Myrta byla v jižních zemích už od starověku také uznávanou léčivou rostlinou a využívala se i v kuchyni. V dobách, kdy ještě nebyl znám pepř, sloužila ke kořenění jídel, v Řecku a Římě se přidávala větévka myrty do piva a vína. Vyráběla se z ní tzv. Andělská voda, kterou ženy používaly k omývání pokožky pro její omlazení a navrácení ztraceného půvabu. V podstatě byla takovou pleťovou vodou své doby. Díky jejím desinfekčním účinkům se z ní vyráběly a i dnes vyrábějí tinktury, které je dobré užívat při problémech s močovými cestami. Čaj z myrty lze pak kloktat, pokud trpíte záněty dásní, dutin nebo při kašli. Užití myrty v jakékoli podobě by ale nemělo přesahovat dva až tři týdny, dlouhodobé užívání není vhodné. Její éterický olej myrtol se používá v aromaterapii k pročištění dýchacích cest, kdy napomáhá vykašlávání, dále posiluje imunitu a celkové zklidňuje. Své místo našla myrta i v kosmetickém průmyslu a při výrobě parfémů.
V kuchyni má myrta své uplatnění především při grilování nebo pečení masa. V poslední fázi úpravy můžeme přidat snítku k vepřovému nebo jehněčímu, čímž mu dodáte specifickou, výraznou chuť. Je podobná chuti jalovce, ale o trochu méně aromatická.
V naší poradně s názvem JAPONSKÁ MYRTA - DOSTUPNOST se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena Polívková.
Sháním sadičku japonské myrty.Mužete mi pomoci§
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Japonskou myrtu můžete objednat přes internet. Dokonce si můžete vybrat, jestli chcete semínka a nebo sazeničku. Tady vám posílám seznam aktuálních nabídek i s cenou https://www.zbozi.cz/hledan…
Japonská myrta nemá s pravou myrtou nic společného – ani čeleď, ani rod. Správný název v češtině je kufea růžová (Cuphea hyssopifolia). Jde o nízký stálezelený keříček s lesklým listem, kvetoucí drobnými fialovými kvítky. V létě rostlinu můžete pěstovat v mísách nebo truhlících, v zimních měsících při teplotě 12–15 °C v místnosti. Jako pokojová rostlina je trvalka (čím starší, tím dřevnatější má stonek), při venkovním pěstování poslouží pouze jako letnička.
Různé druhy tvoří různě vysoké keříčky (spíše nižší), které jsou vhodné pro použití v balkónových truhlících, v letních květinových záhonech a obrubách.
Bohužel tyto vytrvalé rostliny z čeledi kyprejovitých (Lythraceae) nejsou mrazuvzdorné. Pocházejí totiž z Mexika a Guatemaly (někdy se jim také přezdívá mexický vřes). Stanoviště volte světlé, v bytě však v létě nevystavujte rostlinu silnému slunečnímu záření.
Pokud se chystáte myrtu japonskou pěstovat na zahradě, vysazujte ji ven do výživné půdy až v druhé polovině května. Rostliny, které hodláte přezimovat, vyryjte a přesaďte v polovině září do květináčů, hlouběji je seřízněte a umístěte do chladné místnosti.
Pokud hodláte kufeu pěstovat jako pokojovou rostlinu, pravidelně ji zalévejte, nejlépe dešťovou vodou. V průběhu růstu zalévejte rostlinu obzvlášť vydatně. Zemina pod japonskou myrtou nesmí nikdy vyschnout, protože na to rostlina reaguje rychle opadem listů; od dubna do konce srpna ji každý druhý týden přihnojujte 0,15–0,2% tekutým plným hnojivem pro pokojové květiny s mírným obsahem dusíku. V průběhu kvetení očišťujte myrtu od již odkvetlých květů. Jakmile rostlina odkvete, sestřihněte ji na poloviční velikost (stejně jako levanduli) a pak nechte při teplotě 10 až 12 °C přezimovat. Na jaře rostlinu přemístěte do teplejšího prostoru, a pokud je to nutné, přesaďte je.
Japonská myrta se rozmnožuje nejlépe řízkováním, a to nejlépe na jaře (na přelomu února a března). Připravte si vrcholové řízky o velikosti 3–5 cm. Aby vám rostlina zakořenila, potřebuje k tomu teplo 18–20 °C. Po dobu 3–4 týdnů ji proto pěstujte pod mikroténovou fólií, kde vám dobře zakoření. Vypěstované rostlinky japonské myrty sázejte do květináčů o průměru 9 až 10 cm po 3–5 kusech. Dařit se jim bude v mírně hnojené, dobře propustné zemině o pH 5,5–6 (rašelina anebo směs kůry a rašeliny). Zatímco mladší rostliny si budou libovat v lehčí zemině, starším vyhovuje těžší a více jílovitá.
Cuphea hyssopifolia (japonská myrta) již v březnu ukáže své první květy. Nejsou sice tak ohnivě červené, spíše růžové. Na rozdíl od běžné myrty můžete z japonské postupným tvarováním vypěstovat bonsaj. Myrta japonská kvete od března do září.
Ve svém příspěvku MYRTA JAPONSKÁ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladimír Pilař.
Dobry den mam prosbu bylo by možne idenfitikovat tuto rostlinu přesnym jmene jedna se asi o nějakou odrudu myrty rad bych znal jeji nazev Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Květka.
Japonská myrta, odborným názvem Cuphea hyssopifolia, se pěstuje obdobně jako klasická myrta. Na rozdíl od běžné myrty můžete z té japonské postupným tvarováním vypěstovat i bonsaj. Zatímco v zahraničí je možné, aby keřík rostl také v exteriéru, u nás se japonská myrta pěstuje jako pokojová rostlina. Pěstování japonské myrty není nikterak složité. Koupenou japonskou myrtu postavte do světlého polostínu anebo na slunečné místo. Japonské myrtě dopřejte dostatečnou zálivku, nejlépe dešťovou vodou. V průběhu růstu zalévejte rostlinu obzvlášť vydatně. Zemina pod myrtou nesmí nikdy vyschnout, protože na sucho rostlina rychle reaguje opadáním lístků. V průběhu kvetení očišťujte myrtu od odkvetlých květů. Po odkvetení myrtu sestříhejte na poloviční velikost (stejně jako levanduli).
Ve svém příspěvku OPADÁVÁNÍ NEZRALÝCH DURANCIÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Krejčiřík Květoslav.
V tomto období 7.7.2017 mě začnout padat zelené plody durancií,opakujese to už třetím rokem.Začal jsem je pořádně zalívat ,ale padání jsem nezabránil.Opadlo asi 70% plodů.děkuji za radu nebo vysvětlení.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Luboš.
Zdravím, loni jsem měl stejný problém, podařilo se Vám něco zjistit ?
Děkuji.
Je zástupcem jednoho z mnoha druhů palem. Tato palma je bezkonkurenční v odstraňování amoniaku z okolního prostředí.
Botanický název – Rhapis excelsa
Lady Palma je vysoká pokojová rostlina, která je nenáročná na pěstování. Jde o keřovitou palmovou odrůdu, jejím charakteristickým rysem jsou hrudkovité listy ve tvaru dlaně, které ji dodávají na atraktivnosti. Tato rostlina se rozmnožuje pomocí podzemních oddenků. Ve volné přírodě roste v keřích, které vytvářejí příjemný stín. Tato odrůda byla kultivována tak dlouho, že její přesný původ je neznámý. Lady Palma je nejčastěji pěstovaným druhem palem v interiéru, vyžaduje polostín až stín a jedná se o elegantní pokojovou rostlinu, která tvoří vynikající ochranu pro svého uživatele. Listy rostliny jsou 30 cm dlouhé a 2,5 cm široké. Palma dorůstá do výšky cca 90 cm.
Rostlina potřebuje místo, které je světlé, ale není vystaveno přímému světlu. Palma roste jako shluk dřevin. Spodní listy opadají a vytváří na kmeni atraktivní bambusový vzhled. Rostlina se přesazuje každé 3–4 roky, má ráda menší obal a výrazně omezenou zálivku. Může být také pěstována i v misce pro bonsaje.
Pochází z jihovýchodní Číny.
Výška činí 3 metry ve venkovním prostředí, v interiéru dorůstá do výšky 90 cm.
Potřebuje jasné nepřímé světlo, příliš světla může rostlině způsobit žloutnutí listů.
Půdu udržujte rovnoměrně vlhkou po celé roční období. Palmy jsou velmi citlivé na chemické látky ve vodě, což se projevuje zhnědnutím hrotů listů.
Vyžaduje střední až vysokou vlhkost.
Vhodné jsou průměrné teploty 16–24 °C v místnosti.
Půda: rašelina a mech v podobě substrátu pro pokojové palmy.
Hnojivo: běžně dostupné hnojivo pro pokojové rostliny; přihnojování jedenkrát za měsíc.
Rozmnožování: rozdělením nebo semeny.
Zde je několik fotografií, kde je pěkně vidět Lady Palma.
Rubber Plant – Fíkus
Jedná se o rostlinu, která je známá spíše pod názvem fíkus. Její předností je odstraňování toxinů, především formaldehydu, ze znečištěného ovzduší.
Botanický název – Ficus elastica
Fíkus je tropická rostlina patřící do skupiny Meraceae, která se vyznačuje velkými, podlouhlými, lesklými, kožovitými listy a v zakrslé podobě je populární pokojovou rostlinou. Tyto rostliny se také nazývají „gumovníkové rostliny“. Ve volné přírodě dosahuje vzrůstu velkého stromu. Jedná se o populární pokojovou rostlinu s 20 cm dlouhými listy. Fíkus je velmi náchylný na plísně, které se vyskytují na listech rostliny, ale lze je jednoduše odstranit otřením napadených listů roztokem vody a mýdla.
Fíkus při pěstování v interiéru vyžaduje vyšší teplotu, velmi dobře
V naší poradně s názvem RÝMOVNÍK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr.
Padají mě ve velkém množství suché listy ale zároveň rostou nové ale v menším počtu kde je chyba
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Chyba je ve světle. Nejkratší dny v roce, které byly v období Vánoc, si vybírají svou daň v podobě opadávání listů. Nedodtatek světla, který je i v lednu, nedovolí správný vývoj nových listů. Řešení je nechat rostlinu v klidu s omezenou zálivkou a nižší teplotou. A nebo můžete rostlinu přemístit na světlejší místo a den jí prodloužit umělým osvětlením. Obvykle se k tomu používá výbojka z veřejného osvětlení.
Jakmile začne ibišek žloutnout, je potřeba zjistit, jestli nemá přemokřené kořeny. Žloutnutí a opadávání listů může způsobit i nadbytek vápníku a nedostatek železa. Je proto nutné rostlinu přesadit do kvalitní zeminy.
V naší poradně s názvem FÍKUS BENJAMÍN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra Rajdlová.
Mám Fíkus benjamin a neustále opadávají listy prosím o radu
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Opadávání listů je zcela normální. Je to kvůli nedostatku světla při krátkých zimních dnech a dlouhých nocích. Fíkus pochází z oblastí tropického pásu, kde je po celý rok dostatek světla. V našich podmínkách se fikus musí přizpůsobit zkrácené denní době a to tak, že shodí jednu třetinu svých listů. Listy normálně zežloutnou a spadnou. Příští rok na jaře se znovu obnoví.
Opadávání listů u oleandru způsobuje špatná zálivka.
Jaká je to choroba
Oleandru opadávají listy vždy, když má nedostatek vody. V létě je důležité, aby „stál“ ve vodě. Přezimuje v chladné místnosti s omezením zálivky.
Co s tím dělat
V horkém letním počasí je nutné, aby rostlina doslova stála ve vodě, to znamená, že miska pod květináčem by měla být stále plná vody. Přes zimu dáme oleandr do chladné místnosti a zálivku omezíme.
Ve svém příspěvku ODBORNÍK NA VINNOU RÉVU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana Štiaková.
Dobrý den, prosím o radu ohledně vinné révy. Mám tedy jen jedinou hlavu :-) , žiju na Valašsku (Halenkov) a podmínky zde nemám dobré. Půda nepropustná , těžká, jižní svah .... Nicméně v loňském roce jsem měla nádhernou úrodu, ale o celou jsem přišla díky mouchám.
Neuvěřitelné množství much, včel, vos a všelijaké jiné havěti mi denodenně napadaly hrozny. Dávala jsem různé lapače a stovky much pochytala, ale bez valného úspěch zachránit hrozny. Prosím, abych předešla letos něčemu podobnému, jak hrozna ochránit ?
Děkuji za ochotu
Ivana Štiaková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel František Hladík.
Prosím o radu, co chybí vinné révě - Muškát zlatý a Nero. Bobule se scvrkávají, a to hlavně ve spodní části hroznu. Nedostávají výživu, protože i střapce hnědnou, slábnou a usychají. Děkuji.
Opadávání listů u oleandru může být způsobeno malým květináčem, ale i nedostatkem vody. Nebo jej mohou způsobit svilušky. Někdy je příčina zcela banální – prostě opadávají starší větve.
V kamenných prodejnách a internetových obchodech zahradnictví zakoupíte semena myrty po 5 – 6 kusech. Jejich cena se pohybuje do 20 Kč a sehnat je je určitě jednodušší, než když toužíte po již vzrostlé rostlině. Dá vám docela práci v zahradnictvích na nějakou narazit. Proto doporučuji najít někoho, kdo myrtu doma pěstuje a namnožit si ji svépomocně řízky.
Pokud vás čeká svatba a sháníte myrtu, tak na internetu jsou k dostání již hotové ozdobné snítky s bílou stužkou i špendlíkem za cenu od 5 korun do 15 korun za jednu.
Japonskou myrtu můžete dát ven až po zmrzlých mužích, tedy v polovině května. Základem pro pěstování myrty venku je bezesporu dostatečné množství světla. Sluneční záření by mělo na rostlinu dopadat v dostatečném množství, jinak neporoste. V letním období snese klidně i poměrně vysoké teploty.
Ibišek je keříkovitá rostlina, která se pěstuje především pro své velké trubkovité květy. Těmito květy se můžeme těšit pouze 1 až 2 dny, naštěstí ibišek kvete neustále od jara do podzimu. Květy mohou být jednoduché nebo plné a mají bílou, žlutou, oranžovou, červenou nebo růžovou barvu. Listy jsou oválné se zubatým okrajem. Květy však nelahodí jenom oku. Z ibišku se také připravují čaje. Tato rostlina pochází z Číny a východní Asie. Květy se objevují kdykoliv po celý rok, nejčastěji však od června do října. Květy jemně voní.
Pěstování: K tomu, aby rostlina kvetla, potřebuje dostatek světla. Ne však přímé slunce, které způsobuje žloutnutí listů. Vhodná teplota pro pěstování je běžná pokojová teplota, v zimě rostlině svědčí teplota okolo 15 °C. V době vegetace rostlinu vydatně zaléváme. Pokud je rostlina v zimě v chladné místnosti, zálivku omezíme. Příčinou nepravidelné zálivky jsou žloutnoucí opadávající listy. Ibišek vyžaduje zvýšenou vlhkost vzduchu. Květináč s rostlinou postavíme do misky s vlhkými oblázky a listy často rosíme. Příliš suchý vzduch způsobuje svinování listů. V době vegetace hnojíme každých 14 dní standardním tekutým hnojivem. Rostlinu množíme na jaře stonkovými řízky, které před zasazením do směsi rašeliny a písku ponoříme do růstového hormonu. Květináč přikryjeme igelitovým sáčkem, abychom mladé rostlince zajistili dostatek tepla. Ibišek přesazujeme na jaře po seříznutí. Rostlina lépe kvete, je-li přesazena do ne příliš velkého květináče. A do humózní půdy s příměsí rašeliny. Vyschlý substrát, případně přelití nebo průvan, způsobují opadávání listů. Pokud opadávají poupata, je příčinou nedostatečná zálivka nebo výživa. Ibišek v letních měsících můžete letnit.
Voskovka roste velice rychle a vyžaduje ke svému růstu oporu, nejlépe kruhovou. Její výhony mohou dosahovat délky až 6 m. Na svých dlouhých poléhavých dřevnatějících stoncích nese lesklé, tmavě zelené dužnaté listy se silnou pokožkou, které jsou vstřícné a mají oválný, mírně zašpičatělý tvar. Listy jsou 5–8 cm dlouhé a 3–4 cm široké, masité a lesknou se jako voskové. Rostlina kvete od jara do podzimu pětičetnými hvězdicovitými květy, které vytvářejí polokulovité květenství. Jednotlivé kvítky mají v průměru kolem 1,5 cm, květenství může obsahovat až 30 kvítků. Plstnatá koruna má bílou nebo narůžovělou barvu, vedlejší koruna vypadá jako lesklá pěticípá hvězdička s červeným středem. Květy intenzivně vylučují sladký nektar, vytvářející průzračnou kapku na každém kvítku. Voskovky kvetou po celé léto a její květy jemně voní. Kvalitní květy vynášejí pouze dobře vyvinuté rostliny. Kořen rostliny je žlutavý, uvnitř bílý. Jeho chuť je palčivá, ostrá, až hořká. Voskovka může trpět na opadávání listů a květů. Velmi často ji také napadají mšice, které rostlinu výrazně poškozují.
V létě by se teplota vzduchu pro voskovku měla pohybovat mezi 18–22 °C. V zimě na světlém stanovišti bude vyhovující teplota 12–13 °C. Celkově důležité je vybrat slunečné stanoviště, protože voskovka potřebuje dostatek slunečních paprsků. Dostatek světla je podmínkou pro to, aby výhony, na kterých kvete, mohly dostatečně vyzrát. Nikdy by však neměla být vystavena přímému slunci. Rostlině se daří dobře i při umělém světle, ale nevykvete. Rostlina se stáčí ke světlu a nepříliš dobře snáší změnu umístění vůči světlu. Proto by se neměla přemisťovat ani otáčet. Měla by se nechávat na jednom, vhodně zvoleném, stabilním místě. Důležitý je pro rostlinu také čerstvý vzduch. Další nutností je mírná, přesto však pravidelná zálivka. V letních měsících je třeba zvýšit intenzitu. Jako zálivka je, alespoň v létě, ideální dešťová voda. V zimě se zálivka omezuje. Stačí, když kořenový bal bude polosuchý. Důležitým faktorem je také hnojení. V době vegetace hnojíme každých 7 dní standardním tekutým organickým nebo plným průmyslovým hnojivem. Odkvetlé stonky nikdy neodstraňujeme, protože se na nich vytvářejí nová květenství. Seřezávání květních stvolů po odkvětu rostlině nesvědčí, nemohou tak v dalších letech vyrůstat vedlejší okolíky květů. Jako substrát pro zakořenění je pro voskovku vhodná jakákoli živná a kyprá půda, nevadí jí zahradní půda s příměsí písku. Optimální je pro ni také hydroponie a iontoponie. Nesnese však vyšší koncentraci živného roztoku než 0,1 %. Sledovat by se měla i vlhkost, která by měla být 40–60 %
Sviluška chmelová je po mšici nejobávanějším škůdcem chmele, ale i skleníkových okurek. Je teplomilná a škodí hlavně v letních měsících, kdy sáním rostliny zeslabuje, silně napadené listy, na jejichž spodní straně je viditelná pavučinka, postupně ztrácejí chlorofyl, světlají a později usychají a při silném výskytu dochází k opadávání listů. Sviluška brzdí růst, snižuje plodnost, napadené chmelové hlávky mají nižší obsah pivovarsky účinných látek. U okurek jsou často příznaky zaměňovány za napadení plísní okurkovou, což je ale u skleníkových okurek (salátovek) méně pravděpodobné. Téměř vždy se tedy jedná o napadení sviluškou chmelovou. Samičky jsou oranžové, ostatní pohybliví jedinci žlutozelení, se dvěma tmavými skvrnkami na bocích těla. Dospělé samičky měří 0,4–0,5 mm a kladou průsvitná až bělavá kulatá vajíčka o průměru 0,1 mm. Samečci jsou štíhlejší a kratší než samičky.
Postihuje především okrasné formy smrků, ale často i ostatní jehličnany. Chemický postřik je asi nejúčinnější metodou, jak se těchto svilušek zbavit. Jedná se o přibližně 0,3 mm drobný hmyz zbarvený dočervena až dohněda, přičemž samičky jsou spíše červené. Samičky kladou vajíčka do kůry větví stromů. Z těch se na jaře líhnou larvy a během několika vývojových stadií se vyvíjejí až po dospělce. Všechna pohyblivá vývojová stadia škodí.
Základní dávku živin dáváme okrasným keřům již při jejich výsadbě. Každoročně bychom pak měli hnojivo průběžně přidávat, a to ve snadno dostupné formě. Používají se různé druhy hnojiv, vždy záleží na druhu rostliny.
Účinné a rychle působící dvousložkové hnojivo je ideálním zdrojem organických látek a živin. Okrasné keře, stromy i živé ploty zásobuje všemi důležitými živinami a stopovými prvky v poměru, který podporuje zdravý růst daných rostlin. Speciální přídavek draslíku zesiluje buněčnou strukturu rostliny a zvyšuje tak odolnost a sílu celé rostliny, u barevnolistých dřevin navíc zvýrazňuje kresbu. Střední obsah dusíku urychluje tvorbu zelené hmoty. Obsah draslíku a hořčíku brání rezavění a opadávání jehlic. Vyvážený poměr stopových prvků zlepšuje celkovou vitalitu rostlin a zvyšuje jejich odolnost vůči nemocem.
Okrasné keře se většinou hnojí granulovaným substrátem, který se rozhazuje po půdě, nebo roztokem, jenž se přidává k zálivce.
Dracény pěstujeme podle konkrétního druhu na světle či v polostínu, vždy však bez přímého slunečního záření a bez průvanu. Těmto rostlinám nejlépe vyhovuje rozptýlené světlo, v létě mohou stát venku na chráněném místě (pozor na velký vítr, který by mohl rostlinu polámat). Dracénám obvykle vyhovuje normální pokojová teplota kolem 20 °C (maximálně však 25 °C). V zimě by neměla teplota poklesnout pod 15 °C. V té době snáší i mírné slunce. Dracény by nikdy neměly stát v průvanu, který jim hodně vadí a hlavně urychluje žloutnutí a opadávání spodních listů. Ale jestli listy žloutnou pomalu a postupně, nebojte se, u dracén je normální, že spodní listy postupně pomalu žloutnou tím, jak stárnou. Listy vydrží na rostlině totiž jen asi 2 roky a pak odumírají a odspoda rostliny odpadávají. Právě díky tomu dracény získávají svůj typický vzhled holého kmenu s bohatou listovou korunou.
Od března do září přihnojujte dracény jednou za 14 dní speciálními tekutými hnojivy pro pokojové rostliny, které neobsahují vápno. Protože dračince rostou pomalu, přesazují se podle potřeby. Mladé rostlinky přesazujte každý rok, starší rostliny pak každé 2 až 3 roky. Vhodná je výsadba do širokých nízkých květináčů. Pěstební substrát by měl obsahovat 2 díly drnovky, 1 díl listovky, 1 díl kompostové zeminy a 1 díl písku. Do zeminy je dobré přidat trochu dřevěného uhlí a antuky. Pokud se rostlině celkově nedaří a špatně roste (zejména na jaře), pak za to nejspíš může nedostatek živin. Vyhněte se raději pěstování v plastovém květináči, protože tak často dochází k přemokření rostlin, což se projevuje ztmavnutím kořenů a svěšením listů. Některé druhy dracén se dají dobře pěstovat i hydroponicky, tedy pouze ve vodě bez zeminy.
Břečťan je popínavá rostlina pěstovaná jako venkovní i jako zahradní druh. Někdy bývá pěstována pro své léčebné účinky, jindy zase pro svůj okrasný vzhled. Je hned několik odrůd břečťanu, které se liší jak tvarem, tak barvou listů, ty bývají zelené, zelenobílé či zelenožluté.
Jak břečťan pěstovat
Břečťan vyžaduje stinné stanoviště, je schopen zaplnit celou stěnu domu, ale to jen ty odrůdy, které jsou schopny přezimovat v našich podmínkách. I když se břečťan hodně rychle rozrůstá, zaplnit několik metrů souvisle by každý rok zas a znovu opravdu nedokázal. Chcete-li mít břečťan hustší, je potřeba ho pravidelně zaštipovat. Při pořizování si tedy dávejte pozor, zda nebudete muset svou rostlinu před mrazem stěhovat domů. Chcete-li si břečťan vypěstovat ze semene, začněte již na podzim, abyste na jaře měli připravenou zdravou, krásnou, mladou rostlinku. Další možností je pořídit si již předpěstovaný břečťan a ten vysadit na jaře rovnou do zeminy ven. Pro volbu zeminy použijte kompost nebo rašelinový substrát.
Zálivka a hnojení
Se zálivkou to u břečťanu nemusíte přehánět. Zalévejte pravidelně, ale jen mírně, břečťan nemá rád přemokřenou půdu, mohlo by vám docházet k zahnívání kořenů, opadávání listů nebo černání listů, v zimním období zálivku omezte na minimum.
Hnojivo aplikujte ve vegetačním období každé 2 týdny společně se zálivkou.
Přezimování
Zvolíte-li břečťan jako trvalku, nebudete s ním mít na podzim žádnou práci, protože je schopen přezimovat na svém stanovišti. Jestliže ale máte jinou odrůdu, musíte po tom, co teploty klesnou k 10 °C, rostlinu přemístit domů. Problém nastane v případě, necháte-li břečťan přes rok volně se pnout po konstrukci, v tom případě ho musíte buď opatrně oddělat a namotat například na vyrobený žebříček, nebo ho zakrátit.
Množení břečťanu
Množit břečťan můžete pomocí řízků odebraných z čerstvých výhonků, ty můžete nechat zakořenit ve sklenici s vodou, nebo je rovnou zasaďte do květináče se substrátem a předpěstujte do následujícího jara.
