno zadělat a večer upéct.
Ingredience:
3 hrnky hladké mouky
1 hrnek žitné chlebové mouky
2 hrnky vlažné vody
1/2 balení sušeného droždí
1 lžíce soli
1 lžíce octa
1 lžička kmínu
sádlo nebo olej na vymazání formy
Postup:
Odměřte všechny suroviny, kromě vody, a dejte je do větší mísy, důkladně promíchejte vařečkou a na závěr přilijte 2 hrnky vlažné vody. Asi vás konzistence těsta překvapí, ale věřte, že vše je správně. Zakryjte utěrkou nebo igelitovým sáčkem a nechte na klidném místě 8 až 12 hodin kynout. Pokud necháte kynout déle, nic se nestane. Připravené těsto přelijte na vál předem dostatečně posypaný moukou, párkrát přeložte a nechte ještě alespoň 30 minut odležet. Mezitím si zahřejte troubu na 225 °C, do zahřáté trouby si dejte předehřát nádobu, ve které budete chleba péct. Buď to může být skleněná zapékací nádoba, nebo obyčejný hrnec. Odpočinuté těsto vytvarujte dle možností do bochánku a přendejte do vyhřáté nádoby, zakryjte pokličkou nebo alobalem a vraťte do vyhřáté trouby. Pečte na 225 °C asi 30 minut, poté odklopte, snižte teplotu maximálně na 200 °C a nechte ještě asi 30 minut péct, aby se utvořila krásná, křupavá kůrčička. Zkontrolujte, zda je chléb upečený, pak už můžete vyndávat a před konzumací nechat vystydnout.
Výrobci se předhánějí v ergonomickém tvaru držadel s pružným a neklouzavým obložením, z nichž jedno mívá integrovaný spínač v dosahu prstu. Výškové nastavení se provádí nejprve nahrubo aretační pákou, poté se doladí obvykle s přesností 0,1 mm točítkem šroubového mechanismu podle stupnice s noniem (pomocným měřítkem k určování desetin a menších zlomků dílků hlavního měřítka). Dražší frézky umožňují předprogramovat i několik pozic hloubky záběru pomocí revolverově otočných dorazů.
Na saních nechybí paralelní vodítka, do kterých lze nasadit kolík s hrotem, kolem něhož se frézka otáčí jako na bezpečném kružidlu. Poloměr kružnice je omezen délkou ramen vodítka. V příslušenství obvykle nechybí i prodlužovací tyče, umožňující jít s frézovaným kruhem či obloukem až do poloměru 85 cm.
Dobré kompaktní frézce v ceně od 3 000 do 5 000 Kč by neměla chybět jednoduchá aretace tlačítkem nebo páčkou, aby výměnu nástroje bylo možné provést prostým pootočením klíče, a rovněž průhledný ochranný štít kolem prostoru nástroje s hrdlem pro připojení odsávací hadice běžného vysavače. Vodicí sloupky kvůli hladkému, ale přesnému pohybu bývají chráněny pryžovými nebo plastovými manžetami. Přednost dejte frézkám s výměnnou kabelovou zástrčkou (takzvaný plug-it), která umožňuje pohotově měnit různě dlouhé přípojné kabely.
Některé frézky nabízejí i možnost osvětlení místa řezu integrovaným LED svítidlem. Značkové frézky (Bosch, Black&Decker, Narex, Metabo, Skil a jiné) pamatují na možnost upnutí frézky v obrácené poloze do univerzálního pracovního stolu sloužícího i pro kotoučové a přímočaré pily. Na nástroji vyčnívajícím z jeho pracovní roviny vzhůru pak lze kreativně opracovávat menší kusy dřeva a materiálů (například samorostů), které udržíme v rukou.
Kvalita výsledku frézování horní frézkou hodně závisí nejen na kvalitě horní frézky a frézy samotné, ale i na směru frézování. Některé studie upozorňují na lepší jakost obrobené plochy při sousledném frézování v porovnání s frézováním nesousledným. Rozdíl ve výšce kinematických nerovností u obou způsobů je však tak malý, že je z praktického hlediska zanedbatelný. Pro jakost obrobené plochy jsou ale rozhodující vytrhané svazky vláken. Při sousledném frézování je tříska na počátku záběru podepřena obrobkem a záběr se dokončuje při malé tloušťce třísky. Proto lze u tupějších nástrojů očekávat menší vytrhání povrchu obrobku, značně však přitom záleží na průběhu dřevních vláken.
Sousledné frézování má také vážné nevýhody, které brání jeho rozšíření. Je to především odlišné působení řezných sil, kdy dochází ke „vtahování“ nástroje do řezu (záporná podávací sí
Voskovka má ráda dostatek slunečních paprsků, proto je vhodné umístit květináč s touto rostlinou na okno obrácené k jihu. Dařit se jí bude i na oknech orientovaných na východ, jihovýchod nebo jihozápad. Neměla by být ovšem na přímém slunci, protože jí mohou listy začít žloutnout nebo se pálit. Tuto rostlinu můžeme i letnit.
Pro pěstování voskovek je vhodná normální pokojová teplota pohybující se kolem 25 °C (maximálně však 28 °C). V zimě by neměla teplota klesnout pod 15 °C.
Pěstební substrát by se měl skládat z lehké drnovky, listovky, rašelinového substrátu, humusu a písku, vše ve stejném poměru. Substrát si můžeme namíchat sami nebo jej zakoupit již předpřipravený. K dostání je v každém větším zahradnictví.
Voskovku pravidelně zaléváme měkkou, odstátou vodou pokojové teploty. V pěstební nádobě by měla být dobrá drenáž, zabráníme tak přemokření a následnému uhnívání kořenů rostliny. Svědčí jí také pravidelné rosení listů, avšak květy nerosíme. Pěstujeme-li voskovku při nízké teplotě, omezíme i zálivku. Málo nebo naopak mnoho vody způsobuje poruchy v růstu rostliny. Od března do září rostlinu přihnojujeme 1x za 14 dní speciálními tekutými hnojivy pro pokojové rostliny, které zředíme s vodou.
Mladé rostliny přesazujeme každý rok, starší rostliny každé 2 až 3 roky. Na jaře lze rostlinu množit stonkovými řízky, které zakořeňují pro teplotě půdy okolo 20 °C.
Bělavé květy vytvářejí husté okolíky na krátkých ztloustlých postranních výhonech. Po odkvětu se nesmí odstranit, protože se na nich stále zakládají nové květy i v dalších letech. Nejbohatší květenství mají zejména starší rostliny. Při zakládání květů nesmíme rostlinu přemísťovat. Voskovky mohou dosáhnout velkého stáří. V zimě vyžadují světlo a chladno, jinak nezaloží poupata. Tato rostlina snese suchý vzduch a tvrdou vodu.
Receptů na slané palačinky s masem je celá řada. Níže najdete například recept s kuřecím a mletým masem.
Slané palačinky s kuřecím masem
Ingredience na palačinky: 0,5 litru polotučného mléka, 2 vejce velikosti M, 250 g hladké mouky, špetka soli, olej na smažení
Ingredience na náplň: 300 g kuřecích prsou, 1 zavařené lečo (ne zmražené; cca 700 g), 1 cibule, 2 vejce, 100 ml smetany na vaření, 150 g nastrouhaného tvrdého sýra, sůl, pepř, olej
Postup: Nejprve usmažíme palačinky. Můžete použít klasické palačinkové těsto nebo můžete zvolit i žitné, pohankové či jakékoliv jiné těsto. Všechny jmenované ingredience s výjimkou oleje důkladně smícháme do tekutého těsta, ve kterém nejsou žádné hrudky. Na sporáku řádně rozehřejeme pánev. Jakmile je pánev rozehřátá, mašlovačkou na ni naneseme tenkou vrstvu oleje. Ve chvíli, kdy má olej tu správnou teplotu, vlijeme do pánve pomocí naběračky dostatečné množství těsta, které nám vytvoří krásnou palačinku ve tvaru dokonalého kruhu. Poté, co je dozlatova osmažena první strana, obrátíme palačinku pomocí naběračky na druhou stranu, a také ji smažíme dozlatova. Hotovou palačinku přendáme na talíř, ideálně zakryjeme poklopem, aby nám příliš rychle nechladla. Celý postup opakujeme s každým dalším kusem, než nám nezbude žádné těsto.
S přípravou náplně začneme tak, že necháme v pánvi na oleji orestovat nadrobno nakrájenou cibulku. Jakmile je orestovaná, vložíme do pánve na nudličky nakrájená kuřecí prsa (osolená a opepřená) a opečeme je. Ve chvíli kdy jsou nudličky hotové, přilijeme lečo a necháme ho pár minut povařit. Na závěr do směsi rozklepneme jedno vejce a důkladně ho do ní zamícháme. Podle potřeby vše ještě osolíme a opepříme. Náplň rozdělíme rovnoměrně na palačinky, které poté zarolujeme a vedle sebe naskládáme do vymaštěné zapékací mísy. Vše zalijeme vejcem rozšlehaným ve smetaně a posypeme nastrouhaným sýrem. Nakonec vložíme do trouby předehřáté na 180 °C a pečeme, dokud nezačne sýr tvořit zlatavou krustu. Hotové palačinky s kuřecím masem ihned podáváme.
Slané palačinky s mletým masem
Ingredience na palačinky: 0,5 l mléka, 300 g hladké mouky, 3 vejce, 2 g soli, olej na smažení
Ingredience na náplň: 25 g tuku, 20 g cibule, 300 g rajčat, 100 g mletého masa, sůl, černý pepř, sladká paprika, zelená petrželka
Ingredience na zálivku: trocha mléka a mouky, 1 vejce
Ingredience na posypání: slaný sýr (například balkánský)
Postup: Připravíme si směs na náplň do palačinek. Do studeného tuku s trochou vody a soli přidáme nadrobno nakrájenou cibuli a podusíme
Filetové háčkování se od ostatních druhů krajky odlišuje svými vzory, které jsou založené na čtvercích. Základ vzoru tvoří síť. Vyplněné čtverečky se nazývají bloky, otevřené okénka. Existují i propracovanější oka – proužky a lacetky. Obrácené lacetky vytvářejí kosočtvercové tvary. Síťky mohou být různě velké. Až se naučíte pracovat se schématem, zjistíte, že si můžete za pomoci čtverečkového papíru snadno tvořit své vlastní krásné vzory dle předlohy.
Technologický postup: Mušle vyperte ve slané vodě a zbavte je vláken a nečistot. Jsou-li mušle špatné (buď se samy otevřely, nebo páchnou), vyhoďte je! Cibuli rozkrojte, oloupejte a nakrájejte na tenké plátky, mrkev a celer na nudličky a česnek na plátky. Do kastrolu nalijte víno, přidejte směs krájené zeleniny a mušle. Osolte, přidejte koření a pod pokličkou přiveďte do varu na prudkém ohni. Asi po dvou minutách mušle prohoďte tak, aby se ty, které byly vespod, přesunuly nahoru a obráceně. Po dalších dvou minutách, když už jsou všechny mušle otevřené, přidejte na kostičky nakrájená rajčata, jemně nakrájenou petrželku a smetanu. Ještě asi minutu nechte podusit. Přílohou může být bílé pečivo, rozpečená česneková bageta, ale nejlepší jsou nadvakrát smažené belgické pommes frites, třeba i s majonézou.
Při použití této metody, můžete extrahovat esenciální oleje z rostlin, které když promnete mezi prsty tak voní. Skvělé jsou například okvětní lístky růže, rozmarýn, jehličí, máta, grapefruit, levandule nebo pačuli. Neočekávejte, že získáte velké množství oleje. V rostlinách ho je opravdu jen malinko a proto budete potřebovat na pár kapek několik kilo rostlinného materiálu. Podívejte se, co budete k domácí výrobě potřebovat.
Bude potřeba:
velký hrnec s pokličkou
destilovaná voda
dostatečné množství čerstvého rostlinného materiálu, aby zaplnil hrnec do poloviny - alespoň 3 až 4 kilogramy, nasekané rostlinné hmoty
čas
Recept na výrobu
Umístěte rostlinný materiál do velkého hrnce a zalijte ho destilovanou vodou. Voda by neměla naplnit více než ¾ objemu celého hrnce, zelená hmota pak ½ hrnce. Hrnec zakryjte obrácenou pokličkou. Když je poklička na hrnci obráceně - vypouknutím dolů, tak to umožní, aby všechna pára, která se tvoří a kondenzuje na pokličce mohla padat zpět do hrnce. Pokud nemáte pokličku, můžete použít nějakou desku. Hrnec postavte na plotnu a zapněte ji na nejvyšší stupeň dokud nebude voda horká. Jakmile je voda teplá, stáhněte výkon plotny dolů na nízkou úroveň a duste při 60°C po dobu 3-4 hodin.
Až bude rostlinný materiál rozvařený a usazený dole, tak to vypněte a nechte vychladnout. Když to trochu vychladne, tak celý hrnec umístěte do chladničky. Pokud je váš hrnec moc velký a do ledničky se nevejde, můžete přelít tekutinu do jiné menší nádoby. V lednici to nechte přes noc.
Na druhý den to vytáhněte z chladničky. Měli byste vidět tenkou vrstvu oleje, která se vytvoří na hladině a bude tuhá po ochlazení. To je éterický olej - vaše domácí silice! Opatrně ho odeberte z vody. Pracujte rychle než to začne rychle tát!
Nasbíraný ztuhlý olej dejte do lahvičky. Asi se vám nepodaří vyjmout jen olej bez vody, takže v lahvičce může být malé množství vody na dně. Když lahvičku jemně zahřejete, tak se voda vypaří a zůstane jen esenciální olej. Nezahřívejte olej příliš dlouho, jinak může ztratit svou účinnost.
Svojí vlastní domácí vonnou silici můžete skladovat v uzavřené barevné skleněné nádobě v temnu a chladu.
