Informace od profesionálů

MENU

  

CHOROBY

  

PĚSTOVÁNÍ

  

ŠKŮDCI

  

RECEPTY

  
Téma

OCHUCENÍ TATARSKÉHO BIFTEKU

OBSAH

Původ a historie tatarského bifteku

Historie tatarského bifteku, pochoutky ze syrového masa, sahá daleko. Do doby, kdy Attila zvaný Bič boží, král spojených (mongolsko-tureckých) kmenů Hunů, žijících ve třetím století před naším letopočtem na území dnešního Mongolska, vtrhl se svými hordami do Středomoří a západní Evropy. Attilovi muži rychlými nájezdy pokořovali obyvatelstvo dobytých území a vytvořili rozsáhlou říši se střediskem v dnešním Maďarsku. Válečníci ale potřebovali doplnit energii, kterou vydávali během své zběsilé celodenní jízdy v sedle koní. Nezbývalo než přizpůsobit tomu i jídelníček. Jedli tak hlavně syrové libové hovězí maso, které nakrájené na sousta uložili vždy ráno pod sedla. Maso pak bylo během dlouhé celodenní jízdy dobře naklepáno, aromatizováno a nasoleno potem koní. V době jídla k němu stačilo přidat už jenom trochu koření a bylo to. Právě při tatarských nájezdech do Evropy se recept dostal až k nám. Samotné slovo tatar, nebo původní „tartar“, má údajně kořeny v ustrašeném oznamování příchodu těchto životu nebezpečných nájezdníků. Jejich vpádu totiž vždy předcházel daleko slyšitelný a zřetelný zvuk podobný „trrrr trrrr“, který vydávaly nárazy četných koňských kopyt o zem. Brzy se tento zvuk stal varovným slovem, vyslovovaným už jako „tar-tar“.

Zdroj: Tatarský biftek

Syrová červená řepa s jogurtem

Ingredience: 1 syrová červená řepa, 3 stroužky česneku, 1 bílý jogurt, sůl, pepř

Postup: Syrovou řepu najemno nastrouháme, přidáme utřený česnek, 1 bílý jogurt bez ochucení, sůl a pepř. Ihned podáváme.

Zdroj: Recepty s červenou řepou

Česnekový prášek

Česnekový prášek je vhodnou alternativou k čerstvému česneku. Stačí, když použijte 1/2 čajové lžičky, namísto 2 stroužků čerstvého česneku. Prášek z česneku můžete použít k ochucení polévek, masa a zeleninových pokrmů, respektive všude tam, kde byste použili čerstvý česnek. Zde je vidět nejlevnější cena, za kterou se dá česnekový prášek koupit.

Česnekový prášek se dá vyrobit i doma, pokud máte elektrickou sušírnu ovoce. Sem dejte oloupané a podélně rozkrojené stroužky česneku na několik hodin schnout. Česnekovou sušinu pak nastrouhejte na jemném struhadle.

Zdroj: Sklizeň, sušení a skladování česneku

Slíďák tatarský – Lycosa singoriensis

Jedná se o pavouka z čeledi slíďákovití. Slíďák tatarský je společně s některými sklípkany považován za největšího pavouka evropského kontinentu. Jeho samičky dorůstají do úctyhodné délky 3,5 cm (s nohama až 7 cm). Jeho kousnutí není nebezpečnější než bodnutí včelou.

Samci slíďáka tatarského dosahují dospělosti až po roce a půl, nápadně větší samice dokonce o rok později. Obě pohlaví dospívají koncem léta, kdy dochází ke kopulaci. Samci většinou krátce poté hynou. Samice skladuje přes zimu sperma ve svých zásobních váčcích a na jaře klade kulovitý kokon obalený pavučinou, který stejně jako jiní slíďáci nosí připředený ke svým snovacím bradavkám na zadečku. Samice se může dožít až 7 let, čímž se řadí mezi nejdéle žijící araneomorfní pavouky vůbec.

Po vylíhnutí a opuštění kokonu se mláďata na krátkou dobu nechají vozit na matčině hřbetě. Po osamostatnění je můžeme za slunných dnů spatřit volně pobíhat po povrchu holé půdy, kde slídí po kořisti. Tato životní fáze však netrvá dlouho.

Starší jedinci slíďáka tatarského totiž přes den vedou skrytý život v norách a na lov se vydávají v noci. Tehdy lze spatřit tvory pobíhající na povrchu půdy a skokem lovící noční motýly a jiné členovce, posedávající na vegetaci. Po lovu pavouci opět zalézají do svých doupat. Ta jsou tvořena svislou norou vypředenou pavučinou. Obvyklá hloubka nor dospělých samic je 10 až 20 cm, lze ale nalézt i nory hlubší. Nejlépe se slíďákům hloubí v písčitém substrátu, v kompaktní půdě si vytvářejí nory spíše upravením puklin.

Přední část hlavohrudi s klepítky a makadly je pokryta zářivě žlutooranžovými chlupy, navrchu je pavouk hnědočerný a posetý šedivými skvrnami. Má poměrně krátké nohy, které jsou uzpůsobeny k životu pod zemí. Na nohách se střídají černé a bílé pruhy.

Zdroj: Pavouci

Kulajda ze sušených hub

Ingredience: 2 hrsti sušených hub, 1 cibule, 1,5 l vody, 5 brambor, sůl, 1 smetana ke šlehání, 1 zakysaná smetana, 2 lžíce hladké mouky, kmín, 1 vejce, kopr na ochucení

Postup: Sušené houby namočte přes noc do vody, druhý den je dolijte 1 litrem vody, osolte, přidejte kmín a vařte do změknutí. Poté přidejte na kostičky nakrájené brambory a vařte do změknutí. Ve smetaně ke šlehání rozšlehejte mouku, vlijte ji do polévky a povařte. Poté přidejte zakysanou smetanu, prohřejte a ochuťte koprem. Nakonec rozklepněte do kulajdy vejce a velmi rychle rozmíchejte, tak aby se vejce srazila.

Zdroj: Polévka kulajda

César salát podle Pohlreicha

Ingredience: 2 hlávky římského salátu, 2 kusy kuřecích prsou, olivový olej (na opečení masa), sůl, pepř, 1/2 bagety (na krutony), 1 hrst hoblinek parmezánu (na ozdobu), 4 stroužky česneku (na ochucení krutonů).

Ingredience na zálivku: 2 žloutky, 1 citron (použijeme jen šťávu), 2 kusy ančoviček (nebo filátek sardele), 2─3 lžičky dijonské hořčice, 1 lžička worcesterské (worcesterové) omáčky, 150 ml olivového oleje, 1 lžička strouhaného parmezánu.

Postup: Salát buď nakrájíme, nebo natrháme na středně velké kousky do salátové mísy. Suroviny na zálivku (mající ideálně pokojovou teplotu) smícháme a ručním šlehačem nebo mixérem šleháme tak dlouho, dokud nemá zálivka hustší konzistenci (aby kousky salátu dobře obalila a ochutila). Na pánvi přidáme do oleje stroužky česneku (kvůli ochucení oleje). Česnek vyjmeme a přihodíme kostičky z čerstvé bagety, které necháme opéct dozlatova. Po vyjmutí krutonů dáme do téže pánve na tenké plátky (nebo kostičky) nakrájené kuřecí maso, které jsme předtím osolili a opepřili. Salát smícháme těsně před podáváním se zálivkou, poté přidáme kousky kuřecího masa a dáme na talíře. Talíře nakonec ozdobíme hoblinkami parmezánu a krutonky.

Zdroj: Zeleninový César salát

Zdravá sýrová omáčka s nivou

Tento recept je jeden z fitness receptů.

Ingredience: 2 pórky, 100 g nivy, 100 g mozzarelly, 200 g žampionů, 1 cibule, česnek dle chuti, oregano, bazalka, sůl (se solí opatrně, niva je slaná sama o sobě) pepř, koření dle potřeby, olivový olej, 1 dl mléka

Postup: Na vodě či olivovém oleji necháme osmahnout cibulku a pórek, přidáme nadrobno nakrájené omyté žampiony, nivu a mozzarellu a necháme sýry rozpustit. Vše poté zalijeme mlékem a necháme povařit. Můžeme k zahuštění použít bramborový škrob. K ochucení použijeme koření dle své chuti, případně česnek. Hotovou omáčkou pak přelijeme těstoviny.

Zdroj: Sýrová omáčka s Nivou

Rozmarýn jako koření v kuchyni

Aromatický rozmarýn se využívá při přípravě masových jídel, která výborně dochutí. Ať už je to skopové, ryby nebo drůbež. Neexistovala by bez něho francouzská kuchyně. Je důležitou součástí provensálského koření. Výborně se hodí také na ochucení nádivek, marinád, sýrových a zeleninových pokrmů, přidat ho můžete do zapečených brambor nebo na pečené brambory, na pizzu, nic nezkazíte ani přidáním do těstovin. V malém množství ho můžete přisypat i do džemů a likérů, které tím získají neotřelou chuť. Ponořením snítky čerstvého rozmarýnu do oleje nebo octa získáte následně skvělé dochucovadlo zeleninových salátů. Vzhledem k jeho silnému aroma a nahořklé, kořenité chuti to ale s dávkováním nepřehánějte. Doporučená dávka je jedna lžička sušeného koření do pokrmu pro čtyři osoby. Ve větším množství může působit až opojně.

Zdroj: Rozmarýn

Salát César podle Pohlreicha

Ingredience: 2 hlávky římského salátu, 2 ks kuřecích prsou, olivový olej (na opečení masa), sůl a pepř, 1/2 bagety (na krutony), 1 hrst hoblinek parmazánu (na ozdobu), 4 stroužky česneku (na ochucení krutonů)

Ingredience na zálivku: 2 žloutky, 1 citron (jen šťávu), 2 ančovičky (nebo filátka sardele), 2–3 lžičky dijonské hořčice, 1 lžička worcesterové omáčky, 150 ml olivového oleje, 1 lžička strouhaného parmazánu

Postup: Zdeněk Pohlreich nejprve buď nakrájí, nebo natrhá římský salát na středně velké kousky do salátové mísy. Suroviny na zálivku, ideálně v pokojové teplotě, smíchá a ručním šlehačem nebo mixérem prošlehá tak, aby výsledná zálivka měla hustší konzistenci, aby kousky salátu dobře obalila a ochutila.

Na pánvi přidá do oleje stroužky česneku na ochucení. Česnek poté vyjme a přihodí kostičky z čerstvé bagety, které nechá dozlatova opéct. Do pánve po krutonech vloží osolené a opepřené kuřecí maso nakrájené na tenké plátky (nebo na kostičky).

Salát smíchá těsně před podáváním se zálivkou, poté přidá kousky kuřecího masa a vše vyskládá na talíře. Talíře nakonec ozdobí hoblinkami parmazánu a krutonky.

Tip od Pohlreicha: I když vám v restauracích budou servírovat různé variace tohoto salátu, právě pár kapek worcesterské omáčky spolu s ančovičkami/sardelkami dodá chuť typickou právě a jedině pro salát Caesar. Tento pikantní salát je velmi oblíbený v Kalifornii. Základem originálního receptu je římský salát, nikoliv ledový a podobně.

Zdroj: Salát césar

Medovina Elisa

Tato medovina se vyrábí netepelnou cestou a dozrává v hlubokých klimatizovaných sklepeních. Do medoviny není přidáván rafinovaný lih, obsah alkoholu vzniká pouze kvašením medu. Obsah alkoholu je zhruba 12%. Jedná se o klasickou hořkou či ochucenou medovinu tmavé barvy a výrazné chuti po medu. Je vhodná pro podávání za studena i zahřátá cca na 50 °C. Blahodárně působí na zažívací ústrojí.

Medovina Elisa se skládá z pitné vody, včelího medu, kyseliny vinné, selektovaných kvasinek, bylinného macerátu, konzervantu E202, kuléru E150.

Medovina Elisa se vyrábí v pěti možných příchutích. Základní hořká, bylinná či medová, je čistě přírodní bez ochucení, dále jsou to Hromčíkova cherry, skořicová, mandlová a ořechová, které jsou dochucovány přírodními ovocnými či ořechovými sirupy.

Na nabídku medoviny Elisa na internetových stránkách se můžete podívat zde: medovina Elisa - cena.

Zdroj: Medovina

Těstoviny se sušenými rajčaty a kuřecím masem

Ingredience: půl balíčku těstovin (mašliček), 150 g kuřecího masa (prsní nebo stehenní řízky), 1 balíček sýru mozzarella (100-150 g), asi 8 kousků sušených rajčat naložených v oleji, olivy (jak kdo má rád), 150 g tvrdého sýra na strouhání, koření k ochucení masa (na pizzu, grilovací, dle chuti), trochu olivového oleje

Postup: Dáme vařit těstoviny, mezitím na pánvičce osmahneme maso nakrájené na nudličky a předem promíchané s olivovým olejem a kořením (vhodné je koření od Antonína směs Italské těstoviny a Formaggio). Nakrájíme si mozzarellu na menší kostičky, olivy na kolečka, rajčata na malé kousky. Těstoviny scedíme, přimícháme maso, mozzarellu, olivy, rajčata promícháme a hned nasypeme do zapékací misky. Posypeme nahrubo rozstrouhaným sýrem a zapečeme, délka zapékání podle toho, jak kdo má rád. Recept je "rychlovka" určená pro dvě osoby.

Zdroj: Sušená rajčata – recepty na použití

Historie dobrého provensálského koření

Provensálské koření je směs bylinek, ať už čerstvých, nebo sušených, které běžně rostou v Provence. Tato asi nejznámější a nejoblíbenější bylinková směs obvykle obsahuje rozmarýn, bazalku a tymián, někdy také majoránku, dobromysl, saturejku, estragon, v americké variantě se přidává i levandule. Přesné složení provensálského koření bylo definováno v roce 1970 obchodníky s kořením (například firma Ducros). Koření může být pro větší trvanlivost naloženo v oleji nebo v octě. Používá se zejména pro ochucení dušené zeleniny, grilovaného masa (kuřecího, králičího, jehněčího a skopového), ryb, omáčky, těstovin, sýrů, do hořčic, jídel z rajčat a tak dále. Provensálské koření se hodí na veškeré úpravy masitých i bezmasých pokrmů. Provensálské bylinky zjemní a zvýrazní chuť pomazánek připravených na máslovém, sýrovém či tvarohovém základu.

Zde můžete vidět cenu provensálského koření.

Zdroj: Provensálské koření

Jak stříhat rozmarýn

Zastřihování rozmarýnu můžeme provádět celý rok. Rozmarýnový keřík můžete tvarovat dle vlastní fantazie. Prořezávání není pro zdraví rostliny nezbytné, ale keře rozmarýnu mají tendenci narůst celkem velké a zabírat hodně místa na zahradě. Každé jaro přistřihněte větvičky o několik centimetrů, abyste jim pomohli udržet si tvar. Jeho vonící úzké listy propůjčují svou vůni masovým jídlům (jehněčí, vepřové, kuřecí, telecí), omáčkám i polévkám. Větvičky rozmarýnu uchováme na chladném, suchém místě. Rozmarýn můžeme také zmrazit a skladovat v mrazáku, uchovat v octě nebo použít k ochucení oleje a výborného másla. Moderní studie prokázaly blahodárné účinky rozmarýnu například při trávení, vylučování žluči a moči, je účinný také při nadýmání nebo nízkém krevním tlaku. Má antibakteriální i antimykotické účinky, podněcuje aktivitu centrálního nervového systému, dýchacích cest, rozmarýnový olej stimuluje krevní oběh pokožky, působí proti křečím, a dokonce předchází rozvoji některých typů rakoviny. Je třeba ale dávat pozor, protože konzumace velkého množství rozmarýnu může zdraví naopak škodit.

Zdroj: Rozmarýn v truhlíku s tymiánem

Sirup ze smrkových výhonků

Užíváme jako prevenci i na léčbu kašle, a to 1 lžíci každé ráno nebo k ochucení čaje či nápoje. Sirup má velmi příjemnou chuť, kterou ocení i děti.

Mladé smrkové výhonky sbíráme v dubnu až květnu, dobře je umyjeme, necháme okapat. Plníme velkou 5litrovou láhev tak, že vložíme vrstvu výhonků asi 5 cm vysokou, prosypeme ji třtinovým cukrem, položíme 2 kolečka citronu a opakujeme, dokud není láhev plná. Jemně přitlačíme. Láhev převážeme celofánem a postavíme na okno na slunné místo. Necháme stát 2 až 3 týdny. Začne se tvořit hustá šťáva, kterou pak přes plátýnko přecedíme, slijeme do láhví a uložíme na chladné místo.

Trochu jiný recept z mladých smrkových výhonků se připravuje tak, že se v 500 ml vody krátce povaří 1 kg čerstvých jehliček, poté se odstaví, zakryje a nechá 1 až 2 hodiny luhovat. Následně se přecedí a doplní vodou do objemu 1 litru. Přidá se 1 kg želírovacího cukru, znovu povaří a plní do sklenic. Vzniklou směs používáme jako sladidlo, mažeme na chleba, přidáváme do čajů proti kašli a nachlazení. K celkovému posílení organismu se užívá 1 čajová lžička denně.

V některých obchodech se zdravou výživou nebo na internetu se dá smrkový sirup koupit.

Zdroj: Likér ze smrkových výhonků

Hovězí biftek podle Pohlreicha

Ingredience: 1 kg dobře očištěné svíčkové nebo 6 bifteků (každý o váze zhruba 150 g), 6 plátků slaniny nebo pancetty, 550 ml suchého červeného vína, 2 nakrájené šalotky, 1 nakrájený řapík celeru, 1 nakrájenou mrkev, 2 oloupané a utřené stroužky česneku, 2 bobkové listy, 2 snítky čerstvého tymiánu nebo postačí špetka sušeného, 70 ml extra panenského olivového oleje, trocha ginu, hrubá sůl, špetka čerstvě namletého černého pepře, 35 g másla, šalotková omáčka

Postup: Plátky svíčkové nebo bifteky oviňte proužkem slaniny a zavažte je kuchyňským provázkem. Víno nalijte do misky a k němu přidejte pokrájenou šalotku, celer, mrkev, česnek, bobkový list a tymián. Do steaků po obou stranách vetřete olej a dejte je do zapékací mísy. Zalijte maso nejprve směsí zeleniny s vínem a poté ginem. Zbytek oleje nalijte na maso, přikryjte je mikrotenovou fólií a na 2–4 hodiny je nechte marinovat v lednici. Během této doby nezapomeňte steaky několikrát otočit. Připravte gril k přímému grilování a rozpalte ho na vysokou teplotu. Okartáčujte rošt a potřete ho olejem. Vyndejte maso z marinády a osušte ho papírovou utěrkou. Steaky z obou stran osolte, opepřete a dejte na rozpálený rošt. Grilujte je 4 až 5 minut, pokud je chcete mít propečené medium. Kleštěmi obraťte steaky i na výšku, aby se také slanina opekla dokřupava. Hotové bifteky servírujte do nízké mísy, potřete je máslem a nechte 3 až 5 minut v klidu a stáhněte z nich provázky.

Počítejte s dobou přípravy 40 minut, bifteky budou potřebovat přímý vysoký žár 250–320 °C. Nezapomeňte na kuchyňský provázek, usnadní vám přípravu.

Doporučení

Pokud nemáte rádi hamburgery, kupte si klasický steak z roštěnce, aby byl minimálně dva a půl centimetru vysoký a odležený. V hmoždíři připravte marinádu z kvalitního olivového oleje, rozmarýnu, oregana a tymiánu a touto báječnou zelenou pastou potřete plátky masa. Mezitím, co se hovězí marinuje, opečte větvičku rajčat, kterou smíchejte v míse s pastou z česneku a oleje z pánve, okořeňte pepřem a sekanou petrželí.

Zdroj: Mleté maso na grilu

Máta druhy

Máta vodní (Mentha aquatica) – jejím domovem se stala Evropa, Asie i Afrika. Bylina vytvářející výběžky dosahuje výšky 20–60 cm, má vejčité až elipsovité listy tmavě zelené barvy, která občas přechází do červenohnědé. Od června do října můžeme vidět její květenství v podobě hustých kulatých hlavic světle fialové až růžovofialové barvy. Máta vodní rychle roste, proto je třeba jí pravidelně zastřihovat výběžky.

Máta peprná (Mentha piperita) – rostliny rodu máty se snadno kříží a máta peprná je kříženec máty vodní a máty klasnaté nebo máty zahradní. V Evropě se s úspěchem používá už nejméně 1 000 let. Slouží k ochucení likérů, jako je Chartreuse a Créme de Menthe, a hojně se pěstuje k výrobě oleje. Máta je výborný lék na zažívání a na látkovou výměnu, její olej je vhodný při respiračních obtížích a na kožní onemocnění. Má znamenité účinky v chladivých lécích na bolest a na některé typy bolestí hlavy a migrén.

Máta rolní (Mentha arvensis) – vytrvalá aromatická rostlina dorůstající výšky 10–50 cm. Má plazivé podzemní výběžky, přímou nebo na bázi vystoupavou lodyhu, odspodu větvenou. Listy jsou řapíkaté, vstřícné, křižmostojné, vejčité. Květenství je lichopřeslen vyrůstající v paždí horních listů, květy jsou drobné, světle růžové. Plody jsou tvrdky umístěné na dně kalichu. Rostlina kvete od července do září. Roste v polích, zahradách, na březích rybníků, na cestách, ve vlhkých hlinitých půdách, na slunci nebo v polostínu. Nemá pěstitelský ani hospodářský význam.

Zdroj: Máta peprná


Autoři obsahu

Mgr. Světluše Vinšová

Mgr. Michal Vinš

Ing. Romana Šebková

Nina Vinšová


ČeskéNápady

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP