Zkvašený med je med znehodnocený kvasným procesem. Aby mohl v medu započít kvasný proces, musí být v medu zvýšený obsah vody.
Bílý včelí med
Jako bílý včelí med je označován pastovaný med, který je někdy také označován jako šlehaný med, protože jeho barva je bílá nebo světle žlutá.
Pastovaný med je v principu zkrystalizovaný med, který byl během krystalizace míchán, takže se nemohly vytvořit velké krystaly tvořící tuhost medu. Je plnohodnotný stejně jako původní tekutý med, jeho výhodou je, že se již neroztéká, z namazaného chleba nekape, a proto mu řada spotřebitelů dává přednost. Někdy je tento med nazýván šlehaný.
Pro někoho je lepší, když včelař med ihned po vytočení z plástů pastuje, tedy speciálním postupem upraví do jemné, krémovité konzistence. V takto upraveném medu jsou zachovány všechny hodnotné látky, je měkký, snadno se roztírá, a přitom na rozdíl od tekutého medu při nabírání nekape a nestéká. Krémovité konzistence se dosahuje tím, že se zabrání tvorbě velkých, navzájem spojených krystalů medu – krystalky jsou jemné, nespojené. Pastový med má stejnoměrnou konzistenci, je téměř bílý, nebo mírně nažloutlý. Pravlastí krémového medu jsou USA a Kanada, kde je právě tento med spotřebiteli nejvíce žádán, a to nejen pro jeho konzistenci, ale i pro světlou barvu!
Je několik možností, jak dobře pastovat med, ale u medů, které obsahují větší množství řepkového medu, to jde velmi snadno – ten nejjednodušší způsob je zároveň ten nejlepší. Med se ponechá ve větší nádobě a pravidelně se míchá nerezovou míchačkou. Při nízkých teplotách se musí míchání opakovat několikrát denně, při vyšších teplotách stačí med promíchat jednou za den nebo i obden. Med se míchá, dokud to jde. Poté se uskladní, a až přijde jeho čas, plní se do sklenic. Pastový med dobře teče už při teplotách kolem 30 °C, což je teplota, při níž nehrozí poškození medu teplem. Na otázku: Jak dlouho se pastuje med? Je odpověď velmi složitá, protože se musí míchat až do úplného zhoustnutí.
Přirozenou vlastností většiny květových medů je krystalizace. Ta je způsobena určitým poměrem jednoduchých cukrů v medu a v žádném případě nesnižuje jakost medu (naopak je signálem, že med nebyl zahříván na příliš vysokou teplotu). Krystalizace však může být nepříjemná, pokud je med příliš tvrdý a špatně se dobývá ze sklenice. Při přirozené krystalizaci se také často oddělí z medu tekutá vrstvička s vyšším obsahem vody, která může začít kvasit. Takový med nezbývá než opatrně „ztekutit“ zahřátím, přičemž teplota by neměla přesáhnou 45 °C, při vyšší teplotě dochází ke zničení biologicky hodnotných látek v medu.
Přehřátý med je med, který prošel vysokou teplotou, například při neopatrném zkapalňování. Vyznačuje se tím, že jeho opětná krystalizace proběhne často až po dlouhé době nebo vůbec. Cenné látky takového medu však byly zničeny, a proto má hodnotu pouhého sladidla a kvalita takového to medu není žádná.
V naší poradně s názvem ZKVAŠENÝ MED se k tomuto tématu vyjádřil uživatel J.Hrdličková.
Zapomenuté 1 kg medu skladované při pokojové teplotě mi ve sklenici zkvasilo.
Ráda bych se dověděla, jak je to možné a jestli se dá z medu ještě něco udělat, kromě vyhození. Med není hořký nebo nakyslý, ale nechutná medově.
Děkuji všem ochotným za odpověď.
Hrdličková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Pravý včelí med nikdy nezkvasí. Zkvasit může jen med, do kterého byly přidány různé příměsi, jako například cukr, špinavá voda nebo další levné náhražky, kterými se med pančuje, aby ho bylo víc za míň peněz. Zkvašený med již není možné bezpečně použít a ani ho vrátit do původního stavu. Kupte si raději med čerstvý nejlépe přímo od včelaře.
Ve většině případů není zkvašení medu vaše vina, ale způsobí ho samotné včely. Někdy je však opravdu na vině nepozorný včelař. Včely přinášejí do úlu nektar s obsahem 60–70 % vody a postupně ho zahušťují. V ideálním případě by objem vody v medu neměl přesáhnout hranici 18 %. Někdy to ovšem včely nestihnou a med zavíčkují, často v období, kdy je delší dobu vysoká vzdušná vlhkost. Pokud je pak včelař netrpělivý či nezkušený, snadno může med s vyšším obsahem vody vytočit a prodávat, což způsobuje, že med může následně kvasit.
Med může kvasit, zkvašený med poznáte na první pohled. Když otevřete sklenici, první, co ucítíte místo nasládlé vůně medu, bude nepříjemný štiplavý zápach, charakteristický právě pro kvasící med. Takovýto med je někdy nazýván jako skvasený a nebo zkvašený. Hladina medu je pak pokrytá tenkou řídkou vrstvou. V takovém medu už nastal kvasný proces. Pokud byste si toho snad nevšimli před konzumací, věřte, že byste to poznali nejpozději v okamžiku, kdy byste med poprvé vložili do úst – je nakyslý.
Když med kvasí nebo je již zkvašený, je to nezvratný proces, který nelze zastavit.
Ke zkvašení ale může dojít i přímo u vás doma, pokud budete med nevhodným způsobem skladovat. Stačí, když špatně utáhnete víčko u sklenice. Med má totiž schopnost nasávat do sebe okolní vlhkost. A to je ten hlavní problém. Pokud totiž vlhkost v medu, respektive hladina vody v něm, přesáhne hranici zhruba 21 %, dojde ke kvašení a nevratnému znehodnocení medu.
Když vám med zkvasí, jediná rada je med vyhodit a koupit jiný. Jakmile totiž ke kvašení dojde, už není cesty zpět.
Ve svém příspěvku ZKVAŠENÝ MED se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kája.
Samozřejmě, že med může zkvasit a také kvasí a jedná se o velmi kvalitní med pouze od včel aniž by kdokoli cokoli přidával. Stačí když má obsah vody vyšší než 20%. Záleží jen na včelaři kdy odebírá a vytáčí plásty a jestli odebírá zavíčkované. Nebo vytočí med se správným obsahem vody, ale je špatně uskladněný ( zavřený např. ) a jelikož je hydroskopický, tedy absorbuje vodu z prostředí, tak si když si ji natáhne víc než 20%, tak přirozeně začne kvasit. Takový med se stále dá využít, buď na medovinu nebo nechat vypálit na kořalku. Ale nejlepší způsob je zadělat ho do perníčků nebo zkrátka koláčů a moučníků, místo cukru. Nic se nikomu nestane.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jirka.
Postup: Lososa nakrájíme na co nejtenčí plátky a naskládáme vedle sebe na talíř. Osolíme, pokapeme citronovou a limetovou šťávou. V míse smícháme lžíci japonské sójové omáčky s kapkou limetky a citronu, přidáme nasekaný kousek zázvoru. V pánvi rozpálíme olivový olej s troškou sezamového oleje – toho jen pomálu, má specifickou výraznější chuť. Do oleje nasekáme stroužek česneku a necháme ho zhnědnout. Poté olej nalijeme na lososové plátky. Na závěr přidáme také dresink ze sójové omáčky a ozdobíme čerstvou řeřichou a nasekanou pažitkou.
Zapékaný losos s estragonovou omáčkou
Ingredience: 400 g lososa, máslo, 2 žloutky, jarní cibulka, bílé víno, bílý vinný ocet, 2 žloutky, citronová šťáva, rajče, sůl, pepř, estragon, tymián, máta
Postup: Talíř nebo zapékací mísu vytřeme máslem, rovnou osolíme a opepříme. Dno vyložíme tenoučkými plátky lososa, na povrchu také osolíme a opepříme. Přidáme nasekanou jarní cibulku. V rendlíku ohřejeme asi 2 dl bílého vína s kapkou bílého vinného octa, osolíme, opepříme a svaříme. Žloutky vmícháme do vinného základu a prošleháme. Estragon, tymián a mátu nadrobno nasekáme a přidáme do hrnce s kapkou citronové šťávy. Směsí přelijeme plátky lososa. Dáme do trouby na slabé 2 minutky zapéct dozlatova. Ozdobíme rajčátkem nakrájeným na kostičky a lístky máty.
Postup: Lososa osolíme a opepříme z obou stran. Do vroucí osolené vody vhodíme čerstvé listy špenátu a necháme maximálně 30 vteřin spařit. Poté hned vhodíme do mísy s ledovou vodou, jen tak špenát zůstane krásně zelený. Přecedíme a dobře vymačkáme. V hrnci rozpustíme kousek másla a orestujeme na něm nasekanou šalotku a stroužek česneku. Po chvilce přilijeme kapku smetany, dochutíme solí a pepřem a krátce povaříme do zhoustnutí. Listové těsto rozválíme, potřeme rozšlehaným žloutkem a na kraj vložíme steak z lososa. Na něj navršíme špenát promíchaný se smetanovou omáčkou a přikryjeme druhým plátkem lososa. Těsto zarolujeme, vršek potřeme žloutkem a vidličkou sem tam propíchneme. Pečeme v troubě rozpálené na 175 °C asi 20 minut. Mezitím připravíme bazalkovou omáčku.
V naší poradně s názvem ZKVAŠENÝ MED se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kamča.
Pravý včelí med nikdy nezkvasí. Zkvasit může jen med, do kterého byly přidány různé příměsi, jako například cukr, špinavá voda nebo další levné náhražky, kterými se med pančuje, aby ho bylo víc za míň peněz. Zkvašený med již není možné bezpečně použít a ani ho vrátit do původního stavu. Kupte si raději med čerstvý nejlépe přímo od včelaře.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jarka.
mám vlastní med a skvasil mi. no zřejmě jsem nabírala med lžičkou od čehosi a zanesla jsem si tam nežádoucí příměsi. takže zkvasit může i nepančovaný
Postup: Do mísy vložíme čerstvé žloutky a citronovou šťávu, to promícháme a za stálého šlehání do směsi pomalu přiléváme olej. Do hotové majonézy přidáme nasekaný česnek a ančovičky a znovu promícháme. Zálivku ochutíme worcesterem, hořčicí, solí a pepřem. Opatrně se solí a worcesterem (ančovičky jsou slané).
Postup: V misce (nebo v mixéru) rozetřeme polovinu sardelí, přidáme hořčici, worcesterskou omáčku, ocet, citronovou šťávu, oloupaná a zchlazená vejce, pepř a sůl. Pořádně ušleháme. Za stálého míchání postupně přiléváme olej. Když směs dosáhne majonézové konzistence, přidáme strouhaný parmezán.
Postup: Do mísy vložíme čerstvé vejce, citronovou šťávu, vinný ocet, jeden stroužek česneku, worcester, sůl a pepř. Směs vyšleháme šlehačem do majonézové konzistence.
Zálivka na salát César III
Ingredience: 2 žloutky, šťáva z 1 citronu, 2 kusy ančoviček (nejlépe Lorea filety v konzervě), 1 lžíce balzamikového octa, 150 ml extra panenského olivového oleje, 10 g parmezánu, 1 lžička dijonské hořčice.
Postup: Do misky vložíme najemno nastrouhaný sýr (parmazánového typu), žloutky, šťávu z jednoho citronu, ančovičky, dijonskou hořčici, olivový olej a balzamikový ocet. Vše v misce zamícháme (nejlépe pomocí mixéru) tak, aby vznikla hustší hmota. V případě, že je zálivka příliš hustá, přidáme olivový olej, který ji zředí. Ničím nedochucujeme, jelikož ingredience salátu jsou zároveň kořením.
Ve svém příspěvku PAMPELIŠKOVÝ MED se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Asi moc nechápu jak pod nadpisem med bez cukru je recept na med s třtinovým cukrem. Březový cukr je taky cukr. A buchta po obědě našim babičkám opravdu nepomáhala k trávení.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Jedná se o produkt rostlinného původu. Medem se rozumí potravina přírodního sacharidového charakteru, složená převážně z glukózy, fruktózy, organických kyselin, enzymů a pevných částic zachycených při sběru sladkých šťáv květů rostlin (nektar), výměšků hmyzu na povrchu rostlin (medovice) nebo na živých částech rostlin včelami, které je sbírají, přetvářejí, kombinují se svými specifickými látkami, uskladňují a nechávají dehydrovat a zrát v plástech. Rozlišujeme dva zdroje medu, a to nektar a medovici.
Nektar je sladká šťáva tvořící se v květních nebo mimokvětních nektariích hmyzosnubných rostlin. Čerstvý nektar obsahuje vodu, cukry (sacharóza, fruktóza, glukóza a jiné), malé množství dusíkatých látek, minerálních látek, organických kyselin, dále pryskyřičnaté látky, inverzní enzymy z buněk nektarií, silice, terpeny, flavony, v některém nektaru se nachází i vitamín C. Nektar obsahuje rovněž pylová zrna či buňky rostlinných pletiv.
Medovice je hustá sladká šťáva, kterou vylučuje stejnokřídlý hmyz – červci, mšice nebo mery (medovnice jedlová, medovnice černoskvrnná, puklice dubová a jiné), které označujeme jako producenty medovice. Tito producenti cizopasí na listech, pupenech nebo větvích listnatých i jehličnatých stromů a keřů, jejichž sítkovicemi proudí míza, která slouží producentům medovice jako potrava, zvlášť v období rozmnožování. Míza je z rostlinných sítkovic nasávána ústním ústrojím producentů a prochází jejich trávicí soustavou, jejíž součástí je filtrační komora s tenkou blanitou stěnou, která hraje důležitou roli při filtraci bílkovin, cukrů, vody a dalších látek. Právě proteiny s menším množstvím cukrů a vody jsou zachyceny ve filtrační komoře a ve formě koncentrátu přecházejí dále do žaludku producentů. Naopak jednoduché cukry, minerální ionty a přebytečná voda proniknou přes filtrační komoru, respektive přes její propustnou blánu, a přecházejí do výkalového vaku. Tento filtrát (medovice) je pak vystřikován ve formě kapek na větve, listy nebo jehlice, odkud je sbírán včelami jako zdroj medovicového medu. Medovice obsahuje vodu, cukry (sacharóza, glukóza, fruktóza, maltóza, melecitóza, rafinóza a polysacharidy), aminokyseliny rostlinného původu, minerální látky, vitamíny a barviva.
Vznik medu je velmi složitý proces, který je závislý na včelstvu jako celku.
Ricinový olej proti krtkům může být velmi účinný, pokud se správně aplikuje do aktivních tunelů a okolní půdy. Nejde o jed, ale o přírodní odpuzovač, který změní podmínky v půdě.
Krtci mají velmi citlivý čich a reagují na změny pachů v prostředí. Pokud se ricinový olej dostane do tunelového systému, začne krtek oblast považovat za nepříjemnou. Většinou se proto přesune jinam. Důležité je ale ošetřit větší část zahrady, protože pokud se směs dostane jen do jednoho krtince, krtek využije jinou část tunelů a zůstane v blízkosti.
Za jak dlouho krtek odejde po aplikaci ricinového oleje?
Ve většině případů začne aktivita krtka klesat během několika dnů. Úplné opuštění zahrady ale obvykle trvá jeden až dva týdny.
První dny po aplikaci se mohou objevit ještě nové malé krtince. Krtek totiž hledá cestu, jak se z nepříjemného prostředí dostat pryč. Pokud je směs ricinového oleje aplikována na dostatečně velkou plochu, postupně se tunelový systém stane pro krtka neobyvatelný. Jakmile se nové krtince přestanou objevovat po dobu dvou týdnů, je velmi pravděpodobné, že krtek oblast definitivně opustil.
Kolik ricinového oleje je potřeba na zahradu?
Množství ricinového oleje závisí hlavně na velikosti zahrady a rozsahu tunelů. Pro běžnou zahradu obvykle stačí 100 až 300 ml ricinového oleje.
Důležitější než samotné množství je správná aplikace. Směs by měla být rovnoměrně rozlita do míst, kde je aktivní systém krtčích tunelů. Pokud se použije příliš malé množství nebo se směs nalije jen do jednoho krtince, efekt bude slabý. Naopak při správném ředění a ošetření širší plochy může být ricinový olej velmi účinný odpuzovač.
Může ricinový olej krtka zabít?
Ricinový olej není určen k zabíjení krtků. Jeho hlavním účinkem je změna pachových a chuťových podmínek v půdě.
Krtek reaguje na změnu prostředí velmi citlivě. Pokud se ricinový olej dostane do lovných tunelů, začne pro něj být prostředí nepříjemné. Krtek se proto většinou rozhodne teritorium opustit a přesunout se jinam. Díky tomu jde o relativně šetrnou metodu, která nevyžaduje použití pastí ani jedů. Mnoho zahradníků proto považuje ricinový olej za humánní způsob řešení.
Co když krtek po aplikaci stále dělá krtince?
Pokud se po aplikaci objevují nové krtince, znamená to, že krtek ještě úplně neopustil tunelový systém. Často pouze hledá nové místo.
V takové situaci je vhodné sledovat, kde se nové krtince objevují. Ty obvykle vznikají na okraji ošetřené oblasti. Stačí proto aplikovat směs ricinového oleje i do této části zahrady.
V naší poradně s názvem DOMÁCÍ RECEPT NA NALOŽENÉ PLODY SCHIZANDRY V MEDU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ludmila.
Máte,prosím někdo recept s dávkou medu a plodů schizandry,jak dlouho nechat naložené a jak užívat ?Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča .
Domácí pastilky ze schisandry
Ingredience:
- 29 gramů prášku ze schisandry
- 1 lžíce medu
- okvětní lístky z růže nebo jiný rostlinný prášek na stužení pastilky - volitelně
Postup:
V případě že med je příliš tuhý, jemně ho nahřejeme ve vodní lázni, aby se roztekl. Do malé misky dáme prášek ze schisandry a zvolna přidáváme med dokud se nevytvoří těstovitá konzistence. Z těsta vytvarujte kuličky velikosti hrášku a obalíme je v prášku z okvětních lístků, aby se kuličky neslepovaly. Kuličky se uloží do těsného obalu na tmavé místo nebo v chladničce.
Doporučené použití: 3 až 6 g denně.
K medobraní přistupujeme pokud možno na konci jedné snůšky (například po odkvětu řepky nebo akátů), a to nejlépe brzy ráno nebo ve dnech bez snůšky. Nikdy by se plásty neměly odebírat večer, po počasí příhodném pro pastvu, protože med bývá částečně ještě nezralý a mohl by zkvasit. Než sklidíme med, musíme se přesvědčit, že je zralý. Zralý med má obsah vody pod 20 %, nejoptimálněji kolem 17 %, protože jedině pak si můžeme být jisti, že med nebude kvasit. Existují dvě možnosti, jak se přesvědčit, jestli je med vhodný k vytáčení, a to zkouškou vystříknutím nebo změřením obsahu vody.
Med se odebírá tak, že postavíme za úl jeden nástavek s utěsněným dnem i víkem a jiný nástavek, ve kterém máme prázdné plásty a rámky s mezistěnami. Velmi lehce úl zakouříme a odstraníme víko a fólii. Vyjmeme krajní plást a obsedající včely smeteme smetáčkem. Pokud jsou ze ¾ buňky zavíčkovány, zavěsíme plást do připraveného utěsněného nástavku, který rychle uzavřeme. Vytahujeme plást po plástu, smetáme včely a plásty se zralým medem ukládáme do utěsněného nástavku. Po vyjmutí medových plástů naplníme medník soušemi.
Po odebrání medných plástů z úlu následuje odvíčkování, vytáčení, cezení, sbírání pěny, plnění, prodej a skladování. Med můžeme také pastovat.
Během celého medobraní dbáme na čistotu. Prostor, ve kterém med vytáčíme, by měl být světlý, suchý a čistý. Musí být „včelotěsný“ a měl by v něm být k dispozici vodovod nebo alespoň možnost k umytí a opláchnutí. Včelař by měl pracovat v čistém oblečení, protože pracuje s potravinou.
Med dělíme na pevný a tekutý. Med s vysokým obsahem hroznového cukru (glukózy) rychle krystalizuje na jemné krystalky (například řepkový), med s vysokým obsahem ovocného cukru (fruktózy) a nízkým obsahem glukózy zůstává dlouho tekutý (například akátový).
Tymián smíchejte se solí, pepřem, lisovaným česnekem a olejem. Směsí potřete očištěné maso, vložte porce do vymaštěného pekáčku, pokapejte citronovou šťávou, posypte strouhankou a poklaďte plátky másla. Pečte v troubě dozlatova. Nejlepší přílohou budou brambory.
Tymiánovo-česnekové kotlety
Suroviny:
4 kotlety bez kosti
česnek
sůl
1 lžička sušeného tymiánu
máslo
olej
špetka černého mletého pepře
1 šlehačka (215 g)
2 lžičky hladké mouky
Postup:
Kotlety z jedné strany nožem mírně nařízněte, aby se maso při restování nekroutilo. Plátky naklepejte a potřete česnekem utřeným se solí, mírně opepřete. Poté v kastrolu rozpusťte trochu másla, přilijte k němu olej a nepotřenou stranou kotlety orestujte. Podlijte je mírně vodou a pod pokličkou za občasného dolití vody duste doměkka. Až budou kotlety měkké, vyjměte je a do výpeku vlijte šlehačku smíchanou se sušeným tymiánem a hladkou moukou. Za stálého míchání na mírném ohni vařte ještě asi 10 minut. Nakonec vraťte kotlety, prohřejte je a omáčku dochuťte. Podávejte například s bramborovým knedlíkem.
Vepřové ragú na citronovém tymiánu
Suroviny:
½ kg vepřové kýty
½ kg žluté cibule
10 snítek citronového tymiánu
½ litru vývaru
sůl, citronový pepř, vepřové sádlo
Postup:
Vepřovou kýtu nakrájejte na silnější plátky a pak na kratší nudličky. Cibuli oloupejte a nakrájejte na hrubší měsíčky. Smíchejte ji s masem a přidejte lístky citronového tymiánu obrané ze snítek. Vše osolte a opepřete. Po promíchání nechte odležet cca 2 hodiny v chladu. V pánvi rozpusťte dvě lžíce vepřového sádla. Do rozpáleného sádla vložte maso s cibulí a za stálého míchání opékejte, dokud cibule nezačne lehce zlátnout a maso nejeví známky opečení. Poté podlijte vývarem a nechte jen probublávat. Rozvařující se cibule vytvoří lehce zahuštěnou omáčku. Podávejte s vařenou rýží nebo bramborem.
Kuřecí na tymiánu
Suroviny:
3 plátky kuřecích prsíček
tymián, sůl, pepř
1 svazek lahůdkové cibulky
olivový olej
Postup:
Kuřecí prsíčka naklepejte, osolte, popepřete a navrch posypte tymiánem. Takto připravené plátky zalijte olivovým olejem a nechte v lednici chvilku uležet. Pak na pánvi jemně opečte lahůdkovou cibulku nakrájenou na kolečka a přidejte naložené maso. Plátky zprudka opečte z obou stran.
Pampeliškový med je sladká lepkavá tekutina. Je řidší než jiný včelí med, nicméně zdravotní účinky a všechna ostatní pozitiva si zachovává. Tato tekutina působí na organismus vesměs pozitivně, pokud nemáte na med alergii. Užíváním jedné čajové lžičky za den posílíte imunitu a podpoříte správné fungování organismu.
Pampeliškový med je tedy léčivé sladidlo, které obsahuje vodu, bílkoviny, sacharidy, draslík, železo, hliník, sodík, měď, vápník, fosfor, síru, křemík, vitamíny A, B, C a antioxidanty.
Nutriční hodnoty ve 100 g:
kJ: 1 230
kcal: 292
bílkoviny: 0,5 g
sacharidy: 85 g
vláknina: 4,3 g
tuk: 0,6 g
voda: 82 g
Účinky, které by měl pampeliškový med mít:
podporuje imunitní systém, prevence proti vzniku rakoviny;
působí močopudně (odstraňuje nadbytečnou vodu z těla), pročišťuje ledviny a močové cesty;
má antiseptické účinky, detoxikuje a odkyseluje organismus;
podporuje krvetvorbu, pročišťuje krev a cévy, prevence vzniku anémie;
Je účinný při léčbě a prevenci vzniku cukrovky;
je prevencí proti kardiovaskulárním onemocněním, snižuje vysoký krevní tlak;
podporuje trávení, pravidelnou stolici, pročišťuje trávicí trakt;
podporuje zdravou pokožku, zlepšuje hojení ran a kožních onemocnění.
obloha: brambory, tymián či rozmarýn, 4 červené cibule
Postup:
Kuře pečlivě omyjeme, odřežeme vše nežádoucí a pod prsní kůži vložíme bylinky, které maso krásně provoní. Bylinky rozprostřeme pořádně, ať nezůstanou na jednom místě. Vnitřek kuřete prosolíme a vložíme do něj omytý, na půlky rozkrojený citron přidáme i pár větviček rozmarýnu. Kuře osolíme i z vnější strany a provázkem svážeme, aby citron pustil krásně šťávu. Takto připravené kuře vložíme do pekáče a zakapeme olivovým olejem, nebo poklademe kousky másla. V polovině pečení přidáme brambory, které jsme si jen uvařili ve slupce, osolíme je a podle chuti je můžeme posypat bylinkami, které jsme použili i na kuře. K tomuto pečenému kuřátku patří i pečené červené cibule. Cibule z obou stran ořízneme, na horní straně nařízneme křížek a vložíme do něj hoblinku másla a bylinky. Ke kuřátku přidáme cca 30 minut před koncem pečení. Pečeme, dokud brambory i kuře nemají zlatavou barvu (asi hodinu a půl). Brambory během pečení promícháváme a podle potřeby podléváme. Před porcováním vyndáme citron, kterým pokapeme upečené kuře. Jako příloha se hodí brambory nebo rozpečená bageta. A nezapomeňte na skleničku bílého vína.
Uvařte těstoviny dle návodu. Oloupejte rajčata, kdo neví jak, stačí naříznout na horní části do kříže a vložit na chvíli do vařící vody, pak půjdou loupat lehce a bez zbytečných ztát. Nakrájejte cibuli na drobno a dejte na rozpálenou pánev s olivovým olejem, nechte zpěnit. K cibuli přidejte pokrájená rajčata na kousky, chilli papričku a nechte dusit. Až se rajčata rozvaří do husté omáčky, přidejte prolisovaný česnek, sůl a nechte krátce povařit. Na závěr vmíchejte do směsi uvařené těstoviny a nasekanou bazalku, dochuťte a můžete podávat.
Penne arrabiata se slaninou
Ingredience:
200 g těstovin penne v suchém stavu
150 g slaniny
8 rajčat
1 cibule
2 stroužky česneku
1 chilli paprička
olivový olej
bazalka
sůl
strouhaný parmazán
Postup:
Uvařte těstoviny dle návodu. Oloupejte rajčata – stačí naříznout na horní části do kříže a vložit na chvíli do vařící vody, pak půjdou loupat lehce. Poté nakrájejte cibuli a slaninu na drobno a dejte na rozpálenou pánev s olivovým olejem, nechte zpěnit. K cibuli přidejte pokrájená rajčata na kousky, chilli papričku a nechte dusit. Až se rajčata rozvaří do husté omáčky, přidejte prolisovaný česnek, sůl a nechte krátce povařit. Na závěr vmíchejte do směsi uvařené těstoviny a nasekanou bazalku, dochuťte. Před podáváním posypte strouhaným parmazánem.
Penne arrabiata z konzervovaných rajčat
Ingredience:
200 g těstovin penne v suchém stavu
2 plechovky konzervovaných rajčat
1 cibule
2 stroužky česneku
1 chilli paprička
olivový olej
petrželka
sůl
strouhaný parmazán
Postup:
Uvařte těstoviny dle návodu. Nakrájejte cibuli na drobno a dejte na rozpálenou pánev s olivovým olejem a prolisovaným česnekem, nechte zpěnit. K cibuli přidejte konzervovaná rajčata, chilli papričku a nechte chvíli dusit. Až se rajčata rozvaří do husté omáčky, přidejte sůl, uvařené těstoviny a nasekanou petrželku, dochuťte. Před podáváním posypte strouhaným parmazánem.
Rajčata v oleji připravíte tak, že do jedné zavařovací sklenice pěstí napěchujete rajčata, přidáte pár snítek oblíbených bylinek (bazalka, tymián) a olivový olej, kterým se rajčata zalijí. Po třech nedělích už lze použít, lépe však vydržet o něco déle. Olej ze snědených rajčat se samozřejmě nevylije, ale je možné jej použít například do salátů.
Pokud zůstane v rajčatech voda, mají i v oleji bohužel tendenci zkvasit, pro začátečníka se doporučuje přidat jako další konzervant na skleničku lžičku soli, která trochu pomůže (ale není samozáchranná). Pokud si nejste jistí, jestli jsou rajčata dokonale suchá, pak určitě sušte dál. Rajčata musí být kožnatá, v sušičce jsou pak prakticky "dokřupava".
Je dobré nepoužívat pouze olivový olej, ale olivový napůl s rostlinným. Olivový olej totiž v ledničce "tuhne" a tvoří se zákal.
Je zjištěno, že kombinace medu a skořice pomáhá léčit spoustu nemocí. Med může být užíván bez jakýchkoliv vedlejších účinků a je snadno dostupný. V dnešní době se dá říci, že je to velmi účinný lék. Je vědecky prokázáno, že ačkoliv je med sladký, jestliže se bere ve správných dávkách jako lék, nemůže ublížit ani diabetickým pacientům. Medem se skořicí mohou být léčeny tyto nemoci: srdce, artritida, infekce močového měchýře, cholesterol, nachlazení, potíže se žaludkem, plynatost, posílení imunity, vyrážky, kožní infekce, rakovina, únava, hubnutí a zápach z úst.
Recept
Suroviny:
1 lžíce medu
1 lžička skořice
1 hrnek vody
Postup:
Skořici nasypeme do misky a zalijeme ji hrnkem vody. Necháme louhovat cca 15 minut. Po vychladnutí přidáme med a vše promícháme (med se musí dávat do vychladlé vody, jinak dojde k jeho znehodnocení).
Dejte přednost nefiltrovanému a nepasterizovanému medu přímo od včelařů, protože si zachovává veškeré prospěšné látky. Med je skutečný poklad naší přírody. Obsahuje mnoho důležitých vitamínů, minerálů a stopových prvků. Má významné zdravotní účinky pro naše tělo – působí protizánětlivě, podporuje trávení, nervy i srdce. Dodává tělu lehce stravitelný cukr a zbavuje organismus jedů. Med je zdrojem energie, posiluje imunitu a pomáhá při léčení chorob. Pro své výjimečné vlastnosti by neměl kvalitní med chybět v žádné rodině. Dá se použít ke slazení čajů, káv, je běžnou součástí vaření. Vlastně se na med můžete obrátit kdykoliv, kdy chcete použít cukr. Kontraindikací při konzumaci včelího medu může být alergie, která je však velmi vzácná. Cena domácího medu se pohybuje od 125 do 200 Kč/kg.
Zodpovědný včelař med s vyšším obsahem vody zákazníkům nikdy nenabídne. Co s ním udělá záleží pouze na něj, ale dá se dále použít například na výrobu medoviny.
Medovina je alkoholický nápoj vzniklý kvašením roztoku medu a vody. Patří mezi nejstarší alkoholické nápoje. Med byl jediným koncentrovaným sladidlem běžně dostupným v prehistorických dobách, a tak zkvašený med mohl člověku snadno poskytnout i první alkoholický nápoj, dlouho před cíleným pěstováním ovoce a obilí. Medovina se vyráběla ve všech civilizacích a na různých místech světa. Není tedy pravdou, že by byla typickým nápojem Čechů či Keltů. V různých variantách ji najdeme v celé Evropě. Vzhledem k tomu, že med byl vždy vzácnou surovinou, byla i medovina ve starověku a středověku určena především pro panovnické dvory, slavnostní příležitosti a podobně. Medovinou se platily i naturální dávky pánům. Ve městech bývaly dříve šenky medné a vinné. Když Karel IV. zavedl u nás pěstování vinné révy, byla postupně medovina vytlačována vínem a také pivem.
Vzájemným poměrem medu a vody na začátku kvašení je možné ovlivnit obsah alkoholu ve výsledném produktu. Chuťové variability lze dosáhnout různými přísadami, které jsou výrobním tajemstvím každého výrobce. Výroba medoviny je náročná na energie, prostory, suroviny i čas. Nenechá-li se dobře dozrát (což může trvat rok i několik let), má sklony k dalšímu rozkvášení.
Nevíte, co se zkvašeným medem? Vhodným řešením je výroba medoviny. Je vhodné roztok medu obohatit amonnými sloučeninami (živná sůl Vinka), případně jej okyselit kyselinou mléčnou nebo citronovou. Ovocné medoviny se neokyselují. Dále můžete roztok doplnit bylinami, kořením, chmelem přibližně takto: na 100 l medoviny přidejte 20–30 g skořice, 10 až 20 g hřebíčku, 10–20 g zázvoru, 20–30 g kozlíku lékařského, 100–200 g čerstvého listí celeru, 30–50 g jalovce, 3 tyčinky vanilky, 50 g máty peprné, 20–50 g růžových plátků, 50–100 g šípků, 50–100 g pomerančové nebo citronové kůry. Chmele se dává 100–150 g na 100 l. Kombinaci přísad si určíte časem díky praxi. Přísady vždy vložte do plátěného pytlíku, povařte v malém množství roztoku, který poté vlijte do celé směsi nebo vložte sáček do chladného roztoku a nechte vložený po celou dobu kvašení. Ke kvašení používejte čisté odrůdy kvasinek (nejlépe Tokaj, Madeira, Malaga), namnožených podle přiloženého návodu. Po ukončení kvašení medovinu stočte a nechte dozrát při snížené teplotě (10–15 °C). Lehké medoviny (čtyřnásobné) dozrávají za rok, dvojnásobné a trojnásobné za 2–4 roky, těžké zrají 5–10 let.
V současné době se pro povrchovou úpravu dřeva stále více používají oleje a vosky. Dřevo, respektive jeho povrch je napuštěn tekutým, případně pastovitým voskem, nebo přírodním (ale někdy i syntetickým) olejem s vhodnými vlastnostmi, který se vsákne do jeho struktury, a tak ho chrání proti vnějším vlivům.
Vosk časem trochu ztmavne, to není vůbec na závadu. A když se povrch trošku ušpiní, stačí jej oživit teplou mýdlovou vodou. Na více znečištěné povrchy použijte ocelovou vlnu namočenou v terpentýnu. Po tomto zásahu ale musíte nanést další vrstvu vosku.
Vosk nanášejte měkkým hadříkem, složeným do několika vrstev. Naberte vosk na hadřík a jemně ho kruhovými pohyby vetřete mezi vlákna. Podélnými pohyby pak povrch vyhlaďte. Ujistěte se, že vrstva vosku je na celém povrchu rovnoměrná.
Nechte povrch 15 minut zaschnout a pak nanášejte další vrstvy vosku pomocí jemné ocelové vlny. Pracujte po směru vláken. Na práci nespěchejte a každou vrstvu nechte přes noc zaschnout. Čtyři až pět vrstev by mělo stačit.
Chcete-li povrch s větším leskem, vyleštěte navoskovanou plochu měkkým hadříkem. Příliš netlačte, protože byste mohli porušit jednolitou vrstvu vosku.
Po navoskování se rozvine přirozená krása dřeva. Vosky na dřevo jsou k dispozici v tekuté či krémové podobě.
Oleje a vosky se jednoduše aplikují a jejich následná údržba je velmi snadná. Nátěry nepraskají, neodlupují se a neodprýskávají a uchovávají si přírodní elasticitu. Dřevo může dýchat, zmenšují se jeho tvarové změny vznikající vlivem vlhkosti. Vytváří se odolný povrch s výbornými vlastnostmi pro užívání. Již upravené povrchy lze znovu snadno naimpregnovat, případně přeleštit. Poškozené plochy je možné jednoduše opravit a vzniklé chyby zamaskovat. Velkou předností olejů a vosků je, že s trochou pečlivosti dosáhne skvělých výsledků a kvalitní povrchové úpravy i laik a domácí kutil.
Oleje a vosky se dnes používají pro povrchovou úpravu nábytku z masivního dřeva, podlah a obkladů, hraček, částí hudebních nástrojů, zahradního nábytku a i celých dřevostaveb. Jsou šetrné k životnímu prostředí při výrobě, použití i při likvidaci. Převážná většina surovin se získává z přírody – lněný olej, včelí vosk, carnauba – vosk, candelila – vosk, slunečnicový olej, sójový olej, olej z bodláku, případně terpentýn. U některých výrobků se pro zlepšení vlastností přidávají v malém množství i syntetické materiály.
Impregnace
Impregnace olejem je jedním z nejstarších způsobů povrchové úpravy a ochrany dřeva. Původně se používala pouze lněná fermež, získaná lisováním lněných semen, která za působení kyslíku vysychala.
